ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍK

ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍK

Veda, Bratislava, 1979
prebal Jozef Michaláč
1. vydanie, 10.000 výtlačkov

prekladové slovníky, jazyky,
792 s., slovenčina, čeština
hmotnosť: 1939 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

9,00 €

*unk*jaz*

PREDANÉ *home*jaz*

KRESÁNEK, JAROSLAV - ATLAS LIEČIVÝCH RASTLÍN A LESNÝCH PLODOV

KRESÁNEK, JAROSLAV
KREJČA, JINDŘICH

ATLAS LIEČIVÝCH RASTLÍN A LESNÝCH PLODOV

Osveta, Martin, 1988
ilustrácie Jindřich Krejča
prebal Peter Ďurík
3. vydanie, 70.000 výtlačkov

encyklopédie, botanika, alternatívna medicína,
400 s., slovenčina
hmotnosť: 2008 g

tvrdá väzba s prebalom

15,00 € stav: dobrý *bot*
9,90 € stav: dobrý, uvoľnená väzba

 PREDANÉ  stav: dobrý *gopal3* PREDANÉ
 PREDANÉ stav: výborný, ako nová, nepoužívaná *bruri*

Na liečivé rastliny sa ešte donedávna hľadelo dosť pochybovačne, nedôverčivo. Ich zber a využívanie mnohí pokladali za výlučnú záležitosť starých materí či zelinkárok. Viera vo všemocnosť moderných syntetických liečiv nepriaznivo ovplyvnila i odborné názory na možnosti fytoterapie. Dosť skoro sa však ukázalo, že mechanické zneuznáme tisícročných tradícií a skúseností našich predkov nebolo opodstatnené. Predsa len nie je jednoduché napodobniť činnosť oných prírodných laboratórií, akými sú vlastne všetky liečivé rastliny. Zavážila i skutočnosť, že niektoré syntetické prípravky po dlhšom užívaní strácajú liečivý vplyv, prípadne majú aj vedľajšie nežiadúce účinky.

Odmeraný postoj k rastlinnej liečbe zapríčinil, že dosiaľ u nás nevyšlo obsiahle monografické dielo, ktoré by sa dôkladnejšie zapodievalo otázkami odborného využitia rastlín v terapeutickej praxi. A potreba takejto publikácie je vskutku naliehavá, lebo v súčasnosti sa z rastlín vyrábajú dve tretiny liečiv a liekov.

Spomenutú medzeru vyplní Atlas liečivých rastlín a lesných plodov, ktorý svojím poňatím a rozsahom nemá v ČSSR obdobu. Pripravil ho docent J. Kresánek z Farmaceutickej fakulty UK v Bratislave, náš popredný odborník v oblasti farmakognózie. Autor spracoval všetky dôležité liečivé rastliny rozšírené na území Slovenska (takmer tristo druhov), no uvádza i desiatky cudzokrajných drog, ktoré zužitkúva čs. farmaceutický priemysel. V každom hesle popri botanickom opise prináša údaje aj o miestach výskytu a možných zámenách s neliečivými druhmi, odvodzuje pôvod názvu a zoznamuje s využitím jednotlivých rastlín v minulosti. Najväčšiu pozornosť sústreďuje na čas a predmet zberu, spôsob sušenia, charakteristiku obsahových látok a liečebné uplatnenie rastlinných drog. Identifikáciu rastlín zahrnutých do Atlasu uľahčujú viacfarebné ilustrácie vyhotovené akad. maliarom J. Krejčom. V knihe sa možno pohotovo orientovať na základe podrobných registrov.

Atlas je encyklopedické dielo, a preto má široké čitateľské určenie. Bezpochyby sa stane neodmysliteľnou príručkou všetkých profesionálnych zberačov liečivých rastlín, ale i tých, čo sa zberu venujú len zo záľuby. Takisto poslúži potrebám odborných pracovníkov z oblasti farmácie a medicíny, pretože prehľadne, vecne a spoľahlivo informuje o farmakodynamickom pôsobení a indikáciách jednotlivých rastlinných drog.

PAMUKOV, DIMITER - PRÍRODNÁ LEKÁREŇ

PAMUKOV, DIMITER PETROV
ACHTARDŽIEV, CHRISTO ZACHARIEV

PRÍRODNÁ LEKÁREŇ
(Prirodna apteka)

