ČAPEK, KAREL - HOVORY S T. G. MASARYKEM

ČAPEK, KAREL

HOVORY S T. G. MASARYKEM
Souborné vydání
Šedesátýtřetí až osmdesátýdruhý tisíc

František Borový, Praha, 1946
Čin, Praha, 1946

autobiografia, životopisy,
354 s., čb fot. čeština
hmotnosť: 590 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, na chrbáte väzby fľak, bez prebalu

3,30 € PREDANÉ!

*bib13*

Slovensko

Já jsem byl vlastně na půl Slovačiskem od malička; můj otec byl Slovák z Kopčan, mluvil slovensky do smrti, aji já jsem mluvil spíš slovensky — nějakého rozdílu mezi Slováky uherskými a moravskými, mezi kterými jsem jako dítě rostl, nebyl jsem si vědom. K nám chodívala z Kopčan babička a mně vždycky přinesla darem široké slovenské gatě — já jsem je oblékal na noc do postele, protože jsem chodil ošacen, jak se říkalo, po pansku. Styk rodiny s Kopčany a Holičem byl častý; v Kopčanech jsem hned v dětství přišel do styku s maďarštinou. V rodině nám uvízlo několik maďarských slov; říkali jsme na příklad halgaš (mlč) a podobně. Jeden, dva výrostci z otcovy rodiny se docela pomaďarštili. Ještě do Prahy za mnou přijížděly sestřenice z Uher. Ve Vídni jsem shledával stopy Slováků, kteří tam kdysi žili, jako Kollár a Kuzmány, který se, myslím, první pokusil o slovenský román.

Když jsem přišel do Prahy, scházívali jsme se my profesoři v hotelu de Saxe; v našich rozpravách jsem zastával názor, že my Češi musíme hledět politicky se spojit se Slováky. Ti druzí, jako Rezek, Goll a právníci Ott a Randa, citovali proti mně Riegra, že otázka Slovenska je causa finita; drželi se historického státního práva: český stát, to jsou de iure jen historické země, Čechy, Morava a Slezsko — Slovenska se zříkali. Proto jsem byl proti tomu výlučnému historismu. Co to vlastně je právo historické? Copak je právo závislé na čase a na tom, zda bylo či nebylo skutečně prováděno? Není právo prostě právem, bez ohledu na to, zda kdy platilo nebo neplatilo? Nemohlo by se i Rakousko a Maďaři proti nám dovolávat práva historického? Neodmítal jsem nikdy právo tak zvané historické, ale slučoval jsem je s právem přirozeným: předně je demokratičtější — právo není zděděná výsada, ale nárok každého národa i každého človeka na svůj život; a za druhé mně šlo o Slovensko — podie historického státního práva bychom musili Slovensko nechat Maďarům. A nakonec mně právo historické bylo nesympathické jako plod porevolučního reakčního Německa. Mladočeši se správně ve svých počátcích dovolávali práva přirozeného vedle historického. Byli i tehdy u nás slovakofilové jako Heyduk a jiní, bylo to vědomí národní jednoty nebo bratrství, ale byla to víc literatura než politika; odvodit z toho důsledky politické, to si netroufali. V tom se jevil ještě duch Kollárův, kterému stačila nezávislost národní a kulturní — o samostatnosti politické se jemu a vrstevníkům nesnilo.

Mně šlo tenkrát především o to, aby Češi a Pražané Slovensko skutečně poznávali: zpívat slovenské písně, to mně nestačilo. Proto jsem se, když jsme se ujali Času, staral, aby tam byla pravidelná slovenská rubrika. Taky jsem k sobě zval slovenské studenty, byl to, tuším, Kukučin, Šrobár a jiní; už koncem let osmdesátých jsem si našel pravidelný letní byt na Bystřičce u Turčanského Svatého Martina, vědomě proto, abych sám poznal blíž Slováky aji mohl na ně působit. Tam jsem býval déle než deset let.

Tehdy byl i Hurban-Vajanský čechofilem, teprve později podlehl tomu blouznivému rusofilství, kdy čekal spásu Slováků jen od Ruska. Měl jsem přátelské styky s ním, Škultétym a s jinými; do Martina docházeli i jiní Češi, malíř Věšín, jaksi oficiální malíř Slováků, Schwaiger — i Ignáta Herrmanna jsem poznal na Bystřičce. V Mošovcích mě chtěli sebrat maďarští žandáři, když jsem tam hovořil o Kollárovi na místě, kde stával jeho rodný dům.

Koncem devadesátých let byla schůze Slováků v Martině; oposice, mladší křídlo, Šrobár, Makovický a Ráth, zašli ke mně na Bystričku; mluvil jsem s nimi o slovenském programu, o práci kulturní a politické —

SLOVENSKÉ DIVADLÁ V SEZÓNE 1971 - 1972

SLOVENSKÉ DIVADLÁ V SEZÓNE 1971 - 1972
I. ročenka slovenského profesionálneho divadelníctva (za sezónu 1971/1972)

Tatran, Bratislava, 1973
prebal Róbert Brož
1. vydanie, 2.500 výtlačkov
61-379-73

umenie, divadlo
248 s.,  čb obr., slovenčina
hmotnosť: 546 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý, knižničné pečiatky

1,00 € PREDANÉ

*bib13*

SLOVENSKÉ DIVADLÁ V SEZÓNE 1972 - 1973

SLOVENSKÉ DIVADLÁ V SEZÓNE 1972 - 1973
III. ročenka slovenského profesionálneho divadelníctva (za sezónu 1972/1973)

Tatran, Bratislava, 1974
prebal Róbert Brož
1. vydanie, 2.500 výtlačkov
61-536-74

umenie, divadlo
250 s.,  čb obr., slovenčina
hmotnosť: 464 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý, knižničné pečiatky

