MEGRE, VLADIMÍR - ANASTASIA

MEGRE, VLADIMÍR

ANASTASIA
Existuji pro ty, pro které existuji

Lymarenko-Novodarská Valentýna - Zvonící cedry, Praha, 2009
séria Zvonící cedry Ruska (1)
preklad Valentýna Lymarenko-Novodarská
2. vydanie
ISBN 978-80-904001-5-3

beletria, román, ezoterika,
176 s., čeština
hmotnosť 195 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

2,50 € PREDANÉ

*olepa*

V první knize mladá poustevnice Anastasia odpovídá na řadu otázek týkajících se zdravého způsobu života, šťastného vztahu mezi mužem a ženou, početí a výchovy dětí. Zároveň poskytuje užitečné rady v oblasti zahrádkaření a ekologie, které jsou geniální svou jednoduchostí.

Její milovaní zahrádkáři

Anastasia mi dlouho a nadšeně vyprávěla, jaké možnosti se mohou otevřít lidem, co komunikují s rostlinami. Vůbec o dvou tématech mluví se zvláštním chvěním, nadšením a nějakou téměř zamilovaností. O výchově dětí a o zahrádkářích. Jestli mám sdělit všechno to, co říká o zahrádkářích, jaký mají pro ni význam, pak bychom před nimi všichni měli klečet na kolenou. Je to možné? Podle Anastasie právě oni zachránili všechny od hladu, sejí dobro a vychovávají budoucí společnost. Všechno se ani nedá spočítat. Potřebovali bychom zvláštní knihu. A ona navíc toto vše dokazuje. Argumentuje.

„Rozumíš, dnešní společnost, v níž žiješ, může pochopit mnohé prostřednictvím komunikace s rostlinami, na svých zahrádkách. Přesně na zahrádkách, kde znáš každou bylinku svého pozemku, nikoliv na rozlehlých polích, zbavených osobitosti, po kterých se plazí nestvůrné a tupé mašiny. Lidé se lépe cítí, když pracují na zahrádkách, mnohým to prodlužuje život. Stávají se lepšími. A právě zahrádkáři mohou napomoci, aby společnost pochopila zhoubnost přetechnizované cesty.

„Anastasie, at je to tak nebo ne, teď to není podstatné. Ale co máš s tím společného? V čem spočívá tvá pomoc?“

Chytila mě za ruku a strhla mě s sebou na trávu. Leželi jsme na zádech, ruce dlaněmi nahoru.

„Zavři oči, uvolni se a zkus si představit to, o čem ti budu vyprávět. Teď najdu svým paprskem někoho z lidí, kterým vy říkáte zahrádkáři, a uvidím ho na dálku.“

Nějakou dobu mlčela, pak tiše začala mluvit:

„Starší žena rozbaluje mul, ve kterém jsou namočená semena okurky. Semena už dostatečně nabobtnala a je vidět malé klíčky. Vzala jedno semínko do ruky. A je to, napověděla jsem jí, že není třeba takto semínko namáčet, deformují se klíčky při vysazování a tato voda není dost dobrá pro výživu, semínko bude nemocné. Myslí si, že na to přišla sama. Ano, částečně je to pravda, jen jsem ji trochu navedla. Nyní své myšlenky sdělí jiným lidem. A už je na světě malý skutek.“

Anastasia vyprávěla, že ve svém vědomí vytváří nejrůznější situace práce, odpočinku a součinnosti jak mezi lidmi, tak i mezi lidmi a rostlinami. Když se vytvořená situace co nejvíce přiblíží ke skutečnosti, Anastasia navazuje kontakt, při kterém může člověka vidět a vnímat jakou má nemoc, co prožívá. Jakoby vchází do jeho obrazu a dělí se o své znalosti. Anastasia vyprávěla, že rostliny reagují na člověka, mohou ho milovat a nenávidět, mají pozitivní nebo negativní vliv na jeho zdraví.

„V této oblasti mám také moc práce. Zabývám se zahrádkami. Chalupáři jedou na své pozemky, ke svým osázeným plochám, jako k dětem, ale bohužel jejich vztahy jsou jen intuitivní. Ještě nejsou podpořené jasným uvědoměním předurčení tohoto vztahu. Všechno na zemi, každá bylinka, každý brouček jsou stvořené pro člověka, mají svůj úkol a jsou předurčené pro službu člověku. Velké množství léčivých rostlin je toho důkazem. Ale člověk vašeho světa ví velmi málo, aby využil dané možnosti v plné míře.“

Poprosil jsem Anastasii o nějaký konkrétní příklad, o ukázku prospěšnosti komunikace, a aby to bylo možné prověřit v praxi, podrobit vědeckému zkoumání. Anastasia se na nějakou dobu zamyslela, pak najednou zazářila radostí a vykřikla:

GYENIS, ANETT - PRAKTICKÉ RADY, ALEBO BONUX TIPY, AKO UŠETRIŤ V DOMÁCNOSTI

GYENIS, ANETT

PRAKTICKÉ RADY, ALEBO BONUX TIPY, AKO UŠETRIŤ V DOMÁCNOSTI

Panem, 2002
fotografie Miklós Havas
obálka Zsofia Kempfner
preklad Hajnalka Avar, Rozália Néveryová
ISBN 963-545-371-X

domácnosť
64 s., slovenčina
hmotnosť: 169 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

