Válečný rok 1944. Střediskům slovanské kultury hrozí nebezpečí úplného zničení. První je na řadě polský Krakov. Je třeba za každou cenu zabránit nacistům v uskutečnění jejich ďábelského plánu. V týlu nepřítele vyvíjí horečnou činnost skupina sovětských rozvědčíků v čele s majorem Vichrem, s níž spolupracuje krakovská ilegální organizace a partyzánský oddíl. Napínavý příběh z okupovaného Krakova patří do řady Semjonovových knih s obdobnou tématikou: Petrovka 38, Bez hesla, Sedmnáct zastavení jara, Bomba pro šéfa.
Práca sa zaoberá rozborom a výkladom procesného inštitútu, ktorý predstavuje ucelené štádium trestného konania. Ide o inštitút v našom československom socialistickom trestnom procese nový, zavedený až trestným poriadkom z r. 1956. Dôvodom jeho zavedenia bolo konštatovanie nedostatkov v činnosti bezpečnostných orgánov, prokurátorov a súdov. Predbežné prejednanie obžaloby sa svojím vznikom i funkčným poslaním ako nástroj účinnej vzájomnej previerky práce orgánov činných v trestnom konaní pri jeho vykonávaní radí medzi tie procesné inštitúcie, ktoré mali zabrániť recidívam porušovania socialistickej zákonnosti a vôbec prispieť ku skvalitneniu trestného konania, a tak byť jednou zo závažných záruk dodržiavania socialistickej zákonnosti.
Petr Pithart - Narodil se 2. 1. 1941 v Kladně. Vystudoval mezinárodní právo, přednášel na právnické fakultě. V letech 1967-68 se podílel na práci výzkumného týmu při ČSAV, který se zabýval reformou politického systému. Do KSČ vstoupil v roce 1962, legitimaci vrátil na podzim 1968. Od roku 1967 publikoval v Literárních novinách. Na podzim 1969 odjel na postgraduální pobyt na univerzitu do Oxfordu. Záhy se však vrátil a začal pracovat jako čerpač u podniku Vodní zdroje a později v investorské organizaci ČSAV. Po podpisu Charty 77 byl propuštěn a pracoval na Petříně jako zahradní dělník u Lesů, sadů a zahradnictví, posléze v Ústředních skladech jako obalový referent, konečně v roce 1989 jako správce knihovny na Husově bohoslovecké fakultě. Stál při vzniku Lidových novin, od počátku byl členem redakční rady. Po listopadu 1989 se stal představitelem vedení Občanského fóra, od února 1990 předsedou vlády České republiky. Publikoval řadu esejů, úvah a fejetonů v různých samizdatových a exilových časopisech a sbornících pod svým jménem či pod pseudonymem. Je autorem knih Obrana politiky, Osmašedesátý, a spoluautorem knihy Češi v dějinách nové doby.
antológia, beletria, literatúra ruská
168 s., slovenčina
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
0,50 €
*svama2*belx-rus*
Bájny Prometeus uhnietol z hliny človeka a vzal bohom na Olympe oheň, aby ho priniesol ľudstvu. Práve tento symbol najprimeranejšie vystihuje aj zmysel činu človeka v proletárskej revolúcii. Prometeami nového veku sa stali ľudia, ktorí zažali a ochránili inú pochodeň, aby ľudským pokoleniam osvetlili novú, ľudskejšiu a slobodnejšiu budúcnosť. Do pamäti histórie sa v literárnom obraze - a v umeleckých obrazoch vôbec - premietajú ako hrdinovia poviedok, noviel či iných epických rozprávaní. A pripamätúvajú, oživujú deje a udalosti historicky známe, no i tie, ktoré dejiny obchádzajú. Prinucujú svojimi príkladmi nielen nezabúdať, ale najmä premýšľať a vciťovať sa do heroizmu ľudí, ktorý lemoval všetky revolučné cesty k našej socialistickej prítomnosti a jej otvoreným perspektívam. Náš zborník so symbolicky príznačným názvom prináša slovenskému čitateľovi šesť poviedok; vlastne šesť plasticky pravdivých dokumentov z prejdenej cesty - neraz strastnej i krvavej a obetiplnej, ale vždy nepokoriteľne víťaznej. Čitateľ dostáva možnosť sledovať túto cestu v dokumentárne ladených epických obrazoch od samých začiatkov rozvoja víťaznej socialistickej revolúcie, od vzniku a úlohy leninskej Iskry a historického II. zjazdu ruských revolucionárov cez nikdy nevídané obete a hrdinstvo sovietskeho človeka vo Veľkej vlasteneckej vojne, cez nevídanú odhodlanosť budovateľov vojnou zničeného hospodárstva veľkej krajiny až po najpresvedčivejšiu etapu víťazstva ľudského umu - po let prvého kozmonauta Jurija Gagarina do vesmíru. Čitateľ v dotyku s takou literatúrou nepochybne hlbšie pochopí, odkiaľ čerpali mravnú silu tí mnohí známi aj neznámi hrdinovia, komunisti, vojaci, ľudia revolučnej epochy ľudstva. Na to odpovedá osobitá svojráznosť literárneho prejavu tejto dokumentárnej epiky, no aj život sám.
