Keď človek definitívne uveril, že Zem je guľatá, začal sa zaujímať o to, čo je na póloch. Pre drevené krehké lode boli dlho neprekonateľnou bariérou mohutné ľady a pre ľudí krutý mráz a surové poveternostné podmienky. Ale človek krôčik za krôčikom predsa prenikol do krajín večného ľadu a snehu a napokon dosiahol aj oba póly. Potom postupne poprechodil zamrznuté kraje a v Antarktíde založil nespočetné výskumné polárne stanice. Tam v mierovej jednote z nových hľadísk skúma svoju rodnú planétu i vplyv najbližšieho vesmíru na ňu.
Človek sa usadil na rovinách, v údoliach riek, na úpätí pohorí, a len pomaly sa odvažoval do vrchov. Bál sa ich, no zároveň ho priťahovali. Najprv to boli iba nebojácni jedinci, čo neodolali volaniu končiarov. Potom odvážnych lezcov pribúdalo, a narodilo sa horolezectvo. Človek kolektívne prekonával »hranice svojich možností« a vrcholy svetových horstiev až po ten najvyšší.
Človek je tvor suchozemský a z obrovských vodných rozlôh dlho poznal iba hladinu pobrežných morí. O hĺbkach oceánov dlho nevedel nič. Až výskumné cesty moreplavcov čo-to odhalili, no programovo skúmať morské hlbiny začali vedci až v minulom storočí. A ponáranie sa desiatky metrov pod hladinu a budovanie staníc na morskom dne, to je vec posledných desaťročí.
„Mám samopašnú radosť z márnivosti tohto storočia. “ Hoci aj tento osamotený verš básnika Rudolfa Fabryho mohol by sa vpísať ako motto do knihy cestovateľa a reportéra Rudolfa Fabryho. Lebo kam ani veršom nemohol, vybral sa sám; čo slovom a fantáziou neobsiahol, ohmatal skúsenosťou, očami, srdcom, všetkými zmyslami. Detsky sámopašná radosť z márnivosti tohto storočia a jeho zložitého sveta ho po milenke poézii očarila v poradí druhá, no až natoľko, že sa v priebehu nemnohých rokov stal naším isto najsvetaskúsenejším reportérom. Nieže dlhý rad krajín navštívil, pár svetadielov precestoval a reportérsky zmapoval. Vytvoril pritom typ cestopisného literárneho žánru, ktorý natrvalo zostane jeho, fabryovský. Lebo na javy a zážitky z cudzieho sveta má nenapodobiteľný vlastný pohľad a rovnako svojský reportérsky rukopis. Pri stretávaní nádher sveta, napríklad prírodných alebo architektonických, je takmer lyrikom: ostro vnímavým a ozbrojujúco rozčudovaným, i keď nie nepoučeným. To iba básnik vie sa kráse tak poddať a odovzdať, len citlivé srdce vie sa tak nadchýnať, obdivovať, tešiť. Fabryho východy a západy slnka, povedzme v Indickom oceáne, predstavujú do sýtosti naplnené farebné sny, fascinujúce tým, že sú odbleskom skutočnosti. Vzdialené, zväčša aspoň trochu a v čomsi exotické krajiny (Egypt, India, Čína, Srí Lanka, Ghana) nepoznáva a nepribližuje rozumársky, neodpisuje z učených kníh historických, etnografických, on sa sveta dotýka bezprostrednou ľudskou, neraz iba turistickou skúsenosťou. Objavuje svet pre seba i pre nás.
Knihou Tak chutí svet otvára autor dvere do jedenástich krajín troch svetadielov, okrem spomenutých ešte do Kanady, Maroka, Rumunska, Talianska, Japonska, Dánska. Niekde len akoby nazrel, ale všade mu šlo o to, aby zazrel podobu života v jedinečnosti, výlučnosti a prípadne v sociálnej rozpornosti, navyše v historickej retrospektíve i perspektíve. Kratšia a rovnako dlhšia cestovateľská skúsenosť je mu vždy dobrou príležitosťou na porovnanie či hlbšiu konfrontáciu. Nechcel predsa svet iba obletieť a napiť sa jeho krásou, oslňujúcou i drásavou, on sa usiloval doň aj preniknúť. Fabryho panoráma je preto aj chápavým hĺbkovým portrétom sveta človeka v dvadsiatom storočí. Pre jeho reportérske spôsoby poznávania javov a vecí zostane charakteristické, že aj v takých moriach ľudskej masy, aké sa valia po uliciach Pekingu, Tokia, Káhiry, Dillí, priam magneticky stretne človeka a porozumie si s ním, nadobudne od neho živý človečí pohľad na problémy krajiny a života. Len vďaka tomu nenapísaný podtitul jeho knihy znie: Tak žijú ľudia na svete...
