OKOV
Básně
Václav Petr, Praha, 1946
edícia Lyrika (12)
obálka a ilustrácia Václav Plátek
1. vydanie, 3.000 výtlačkov
literatúra česká, poézia, podpis autora
152 s., čeština
mäkká väzba
stav: dobrý
NEPREDAJNÉ
*kvaja**h-6-6*
Vzpomeneme-li dosavadní Pilařovy poesie a přečteme-li jeho sbírku novou, kterou vstupuje básník do svobody, nejsme daleko pravdy řekneme-li, že definitivní jeho tóninou je těžkomyslnost a stesk z neuchopení. Tento básník si ničím neulehčuje svůj úkol. Setrvávaje převahou svých veršů v oblastech duchovní lyriky, razí si cestu k hodnotám pravdy, absolutna a člověkova postavení v něm neschůdnou pěšinou, zavalenou pochybami, hořkou kontemplací a stále těžšími výkupy z nových zklamání. Pilař se neinspiruje okamžikem, ale časem a poctivou, vážnou životní zkušeností v něm. Jeho odpovědnost a starostlivost před tváří Pravdy a Poesie se neobyčejně prohlubuje v této poslední sbírce. Zastihujeme v ní básníka už zplna vyzrálého a snad proto již jen teskně zdrženlivého. Ano, hledaje Boha, poznává celou tíhu svého úkolu a nevěří již tak, jako kdys. Milost, mladost, láska a něha — to dávno nejsou ony rozjásané city, jimž se básník druhdy vzdával okamžitě a bez výhrady. Dnes ví, že po sebedychtivějším rozběhu a sebehlubším ponoru do studnic života zbude vžily kapka nedopitá, sen nedosažený, absolutno neuchopené — a básníkova trýzeň z toho všeho nás dojme nejen svon opravdovostí, ale i pevností, s níž to nese. Všechny rozhodující momenty nynější Pilařovy poesie se jakoby ssedají a soustřeďují v nejzávažnější hasni sbírky, Hlas studně, v níž celý básníkův duchovní uděl dochází formulace nejjasnější a nepochybné. Ale pozor! Byť v sebe zamyšlen, byť i hluboce zabrán svým smutkem a hledáním platonských téměř idejí, přece se nijak neuzavře smršti světa, fičící kolem. Účastenství s člověkem trpitelem, dny bezmoci, bledosti a hoře národního i lidského, až k mrtvému bodu všeho zoufalství, peripatetické zvolání Ó hvězdo spásy v zenitu, jímž tuší již úsvity nového vykoupení — vše to nachází v Pilařovi své hluboké, především lidské echo. A pak se proměňuje. Dny revolty, vědomí slovanského bratrství, ještě doznívající ohlasy hrůzy a nastupující pozouny země znovuvzkříšené, dolehají na básníka svou bezprostředností, proměňujíce ho v pěvce-oslavovatele. Tak se nám Pilař v Okovu rozštěpuje ve dví: v Pilaře pochybovače, byť nikterak nihilistu, v Pilaře klamaného hledače nikdy nedobratelných hloubek hodnot v jádře náboženských, a v bytost druhou — básníka své doby, zoufajícího, slavícího a vítajícího nový, tentokráte snad laskavější obzor.
