ENCYKLOPÉDIA ARCHEOLÓGIE

ENCYKLOPÉDIA ARCHEOLÓGIE

Obzor, Bratislava, 1986
edícia Encyklopédie vydavateľstva Obzor
fotografie R. Bunčák, M. Červeňanský, M. Holeček, J.Just, J. Krátky, B. Mouchová, R. Musil, M. Novotná, B. Novotný, J. Nový, E. Spevárová, Z. Váňa, M. zelený, M. Zemina
mapy Edita Svobodová, Bohuslav Novotný, Karel Mokříš
prebal Tibor Hrabovský
1. vydanie, 30.000 výtlačkov

encyklopédie, história dejiny, archeológia
1032 s., mapy, slovenčina
hmotnosť: 1885 g

tvrdá väzba s prebalom

9,90 € stav: výborný *H-TV-3* PREDANÉ
9,90 € stav: výborný *kocev*his* PREDANÉ

Archeológia, ktorá skúma najstaršie dejiny ľudstva na základe hmotných prameňov, dosiahla v poslednom období na celom svete veľké úspechy. Na základe jej výsledkov si možno vytvoriť predstavu o živote v dávnej minulosti.

Encyklopédia archeológie vysvetľuje v heslách usporiadaných abecedne základné pojmy, podáva množstvo informácií o významných archeologických objavoch a nálezoch, ako aj opis pravekých, starovekých, ranohistorických, slovanských i stredovekých kultúr.

Čitateľ v nej nájde bohatý materiál o významných archeologických lokalitách a zaujímavostiach nielen v Európe, ale aj v Ázii, Afrike a Amerike, a poučenie o dejinách starovekých národov — Arabov, Asýrčanov, Peržanov, Byzantíncov, Keľtov, Chetitov, Trákov a ďalších národov, ako aj mnohých orientálnych a zaoceánskych etnik.

Osobitná pozornosť sa venuje klasickej archeológii, starogréckym a rímskym pamiatkam, ako napr. pamiatkam v Aténach a v Ríme. Vo veľkom rozsahu sú zastúpené heslá zo slovanskej archeológie, ktorá najmä v období socialistickej spoločnosti zaznamenala veľký pokrok v ZSSR, v Bulharsku, v Juhoslávii, v Poľsku a v ČSSR. Archeologické lokality nachádzajúce sa na našom území sú spracované aj na dvoch osobitných mapách.

Encyklopédia je bohato ilustrovaná čiernobielymi i farebnými fotografiami a perovkami, mapami a tabuľkami. Je určená pre široký okruh čitateľov, záujemcov o literatúru faktu, študentov a poslucháčov vysokých škôl, ako aj pre pracovníkov múzei a vedeckých ústavov.

BRDLÍK, FRANTIŠEK - PRŮVODCE PO DĚJINÁCH VĚKO STARÉHO, STŘEDNÍHO A NOVÉHO

BRDLÍK, FRANTIŠEK

PRŮVODCE PO DĚJINÁCH VĚKO STARÉHO, STŘEDNÍHO A NOVÉHO
pro školu a dům
(se 33 rodokmeny)

vlastný náklad, Přerov, 1891

encyklopédie, história, dejiny,
464 s., čeština
hmotnosť: 464 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, dobová preväzba, dobové poznámky ceruzou do textu

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

Předmluva.
Při nadpisu knihy jest udáno, pro koho jest napsána. Pro školu a dům. Myslím, že bude vhod zvláště žákům vyšších tříd na školách středních při přípravě ku zkoušce maturitní a kandidatům učitelství, pak každému vzdělanci vůbec, pokud mu jde nabyti buď přehledného obrazu o dějinách toho kterého národa, aneb jedná-li se mu, aby se rychle poučil o událostech, osobnostech a místech historicky památných.

K přehlednému opakování dějin poslouží předně ukazatel, pak odkazování k dotyčným stránkám předcházejícím, nadpisy stránek a pravidelný chronologický postup jednotlivých statí, jak jest vidno z obsahu, uvedeného na prvních stránkách knihy. Při hledání událostí, osob a míst postačí ukazatel. Rodokmeny jsou uvedeny souborně na zvláštní stránce.

Ku sepsání této příruční knihy dějepisné byl jsem veden naléhavou potřebou. Václava Křižka „Dějiny všeobecné a rakouské v přehledu synchronistickém“ vyhovují právě jen po stránce synchronistické a jsou již poněkud zastaralé, i jest nám utíkati se k příručním knihám v cizině vydávaným, kde o dějinách rakouských pojednává se spůsobem nedůstojným a o dějinách slovanských není téměř ničeho.

Při sestavování knihy své měl jsem na zřeteli hlavně praktickou stránku její, proto také téměř nikde zvláště neudávám pramenů, z nichž jsem čerpal. Při novějších dějinách rakouských byl mně vodítkem W. W. Tomka „Novější dějepis rakouský“, při dějinách všeobecných Fr. Šembery „Dějiny vzdělaných národův starověkých“, „Dějiny řecké“ a „Dějiny středověké“, V. Křížka „Dějiny národů slovanských“, J. Krystůfka „Boj monarchické Evropy s revolucí francouzskou“, J. L. Píče „Dějiny národa ruského“, Konst. Jirečka „Dějiny národa bulharského“ a „Cesty po Bulharsku“, odborné články v Časopise musea království českého“, v „Osvětě“ a v obou našich „Naučných slovnících“, dějiny Weberovy, Assmannovy Bulleovy a j. v.

Hlavní obtíž působil mně výběr látky, i budu povděčen, když mne upozorní odborní znalci, pokud a kde vzhledem k účelu knihy bylo chybeno, aby mohlo býti příště napraveno.

Při přepisování cizích jmen vloudily se do knihy některé nedůslednosti, kterých nebylo již možno opraviti. Též při korrektuře přehlédnuty chyby, které, pokud jsem je mohl postřehnouti, nalezne laskavý čtenář opravené na poslední stránce knihy.
V PŘEROVĚ v měsíci srpnu 1891.

První náběh ku sloučení zemí nynějšího mocnářství rakousko-uherského.

1365 Turci učinili první pokus o dobytí Valašska, jehož Ludvík vítězně hájí.

1365—1369 Válka se Sracimirem Vidinským, jenž donucen uznati nadvládu uherskou (—1396).

1370 Ludvík povolán na trůn polský (Sr. 229): Uhry na vrcholu své moci. Opětné války s Benátčany (1371 — 1376. 1378—1381) skončeny bezúspěšným mírem v Turíně.