... a tak varia, jedia, pijú, stolujú, hodujú (a často i hladujú). Pretože reportér Fabry, chýrny amatérsky kulinársky majster, ochutnáva a spoznáva svet aj z tejto strany. Veď aj to je sonda do sociálnej skladby a kultúrnosti krajiny, národa.
i
f
Organická stopová analýza je oborem analytické chemie, který se v posledních letech velmi rozvíjí vzhledem k svému význaymu pro klinickou chemii, kontrolu životního prostředí, analýzu potravin, soudní chemii apod. Kniha podává přehled o všech problémech důkazu a stanovení velmi malých množství organických sloučenin, často ve složitých matricích (např. v rostlinách, tkáních apod. ), včetně odběru, úpravy a přechovávání vzorku, Pojednává též o principech moderních spektrálních a elektrochemických metod a jejich aplikaci na organickom stopovou analýzu. Velká pozornost je věnována dělicím a koncentračním postupům a také organizaci práce v laboratořích pro organickou stopovou analýzu a vedení potřebné dokumentace, vyžadované předpisy některých států. Kniha obsahuje více než 1 000 literárních odkazů a podává základní informace potřebné pro nový obor stopové analýzy. V doplňku jsou uvedeny chemické názvy, synonyma a vzorce všech složitějších léčiv, pesticidů apod. o nichž je v textu zmínka.
Prof. Dr. Klaus Beyermann, nar. r. 1929 v Nordhausenu/Harz, po absolvování gymnázia pracoval jeden rok jako horník v Poruří, pak studoval na univerzitě v Mohuči, kde dosáhl v r. 1957 doktorátu přírodních věd v oboru Analytické chemie. V r. 1963 se habilitoval pro obor analytické chemie na univerzite v Mohuči, kde byl v r. 1968 jmenován profesorem, v letech 1964 až 1967 studoval ještě lékařství. V období 1977 až 1979 byl děkanem chemické fakulty, 1980 až 1983 prorektorem pro výzkum a od r. 1984 je rektorem univerzity v Mohuči. Působil jako hostující profesor na univerzitách v USA, Brazílií a v Chile. Pracuje v oboru stopové analýzy a mikroanalýzy organických látek, přednáší chemii na lékařské fakultě v Mohuči. Je autorem velmi úspěšné učebnice lékařské chemie, která byla přeložena do více jazyků.
veda, chémia
320 s., slovenčina
tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, prebal ošúchaný
8,50 €
*bib24*vat-che*
Názvosloviu organickej chémie sa autor oficiálne venuje od roku 1953, keď sa stal členom Subkomisie pre terminológiu organickej chémie SAV. V súčasnosti pracuje ako docent organickej chémie a, zástupca vedúceho Katedry anorganickej a organickej chémie Farmaceutickej fakulty UK v Bratislave. Popri svojej pedagogickej i výskumnej práci, v ktorej sa zameriava najmä na oblasť cyklických hydroxymetylovaných ketónov a alkoholov, na heterocyklické zlúčeniny dusíka, na niektoré problémy stereochémie a v ostatnom čase na oblasť biologicky aktívnych zlúčenín pôsobiacich na kardiovaskulárny systém, sústavne sa venuje problémom tvorby názvov organických zlúčenín, čoho dôkazom sú dve knižné vydania Názvoslovia organických zlúčenín, a to v rokoch 1966 a 1972 v SPN Bratislava. Spolu s profesorom Ľudovítom Krasnecom týmito vysokoškolskými príručkami položili základy tvorby názvov organických zlúčenín. V roku 1981 vydal doc. Heger v SPN Bratislava publikáciu: Ako tvoriť názvy organických zlúčenín, ktorú vypracoval pre potreby žiakov stredných škôl.
