SZINÁK, JÁNOS - KUTYAKALAUZ

SZINÁK, JÁNOS
VERESS, ISTVÁN

KUTYAKALAUZ

Gondolat, Budapest, 1984
ISBN 963-281-386-3

hobby, zoológia, chovateľstvo,
336 s., far. fot., maďarčina
hmotnosť: 412 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

0,90 €

*bib17* DAROVANÉ EGJAK

PLICKA, VLADIMÍR - HLAS BRATISLAVSKÝCH STUDNÍ A FONTÁN...

PLICKA, VLADIMÍR

HLAS BRATISLAVSKÝCH STUDNÍ A FONTÁN...

Pokrok, Bratislava, 1946

história, pamiatky, Bratislava, architektúra
126 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 328 g

tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: dobrý, knižničné pečiatky, voviazaná obálka

19,90 € PREDANÉ

*bib16* in *H-2-2*

ŠTECH, VÁCLAV - LES KRÁSNÝCH ŽEN

ŠTECH, VÁCLAV

LES KRÁSNÝCH ŽEN

J. Otto, Praha, 1925

beletria, román, literatúra česká, podpis autora
422 s., čeština
hmotnosť: 556 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba, voviazaná obálka

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-5*

XXIII.

Palác arcivévody Anselma byl klenotem baroku. Nádherou vnitřku budil závist pánu strýců — leskem nevlídně připomínal rodinné lakotnosti obrovské prostředky, jimiž majitel vládl a z nichž umění a svým libůstkám tolik dával. Gilbert byl uveden do prvého patra, kdež bylo komorníkem sděleno, že jsou u nemocného právě lékaři, ale že má nařízeno ihned uvésti návštěvu toužebně očekávanou.

Gilbert vstoupil po špičkách, opatrně se rozhlížel, může-li až k lůžku. Byl spatřen a pokynem hlavy uvítán. Pak mu strýc ukázal na křeslo blíže lože a pokynul lékařům, že chce býti se svým synovcem sám.

Když odešel i komorník, pokynul arcivévoda Anselm, aby Gilbert přisunul křeslo až k jeho hlavě, a úsměvem říkal, že je rád této návštěvě. Chvíli mlčel, na otázky po zdraví odpověděl jen záporem posunku, a když nabral dechu, ujal se šeptem slova: „Je to zlé, milý hochu. Přišlo papežské požehnání. Tomu rozumím. Je to tedy beznadějné. V Římě s tím skrblí. Posílají to až v poslední chvíli. Ale než to skončí, musím ti mnoho říci. Ale to tě chci míti ještě blíže. “ Gilbert přistavil křeslo, až se dotýkalo kovové pelesti a on došel tak souhlasu nemocného. Pacient se opět usmál a několikráte oddychl, aby nabral nových sil. Pak řekl: „Mám tě rád — proto mne musíš vyslechnouti. Je to velká zpověď — jen tobě platí. Cením ji nad tu, kterou jsem musel učiniti kněžím. Habsburkové musí dbáti Pána Boha — byl k nim příliš milostiv. Nezaslouženě milostiv. Slyšíš dobře? "

„Výborně, strýčku, " řekl Gilbert a přiklonil se až k ústům strýce Anselma.

„Vždycky jsem tě pokládal za svého syna, Gilberte —" hovořil volně arcivévoda. „Poněvadž jsi synem infantky Sidonie, kterouž jsem šíleně - nejvášnivěji miloval. Milovali jsme se oba — tvá matka a já — ale pohlavár v Schönbrunnu poručil, a musela si vžiti tvého otce. Mamo bylo, že jsem klekl před císařem — mamě ona v slzách rozplývala se plazíc u jeho nohou. Zřetel k Marii Kristině, vdově po španělském Alfonsu XII., rakouské arcivévodkyni, která mne nenáviděla, byl Františku Josefovi mocnější pákou. Tvá matka musila poslechnouti. Slyšel jsi kdy o tom, Gilberte? “

„Nikdy ani slova. Jenom matka mi od mládí vštěpovala, abych vás měl v největší úctě, strýčku. "

„Nemohla si pomoci — ubožák. Římská kurie si přála pro Sidonii tvého otce — já musel v duševní vyhnanství. Proto jsem se neoženil — proto jsem se pak vykloubil z arcivévodského kruhu a založil si život jinak, než si přál František Josef a než do mne vpraviti se snažili španělští jesuité. Zřídil jsem si na Pityusách malou říši na ostrově Ibize. A když horečka stavební mnou lomcovala nejzuřivěji, budoval jsem na svých panstvích

.......................................................................................................................