Ludvík podporovatelem věd a umění, průmyslu a obchodu. Po jeho smrti uznána v Uhrách za královnu dcera jeho Marie (zasnoubená Sigmundu Lucemburskému), kdežto od Polákův povolána na trůn ml. sestra její Hedvika. Vládu ve jménu nezletilé Marie vedla v Uhrách matka její Alžběta až do r. 1387, kdy zardousena na Novém Hradu od mocného rodu Horvatů v Chorvatsku, kteří usilovali o dosazení Karla Neapolského (Zavr. 1386 úkladem milostníka Alžbětina Mikuláše Gary).

1387—1437 Sigmund Lucemburský (Sr. 219), manžel Marie, dc. Ludvíkovy, po jejíž smrti (1392) upíráno mu právo k trůnu, poněvadž neměl s ní žádného potomstva. Vzpoura zdolána. Nebezpečí od Turkův hrozící hleděl Sigmund předejiti zdvižením války křížové, byl ale

1396 v bitvě u Nikopole od sultana Bajezida na hlavu poražen.

1401 Vzpoura magnatů proti Sigmundovi, jenž zajat a vězněn na Vyšehradě a Šikloši, však přispěním vév. sedmihradského Stiboře ze Stibořic a krále Václava vyproštěn. R. 1402 vzpoura se opakovala: Ladislav Neapolský uznán za krále v Chorvatsku a ve větší části Uher na pr. bř. Dunaje. Zakročením Stiboře ze Stibořic i tato vzpoura zdolána r. 1403. Toliko některé části Dalmatie zůstaly v moci Ladislavové.

1411 Volba Sigmunda za krále římského v Němcích (Sr. 204). 1419—1436 Sigmund zaměstnán válkami husitskými (Sr. 222). Mezi tím opětné války s Benátčany a Turky (Proti těmto obsazen srbský Bělehrad).

1433 Mír ve Ferraře: Sigmund musil odstoupiti Dalmatii Benátčanům.

1436 Sigmund přijat od Čechů za krále.

1437 Vpád Turkův do Srěmu odražen Janem Hunyadym, banem sevrinským, a přispěním žoldnéřův Táborských, vedených Janem Jiskrou z Brandýsa. Po + Sigmundově zvolen za krále zeť jeho

1437—1439 Albrecht II. Rakouský, spolu cís. německý a král český. Zemřel navraceje se z nezdařené výpravy proti Turkům. Po něm zvolen z ohledu na nebezpečí od Turkův hrozící působením Jana Hunyady 1339—1444 Vladislav III. král polský.

Práv Ladislava Pohrobka ku koruně uherské hájí statečně matka jeho Alžběta (+ 1442): Jiskra z Brandýsa dobyl Slovenska, Jan Vítovec zvítězil v Chorvatsku.

1442 Jan Hunyady vítězně bojuje proti Turkům. Valašsko přinuceno nznati uherskou nadvládu.

1443 Válka křížová proti Turkům (Vladislav III. a Hunyady vůdci. Kardinál Julian Cesarini): Srbsko opanováno (Bitva blíž Niše). Vítězný vpád do Bulharska.

1444 Vladislav III. padl u Varny v bitvě proti Turkům. Těž kardinal Julian zahynul. Jan Hunyady upadl do zajetí, z něhož po roce se vyprostil. V Uhrách uznána nyní práva Ladislava Pohrobka k trůnu. Po čas nezletilosti královy

1446—1453 Jan Hunyady zvolen za správce zemského.

1448 Jan Hunyady poražen od sultana Murada II. v bitvě na Kosově poli.

1453—1457 Ladislav Pohrobek králem v Uhrách (Sr. 226). Jan Hunyady potvrzen ve vladařství pod jménem nejvyššího hejtmana zemského.

1456 Sultan Mohamed poražen na hlavu od Jana Hunyady před branami Bělehradu (Hunyady zemřel brzo na to ranou morovou).

Spor krále Ladislava se synem Jana Hunyady Ladislavem, jenž od krále zajat a popraven (1457). Ml. bratr jeho Matyáš Corvinus odvezen do Čech. Vzpoura stoupenců Hunyadových (Michal Szilágyi). Po + Ladislava Pohrobka zvolen za krále

1458—1490 Matyáš Corvinus

Volbu prosadil Michal Szilágyi maje po ruce velké vojsko. V čele odpůrců Hunyadových Mikuláš Gára a Mik. Ujlaky, kteří již r. 1459 pokusili se o svržení nového krále (Sr. 205).

1463 Sultan Mohamed II. dobyl Bosny a vtrhl do Srěmu, odkudž jej však Matyáš vypudil a vtrhl vítězně do Bosny. V dalším postupu proti Turkům dal se Matyáš odvrátiti válkou s Jiřím Poděbradským.

1468—1471 Válka s Jiřím Poděbradským (Sr. 227).

1471—1478 Válka s Vladislavem II. (Sr. 228).

1485—1490 Válka s cís. Fridrichem (Sr. 206). V čas válek těchto časté nájezdy Turkův, které však šťastně překonány. Příměří r. 1483 s nimi uzavřené i v letech potomních prodlužováno.

Matyáš byl povahy rázné, ale při tom nad míru panstvíchtivý, nedbaje zásad práva, jestliže se jednalo o jeho prospěch. Oproti magnátům opíral se o stálé vojsko („černá rota“), zemanstvo a města. Pečoval o zlepšení správy veřejné, o rozkvět obchodu a průmyslu. Nástupcem Matyášovým 1490—1516 Vladislav II., král český: Personalní unie Čech a Uher. O volbu jeho za krále přičinil se hl. Štěpán Zápolský, dědičný župan spišský a místodržitel v Rakousích. Trůnu domáhal se též Jan Corvinus, levoboček zemřelého krále, a bratr Vladislavův Jan Albrecht (Sr. 177). Tohoto podporoval Štěpán

MAJAKOVSKIJ, VLADIMÍR - SEBE, MILOVANÉMU

MAJAKOVSKIJ, VLADIMÍR

SEBE, MILOVANÉMU

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1989
výber zostavil Ľubomír Feldek, Peter Birčák
preklad Ľubomír Feldek, Peter Birčák
prebal Pavel Blažo
1. vydanie, 2.000 výtlačkov
ISBN 80-220-0121-X

próza krátka, poézia,
376 s., slovenčina
hmotnosť: 950 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

9,90 € PREDANÉ

*H-TV-3*

Na Majakovskom nás nikdy neprestane fascinovať obrovské ľudské nasadenie v poézii a obrovské básnické v živote. Dokonalé stotožnenie života a poézie je nemožné - ale práve preto všetka česť tým, ktorí sa o to pokúšali a neváhali zájsť do krajnosti. Mark Twain raz o istom človeku povedal: „Jeho telo je malé, ale aj tak je priveľké pre jeho dušu.“ Keby Twain bol videl Majakovského osobne alebo na fotografii a keby bol čítal jeho verše, bol by asi o ňom povedal: „Jeho telo bolo veľké, ale aj tak bolo pre jeho dušu primalé.“ Majakovskij prijal jedno z rizík, aké môže básnik prijať - riziko plurálu. Hovoril nielen za seba, ale hlásal a sľuboval, prisahal aj za iných, akoby za celú realitu, v ktorej žil - aj za tú časť reality, ktorú nemal ako donútiť, aby splnila jeho slová.

