KOSTNICKÝ SÚD
Tranoscius, Liptovský sv. Mikuláš, 1947
preklad Miloš Janoška
1. vydanie, 3.200 výtlačkov
história, náboženská literatúra
88 s., slovenčina
mäkká väzba
stav: dobrý, obchytaná väzba
9,90 €
*svama2*nab*
Staré, ale dobré knihy. Lebo knihy sú ako víno. Niektoré kúsky vám v rukách dozrejú na poklady. Keď ich čítate, ovanie vás príbeh alebo poučenie.
Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.
Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.
Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :
a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam
Jednoduché, však? )
ANTIKVÁRIUM (magyarul)
Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.
ŽIVOTOPIS Mons. FRANTIŠKA RÝPARA - Rodák ze Starého Hrozenkova (25. 3. 1925), který vystudoval gymnasium v Třebíči. Do r. 1950 studoval v brněnském kněžském alumnátu. Po jeho zrušení odešel do exilu. Absolvoval Nepomucenum, studia na Lateránské univerzitě a po kněžském svěcení působil v Brixenské diecézi. Na Lateránské univerzitě dosáhl doktorátu, od r. 1956 působí v Kongregaci pro katolickou výchovu. Zde je od r. 1969 vedoucím oddělení pro semináře. Uveřejňuje hlavně články z oboru kněžské výchovy, např. ve vatikánském časopise Seminarium. Působí i v duchovní správě, slouží u sester Matky Terezy a dalších charitativních oblastech. Jeho široký rozhled mu umožňuje, aby syntetickým způsobem zachytil otázky sociální nauky. Ta nabývá stále větší důležitosti a proto instrukce, jejímž je Mons. Rýpar spolutvůrcem, přichází právě včas, aby teology upozornila na hlavní směry řešení.
Část studie „Víra a církev v sekularizovaném světě“ byla zveřejněna v časopise Dialog č. 2/1990. V tomtéž časopise č. 1/1991 je jeho článek Katolická univerzita a integrace věd.
Ako to už v živote nás ľudí býva, i v prípade Ladislava Serenču (1952) platí ono známe „povedz pravdu, prebijú ti hlavu" - keď je on presvedčený o svojej pravde, ide za ňou vždy a všade, v práci i v súkromí... Aj o tom je táto jeho knižka. No nechýbajú v nej napríklad ani pekné spomienky na Úbrež, v ktorej so súrodencami vyrastal - najprv pod prísnou, ale láskavou rukou rodičov, po ich smrti v rovnako príkladnej opatere najmä svojej tety (a začas i jej manžela) a s pochopením i pomocou mnohých Úbrežanov. Tolle et lege, vezmi a čítaj, vraveli starí Rimania.
Nuž aj ty tak, milý čitateľ: Tolle et lege...
Pre malé deti sa prostredníctvom nežných ilustrácií Evy B. Linhartovej otvára pestrý svet zvieratiek a citlivá poézia im poodhalí aj hĺbky v duši človeka. Ale nie je to krásna knižka len pre deti. Snáď ešte viac umožní mladým aj starším na pozadí biblického príbehu a personifikácie postojov a pohnútok nachádzať cesty k ľuďom, prírode, Bohu i k sebe. V tejto knižke sa naozaj každý môže aspoň trošku nájsť.
Jako by byla Zrozená z ledu, tak uzavřená, samotářská a pokorná je mladá žena, na jejíž dlouho zamčené dveře nakonec přece jen zaklepala láska...
Ačkoli jsou Maggie a Brianna Concannonovy sestry, liší se tichá, obětavá a do krajnosti trpělivá Brianna od výbušné, umíněné a impulsivní Maggie právě tolik jako led od ohně, které jim autorka už v názvech obou knih přisoudila coby výstižné symboly. Zatímco Maggie dobývá svět uměleckými úspěchy a ve šťastném manželství s milovaným mužem pečuje o novorozeného synka,
Brianna, zdá se, žádné velké ambice nechová. Většinu svého života už stejně obětovala nemocné, panovačné a neurotické matce, a jediné, v čem nachází skutečné uspokojení, je její malý penzion, v němž neúnavně vaří, peče a všemožně se stará o hosty ze všech koutů světa. Vypadá to, že takto, bez vzrušení a v poklidu, budou probíhat už všechny její další dny. Jednoho z těch dnů se však ubytuje nový host. Americký spisovatel, světoznámý autor bestsellerů Grayson Thane, přijíždí do západního Irska, aby tam hledal inspiraci a klid k náročné práci na novém thrilleru.