Od roku 1975 je doc. Heger predsedom Názvoslovnej komisie pre organickú chémiu Vedeckého kolégia SAV pre chemické vedy. V roku 1985 ho Československý národný komitét chémie navrhol za československého reprezentanta do Komisie pre názvoslovie organickej chémie IUPAC. Na zasadaní tejto komisie v Lyone v auguste zvolili docenta Hegera za
Doc. Heger pri spracúvaní jednotlivých pravidiel pre tvorbu názvov organických zlúčenín vychádzal jednak z definitívnych pravidiel, jednak z odporúčaných pravidiel vypracovaných Komisiou pre názvoslovie organických zlúčenín Medzinárodnej únie pre teoretickú a aplikovanú chémiu (IUPAC), pričom bral do úvahy osobitosti slovenského jazyka.
Táto príručka má pomôcť tak študentom vysokých škôl, ako aj pracovníkom v odbore organickej chémie pri správnom tvorení názvov organických zlúčenín.
Alfred Hitchcock, svetoznámy filmový a televízny režisér, majster detektívneho žánru, zhromaždil v tejto knihe dvadsať poviedok a jeden román — vybraté špeciálne pre tých, čo sa radi boja fiktívnych hrôz a príšer. Nájdeme tu širokú paletu autorov — od Daphne du Maurierovej po H. G. Wellsa — a ešte širšiu zbierku vecí, ktorých sa možno v pokoji a bez nebezpečenstva báť v tichu vlastného domova: od zlovestných vtákov, ktorí sa zrazu zmenia na desivú hrozbu, cez neskúseného ducha, ktorého humorná príhoda sa končí takým mrazivým strachom, až po záhadné zvieratá na púšti, hryzúce aj s odseknutou hlavou, a obzvlášť zvrhlého ducha, ktorý sa špecializuje na vraždenie manželov.
Je to kniha — ako sa kedysi vravievalo — pre dlhé zimné večery: strhujúca, pestrá, zábavná. Rozvíja sa pred nami sled fantastických a bizarných udalostí, do ktorého sa človek tak príjemne vžíva po búrlivom zhone každodenných starostí. Kniha pre všetkých milovníkov dobrého a napínavého čítania.
V románe Roberta Merla stretávame „hrdinu“ Rudolfa Langa, pochádzajúceho z nemeckej obchodníckej rodiny, kde jeho výchovu usmerňuje prísny otec, náboženský fanatik diktátorských sklonov. Syn prechováva v sebe od malička jedinú túžbu — stať sa podľa rodinnej tradície dôstojníkom. R. 1916 sa prihlási dobrovoľne na front a zúčastní sa na protiarabskom ťažení v Turecku. Po vojne ho stíha nezamestnanosť, hlad a bieda. Vidina lepšieho života sa mu črtá až potom, keď sa angažuje v národnosocialistickom hnutí (od r. 1923). Nadšene sa zúčastňuje na bojoch proti pokrokovým snahám povojnového Nemecka. Počaš druhej svetovej vojny jeho kariéra vyvrchoľuje. Konečne sa mu splní dávny sen, stáva sa dôstojníkom SS a nakoniec veliteľom koncentračného tábora v Osvienčime.
Lang je nezhovorčivý, s nikým sa neradí, nebeseduje, nepochybuje nikdy o správnosti rozkazov, nevidí a neskúma ich následky, len ich dôsledne vykonáva. Fanatická odovzdanosť, dôvera k veliteľom-vodcom vypestuje z neho najdokonalejší vzor fašistu. Lang vzbudí pozornosť a záujem čitateľa v zástupe ľudí, medzi vojakmi, na bojisku či pri práci — a to pre svoj nekompromisný, až neľudský postoj, i keď jeho rozprávanie, vlastne jeho reč je nezaujímavá, ťažkopádna; ale práve jednoduché a jednoznačné odpovede, bezhraničná ochota vykonať i najneľudskejšie rozkazy zasahujú čitateľa priamo do živého, znepokojujú, poburujú ho a dokazujú, akých netvorov splodilo militaristické prostredie hitlerovského Nemecka. — Kto vlastne vytvára dramaticky vzrušujúci dej? Hlavný „hrdina“ rozpráva svoje skúsenosti a zážitky v prvej osobe. Podáva ich takým spôsobom, že čitateľ necíti režisérsku ruku autorovu; ba autor nestojí ani za kulisami, nie je ani šepkárom, ani maskérom. Postavy románu sú živé, svojrázne, priamo zrastené s prostredím; raz sú to pasívni členovia, stavebný materiál pre záujmy militaristického štátu, inokedy aktívni tvorcovia „nového poriadku“, v skutočnosti vždy ničitelia ľudstva a jeho hodnôt. — Autor nestačil a ani nemohol vysvetliť historické podmienky vzniku obludnej ideológie, lebo kompozícia diela doslova „leží na pleciach“ hlavnej postavy, ktorá vidí, vníma svet podľa akejsi šablóny svojich veliteľov a ich rozkazov. Avšak i tak sa podarilo autorovi vytvoriť veľké dielo, ktoré svojou jednoduchosťou dialógov, stručnosťou opisov a charakteristickou drobnokresbou vyniká nad ostatné diela tohto druhu a jednoznačne presviedča čitateľa o potrebe boja proti podobným Langovcom a ich nasledovníkom.