0,80 €

*olepa*  in **S4Z**

ILLION, THEODORE - TAJEMNÝ TIBET

ILLION, THEODORE

TAJEMNÝ TIBET
(In secret Tibet)

Eugenika, Bratislava, 2011
preklad Kateřina Klapuchová
obálka Miroslav Nemec
ISBN 978-80-88913-78-0

cestopis, ezoterika
192 s., čeština
hmotnosť: 120 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

2,50 € PREDANÉ

*olepa* in *W1E*

Německý cestovatel Theodore Illion byl jedním z prvních cestovatelů, kteří pronikli do Tibetu ještě v dobách, kdy byl odříznut od okolního světa. Illiou se musel přestrojit za potulného tibetského mnicha, aby se vyhnul odhalení, protože pobyt v Tibetu byl pro každého cizince nezákonný. Právě proto se mu však podařilo seznámit se se životem v této zvláštní krajině tak intimně, jako málokomu. Pobýval mezi prostým lidem i mezi pověstnými mnichy, lámy a poustevníky, zažil několik přepadení typických tibetských lupičů, a hlavně pochopil vyspělé tibetské duchovní učení. Jeho kniha, která poprvé vyšla v Hamburgu v roce 1936, je tedy plná neznámých a fascinujících skutečností o tajemném Tibetu.

Při jedné příležitosti mi bylo velmi mile nabídnuto jídlo připravené noži, kterých bylo před několika hodinami použito k rozřezání mrtvého těla. Odmítl jsem si vzít. Přítomní lidé byli velmi překvapení, že nemám hlad, a žádný z nich, jak se zdálo, neuhodl důvod, proč jsem odmítl!

Trus se často sbírá rukama jako palivo a lidé si pak ruce neumyjí a dávají si jídlo do úst prsty ušpiněnými od trusu. V některých vesnicích se odpad prostě vyhazuje na ulici, dokud nedosáhne až ke střeše, čímž doslova pohřbí obyvatele v jejich vlastní špíně.

Tato země se tak řadí mezi nej špinavější na světě, ale bílý cestovatel udělá chybu, bude-li místními lidmi kvůli jejich nehygienickým návykům pohrdat a cítit nadřazenost. Je pravda, že jsou sice navenek poněkud špinaví, ale pravděpodobně čistší tam, kde běloši nejsou často čistí vůbec, tj. ve svých srdcích. Běloši, často pečlivě vymydlení, se v nitru zabývají mnoha zlými myšlenkami. Někdy myšlenky lidí do určité míry cítím. Proto jsem příliš fyzickou nečistotou v Tibetu netrpěl. Nechci tvrdit, že jsou bez chyb. Ani zdaleka. Ale dávají si mnohem větší pozor než běloši, aby zlými myšlenkami neubližovali sobě a svému okolí. Bere se mnohem vážněji v úvahu duchovní aspekt věcí než jejich materiální stránka. Myšlenky a pocity se zde považují za skutečné, stejně skutečné jako viditelné věci a lidská jednání. Takovéto pojetí se u bělochů obvykle nevyskytuje.

Dokonce i tehdy, dostane-li se jim vzdělání v západním duchu, v západním stylu, pochybuji, že by se mohli někdy intelektuálně bělochovi vyrovnat. Mají však pravděpodobně jemnější intuici než většina z nás. Sezdaní lidé v Tibetu, myslím, mají jen malé potíže při zjišťování, jak jsou jim jejich manželé nebo manželky nakloněni.

Pro bělocha je obtížné proniknout do jejich manželských tajemství. Z povrchního pohledu musím říci, že jsem během celé své cesty nikdy neviděl jediný případ žárlivosti nebo jedinou manželskou scénu, dokonce ani tam, kde byla jedna žena provdána za více mužů, což je dosti rozšířená praxe mezi farmáři, i když mezi nomády neobvyklá.

Ve většině míst jsem se vetřel do přízně mladých dam tím, že jsem se zeptal tibetsky:

„ Kyula tug-gu taka zando ? “ tj. „Kolik máš dětí“?

Je to otázka, kterou můžete naprosto klidně položit jakékoli mladé dámě.

Posoudit podle vnějších známek míru citů, které lidé chovají k ostatním členům své rodi-

PUDIL, PETR - HOMEOPATICKÁ PRVNÍ POMOC

PUDIL, PETR

HOMEOPATICKÁ PRVNÍ POMOC

Alternativa, Praha, 2003
1. vydanie - dotlač 2016
ISBN 978-80-85993-82-0

alternatívna medicína, zdravie, homeopatia,
136 s., čeština
hmotnosť: 93 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

1,90 € PREDANÉ

*olepa* 

Homeopatické léky působí jemně a hluboce na lidský organismus. Každý je může používat při léčbě či podpůrné léčbě, zejména tam, kde není nablízku odborná pomoc, nebo když se potíže nejeví jako závažné. Homeopatická první pomoc při nemocech a úrazech může významně podpořit sebeúzdravné schopnosti organismu.

