MORAVEC, FRANTIŠEKŠPIÓN, JEMUŽ NEVĚRILI
Rozmluvy Alexandra Tomského, Praha, 1990
preklad Hana Moravcová-Disherová
obálka Jan Brychta
ISBN 0-946352-42-9
životopisy, história
380 s., čb obr., čeština
hmotnosť: 311 g
tvrdá väzba
stav: výborný
2,50 € PREDANÉ
*svama*
Příběh hlavního zpravodajského důstojníka čs. armády v Anglii za 2. sv. války z jeho zápisků sestavila po jeho smrti v emigraci dcera Hana Moravcová.
Náš spojenec Francie
Jednoho jarního dne v roce 1937, krátce po naší první kraslické schůzce s A-54, jsem vyjel příkrou Nerudovou ulicí k pražskému Hradu a strávil skoro dvě hodiny v audienci u presidenta republiky. President Beneš vydal totiž rozkaz, abych mu podal kompletní hlášení o vojenské situaci Německa.
Beneš zastával tehdy presidentský úřad patnáct měsíců. Masaryk resignoval v prosinci 1935 kvůli svému zdravotnímu stavu, který mu bránil vykonávat úřad. Ve svém resignačním dopise doporučil Beneše za svého nástupce. Podle ústavy volilo československého presidenta Národní shromáždění, a proto toto doporučení bylo ve skutečnosti gestem, kterého nemuselo být dbáno. Nicméně Beneš se stal jeho nástupcem, taková byla Masarykova autorita.
Chtěl bych zde říci něco o našich dvou prvních presidentech. T.G. Masaryk nebyl jen osvoboditelem a tvůrcem nového státu, byl to veleduch, který měl v prvních třech desetiletích dvacátého století integrální vliv na vývoj československého národa. Tento veliký demokrat a humanista byl nesmiřitelným protivníkem, když šlo o vítězství pravdy. Bojoval rozhořčeně proti stupidnímu nacionalismu, povýšenému antisemitismu, proti prázdnému a křiklavému panslavismu i proti nekritickému zbožňování Ruska, jehož reakčnímu carskému režimu věnoval celou obsáhlou studii. Byl známý jeho boj proti intrikám a podvodům vídeňské vlády, a v neposlední řadě jeho příkrý postup proti historické legendě, obsažené v podvržených Rukopisech. Byl to vědec a filosof, který spolu s Palackým dal vědecký podklad smyslu českých dějin. Nesouhlasil s Tolstým a jeho zásadou, “Neodporovat zlému,” a měl s ním několik rozmluv na toto thema v Jasné Poljaně. Byl zásadně a ostře proti komunismu.
Byl přesvědčený pacifista a přesto se neváhal postavit v 65 letech v čelo ozbrojeného odporu československého lidu za první světové války prohlašuje, že byl k tomuto rozhodnutí přiveden chováním českých a slovenských prostých lidí. Byl to krásný člověk, duševně i fysicky, který svou ušlechtilostí a velikostí ducha byl zrozen a předurčen stát se nepopiratelným a samozřejmým vůdcem národa. Viděl jsem ho často: jako student jsem naslouchal jeho vědeckým přednáškám na universitě, jako voják jsem v Rusku byl přítomen jeho proslovům, jimiž nám vléval sebedůvěru a odvahu v situacích, jež se zdály beznadějné, a vídal jsem ho jako presidenta, otce svého lidu, který s oblibou unikal svým úzkostlivým strážcům, aby pobesedoval s prostými lidmi na laciných místech v kině a na pražských ulicích, kde vyhledával zvláště společnost mladých lidí, aby poznal jejich myšlenkové pochody. Nikdo neodolal kouzlu jeho osobnosti a hloubce jeho myšlenek.
“Budu se na vás dívat, jak to vedete,” řekl ve své abdikační řeči.
Beneš žil a pracoval vedle něho, ve stínu jeho velikosti. Byl Masarykovi zcela nepodobný svým fysickým vzhledem, povahovým založením, nedostatkem temperamentu a vášnivosti, svojí dialektičností a snahou ke kompromisu, vždy a za všech okolností, i se zlem a zlými lidmi. Jako zahraniční ministr a významný představitel Ligy národů byl více za hranicemi státu než doma. Nebyl proto nikdy blízký lidu, ten jej prostě přijal jako Masarykův odkaz. Dal svému národu všechno, co měl: svoji nesrovnatelnou píli, svoji poctivou demokratičnost, svoji integritu a svoje diplomatické schopnosti. Bylo mu souzeno vést národ v nejčernějším údobí jeho dějin a za jeho vedení prošel českoslvenský lid dvakrát svou Kalvárií. Tragedie národa a Benešova tragédie osobní jsou jasné obdoby. Jestliže Masaryk znamená vzkříšení národa a jeho vzmach, Beneš znamená krisi, porážku, úpadek a zánik samostatnosti. Spekulace, jak by se asi byl vyvinul osud československého národa, kdyby byl měl v době své krise v čele Masaryka v plné síle tělesné a duševní, je ovšem jen theoretická. Já jsem však přesvědčen, že Masaryk by byl šel do boje; nebyl člověk, který by se dal unést událostmi, nýbrž je vždy sám tvořil.
Československá zahraniční politika byla v Benešových rukou od samého vzniku republiky a tím jeho zásluhou zcela soustavná. Byla založena na dvou hlavních Benešových