Belo Kapolka, mladý slovenský prozaik, chatár vo Vysokých Tatrách, aj vo svojom najnovšom diele, v knihe krátkych prozaických útvarov, píše o tom istom, čomu venoval celú svoju doterajšiu prozaickú tvorbu: o živote vo vysokých horách, vo vysokohorských chatách, píše o profesii chatára či nosiča. Toto striedanie literárnych žánrov však čitateľovi neprekáža, lebo na každom mieste diela vie ho autor zaujať vážnym a zodpovedným vzťahom k životu vo výnimočných podmienkach, ktoré sa stávajú skúškou opravdovosti charakteru i pravdivosti vo vzťahu k realite. Kapolka píše o známych veciach, no objavuje nám ich neznáme, dalo by sa povedať, odvrátené strany. V časti o nosičoch nákladov rozbíja mýtus okolo týchto „vysokohorských bohov", idylický život chatára vyvažuje jeho dennými starosťami, hrdinovia záchrannej akcie u neho rozprávajú a rozmýšľajú o obyčajných veciach obyčajným jazykom. „Nechcem byť pozorovateľom, " napísal autor v sprievodnom liste k tejto knihe. „Chcem byť a som účastníkom. " A práve v tom je sila Kapolkovej prózy. Spolu s fotografickým materiálom podarilo sa mu vytvoriť zaujímavú knihu, ktorá dá nielen milovníkovi hôr, ale aj každému čitateľovi vernejší a úplnejší obraz o živote a práci ľudí v našich veľhorách.
Naliehavým infektologiokým problémom súčasného sveta sa stali vírusové ochorenia. Pri hľadaní protivírusových liekov sa naráža na podobné ťažkosti ako pri hľadaní protinádorových liečiv: v obidvoch prípadoch by malo liečivo odlišovať zdravú bunku od infikovanej alebo nádorovej bunky, čo sa zatiaľ darí len málo.
Vírusové choroby majú zväčša samoliečivý charakter, napr. chrípka, pri ktorej sa chorobný proces zastavuje i bez liečebného výkonu po niekoľkých dňoch. V samoliečivom procese pôsobia regulačné mechanizmy organizmu, ktoré majú imunologický a špecifický i nešpecifický charakter a sú sprostredkované bunkami, ako aj látkami bielkovinovej, lipidickej povahy atď. Vírusy však netvoria homogénnu skupinu infekčných agensov a ani odpoveď organizmu pri rozličných vírusových infekciách nie je identická. Preto i štúdium mechanizmov, ktoré samoliečivý charakter vírusových ochorení podmieňujú a ktoré by mohli byť využité v profylaxii a terapii vírusových ochorení, závisí od ďalšieho pokroku virológie, ako aj imunológie.
Druhé vydanie úspešnej monografie a postgraduálnej príručky člena korešpondenta ČSAV a SAV Ladislava Boreckého Vírusy, imunita a interferon je obohatená novými statiami, údajmi zodpovedajúcimi moderným poznatkom vedy, ktoré svedčia jednak o búrlivo sa rozvíjajúcej virologickej a imunologickej problematike, jednak o schopnosti autora všetky tieto poznatky zachytiť, zatriediť, vlastným úsudkom i vlastnými experimentálnymi prácami potvrdiť a obohatiť.