1,00 € PREDANÉ

*bib13*

SLOVENSKÉ DIVADLÁ V SEZÓNE 1973 - 1974

SLOVENSKÉ DIVADLÁ V SEZÓNE 1973 - 1974
III. ročenka slovenského profesionálneho divadelníctva (za sezónu 1973-1974)

Tatran, Bratislava, 1975
prebal Róbert Brož
1. vydanie, 2.500 výtlačkov
61-631-75

umenie, divadlo
176 s., + 96 s. obrázkov, slovenčina
hmotnosť: 620 g

tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý, knižničné pečiatky

1,00 € PREDANÉ

*bib13*

GUARNACCI, MARIO - Origini Italiche, O Siano Memorie Istorico-Etrusche Sopra l'Antichissimo Regno d'Italia, E Sopra I Di Lei Primi Abitatori Nei Secoli Piu Remoti, Tomo Terzo

GUARNACCI, MARIO

Origini Italiche
O Siano Memorie
Istorico-Etrusche
Sopra l'Antichissimo Regno d'Italia, E Sopra I Di Lei Primi
Abitatori Nei Secoli Piu Remoti
di Monsignore
Mario Guarnacci
Nuova Edizione riveduta, dorretta ed accresciuta
dall´ Autore, com un elogio storico del medesimo
Tomo Terzo

In Roma MDCCLXXXVII
Presso Paolo Giunchi, Provisore di Libri
della Biblioteca Vaticana

Con Licenzia de Superiori

staré tlače, dejiny, história,
320 s., taliančina
hmotnosť: 761 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

CAPITOLO XI.

La giurisprudenza, e le leggi furono prima in Italia , che in Grecia , e che negli altri regni di Europa .

NEI Capitoli precedenti abbiati! veduta la religione in generale venuta primitivamente in Italia colla nostra Japetica colonia. Giano che ne fu il portatore, ovvero Saturno, giacché ambedue hanno gľ istessi simboli esprimenti un sol uomo, che fu Noè, giusta il sentimento di tutti i più classici Autori, Giano istesso porta seco l’epoca incontrastabile del mondo bambino. Si scarti pure ogni favola, questo è cio che cerchiamo; ma non si proscrivano, come si è fatto finora , le dette chiarissime autorità, che oltre all’epoca suddetta ci mostrano il fatto ma' nifesto . Giano riempiè di religione ľ Italia in quei primi tempi, nei quali ogni altro regno ď Europa non aveva anco da questa parte la sua popolazione; e se questi altri regni non avevano uomini, non potevano avere religione. Qui primitivamente si allignò, e si allignò pura, e sincera , come fino i profani Autori ci hanno mostrato col confronto dell' istessa legge Mosaica, ai nostri progenitori non ignota, anzi palese, e frall’antica , e indigena nostra idolatria, con molta uniformità mantenuta • Perchè in somma serbarono sempre gli Etrusci una sufficiente, e fra tutti gl’ idolatri assai scusabile idea ď Iddio , e come un puro spirito, e come onnipotente , e come unico creatore, e come causa delle cause l’adorarono - Crede perciò il Passeri I) eruditamente di ritrovare nelle tavole Eugubine e nella parola VNTEBE , che ivi si legge, il nome di Dio dagli Etrusci chiamato ENTE supremo, quasi solo, e per se stesso esistente, e dice che questa notizia non può l’Italia averla avuta dai Greci. Anzi questa medesima pura fede fu dipoi condotta da noi, e sparsa in Grecia. Platone, e altri ce l’anno mostrata in Dodona , ove fu il primo, e allora unico tempio di Grecia, e ce ľ hanno rammentata per Pelasga positivamente , o Tirrena.

Quei, che nei nostri due secoli antecedenti parlano delle leggi Greche , Meursio in Solone , Seldeno , Grazio, o l’Anonimo nel Tom. XVII. del Tesoro del Grevio , e del Gronovio, e cento altri • Quei dico , che parlano delle leggi Greche, le cominciano sempre da Solone, ma con poca verità, o sodezza. Un grande, ed un ottimo legislatore , quale fu Solone, basta per piantare in Grecia il principio di un’ottima giurisprudenza. Poi si passa agli aurei libri di Platone de legibus, e con questi fonti si vede l’equità, e la giustizia, e ľ amor della patria, il bene dei cittadini dini risplendere da pertutto eminentemente. Vecchi, e illustri fonti son questi, ognun lo vede, ma non sono i primi, e torno a dire, che la giurisprudenza vi era , e vi era in sommo grado , e vi era innanzi a loro in Italia . Antonio Tisio nel detto Tom. XVII. del Tesoro dei Grevio, e del Gronovio ha fatta una collezione di leggi antiche di Grecia, e trovandole simili alle Romane ne ha dedotta la conseguenza : Dunque le Romane vengono dalle Greche. La conseguenza è ingiusta , e non del tutto dall’antecedente discende. Si danno fragli uomini dei visi molto simili, e non pertanto hanno un istesso principio. Molte, anzi infinite leggi di diverse repubbliche sono parimente simili fra di loro, ma non perciò le une dalle altre provengono. Questa provenienza dovrebbe provarsi con qualche traccia istorica . Provengono tutte dall’istesso fonte, che è la giustizia primitiva fondata nella ragione umana, che è un raggio, o un’ infusione della veramente primitiva, cioè provengono dalia giustizia divina; ma sempre bisogna vedere, e stabilire, dove questo primo fonte di giustizia abbia fissate in terra le sue radici. Si legga Platone, ma si legga intieramente, e si veda, che da se stesso ei dice nelle sue lettere e nelle sue opere, che queste leggi, le ha apprese, o consultate in Italia , e nella regia di Dionisio Siracusano fra quei Pittagorici , che in Italia per anco restavano Gorgia Leontino, Timeo Locro, o di Locri in Italia, e all’istesso Re Dionisio s’indirizzò. Si esamini a fondo la gran giurisprudenza di Solone, e benché di lui si narrino i viaggi in Egitto ( in quel suo tempo per altro , in cui l’Egitto era barbaro , come vedrassi ) , contuttociò si troverà che Solone imparò, e si servì della più vecchia giurisprudenza ď Epimenide, per mezzo di cui purgò Atene delle scelleraggini di Cilone ( Cilonio Scelere, come Cicerone , e tanti altri ci dicono ) . E questa dottrina di Epimenide era di Creta , e in Creta aveva una traccia più vecchia, e più imperscrutabile Italica . Il non prendere le cose dai veri principi, e il non ridurle all'unicità di un sol principio, ci conduce sempre in strade diverse, in selve, in laberinti. Si accusano perciò, ma ingiustamente, i vecchi Autori di essere fra di loro contradittori, perchè non s'intendono, perchè non si sanno i principi , con i quali si conciliano tutti quanti.