Príroda, Bratislava, 1986
edícia Rastlinná výroba
preklad Zdenka Kramplová
predhovor Fila Machovičová
perovky Andrej Hurňak
fotografie Dionýz Dugas, Agáta Kočí, Jan Tykač, Vladimír Vrbík
1. vydanie, 50.000 výtlačkov

zdravie, alternatívna medicína
305 s., far. obr., slovenčina
hmotnosť: 743 g

tvrdá väzba

2,90 € stav: dobrý *w-inc(12)*zdr*

PREDANÉ stav: veľmi dobrý *kocev2*zdr*
PREDANÉ stav: výborný, nečítaná *H-TV-3*

TRÁVNÍČEK, ZDENĚK - REAKTIVNÍ LETOUNY

TRÁVNÍČEK, ZDENĚK

REAKTIVNÍ LETOUNY

Naše vojsko, Praha, 1965
edícia Knižnice vojenské techniky (36)
predhovor genpor. Josef Vosáhlo
obálka Jiří Rathouský
1. vydanie, 7.000 výtlačkov

letectvo, encyklopédie, technika,
400 s., čb obr., čeština
hmotnosť: 790 g

tvrdá väzba
stav: zachovalá, bez prebalu

PREDANÉ

*H-TV-3*

Obecná část uvádí charakteristické rysy vývoje letounů, podstatu, rozdělení a způsob činnosti reaktivního motoru, hlavní koncepce jeho uspořádání v letounu, stručný popis, zvláštnosti konstrukce a vybavení reaktivního letounu.Celosvětový vývoj reaktivního letectva od prvních počátků až po naše dny sleduje část speciální. Obšírně hodnotí jak význam sovětské vědy a techniky, tak i jejich výsledek - početné konstrukce dokonalých strojů.

SVOBODA, VÁCLAV - VRTULNÍKY

SVOBODA, VÁCLAV

VRTULNÍKY

Naše vojsko, Praha, 1979
obálka Jiří Švec
ilustrácie Jiří Švec
fotografie Václav Svoboda, M. Balous, K. Masojídek, J. Pour, P. Vančura
1. vydanie, 50.000 výtlačkov

 technika, letectvo
324 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 742 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

PREDANÉ

*H-TV-2*

Publikace pojednává o letadlech s rotujícími křídly. Popisuje princip fungování, rozdělení na jednotlivé kategorie, historii a vývoj do 70. let 20. století, použití v ozbrojených silách a civilním provozu.. V závěrečné kapitole je přehled nejpoužívanějších typů své doby a tabulka technických dat jednotlivých typů.

THOMA.ZDENĚK - ZEMĚ BOHŮ A DÉMONŮ

THOMA.ZDENĚK

ZEMĚ BOHŮ A DÉMONŮ

Panorama, Praha, 1984
edícia Cesty
mapy Karel Zpěvák
fotografie Zdeněk Thoma
obálka Miloslav Fulín
1. vydanie, 31.000 výtlačkov

cestopis, geografia
232 s., 16 s. čb fotografií, 24 s., far. fotografií, 6 máp, čeština
hmotnosť: 675 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

4,00 €

*H-TV-3*

„Co nejkrásnějšího jsi viděl v Nepálu?“ zpovídali mě známí po návratu a mysleli na bělostné štíty Himálaje, na bohatě zdobené dřevěné pagody, na sněžného muže i na kláštery ztracené v klínu hor.

Co jim odpovědět? Nejel jsem do Nepálu jen za horskými vrcholy či za uměleckými památkami. Přitahovali mne především jeho obyvatelé. Všude, v ulicích prastarých měst, na vesnických návsích, v divokých horských údolích, jsem se setkával s nevšedními a hrdými lidmi, kteří mne přijímali s přátelským úsměvem.

Na první pohled se zdá, že v Nepálu žijí lidé, jejichž představy o životě, blahobytu, štěstí, práci nebo třeba o hygieně se s našimi představami příliš nesrovnávají. Když jsem se s nimi seznámil blíž a pozoroval jejich každodenní činnost, úsilí, snahu, poznal jsem, že i oni mají stejné radosti i starosti, city i zájmy, a uvědomil jsem si, jak je svět ve své zdánlivé odlišnosti vlastně jednolitý. Když se mne teď přátelé ptají, co jsem viděl v Nepálu krásného a úžasného, odpovídám:

..Viděl jsem svatého muže, jak si sype na hlavu popel; mladou ženu v sárí, tisknoucí pevně v náručí své dítě a šťastně se usmívající; vesnického kluka, který poprvé v životě spatřil traktor a úžasem ztratil řeč; babičku ze zeleninového trhu, co plácla posvátnou krávu užírající její zboží: evropského „hipíka“ prokouřeného hašišem, který sedával pod Šivovou pagodou a klaněl se Slunci i Měsíci; otrhaného horala, jenž šlapal sedm dni po horských stezkách, aby mohl navštívit biograf; ženicha s květinovým věncem kolem krku, poprvé se dotýkajícího své ženy, kterou mu vybrali; osmiletého žebráka bez domova, vozícího se se mnou na rámu bicyklu; šerpské nosičky, které si do černých vlasů vetkly červené květy rododendronu a rozeběhly se s výskáním k vesnici...“

O tom všem je tato kniha.

ÚDOLÍM KÁLÍ GANDAKÍ

Kdysi jsem četl nádhernou knížku: Tajemný Mustang. Nepojednávalo se v ní o koních, ale o tajuplném území ležícím na náhorní plošině u tibetských hranic. Barvité vyprávění francouzského etnografa Peissela, který se jako jeden z mála cizinců do Mustangu dostal, nás s Petrem tak okouzlilo, že jsme zatoužili osobně poznat život chudých obyvatel tohoto kdysi samostatného království. Území v srdci velehor, dosud zcela nedotčené vlivy naši civilizace, kde žijí hrdí svérázní lidé stejně tak jako před staletími. To by byly snímky a skutečné dobrodružství!