PEASE, ALLAN - V OTÁZKÁCH JSOU ODPOVĚDI

PEASE, ALLAN

V OTÁZKÁCH JSOU ODPOVĚDI
Jak dosáhnout odpovědi "ano" v network marketingu
(Questions are the Answers)

Pragma, Praha, 2002
preklad Barbora Kohoutová
ISBN 80-7205-879-7

 rozvoj osobnosti, motivácia,
106 s., čeština
hmotnosť: 160 g

mäkká väzba
stav: dobrý, neautorské venovanie na predsádke, na málo miestach podčiarknutý text

3,90 €

*olepa* in *074*

Allan Pease je celosvětově proslulým odborníkem na řeč těla. Jeho kniha „Body Language“ „Řeč těla“ byla přeložena do 33 jazyků a prodalo se jí již více než čtyři miliony výtisků. Peasovy televizní pořady shlédlo více než 100 milionů díváků. Je autorem pěti dalších bestsellerů, včetně knihy „Why Men don’t listen & Women can’t read Maps“ „Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách) napsané ve spolupráci s Barbarou Peaseovou.

V knize V otázkách jsou odpovědi Allan Pease poprvé dokumentuje jednu z nejpozoruhodnějších technik, která kdy byla použita v network marketingu. Použitím jednoduchých, v praxi ověřených dovedností a postupů se naučíte, jak vybudovat vaši network marketingovou firmu na úroveň, o které se vám dříve ani nezdálo. Tato kniha vám ukáže, jak dosáhnout doživotních špičkových příjmů.

Dokonce i když neprovozujete network marketing, změní tyto informace navždy váš pohled na proces vyjednávání a přesvědčování.

BODNÁROVÁ, EVA - DOTÝKAŤ SA DOVOLENÉ

BODNÁROVÁ, EVA

DOTÝKAŤ SA DOVOLENÉ

YUDINY, 2015
fotografie Eva Bodnárová
ilustrácie Braňo Jánoš
ISBN 978-80-972108-5-4

beletria, próza krátka, poviedky,
216 s., slovenčina
hmotnosť: 245 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

1,50 € PREDANÉ

*olepa*  

EPILÓG

„Kam sa ponáhľaš?" pýta sa ma otec z vedľajšieho sedadla. Nevidím ho, lebo v tej rýchlosti som plne sústredená na cestu pred sebou. Vlastne, má pravdu. Kam sa ponáhľam? Je kam sa ponáhľať? A treba sa až tak ponáhľať? Nohu z plynu dávam dolu. Adrenalín klesá. Cítim to. A ešte otcov parfum. Je to Ronhil. Vždy mal túto značku rád. Chodila som do Piešťan do Tuzexu, ten bol najbližšie, pred obchodom vymenila koruny za bony a tie za parfum a bonboniéru Mon cheri pre otca, lebo mal meniny, a krabičku cigariet Dunhill pre seba, lebo vtedy som tajne fajčila. Pousmejem sa pri tej spomienke. Občas som z Trenčína išla stopom, Piešťany neboli zasa až tak ďaleko a v tom čase som bola nerozvážne odvážna a dychtiaca po dobrodružstve. Dnes by som stopom nešla ani za svet. Ale vtedy áno. Otec sa aj bál a vždy mi dohováral.

Ako teraz. „Kam sa ponáhľaš?" Počujem jeho láskavý hlas. Spomaľujem. Tak veľmi sa teším, že je so mnou. Že tu sedí vedľa mňa, dáva pozor na svoje malé dievčatko, čo sedávalo na jeho kolenách a stále niečo drankalo. Bola to taká hra, sedieť na kolenách a líškať sa, odpovedať na otázky a pri tom si vymýšľať bez obmedzenia, bez akejkoľvek tiaže reality. Milovala som tieto chvíle, v ktorých som bola centrom otcovej pozornosti a v ktorých moja okrídlená fantázia vylietavala do nedozerných výšav. Bolo to podobné ako teraz. Naša spoločná chvíľa. V tejto šoférujem otcove auto.

KURFÜRST, ZDENĚK - WU SHU KUNG-FU 2

KURFÜRST, ZDENĚK

WU SHU KUNG-FU 2

TEMPLE, Adamov, 1996
obálka Pavel Brabec

šport
88 s., čeština
hmotnosť: 113 g

mäkká väzba
stav: dobrý

5,00 € PREDANÉ

*olepa*  in **S3Z**

TOMAN, IVO - DEBORDELIZACE HLAVY

TOMAN, IVO

DEBORDELIZACE HLAVY
Zprimitivněte k úspěchu

TAXUS, Praha, 2009
obálka Alexander Klinko
ilustrácie Alexander Klinko
3. vydanie

psychológia, motivácia,
192 s., čeština
hmotnosť: 287 g

mäkká väzba
stav: dobrý

predané

*olepa*  in **S7S**

Ke každému stroji dostanete i návod k použití. Jen ke svému mozku jste ho nedostali. Proto většina lidí ani netuší, co vše mohou dokázat.

Průměrný člověk využívá jen asi dvě procenta svého mozkového potenciálu. Pokud ale stroje pracují jen s desetiprocentní účinností, považujeme je za neúčinné. Zdá se vám to normální?
Chcete vědět:

■ Proč jednoduchost vyhrává nad složitostí?

■ Proč máte strach a stres a jak se jich zbavíte?

■ Proč většina lidí zachází lépe se zvířaty než sama se sebou?

■ Proč opakujete stejné hlouposti bez ohledu na výsledky?