Poiché ove è nata la religione, ivi ancora è nata la legge. Anzi dove son nati gli uomini primitivamente, ivi parimente essa è nata • Intendo ove sono nati rispetto agli altri di Europa, perchè anco i primi Italici, cioè gli Umbri, e gli Aborigeni, e i Pelasgi, ed i Tirreni dall’Asia , e dalla detta Japetica colonia furono immediatamente prodotti. Perchè la legge è in noi medesimi , e nella nostra ragione, e dove siam nati, o propagati , ivi elta ha parlato, o primitivamente ha intuonata la sua voce immutabile, e divina. Ci ha dettati, e ci detta continuamente i nostri doveri verso Iddio, e quegli verso il nostro prossimo. Nei primi consiste la religione, e nei secondi la legge, che ci regola, e ci mantiene in una giusta società. Talché la religione, e la legge sono nel cuor nostro, e nella nostra

BERGIER, JACQUES - JITRO KOUZELNÍKŮ

BERGIER, JACQUES
PAUWELS, LOUIS

JITRO KOUZELNÍKŮ
Úvod do fantastického realismu
(Le Matin des Magiciens)

Svoboda, Praha, 1990
preklad Jiří Konúpek
obálka Oldřich Pošmurný
2. vydanie, reprint, 250.000 výtlačkov
ISBN 80-205-0086-3

mystika, ezoterika
496 s., čeština
hmotnosť: 378 g

mäkká väzba

PREDANÉ stav: dobrý *marno*ezo*
PREDANÉ  stav: dobrý *home*ezo*

Svetový bestseller zaoberajúci sa medziiným oblasťami ľudského poznania a obecne vývojom ľudstva. Kniha, ktorá sa už zaradila medzi legendy kladie mnoho znepokojujúcich otázok: Je smer našej civilizácie správny? Neuniká nám skutočný zmysel dejín pod rukami? Neodohralo sa to podstatné už kedysi dávno a netápame pri rekonštrukcii ako dieťa, ktoré sa snaží zložiť skladačku odloženú dospelým bratom? Autori tu kúzlia s témami, nad ktorými sa zatajuje dych: tajné spoločnosti bdiace nad našou planétou, úžasné objavy stredovekých alchymistov, mágia a okultizmus, hranice novodobej vedy, pseudovedecké teórie, tajomstvá ukryté v starých spisoch, neobvyklé znalosti a úkazy v našej minulosti...

PEASE, ALLAN - PREČO MUŽI KLAMÚ A ŽENY PLAČÚ

PEASE, ALLAN

PREČO MUŽI KLAMÚ A ŽENY PLAČÚ
(Why Men Lie and Women Cry)

Media Klub, Bratislava, 2003
preklad Petra Šimkovičová
obálka Viera Fabianová
ISBN 80-551-0609-6

psychológia, medziľudské vzťahy, manželstvo
344 s., slovenčina
hmotnosť: 341 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

3,60 € PREDANÉ

*H-6-4*

Kniha Prečo muži klamú a ženy plačú je pokračovaním úspešného bestselleru Prečo muži nepočúvajú a ženy sa nevyznajú v mape. Autori Barbara a Allan Peasovci opäť nenapodobiteľne skombinovali vedecké poznatky, pozorovanie medziľudskej komunikácie a neodolateľný humor. Nájdete v nej praktické a ľahko stráviteľné rady, ktoré vám pomôžu skvalitniť osobné i pracovné vzťahy.

Kniha vám okrem iného prezradí, prečo sa muži vyhýbajú záväzkom, prečo ženy plačú a citovo vydierajú mužov, prečo muži klamú a majú pocit, že im ženy neustále niečo vyčítajú!

ALLAN PEASE je autorom bestselleru Reč tela, z ktorého sa predalo viac ako štyri milióny výtlačkov. Napísal aj ďalšie štyri bestsellery.

BARBARA PEASOVÁ je výkonnou riaditeľkou inštitúcie Pease International, ktorá vydáva videonahrávky a organizuje kurzy a semináre pre obchodné a vládne kruhy po celom svete.

Sú medzinárodne uznávanými odborníkmi v oblasti ľudských vzťahov a komunikácie. Spolu napísali ďalšie dva bestsellery: Prečo muži nepočúvajú a ženy sa nevyznajú v mape a Prečo muži nemôžu robiť viac vecí súčasne a ženy rady rozprávajú.

2. Prečo muži ustavične prepínajú televízne programy?

Diaľkové ovládanie podľa ženy: nástroj na prepínanie rôznych televíznych programov Diaľkové ovládanie podľa muža: zariadenie na prepnutie 55 televíznych programov každé dve a pol minúty

Tisícročia sa muži na sklonku dňa vracali z lovu a večery trávili hľadením do ohňa. Muž vydržal sedieť v kruhu priateľov v stave podobnom tranzu dlhé hodiny bez toho, aby komunikoval. Ostatní muži od neho nechceli, aby hovoril alebo akokoľvek sa prejavoval. Bola to hodnotná forma oddychu a spôsob, ako získať energiu na ďalší deň.