A predsa jeho báseň toto riziko vydržala, a ak sa realita s jeho básňou rozchádzala, vyčítame to dnes skôr tej realite - a nie nádhernému srdcu tohto básnika, ktorého manželstvo s dobou bolo z jeho strany také poctivé a verné, že vstúpilo ako legenda do večnosti.

Ľubomír Feldek

Mimoriadne výpravnú publikáciu z tvorby V. V. Majakovského dopĺňajú texty N. Serebrova, Leva Kassiľa, Lidije Sejfullinovej, spomienok Dmitrija Šostakoviča a básní venovaných Majakovskému od Mariny Cvetajvovej, Borisa Pasternaka, Anny Achmatovovej, Velemira Chlebnikova. Publikácia je ilustrovaná dielami výtvarného umenia Majakovského doby - diela Nátálie Gončarovovej, Kazimíra Maleviča, Lily Brikovej, skupiny LEF, skupiny Okná satiry ROSTA, ukážkami z plagátovej tvorby, návrhov kostýmov a scénických realizácií, a portrétmi Majakovského. 

Verše vybral a preložil Ľubomír Feldek, prozaickú časť vybral a preložil Peter Birčák. Doslov k výtvarnej časti napísal Bohumír Bachratý.

NIČ NECHÁPU

Vošiel som k holičovi a vravím

ako priateľ:

„Láskavo pričešte mi, prosím, uši.“

A hladký holič zrazu zihličnatel, 

tvár pretiahla sa - dostala tvar hrušky. 

„Zblaznel si, 

ryšavec!“

začali skákať slová.

Nadávky sypali sa mu cez zuby riedke 

a dĺĺĺĺho

chechtala sa čiasi hlava, 

trčiaca z davu ako stará reďkev.

/1913/

ŠTECH, VÁCLAV VILÉM - O PROJEVU VÝTVARNOU FORMOU

ŠTECH, VÁCLAV VILÉM

O PROJEVU VÝTVARNOU FORMOU

Jan Laichter, Praha, 1915
edícia Umění a řemeslo (11)

umenie
124 s., čb fot. čeština
hmotnosť: 262 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

*H-6-5*

NEPREDAJNÉ

Tato knížka byla napsána r. 1909-1910. Nyní rozmnožil jsem ji v kapitole třetí a čtvrté o podrobnější příklady základních tvrzení a přepracoval věcně v části jednající o architektuře. Přejímal-li jsem dříve Schmarsowův názor o prostoru jako počátku a základu vší architektury, jsem nyní přesvědčen, že tvar předchází prostor a v tomto smyslu doplnil jsem jednotu svého, jinak samostatného pokusu o nové roztřídění výtvarných umění.

Thematem stýká se práce moje s Worringerovou knihou „Abstraktion und Einfühlung“, která vyšla v době, kdy problém a jeho formulace byl pro mne již v základu rozřešen, a s níž rozcházím se netoliko v pojetí základních jevů, ale i v methodě jejich historického výkladu. Použil jsem jenom Worringerova názvu abstrakce, pro jeden prvotní proud výrazové činnosti lidské, který klade jej jako opačný pól Lippsova pojmu vcítění. Pochod vciťovací zdál se mi však příslušeti k podstatě obou proudů — Wundt správně podotýká, že je nutnou součástkou každé, i neestetické představy — proto konstruoval jsem název individualisace, jenž zdál se mi naznačovati také tvůrčí stránku celého pochodu. Sám dělil jsem původně umění na rytmické a dynamické. Třetí jev nazývá Wundt ideálním (Idealkunst), ačkoliv tento přívlastek patří jistě veškerému umění. Slovo idealisace naznačuje po mém lépe nedokončenou snahu přiblížiti se ideálu.

Jinak ponechal jsem i stylisticky svým názorům starý výraz, ježto nechtěl jsem docílením lepší čitelnosti vzíti práci bezprostřednost i intensitu, s jakou byla kdysi myšlena. Proto nerozšířil jsem ji také o důsledky a podrobnosti plynoucí ze základních thesí; některé variace thematu obsáhne připravovaná knížka „Umění a život.“

Děkuji upřímně na tomto místě panu MUDru. J. Baborovi za veškeru vlídnou účast a pomoc při studiu i opatřování těžce přístupné literatury o paleolitu.

Planá nad Lužnicí, v červnu 1914.

V. V. Stech.

Výtvarné umění přírodních národů má téměř veskrze charakter abstraktní, je — měřeno našimi měřítky — příliš fantastickou soustavou dekorativních i kultových forem, povahy vypravovací, hmotným ztělesněním náboženské soustavy přírodních lidí (u nichž je náboženství součtem jejich vědeckých poznatků, schránou všech jejich abstraktních pojmů), dokladem jejich logiky a jejich usuzování o duševních jevech.

Obklopeni přírodou a nadáni ostrým smyslem pro ni tvoří přírodní lidé přece výhradně v hieratické abstrakci, která vnutí svéráznost každého jevu do celkové soustavy, přičlení jej k úhrnnému sociálnímu výrazu. Nedovedou pozorovati svoje okolí bez rušivých představ náboženských, nefantasticky, žijí s ním v těsném svazku, který uvědomují si však teprve při odloučení, takže až hynou steskem — jsouce živi v přírodě, neovládají ji, a nevnímají jako skutečnost bez náboženských představ předem přimyšlovaných. Přírodní člověk vidí nejprve jenom jednotlivosti (slabikuje obraz), nedovede se vcítiti za materiální realitu (barvu, papír, tisk), protože mu chybí představy apercepční a cvik v apercipujícím t.j. srovnávajícím a vztahujícím myšlení.