Po nepálských horách však cizinci nesmí putovat, jak se jim zachce. Vysokohorská turistika, které se v Nepálu říká anglicky trekking, podléhá - stejně jako horolezectví - určitým pravidlům. Každý turista musí podat žádost o povoleni cesty doloženou vlastní fotografií. Podle délky trasy se vybírá i poplatek: kolem sedmdesáti rupií za týden. Povolených oblastí není mnoho, ale občas přibývají další. Nepálský trekking se stal hitem posledního desetiletí. Snad proto, že poskytuje romantiku objevitelských cest v podivuhodně krásné velehorské přírodě. Stále více cizinců se vydává pěšky do rozsáhlého podhůří Himálaje, překonává vysoké průsmyky, vystupuje na nepříliš náročné vrcholy a poznává rázovité vesnice ztracené v dalekých údolích za mnoha horskými hřebeny. Ze sto padesáti tisíc zahraničních návštěvníků, kteří každoročně přijíždějí do Nepálu, se jich na vícedenní pěší túry do hor vydává asi pětina. Některé trasy lze projít za pár dní, po jiných se dá putovat třeba měsíc.

Úředník na imigračním úřadě nám Mustang (nepálsky vlastně Mustán) v žádosti rázně škrtl. Získali jsme pouze povolení projít náročnou trasou z Pókhary údolím řeky Kálí Gandakí na sever do oblasti posvátného Muktináthu a zpět dalším údolím řeky Maršjangadí. Během tří týdnů můžeme uskutečnit jednu z nejkrásnějších túr v Himálaji a obejít celý masív osmitisícové Annapúrny. V jednom místě, v Džomsomu, se dostaneme do vzdálenosti necelých čtyř denních pochodů od opevněného hlavního města Mustangu Lo Mantangu, kde dosud žijí dědiční králové, uznávající v posledních dvou stoletích svrchovanost nepálského vládce. Úředník však stroze zdůrazňuje, že oblast Mustangu je pro turisty přísně uzavřena.

„Požádejte o povolení pro cestu do Mustangu až v Džomsomu!“ radí nám Čátur. „To je středisko okresu, v kterém leží i oblast Mustangu. Na tibetských hranicích je dnes už klid, tak vám to snad povolí. Dám vám adresu na zaměstnance naší obchodní firmy, který v Džomsomu pracuje. Určitě vám pomůže ...“

„A co když to nevyjde?“

„To záleží na vás. Já myslím, že v těch horách vás stejně nikdo nezadrží, když půjdete načerno . . .“

Je rozhodnuto. V Káthmándú déle sedět nehodláme. Nakupujeme větší množství potravin - zásoby pro dobu, až se budeme potají plížit stezkami z Džomsomu do Lo Mantangu. Hned na příští ráno si rezervujeme lístky na autobus do Pókhary.

Pókhara leží 125 kilometrů na západ od Káthmándú a je s ní spojena moderní silnicí dokončenou v roce 1974. S přihlédnutím k místnímu terénu, rozvážné jízdě nepálských řidičů a povážlivému technickému stavu vozidla jsme se ani nedivili, že jsme v autobuse strávili celý den.

O Pókhaře se tvrdí, že je to město, dokonce dvacetitisícové, ale její vzhled ničemu takovému nenasvědčuje. Zvláště jižní část rozhozená mezi letiště a velké jezero Phévátál Evropanovi připomíná vesnické letovisko. Třebaže Pókhara leží v nižší nadmořské výšce než Káthmándú, k bílým horám je blíž. Za jasného počasí se v klidné hladině jezera zrcadlí nádherné panoráma horského hřebene střední části Himálaje s dominujícím štítem Mačapučháré, v překladu Rybí ocas. Škoda že jsme se o tom nemohli přesvědčit, odpoledne se strhla bouřka a na horách seděla temná mračna.

Našli jsme si nocleh a vydali se k letišti. Je to docela obyčejná travnatá louka, na které se pase dobytek. Když zahouká siréna, letištní personál a pastevci zvířata s halasem odeženou a letadlo může přistát. Okolo stojí pár lepších hotelů a také několik turistických kanceláří. Už v autobusu jsme se dohodli, že by bylo lepší najmout na cestu do Džomsomu jednoho nosiče. Aspoň se tam dostaneme rychleji. V jedné kanceláři se informujeme, kde by se takový chlapík dal sehnat.

„To nebude snadné,“ pravil rozvážně šerpský majitel: „Obyčejně se jich tu kolem letiště potlouká spousta. Ted je však plná sezóna a zrovna dnes ráno šly nahoru dvě velké výpravy. Možná za pár dní.“

„My ale potřebujeme jen jednoho nosiče.“

„Tím hůř se vám ho podaří sehnat," říká Šerpa. „A asi vás to bude stát víc peněz.“

„Jak to?“ podivujeme se.