Aj moderní muži na sklonku dňa „hľadia do ohňa“, ale berú si k tomu rôzne pomôcky: noviny, knihy a diaľkové ovládanie. Raz sme navštívili odľahlú deltu rieky Okavango v juhoafrickej Botswane, v púšti Kalahari. Všimli sme si, že nad dedinskou chatrčou majú satelitnú anténu na solárnu energiu. Vošli sme dnu a uvideli sme skupinku obyvateľov púšte oblečených v bedrových zásterkách zhromaždených okolo televízora. Diaľkové ovládanie išlo z ruky do ruky a všetci sa striedali v prepínaní programov. Mužské prepínanie programov rozčuľuje ženy na celom svete. Existuje drsný vtip, že mnohé ženy by svojich mužov rady pochovali s diaľkovým ovládaním pevne zovretým v ruke.

Na sklonku dlhého dňa ženy oddychujú pri televíznom programe, najmä pri akomkoľvek seriáli, v ktorom ide o komunikáciu a kde sa objavujú scény plné emócií. Ženský mozog je naprogramovaný tak, aby počúval dialógy a vnímal reč tela hercov. Ženu baví predvídať, ako dopadnú televízne vzťahy. Bavia ju aj reklamy. Pre muža je však sledovanie televízie úplne odlišnou zábavou, ktorou uspokojuje vlastné dôležité potreby. Mužský mozog je orientovaný na výsledky, na riešenie problémov - muž sa preto snaží čo najrýchlejšie pochopiť, o čo v konkrétnom programe ide. Keď prepína jednotlivé kanály, môže analyzovať problémy v každom programe a uvažovať nad potrebným riešením. Muž sa tiež rád zbavuje vlastných problémov tým, že sleduje problémy niekoho iného, čo vysvetľuje, prečo večerné televízne správy sleduje šesťkrát viac mužov ako žien. Mozog má naprogramovaný na to, aby sa v danom okamihu zaoberal len jednou vecou, preto keď sleduje problémy iných ľudí a necíti sa za ne zodpovedný, dokáže zabudnúť na svoje vlastné starosti. Tým sa zbavuje stresu, v čom mu pomáha aj surfovanie po internete, údržba auta, polievanie záhrady, cvičenie v posilňovni či často najobľúbenejšia činnosť zo všetkých, sex. Ak sa muž sústredí na jednu vec, dokáže zabudnúť na svoje problémy a cíti sa dobre.

Muži nechcú vedieť, čo je v televízii, chcú vedieť, čo ešte je v televízii.

Ak má starosti žena, je úplne jedno, či pritom niečo robí - jej myslenie zvládajúce viac vecí zároveň je úplne ovládané problémom. Ak sa chce cítiť lepšie, musí sa zo starostí vyrozpráva

KOLLE, OSWALT - ZÁZRAK LÁSKY

KOLLE, OSWALT

ZÁZRAK LÁSKY
(Das Wunder der Liebe)

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1970
edícia Zebra (14)
obálka Pavel Blažo
preklad Pavel Ličko
1. vydanie. 60.000 výtlačkov

sexualita, partnerstvo,
336 s., slovenčina
hmotnosť: 247 g

mäkká väzba
stav: lepenie uvoľnené, zachovalá

2,00 €

*psy*

Sexuálna harmónia, láska a sexualita, aktivita a orgazmus ženy, čo je normálne a čo je perverzné, predĺžená ľúbostná predohra, variácie pohlavného styku, sexuálne krízy, nevera muža a ženy — to sú názvy niektorých kapitol knihy populárneho západonemeckého psychológa Oswalta Kolleho. No všetky môžu mať spoločný názov: úprimný a otvorený rozhovor.

Rovnako normálna je druhá žena, ktorej sú tieto dotyky nepríjemné. To nie je také zriedkavé. Nech má na to akýkoľvek dôvod, ale nepokladá dotyky za vzrušujúce. Môže to mať čisto telesné príčiny, ale aj duševné. Možno ju ruší pocit, že muž sám nenachádza pri dlhej predohre potešenie a robí to len kvôli nej. Okrem toho môže trpieť predstavou, že ju muž môže pokladať za chladnú. Alebo je takým typom ženy, ktorá je hned po najmenších prípravách veľmi silno vzrušená a jednoducho nechce ďalej čakať. Dotyky môžu byť však aj bolestivé, a tak sa dosiahne opak toho, čo sa dosiahnuť malo.

Napokon aj taká žena je normálna, ktorá chce, aby sa jej manžel príležitostne alebo často zmocnil pomocou viac-menej jemného násilia.

Zdĺhavý jemný nábeh pokladá hádam za nudný. No nuda ešte neprospela nijakému manželstvu a nijakým sexuálnym vzťahom. Možno by bola rada obeťou, chce jasne cítiť prevahu muža, alebo len týmto spôsobom sa môže vzdať svojho podvedomého odporu proti pohlavnému aktu. Komu to teda škodí, komu je to na prospech? Neškodí to nikomu a je to na prospech prehĺbeniu vnútorného zväzku dvoch manželov, ktorí sa milujú. Môže to však tiež byť tak, že táto žena si môže len týmto spôsobom povzbudiť fantázie o znásilnení, ktorými trpela alebo ktorými sa rozdrážďovala ako mladé dievča. A takýmto spôsobom sa muž môže stať v dvojjedinom manželstve dokonca duševným terapeutom svojej ženy.