■ Proč pronášíte nejapné poznámky?

■ Proč hloupější lidé mohou mít větší úspěchy než ti chytřejší?

■ Co vám brání v úspěchu?

■ Jak nejlépe využijete svou agresivitu?

■ Jak se vždy správně rozhodnete?

■ Jak ušetříte 2/3 své energie?

■ Jak svou samomluvou ovlivníte svůj život?

■ Jak se vyrovnáte se svou minulostí?

■ Jak si zvýšíte sebedůvěru a najdete své štěstí?

■ Které emoce vám nejvíce škodí ajak nad nimi vyhrajete?

■ Proč lidé s talentem přesto nedosáhnou úspěchu?

Odpovědi najdete uvnitř této knihy.
Pokud večer usínáte s bordelem v hlavě, je úplně jedno, kolik prášků na spaní berete...

ŽIVÍTE SE SPRÁVNOU PRACÍ?

Následujicí hloupost jsem vyčetl snad ve všech pozitivních knihách o úspěchu:

„Pokud děláte něco, co máte opravdu rádi, a myslíte-li pozitivně, peníze k vám přijdou automaticky.“

To je nesmysl! Pozor na tento příliš optimistický přístup. Dělat to, co máte rádi, rozhodně nestačí. Musíte splnit ještě něco.

Položím vám otázku:

Děláte to, co vás baví?

???

Pokud ano, pak je to dobré.

Nyní ale přidám další otázku:

Děláte to, co vás baví, a vynikáte v tom?

???

Pokud ano, pak je to moc dobré!

Jenže často spíše platí tento vztah:

Děláte to, co vás baví, ale nevynikáte v tom. A to není dobré!

Zde se láme chleba. Je totiž tragédie, pokud se například kluk s geniálním matematickým mozkem snaží stát špičkovým hokejistou. Hokej ho baví, ale nevyniká v něm. Nemá na něj talent. Pokud přesto chce uspět v hokeji a věnuje tomu dlouhá léta, znamená to totální ztrátu kontroly nad vlastním životem!

A pak není nic horšího než rodiče, kteří na matematiku nadaného kluka ničí tím, že z něj musí mít hokejového reprezentanta.

Pokud děláte to, co vás baví, ale nevynikáte v tom, pak časem budete mít v hlavě strašný bordel. Zaměříte se totiž špatným směrem. Nikdy nevyniknete, protože na to prostě nemáte. Nic nemůže být větší ztrátou času a energie, než když hudebně nadaný člověk zanedbá tento talent a naříká, že se nemůže stát velkým malířem.

Soustřeďte se na to, co umíte nejlíp. Tak získáte kontrolu nad svým životem. Vůbec nesouhlasím s těmi pozitivními žvásty, že nedostatek talentu dokážete nahradit delší praxí nebo větší pracovitostí. Já se přece nemohu postavit Jágrovi v hokeji, i kdybych trénoval mnohem usilovněji než on. A stejně tak on nemá talent na jiné věci.

Z toho vyplývá, že si musíte ujasnit, v čem vynikáte.

A víte, co je perfektní?

???

Životopisy úspěšných i neúspěšných lidí už mnohokrát dokázaly, že pokud se živíte tím, co vás baví, a zároveň v tom vynikáte, pak uspějete. Pak vůbec nezáleží na tom, na jaké startovní čáře jste začali. Zda jste postižení, nebo dokonale zdraví. Zda jste škaredí, nebo krásní. Jestli jste začali s tiky jako já nebo bez nohy nebo jste plešatí, tlustí, homosexuálové a podobně.

Pokud totiž děláte to, co vás baví, vynikáte v tom a vytrváte, je jen otázka času, kdy se dostanete na úroveň těch normálních lidí. A poté, co se jim vyrovnáte, vy dále stoupáte. Vy jste totiž zvyklí na sobě pracovat, a oni ne. Oni se už v naprosté většině případů ve svém vývoji zastavili. Už je nic nežene dopředu, protože nemají žádný systém nepohody. Pak už nevynikají oni, ale vy.

Dál než ostatní to dotáhnete za těchto podmínek:

• To, co vás baví, spojte s tím, co umíte, a začněte se tím živit.

• Pokud v něčem nevynikáte, přestaňte se tím živit, i když vás to baví.

• Řešte jen věci, nad kterými máte kontrolu.

• Neřešte věci, nad kterými nemáte kontrolu, a smiřte se s tím, že nad tím nemáte kontrolu.

Úspěšní lidé mají kontrolu nad tím, co ovlivní, a pak také mají dobrý pocit z té kontroly. Naprostá většina lidí si toto neuvědomuje. Mně to taky trvalo dlouhou dobu. Vystudoval jsem navrhování a výrobu nábytku. Bavilo mě to. Začal jsem se tím živit. Navíc jsem hodně pracoval. Já jsem v té fabrice i spal. Jenže jsem v tomto oboru nevynikal. Takže snaha a pracovitost mi byla úplně nanic. Pak jsem

HICKS, ESTHER - DOVOĽ SI TO, ČO CHCEŠ

HICKS, ESTHER
HICKS, JERRY
(Učenie Abraháma)

DOVOĽ SI TO, ČO CHCEŠ
(The Amazing Power of Deliberate Intent)
(Vedomé zámery)

Eugenika, Bratislava, 2009
preklad Zuzana Šestáková
obálka Miroslav Nemec
1. vydanie
ISBN 978-80-8100-137-6

motivácia, ezoterika, psychológia,
288 s., slovenčina
hmotnosť: 217 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

predané

*olepa*074* / *juran*juran*psy*

Dovoliť si znamená dovoliť si byť v spojení so Zdrojom. Znamená to nájsť vnútorný súlad a žiť s radosťou bez ohľadu na to, čo sa okolo vás deje. Hľadať pozitívne prvky a cítiť sa dobre, a teda sa udržiavať vo vibračnej zhode s tým, po čom túžite.

