HOSKOVEC, JIŘÍ
PSYCHOLOGIE HYPNÓZY A SUGESCE
Academia, Praha, 1970
obálka František Krčmář
3. nezmenené vydanie, 5.000 výtlačkov
21-082-70
psychológia
112 s., čeština
mäkká väzba
stav: dobrý
PREDANÉ
*hroda**psy*
Rozvoj výzkumu hypnózy a sugesce je v poslední dobé značný. Vznikly speciální laboratoře, ve kterých je hypnóza a sugesce studována experimentálně zcela systematickým způsobem. Autor měl možnost navštívit během posledních deseti let různá evropská a americká pracoviště. Zkušenosti z těchto pracovišť jsou v knize uvedeny.
Práce přináší kritický přehled a rozbor nových poznatků o hypnóze a sugesci, důležitých z hlediska experimentálně a obecně psychologického. Je v ní pojednáno o nových experimentálních studiích týkajících se podstaty hypnózy a sugesce, je ilustrováno experimentální užití hypnózy a sugesce pro studium některých duševních jevů. Jsou v ní podány návrhy na řešení některých otázek. Zvláštní pozornost je věnována teoriím hypnózy a sugesce, dále metodickým a technickým aspektům hypnózy a sugesce, a konečně některým aplikačním možnostem. Je ukázáno na to, že sugesce i hypnóza patří oprávněně do oblasti obecně psychologické. Tato skutečnost, která je v určitém rozporu s dřívější tradicí u nás, je dokumentována nejen literárním materiálem, ale i vlastní experimentální zkušeností.
V oblasti hypnózy a sugesce je stále nutno usilovat o odlišení skutečnosti od fikce a hledat ty metodické postupy, které by nám takové odlišení pomohly uspokojivě zajistit. Velká část výzkumů provedených v minulosti v této oblasti není metodicky adekvátní. Proto věnujeme metodickým aspektům mimořádnou pozornost.
Charakteristickým rysem klasických teorií hypnózy je to, že vysvětlují určité aspekty hypnotického stavu a jiné nikoli. Každá z uvedených teorií má svá silná, ale také slabá místa. Většina teorií, kromě Pavlovovy teorie a moderní teorie neurofyziologické, se pokouší o objasnění fyziologického determinismu, o analýzu mechanismu hypnózy v souvislosti s činností mozku a neřeší de facto otázku podstaty hypnózy. Skutečná podstata hypnózy je až dosud neznáma. Autor se sice přiklání k multidimenzionální teorii, zdůrazňuje však, že ani tato teorie nemá dosud zcela vyhovující experimentální podklad.
Vzhledem k tomu, že některé techniky slouží nejen k vyvolání hypnotických stavu, ale mají i větší možnosti aplikační, jsou alespoň dvě z nich uvedeny podrobněji. Jsou to Schultzův autogenní trénink a Kretschmerův aktivně hypnotický trénink. Obojí druh tréninku zahrnuje v sobě jak „klasické“, tak „moderní“ technické prvky a ilustruje dobře obecný postup při vyvolávání hypnotického stavu.
Hypnóza a sugesce se nám jeví jako jeden z pramenů poznání lidské psychiky. Hypnóza za pomoci sugesce umožňuje eliminaci, izolaci, disociaci a senzibilizaci funkcí. Lze mluvit také o možnosti hyperfunkce, afunkce a parafunkce v hypnóze. Výzkumné možnosti ilustrujeme v oblasti vnímání, citů a osobnosti.
Dosavadní experimentální práce zaměřené na studium paměti a výkonnosti při použití hypnózy a sugesce nejsou stále ještě z hlediska metodického plně uspokojivé. Výsledky různých autorů jsou často velmi rozdílné a někdy dokonce i protikladné. Většina autorů hlásí příznivé výsledky, které jsou pobídkou pro další experimentální práci.