Dúfam, že ste ma správne pochopili: toto sú príklady o rozličnom správaní žien, ktoré som vybral z praxe. Nie sú to rady, podľa ktorých by sa teraz malo konať. Každý človek musí objaviť sám, aké utajené túžby nosí v sebe, a potom sa pokúsiť svojmu partnerovi tieto túžby zrozumiteľne tlmočiť. Každý by však mal vedieť, že jestvujú mnohé a rozličné ľúbostné hry a že netreba nijaký spôsob hry v rámci harmonického manželstva hodnotiť vyššie alebo nižšie, alebo dokonca odmietať. 

U ženy a muža sa takéto túžby vypestujú väčšinou už v ranej mladosti. V čase dozrievania si mladý človek osvojuje určité sexuálne predstavy, ktoré majú často málo spoločné so skutočnosťou. Nechce svoje túžby splniť, no trápia ho, a čaká, kým sa stane dospelým. Mladý muž v období prepuknutia pohlavnosti možno sníval o božskej ženskej bytosti, ktorá ho zvádza. Stokrát sa videl v rovnakej situácii, jeho erotická bohyňa, prevzala vedenie, on bol paša, ktorý sa dáva zviesť. No ako dospelý mladý muž zbadá, že dievčatá a ženy očakávajú od neho niečo iné, on musí byť tou stále sa dožadujúcou silou, on musí prehovárať, presviedčať, zvádzať. A to aj robí. „Konečne,“ povie si, „som muž, a mužovia sú v láske aktívni.“ Počúva to všade a aj od ženy, ktorú si napokon vezme. No hlboko v ňom sa uhniezdilo hlodavé volanie po splnení sna. Má mu teda jeho sen splniť nejaká iná žena, ako sa to, žiaľ, tak často stáva? Či nie je lepšie, ak sa iniciatívy chopí jeho vlastná žena?

Napísala mi mladá žena:

„Po dvoch rokoch manželstva badám, že aktivita môjho muža veľmi klesá. Obávala som sa, že by sa naše manželstvo mohlo rozbiť, keby to tak išlo ďalej. No tu som sa spamätala. Jedného večera som ho privítala, keď sa vrátil domov z práce, a zahrala som mu veľké zvádzanie. Priznávam sa, že som najprv hrala. Ale čoskoro som si všimla, ako veľmi sa mu to páči. A vystupňovalo sa to aj u mňa.

,Vždy som si to takto predstavoval,' povedal mi neskoršie. A od tých čias sme si obaja uvedomili, že sa to musí robiť raz tak, raz onak, kedy ako, podľa toho, v akej nálade je ten druhý. Dnes už o tom nemusíme hovoriť, ide to samo od seba.“

Predtým, keď sa sexuálne počínanie hodnotilo vždy podľa prísnych morálnych zásad a dokonca „odsudzovalo“, hovorilo sa v takýchto prípadoch o potlačených „masochistických“ sklonoch alebo o skrytých homosexuálnych tendenciách. No takéto odsudzovanie je lacné. Každý človek skrýva v sebe toľko rozličných 

KAPR, JAROSLAV - KNIHA PRO NASTÁVAJÍCÍHO OTCE

KAPR, JAROSLAV

KNIHA PRO NASTÁVAJÍCÍHO OTCE

Avicenum, Praha, 1972
ilustrácie Václav Křížek
obálka Josef Týfa
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
08-031-72

rodina, výchova
192 s., čeština
hmotnosť: 214 g

mäkká väzba
stav: zachovalá, poškodený chrbát

ZDARMA  - DAROVANÉ THCK

*home*

Vztah mezi těmito dvěma procesy je vztahem nutné a postačující podmínky. K tomu, aby se dítě mohlo posadit, postavit, chodit, je nutné, aby k tomu fyzicky dozrálo. Budete-li se snažit přehnaně s ním cvičit a učit je dříve, než přijde jeho čas, je to málo účinné a můžete mu naopak uškodit, protože ničíte jeho chuť a zájem o činnost, která se mu nebude dařit, a snížíte jeho sebevědomí. Zároveň ale dozrání není postačující podmínkou k dokonalému ovládnutí nějaké činnosti. Dozrání je předpokladem, ale potom již má smysl dítě učit, zdokonalovat, cvičit v něčem, to naopak rozvíjí jeho pohybové kvality a dodává mu radost z úspěchu a sebevědomí.

To chce klid, nevzrušovat se tím, že ostatní děti už chodí. Bude vás to ještě hodně mrzet, až se dá do pohybu i to vaše. Dejte pozor ale také na druhý extrém. Není zase možné nechat je úplně sobě samému. Možná, že by chodit začalo, ale určitě by byly potíže třeba s mluvením. To, co dítě potřebuje, je určitá vlídná pozornost, pohled otce, který sleduje jeho pokusy, a když se to nedaří, tak uklidní a utiší, a když se to začne dařit, tak pomůže, povzbudí a pochválí.

Málokdy si uvědomujeme, že dítě vnímá svět jinak. A to opravdu jinak, v jiné perspektivě, v jiných proporcích. Např. až asi do devíti měsíců nemají předměty pro dítě stálý tvar. My dospělí jsme zvyklí vnímat popelník, který leží před námi na stole, jako konstantní komplex různých tvarů, barev a světel a stínů, i když se mění podle toho, zda sedíme za stolem nad ním, nebo když ho vidíme z rohu místnosti. Je to proto, že máme pojem vratnosti. Víme ze zkušenosti, že když se vrátíme do stejného postavení, budeme popelník vnímat stejně jako předtím, a to nám umožňuje spojit ho v mysli v kompaktní a trvalou množinu vjemů. Dítě to ale ještě neumí, musí se to teprve naučit, musí mít vlastní zkušenost smyslovou a pohybovou, musí vyzkoušet různé perspektivy.

