LAPIERRE, DOMINIQUECOLLINS, LARRY
HOŘÍ UŽ PAŘÍŽ?
ptá se Adolf Hitler 25. srpna 1944
(Paris brule-t-il?)
Mladá fronta, Praha, 1967
preklad František Zvěřina
doslov Jaroslav Matějka
obálka Karel Knechtl
edícia Kapka (6)
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
23-070-67
II. svetová vojna, história,
444 s., 24 s čb obr., čeština
hmotnosť: 295 g
mäkká väzba
stav: zachovalá
0,50 €
*svama*
Před nástěnnou mapou Velké Paříže stál vedle generála von Choltitze velitel luftwaffe, upjatý ve skvělé světle modré uniformě. Před čtyřmi lety za takového srpnového dne, jako je dnešní, se obloha nad Francií zatměla letouny německého třetího leteckého svazu, který tento důstojník představoval.
Jejich výhružná křídla, vlna za vlnou, směřovala přes Lamanšský průliv nad Londýn a anglická města. To bylo v srpnu 1940. Nyní zůstalo z této hrdé letecké armády nějakých 150 bombardérů v krytech z pytlů písku na letišti v Bourgetu, necelých 10 kilometrů od hotelu Meurice. Tyto letouny budou muset brzo odletět na jiné základny, dále na východ, aby nebyly zničeny. Avšak před tímto posledním ústupem pověřil nový velitel 3. leteckého svazu jednoho ze svých důstojníků, aby Choltitzovi přednesl plán, který měl jeho jednotkám vynést ještě větší slávu, než si vysloužily v Rotterdamu, Londýně a v Coventry.
Tento nový velitel generálplukovník Otto Dessloch nahrazoval od 18. srpna tlustého a neschopného polního maršála Huga Sperrleho. Jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo, že navrhl veliteli Velké Paříže pomoc luftwaffe při potlačování pařížské rebelie. Vypracoval pro to velice prostý plán. Tento plán bude moci provést proti cíli mnohem rozlehlejšímu než policejní prefektura. V noci mu v jeho provedení nebude moci zabránit protiletecká obrana ani nepřátelské stíhačky. Tento plán je jistý, radikální a nelítostný - a povstání na celém území Velké Paříže zcela bezpečně ukončí: velitel navrhoval, aby celá severovýchodní čtvrť města byla srovnána se zemí při postupných náletech bombardérů.
Důstojník načrtl baculatým ukazováčkem kruh zóny Paříže, kterou navrhoval zničit. Táhla se od vrcholu Montmartru k předměstí Pantin a od Buttes-Chaumont ke skladištím ve Viliette. Letecký velitel vybral úmyslně toto pásmo, vzdálené necelých 8 kilometrů od Bourgetu. Tato nepatrná vzdálenost dovolí, vysvětloval, aby se každý letoun mohl za noc vrátit aspoň desetkrát a zbavit se svého nákladu pum, které luftwaffe stejně nemůže odvézt. Tímto způsobem, ujišťoval Choltitze, bude moci být městská čtvrť s přibližným počtem 800 000 obyvatel zničena v rekordní době. „Než se rozední,“ ujišťoval, „nebude v severovýchodní části Paříže naživu ani jedna kočka, ani jeden pes.“ Bude to „malý Hamburk“. Choltitz nikdy nezapomene na toto přirovnání. Muž, kterého toho dne přijal, pocházel z velikého hanzovního přístavu. V „ohnivé noci“ 27. července 1943 tam zahynula jeho žena a dvě děti.
Velitel luftwaffe požadoval na generálu Choltitzovi, aby dal evakuovat vojáky z pásma bombardování a jasně je vyznačil světlicemi, uzavřel přívod vody, elektrického proudu a plynu. Popřípadě, kdyby to uznal za nutné, mohl by několik minut před útokem varovat civilní obyvatelstvo.
Choltitz se toho rána snažil ze všech sil najít nějaký způsob, jímž by přinutil Pařížany, „aby se podřídili“. Jeho včerejší gesto, propuštění Alexandra Parodiho a jeho dvou zástupců, nemělo účinek, v který doufal. Místo aby se povstání zastavilo, zdálo se naopak, že se ještě šíří. V celém městě přibývalo barikád. Dlouhý seznam zabitých německých vojáků byl pro generála naléhavým a bolestným dokladem o síle povstání. Včera, kdy uzavřel příměří s povstalci, jak věřil, měl o 75 mrtvých víc než předevčírem, kdy povstání vypuklo.
Dietrich von Choltitz ani za mák nepochyboval o tom, že jeho prvním úkolem je chránit vlastní lidi. Plán, s nímž přišel velitel luftwaffe, byl ovšem „krutý a divoký“. Jeho předností však bylo, že mohl Pařížanům dokázat, že je „schopen udeřit a bránit se“. A tím byl svým vojákům povinován. Když Choltitz končil poradu, ohlásil svému návštěvníkovi, že pověří svůj štáb, aby plán útoku prostudoval.
Na velkém stole z doby Ludvíka XVI. mezi kupou telegramů ležel bílý list papíru. V levém horním rohu dal šéf prozatímní vlády Francouzské republiky vytisknout
