KLECZEK, JOSIP
SLUNCE A ČLOVĚK
Academia, Praha, 1973
edícia Nové obzory vědy NOV (15)
obálka Josef Zezulka
astronómia, veda
124 s., čb a far. fot., čeština
mäkká väzba
stav: zachovalá, pečiatky v knihe
PREDANÉ
*unika2**v+t*
My lidé zde na povrchu Země jsme pouze článkem v nezměrně dávném a do nedohlédaných dálek jdoucím vývoji vesmíru. Vzhlížíme k slunečnímu kotouči, k jeho jasu, hřejivosti, životodárné energii a často si ani neuvědomujeme, jak velice hmotným vztahem jsou lidé i Slunce spjati navzájem.
V hmotném smyslu pocházejí člověk, Země i Slunce z týchž mateřských hvězd. Chemické prvky, z nichž je vybudováno vše živé i neživé, se vesměs vytvořily v předslunečních hvězdách před více než šesti miliardami let. Kniha docenta Kleczka nás přístupnou a poutavou formou uvádí do širokého okruhu astrofyzikálních problémů, otvírá nám nejnovější poznatky o stáří a trváni vesmíru a o neustálých změnách, jež v něm probíhají. Dovídáme se o vzniku Galaxie, o vzniku a vývoji hvězd a planet, Slunce a Země, o gravitaci, o vznikání chemických prvků i organického života na Zemi, který dospěl až k inteligentním organismům.
Nahlédneme do metod umožňujících podrobně zkoumat vlastnosti Slunce, jeho povrch i nitro, poučíme se o formách slunečního záření, které je zdrojem veškerého pohybu i života na Zemi. Své bezpodmínečné závislosti na Slunci si byl člověk vědom od pradávna a reagoval na ni podle stupně svého vědění. Autorův výklad si všímá i různých forem této závislosti, jak se projevují v náboženství, v umění, ve vědě i v praktickém životě. Člověk se naučil od Slunce a hvězd uvolňovat jadernou energii. Věřme, že bude v jeho rukou sloužit jen ku prospěchu všeho živého na naší modré planetě.
Kniha je vybavena bohatým obrazovým materiálem jedinečné dokumentární hodnoty.
Josip Kleczek - Narodil se 22. února 1923 v Sanici, Jugoslávie. Studoval matematiku, fyziku a astronomii na Karlově universitě. Od r. 1949 pracuje v Astronomickém ústavu Československé akademie věd v Ondřejově. V roce 1951 promoval na doktora přírodních věd z astronomie. V roce 1967 se stal doktorem fyzikálně matematických věd z oboru astrofyzika. Týž rok se habilitoval na Karlově universitě. Je vedoucím vědeckým pracovníkem slunečního oddělení Astronomického ústavu. Napsal šedesát vědeckých prací, většinou ze sluneční fyziky, monografie Nitro hvězd, Plazma v laboratoři a ve vesmíru, a Šestijazyčný astronomický slovník. Pracoval na zahraničních hvězdárnách a přednášel na universitách v různých zemích. Na Karlově universitě přednáší moderní astrofyziku. Zastává funkce v Mezinárodní astronomické unii (president komise S, vicepresident komise 46 aj. ). Od roku 1966 je sekretářem Mezinárodní školy UNESCO pro mladé astronomy. Kromě odborné a pedagogické činnosti se věnuje popularizaci moderních poznatků o struktuře a vývoji vesmíru (knížky O čase, Měsíce průvodci planet, Astronomický a astronautický slovník, Nitro Slunce a život na Zemi, Naše souhvězdí; řada článků v časopisech; přednášky ve školách, v továrnách, v rozhlase, pro Osvětové besedy, na lidových hvězdárnách).