OBSAH
Jiří Horák, K osmdesátým narozeninám Zdeňka Nejedlého
ETNOGRAFIE ČESKOSLOVENSKA
Karel Fojtík, Formování dělnictva a jeho vztah k vytváření dělnické kultury
Jaroslav Kramařík, Některé otázky studia českých oradel
Vilém Pražák, K problematice základních půdorysných typů lidových staveb
Český a slovenský folklor
Andrej Melicherčík, Folkloristická a národopisná práca Pavla Dobšinského
OTÁZKY CIZOKRAJNÉ ETNOGRAFIE
Otakar Nahodil, K problematice etnogenese Turkmenů
V. V. Bardavelidzeová, Chevsurská občina
Ladislav Holý, Získávání a zpracovávání železa u východoafrických Bantu
Český přínos k poznání Ethiopů a jejích země
PŘEHLEDY NÁRODOPISNÉ PRÁCE V ZAHRANIČÍ
Otakar Nahodil, Etnografická práce ve východních republikách SSSR .
L. P. P o t a p o v, Nová komplexní expedice Institutu etnografie Akademie věd SSSR
MATERIÁLY
Václav Burian, Větrné mlýny v Olomouckém kraji.... . . .
Václav Burian, Stav a problémy národopisného výzkumu větrných mlýnů na Moravě a ve Slezsku
Josef Petrtyl, Obchodní dosah kramářských tisků chrudimských tiskáren 19. stol.
ZPRÁVY Z TERÉNNÍCH VÝZKUMŮ
Otakar Nahodil, Předběžná zpráva o etnografické cestě po Turkmenistánu
Otakar Nahodil, Předběžná zpráva o etnografické cestě k Svanům.
DISKUSE
Vladimír Scheufler, Žitavské fajanse
Jaromír Jech, Příspěvek k otázkám vydávání prozaického folklóru Stamen Michajlov, K otázce paralel madarského jezdce
Dumitru Krandžalov, Nový výzkum madarského jezdce v Československu
Josef Kšír, Lidové stavitelství na Hané
DĚJINY VĚDY
Karel Petráček,
Kniha je zasvěceným a srozumitelným návodem, jak použít rovnovážná data k řešeni problémů v laboratoři. Je určena především pro praktické účely a přináší kritický výběr rovnovážných dat, založený na současném výzkumu.
Autoři díla jsou naší čtenářské veřejnosti známi svými díly, články a učebnicemi. Z oblasti analytických rovnováh jmenujme alespoň učebnici Teoretické základy analytické chemie (SNTL — Alfa, Praha 1971) a knihu o chemických rovnováhách vydanou nakladatelstvím Van Nostrand — Reinhold, která se v zahraničí setkala se zaslouženým úspěchem.
Nejprve jsou definovány různé typy rovnovážných konstant a popsány jednoduché metody výpočtu aktivitních koeficientů, koeficientů vedlejších reakcí a podmíněných konstant. Jsou rovněž diskutovány počítačové programy vhodné pro tento účel.
Zvláštní důraz je kladen na grafickou a tabulkovou část, které jsou značně obsáhlé, a představuji tak těžiště předkládané monografie a zároveň dokumentují originalitu díla. Hodnoty konstant jsou uváděny pro teplotu 25 °C a pro rozdílné hodnoty iontové síly. Jsou zařazeny také praktické ukázky toho, jak co nejefektivněji využít konstanty při výpočtu i značně komplikovaných rovnovážných systémů, s kterými se v analytické praxi často setkáváme. Text je psán jasně a srozumitelně, i když látka, o které pojednává, není vždy jednoduchá. Jednotlivé formulace a odvozování vztahů jsou voleny tak, aby je mohl sledovat i čtenář bez vysokoškolského vzdělání.
Začátečníci v oboru chemických rovnovách jsou často zděšeni komplikovanou symbolikou a mnoha definicemi a zmateni značně rozdílnými dostupnými údaji pro daný systém. Tato kniha by jim mohla pomoci uhladit nesrovnalosti a stát se užitečnou jednosvazkovou příručkou.
HESLO „EMIL”!
„Súhlasím. Rozchod, a všetci ideme spať. Zajtra ráno presne o ôsmej všetci sa hláste opäť tu. Kto bude môcť zohnať ešte nejaké peniaze, nech ich prinesie. Teraz zatelefonujem ešte malému Dienstagovi. Nech aj tých, ktorí sa mu zajtra prihlásia telefónom, zhromaždí, zasa ako pohotovostnú službu. Možno budeme robiť hon ako na zajace.. Nič sa nedá vedieť. “
„Ja idem spať s Gustom do hotela, “ povedal Emil.