Jenom u národů žijících na úrovni starší doby kamenné, tedy v poměrně nejníže vyvinuté společenské kultuře, nalezneme individualisující umělecké tvoření, tak u Křováků, Australců nebo některých Hyperborejců. U nich nerozrušila náboženská spekulace smysly pro realitu, smyslně-konkrétní, nefantastické vidění, které je nutnou podmínkou jejich existence, úplně odvislé od výtěžku honby s nástroji nejprimitivnějšími. Křováci neznají hospodářství, neužívají nářadí, nevyznají se ani v hrnčířství, užívajíce pštrosích vajec jako nádob; vedou těkavý život nomadů téměř bez příbytků. „Nešťastné děti okamžiku“ vyznamenávají se velikými schopnostmi u jednotlivců a naprostým nedostatkem toho, co nazýváme sociálními instinkty. Ostrost smyslů, tělesná otužitost, divoké sebevědomí, vzdorná smělost až k opovrhování smrtí, při tom úlisná chytrost a neobyčejná znalost přírody a jejího života. Za to duševní schopnosti associační a apercepční jsou omezeny jen na pomezí konkrétních smyslných představ, neboť nedovedou mysliti abstraktně, nechápou na příklad ani abstrakce pojmu čísla. Nejsou s to spočítati kusy svého stáda, přece však neztratí žádného, pamatujíce si každý kus zcela smyslně přesně podle jeho životních známek.

ENCYKLOPÉDIA ASTRONÓMIE

ENCYKLOPÉDIA ASTRONÓMIE

Obzor, Bratislava, 1987
edícia Encyklopédie vydavateľstva Obzor
fotografie Zdenka Ferechová, Dušan Kalmančok, Ján Štohl
prebal Tibor Hrabovský
1. vydanie, 40.000 výtlačkov

encyklopédie, astronómia,
760 s., slovenčina
hmotnosť: 1420 g

tvrdá väzba s prebalom

8,00 € stav: výborný *H-TV-3*
6,50 € stav: dobrý, zadné dosky uvoľnené *hroda**enc*

Astronómia (hvezdárstvo) je veda o vesmíre, jeho zložení a štruktúre, fyzikálnych vlastnostiach, pohyboch a vývoji. Jej začiatky siahajú ďaleko do minulosti. Rozvinula sa v Egypte, Babylónii, Číne, Indii a Grécku. Výrazný pokrok zaznamenala v novoveku. V súčasnosti sa delí na veľa odborov. Jej význam vo vedecko-technickom pokroku je veľký.

Encyklopédia astronómie vysvetľuje v abecedne usporiadaných heslách základné pojmy, podáva informácie o predmete a metódach výskumu astronómie, poznatky o Slnku a telesách slnečnej sústavy, o hviezdach, galaxiách a supergalaxiách, o ich chemickom zložení a fyzikálnych vlastnostiach, o vzniku, vývoji, stavbe a zákonitostiach ich pohybu.

Obsahuje aj heslá osobnosti, ktoré sa zaslúžili o rozvoj astronómie, informácie o astronomických vedeckých ústavoch a observatóriách, o publikáciách, ročenkách a katalógoch, ako aj tabuľky podávajúce dôležité astronomické údaje a prehľady letov do vesmíru.

Astronómia má veľký význam pre spoločnosť. Jej poznatky sú nenahraditeľným prínosom pre rozvoj vied a svetonázorovú výchovu, o čom svedčia aj dejiny astronómie. Využívajú sa pri udržaní presného času, pri zostavovaní kalendára, v geodézii, kartografii, geofyzike a kozmonautike.

Encyklopédia astronómie je bohato ilustrovaná, obsahuje takmer päťsto čiernobielych a do tristo farebných fotografii, tristopäťdesiat farebných ilustrácii a vyše dvadsať peroviek.

Je určená nielen pre odborných pracovníkov z oblasti prírodných, technických a spoločenských vied, ale aj pre študentov a poslucháčov vysokých škôl, najmä však pre široký okruh čitateľov, členov astronomických krúžkov, astronómov amatérov, záujemcov o encyklopedickú literatúru a literatúru faktu.

FILM A DIVADLO 1977

FILM A DIVADLO 1977
Ročník XXI.

Obzor, Bratislava, Divadelný ústav
vychádza dvojtýždenne
26 čísel - kompletný ročník

film, divadlo, časopis,
36 s., čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 2012 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: veľmi dobrý

9,00 € PREDANÉ

*H-TV-3

RIEMANN, HUGO - KATECHISMUS DĚJIN HUDBY I.

RIEMANN, HUGO

KATECHISMUS DĚJIN HUDBY
I. díl
Dějiny hudebních nástrojů a dějiny osnov tónových a notace

Mojmír Urbánek, Praha, 1903
edícia Illustrované katechismy (2)
preklad Jaromír Borecký
2. opravené vydanie

hudba, hudobná teória
130 s., čb obr., čeština
hmotnosť: 183 g

tvrdá väzba
stav: výborný, na predsádke a na frontispice malá pečiatka majiteľa

NEPREDAJNÉ

Vlídné přijetí, jehož dostalo se této dějepisné knížce, ponouká spisovatele, aby ponechal jí starou její formu spracovaní v otázkách a odpovědích Jevilo se mu to vymáháno již ohledem na školy, ve kterých zdomácněla jako rukověť pro vyučování dějinám hudby, aby změnou celkového rozvrženi nebyla zaviněna porucha. Toliko v jednotlivých podrobnostech byly ovšem nutny opravy a doplňky, jež snadno se převedou do vydání anglického (v Londýně, Augener Cie.) i ruského (v Moskvě, Jurgenson). Mocný rozkvět bádání hudebně historického za poslední decennia dokázal neudržitelnost mnohého názoru, tak mnohou epochu zcela nově osvětlil, že jednotlivé paragrafy obsahově dlužno bylo úplně přeliti. Spisovatel sám ve svých "Dějinách hudební theorie v9.—19. století" (Geschichte der Musiktheorie im 9.—19. Jahrhundert, Lipsko, Max Hesse 1898), v typografické studii "Písmo a tisk not" (Notenschrift und Notendruck, 1896, není na skladě knihkupeckém) a v několika menších pracích ("Über die Melodik der Minnesänger", O melodice pěvců lásky 1897; "Über die französische Ouvertuře", O francouzské ouvertuře 1898) přispěl svou hřivnou k objasnění důležitých otázek a nemohl ovšem pominouti kladné výsledky těchto i jiných prací odborných; domníval se však že není potřebí rozpřádati je šířeji, aby nebyl katechismu vzat jeho všeobecně orientující ráz. Nikoli seznamování s palčivými otázkami nynějšího bádání, nýbrž umožnění pohodlného přehledu po vývoji hudebního umění v průběhu staletí tanulo mu neustále jakožto úkol katechismu před očima. I v novém spracování svém knížka nečiní tedy nároku, jevíti se dílem, jež otvírá prameny. Že přece však v mnohých částech obsahuje skutečně malé monografie, svod materiálu jinak jen po různu shledatelného, uznáno bylo již při prvém vydání; bohdá dojde i druhé proto neméně přívětivého přijetí.

