LAVIČKA, JOSEFSTRUČNÝ NÁSTIN FILOSOFIE ČESKOSLOVENSKÉ VE STOL. XIX.
(1820 - 1885)
F. Svoboda, Nusle, 1925
edícia Lidová osvětová knihovna (43)
filozofia
92 s., čeština
hmotnosť: 100 g
tvrdá dobová preväzba, malý formát
stav: dobrý
PREDANÉ
*svama*fil*
Karel Boleslav Štorch.
Boj o národní filosofii.
Okolo roku 1848 literatura československá dostoupila značné výše jak množstvím plodů tak jejich! hodnotou. Národ se již cítil dosti silen, aby se pokusil též o dobývání svobody politické. Ve filosofii toto probuzen! národa se ozvalo voláním po jejími znárodnění. Po stránce vnější to znamenalo postupné vytlačování němčiny z filosofické literatury, po stránce vnitřní pak hledání takových směrů, které by co nejlépe vyjádřily národní myšlenku československou. Filosofičtí pracovníci si ovšem byli vědomi toho, že v tomto případe národní myšlenka československá musí býti na výši světové, totiž tak, aby dovedla světu podati něco všelidsky platného. Prakticky šlo o to:
a) vymaniti filosofii z područí myšlenek německých,
b) uvésti ji v těsnější souvislost s českým myšlením předbělohorským.
Diskuse o těchto věcech vedou se okolo r. 1848. Zúčastnili se jich jak spisovatelé filosofičtí (Aug. Smetana a jeho žák P. J. Wotka), tak spisovatelé, kteří se touto vědou velmi málo nebo vůbec nezabývali (Vil. Gábler, K. Havlíček, J. J. Kolár). Nejvíce však k řešení zásadních otázek přispěli K. B. Štorch a F. L. Čupr, kteří diskusi vedli nejdéle. Její zahájení lze spatřovati v článku dra. Vil. Gáblera v ,,Časopise českého Musea“ r. 1846 (,,Něco o filosofii“), její zakončení v článku Čuprově ,,O národovědě“ (,,Časopis Českého Musea“ r. 1848. II. díl sv. 2., str. 113). Spor byl veden česky i německy. Jakýsi souhrn prvé části diskuse jest v německy psaném spise Čuprově: ,,Bytí či nebytí německé filosofie v Čechách“ (1847).
Kdežto Čupr volá po „národní" filosofii, Štorch se snaží dokázati, že filosofie nemůže býti národní. A přece i Štorch ve skutečnosti o vytvoření národní filosofie usiloval. Dvojím způsobem směřovaly k tomuto cíli jeho snahy. Především je to jeho pokus o podání Komenského filosofie, tedy navázání na směr, který z naší půdy před věky vyrostl. Za druhé je to úsilí o to. aby se u nás pro filosofii zdělávala půda. Toho podle Štorcha docilujeme pěstěním věd vůbec. Literaturu nutno obohacovati o všecko to, co může býti předmětem filosofie. Štorch dobře věděl, že filosofie je ústrojný plod, který potřebuje podmínek Vývoje a vzrůstu. Z toho plyne pobídka a povinnost pro každého filosofujícího, „aby na jednom předchůdci, byť sebe slavnějším mistru, nepřestával, nýbrž více jich vyslechnu, co svědčí vybral a ve své to obráliv, znova porodil." Bylo by málo poznávati jen jednotlivé systémy, neboť jest nutno stopovati i „nit jimi se vinoucí " a s životem člověčenstva je spojující," t. j. musíme sledovati „i chod filosofické činnosti Vůbec." Historie filosofie jest tedy „nejen do budoucnosti novým prameněním, ale i do minulosti novým pojímáním, v neustálé plynosti jest a jak doplňování, tak i obnovování neustálého žádá." Filosofie je Štorchovi „plod namáhání, dlouhé práce, mnohých těžko nabytých, ještě snad tíže v jednotu spojených vědomostí.
