KOŘÍNEK, JANEVROPAN MEZI MOHAMEDÁNY
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (52)
cestopis
36 s., čeština
hmotnosť: 234 g
tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný
NEPREDAJNÉ
*H-6-5*
Typickým pro Islamismus je mnohoženství. To mu bývá také nejčastěji vytýkáno, ačkoliv neoficielní mnohoženství není mezi křesťany právě raritou. Mohamed dovoluje věřícímu čtyři zákonité manželky a neomezený počet otrokyň, při čemž nerozlišuje práva dětí manželských a nemanželských. V tomto ohledu neměl Islam nikdy předsudků. Ve skutečnosti ovšem není každý mohamedán mnohožencem. Ne, že by po tom netoužil, to nikoliv, touhou každého mohamedána je míti alespoň dvě ženy, aby tím dokázal svůj životní standard a nalezl nové potěšení v náručí mladé ženy, když již prvá odkvétá, ale nemá na to prostě dostatečné prostředky. Chudák, plahočící se divokou pustinou, drobný chalupník, obdařený četným potomstvem, nebude míti možnost přivésti k chudému svému ohni ještě druhou ženu.
Ženu si také musí vykoupiti, nedostane ji zadarmo, nebo dokonce ještě s přídavkem věna, jako křesťan. V tomto výkupu, nechci říci koupi, bych neviděl nic tak ošklivého. Je to starý zvyk, vžitý, který možno s trochou sofistiky a poesie právě tak představiti jako krásné odškodné rodičům, kteří nevěstu vychovali, právě tak, jako mrzký kup lidské bytosti, člověka nehodný.
Korán mluví také o ženách ukořistěných, z jichž řad si vybéře svoji ženu moslemín statečný, který se jich zmocní a také ten, který nemá dosti prostředků, aby pojal za ženu svobodnou příslušnici svého vlastního kmene. Zen ukořistěných ovšem v dnešních dobách již skoro není a tak nezbývá ženěníchtivému mohamedánu, než ženu si vykoupiti. Výše výkupného se mění přirozeně podle sociálního postavení rodiny nevěsty a její krásy.
Rozvod je u mohamedánů snadný, skoro jako v Americe. Všechna práva jsou však na straně mužově. Muž je pánem a podle potřeby i tělesně trestá, jak ho k tomu oprávňuje jeho Kniha knih — Korán.
Není kamarádských manželství, není většinou soužití mezi mužem a ženou. Toto se v naprosté většině omezuje na styk tělesný, který bývá častý. V Islamu jsou muž a žena dva světy, žijící úplně odděleně jeden od druhého a scházející se jedině v noční tmě. Muž si žije svým životem, to je hlavní život, který jedině platí. Muž bojuje, obchoduje, řemeslničí, modlí se, diskutuje, baví se, rozpráví se svými přáteli, pojídá svá jídla pohodlně rozložen na sedačkách či polštářích. Ženy nejsou přítomny u jídla, jedí samy zvlášť. K velké míse, ze které se jí, zasedne buď pán domu sám, nebo se svými přáteli, aby při jídle hovořili o všem možném, jen o svých ženách ne.
Zena žije stranou životem vedlejším, který nikoho nezajímá. Je zde, aby skýtala potěšení manželi, rodila mu děti (hlavně chlapce) a v chudých neb chudších rodinách vařila a se dřela.
Takový je život velké většiny žen Islamu. Je pochopitelno, že svými vrozenými vlastnostmi a svým důvtipem se snažila mohamedánská žena zlepšiti si své postavení. Někdy se jí to podařilo, dík hlavně její kráse a inteligenci a Islam zná i matky či staré chůvy, nebo ženy, které byly důvěrnicemi vynikajících panovníků.
Příklad evropských žen dodal musulmankám odvahy ve vymáhání jejich práv. Nezůstal také bez vlivu na mladou generaci mužů. Mnohým se zalíbilo v mladých dvojicích Evropanů, jdoucích bok po boku životem a jali se dívati se na svoji družku jinak. Vzpomínám si, jak jsem kdysi viděl takový mladý veselý párek, dětinsky se těšící z jízdy v poutovém automobilu. Žena byla úplně zahalena, jen oči bylo viděti z bělostného šatu, ale její zvonivý smích bylo slyšeti daleko a její mladý muž se zjevně těšil z její radosti.