83. Ustoupilo naše století opět od sestavování různých barev zvukových, přidrželo se opět výhradného pěstění hudby nástroji téže barvy?

Ne i ano. Netoliko podrželo soubor bohatého na rozmanité barvy orchestru, nýbrž mnohem dále jej stupňovalo, avšak uchováváním starých a sestrojením nových čeledí zjednalo si možnost, dle potřeby a libosti pro celé skladby anebo pro jednotlivá místa větších děl omeziti se na plnou harmonii nástrojů téže barvy.

84. Kdy orchestru přibyl klarinet ?

Byl vynalezen kolem 1690. od Krištofa Dennera v Norimberce, téhož, kterýž i počet zákolen fagotu zmenšil (Stockfagott), či spíše umístěním otvoru, přefouknutí do duodecimy usnadňujícího, vytvořen z francouzského chalumeau (sr. 77). Hluboký rejstřík (původně jediný) podržel jméno starého nástroje (šalmaj), přefouknutý obdržel jméno vysoké trubky sólové (c1arino), jež poznenáhlu byla jím nahražena a nástroji své jméno v zdrobnělém tvaru přenechala (klarinet, vlastně tolik co malý klarin).

85. Zda-li klarinet v rozmanitých polohách hlasových byl stavěn ?

Ano, pozvolna povstávaly výše a níže laděné druhy; vedle klarinetu do C stavěn klarinet do D, Es, F a As (malé klarinetky) a hlubší do H, B a A; v altové poloze byly nástroje do F (roh basetový) a Es, v basové do B a A stavěny. Basové klarinety jsou nejmladší, do A laděný vynořuje se teprve v skladbách Wagnerových. Ad. Saxem sestrojený kontrabasový klarinet nedošel rozšíření. Rohu basetového se dnes opět již neužívá, altový klarinet do Es nalezl upotřebeni toliko v anglické vojenské hudbě. Es klarinet jest hlavní součástkou vojenských kapel, ještě vyšší sotva kdy již se objevují, D klarinet osamocuje v operním orchestru. Všeobecně užívá se dnes pro orchestr pouze klarinetů C, B, A i basových klarinetů B, A; nejoblíbenějším jest B klarinet.

86. Kdy vynalezen roh ?

O kruhovitě točených žesťových nástrojích již Vegetius Renatus Flavius ve 4. století (sr. 78) pod jménem buccina t.j. pozoun se zmiňuje. Jméno a nástroj dlužno však v dějinách velmi dobře rozeznávati, totiž právě tak smí se k těmto buccinám vztahovati vývin rohu, jako vývin trub ku staré tubě. Beze vší pochyby všechny ony antické a středověké žesťové nástroje, porovnány s dnešními, byly vysoké polohy tónové a jen skrovné délky. Egyptské a hebrejské tuby nebo pozouny ztěží byly delší čtyř stop, ale nejspíše tak daleko mensurované, že byly s to, aby svůj nejhlubší vlastní tón udaly, totiž nebyly dle dnešních pojmů přec vlastně svou polohou tónovou ani trubkami, nýbrž kornety nebo polnicemi. Též bucciny měly as na nejvýš délku vyšších odrůd trubkových. Lesnice, jak ji ještě Virdung (1511) vyobrazuje, měla jen jeden závit, byla tudíž, jak se zdá, toliko krátká. Zvyšování mensury, jež trompétě dalo její břeskný zvuk, rohu roztouženou stísněnost, pozounu jeho mohutnost, zavádělo se pomalu zajisté během staletí; jím stalo se používání nejhlubších tónů nejistým nebo nemožným, a byli nuceni, aby znovu získali hloubku, zdvojovati délku trub. Snad i častěji zmiňovaná snaha po doplnění nástrojových čeledí přispěla, že přišlo se na nejvhodnější délky. Nepřetržitý vývoj antických rohů býčích, beraních a středověkých loveckých až na lesnici naší doby naprosto nelze předpokládati; jich epigony byly spíše zapomenuté nyní cinky. Skutečný roh, t. j. několikráte vinutý, trompe de chasse nebo cor de chasse zvaný (něm. Jagdhorn), nalézáme konečně v 17. století; Mersenne (1637) udává pro největší druh délku asi 7 stop, to byly by po dnešních pojmech rohy ve vysokém D. Hrabě Sporck importoval prý je koncem století do Německa. První partitura vykazující trompes de chasse je Lullyova »Pr i n ce sse d’Elide« (1664). Partitury Bachovy a Handlovy činí již na lesní roh nároky, jimž sotva naši dnešní hornisté mohou, jak známo, stačiti. Původní hlavní ladění lesnice (jakož i trubek, kotlů a také hoboji, rovněž záhy kombinovaných s rohy, i fléten) jest D—dur. Avšak vedle toho objevily se četně rohy v Es, F a G, i hlubší v C a B, a posléze (před zavedením chromatických rohů) měli všechna ladění od vysokého C do hlubokého A. Kotouče ladicí, prvně při trubce, jak se zdá, upotřebené, přenesl k. 1760. drážďanský cornista Antonín Josef Hampel na lesnici; připadl i r. 1753 na ucpávané tóny, jimiž částečně doplněny mezery přirozené stupnice tohoto nástroje. Také jiná zlepšení rohů v Německu byla učiněna (hlasovod [Stimmzug], dusítko). Kolem poloviny předešlého století byla tudíž lesnice, či jak později na rozdíl od chromatických nástrojů zvána, přirozený roh konstruován, a 1765 vystoupil již Rodolphe jako první vynikající virtuos na kornu.

