Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

sobota 17. marca 2018

BEDNÁR, VLADO - KOZA

BEDNÁR, VLADO

KOZA
laciný příběh
(Koza)

Mladá fronta, Praha, 1980
preklad Emil Charous
ilustrácie Milan Kopřiva
edícia Třináct (125)
2. vydanie (v MF 1.), 20.000 výtlačkov

beletria, humor
184 s., slovenčina
hmotnosť: 260 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

1,30 €

*zukol2*

Humor a satira se právem přirovnávají k vzácnemu koření. Obojího si může čtenář za nevelký peníz dopřát v laciném příběhu, jak zní podtitul knihy, nazvané prostě, ale lapidárně Koza. Poznamenejme, že se jedná o kozu sánskou; slovenské literatuře ji roku 1979 objevil prozaik Vlado Bednár (narozený v Bratislavě roku 1941). Nyní se svou Kozou přichází k nám, aby se představil a doufejme i spisovatelsky zdomácněl. Pověst veselé kopy má už od prvotiny, hravého satirického románku Uhni Z cesty (1964). Tuto smělou výzvu vyřkl a vypravěčsky rozvinul již ve svých devatenácti letech. Jako nápaditý mladý prozaik osvědčil velké porozumění pro malé, větší i největší životní problémy mládenců i děvčat své generace v knihách povídek a novel s výmluvnými názvy: Divné hrušky s divnou chuťou (1966), Veterné mlyny (1967), Nebrnkaj mi na city (1968). Vlado Bednár v nich dokázal smysl pro přesný záznam prchavých nálad a okamžiku, vrozený dar situační a slovní komiky, cit pro finesy hovorového jazyka a slangu. K první syntéze dospel v románové mozaice Vajco v stodole (1978). Tak se cítí mladý bratislavský intelektuál, když se na malém městě sžívá s opuštěným rodičovským domem, prostředím místní továrny i svéráznou partou hašteřivých, ale dobromyslných dědulů z okolí. To všechno umožňuje autorovi zadívat se s úsměvem i kriticky zvednutým obočím na spoustu lidských slabostí. Groteskní podoby nabývá Bednárův humor v románku Koza o ambiciózním mladém muži, který jako novopečený majitel kozy sánské vyšplhá po vratkém žebříku adeptů umění až na stříbrné plátno a televizní obrazovku. Koza je autorova nejveselejší, nej vtipnější a nej rozmarnější satira.







TAK JAKO území Bangladéše často postihují záplavy, kavárna Grand je vystavena neméně častým renovacím. Podobny přírodním pohromám od základu mění vzhled i ovzduší kavárny. Kde předtím bývala jídelna, tam najde jednoho dne užaslý návštěvník denní bar, jindy zase lidovou pivnici. Živly neušetřily, s prominutím, ani toalety; příchod k nim, který byl odjakživa ze vstupní haly, ocitl se najednou na chodbičce ke kuchyni. A vůbec, kdoví jestli jsou to vlastně ty původní toalety. Není divu, že Grand je v těchto dopoledních hodinách úplně prázdný a Pekár je tu jediným hostem. Pravidelný návštěvník totiž stěží uhodne časovou skulinu mezi dvěma renovacemi, aby poseděl ve svém oblíbeném podniku. A nepravidelný návštěvník snad ani netuší, že tady vůbec nějaká kavárna je, tak šikovně má vchod v rovněž bývalé pasáži zamaskován basami lahví.

Pocit dočasnosti dolehl jistě i na šatnářku, která ani nepovažuje za potřebné vybalit na kratičký časový úsek klidu bločky a špendlíky; po pravdě se jí kvůli tomu ani nevyplatí hrabat se do prvního poschodí, kde kavárna je. Pekár tedy mohl odložit kozu v prázdné šatně a přivázat ji k otočnému věšáku.

Osvobozený od živočicha manipuluje teď u jednoho z renovovaných mramorových stolků s růží a vybírá jí vhodné místo, aby ji žádný z příchozích nepřehlédl. Potíž je v tom, že podobné růže jako lákadla hostí po další úspěšné obnově podniku zdobí každý stůl. Znudění číšníci zřejmě také pociťují dočasnost stavu klidu, sedí u stolku s pokladnou nedaleko výčepu, blokují si vlastní objednávky a pilně konzumují místo návštěvníků. Občas si některý odskočí do města na rentgen, vyřídit jesle pro dítě nebo jen tak pro jistotu se podívat, co nového dostali u Brouka nebo v obchodním domě Dunaj.

Dnes je bláznivý den, s hosty jako by se roztrhl pytel, od rána je tu už druhý. U prvního stolu se zastavil ten nový, podíval se na růži na stole, jako by počítal její chromozómy, potom zvedl cíp ubrusu a podíval se pod něj, jestli se tam náhodou neschoval majitel růže. Výraz jeho tváře prozrazuje, že je tím hloupým žertem na schovávanou znechucen, nemá rád takové študentské recese. Teprve když zahlédl Pekárovu zuřivou gestikulaci s květinou, rozjasnila se mu tvář a drobnými krůčky primabaleríny doběhl k jeho stolu. Těhotná úřední aktovka kazí celkový dojem, jinak by výstup vhodně zapadl do milostné baletní scény.

Ano, je to Janko, a jen pomlouvači o něm mohou tvrdit, že je divný. Pravý opak je pravdou už na první pohled, rozhodně to není člověk, z kterého jde strach. Je jako jeden z nás. Lidský, milý, chápavý, srší dobrotou, klidem a porozuměním, a to ho dosud osobně neznáme.

Navíc je to člověk přímo neuvěřitelné energie. Když stupňující se rychlostí potřásl Pekárovi rukou, ten si na chvíli vzpomněl na exkurzi po hydroelektrárnách, jmenovitě na obrovský rotor Kaplanovy turbíny. Je mu jasné, že v Jankovi je utajen obrovský zdroj statické energie, dotkni se ho, a dostaneš ránu. Energie se neodbytně dere ven a Pekár si už dovede představit i její proměnu v obecně prospěšné účely. Šťastné lidstvo, zachtělo se mu povzdechnout.

Místo toho postrčil před Janka kozí album a řečnicky si odkašlal, aby mohl spustit svůj oslavný monolog o nedělitelnosti vesmíru a kozy.

„Kdo by neměl rád přírodu, zvířata?“

Janko ho však hned na začátku jednoznačnýn gestem zastavil. Přejel palcem po hranách stolu, pomalu zaklapl desky a povzdechl si tak srdceryvně, až to bylo i číšníkům u pokladny líto, že nemůže prolistovat tak krásné album.