„Víte, oni nosiči nemají rádi, když musí jít sami. Nemají si s kým povídat, přijdou o spoustu legrace. Raději šlapou za míň peněz ve větší partě. No, zkusím někoho sehnat. Zastavte se zítra!“

Druhý den ráno před uzavřenou kanceláří potkáváme mladého chlapíka.

„Vy jste náš nosič?“ ptáme se.

Kouká udiveně, ale po té sugestivní otázce se pohotově chápe příležitosti. Jmenuje se Thamsin, je mu dvacet let, měří kolem sto padesáti centimetrů a postavy je spíše útlé. Krosna, kterou jsme mu připravili, váží pětadvacet kilogramů, unese ji vůbec? Hoch horlivě kývá hlavou. Najednou si připadáme jako vykořisťovatelé. Když však vidíme, jak Thamsin zavazadlem lehce pohazuje, obavy nás přejdou. Můžeme vyrazit.

VIŠŇOVSKÝ, MIKULÁŠ - MALÝ TEOLOGICKÝ LEXIKON

VIŠŇOVSKÝ, MIKULÁŠ

MALÝ TEOLOGICKÝ LEXIKON

Cirkevné nakladateľstvo, Bratislava, 1989
ako záujmová publikácia Spolku sv. Vojtecha Trnava
pre potreby ZKD "Pacem in Terris" v SSR
2. vydanie
ISBN 80-85128-37-3

náboženská literatúra
512 s., slovenčina
hmotnosť: 370 g

tvrdá väzba, malý formát

1.) 5,30 € stav: veľmi dobrý *H-TV-3*
2.) 3,60 € stav: dobrý, knižničné pečiatky *H-TV-3*

BEDNÁŘ, KAMIL - OHLASY SLOVA K MLADÝM

BEDNÁŘ, KAMIL

OHLASY SLOVA K MLADÝM

Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (55)

literárna teória
35 s., čeština
hmotnosť: 234 g

tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Nechť mi není kladeno za zlé, vypůjčím-li si z článku V. Černého ještě obhajobu mladé poesie proti výtkám, že je asociální: „Především budiž řečeno jasně, že nikdo nemá nejmenšího práva komandovat nejmladší naše básníky k těm či oněm obecným zájmům a názorům. I bez nich by mohli vytvořit významné dílo básnické.“ „Básnická družina Jarního almanachu však nesociální není. Položili jsme si tuto otázku již ve svém úvodu k almanachu a budiž nám dovoleno opakovat z něho několik vět: „Jsou básníci této družiny asociální? Nevěřím tomu. Co víme o několika z nich, protiví se tomu podezření. Jsou-li většinou chladní k ideologiím a sociálním programům, plyne to z jejich zásadního stanoviska k realitě, z jejich názoru o nestejném významu otázek: představa hromadného cíle a obecného programu, ideový aparát, jímž nazírat a řešit problém uspořádání lidského společenství, vyplynou nutně z nové představy člověka (o niž usilují především). Věc uspořádání problémů, nikoliv jejich potlačování.“ Nuže, správnost tohoto mého mínění je nečekaně potvrzena analysou, již podnikl na sobě a vrstevnících Kamil Bednář: „Směr dolů, jenž přiměl mladé lidi, aby v sobě sestupovali až nejhlouběji, tam, kde teprve najdou, čeho by se sami v sobě pevněji zachytili, je jenom prvním směrem. Bude-li nalezen základ bytosti nerozhlodaný a neotřesený, dostaví se opět pohyb opačný: stoupání od sebe nejhlubšího k sobě povrchovému, k člověku civilisovanému, společenskému, se vztahy k lidem, myšlence, minulosti a budoucnosti. K člověku, ovšem, k člověku novému,“ a ještě: „Hledati dále nahého člověka a učiniti jej východiskem pro stavbu nového člověka společenského..." Že nezapomenou na sociální stránku životní, že nebudou uvolňovat pouta, která lidského jednotlivce váží k celku, plyne přece už ze zřetele elkového, jejž mladí básníci uplatňují na rozdíl od doby předchozí, z jejich odporu k atomisaci a relativisaci člověka, již s oblibou pěstovala právě doba předešlá. Opakuji: Mladí jen obracejí postup a pořad dvou souvisejících a na sobě závislých zájmů a úkolů, majíce za to, že ideologie sociální a ideál sociálně politický vyplynou jako následek a výraz z prožitku člověka a z představy o jeho povaze a poslání. Nejsou nesociální (a rád bych věděl, neplní-li básník svou nejvlastnější sociální funkci už tam, kde hledá, co je v člověku základně dáno, usiluje o nejvyšší míru duchovní ryzosti a čistoty a buduje novou koncepci lidskosti), ale rozpojují, rozlišují zájem sociální a interes politický. A o tom lze jen říci, že ten, kdo roztříští tuto falešnou a zapeklitou záměnu, velmi se zaslouží. Zrovna tak jako ten, kdo zamezí nedomyšlenou identifikaci dvou jiných, neorganicky srůstajících představ: představy duchovnosti či vniternosti a představy reakčnosti. Jedním slovem: zvnitřnění poesie naprosto není odklonem od lidského universa. Hájíc vnitřní život, klade poesie odpor oněm mocnostem světa, jež vytvářejí lidskou „universalitu“ tím, že mění člověka v zlomek stáda a mrzačí samostatnou část jeho sama. Cesta k universu, k národu, lidstvu vede přes osobní nitro, a v sobě samém mám nejvíc naděje, že se setkám nejen se mnou, ale i se všemi ostatními, jdu-li v sobě dostatečně hluboko. Až tam, kde z podstaty sama ducha vysvitne, po imperativu svobody, i imperativ lidské vzájemnosti!“