... posledná veta ...

"Budiž mu zem lehká!"

HRUBOŇ, ANTON - ALEXANDER MACH - RADIKÁL Z POVOLANIA

HRUBOŇ, ANTON

ALEXANDER MACH - RADIKÁL Z POVOLANIA

Premedia, Bratislava, 2018
obálka František Hříbal
1. vydanie
ISBN 978-80-8159-667-4

história, II. svetová vojna,
440 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 992 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

9,00 € PREDANÉ

*H-2-2*

Pre jedných charizmatický rečník a apoštol prvého slovenského štátu v dejinách, pre druhých fašista, Hitlerova pravá ruka na Slovensku a architekt holokaustu slovenských Židov. Dá sa vôbec na Alexandra Macha, bývalého ministra vnútra, podpredsedu vlády, hlavného veliteľa Hlinkovej gardy a šéfa Úradu propagandy ľudáckeho režimu, pozrieť z viacerých uhlov pohľadu, alebo je pre súčasnú slovenskú spoločnosť výlučne pozitívnou alebo výlučne negatívnou metaforou ako donekonečna diskutovaný Jozef Tiso?

Životopis od historika Antona Hruboňa, vychádzajúci z dlhoročného výskumu v slovenských, českých a nemeckých archívoch, sa pokúša predstaviť hlavného protagonistu knihy v celej šírke jeho dynamicky sa vyvíjajúcej osobnosti. Machov príbeh v piatich kapitolách zachytáva spletité osudy človeka a politika, ktoré akoby v kocke zhŕňali príbeh celej slovenskej spoločnosti v 20. storočí: zhmotňuje úsilie o vlastnú spoločenskú a národnú emancipáciu, pozitívnu i ničivú tvár nacionalizmu, zapálený entuziazmus za ideál, ale aj hrubé previnenie sa voči základným princípom kresťanskej a ľudskej morálky.

Alexander Mach už nepotrebuje odsúdenie. Jednak ho už raz legitímne odsúdil Národný súd a jednak to ani nie je úlohou historika. Preto je aj táto biografia v prvom rade o pátraní po odpovediach na otázky, čo Slovensku a Slovákom priniesol nacionalizmus jednej generácie, čo ľudí vedie k presvedčeniu, že národ je hodnotou nadovšetko, ako sa idealistický sen o „slovenskom Slovensku“ dokáže vymknúť z rúk, čo je to politická zodpovednosť a či mať vlastný štát skutočne znamená život, alebo či je to len klamlivý žalm nacionalistickej liturgie, ktorá sa ani v 21. storočí nedokáže vyšmyknúť z myšlienkového zovretia romantizmu prvej polovice 19. storočia.

Anton Hruboň (*1989, Nitra) vyštudoval históriu na Fakulte humanitných vied (dnes Filozofická fakulta) Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, kde na materskej Katedre histórie ukončil aj doktorandské štúdium v odbore slovenské dejiny. Od septembra 2015 prednáša na FF UMB. Absolvoval vedeckovýskumné pobyty na zahraničných akademických inštitúciách v Prahe, Ríme, Mníchove a Viedni. Špecializuje sa na slovenské, československé a stredoeurópske dejiny 20. storočia s osobitným dôrazom na ich spoločensko-politické a kultúrne aspekty a na komparatívne dejiny európskeho fašizmu. Je autorom šiestich monografií, približne šesťdesiatich vedeckých štúdií publikovaných na Slovensku, v Českej republike, Poľsku, Rumunsku, Srbsku, Bielorusku a Rusku, ako aj desiatok odborno-popularizačných článkov.

STONE, IRVING - SMÄD PO ŽIVOTE

STONE, IRVING

SMÄD PO ŽIVOTE
(Lust for Life)

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1957
edícia Tvorba národov
preklad Šarlota Barániková
obálka Ivan Bednář
1. vydanie, 12.200 výtlačkov

beletria, román, životopisy, výtvarné umenie, literatúra americká,
432 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 504 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

0,90 € PREDANÉ

*zukol5*

Vincent pracoval ďalší mesiac, no hoci mal paletu temer rovnako jasnú a žiarivú ako jeho priatelia, nedospel k takej forme výrazu, ktorá by ho uspokojila. Sprvoti si myslel, že má ťarbavú kresbu, preto sa pokúsil pracovať pomaly a chladnokrvne. Úzkostlivo nanášať farbu bolo preň utrpením, ale ešte väčšmi ho trápil pohľad na hotový obraz. Pokúšal sa schovať prácu štetca za hladký povrch, pokúšal sa maľovať natenko a nenanášať hrubú vrstvu farby. Nepomáhalo to. Ustavične cítil, že hľadá výraz, ktorý nielenže bude jedinečný, ale umožní mu aj povedať všetko, čo povedať chcel. A predsa ho nemohol zachytiť.