AUTOR O SEBE - narodil som sa v roku 1931. Na detstvo každý rád spomína. Ja som však rýchle dospel. Nikdy som nebol členom žiadnej politickej strany. V roku 1950 som musel odísť z priemyselnej školy v Kladne, kde som študoval. Vyhodili ma za to, že v klubovni ČSM som vyvesil britskú vlajku.
Po vylúčení zo školy a zákaze ďalšieho štúdia som sa ocitol v tábore nútených prác v bani Gottwald. O rok neskôr ma zatvorili. Štátna bezpečnosť ma 15 mesiacov vytrvale vypočúvala. Odsúdili ma. Mojím domovom sa stalo väzenie. Prešiel som ôsmimi väznicami, medzi ktorými boli, samozrejme, aj lágre pri uránových baniach.
V roku 1960 som po amnestii opustil väznicu.
V šesťdesiatych rokoch som takmer celé desaťročie pracoval ako technik.
V roku 1969 ma vyhodili zo zamestnania, pretože som bol členom K-231. Zrejme som sa ako technik osvedčil a medzitým som už začal aj písať.
V sedemdesiatych rokoch ma požiadali, aby som napísal sériu článkov o počítačových systémoch, o ktorých sme v tomto štáte vtedy vedeli velmi málo. Napísal som.
Hneď potom, v roku 1976, ma obvinili zo špionáže a zatvorili. Žiadnu špionáž mi nedokázali. I napriek tomu odznel v záverečný deň pojednávania so mnou rozsudok: Jedenásť rokov nepodmienečného trestu odňatia slobody v tretej nápravno-výchovnej skupine.
Vo väznici som začal chorľavieť, lekári mali podozrenie, že som ochorel na rakovinu kože. Vraveli, že čoskoro zomriem.
Prepustili ma v roku 1985, pred uplynutím uloženého trestu.
Som členom Konfederácie politických väzňov. V komunistických väzniciach a táboroch som strávil 18 rokov svojho života. Nič však nemôže zmeniť moje odhodlanie: Zostať celý život dôsledným odporcom akýchkoľvek foriem totalitných praktík.
Kniha Františka Šity ZÁHADA BOŽSKÉ SÓMY zahrnuje dvě relativně samostatné části: v cestopisném vyprávění o autorově badatelské cestě za tajemstvími indických přírodních léčitelů, kultických drog i za poznáním vegetace v prostředí jihoindické pralesní přírodní rezervace nám dává nahlédnout jak do tajemného světa vzdálené Indie, tak i do radostí i strastí odborné badatelské práce v obtížných podmínkách indických tropů.
V doplňkové části přináší pak kniha pohled na část výsledků autorovy práce: seznámíme se s jednotlivými farmakoetnograficky zajímavými rostlinami indického subkontinentu, s jejich užitím v indickém léčitelství i v kulinární praxi jako kořenných přísad pokrmů, nahlédneme do světa staroindických mýtických představ a hinduistických pověrečných praktik, podíváme se i do nevěřícím zpravidla nepřístupných chrámů.