PRAŽÁK, PŘEMYSL - NERUDA O HUDBĚ

PRAŽÁK, PŘEMYSL

NERUDA O HUDBĚ

Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (54)

hudba, hudobná teória,
31 s., čeština
hmotnosť: 234 g

tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Bedřich Smetana má v projevech Nerudových hudby se dotýkajících postavení velmi význačné, ba můžeme říci přímo výsadní. Od prvního osobního setkání, provázeného určitou vzájemnou nedůvěrou, prošel Nerudův vztah k Smetanovi bohatým vývojem rostoucím z prosté sympatie k oddanému přátelství a chlapsky ryzí lásce. Nebyl to však jen prvek osobní náklonnosti, jenž předznamenával Nerudův vztah k Smetanovi. Neruda dovedl nad to s obdivuhodným instinktem vystihnouti, jaký zjev vyrůstá ve Smetanovi české hudbě i celé naší kultuře a nebyl ani na okamžik v pochybnostech, kde je jeho místo v bojích o Smetanu. Proto také jeho projevy Smetanou se obírající, jichž se tu pro omezenost místa možno ovšem dotknouti jen letmo, jsou od počátku značeny základním tónem nadšení, víry a očekávání nej vyšších hodnot od Smetanova genia. Neruda za celou dobu svého života nezakolísal v přesvědčení o hodnotě Smetanova díla. Je pravda, že najdeme v jeho Smetanovských projevech některé mezery, ale najíti bezpečnou odpověď na otázku, co bylo jejich příčinou, se těžko podaří. Skutečností nezvratnou je, že Neruda neváhal nikdy ani na okamžik býti uvědomělým propagátorem a obhájcem Smetanovým a že právě v době nej prudších bojů o Smetanu zasahoval on nejdůrazněj V roce 1872, v době nově se rozvíjejících bojů o Smetanu, uveřejňuje Neruda v Národních listech Smetanův souhrnný portrét. Je zajímavý po nejedné stránce. Jeho význam vynikne tím více, když si uvědomíme, že Neruda tu hodnotí Smetanu už zcela v duchu dnešního názoru, ač v době psaní portrétu uplynulo teprve 9 let od počátku Smetanovy činnosti v Čechách a největší díla čekala ještě v jeho duši na své uvolnění pro světlo tohoto světa. Zřejmou tendencí této práce Nerudovy bylo ukázati veřejnosti, kdo to vlastně Smetana je a vylíčením velikosti jeho zjevu novostí a výbojností mistrových děl namnoze desorientovanou veřejnost uvésti na správnou cestu.

Neruda sledoval se zájmem všechny kroky Smetanovy, upozorňoval opětně na premiéry Smetanových děl a jejich význam, domáhal se repris jeho oper a zasahoval delšími i kratšími poznámkami a celými články, kdykoli toho situace vyžadovala.

Braniboři v Čechách, Dalibor, Prodaná nevěsta, Hubička, Dvě vdovy, Libuše, Tajemství — pro každou z těchto oper najde Neruda slova obdivu, upozorňuje na ně své čtenáře a sám pro sebe měří na jejich krásách své přesvědčení o jedinečnosti Smetanova genia. Zvláštní zalíbení nalezl Neruda v Daliboru, v němž zejména duetto Milady a Dalibora z druhého jednání mu doslova učarovalo. Několikráte skvělým rouchem slovním a bohatstvím obrazového přirovnání líčí nemizící dojem, jejž v něm zanechalo toto „obrovsky vznešené finale, jemuž v celé dramatické literatuře není žádné finale rovno“. V Braniborech v Čechách mu připadají ženská tercetta jako hudba z jiného světa a zejména ho oslňují skvělé sbory prvního jednání; na výtku kteréhosi kritika, že Smetana dává v této opeře zpívati sboru pražské luzy, vtipně v zastoupení Smetanově slibuje, že Smetana napíše operu komickou a v té budou sbory — velkostatkářů. 

BITNAR, VILÉM - INFERIORITA ČESKÉ LITERATURY KATOLICKÉ

BITNAR, VILÉM

INFERIORITA ČESKÉ LITERATURY KATOLICKÉ

Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (53)

história, jazykoveda
32 s., čeština
hmotnosť: 234 g

tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Kněz budějovické diecése František Vaněk, pelhřimovský prelát, po zajímavém básnickém debutu věnoval se soustavné práci homiletické, soustřediv kolem své revue „Kazatelna“ výkvět českých i cizích spisovatelů. Stal se iniciátorem katolické publicistiky, stál u kolébky řady českých novin, uvedl sochaře Františka Bílka do „Nového Života“ a ještě na sklonku plodného života vynikl v beletrii, zejména svým románovým dílem „Na krásné samotě“, vyznamenaným cenou České Akademie.