87. Které jsou žesťové nástroje orchestrové v předešlém století?

Kromě rohů jen trubky a pozouny. Trubky vyvinuly se úplně v dnešní svůj tvar (s podlouhle taženými závity) a stavěny v mnoha laděních od vysokého A do hlubokého A. Měly ještě dříve, nežli rohy, ladicí kotouče, také výtaž (zá-

ENCYKLOPÉDIA DRAMATICKÝCH UMENÍ SLOVENSKA 2

ENCYKLOPÉDIA DRAMATICKÝCH UMENÍ SLOVENSKA 2 (M-Ž)

Veda, Bratislava, 1990
prebal Oto Takáč
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
ISBN 80-224-0001-7

encyklopédie, film, divadlo, umenie,
712 s., čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1853 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný

6,20 € (spolu za oba diely)

*H-TV-3*
*zukol2* in *021*

Dramatické umenia tvoria skupinu štyroch relatívne samostatných druhov. Divadelné umenie ako najstaršie z nich plní už niekoľko storočí humanizačné úlohy. Film sa zrodil ako technická atrakcia a iba postupne sa stal svojbytným umením. Rozhlas a televízia vznikli ako technické masovokomunikačné médiá a na istom stupni vývoja sa istou časťou svojej činnosti stali osobitným druhom dramatických umení so špecifickými esteticko-umeleckými funkciami.

V slovenskej národnej kultúre majú dramatické umenia významné miesto. Ochotnícke divadlo sa od prvej tretiny 19. storočia zúčastňovalo na boji za zachovanie národného povedomia a za sociálne oslobodenie pracujúceho ľudu. Profesionálne divadlo vzniklo na Slovensku po utvorení Československa bez primeranej prípravy a náležitých podmienok. Napriek tomu má v súčasnosti vysokú úroveň, porovnateľnú so staršími divadelnými kultúrami. V povojnovom období vstupuje do našej kultúry film, ktorý sa ako národná kultúrna ustanovizeň konštituoval znárodnením kinematografie roku 1945, po masovom rozširovaní rozhlasu a televízie sa začali v rámci týchto masovokomunikačných médií konštituovať ich umelecko-dramatické zložky.

Základným spojivom všetkých dramatických umení je herec. Divadlo vzniklo v živej interakcii herca a diváka. Ponúklo svoje už vyspelé herectvo, neskôr aj réžiu, scénografiu a dramaturgiu filmu, rozhlasu a televízii. Všetky tieto zložky sa museli zmeniť a prispôsobiť. Túto jednostrannú väzbu nahradila v čase zrelosti filmu a dnes už aj televízie dvojstranná väzba vzájomných vplyvov a podnetov. Divadlo už nie iba vplýva na film a televíziu, resp. rozhlasovú dramatickú tvorbu,

ale aj preberá a modifikuje postupy napr. filmovej a televíznej techniky.

Štvorica druhov dramatických umení - divadlo, film, televízia a rozhlas-tvorí superštruktúru utužovanú vzájomnými dialektickými vzťahmi a vplyvmi pri zachovávaní si vlastných špecifík. Spoločným menovateľom všetkých dramatických umení je, že na tvorbe každého dramatického diela sa zúčastňujú viacerí tvorcovia (autor, dramatik, scenárista, režisér, herec, scénograf, kameraman, skladateľ ap.). Tým sa stávajú dramatické umenia umeniami kolektívnymi, pričom nesú vždy pečať niektorej svojej zložky (režijnej, hereckej, výtvarnej, hudobnej alebo tanečnej).

Ak nazrieme hlbšie do vývinových premien dramatických umení, zistíme, že ich neurčoval iba vnútorný vývin v rámci svojho druhu, ale aj široký evolučný proces vývinu ľudskej spoločnosti, jej smerovanie, jej úroveň, sociálno-ekonomické a technické výdobytky. Poznáme pokusy zmapovať jednotlivé dramatické umenia, ale nie sú nám známe pokusy predstaviť ich vo vzájomnej integrite, ktorá je v druhej polovici 20. storočia neodmysliteľnou črtou ich vývoja.

Encyklopédia dramatických umení Slovenska v dvoch zväzkoch (I. zväzok obsahuje písmená A-L, II. zväzok písmená M-Ž) vznikla z impulzu predstaviť verejnosti v ucelenom encyklopedickom spracovaní históriu dramatických umení na Slovensku v ich vývinových etapách a v kontexte celej národnej kultúry ako originálny projekt, ktorý nemá svoj pendant. Vznikla na základe spoločenskej potreby zmapovať na úrovni príslušných vedných disciplín v ucelenom encyklopedickom systéme dramatické umenia ako najmasovejšie a najexponovanejšie druhy umení.

Encyklopédia dramatických umení Slovenska má vlastivedný charakter s osobitným zreteľom na slovensko-český kontext. Integrálnou súčasťou encyklopédie sú reálie dramatických kultúr národností žijúcich na Slovensku. Vzťah k inonárodným kultúram celého sveta, ktorý je prezentovaný na divadelných javiskách, v televízii a rozhlase dielami rozličných národných a jazykových proveniencií a vo filme dielami mnohých národných kinematografií, našiel tiež svoje miesto v tomto encyklopedickom diele. V abecednom zoradení uvádzame menné i vecné heslá, pojmy, vrátane technických prostriedkov, pričom ide o pokus kodifikovať doteraz veľmi rozkolísané názvoslovie dramatických umení. Uvádzajú sa aj rozsiahle vzťahy k iným druhom umenia, k literatúre, hudbe, výtvarnému umeniu a architektúre.

Prípravou a vytvorením náročného projektu bol poverený Encyklopedický ústav SAV. Absencia historického spracovania jednotlivých druhov dramatických umení si vyžiadala počas hľadania koncepcie diela, aj počas prác na ňom organizovanie základného výskumu za pomoci spolupracovníkov z viacerých ústavov SAV (predovšetkým Umenovedný ústav SAV), ako aj mimo SAV (Slovenský filmový ústav, Vysoká škola múzických umení a i.). Rozhodujúcu úlohu pri tvorbe tohto diela zohral kolektív odborných pracovníkov Encyklopedického ústavu SAV, ktorý vypracoval projekt, organizoval základný výskum, sám sa na ňom aktívne zúčastnil, ako aj na tvorbe hesiel a výslednom formulovaní celého diela, vrátane výberu a zabezpečovania ilustrácií. Iba profesionálna úroveň pracoviska umožnila vznik tohto diela. Počas prác sa vybudovala mimoriadne cenná dokumentácia slovenských dramatických umení, nahrádzajúca materiálovú základňu, ktorá na Slovensku chýba.

