CITADELA
(Citadelle)
Vyšehrad, Praha, 1984
2. vydanie, 32.000 výtlačkov
beletria, román,
292 s., čeština
hmotnosť: 284 g
tvrdá väzba, papierový prebal
stav: výborný, nepoužívaná
2,00 € PREDANÉ !
Kto bol ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY ?
*072*
„Kdo doopravdy jde, ten si rozdírá kotníky o kamení, ten zápolí s trním a zkrvavuje si nehty na klouzající suti. Ani jednoho stupně není při stoupání ušetřen a jeden po druhém je musí překonat." To jsou slova příznačná i pro autora Citadely. Ani se nechce věřit, že od jeho posledního průzkumného letu za druhé světové války, z něhož se nevrátil, uplynulo už čtyřicet let. Za ten čas upadla tvorba nejednoho z jeho generačních druhů v zapomnění, zatímco stále nová vydání většiny jeho děl se považují za samozřejmost. Antoine de Saint-Exupéry (1900—1944) se stal pojmem, jeho literární a duchovní odkaz oslovuje i nové generace, snad jen vzpomínka na okolnosti, za nichž svá díla psal, slábne. A přece pro něho zvláště platí, že život a dílo jedno jsou. Letecké povolání mu zajisté bylo nevyčerpatelnou inspirací, avšak míra jeho náročnosti nám asi zůstane skryta. Přitom teprve po službě, doslova v „mezipřistáních", musel sbírat sílu, aby zmohl únavu a perem vydal své svědectví o lidských úzkostech a nadějích. Na celou svou tvorbu měl pouhých patnáct let. V nich postupně vznikly prózy Kurýr na jih, Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Malý princ, dále pak rozsáhlá korespondence a nedokončená Citadela. Začal ji psát ve svých třiceti letech a z jeho vlastních výroků i ze svědectví přátel víme, že s ní doslova spojil zbytek svého života. Čím dál víc cítil, že ji nedokončí, ale pracovat na ní neustal. Ani nemohl, vždyť nehledal neosobní, nezávaznou pravdu o světě a smyslu lidské existence, ale svou vlastní cestu. Volná řada úvah, podobenství, fiktivních rozhovorů a příběhů zůstala nedokončena. I to je symbolické, neboť na otázky v Citadele vyslovené musí vposledku odpovědět každý sám za sebe.
PIERRE-HENRI SIMON kritik a literárni historik
Saint-Exupéry potřebuje letadlo; spolu s perem je to od něho neodmyslitelný nástroj. Letadlo mu vyhovovalo, právě ono mu nejdříve dovolilo přenášet poštu, tuto řeč lidí oddělených velkými vzdálenostmi, a tak umožňovalo „vytvářet pouta". „Přepych lidských vztahů" nebyl pro Saint-Exupéryho prázdným úslovím. Jestliže byl zbaven letadla, chyběla mu i vřelost vztahů mezi lidmi kolem letadla, přítomnost kamarádů, s nimiž se shledával při mezipřistáních a s nimiž se dělil o práci, chléb, přátelství a riziko, o všechny ty prvky, jež ho spojovaly nejen s nimi, ale „skrze ně se všemi lidmi".
MARCEL MIGEO autor životopisu Saint-Exupéryho
Teoretická cesta, jíž básnický obraz prochází v myšlení Saint-Exupéryho, se jeví takto: ve svých počátcích je obraz darem podvědomí a přichází k básníkovi „mimo dráhu logiky"; od okamžiku, kdy vstupuje do rukopisu, je podřízen rozumové kontrole autora, který nechává působit kritéria
slohu a účinnosti. (...) Literární tvorba letce, nazíráme-li ji takto v souhrnu, je organizována kolem několika velkých uměleckých obrazů vytěžených z dětství a převedených na didaktické symboly v posmrtně vydané knize (Citadele).
CARLO FRANCOIS literární estetik