Strahovský opat a prelát Metod Jan Zavoral po činnosti literárně kritické v „Hlídce literární“ věnoval se homiletice, vynikl nejen jako skvělý kazatel, ale také jako spisovatel i překladatel autorů světové literatury posvátného řečnictví. Stal se předním spolupracovníkem Vaňkovy „Kazatelny“, vydal překlad kazatelského díla Lacordairova, a stal se nezapomenutelným svým klasickým kázáním o Františku Serafínském, proneseným při zahájení prvního sjezdu literární Katolické Moderny v Praze.

Pražský katecheta Karel Vrátný vyrostl v typ houževnatého literárního bojovníka pro katolickou akci kulturní. Znalost řečí umožnila mu překládali slavná díla románských i germánských literatur. V duchu literárního programu Dostála Lutinova přeložil první po Vrchlickém celou Dantovu Božskou komedii, stal se uznávaným znalcem literatur nordických, zejména staroislandských ság. Ale psal i původní lyriku, byl literárním esejistou rozsáhlé erudice, břitkým polemikem, znalcem moderní kultury s nesmlouvavě katolickým přesvědčením.

Moravský novinář Jan Spáčil Žeranovský vedle původních básní věnoval se překladalelství německé a francouzské poesie, v Ottově „Sborníku světové poesie“ vydal překlad „Trofejí“ José Maria de Herédia, v říšských nakladatelstvích pak několik překladů poesie Jaroslava Vrchlického do němčiny.

Moravský kněz Josef Vraštil, profesor a ředitel jesuitského gymnasia, po studiu díla polského apologety Maryána Zdziechowskiho věnoval se biblistice, stal se znalcem starobylých rukopisných biblí, proslul jako literární historik, vydavší památky po obrozenských i barokových autorech.

Kněz olomoucké diecése Bedřich Konařík Bečvan po vzrušujícím románě „Dalila“ psal verše, povídky, dramatické hry, věnoval se výtvamické esejistice, vydal monografie o básnících, proslul jako horlivý propagátor léčby alkoholiků.

Kněz pražské diecése Josef Pospíšil, ředitel ústavu Valentineum v Libni, vydal několik svazků lyriky a satirických básní, psal psychologické povídky a romány, sbírku jeho náboženských písní zhudebnil Josef Bohuslav Foerster.

Kněz brněnské diecése Jakub Deml, lyrik, meditátor, obávaný polemik a břitký kritik současné kultury slovesné i umělecké, počal v „Novém Životě“ pěstovati uvědomělý kult mystického výtvarnictví Františka Bílka, později věnoval se i malířskému dílu Felixe Jeneweina, ale nejhlouběji zasáhl do duchovního dění oddaným kultem díla Otakara Březiny. Překládal i díla velkých mystiků a svými „Šlépějemi“ vytvořil odlišný typ revuálních sborníků. Snahy o poznání povahy barokového období podporoval básnickými překlady „Slavíka Svatého Bonaventury“, oblíbeného díla protireformačních básníků, a vydáním Vašicových edicí.

Moravský laik Josef Florian, zprvu středoškolský profesor, usadil se ve Staré Říši, kde soustřeďoval horlivé jinochy k pěstování duchovního života a k literární práci. Vyšel z „Nového Života“

KOŘÍNEK, JAN - EVROPAN MEZI MOHAMEDÁNY

KOŘÍNEK, JAN

EVROPAN MEZI MOHAMEDÁNY

Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (52)

cestopis
36 s., čeština
hmotnosť: 234 g

tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Typickým pro Islamismus je mnohoženství. To mu bývá také nejčastěji vytýkáno, ačkoliv neoficielní mnohoženství není mezi křesťany právě raritou. Mohamed dovoluje věřícímu čtyři zákonité manželky a neomezený počet otrokyň, při čemž nerozlišuje práva dětí manželských a nemanželských. V tomto ohledu neměl Islam nikdy předsudků. Ve skutečnosti ovšem není každý mohamedán mnohožencem. Ne, že by po tom netoužil, to nikoliv, touhou každého mohamedána je míti alespoň dvě ženy, aby tím dokázal svůj životní standard a nalezl nové potěšení v náručí mladé ženy, když již prvá odkvétá, ale nemá na to prostě dostatečné prostředky. Chudák, plahočící se divokou pustinou, drobný chalupník, obdařený četným potomstvem, nebude míti možnost přivésti k chudému svému ohni ještě druhou ženu.

Ženu si také musí vykoupiti, nedostane ji zadarmo, nebo dokonce ještě s přídavkem věna, jako křesťan. V tomto výkupu, nechci říci koupi, bych neviděl nic tak ošklivého. Je to starý zvyk, vžitý, který možno s trochou sofistiky a poesie právě tak představiti jako krásné odškodné rodičům, kteří nevěstu vychovali, právě tak, jako mrzký kup lidské bytosti, člověka nehodný.