Zložitosť a rôznorodosť materiálu si vyžiadala osobitnú metodiku spracovania. Encyklopédia venuje mimoriadnu pozornosť obdobiu socialistickej epochy, keď nastal najväčší rozmach dramatických umení na Slovensku. Tieto umenia prechádzajú v svojom tvorivom procese i zásluhou nových technických prostriedkov neustálymi zmenami, ktoré hlboko zasahujú do života spoločnosti. Počas vzniku encyklopédie sa začal rozširovať nový prostriedok audiovizuálnej informácie - video, ktorý veľmi rýchlo preberá nielen funkciu nového distributéra audiovizuálneho umenia, ale začína si dynamicky vytvárať aj vlastné výrazové prostriedky. Aj tieto skutočnosti encyklopédia dramatických umení zaznamenáva.

Používateľov Encyklopédie dramatických umení Slovenska musíme upozorniť, že register diel, zverejnený v druhom zväzku, je integrálnou súčasťou celého diela, pretože prostredníctvom neho možno identifikovať autorov diel.

Vyslovujeme poďakovanie všetkým inštitúciám, ktoré svojou materiálovou pomocou, informáciami alebo inak pomáhali pri vzniku tohto diela, najmä profesionálnym divadlám na Slovensku, Slovenskému filmovému ústavu, Československej televízii v SSR, Čs. rozhlasu, Matici slovenskej, Ústavu umeleckej kritiky a divadelnej dokumentácie v Bratislave, Divadelnému ústavu v Prahe, Historickému ústavu Slovenského národného múzea v Bratislave a Štátnemu divadlu v Brne.

ENCYKLOPÉDIA DRAMATICKÝCH UMENÍ SLOVENSKA 1

ENCYKLOPÉDIA DRAMATICKÝCH UMENÍ SLOVENSKA 1 (A-L)

Veda, Bratislava, 1989
prebal Oto Takáč
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
ISBN 80-224-0000-9

encyklopédie, film, divadlo, umenie,
696 s., čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1888 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

2,00 € tento diel *hroda**enc*
4,00 € (spolu za oba diely)

*H-TV-3*
*zukol2* in *021*

Dramatické umenia tvoria skupinu štyroch relatívne samostatných druhov. Divadelné umenie ako najstaršie z nich plní už niekoľko storočí humanizačné úlohy. Film sa zrodil ako technická atrakcia a iba postupne sa stal svojbytným umením. Rozhlas a televízia vznikli ako technické masovokomunikačné médiá a na istom stupni vývoja sa istou časťou svojej činnosti stali osobitným druhom dramatických umení so špecifickými esteticko-umeleckými funkciami.

V slovenskej národnej kultúre majú dramatické umenia významné miesto. Ochotnícke divadlo sa od prvej tretiny 19. storočia zúčastňovalo na boji za zachovanie národného povedomia a za sociálne oslobodenie pracujúceho ľudu. Profesionálne divadlo vzniklo na Slovensku po utvorení Československa bez primeranej prípravy a náležitých podmienok. Napriek tomu má v súčasnosti vysokú úroveň, porovnateľnú so staršími divadelnými kultúrami. V povojnovom období vstupuje do našej kultúry film, ktorý sa ako národná kultúrna ustanovizeň konštituoval znárodnením kinematografie roku 1945, po masovom rozširovaní rozhlasu a televízie sa začali v rámci týchto masovokomunikačných médií konštituovať ich umelecko-dramatické zložky.

Základným spojivom všetkých dramatických umení je herec. Divadlo vzniklo v živej interakcii herca a diváka. Ponúklo svoje už vyspelé herectvo, neskôr aj réžiu, scénografiu a dramaturgiu filmu, rozhlasu a televízii. Všetky tieto zložky sa museli zmeniť a prispôsobiť. Túto jednostrannú väzbu nahradila v čase zrelosti filmu a dnes už aj televízie dvojstranná väzba vzájomných vplyvov a podnetov. Divadlo už nie iba vplýva na film a televíziu, resp. rozhlasovú dramatickú tvorbu,

ale aj preberá a modifikuje postupy napr. filmovej a televíznej techniky.

Štvorica druhov dramatických umení - divadlo, film, televízia a rozhlas-tvorí superštruktúru utužovanú vzájomnými dialektickými vzťahmi a vplyvmi pri zachovávaní si vlastných špecifík. Spoločným menovateľom všetkých dramatických umení je, že na tvorbe každého dramatického diela sa zúčastňujú viacerí tvorcovia (autor, dramatik, scenárista, režisér, herec, scénograf, kameraman, skladateľ ap.). Tým sa stávajú dramatické umenia umeniami kolektívnymi, pričom nesú vždy pečať niektorej svojej zložky (režijnej, hereckej, výtvarnej, hudobnej alebo tanečnej).

Ak nazrieme hlbšie do vývinových premien dramatických umení, zistíme, že ich neurčoval iba vnútorný vývin v rámci svojho druhu, ale aj široký evolučný proces vývinu ľudskej spoločnosti, jej smerovanie, jej úroveň, sociálno-ekonomické a technické výdobytky. Poznáme pokusy zmapovať jednotlivé dramatické umenia, ale nie sú nám známe pokusy predstaviť ich vo vzájomnej integrite, ktorá je v druhej polovici 20. storočia neodmysliteľnou črtou ich vývoja.

Encyklopédia dramatických umení Slovenska v dvoch zväzkoch (I. zväzok obsahuje písmená A-L, II. zväzok písmená M-Ž) vznikla z impulzu predstaviť verejnosti v ucelenom encyklopedickom spracovaní históriu dramatických umení na Slovensku v ich vývinových etapách a v kontexte celej národnej kultúry ako originálny projekt, ktorý nemá svoj pendant. Vznikla na základe spoločenskej potreby zmapovať na úrovni príslušných vedných disciplín v ucelenom encyklopedickom systéme dramatické umenia ako najmasovejšie a najexponovanejšie druhy umení.

Encyklopédia dramatických umení Slovenska má vlastivedný charakter s osobitným zreteľom na slovensko-český kontext. Integrálnou súčasťou encyklopédie sú reálie dramatických kultúr národností žijúcich na Slovensku. Vzťah k inonárodným kultúram celého sveta, ktorý je prezentovaný na divadelných javiskách, v televízii a rozhlase dielami rozličných národných a jazykových proveniencií a vo filme dielami mnohých národných kinematografií, našiel tiež svoje miesto v tomto encyklopedickom diele. V abecednom zoradení uvádzame menné i vecné heslá, pojmy, vrátane technických prostriedkov, pričom ide o pokus kodifikovať doteraz veľmi rozkolísané názvoslovie dramatických umení. Uvádzajú sa aj rozsiahle vzťahy k iným druhom umenia, k literatúre, hudbe, výtvarnému umeniu a architektúre.