Vaše šťastie nemôže závisieť od toho, čo robí vláda alebo vaša matka, ani od toho, či sa topia ľadovce. Ak chcete byt slobodnými tvorcami a dosahovať vlastné ciele a napĺňať svoje túžby či jednoducho žiť s radosťou, musíte ovládať vibračný vzťah medzi vašimi túžbami a presvedčeniami.

Kontrastná situácia: Svet je v strašnom stave. Všade je toľko vojen, konfliktov a utrpenia... Nechápem, ako pri všetkej dnešnej technológii a zdrojoch môže toľko ľudí stále hladovať. Hádam sme sa už mali dopracovať k nejakému lepšiemu fungovaniu. Cítim sa bezradne. Som rozhorčená/ý. Hnevá ma to.

Z toho plynúca túžba: Chcem, aby mali všetci dosť jedla. Chcem, aby si ľudia na celom svete lepšie rozumeli.

Z toho plynúce pocity alebo náznaky vibračného nesúladu: Cítim sa bezradne. Som rozhorčená/ý. Hnevá ma to. (Ide tu o zjavný výrazný vibračný nesúlad medzi túžbou a presvedčením.)

Zámerná snaha zlepšiť vibračný vzťah medzi novou túžbou a súčasným presvedčením:

Väčšina toho, čo vidím okolo seba, je v podstate harmonická.

Málokedy vidím niekoho, kto by naozaj umieral od hladu alebo veľmi trpel.

Na svete je oveľa viac blahobytu, ako dedostatku. Na svete boli konflikty zrejme odjakživa.

Celková životná úroveň všade na svete stúpa.

Na väčšine miest je to čoraz lepšie.

Výsledok: Vibračný vzťah sa zlepšil.

Kontrastná situácia: Naša planéta nie je veľmi bezpečná. Je na nej toľko zemetrasení, záplav a hurikánov, ktoré sa objavia z ničoho nič a narobia strašnú spúšť. Niekedy sa až bojím odísť z domu - čo keď sa niečo stane a naša rodina nebude spolu? Mám obavy. Mám pocit ohrozenia. Bojím sa.

Z toho plynúca túžba: Chcem, aby moja rodina bola v bezpečí. Chcem, aby sme žili dlho a šťastne.

Z toho plynúce pocity alebo náznaky vibračného nesúladu: Mám obavy. Mám pocit ohrozenia. Bojím sa.

(Ide tu o zjavný výrazný vibračný nesúlad medzi túžbou a presvedčením.)

Zámerná snaha zlepšiť vibračný vzťah medzi novou túžbou a súčasným presvedčením:

Takéto katastrofy sa však diali počas celého môjho života.

A väčšina ľudí to zvyčajne prežila.

Obvykle sú ľudia včas varovaní, aby mohli byť evakuovaní.

Žijeme na zemi, ktorá sa mení, a tak to bude vždy.

Je ľahké začať si robiť starosti ohľadom toho, čo so mnou nemá nič spoločné.

Výsledok: Vibračný vzťah sa zlepšil.

Kontrastná situácia: Mám pocit príliš veľkého obmedzenia; ako keby som mal šancu spoznať či preskúmať len veľmi malú časť tohto šíreho sveta. Je toľko miest, na ktoré by som sa chcel ísť pozrieť, ale nemám na to čas. Mám pocit, že sa o strašne veľa pripravujem. Nudím sa. Som sklamaný.

Z toho plynúca túžba: Chcem spoznať svet. Chcem mať pestrejšie, zaujímavejšie zážitky.

Z toho plynúce pocity alebo náznaky vibračného nesúladu: Nudím sa. Som sklamaný.

(Ide tu o zjavný výrazný vibračný nesúlad medzi túžbou a presvedčením.)

JONES, BRYAN - PŘÍBĚH O TOM "JAK UDĚLAT MILIONÁŘE Z DOMOVA"

JONES, BRYAN

PŘÍBĚH O TOM "JAK UDĚLAT MILIONÁŘE Z DOMOVA"
(The Parable of the Homemade Millionaire)
Každý v sobě může probudit milionáře a objevit svou životní příležitost

ISI, Praha, 2007
preklad Ondřej Dobiášek, Michaela Vojtová
predhovor Charlie "Tremendous" Jones
1. vydanie
ISBN 80-86992-10-1

motivácia
120 s., čeština
hmotnosť: 152 g

mäkká väzba
stav: dobrý, neautorské venovanie

1,50 €

*olepa*  in **S7S**

Kniha Příběh o tom, "jak udělat milionáře z domova“ je malou knížkou s VELKÝM poselstvím, které nám předkládá moudré rady, jak si vytvořit výjimečně úspěšný a šťastný život.