Korán mluví také o ženách ukořistěných, z jichž řad si vybéře svoji ženu moslemín statečný, který se jich zmocní a také ten, který nemá dosti prostředků, aby pojal za ženu svobodnou příslušnici svého vlastního kmene. Zen ukořistěných ovšem v dnešních dobách již skoro není a tak nezbývá ženěníchtivému mohamedánu, než ženu si vykoupiti. Výše výkupného se mění přirozeně podle sociálního postavení rodiny nevěsty a její krásy.

Rozvod je u mohamedánů snadný, skoro jako v Americe. Všechna práva jsou však na straně mužově. Muž je pánem a podle potřeby i tělesně trestá, jak ho k tomu oprávňuje jeho Kniha knih — Korán.

Není kamarádských manželství, není většinou soužití mezi mužem a ženou. Toto se v naprosté většině omezuje na styk tělesný, který bývá častý. V Islamu jsou muž a žena dva světy, žijící úplně odděleně jeden od druhého a scházející se jedině v noční tmě. Muž si žije svým životem, to je hlavní život, který jedině platí. Muž bojuje, obchoduje, řemeslničí, modlí se, diskutuje, baví se, rozpráví se svými přáteli, pojídá svá jídla pohodlně rozložen na sedačkách či polštářích. Ženy nejsou přítomny u jídla, jedí samy zvlášť. K velké míse, ze které se jí, zasedne buď pán domu sám, nebo se svými přáteli, aby při jídle hovořili o všem možném, jen o svých ženách ne.

Zena žije stranou životem vedlejším, který nikoho nezajímá. Je zde, aby skýtala potěšení manželi, rodila mu děti (hlavně chlapce) a v chudých neb chudších rodinách vařila a se dřela.

Takový je život velké většiny žen Islamu. Je pochopitelno, že svými vrozenými vlastnostmi a svým důvtipem se snažila mohamedánská žena zlepšiti si své postavení. Někdy se jí to podařilo, dík hlavně její kráse a inteligenci a Islam zná i matky či staré chůvy, nebo ženy, které byly důvěrnicemi vynikajících panovníků.

Příklad evropských žen dodal musulmankám odvahy ve vymáhání jejich práv. Nezůstal také bez vlivu na mladou generaci mužů. Mnohým se zalíbilo v mladých dvojicích Evropanů, jdoucích bok po boku životem a jali se dívati se na svoji družku jinak. Vzpomínám si, jak jsem kdysi viděl takový mladý veselý párek, dětinsky se těšící z jízdy v poutovém automobilu. Žena byla úplně zahalena, jen oči bylo viděti z bělostného šatu, ale její zvonivý smích bylo slyšeti daleko a její mladý muž se zjevně těšil z její radosti.

SVAZKY ÚVAH A STUDIÍ 51-54

HEGER, LADISLAV - NĚMECKÝ JAZYK V EVROPĚ
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (51)

KOŘÍNEK, JAN - EVROPAN MEZI MOHAMEDÁNY
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (52)

BITNAR, VILÉM - INFERIORITA ČESKÉ LITERATURY KATOLICKÉ
Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (53)


PRAŽÁK, PŘEMYSL - NERUDA O HUDBĚ

Václav Petr, Praha, 1941
edícia Svazky úvah a studií (543)

jazykoveda
50 s.+36 s.+ 32 s.+36 s.čeština
hmotnosť: 234 g

tvrdá väzba (preväzba spolu s viacerými inými zväzkami)
stav: výborný

9,00 € DAROVANÉ

*H-6-6*

Ze skandinávských zemí zlepšilo se postavení francouzštiny a angličtiny na úkor němčiny jen ve Švédsku, a to zákony z let 1928 a 1933. Také v baltských státech se zhoršovalo postavení němčiny ve prospěch angličtiny a francouzštiny — ku podivu právě v posledním desítiletí.

Ve státech jižní Evropy, zvláště ve státech románských, měla francouzština pochopitelně vždy postavení privilegované. Jenom v Rumunsku, které doslalo po světové válce silnou menšinu německou, v Bulharsku a Jugoslávii zaujímala němčina ve školním plánu významnější místo, i když se nemohla měřiti s francouzštinou. Ale tu bylo možno v posledním desítiletí pozoroval tendenci k přeorientování od francouzštiny k němčině. Po událostech posledního roku tato tendence ovšem ještě zesílila a projevuje se také už prakticky. Podobný vývoj je pozorovat i v ostatních jižních státech, zvláště ve spřáteleném Španělsku generála Franca a ve spojenecké Itálii. Pozornost německému jazyku začalo věnovat sice už republikánské Španělsko, ale roku 1938 nastal obrat zásadní: němčina s italštinou se octla na prvém místě, a teprve na druhém francouzština s angličtinou. Němčina ovšem není stále ještě povinným předmětem na středních školách španělských, poněvadž žák má možnost volit si jako první cizí jazyk buď italštinu nebo němčinu, jako druhý cizí jazyk může si volit jeden ze zbývající dvojice. V Itálii ustupovala francouzština ve prospěch nejen němčiny, ale také, a to ve větší míře, ve prospěch angličtiny. V Portugalsku byla němčina zavedena na střední školu r. 1930.

