SOVA, ANTONÍNDRSNÁ LÁSKA
Melantrich, Praha, 1937
edícia Spisy Antonína Sovy (12)
2. vydanie, 1650 číslovaných výtlačkov na obyčajnom papieri, 10 výtlačkov na ručnom papieri Verbé Blanc Pannekoek
literatúra česká, číslovaný výtlačok,
120 s., čeština
hmotnosť: 280 g
tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: veľmi dobrý, výtlačok č. 17/1650
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-2*
NEZMĚNĚNÉ DNY
Co přebolelo zim
až do těch slibů jar,
to uzrává v tvém lůně, země.
Ted, v červencový žár
skotačí drobná kůzlata
a každé krávy vémě
se těžší zdá svým houpáním,
co nemotornou lehkostí
s rolniček tančí klinkáním
ta dlouhonohá hříbata.
A básníku se zdá:
ty dny tak žhnou jak za mláda,
noc dýše teplý zrání pach
jak sama uspávala by, —
dobře se spalo v jeteli,
a dobří lidé v chalupách
udřeni, sťati leželi.
Parnatý potok dýmá tak
a v údolí všech údolí
si zpívá volně jako pták
kdy neustále šveholí
a z lesů vůně hub a mechů
v soumraku lučních cest
v silice smísila se dechu
před rozsvícením hvězd.
A starý básník rád
naslouchá obilí
jak teple šumí.
Vždyť chodíval tu mlád,
když v rose rána stříbřily
se louky, háje, chlumy,
když pastýř ovce na návsi
vyháněl statků za vrata,
roh ozvěnou zněl, štěkot psí,
v nedbalkách vstala děvčata
a smíchem ptačím, po zpěvu
jenž zněl, se smála u chlévů.
A třeba změnil se i svět,
táž pole, vsi, tvých u nohou,
vše dívá se, jak z mladých let,
v témž světle, pod touž oblohou.
A starci básníků se zdá
vše jako dávno za mlada.