Je to neobvyklý a poučný příběh, který upoutá vaši pozornost a odhalí málo známá tajemství lidí, kteří „to dokázali“. Naučíte se, jak si můžeme správným náhledem na okolnosti vytvořit život, jaký chceme.

Příběh začíná, když si Jonathan a Jennifer všimnou úspěšného páru - Michaela a Ruth Zorsových, kteří se přistěhovali do nejdražšího domu v sousedství. Když se společně setkali, Zors vzal Jonathana pod svá ochranná křídla a podělil se s ním o tajemství, které ho dovedlo k úspěchu.

Jonathan a Jennifer byli již více než deset let zaměstnaní, ale byli čím dál více nespokojení. Jako většinu z nás i je učili, aby získali dobré vzdělání a dobrou práci, a mohli tak vést dobrý život; jenže to nefungovalo. Něco jim chybělo.

Tento poutavý příběh vám dá naději a přiměje vás k činnosti. Přesvědčivě, a přitom dobrosrdečné a trpělivě učil Zors Jonathana prosté, ale účinné techniky, aby mohl dosáhnout nejen materiálního úspěchu, ale i naplnění, které s sebou přináší pomoc druhým.

Po letech jsem věděl, co znamená pro Zorse slib. V té době mi však dělalo dobře, že si mě pamatoval.

Zors přijel domů v neděli večer a já jsem se musel přinutit, abych nepodlehl nutkání běžet za ním a všechno z něho vytáhnout. Právě se vrátil z cesty a já jsem si byl jistý, že nechtěl, aby ho někdo rušil. Říkal jsem sám sobě, že úterý tady bude coby dup. Dokonce jsem si nemohl pomoci, ale říkal jsem si, jestli nečekám příliš mnoho. Opravdu existují cenné informace, díky kterým můžu změnit celý svůj život?

Když jsem šel v úterý ráno k Zorsovi na snídani, stál ve dveřích a čekal na mě.

„Jak se máš?“ zeptal jsem se.

„No mohl jsem se dnes ráno vzbudit jako bručoun, ale nechal jsem ho spát!“ zažertoval s úsměvem na tváři. „Pojď dovnitř, dáme si společně snídani.“

Nabídka na prostřeném stole byla neuvěřitelně široká; palačinky, slanina, vejce, džus, káva - dost pro celou armádu.

„Ještě někdo přijde?“ zeptal jsem se, když jsem to všechno viděl.

„Ne, budeme tu jen my dva. Vždy si dávám velkou snídani, protože po zbytek dne moc nejím. Myslím si však, že jsi nepřišel, abychom se bavili o jídle.“

„Ne, vlastně ne. Jsem zvědavý, jaké jsou ty informace, které mi dáš a které mají změnit můj život.“

„No, abych byl úplně upřímný,“ řekl, „tak ti nedám informace, které změní tvůj život. Nevím toho o tobě tolik, abych to mohl udělat.“

„O čem se tedy budeme bavit?“ odpověděl jsem zklamaně.

„Ukážu ti techniku, která ti pomůže získat konkrétní informace, které potřebuješ k dosažení svých cílů. Jsem si jistý, že informace, které potřebuješ, jsou jiné, než to, co potřebuji já nebo kdokoliv jiný. Tvůj život je jedinečný, techniky však mají univerzální platnost a pomohou komukoliv dosáhnout velkého úspěchu.“

Byl jsem tak zmatený, že jsem nevěděl, na co se dál zeptat. Naštěstí pokračoval sám. „Nejprve je třeba, abys porozuměl povaze znalostí. Dovol, abych ti řekl jeden příběh. Před mnoha lety jsem byl nejmladším prodejcem ve společnosti, kde jsem pracoval. Museli jsme na místní univerzitě absolvovat celodenní seminář zaměřený na zvýšení produktivity. Bylo nás tam přibližně třicet, ale všichni byli o deset až třicet let starší než já.

Všichni z nich byli zvláštní. Nikdo z nich nevydělal mnoho peněz, přestože všichni měli jedinečný způsob, jak sloužit ostatním. Společnost přitahovala takové typy lidí, ačkoliv nebyli příkladem úspěšných prodejců.

Seminář byl fantastický, protože jsem se dozvěděl spoustu technik o tom, jak zvýšit produktivitu. Napsal jsem si tunu poznámek a neustále jsem sledoval přednášejícího.

Další ráno jsem se začal ptát ostatních na jejich názor na včerejší program. Řekl jsem jim, že to na mě udělalo dojem a že jsem nadšený, ale všichni odpovídali velmi negativně: „Seminář byl nudný,“ stěžovali si. „Všechny ty informace jsme už slyšeli před mnoha lety,“ shrnuli svůj postoj.

Byl jsem ohromen. Myslel jsem si, že informace byly hodnotné a dynamické. Pokud všichni tyto věci vědí, tak proč nejsou úspěšnější! A v tom okamžiku mi to došlo. Nestačí jen znát dynamické techniky; chcete-li dosáhnout lepších výsledků, je třeba je pravidelně používat.“

„Takže znalost nestačí?“ zeptal jsem se.