— Už som to temer zachytil, — mumlal si raz večer doma, — temer, a predsa nie celkom. Keby som len vedel, čo mi v tom prekáža.

— Myslím, že ja to viem, — ozval sa Theo a vzal bratov obraz do ruky.

— Vieš? A čo?

— Je to Paríž.

— Paríž?

— Áno. Paríž ti bol cvičišťom. Kým budeš tu, budeš iba žiakom. Pamätáš sa na našu holandskú Školu, Vincent? Učili sme sa, ako iní ľudia niečo robia, ako sa to má robiť, ale sami sme nikdy nerobili nič.

— Myslíš, že tu nenájdem primerané námety?

— Nie, myslím, že nie si schopný rozísť sa nadobro so svojimi učiteľmi. Bude mi za tebou veľmi smutno, Vincent, ale viem, že musíš odísť. Musí byť vo svete miesto, ktoré budeš môcť nazvať svojím. Neviem, kde to bude. Záleží len na tebe, aby si ho našiel, ale musíš odísť zo svojej Školy, a až potom dozreješ.

— Vieš, starký, o ktorom kraji v tieto dni premýšľam?

— Nie.

— O Afrike.

— O Afrike! Vari len nie?

— Ale hej. Za celú prekliate dlhú a studenú zimu som myslel na žiarivé since. Aj Delacroix tam našiel svoju farbu a môžbyť tam aj ja nájdem sám seba.

— Afrika je ďaleko, Vincent, — povedal Theo zadumane.

— Potrebujem slnko, Theo. Potrebujem jeho strašnú žiaru a silu. Za celú zimu ma to ťahalo na juh ani dáky obrovský magnet. Kým som bol v Holandsku, nemal som ani potuchy, že jestvuje akési since. Dnes viem, že bez neho nemožno maľovať. Potrebujem k zrelosti azda len slnce. V parížskej zime som preziabol až do špiku, Theo, a myslím, že časť tohto chladu mi preniká aj do palety a štetcov. Nikdy som nič nerobil polovičato: keď sa dostanem pod africké since, vypáli zo mňa chlad a paleta mi vzbĺkne plameňom...

— Mhm, — zahmkal Theo, — musíme si to, premyslieť. Možno máš pravdu. 

Paul Cézanne usporiadal pre priateľov rozlúčkový večierok. Za otcovej pomoci kúpil pozemok na kopci, z ktorého bolo vidieť celé Aix, a vracal sa domov, aby si tam postavil ateliér.

— Hybaj preč z Paríža, Vincent, — radil Vincentovi, — a poď dolu do Provence. Nie do Aix, to je môj chotár, ale niekde do jeho blízkosti. Nikde na svete nie je since také horúce a číre ako tam. V Provence nájdeš jasné a čisté farby, aké si predtým nikdy nevidel. Ja tam už ostanem do smrti.

— Druhý pôjdem z Paríža ja, — povedal Gauguin. — Vrátim sa do trópov. Ak si myslíš, Cézanne, že máš v Provence ozajstné since, mal by si prísť na Marquézy. Since a farby sú tam rovnako primitívne ako ľudia.

— Mali by ste sa dať medzi uctievačov slnca, — povedal Seurat.

— Pokiaľ ide o mňa, myslím, že pôjdem do Afriky, — oznámil Vincent.

— Ľaľa ho: máme nového malého Delacroix, — zamumlal Lautrec. 

— Naozaj, Vincent? — opýtal sa Gauguin.

— Áno, ale hádam nie hneď. Mal by som sa najsamprv zastaviť kdesi v Provence, aby som si zvykol na slnce.

— Nemôžeš sa usadiť v Marseille, — povedal Seurat, — Marseille patrí Monticellimu.

— Nemôžem ísť do Aix, — pokračoval Vincent, — lebo patrí Cézannovi. Monet si už prisvojil Antibes a súhlasím s tým, že Marseille je zasvätený „Fadovi”. Poradil by mi niekto, kam mám ísť?

.................................................................................................

... posledný veta ...