Prípravou a vytvorením náročného projektu bol poverený Encyklopedický ústav SAV. Absencia historického spracovania jednotlivých druhov dramatických umení si vyžiadala počas hľadania koncepcie diela, aj počas prác na ňom organizovanie základného výskumu za pomoci spolupracovníkov z viacerých ústavov SAV (predovšetkým Umenovedný ústav SAV), ako aj mimo SAV (Slovenský filmový ústav, Vysoká škola múzických umení a i.). Rozhodujúcu úlohu pri tvorbe tohto diela zohral kolektív odborných pracovníkov Encyklopedického ústavu SAV, ktorý vypracoval projekt, organizoval základný výskum, sám sa na ňom aktívne zúčastnil, ako aj na tvorbe hesiel a výslednom formulovaní celého diela, vrátane výberu a zabezpečovania ilustrácií. Iba profesionálna úroveň pracoviska umožnila vznik tohto diela. Počas prác sa vybudovala mimoriadne cenná dokumentácia slovenských dramatických umení, nahrádzajúca materiálovú základňu, ktorá na Slovensku chýba.

Zložitosť a rôznorodosť materiálu si vyžiadala osobitnú metodiku spracovania. Encyklopédia venuje mimoriadnu pozornosť obdobiu socialistickej epochy, keď nastal najväčší rozmach dramatických umení na Slovensku. Tieto umenia prechádzajú v svojom tvorivom procese i zásluhou nových technických prostriedkov neustálymi zmenami, ktoré hlboko zasahujú do života spoločnosti. Počas vzniku encyklopédie sa začal rozširovať nový prostriedok audiovizuálnej informácie - video, ktorý veľmi rýchlo preberá nielen funkciu nového distributéra audiovizuálneho umenia, ale začína si dynamicky vytvárať aj vlastné výrazové prostriedky. Aj tieto skutočnosti encyklopédia dramatických umení zaznamenáva.

Používateľov Encyklopédie dramatických umení Slovenska musíme upozorniť, že register diel, zverejnený v druhom zväzku, je integrálnou súčasťou celého diela, pretože prostredníctvom neho možno identifikovať autorov diel.

Vyslovujeme poďakovanie všetkým inštitúciám, ktoré svojou materiálovou pomocou, informáciami alebo inak pomáhali pri vzniku tohto diela, najmä profesionálnym divadlám na Slovensku, Slovenskému filmovému ústavu, Československej televízii v SSR, Čs. rozhlasu, Matici slovenskej, Ústavu umeleckej kritiky a divadelnej dokumentácie v Bratislave, Divadelnému ústavu v Prahe, Historickému ústavu Slovenského národného múzea v Bratislave a Štátnemu divadlu v Brne.

CLEMENCEAU, GEORGES - DEMOSTHENES

CLEMENCEAU, GEORGES

DEMOSTHENES

Politický klub Československé národní demokracie, Praha, 1930
preklad Ota Dubský
predhovor František Novotný
životopis od Josefa Folprechta
grafická úprava J. R. Marek
900 výtlačkov (z toho 6 mimo predaj a 94 na japane číslovaných)

história, životopisy, starovek,
150 s., čeština
hmotnosť: 274 g

tvrdá väzba
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-7-1*

.... V oné době, kdy toto divoké drama se navazovalo z Makedonie do Athén, vystoupil muž svrchované mohoucnosti, v němž slovo a činnost měly splynouti, aby nám odkázaly možnosti odvety, jež budou mít vždycky cenu jen úporností řady soudržných vůlí.

Uvádím okolnosti, dřive než ukáži na osoby. Líčím hnutí prostředí, abych vysvětlil hnutí jednotlivcova ve vzájemném spolupůsobení. Anarchie asiatisujících kmenů v ustavičném boji nedovolila poznati krásu řeckého sblížení. Všeřecký Zeus je tužbou. Procítiti více méně matněji vzdálený ideál a určiti jeho odporující si hnutí protiklady atavismů a rozmachů vývojových, toť podstata lidských dějin. Kázání Nazaretského byla jediné z lásky. Jaká krveprolévání následovala po něm mezi křesťany pro doktrinářské otázky kacířské ve jménu společného Boha milosrdenství svět objímajícího!

Tu se objevuje ve vývojích řecké civilisace hlavní úloha athénského Demosthena, vrhajícího se do nejtužšího semknutí strašlivé půtky, v níž má v každé chvíli držeti v rukou své nejisté město, aby přemohl zároveň vojáky své vlastní sporné věci i vojáky nepřítelovy. Obecná umdlévání hrdinnosti, ba i prosté vůle byla obvyklými zjevy, a to jednak pro nezpůsobilost vůdců, jednak pro ochabování davu, který je nakloněn následovati spíše toho, kdo lichotí jeho zděděným pudům, než kazatele, žádající na něm, aby trpěl pro ideál, jenž je nad jejich dosah. Nemyslím, že bychom se tomu měli diviti.

Tytéž zákony způsobují, že padá kámen a vzlétá pták.

Osobní reakce jednotlivce, soustředěného ve svých hlubinách, umožňují mu metodicky uspořádati úsilí vyšší, než jsou snahy třeštícího davu, který nedovede sjednotiti obecný sběh souhlasu, leda za vzájemných ústupků slabosti, při níž se tříští pružná pera inteligence i vůle. Nechť je sebe cennější pro nezbytnou kontrolu, přece zástup neučiní objevů Koperníkových, Galileiových, Newtonových, Pasteurových. Ať rády či nerady, Athény chtěly jít za Demosthenem. V den nadšení mohl se dav na Pnyxu pustit do nebezpečné hry. Ale bylo otázkou náhody očekávat od příslovečné lehkomyslnosti lidu athénského souvislosti hledisek a trvalých rozhodnutí. Je něco jiného mluvit o svobodě, o samostatnosti, ba i o vlasti, nebo uskutečniti vnitřni ukázněnost, častokráte drsnou, k níž velí nezištná služba vznešeným zájmům, jež lze snáze vyhlašovati než uskutečňovati v životě.

Není potřebí zabíhat až do Athén, abychom zachytili životně protiklad dvou stavů lidské činnosti. Od rozechvělého zvuku solva k tuhým pracím ukázněné činnosti je ještě hodně daleko. Kolik krásných vznětů zaniklo po cestě! Pod tvrdým zákonodárstvím římským Řecko, vypleněné, vyssáté, zpustošené, musilo snášet soustavné vykořisťování od bezuzdné soldatesky, než došlo k zbožnému pustošení křesťanů. Zničení athénského idealismu bylo definitivně skončeno. ....