„Ještě jednou, bavme se o golfu,“ odpověděl Zors. „Můžu si přečíst knihu o tom, jak správně švihnout holí, to však neznamená, že budu schopný to udělat. Skutečnost, že vím, jak to udělat, neznamená automaticky, že to umím udělat. Potřebuji použít tuto znalost, abych krok po kroku svůj úder vypiloval. Potřebuji vzít každý aspekt svého odpalu a trénovat ho, dokud pro mě nebude přirozený, a pak se teprve věnovat dalšímu aspektu. Jakmile budu schopný sladit všechny tyto správně aspekty dohromady, moje hra se zlepší. Pokud při hře musím

POWELL, JOHN - PREČO MÁM STRACH POVEDAŤ TI, KTO SOM?

POWELL, JOHN

PREČO MÁM STRACH POVEDAŤ TI, KTO SOM?
(Why Am I Afraid to Tell You Who I Am? - Insight into Personal Growth)
Vnútorné pohľady na osobný rast

Dobrá kniha, Trnava, 2007
preklad Petra Vaterová
obálka Ľubomír Zabadal
ISBN 978-80-7141-575-6

psychológia, manželstvo, rodina,
104 s., slovenčina
hmotnosť: 125 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, neautorské venovanie

PREDANÉ

*olepa*  in **S7S**

Táto kniha je najúspešnejším bestsellerom Johna Powella SJ, vyšli jej takmer 4 milióny výtlačkov. Autorovým cieľom bolo nahliadnuť z pozície psychológa a odborníka na komunikáciu do hĺbky ľudského vnútra a osvetliť jeho zákutia, ktoré sú zodpovedné za našu mienku o sebe samých a naše východiská pre vzťahy s inými ľuďmi. Všetci máme strach z odmietnutia, obávame sa, že ak druhí zistia, akí vlastne sme, zavrhnú nás. Staviame sa preto do neprirodzených póz, predstierame... John Powell poukazuje na päť rovín komunikácie a zisťuje, že informácie, ktoré o sebe „zverejníme“, to, či povieme, „kto sme“, určuje hĺbku a kvalitu našich vzťahov.

Pri výstižnom opise jednotlivých typov osobností zistíme, či patríme k rojkom, netýkavkám, mučeníkom, samotárom, spasiteľom, mamám...

Žijeme v dobe informácií. Nie sú informácie o sebe azda tie najcennejšie?

Piaty stupeň. Formálna konverzácia. Tento stupeň predstavuje najslabšiu odpoveď na ľudskú dilemu a najnižší stupeň komunikácie so sebou.

V skutočnosti tu ide o nulovú, prípadne len náhodnú komunikáciu. Na tomto stupni vedieme formálny (konvenčný) dialóg, napríklad: „Ako sa máš“ „Ako sa majú vaši?“ „Kde si bol?“ Hovoríme frázy ako: „Máš pekné šaty.“ „Dúfam, že sa opäť čoskoro uvidíme.“ „Som naozaj rád, že ťa vidím.“

V skutočnosti nemyslíme takmer na nič z toho, na čo sa pýtame alebo čo hovoríme. Ak by druhá strana začala obšírne odpovedať na našu otázku: „Ako sa máš?“, zostali by sme zarazení. Našťastie druhá strana obyčajne vycíti povrchnosť a formálnosť nášho záujmu a otázky. Ľudia zvyčajne jednoducho prednesú štandardnú odpoveď: „Ďakujem, mám sa dobre.“

Toto je konverzácia koktailového večierka, klubového stretnutia alebo stretnutia susedov vo výťahu atď. Vôbec tu nejde o vzájomnú komunikáciu a zdôverovanie sa. Každý zostáva bezpečne uzavretý vo svojich úsudkoch, pokrytectve a zložitosti. Zdá sa, že celá skupina sa zhromažďuje len preto, aby boli osamotení spoločne. Dobre to vystihuje text piesne Paula Simona Sounds of Silence , ( Zvuky ticha) účinne použitej vo filme The Graduate (Absolvent):

„A v nahej noci som videl desaťtisíc ľudí, možno viac, ľudí, ktorí rozprávali bez toho, aby hovorili, ľudí počúvajúcich bez toho, aby načúvali, ľudí píšucich piesne, ktorým nikdy neboli zverené hlasy.

Nik sa neodvážil narušiť zvuky ticha.“

Štvrtý stupeň. Oznámiť skutočnosti o druhých. Na štvrtom stupni sa príliš nevzdalujeme od väzenia svojej samoty a nevstupujeme do skutočnej komunikácie, pretože temer nič zo seba nevydávame. Spokojne povieme druhým, čo niekto povedal alebo urobil. K týmto faktom neponúkame osobný komentár, ktorý by vyjavil niečo z nás. Jednoducho ich len oznamujeme. Tak, ako sa väčšina z nás z času na čas skrýva za frázy, tak aj my hľadáme úkryt v klebetách, krátkych konverzáciách a ohováraniach. Nič nedávame zo seba a od druhých nič neočakávame.