Když malému dítěti schováte před jeho očima hračku pod polštář, nebude ji hledat, protože pro ně zmizela, není. Když je již starší a uděláte před ním totéž, půjde a bude ji hledat pod polštářem. Když ale před ním opět znovu schováte hračku na jiné místo, bude mít tendenci hledat ji nejdříve znovu pod oním polštářem,

BUCHANAN, THOMAS G. - KTO ZAVRAŽDIL KENNEDYHO?

BUCHANAN, THOMAS G.

KTO ZAVRAŽDIL KENNEDYHO?
(Who killed Kennedy?)

Vydavateľstvo politickej literatúry, Bratislava, 1964
preklad Dušan Ruppeldt
obálka Augustín Greschner
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
75-077-64

literatúra faktu, história, dejiny,
195 s., slovenčina
hmotnosť: 195 g

mäkká väzba
stav: dobrý

2,00 €

*his*

Fotografia na obálke našej knižky je historická - zachycuje prezidenta Spojených štátov pri príchode do Dallasu. Usmievajúcu sa manželskú dvojicu na letisku v Dallase delil už iba krátky časový úsek od tragických výstrelov, ktoré ohromili celý svet...

Prečo ľudia zatajili dych?

John Fitzgerald Kennedy, predstaviteľ americkej veľkoburžoázie, si po mnohých neúspešných avantúrach Pentagónu a zpravodajskej služby začal uvedomovať nebezpečenstvo svetovej termonukleárnej vojny pre Spojené štáty samotné. To bol realistický záver zo súčasného pomeru síl vo svete. Postupne sa prepracovával k presvedčeniu, že medzinárodné problémy treba riešiť mierovou cestou a, podľa slov známeho komentátora Drewa Pearsona, „päť mesiacov pred svojim tragickým skonom si urobil záver o nevyhnutnosti mierového spolunažívania". Tieto nové prvky v americkej zahraničnej politike mu získavali vážnosť doma a za hranicami Spojených štátov.

Autor našej knižky, Thomas G. Buchanan, pochádza z amerického Juhu. Študoval v Lawrenceville School a na Yalskej univerzite. Počas druhej svetovej vojny bojoval v americkej armáde v hodnosti kapitána. Šesť rokov bol politickým korešpondentom asi dvadsiatich časopisov v Európe a Ázii. Teraz žije v Paríži a vedie matematické stredisko. Je nositeľom Pullitzerovej ceny. Kniha „THE UNICORN" (Jednorožec) bola v Amerike medzi prvými na zozname bestsellerov za rok 1960.

Thomas G. Buchanan je buržoázny autor. S niektorými jeho formuláciami nebudú naši čitatelia súhlasiť. Zaujme ich však analýza historických súvislosti okolo vrážd amerických prezidentov a rozbor obrovského množstva faktov uverejnených k atentátu na Kennedyho. Ide o otrasnú kritiku americkej buržoáznej spoločnosti.

OFICIÁLNA TÉZA: Strelcom, ktorý vystrelil všetky výstrely, bol Oswald.

Odpoveď na túto otázku závisí od toho, či výstrely boli tri alebo štyri, pretože — ako ma informoval istý vyšetrujúci úradník prezidentskej komisie — keď sa dokáže, že bolo viac výstrelov než tri, možno predpokladať, že vrahovia boli dvaja. Nik na svete, ubezpečoval ma, by nemohol z vražednej zbrane toľkokrát vystreliť vo vyžadovanom časovom rozpätí. A toto je mimoriadne dôležitá skutočnosť, lebo 10. marca, v ten istý deň, keď mi to vyšetrujúci úradník povedal, dostala komisia výpoveď očitého svedka vraždy, Jamesa Richarda Worrella, ktorý prisahal, že počul štyri výstrely.

S touto otázkou súvisí zpráva, ktorú uverejnil Richard Dudman zo St. Louis Post Dispatch (a ktorú potvrdil Frank Cormier z Associated Press), že na prednom ochrannom skle prezidentovho auta bola „malá guľatá" dierka od guľky. Dudmanovu zprávu sa pokúšali vyvrátiť tvrdením, že sklo bolo len poškodené odrazeným úlomkom jednej z guliek, ktorá zasiahla buď prezidenta alebo guvernéra Connallyho. Ak je však Dudmanova zpráva pravdivá, potvrdila by existenciu štvrtého výstrelu, ktorý nezasiahol cieľ a prišiel pravdepodobne zozadu. Výstrel zo železničného nadjazdu, ktorý by zasiahol prezidenta sediaceho na zadnom sedadle, preletel by ponad predné sklo a nepoškodil by ho. Sám Dudman mal dojem, že dierku urobil výstrel prichádzajúci spredu; zjavne si však neuvedomil skutočnosť, že auto zostupovalo po svahu, takže prezidentovo hrdlo bolo pri pohľade zo zeme približne v jednej rovine s horným okrajom predného skla. Vrah na moste by teda musel strieľať ponad horný okraj skla.

Ak by sme aj prijali predbežne tézu, že boli len tri výstrely, všetky zozadu, vzniká ďalšia otázka, či Oswald vedel strieľať s takou zručnosťou, akú dokázal vrah. Ak berieme do úvahy horizontálnu i vertikálnu vzdialenosť medzi oknom na šiestom poschodí a cieľom, znamená to, že prvý výstrel by musel padnúť zo vzdialenosti takmer 100 yardov. Pre strelca v skladišti učebníc by sa táto vzdialenosť po prvom výstrele postupne zväčšovala — asi 10 yardov za sekundu. Je zrejmé už na základe takejto vzdialenosti, že vrahova úloha bola oveľa obťažnejšia než úlohy jeho predchodcov, ktorí zavraždili Lincolna, Garfielda a McKinleyho. Pritom Kennedy bol oveľa vážnejšie zranený než oni. Lincoln žil deväť hodín po výstrele, McKinley osem dní, Garfield 79 dní. Kennedy zomrel po pol hodine. Booth bol len niekoľko decimetrov od Lincolna, keď vystrelil. Czolgosz bol tak blízko, že sa mohol svojej obete dotknúť. Guiteau nebol vo viac ako polovičnej vzdialenosti, z akej strieľal Kennedyho vrah.