*zimpa2*belx-eng-humor*
Opäť je tu Blesk - pes, na ktorého sa len tak nezabúda. Ostražitý strážca brloha (aj pred igelitovými taškami), postrach všetkých poštárov (teda tých, ktorí mu neotlčú zväzok listov o ňufák), milovník steakov (v akejkoľvek podobe), majiteľovej nohy (predovšetkým v šortkách) a svojej životnej družky Ely (najmä jej zadočka). Tento rok to veru nemá ľahké. Príchod ľudského mláďatka do brloha nielenže oživí hrozbu straty jeho psieho klenotu, ale nastolí aj otázku sťahovania do nového domova.
Nášho hrdinu navyše čaká nejedna náročná úloha: zachrániť týranú sučku Lili, splodiť s prísne stráženou Elou malých Bleskov a presvedčiť psy v parku (ktoré si myslia, že je nasprostastý) o svojej genialite.
beletria, román, literatúra slovenská, young adult
360 s., slovenčina
tvrdá väzba
stav: dobrý
0,50 €
*zimpa2*bels-y.a.*
Myslíte si, že o Itálií a Toskánsku už bylo řečeno a napsáno vše. Ale pak přijde PHIL DORAN s humorně laděným příběhem o tom, jak může člověk znovu objevit sám sebe, své manželství i Itala v sobě...
PHIL DORAN se po pětadvaceti letech psaní scénářů a produkování televizních pořadů v Hollywoodu cítí vyhořelý a vytlačovaný mladší generací. Jeho žena Nancy, sochařka, unavená bojem o manžela s jeho prací, se pokusí manželství zachránit. V malé vesničce v Toskánsku koupí tří sta let starou farmu, kterou touží opravit a zařídit v ní nový domov.
Neurotický workoholik Phil svou ženu následuje a je pomalu obklopován italským šarmem a nevyčerpatelnou krásou přírody, i když začátky nejsou nijak lehké. Boj s excentrickými sousedy, šílená byrokracie a starosti s opravami domu jej málem dostanou až na pokraj nervového zhroucení, ale nakonec všechna úskalí zdárně překoná.
Ephraim Kishon narozen 23. srpna 1924 v Budapešti, žije od roku 1949 v Tel Avivu. Ve 33 jazycích a v doposud celkovém nákladu 68 milionů (! ) výtisků potěšil své čtenáře na celém světě. A i každá další kniha je ukázkou skvělé satiry. Jeho humor je nevyčerpatelný, (výrok: na světě žádný humor neexistuje, ale já z něho žiji). Jeho satira je ostrá, ale přitom plná životní moudrosti a tolerance k chybám a chybičkám každého z nás.
POVÍDKY O DANÍCH představují české čtenářské obci daně, finanční úřady a státní instituce z nadneseného pohledu satirika. Daně jsou nutnou a nemilovanou "vymožeností" každého státu. Platit daně se musí - ale proč zrovna já? Tuto otázku si klade daňový poplatník pan Kishon - a jako satirik si může dovolit uvažovat v takových extrémech, které “normálnímu" plátci daní nejsou dány. A vůbec není důležité, jestli se to vše odehrává v malé zemi u Středozemního moře nebo v malé zemi ve středu Evropy.
Sledujte Kishonův boj s finančními úřady, při kterém obě strany (daňový poplatník i daňový výběrčí) hledají cestu k úspěchu v nápaditosti a originalitě. Zajímavou roli přitom hrají i daňoví poradci a burzovní makléři. Leckterá situace může být čtenáři známá z jeho vlastních zkušeností. Věříme, že daňová sazba z příjmů ve výši 102, 375% zůstane fantazií pana Kishona. A čtenáři (plátci daní) přejeme, aby své vlastní daňové přiznání předkládal alespoň s takovou dávkou humoru, jak to činí pan Kishon - daňový poplatník.
