PÍSNĚ ANAKREONTICKÉFrantišek Jeřábek, Slaný, 1880
preklad Ferdinand Marjanko
úvod Ant. Krecar
literatúra staroveká, poézia,
56 s., čeština
hmotnosť: 108 g
tvrdá dobová preväzba
stav: dobrý
*svama* in *H-2-4*
SVÉMU SNU.
Podřimuje v chvíli noční
na koberci purpurovém,
Dionysem rozjařen jsa,
že tiše — snil jsem — po špičkách
beřu se krokem spěšným ven
v laškování s dívčicemi.
Hoši posmívali se mně
Dionysa líbeznější
na mne prudce nevražíce
k vůli těmto krásotinkám.
Tu co je chci pocelovat,
prchly náhle všechny ze sna,
osamotněv já chudák pak
vnově opět přál si sníti.
HOLOUBKOVI.
Můj rozmilý holoubku,
odkud přilétáš, odkud?
Odkud, takou že vůni,
kolébaje se větrem,
rosíš a libě dýšeš ?
Kdo to jsi? Co přinášíš?
„Anakreon mne poslal
k Bathyllovi mládenci,
který nyní nade vším
i vítězí i vládne.
Mne výměnou Kythéra
dalať malou za píseň,
a já Anakreontu
jsem takto se stal poslem.
Zde viz, jak od něj právě
vyřízení přináším.
On arci slíbil, hned mi
popřáti zase volnosť,
já však, kdyby mne pouštěl,
chci přec sluhou mu zůstat.
Co potřebí mi létat
po návrších a pláních,
či na stromech sedávat
a píci polní jídat?
Já chléb nyní pojídám,
který z rukou uchvátím
Anakreonta pána.
Také mi píti dává
vína, které sám pije.
Občerstvený plesám pak
a hospodáře svými
perutmi zakrývávám,
načež skonejšený vždy
na lyře odpočívám. —
Víš všecko — i jdi po svých,
tak žváti mě’s nechával,
o brachu, víc než vránu.“