A nielen vzdialenosť bola väčšia. V tomto prípade sa po prvý raz obeť pohybovala, keď atentátnik strieľal, ostala v pohybe i po zásahu a pohybovala sa i pri druhom zásahu. To znamená, že bol potrebný predstih: jednak v azimute, jednak v nadstavení pušky. Vrah si nemohol postaviť terč do zacieľovacieho krížika ďalekohľadu na puške — musel strieľať nad a doprava. Nech už by bola zbraň, ktorú používal, čo ako presná, takáto streľba si vyžaduje oko odborníka, ktoré musí presne odhadnúť, kde bude terč pri dopadnutí výstrelu.

K tejto mimoriadnej presnosti treba ešte prirátať prekvapujúcu rýchlosť, s akou vrah strieľal zo zbrane, ktorú musel nabíjať a znovu zacieľovať po každom výstrele. Podľa FBI vystrelil vrah tri razy v rozpätí nie viac ako päť a pol sekundy. To, pravda, neznamená, že rozpätie medzi jednotlivými výstrelmi bolo rovnaké. Naopak, dva výstrely boli veľmi blízko seba — ba padli takmer súčasne. Pritom vrah strieľal z pušky s ďalekohľadom a so záverom, ktorý treba po každom výstrele rukou natiahnuť dozadu, aby sa náboj dostal do hlavne. Takéto pušky používajú odstreľovači; sú to pušky

KUKAL, ZDENĚK - SOUMRAK KOUZELNÍKŮ

KUKAL, ZDENĚK
MALINA, JAROSLAV

SOUMRAK KOUZELNÍKŮ

Horizont, Praha, 1987
edícia Otazník
ilustrácie Jaroslav Kerles
obálka Bohuslav Blažej
1. vydanie, 53.000 výtlačkov
40-066-87

záhady
208 s., čeština
hmotnosť: 246 g

mäkká väzba

0,80 € stav: zachovalá, lepená obálka *H-6-4*

1,50 € stav: dobrý *marno*ezo*

PREDANÉ stav: dobrý, knižničné pečiatky *bib10* PREDANÉ

Archeoastronautické teorie vývoje lidstva

MYTIČTÍ BOHOVÉ A MIMOZEMŠŤANÉ

V říjnu roku 1978 vysílala britská televize BBC v seriálu Panorama reportáž o startu kosmické rakety v africkém Zaire. Před kamerou se objevila také skupina domorodců, kteří tuto událost sledovali s úctou a nábožným obdivem. Když se jich reportér zeptal, co o této věci soudí, ukázalo se však, že si přesně dovedou vysvětlit, oč jde. Otázka je vůbec nezaskočila, odpověděli pohotově a s jistotou. „To jsou naši mocní přátelé, kteří posílají oheň k bohům.“

Podobnou příhodu indiánští Pemonové ve venezuelské oblasti Gran Sahana dokonce zaznamenali. Na skalní stěnu do mytologické malby zobrazující jejich boha Chiricavaie cosi přimalovali. Etnolo-gům to vysvětlili: „To jsou Rusové.“ Jeden z příslušníků kmene Pemonů totiž někde uslyšel, že Rusové vypustili do vesmíru orbitální družici. Obrázek odpovídal v jeho představách nebeskému vozidlu. A tak se Pemoni dohodli na tom, že pošlou po Rusech svému bohu Chiricavaiovi zprávu. Dopis sepsali tři gramotní Pemoni a předali jednomu misionáři, aby jej Rusům odevzdal. Svůj velký čin zaznamenali malbou na skále, také proto, aby tím napomohli k řádnému vyřízení svého poselství.

S podobným chápáním moderní techniky, z našeho pohledu svérázným a bizarním, ale plně odpovídajícím kmenové filozofii, se můžeme setkat prakticky u všech přírodních národů.

Papuánci z Nové Guineje pojmenovali obojživelné letadlo ďáblem, který sletěl z nebe, a když plul kolem jejich břehů první parník, komentovali tuto událost s nadšením: „Tam jede bůh Tibud Anut a kouří dlouhý doutník!“

Severoameričtí Indiáni nazvali telegrafní vedení zpívajícím drátem a první parní lokomotivu supícím koněm.

Tasadajové z Filipín pojmenovali magnetofon věcí, která krade hlas, a před velkým ptákem, vrtulníkem, který jim přinesl tolik cenných darů, úplně cizích a tak vzácných krásných věcí, vyjadřovali bázlivou úctu. Obyvatelům velkého ptáka se obdivovali stejně jako bohům a snažili se s nimi dobře vycházet.

Přírodní lidé dokonce často napodobují moderní technická zařízení. aby je využili pro své účely.

Obyvatelé vesnice Kaimari na Nové Guineji vyrobili spoustu poměrně výstižných modelů obojživelného letadla a vybavili jimi všechna svá obydlí. V jiné novoguinejské vesnici domorodci zřídili z bambusových tyčí vysílací stanice, jako měla společnost Persian Oil Company, i s bambusovým telegrafním vedením. Obojí mělo zprostředkovat výzvu k bohům, aby jim vrátili zlatě časy, kdy dostávali zadarmo tolik dobrých věcí. Byli svou myšlenkou tak posedlí, že budovali pro bohy přistávací plochy. Viděli totiž, jak letadla s nákladem přistávala, a konečně sami byli svědky toho. jak Japonci za druhé světové války letiště stavěli. A tak je napodobili. Vymýtili džungli a vybudovali přistávací plochy pro imaginární božstva. Na jednom novoguinejském ostrově zřídili dokonce kompletní letiště pro duchy.

