TACITOVY LETOPISYEdvard Grégr, Praha, 1872
edícia Bibliotéka klassikův řeckých a římských
Tacitovy dějiny I.
preklad František Kott
TACITOVA GERMANIA
čili kniha o poloze, mravech a národech Germanie
Edvard Grégr, Praha, 1870
edícia Bibliotéka klassikův řeckých a římských
Tacitova Germania a Agricola
preklad František Kott
TACITOVA KNIHA O ŽIVOTU A POVAZE GN. JULIA AGRICOLY
Edvard Grégr, Praha, 1870
edícia Bibliotéka klassikův řeckých a římských
Tacitova Germania a Agricola
preklad Antonín Madiera
literatúra staroveká
256 + 80 s., čeština
hmotnosť: 214 g
tvrdá dobová preväzba
2 zviazané publikácie
stav: dobrý, ručné dobové poznámky do textu
9,90 € PREDANÉ
*svama* in *H-2-7*
28. Tož Gnaeus Pompejus, po třetí jsa konsulem, zvolen, aby mravy napravil; ale prostředky jeho byly tužší než provinění sama, on sám byl původcem i zároveň rušitelem vlastních zákonův, a čeho zbraněmi hájil, toho zbraněmi pozbyl. Na to nepřetrženě po dvacet let nepokoj trval; žádného mravu, žádného práva nebylo; zločiny ty nejhorší se netrestaly a mnohdy dobré jednání záhubu přineslo. Teprv za šestého svého konsulatu Caesar Augustus, svou mocí jist jsa, to, co za triumviratu byl nařídil, zrušil a pak zákony dal, jimiž v míru pod knížetem říditi jsme se měli. Odtud pouta přitužena, strážcové přidáni a po zákoně Papio-Poppaeově odměnami povzbuzováni, tak aby, kdyby kdo od výhod otcovských pustil, národ, otec všech, statky uprázdněné (odúmrtí) držel. Ale tyto zákony zasahaly hlouběji a město (Řím), Itálii a co kde bylo občanů, zachvátily a mnohý dobrý byt zničen. A strach hrozil všem, kdyby nebyl Tiberius, ku zjednání pomoci pět z bývalých konsnlův, pět z bývalých praetorův a tolikéž z ostatního senátu losem ustanovil, kteří přemnohé zápletky zákona toho odstranili a tak aspoň nějaké ulehčení na ten čas zjednali.
29. Touž dobou Nerona, jednoho ze synův Germanikových, do let mládeneckých již vkročivšího, otcům poručena učinil a ne bez úsměchů posluchačův žádal, aby povinnosti odbyti si vigintivirat sproštěn byl a o pět let dříve, než zákonem dovoleno bylo, quaestury domáhati se směl. Předstíral, že jemu a bratrovi jeho k žádosti Augustově totéž povoleno bylo. Ale zajisté i tehdáž (za Augusta) byli lidé, kteří z takové přímluvy podtají smích si strojili: a přece panství Caesarův počátek bralo a starý obyčej ještě byl před očima a svazek mezi pastorky a otčímem byl volnější nežli mezi dědem a vnukem. Kromě toho uděleno mu arcikněžství, a když poprvé na forum vkročil, toho dne dar (congiarium) byl dán lidu, jenž velmi tomu se těšil, že potomka Germanikova již dospělého viděl. Radost tato zvětšena brzy na to sňatkem Nerona a Julie, dcery Drusovy. A jak příznivě o tom se mluvilo, tak nemile všech se dotklo, že synovi Claudiovu Sejanus tchánem ustanoven byl. Zdálo se, že tím urozenost své rodiny poskvrnil a kromě toho Sejana, již tehdáž přílišné naděje podezřelého, nad to ještě povznesl.
30. Koncem roku zemřeli znamenití mužové Lucius Volusius a Sallustius Crispus. Volusius pocházel z rodiny staré, která však nad praeturu se nepovznesla; sám konsulat do ní přinesl, také úřad censorský při volbě decurií rytířských spravoval a první nahromadil bohatství, jež v jeho domě nesmírně vzrostlo. Crispa, z rodu rytířského pocházejícího, Gajus Sallustius, veleslovutný dějepisec římský, vnuka sestřina, za soujmenovce přijal. A ačkoliv jemu přístup k úřadům volný byl, přece Maecenata napodobuje, bez důstojnosti senátorské nad mnohé, kteří triumfovali a konsuly byli, mocí vynikal, liše se od obyčejův předkův chováním zjemnělým a uhlazeným a dostatkem i hojností živobytí k rozmařilosti více se blíže. Avšak přece jarý duch pod ní se skrýval, neobyčejných prací schopný a tím bystřejší, čím více ospalost a nečinnost na odiv stavil. Proto za neporušené moci Maecenata druhý, potom první byl, jemuž tajnosti císařův se svěřovaly a jenž i o vraždě Postuma Agrippy věděl, v starším pak věku více na oko přátelství knížete než skutečné moci požíval. To i Maecenatovi se přihodilo, ježto osudem to moci, že zřídka trvá dlouho, nebo že sytost se zmocňuje buď jedné strany, když všeho poskytla, buď druhé, když nezbývá, čeho by si ještě přála.