V Řecku ovládala do r. 1930 cizojazyčné vzdělání úplně francouzština, ale od r. 1938 je provedena v zásadě rovnost mezi francouzštinou, němčinou a angličtinou; žák může si voliti jeden z těchto tří jazyků. Praktická rovnost nemohla býti provedena ovšem hned, poněvadž nebylo dosti školených učitelů němčiny. V Turecku zaujímá francouzština na střed. školách dosud privilegované postavení, ale v posledních letech byl i tu pozorovat odklon od tohoto jazyka směrem k angličtině a němčině. Postavení němčiny zde zvláště zesílilo; na nově zakládané vysoké školy povolávala turecká vláda většinou německé profesory: na vysokou zemědělskou školu v Ankaře bylo povoláno 14 německých profesorů, kteří přednášeli německy. Kromě toho byli zde přijímáni na vysoké školy němečtí profesoři-emigranti, většinou židé; na universitu v Cařihradě jich bylo jmenováno 40, a většina přednášela také jen německy. Mimo to posílali skoro všichni němečtí emigranti, židy z toho nevyjímajíc, své děti do německých škol. V Maďarsku, bývalém Československu a Polsku zaujímala němčina první místo mezi cizími jazyky hned po válce, jednak pro přímé sousedství a živý styk hospodářský, jednak proto, že ve všech posledních třech státech žila silná německá menšina. V Maďarsku a Československu mělo vyučování němčiny tradici z Rakousko-Uherska, v Polsku však v částech, odstoupených Ruskem, nastoupila němčina na místo ruštiny. Podle Thierfeldera znamená „Vývoj němčiny jako vyučovacího předmětu v Polsku zajisté nejdůležitější zisk, který mohl německý jazyk po světové válce zaznamenali.“ A byl to zisk nejen co do počtu hodin vyučovacích, ale i co do jejich kvality. Polské učebnice němčiny stály výše než naše jak po stránce metodiky jazykově-gramatické, tak také po stránce výběru látky literárně vlastivědné. Polští středoškolští germanisté, organisováni v deset pracovních skupin okrskových, scházeli se pravidelně k debatním schůzím o didaktických otázkách, na které zvali i zahraniční odborníky. Ve Varšavě měli zvláštní ústav s odbornou knihovnou a se sbírkou pomůcek pro vyučování němčině. Dozor nad vyučováním němčině nebyl byrokratický, nýbrž byl ...

DUMAS, ALEXANDRE - GRÓF MONTE CHRISTO I. - VI.

DUMAS, ALEXANDRE

GRÓF MONTE CHRISTO
sošit 1 - 54
vychádza týždenne

František Jurák, Bratislava, 1944 (?)
preklad Peter Suchanský
ilustrácie Karol Mann

beletria, román,
32 s. x 54 dielov, slovenčina
hmotnosť celkom 2010 g

mäkká väzba
stav: používané

cena: 29,00 PREDANÉ

*H-TV-2* (exBIB07)

Hľadáte ušľachtilú zábavu? Máte radi romantiku a dobrodružstvo? Nezameškajte sa prihlásiť za odberateľa! Práve začíname vydávať najslávnejší svetochýrny román spisovateľa ALEXANDRA DUMASA v týždenných a bohato ilustrovaných sošitoch o 32 stranách v najlacnejšom vydaniu po Ks 2.50.

Tento svetovou čitateľskou verejnosťou obľúbený román obsahuje dobrodružný a tajomný život námorníka Edmunda Dantésa, jeho pád ako i lásku ku krásnej Mercédes, žalárovanie a útek, až sa stal bohatým grófom Monte Christo, najväčším pomstiteľom krivdy nad nepriateľmi, ktorí ho v mladosti olúpili o lásku a šťastie.

Dielo preložil náš populárny spisovateľ Peter Suchanský, ktorý pekným slohom podáva dramatický spád románu a drží čitateľa v stálom napätí a vzrušení, ktoré sa stupňuje od sošitu k sošitu. Krásnymi ilustráciami a kresbami sa dielo ešte viac približuje k duši čitateľovej, aby o ňom ostal hlboký dojem čo najdlhšie.

Tento krásny a hodnotný román bol preložený do všetkých svetových jazykov a bol už viackrát i zfilmovaný.

V snahe, aby sa dqstalo dielo medzi najširšie čitateľské vrstvy našej verejnosti, rozhodli sme sa pre jeho vydávanie v lacných sošitoch, aby si ho každý mohol pohodlne a ľahko zaopatriť.

Sošity budú vychádzať pravidelne týždenne a bude ich možno dostať v každom kníhkupectve, v staničných a novinár. kioskoch, v trafikách, alebo priamo v nakladateľstve FRANTIŠEK JURÁK, Bratislava, Česká ul. 19. Bratislava