Som údajne v najlepších mužských rokoch, síce „hlavu moju popŕhlil už zimný mráz" (Petofi-Smrek), ale piaty krížik ešte na pleciach nenesiem. Na svet som prišiel 1. 8. 1954 v malebnej slovenskej dedinke Pilisszentkereszt - Mlynky, len kúsok od Budapešti. Všetky svoje školy po maturitu som absolvoval v slovenskej škole v maďarskom hlavnom meste. Ako štipendista z Maďarska na FF UK v Bratislave (odbor slovenský jazyk a literatúra) zúčastnil som sa ešte na prednáškach Pišúta, Paulinyho, Stanislava, Ondrusa i Ondruša, Mistríka, Števčeka, Bunčáka a Gašparíka. A predsa som sa „odcudzil" učiteľskému povolaniu a vrhol som sa hned po absolvovaní na novinárčinu: Népszabadság (1977-79), Új Szó (1979-89), Verejnosť (1990-91), (Česko )Slovenský rozhlas (1992-... ). 1979: vysťahovanie na Slovensko, za manželkou (dodnes prvou), deti Gregor (1978) a Zuzana (1982). 1985: „výmena vlasti" -slovenské štátne občianstvo. September 1992: návrat z domu domov - stály spravodajca rozhlasu v Budapešti. 2003:?
Daniela Příhodová (nar. 15. 4. 1941 v Nesluši pri Kysuckom Novom Meste) je súčasná slovenská prozaička. Štúdium dokončila na Vyššej pedagogickej škole v Bratislave. Od roku 1980 sa venuje výlučne literárnej tvorbe. Viedla Klub slovenských prozaičiek Femina od jeho vzniku v marci 1992 až do roku 2000.
Knižné diela: Hra s ozvenou, Obžalovaná, Horúci víkend, Vianoce s Maximom, Rozvádzajte sa, je to krásne! Mário, zapískaj!, Nechajte ma žiť!, Zákon v nás.
Napísala scenár k televíznej inscenácií Mário, zapískaj! Je autorkou mnohých rozhlasových dramatizovaných poviedok. Jej poviedky vyšli vo viacerých antológiách.
Vo svojom novom románe Svet, ktorý nepoznám autorka opäť načiera do horúcich problémov našej súčasnosti (drogy, alkoholizmus, umelý potrat), pred ktorými mnohí z nás zatvárajú oči. V príbehu s kriminálnym pozadím odvíja životné osudy troch charakterovo odlišných sestier, ich rodinné zázemie a vzťahy. Obsahová hodnota jej próz nespočíva iba v sujete, ale aj v odvahe ventilovať závažné spoločenské neduhy. Ona ten Svet, ktorý nepoznám dôverne pozná. Genéza zla, ktorú sonduje, je presvedčivá. Na ozvláštnenie svojej prózy využila mysteriózny prvok. Príbeh sa začína drastickým interrupčným zákrokom. Do následne opísaného nežičlivého sveta sa má narodiť dieťa a matka (Natália), zronená zvesťou, že sa jej prvorodený syn stal vrahom, využije svoje právo zrieknuť sa plodu, ktorý si už netrúfa vychovávať. No posmrtný život nenarodeného pokračuje. Ako zdanlivo už neprítomný pozorovateľ spolu s čitateľom spoznáva svet, v akom mal žiť. V závere zisťuje, že existuje aj vyššia hodnota - láska - v Příhodovej ponímaní rehabilitujúca náš svet.
Jana Šimulčíková
Island, Řecko, Turecko, Skandinávie, Korea, Anglie a Maroko - to jsou země, do kterých zavítáte při četbě téhle knížky. Země, až na korejskou výjimku, poměrně snadno dostupné, leckterou z nich jsme tudíž navštívili i my, ať při svém putování za tou nejkrásnější dovolenou, anebo mezi dalšími přívrženci svého fotbalového mužstva, prostě úplně stejně jako autor - ale jak je všeobecně známo, když dva dělají totéž, není to totéž. Podle textu tohoto průvodce se totiž sice nemůžete právě řídit, až budete v Londýně hledat třeba Sněmovnu lordů, nezavede vás ani za žádnou jinou pamětihodností, a přece se do slavného parlamentu dostanete, a přece je jedinečným průvodcem. Podobně jako je František Nepil jedinečným spisovatelem. Jeho dojmy a zážitky z cest po cizích zemích hýří samozřejmě nejen neotřelými postřehy, ale i svérázným humorem, to vše je prodchnuto známou a vzácnou člověčinou. Ten malý, neobvyklý atlas srdce Františka Nepila se pak logicky stává i velkým atlasem ledaskoho z nás, vděčných čtenářů. Tím spíš, že osobitost spisovatele se tu potkala s harmonickou osobitostí malíře ilustrátora - Vladimíra Renčína.