Přírodní národy se snaží věci, příhody a jevy, kterým nerozumějí a které nechápou, zařadit do svých mytologických představ. Náležejí podle nich do kompetence mocných nadpřirozených sil, bohů, duchů zemřelých a přírodních živlů. A stejně jako přírodní národy si počínali a uvažovali také naši pravěcí předkové. Obklopovalo je množství jevů, se kterými si nedovedli poradit.

V pravěkých podmínkách bylo i uchování holého života nesmírně obtížné. Všude číhaly nástrahy a pohromy. Divoké rozzuřené zvíře bylo nebezpečné, a když zase naopak zvíře nebylo, nebyla potrava. Když bylo sucho nebo příliš mokro, moc horko nebo moc zima, nebyla úroda. Přicházely průtrže mračen, povodně, krupobití, vichřice. zemětřesení, požáry.

Proč se to všechno dálo, nevěděli. Ale musel to přece někdo způsobit. A tak prosili o přízeň toho mocného neznámého, který to věděl a který všechno řídil. Sami se však také pěkně oháněli, prosba a rituál a smlouvání o pomoc byly ve skutečnosti jaksi navíc. Měly posílit a podpořit vlastní úsilí a snažení. V neštěstí a neúspěchu dodávaly útěchu a naději. To nebylo málo. Přirozené a nadpřirozené splývalo.

TOMÁŠ, EDUARD - CESTAMI SEBEPOZNÁNÍ

TOMÁŠ, EDUARD

CESTAMI SEBEPOZNÁNÍ
rozhlasový cyklus o dvaceti dílech

Avatar, Praha, 1997
edícia Vhled
obálka Miloš Tomáš, Barbora Tomášová
fotografie Barbora Tomášová, Jarmila Kutová
1. vydanie
ISBN 80-85862-15-8

duchovná cesta, ezoterika, okultizmus, náboženstvo,
218 s., čeština
hmotnosť: 315 g

mäkká väzba
stav: dobrý

5,90 € PREDANÉ

*H-6-4*

Knižní verze úspěšného dvacetidílného rozhlasového seriálu, vysílaného od září 1996 do ledna 1997 ve veřejnoprávním Českém rozhlase. První část publikace tvoří pojednání o základních duchovních cestách a postupech, v druhé části jsou odpovědi autora na otázky posluchačů. Tento kurz je vhodný zejména pro úplné začátečníky a mírně pokročilé adepty duchovních nauk. 

MEDITACE

Již ve starém Egyptě bylo každého rána pravidelnou součástí denního života uctívání slunce. Člověk se k němu obracel jako k symbolu božství vnitřní skutečnosti. Pak zavřel oči a upnul pozornost dovnitř, k míru srdce, aby se s ním sblížil a aspoň na okamžik sjednotil. To bylo nutné k očišťování lidské mysli a k posilování života a je to nutné i dnes. Bohužel lidé už dávno odložili tento dobrý zvyk. Ne že by jeho význam podceňovali nebo jej přímo zavrhovali, ale spíš proto, že byl vytlačen trvalým spěchem a spoustou jiných zájmů a záležitostí.

Následkem toho byl člověk „vyhnán z ráje“. Ztratil nejen vědomí svého božského prazákladu a často i jakoukoliv znalost o něm, ale hlavně vnitřní mír, který často nahradila chamtivost, vypočítavost, krutost a sobectví. Ale není-li mír v člověku, jak by mohl být kolem něho, ve světě člověkem obývaném?

Současný člověk je stále tak silně zaneprázdněn vším možným i nemožným, že si vůbec neuvědomuje své vlastní božské Já. Kdyby se aspoň na okamžik dovedl odpoutat od své osobnosti tím, že odvede pozornost od svých všemožných zálib a zájmů a obrátí ji dovnitř, do svého duchovního srdce, brzy by poznal jak sebe sama, tak i smysl a účel svého života. Poznal by, proč se musí neustále strastiplně převtělovat do nových a nových těl, proč mnohdy tolik trpí a také proč se doopravdy raduje.

Filozofická jóga, kterou považuji za nejlépe propracovaný systém návodů pro duchovní život, říká například také to, že už jen pouhou, do vlastního nitra položenou, naléhavou otázkou: „Kdo nebo co jsem já?“ či „Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že trpí?“ by mohl člověk své potíže zvládnout a někdy by je mohl dokonce úplně zlikvidovat.

O józe a také o mystice mají však lidé často velmi zkreslené představy. Někteří soudí, že praktikování těchto cest vede k nadpřirozeným zážitkům nebo k rozvoji okultních sil. K tomu všemu může při hledání vnitřního poznání dojít, ale také nemusí. Tyto zdánlivě nadpřirozené zážitky a okultní síly vůbec nejsou podmínkou vnitřního prozření, spíš jsou jeho brzdou.

Jiní lidé si myslí, že jóga nebo mystika jsou tou nejtěžší řeholí, jakou běžný člověk vůbec nedokáže dodržovat. Že jsou to cesty vhodné snad jen pro mnichy nebo pro budoucí světce. Že jít cestou jógy či mystiky znamená vzdát se činorodého života a v odloučení od tohoto světa trávit celé dny v půstech a meditacích, nebo že nutně musí meditovat několik hodin denně a na to činorodý člověk Západu nemá prostě čas. Není tomu tak. Každý člověk, ať jógin nebo nejógin, má žít aktivním životem, má ovlivňovat běh věcí a podle svých sil, schopností a možností se má podílet na zlepšování světa, ve kterém žije. Měl by si ale