František Šita napsal svou druhou populárněvědeckou knihou poutavé čtení pro širokou veřejnost i pro zasvěcenější zájemce o svět rostlin a jejich záhad.
IVAN KADLEČÍK sa narodil 8. 4. 1938 v Modre (okres Bratislava-vidiek) v rodine evanjelického farára. Po skončení Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave (odbor slovenčina - taliančina) nastúpil v Archíve mesta Košíc (1961-1963). 1963 - 1968 Redakcia Pravdy Košice 1968 - 1971 Matica slovenská Martin 1971 - 1976 bez pracovného pomeru 1976 -1977 Slovenské národné múzeum Martin 1977 -kníhkupectvo Pukanec. Ženatý, štyri deti. Publikačná činnosť: v rokoch 1964 -1971 recenzie, kritiky, eseje v slovenských literárnych časopisoch, potom už len v rukopise. Knihy: Reči z nížiny — edice Petlice, 1973; Tváre a oslovenia — edice Petlice, 1974; Rapsódie a miniatúry — edice Petlice, 1981; Rapsódie a miniatúry (pokračovanie) — edice Petlice, 1987
René David je autorom viacerých diel z oblasti právnej komparatistiky. Jeho Velké systémy súčasného práva vyšli už v štyroch vydaniach. Boli preložené do viacerých jazykov. Naposledy vyšli po rusky v Moskve r. 1967. Preklad práce René Davida Anglické právo v populárno-vedeckej literatúre sprístupňuje našej čitateľskej verejnosti osobitný právny systém, zásadne rozdielny od ostatných právnych systémov, ktoré v Európe poznáme. V Anglicku nejestvujú kodifikácie, ktoré by pokrývali právnu úpravu širších oblasti, ako je to napríklad u nás, ale udržuje sa tu koncepcia práva tvoreného judikatúrou súdov. Jeho hlavným znakom je výrazný procesno-sporový charakter. Autor v práci poukazuje na pôvodnosť anglického práva, význam jeho základných čŕt, ktoré vysvetľuje nielen na jednotlivých inštitúciách anglického práva, ale objasňuje vznik a vývoj anglických právnych tradícii vôbec. Tento spôsob spracovania umožňuje čitateľovi lepšie porozumieť podstate jednotlivých inštitúcií anglického práva.
Procesno-sporový charakter ovplyvňuje nielen súdnu moc a súdnu organizáciu v Anglicku, ale aj ústavné právo a jednotlivé právne inštitúcie, ako vlastníctvo, trusty a pod.
V publikácii má čitateľ možnosť oboznámiť sa s hlavnými zásadami anglického práva, ktoré ovplyvnili vývoj anglických právnych tradícií, ako aj s jednotlivými úsekmi anglického právneho systému v oblasti súdnej organizácie, s jednotlivými druhmi súdnictva, ako je občianske, trestné a administratívne súdnictvo, s postavením advokátov a s jednotlivými druhmi súdneho procesu. Zaujímavé sú úvahy o ústavnom práve, vlastníctve a záväzkovom práve.
Nedobře se člověku píše o sobě samém - kdesi v něm se začne zvonit na poplach, že by si tím mohl stanovit vlastní kádrový posudek. Tak je to s námi, prosím. A to já jsem ještě ve výhodě, že jsem měl dvaačtyřicet let příležitost si zvykat a uvědomovat si, že ten můj posudek vždycky bude záporný. Jinak to být ani nemohlo. Jsem prostě vzpurný. Mám proč. Už jsem se s tím narodil (takže to samozřejmě není zdaleka jen moje zásluha). Moderně se tomu říká, že mám vzpurnost zakódovánu v genech. Ještě je třeba taky dodat, že vzpurnost obzvlášť v totalitě je synonymem svobodomyslnosti.
Z toho vyplývá, že jsme to po čtyři generace (své děti taky musím započítat - ty zase kvůli mně) tak říkajíc odnášeli. Ale to odnášeli i desetitisíce jiných. Nesděluji to tedy pro vychloubání, ale proto, že pro mě osobně to odnášení bylo šťastným darem Prozřetelnosti. Neboť se kdesi ve mně objevilo přesvědčení, že navzdory všemu zlému lze z každého člověka vydobýt cosi dobrého a to že stejně jednou převládne.