Fejtóny ako antidepresívum - „... Niekedy spávam v okuliaroch, aby som lepšie videla na sen. Sníva sa mi potom sen, v ktorom vôbec nemám okuliare, pretože ešte veľmi dobre vidím, dokonca aj v noci, keď šoférujem. Pravidelne totiž vo sne prichádzam v noci autom do svojho rodného mestečka... " píše Oľga Feldeková v jednom zo svojich pôvabných fejtónikov, ktoré sa so železnou pravidelnosťou objavujú týždeň čo týždeň v týždenníku TV oko. Čitateľov vťahuje do svojho sveta, ktorý sa hemží ľuďmi. Nezabudne spomenúť svojho manžela Ľuba, deti, nevestu, zaťov, strýkov, tety, babičky, kamarátky a kamarátov. A zo zozbieraných fejtónov odrazu znie veselá vrava. Trapasy, tie najrozpačitejšie situácie, ale aj smutné prehry dokáže nečakane vypointovať tak, že čitateľa zakaždým prepadne uvoľnený smiech. A v duchu žasne nad tým, ako autorke niektoré neobvyklé súvislosti mohli vôbec zísť na um - také sú hravé, veselé, výstižné, múdre a zároveň nič zbytočne nekomplikujú.
Oľgin zmysel pre komiku, zjednodušujúcu skratku a pointu v skutočnosti odkrýva hlboké poznanie ženy, ktorá má čo povedať. Jej optimistický pohľad na svet, duchaplnosť vtipné pozorovanie, alebo nečakane smiešny detail v jedinom okamihu dokážu výstižne pomenovať pocit, ktorý si človek v každodennosti nestihne ani uvedomiť.
Oľga Feldeková netají, že pri písaní boli pre ňu veľkou inšpiráciou listy, ktoré dostávala od svojich čitateľov. Jedna pani jej napísala, že fejtóny „užíva" ako liek. Vraj vždy, keď na ňu zaútočí depresia, prečíta si niektorý - a je po depresii.
Dúfame, že fejtóny budú mať takýto pozitívny účinok na všetkých čitateľov.
Povídka Bořeny Němcové Babička s podtitulem Obrazy venkovského života (1855) náleží ke skvostům české literatury, neboť jak v ústřední postavě, tak i v zástupu postav ji obklopujících zobrazila autorka jak exemplární postoje a vztahy obecně lidské, tak specifičnost českého národního charakteru i prostředí, najmě lidového. Vypravěčské umění B. Němcové, umocněné její čtenářskou zkušeností s dobovou romantickou prózou, mj. s tvorbou George Sandové, však v zájmu estetické účinnosti nekopíruje realitu, ale vytváří zejména v příběhu Viktorky poetickou symbiózu reality a fikce, uchvacující jak básníky (František Halas, Jaroslav Seifert), tak filmové režiséry (František Čáp, Antonín Moskalyk).
Neméně poeticky a idylicky líčí Božena Němcová v povídce Chyže pod horami (1858) patriarchální vztahy v rodině slovenského gazdy z Pohroní Žatného-Medveda, potomka českých vystěhovalců, přičemž manifestuje česko-slovenské sbližování prostřednictvím milenecké dvojice - gazdovy vnučky Katušky a pražského univerzitního studenta z aristokratického rodu, budoucího doktora práv a Katuščina manžela Bohuše Sokola ze Sokolova.
Nejvíce si ale sama spisovatelka cenila svou tezovou novelu Pohorská vesnice s podtitulem Povídka ze života lidu venkovského (1856), v níž zharmonizovala dva sociálně a kulturně odlišné světy - zámek a podzámčí (ztvárněné již v Babičce a v povídce V zámku a podzámčí, 1856) a literárně uplatnila jak své zážitky z pobytu na Chodsku, tak v postavách slovenských drotarů své zaujetí Slovenskem a jeho lidovými tradicemi.