Tretí stupeň. Moje myšlienky a súdy. Na tomto stupni už možno hovoriť o komunikácii mojej osoby. Som ochotný vykročiť zo samoty. Beriem na seba riziko, že sa s tebou podelím o niektoré svoje myšlienky a odhalím ti niektoré svoje úsudky a rozhodnutia. Moja komunikácia zvyčajne zostáva pod prísnou cenzúrou. Pri komunikácii ťa budem pozorne sledovať. Chcem otestovať teplotu vody skôr, než do nej skočím. Chcem si byť istý, že ma prijmeš aj s mojimi myšlienkami, úsudkami a rozhodnutiami. Keď zdvihneš obočie alebo zúžiš oči, zívneš si alebo sa pozrieš na hodinky, stiahnem sa do bezpečného úzadia. Rýchlo sa uchýlim do ticha alebo zmením predmet konverzácie. Alebo niečo horšie, začnem hovoriť veci, o ktorých sa domnievam, že chceš, aby som hovoril. Pokúsim sa byť tým, čo by ťa potešilo.

Azda sa mi jedného dňa podarí získať odvahu a zatúžim vyrásť ako osoba a potom ti vylejem celý obsah svojho srdca a mysle. Bude to moja hodina pravdy. Možno som tak už aj spravil, no dovtedy budeš o mojej osobe málo vedieť, kým dobrovoľ-

KUKUČÍN, MARTIN - KEĎ BÁČIK Z CHOCHOĽOVA UMRIE

KUKUČÍN, MARTIN

KEĎ BÁČIK Z CHOCHOĽOVA UMRIE

Liber Novus, Srbsko, 2015
Ringier Axel Springer
edícia Slovenská klasika (1), Knižnica Nový čas
ISBN 978-86-517-0273-3

beletria, próza krátka, poviedky,
64 s., slovenčina
hmotnosť: 46 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

2,50 € predané

*olepa*  in **S7S**

Humoristicko-satiricky ladená poviedka veľkého slovenského spisovateľa M. Kukučina vykresľuje jednu z hlavných postáv ako inteligentného a spravodlivého predstaviteľa buržoázie, ktorý zapríčiní obrat zaostalého zemana. Podoba dvoch odlišných svetov - nastupujúceho materializmu a hynúceho postavenia nižšej šľachty, zobrazuje ich protagonistov v tragikomickom svetle -zeman je síce pasívny, ale aj buržoázia so sebou prináša svoje mravné nedostatky.

Vykladať sny nášho pocestného bolo by márne. Daktorí na sny držia, ale my vieme, že sen je sen; priletí z akýchsi neznámych svetov ako motýľ, a mizne, keď ho ovanie skutočnosť. Dosť bude vedieť, že Ondrej zabudol vo sne, ako sa v Svätom Tomáši uzimil, ako sa biedne doredikal do Domaníc, i ako ťažko dostal nocľah. V pamäti mu zostala mu len gazdiná Katrena a celú noc sa mu o nej plietlo. Tu sa mu videlo, že je vdova a že bude z nej veľmi podarená Trávuľa. Tu zas, že mu syn a nevesta bráni - a podobné pletky. Práve sa mu zdalo, že si ju nahovára, a ona ukazovala vôľu zaňho ísť, keď osŕkol od bôľu. Nebol si istý, či spí, či nespí, a čo sa to s ním stalo: iba cítil, že ho noha nad členkom veľmi bolí.

Prebudil sa, pretrel oči, všade tma ako v rohu. Trochu sa rozhľadel, a tu vidí, že sa ktosi štvornožky teruží ponad neho. Jasne rozoznal biele šaty neznámeho cestovateľa od čiernej nočnej tmy. Utajil sa - ak by to bola tak ona!

Ani nedýchal. Tu pocíti tvrdú dlaň na tvári. Celú mu ju zakryla. Hrubé prsty šmátrajú sem i tam, akoby sa chceli presvedčiť, či na tvári je nos, oči, ústa a uši. Katrena nemôže mať predsa takú ohromnú, tvrdú dlaň! Pohol sa a zašepkal:

„Kto si?“

„To som ja. Vybral som sa na dvor, a nemôžem potrafiť. Rozospatý... A som nestúpil na vás?“

„Nie.“ odpovedal Ondrej: Ale noha nad členkom ho bolela dosiaľ.

Z postele sa ozvala gazdiná, ktorá sa až teraz vzbudila:

„Ktože to zase máta?“

„Veď povedám, ja!“ odpovedal muž. „Už bude z pol tretej. Druhú dávno odpískali. Treba sa dvíhať.“

„Tebe ľahko duriť, keď si sa večer na oba boky vyležal. A čo budíš toho pocestného?“ „Veď som sa tu akosi zamotal. Zabudol som, že je tu - prevrhol som sa naňho.“ Gazda vyšiel konečne do pitvora. Ondrej na zemi pocítil, ako sa vovalila otvorenými dverami zima a zaniesla mu tvár studenou rosou. Vtiahol sa pod bundu.

Bol nespokojný. Doma mal taký poriadok, že ak nemal pred sebou dákej cesty, mohol si pospať do svitu. Tu musí vstávať, lebo by sa domáci naňho prevŕhali, keby im zostal na zemi. Hľa, gazdiná iste už vstáva. Počuť, ako šuchorí s čímsi; iste sa oblieka. Ondrej by sa jej bol aj prihovoril, ale čuje jej tichý šepot. To odrieka rannú modlitbu. Čušal pod bundou.

Gazdiná rozhrebla pahrebu, spod popola zasvietilo dakoľko žeravých uhlíkov.