A protože příběhy se nemusí vymýšlet, ty se neustále odehrávají kolem nás, od neodbytné chuti si těch příběhů všímat bylo už blizoučko k touze je sdělit.
Co si pamatuji, vždycky někdo z rodiny byl v kriminále nebo v koncentráku. Ani mně se to nevyhnulo. Dokonce do té míry, že jsem tam byl ze všech nejdéle - skoro deset let. Kvůli téhle knížce jsem nesměl dvacet let publikovat. Ale - upřímně řečeno - s životem a životností příběhů to nemá nic společného. Když jsem v osmnácti letech začal všema dvěma drze vyťukávat na stroji román o šesti stech stranách, vůbec mě nezajímalo, jestli to někdo vydá. Prostě to muselo ven. Byl jsem k prasknutí plný všech možných osudů, které do mě nějak naskákaly nebo co a já je ze sebe mohl dostat jen tak, že jsem je vyťukal na papír. Abych uvolnil místo dalším.
Je mi teď skoro šedesát a já s údivem zjištuju, že to je pořád stejné. Teď už, zdá se, z toho bude něco mít i čtenář.
Doufejme, že hlavně radost.
Pro mě, kromě té radosti, je to ještě i veliké Štěstí.
Frank Arnau, vzdělaný právník a známý spisovatel literatury faktu a detektivních románů, si získal svými popularizačními pracemi v Německé spolkové republice pověst význačného publicisty a znalce kriminalistiky a kriminologie. Z oblasti literatury faktu měly dosud největší úspěch jeho knihy o padělatelích umění, o dějinách zločinu a kriminalistické dokumentaci, které dosáhly masových nákladů. Rovněž jeho 16 kriminálních románů — podkladem pro ně jsou vždy skutečné události — dosáhlo celkového nákladu více než 1 milión výtisků a bylo přeloženo do mnoha jazyků. Ani v tomto literárním žánru se Frank Arnau neomezuje pouze na napínavé románové zpracování příběhu, ale jeho detektivky se vyznačují právnickou analýzou a většinou obsahují ostrou kritiku činnosti policie a justice.
Frank Arnau se však stal známým i svou praktickou právní činností jako přesvědčený antifašista, obhájce demokratických občanských svobod a zastánce pokrokových názorů. V roce 1934 vystupoval velmi angažovaně proti hitlerovskému režimu. Nejvíce se jeho praktická právní činnost rozvinula po roce 1945. Výbornou znalostí práva, vynalézavostí v kriminalistických metodách a svou bojovností dosáhl již několikrát osvobození neprávem obviněných osob. Není to však pouze odborný zájem, který jej vede k zasahování do právní praxe, ale především jeho upřímný humanismus. Svou pomoc proto poskytuje nejraději tam, kde jsou porušována demokratická práva obviněných v procesu — a k tomu dochází v západoněmeckých společenských podmínkách dosti často. Ještě dnes — v 76 letech — vyvíjí na tomto poli velkou aktivitu (nedávno proběhla západoněmeckým tiskem zpráva o jeho úspěšném působení v jednom trestním procesu), a právem je proto nazýván „štikou ve stojatých vodách německé justice“.
Frank Arnau přednáší jako host o kriminalistice a o dějinách zločinu na několika západních universitách. Je čestným členem řady policejních, vyšetřovacích a justičních institucí mnoha států (např. americké National Sheriffs Association a International Association for Identification se sídlem v New Yorku, nositelem čestného odznaku kriminální policie v Singapuru, australské policie v Sydney a Sureté v Polynézii).
V knize Člověk mimo zákon líčí autor na vzrušujících případech dějiny kriminality od počátků státně organizované lidské společnosti až do současnosti. Kniha je koncipována zajímavě, s velkým smyslem pro atraktivnost. V počátečních kapitolách líčí autor ve stručnosti zločinnost ve starověkých státech Egypta, Mezopotámie, Řecka a ve starém Římě, odtud pak přechází k vyprávění o velkých zločinech středověku. Nejdetailnější je autorův pohled na dobu nedávno minulou. Zde píše nejen o masových vrazích, jejichž stíhání a odhalení neobyčejně rozbouřilo hladinu veřejného mínění v celém světě, o senzačních krádežích, podvodech a loupežích, ale i o přečinech, které zesměšňovaly stávající společenský řád, jakým byla např. slavná aféra hejtmana z Kopníku. Kniha je vybavena výbornými dobovými ilustracemi a reportážními fotografiemi.