„Poď, človeče! Ohromne sa ti tam bude páčiť. Senzačná blcháreň! “
„Ja ešte zatelefonujem, “ ohlásil sa profesor. „Potom tiež idem domov a cestou pošlem aj Zerletta domov. Ten by sedel na Nikolsburskom námestí až do rána a čakal na rozkazy! Je všetko jasné? “
„Áno, pán policajný prezident, “ smial sa Gusto.
„Zajtra ráno presne o ôsmej tu vo dvore, “ opakoval Gerold.
Rozlúčili sa. Potriasali ruky ako malí vážni mužovia.
O hodinu už všetci spali. Väčšinou vo svojich posteliach. Dvaja spali v izbičke pre služobníctvo na štvrtom poschodí hotela Kreid.
A jeden chlapček spal pri telefóne v otcovom foteli.
Bol to malý Dienstag. Svoje stanovište neopustil. Chúlil sa do podušiek, spal a sníval o štyroch miliónoch telefónnych rozhovorov.
O polnoci sa vrátili jeho rodičia z divadla. Nemálo sa čudovali, keď zbadali svojho syna vo foteli.
Infračervená spektroskopie zaujala během posledních dvou až tří desetiletí významné místo mezi fysikálními metodami studia struktury a konstituce molekul, které nebylo nijak ohroženo ani rychlým rozvojem některých nových odvětví molekulové spektroskopie, jako je např. metoda jaderné magnetické resonance. Je to dáno především universálním charakterem infračervené spektroskopie, které lze použít jak ke studiu geometrie molekuly, tak při strukturní diagnose, či v kvalitativní, resp. kvantitativní analyse kteréhokoliv typu chemických sloučenin. Další rozvoj této metody není přitom ani zdaleka ukončen, jak o tom svědčí stále rostoucí počet publikací z tohoto oboru i sériová výroba nejrůznějších typů infračervených spektrofotometrů, která se stala v mnoha průmyslových státech velmi výnosnou součástí výroby vědeckých přístrojů.
Při rychlém hromadění značného množství informací, ke kterému v progresivním oboru nutně dochází, je zajisté žádoucí najít klíč, s jehož pomocí by se zjednodušila orientace v obsáhlém materiálu. Kniha M. Horáka a D. Papouška je pokusem o nové zpracování poznatků o infračervených spektrech složitých molekul ke studiu struktury a konstituce chemických sloučenin.
Kromě základů teorie vibračních spekter molekul je v knize především zpracován obsáhlý soubor dat, použitelných při běžných diagnostických aplikacích infračervené spektroskopie. Od dosavadních monografií z tohoto oboru se zpracování látky liší tím, že interpretace spekter určité skupiny sloučenin je založena na interpretaci spekter některé jednoduché modelové molekuly (např. methanolu pro skupinu alifatických alkoholů). Spektra těchto modelových molekul byla podrobně analysována a přiřazení pásů bylo zpravidla ověřeno výpočtem normálních vibrací. Zvláštní pozornost je věnována pásům charakteristických vibrací atomových skupin v molekule, které jsou typické pro príslušnou skupinu chemických sloučenin (např. skupina COH v alkoholech).
THE SUPREME ACHIEVEMENT OF GERMAN propaganda since 1918 has been to build up, both for home and foreign consumption, a ´legend’ of Germany betrayed, humiliated, and oppressed. On this misinterpretation of history Hitler nourished the spirit of revenge and domination which found its issue in the war which was loosed on Europe in 1939. It is this legend, rather than the actual course of events in the period between the two wars, which forms the matter of Mr. Fraser’s brilliant and absorbing book. He brings to its study a cool detachment and a wide knowledge. It contains a considerable amount of factual material, some of it derived from sources not previously made available to English readers, and it tells a story which it is essential that all should know and ponder if we are to avoid, in the new settlement, the mistakes which were committed in the old. Was the German Army really stabbed in the back in 1918? Was the Versailles Treaty a betrayal of Allied promises? Did the Allies deliberately prolong the blockade of Germany? and was Germany, in the ’twenties, an innocent victim of merciless enemies? All these questions are posed and answered. Mr. Fraser is at present German News Commentator in the European Service of the B. B. C., and has broadcast regularly to Germany where his name is well known. His book was originally written for circulation in Germany itself, where, it was hoped, it might do something to correct the clever distortion of events to the perfecting of which Dr. Goebbels has given so much time and thought. It is in no sense an official expression of policy, or of the views of the British Government. But it provides an authoritative analysis and refutation of the German propagandist’s version of recent history, and at the same time a reasoned exposition of German guilt for the second world war.
