AJTMATOV, ČINGIZ - POPRAVIŠTĚ

AJTMATOV, ČINGIZ

POPRAVIŠTĚ
(Placha)

Lidové nakladatelství, Praha, 1989
edícia Proudy
preklad Dagmar Šlampová
doslov Lav Anninskij
prebal Karel Haloun, Pavel Hrach
2. vydanie, 40.000 výtlačkov
26-020-89

beletria, román, literatúra kirgizská
320 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

0,90 €

*priva*belx-kirg*

Čingiz Ajtmatov (nar. 1928) je v současnosti jedním z nejznámějších a nejpřekládanějších sovětských autorů. Jeho prvním literárním úspěchem byla již v roce 1958 novela Džamila.

I následující novelistická tvorba upoutala čtenáře svými výraznými postavami i závažným morálním poselstvím.

Zajistila autorovi širokou popularitu a byla přeložena do mnoha jazyků. Nejnovější soubor Ajtmatovových novel vyšel česky v roce 1987.

Možnosti uměleckého zachycení skutečnosti rozšířil Ajtmatov použitím fantaskních prvků a starých lidových legend a mýtů prolínajících se s realistickým příběhem. To je typické zvláště pro velké romány, které se staly pilíři sovětské literatury 80. let. Již v prvním z nich, který vyšel pod názvem Stanice Bouřná (Den delší než století), 1981, varuje autor před ztrátou vnitřní morálky člověka a před zanedbáváním historického vědomí v dnešním světě.

Ještě naléhavěji zaznívají odvěké a zároveň překvapivě aktuální morální problémy v románu Popraviště, 1986. Toto zatím poslední Ajtmatovovo dílo se stalo předmětem mnoha diskusí a polemik. Čingiz Ajtmatov vystupuje v poslední době stále častěji jako organizátor společenského dění. V roce 1986 byl iniciátorem mezinárodního shromáždění, takzvaného Issykkulského fóra, které vyzvalo řadu význačných osobností světové vědy a kultury ke společným úvahám o globálních problémech současného lidstva.

„Lidi nic nepoučí, ani kázání v chrámech, ani hlasy z nebe! Budou vždycky následovat svého pána jako stádo pastýře, budou se sklánět před silou a hodnostmi a ctít budou toho, kdo je nejkrutější a nejmocnější ze všech, a budou oslavovat vojevůdce a bitvy, kde krev poteče proudem ve jménu nadvlády jedněch a pokoření a ponížení druhých. To bude považováno za vznešenost ducha, opěvanou, předávanou z generace na generaci, na počest toho se budou třepetat prapory a hlaholit trouby, krev bude kypět v žilách, budou se pronášet přísahy: nevydáme nepříteli ani píď země; a ve jménu národa se budou prohlašovat války za nevyhnutelné, lidé budou vychováváni v nenávisti k nepřátelům vlasti: ať žije král, a toho druhého zardousíme, srazíme na kolena, zotročíme ho i s jeho lidem a uzmeme jim jejich zem — v tom je přece největší slast života, veškerý smysl lidského bytí odnepaměti... “ říká Pilát v Ajtmatovově knize Popraviště. Autor sám však znovu a ještě důrazněji než v předchozích dílech jeho slova vyvrací svým neúnavným hledáním dobra, morálních jistot a porozumění mezi lidmi.