Roku 1905 se třicetiletý doktor filosofie a docent teologie štrasburské university Albert Schweitzer rozhoduje studovat medicínu a po promoci roku 1911 nabízí pařížské misijní společnosti, že bude zdarma pracovat jako lékař v Gabunu. Přátelé jeho rozhodnutí kritizují, nemohou pochopit, že muž, který má za sebou už řadu odborných prací filosofických a teologických, známý kazatel a obdivovaný hudebník a vykladač Bachova díla, jde zakopat svůj talent do rovníkové Afriky. Schweitzer své rozhodnutí obhajuje a roku 1913 skutečně odjíždí z Evropy.
Na březích řeky Ogooué, uprostřed pralesa, vznikají pak první zápisky a z nich později kniha, v níž autor líčí svou práci mezi domorodci a budování nemocnice. Kniha hovoří o úžasné obětavosti, trpělivosti a soucitu lékaře, který pracuje za nejtěžších podmínek, rve se s překážkami, léčí za zoufalého nedostatku léků, obvazového materiálu, ba i za hladu. Co potřebuje, shání od obětavých dárců v Evropě. Většinu finančních prostředků však získává svými knihami, přednáškami a koncerty, k nimž odjíždí do Evropy a později i do Ameriky. Roku 1923 a 1928 navštěvuje Prahu.
Dnes, kdy oslavila více než padesát let svého trvání, se Schweitzerova nemocnice vyrovná nejmodernějším evropským ústavům. Její tvůrce, který po celý život zůstal věren svému humanitnímu ideálu, umírá dne 5. září 1965 a je pohřben v Lambaréné nedaleko svého díla, jež nese jeho jméno a je vedeno dále v jeho duchu.
Dobrá kniha, Trnava, 1996
preklad Jozef Šuppa
obálka Terézia Sedláková
ilustrácie Mária Michálková
ISBN 80-7141-125-6
beletria, próza krátka, náboženská literatúra, literatúra poľská
144 s., slovenčina
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, neautorské venovanie
NEDOSTUPNÉ
*unkn*belx-pol*
Voľné pokračovanie knihy Svetlá a tiene. Je to kniha rozprávok určených nielen pre staršie deti, ale aj pre všetkých dospelých. Pretože nejde len o krásne príbehy, ale autor nám na záver každej z nich kladie otázky, ktoré nám preniknú „pod kožu”. Vyžadujú si od nás odpovede, nad ktorými sa musíme hlbšie zamyslieť — tento spôsob naučí deti aj dospelých nenásilnou formou meditovať.
Význačný sovětský publicista J. M. Korolkov je českému čtenáři znám především jako autor „Tajemného dr. Sorga“ a „Pavouků“. Jeho nová kniha „Kjokumicu! Přísně tajné - v nebezpečí znič! “ je literaturou faktu s vysokou informační hodnotou. Osou této beletrizované historická reportáže je životní osud a špionážní činnost „největšího vyzvědače XX. století“ — dr. Richarda Sorga, tajemné a populární osobnosti, hlavy výzvědné skupiny Ramsay. Tentokrát je však dějově skladba založena velmi široce, má mnoho různorodých rovin. Příběh Sorgovy nebezpečné práce zasadil autor do dobového kontextu fašizace a militarizace Japonska, líčí vojenské a politické dění na Dálném východě od mukdenského incidentu přes japonsko-čínský konflikt, japonské pokusy o invazi na sovětské a mongolské území, zločinné přípravy bakteriologické války, útok na Pearl Harbor, exploze atomových bomb v Hirošimě a v Nagasaki až po úplné rozbití kuantungské armády závěrečným sovětským úderem. Šíří záběru a bohatstvím dokumentárního materiálu se kniha stává významným příspěvkem k osvětlení historického pozadí 2. světové války na Dálném východě.
