SVĚTOVĚK
Hypotéza o konci novověku, ba o konci celého eurověku a o počátku světověku
Vyšehrad, Praha, 1990
obálka Jan Solpera
1. vydanie
ISBN 80-7021-051-6
filozofia
96 s., čeština
mäkká väzba
stav: dobrý
*svama2*fil*
Prof. PhDr. Radim Palouš (1924) absolvoval filozofickou fakultu UK, kde byl žákem Jana Patočky. Doktorát filozofie získal v r. 1948 rigorózní prací „Masarykovo filosofické mládí“. Aby mohl jako nemarxista působit ve školství, vystudoval chemii na přírodovědecké fakultě Vysoké školy pedagogické v Praze a v letech 1957 až 1977 působil jako vysokoškolský učitel. V šedesátých letech se postupně vracel ke svému původnímu zaměření — filozofii. Cesta vedla přes didaktiku chemie k filozofii výchovy. V roce 1967 se habilitoval prací „Škola moderního věku“. Jako jeden z prvních signatářů Charty 77 byl s okamžitou platností propuštěn. V následujících letech patřil k čelným představitelům nezávislého občanského hnutí a nezávislé kultury — podílel se na samizdatové ediční činnosti a přednášel filozofii výchovy v bytových seminářích. V roce 1982 byl mluvčím Charty 77. K jeho významnějším pracím náleží „Škola stáří“ („Die Schule der Alten“, Henn Verlag 1979) a „Čas výchovy“ (Křesťanská akademie, Řím 1987). Začátkem roku 1990 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy. V dubnu téhož roku byl jmenován členem Papežské rady pro kulturu.