Mr. Lindley Fraser, before taking up his present appointment, was for seven years a Fellow of The Queen’s College, Oxford. In 1935 he became Professor of Political Economy in the University of Aberdeen.
V dielach Jacka Londona, s obľubou vydávaných pre mládež, ako sú Volanie divočiny, Biely tesák, Jerry z Ostrovov, Pred Adamom, alebo v neprebernom množstve poviedok z južných morí ako aj z krajov za polárnym kruhom, z oblastí večného snehu, kde vládne neúprosný zákon mocnejšieho, poznávame autora mužného, odvážneho, statočného, schopného čeliť akémukoľvek nebezpečenstvu.
V tomto poslednom výbere vyčerpávame bohatú klenotnicu Londonových poviedok a súčasne predkladáme čitateľovi najkrajšie poviedky z predchádzajúcich vydaní.
V jednej z naj pútavejších poviedok Naklásť oheň vyberie sa osamelý chodec snehovou pustatinou na staré kutisko, kde ho už očakávajú kamaráti. Tuhý mráz, vari päťdesiat stupňov pod nulou, skrýva v týchto končinách vážne nebezpečenstvo.
učebnice, zdravie,
288 s., slovenčina
tvrdá väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe
PREDANÉ
*polri*zdr*
Více nežli třicetileté využívání výměnných vlastností měničů iontů v různých odvětvích chemie ukazuje, že i v analytické chemii a radiochemii je moderní řešení současných analytických problémů nemyslitelné bez použití měničů iontů. Ionexy umožňují kvalitativní i kvantitativní dělení směsi prvků a sloučenin s podobnými vlastnostmi, koncentraci stopových množství iontů a přípravu některých radioisotopů velmi obtížně proveditelných jinými metodami.
O oblibě využití měničů iontů svědčí i fakt, že ročně se v odborných časopisech publikuje více nežli tisíc původních prací zaměřených na tuto tematiku a vychází i několik monografií.
Tato kniha, na rozdíl od jiných dosud publikovaných monografií, je věnována zejména praktickému využití měničů.
Kniha, obsahující skoro tisíc vybraných literárních odkazů, padesát grafů a obrázků a více nežli sto obsáhlých tabulek, je rozdělena do dvou částí. V kapitolách první části jsou uvedeny základní pojmy, charakteristika a laboratorní příprava různých typů měničů iontů. Další kapitoly se zabývají stanovením fysikálních a chemických vlastností měničů; není opomenuto ani laboratorní vybavení pro práci s ionexy. Nejobsáhlejší kapitola je věnována dělení směsí anorganických iontů a využití ionexů v některých odvětvích radiochemie. Každá z uvedených kapitol obsahuje řadu vybraných vhodných laboratorních postupů.
V druhé části knihy jsou shrnuty vybrané informace sestavené do formy tabulek a grafů. Tabelární část je uvedena podrobným přehledem charakteristických vlastností komerčních ionexů. Grafy a tabulky průběhu výměnných rovnováh v různých systémech podávají informace o afinitách měničů k různým iontům a umožňují určit vhodný eluční systém při dělení i složitých směsí anorganických iontů. Další tabulky zahrnují údaje a veličiny potřebné při používání ionexů. Tabelární část je doplněna přehledem čs. norem, publikovaných knižních monografií a cizojazyčným slovníčkem často se vyskytujících termínů.
Kniha je určena nejen pracovníkům v analytické chemii a radiochemii, ale jako základní pomůcka i zájemcům ze všech odvětví chemie, biochemie, farmacie a jiných dalších oborů.
