KING, STEPHENNADANÝ ŽÁK
(Apt Pupil - Body)
Svoboda, Praha, 1991
edícia Omnia
preklad Luboš Trávníček, Ivan Němeček
obálka Viktoria Ban-Jiránková
1. vydanie
beletria, román, horor,
312 s., čeština
hmotnosť: 240 g
mäkká väzba
stav: dobrý
9,00 € PREDANÉ
*H-TV-4(3)* rimle
Čeští čtenáři zatím neměli možnost seznámit se s díly Stephena Kinga - a přitom jde bezesporu o komerčně nejúspěšnějšího autora na americkém knižním trhu posledních dvaceti let. Téměř všechny jeho romány se okamžitě staly bestsellery, podle mnoha z nich byly natočeny filmy (The Shinning /Záření/ režiséra S. Kubricka, The Running man /Muž na útěku/ v hlavní roli s Arnoldem Schwarzeneggerem). Říci, že King píše horory či thrillery, by bylo značné zjednodušující. King je bezpochyby mistrem v rozvíjení děje, v udržování napětí, ve vytváření atmosféry hrůzy, ale dokáže jít i daleko hlouběji - a o tom by čtenáře měly přesvědčit tyto dvě novely.
Červen 1975.
Tod Bowden, teď už čtrnáctiletý, přibrzdil u cestičky k Dussanderovu domku a postavil kolo na opěrku. Na spodním schodu byly Los Angeles Times; chlapec je zvedl. Podíval se na zvonek, pod nímž byly stále na svých místech úhledné popisky ARTHUR DENKER A POJIŠŤOVACÍ AGENTI A PODOMNÍ OBCHODNÍCI NEŽÁDOUCÍ. Dnes už se, samozřejmě, se zvonkem neobtěžoval; měl vlastní klíč.
Odněkud ze sousedství sem zaléhalo skytáni sekačky na trávu Chlapec pohlédl na Dussanderův trávník a viděl, že by potřeboval posekat; bude muset starému říct, aby sehnal nějakého kluka se sekačkou. Dussander na takové drobnosti nyní zapomínal čím dál častěji. Možná to je senilita; možná to je ničivý důsledek Ancient Age na jeho mozek. Na čtrnáctiletého chlapce to byla velice dospělácká úvaha, ale takové myšlenky už Todda dávno neudivovaly nějakou výjimečností. Má teď spoustu dospěláckých myšlenek. Většinou to nic slavného není.
Otevřel si dveře.
Při vstupu do kuchyně zažil obvyklý okamžik hrůzy; spatřil Dussandera sesutého k jednomu opěradlu houpacího křesla, hrnek na stole, poloprázdná láhev whisky vedle něj. Celá cigareta dohořela na šedý krajkový popel ve vičku od sklenice majonézy, kde už bylo několik zamáčknutých nedopalků. Dussander měl ústa dokořán. Tvář měl zažloutlou. Dlouhé paže mu ochable visely přes opěradla. Zdálo se, že nedýchá.
»Dussandere,« zavolal dosti ostře. »Vztyk a usmívat se!«
Pocítil vlnu úlevy, když sebou stařec trhl, zamrkal a nakonec se pořádně posadil.
»To jsi ty? A tak brzy?«
»Poslední den školy nás pustili dřív,« vysvětlil Todd. Ukázal na zbytky cigarety ve víčku od majonézy. »Jednou takhle vypálite celý dům.«
»Možná,« připustil Dussander neurčitě. Vyštrachal cigarety, jednu vyklepl z krabičky (a jen tak tak ji zachytil, aby nespadla ze stolu) a nakonec si zapálil. Následoval dlouhý záchvat kašle a Todd sebou znechucené škubl. Když to starce opravdu chytlo, Todd téměř vždycky čekal, že začne plivat na stůl šedočerné kusy plic... a že se při tom nejspíš bude křenit.
Konečné kašel povolil natolik, že se Dussander mohl zeptat:
»Co to tam máš?«
»Vysvědčení.«
Dussander si ho vzal, rozevřel ho a přidržel na vzdálenost natažené paže, aby viděl na čtení. »Angličtina ... A. Americké dějiny... A. Přírodopis... B—plus. Naše společnost... A. Základy francouzštiny ... B—minus. Základy algebry ... B.« Odložil vysvědčení stranou. »Velmi dobře. Jak se to říká? Zachránili jsme ti kůži, chlapče. Budeš muset něco změnit?«
»Snad jen francouzštinu a algebru a myslím, že se na to nikdy nepřijde. Myslím taky, že za to vděčím vám. Nejsem na to nijak hrdý, ale taková je skutečnost. Takže díky.«
»To je ale dojemná řeč,« komentoval jeho slova Dussander a začal opět kašlat.
»Mám dojem, že vás odteďka už nebudu moc často vídat,« poznamenal Todd a Dussander náhle přestal kašlat.
»Ne?« otázal se zdvořile.
»Ne,« potvrdil Todd. »Pětadvacátého června odjíždíme na měsíc na Havaj. V září začnu chodit do školy na druhém konci města. To je kvůli té integraci s černošskými žáky ve školách.«
»Ano, ano, ty Schwarzen,« přitakal Dussander a netečně pozoroval mouchu, přecházející červené a bílé čtverečky na voskovaném plátně. »Tahle země si už dvacet let dělá starosti a fňuká kvůli těm Schwarzen. My ale známe řešení... nemám pravdu, chlapče?« Bezzubě se na Todda usmál a Todd sklopil oči; v žaludku ucítil známý zvedavý pohyb. Hrůza, nenávist a přání udělat něco tak strašného, o čem uvažoval nanejvýš ve snu.
»Podívejte, pokud to náhodou nevíte, chci jít na vysokou,« pokračoval Todd. »Vím, že na to mám ještě dost času, ale uvažuju o tom. Dokonce vím, co bych chtěl studovat. Historii.«
»Obdivuhodné. Ten, kdo se nepoučí z minulosti, je —«
»Nechte těch žvástů,« okřikl ho Todd.
Dussander dost ochotně uposlechl. Věděl, že chlapec ještě neskončil ... ještě ne. Seděl se založenýma rukama a pozoroval ho.
»Můžu od kamaráda dostat ten dopis zpátky,« vyhrkl náhle Todd. »Rozumíte? Můžu vám ho dát přečíst a pak ho před vámi spálit. Jestli ovšem —«
» — jestli ovšem já odstraním z bezpečnostní schránky jistý dokument.«
»No... jo.«
Dussander vyrazil dlouhý, hvízdavý a žalostný povzdech. »Chlapče,« řekl. »Ty pořád nechápeš situaci. Nechápal jsi ji nikdy...