Jiří Horák, Ľudevít Štúr
Jaroslav Kramařík, K osmdesátinám Jindřicha Jindřicha
Otakar Nahodil, Aktuální úkoly ethnografie v bádání o dějinách náboženství
ETHNOGRAFIE ČESKOSLOVENSKA
Olga Skalníková, Příspěvek k studiu současného způsobu života na Ždársku
Vladimír Scheufler, Z dějin chodské lidové keramiky
Jaroslav Patera, Společenský život v obci Brandýsek od 90. let 19. stol. do roku 1938
Soňa Švecová, Vývoj bývania v Trnave pri Laborci
Josef Kšír, Lidové stavebnictví na Hané
Český a slovenský folklor
Vratislav Vycpálek, Z dějin furianta
Antonín Robek, Písně a vyprávění kladenských horníků a hutníků jako historický pramen
OTÁZKY CIZOKRAJNÉ ETHNOGRAFIE
Václav Marek, K. otázce přežitků totemistických představ u Laponců
Zdeněk Hrdlička, O původu a vývoji lien-chua-lao
Josef Sego, Ostrov Ada-Kale a turecká lidová píseň
Jindřich Dlouhý, Křovácké rytiny a malby
DĚJINY VĚDY '
Josef Kšír, Vítězslav Houdek
MATERIÁLY
Ludvík Baran, Staré formy plstěné lidové obuvi v karpatské oblasti Československa
Josef Petrtyl, O výrobních otázkách špalíčkových tisků
Vladimír Scheufler, Lidový stavitel Jan Libora ze Šumavy z rozhraní XVIII. a XIX. století
Josef Vydra, Polotkaní orobince na Slovensku
Josef Vydra, Kořínky stromů jako lidový pletařský materiál
Eva Zábranová, K otázce ethnografického studia cikánského obyvatelstva v Československu
Bedřich Štiess, K otázce sociálních poměrů sklářského dělnictva v Čechách v 18. století
Olga Skalníková, Hornická strava na Kladensku v devadesátých letech minulého století
Emanuel Baláš, Pověsti valašského lidu na Bystřicku a ethnografického
DISKUSE
Čestmír Loukotka, Liberecký kodex
TERMINOLOGIE
Jaromír Jech, Folklor
Jaromír Jech, Lidové umění — národní umění
Jaromír Jech, Vyprávění ze života
OTÁZKY METHODIKY
Jaromír Jech, O přesný zápis nářečního textu folklorního, folkloristického
Jedenásteho novembra 1977 spustil známy moreplavec Thor Heyerdahl na vodu trstinový čln TIGRIS, aký si stavali v niekdajšej Mezopotámii Sumeri pred päťtisíc rokmi. Na palube TIGRISU sa zišla jedenásťčlenná medzinárodná posádka mužov deviatich národností. Bez moderných navigačných pomôcok vyplávali do Perzského zálivu. Cieľom výpravy bolo preplávať trasu, ktorú podľa dohadov v rokoch 3500-2500 pred n. l. bežne podnikali moreplavci troch veľkých civilizácií - sumerskej, egyptskej a civilizácie údolia rieky Indus - a tak potvrdiť teóriu, že tieto dávne civilizácie sa nevyvíjali osamotene, že ich moria neoddeľovali, ale spájali, a že práve živý styk s rozličnými národmi im pomohol dosiahnuť nevídane vysoký stupeň kultúry.
Trasa TIGRISU viedla pozdĺž Arabského polostrova k pobrežiu Pakistanu a Indie, odtiaľ k Afrike, na miesto, ktoré sa nazýva Africký roh... Tigris však svoju púť nedokončil, zabránili mu v tom konflikty novodobej civilizácie (somálsko-etiópska vojna, boje v Eritreji), takže loď nemala kde pristáť. Napokon dostali povolenie zakotviť v neutrálnom Džibuti, kde sa jednomyseľne rozhodli, že cestu ukončia a Tigris zapálili na protest proti nezmyselnosti vojny.
Názov prvej časti trilógie Hany Zelinovej Alžbetin dvor kryje sa s pomenovaním barokového kaštieľa v Turci, ktorý jeho majiteľ nazval podľa svojej krásnej mladej ženy Alžbety. Spisovateľka Hana Zelinová, znalkyňa prostredia i ľudských osudov, ktoré sa tu odvíjali, lokalizuje sem dej svojho pútavého rozprávania.
Ožíva tu Turiec zo začiatku minulého storočia a očami posledného potomka rodu, Filipa Fabiciho, postupne odhaľuje tajomstvá Alžbetinho dvora, či poukrývané a utajované viny jeho predkov až po rozchod s kaštieľom, rodinnou tradíciou a poznanie, že má predpoklady viest činorodejší život než jeho predkovia. Autorka, ktorá nemálo času venovala štúdiu dobových dokumentov i reálií, vytvorila do detailov osvetlený obraz života zemianstva s jeho protirečeniami po prekročení zenitu až po rozklad a zánik.