Keď auverské slnce žiari na malý cmiter v poli, Theo pokojne odpočíva v príjemnom tieni Vincentových slnečníc.

GLOCKO, PETER - VODNÍKOVE ZLATÉ KAČKY

GLOCKO, PETER
MAJERÍK, VIKTOR

VODNÍKOVE ZLATÉ KAČKY
Rozprávky zo Zamaguria

Mladé letá, Bratislava, 1975
ilustrácie Vincent Hložník
1. vydanie, 12.000 výtlačkov
66-007-75

beletria, knihy pre deti, rozprávky, literatúra slovenská,
256 s., slovenčina
hmotnosť: 960 g

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, prebal ošúchaný, knižničné pečiatky, 1 list poškodený

4,90 € PREDANÉ

*bib17*rozp*in*H-bar-FL*

Cesty za rozprávkou bývajú mnohoraké. Autorov tejto knihy Viktora Majeríka a Petra Glocku, poznáme z prvej knihy zamagurských rozprávok, ktorá vyšla vo vydavateľstve Mladé letá roku 1970 pod názvom Šťastenko. Obaja, zberateľ Viktor Majerík i Peter Glocko, ktorý dal rozprávkam literárnu podobu, už niekoľko rokov chodia za rozprávkou na Zamagurie na slovensko-poľských hraniciach. V tomto kútiku severného Slovenska, kde medzi goralským ľudom žije i dnes rozprávka vo svojej prvotnej podobe, ešte nevymreli múdri rozprávkári. Spomenieme aspoň niekoľkých: Michala Gabrišáka z Haligoviec, Ondreja Kocúra z Veľkej Lesnej, Annu Sulirovú zo Zálesia, Viktóriu Bombarovú rodom z Lesnice, bývalého baču Vojtecha Džurňáka. V ich rozprávaní, pravdaže v goralskom nárečí, zachovali sa osobitné motívy, i príbehy zo života goralov, opradené fantáziou, aké nenájdeme v rozprávkach z iných oblastí Slovenska. Akoby mnohé zo skutočného života goralov prešlo do rozprávok, a naopak, akoby nejedno pomenovanie doliny, skaly, či vrchu malo pôvod v dávnej rozprávke.

Život hociktorého z menovaných rozprávkárov je taký bohatý, že by stačil román. A pritom sa podobá rozprávke, zamagurskej ,godke‘, v ktorej človek nežije vo veľkej hojnosti, hoci robí od rána do večera, od jari do zimy, ale napriek tomu dokáže o svojom tvrdom živote povedať vždy čosi pekné a múdre. V doslove k tejto knihe Peter Glocko napísal:

» V domoch na Zamagurí ešte horia živé ohne a v každom polienku je ukrytá rozprávka, vyskočí v plamienkoch, ožiari tváre ľudí a pripraví im šťastné chvíle. Lebo Rozprávka vie, kto je jej hoden: čisté deti a čistí ľudia. «

POTRESTANÁ MATRÓNA

Raz na obed sa poschádzali ženy do jedného domu, aby si chleba napiekli. Akosi sa medzi ne priplietol aj starček z dolného konca dediny. Sadol si za pec na vrece múky a nosom lapal vôňu čerstvo upečeného chleba. Ani nevedel, ako pri teplej peci zaspal.

Pred polnocou sa zobudil, pec už pomaly chladla a v dome zostalo len zopár žien. Chystal sa vyliezť z tmavého kúta, keď tu začalo odbíjať hodinu duchov a do žien akoby strelilo. Povyzliekali sa všetky do naha, z popola ohniska vybrali nejakú masť a natreli sa ňou pod kolenami a pod pazuchami. Potom si sadli na drevené pekárske lopaty a jedna po druhej hota-pota vyleteli hore komínom!

Keď všetky odleteli, zvedavý starček sa takisto rýchlo povyzliekal a natrel masťou pod kolenami a pod pazuchami. Trochu masti si zobral do ruky, sadol na lopatu a zakričal:

»Hota-pota, hore komínom! «

Len to tak zahučalo, preletel čiernou dierou, vyletel nad strechu, zakrúžil tri razy nad spiacou dedinou a potom ho lopata niesla za strigami.

Letel a letel, až doletel na veľkú skalu. Strigy tam už sedeli, hostili sa, pili a tancovali. Ukryl sa kdesi do škáry, aby ho neobjavili.

Natŕča uši, počúva, ako sa strigy chvascú, čo komu zle urobili: tej gazdinej chorobu doniesli, tej zase kravu začarovali, aby 

MACBETH, GRAHAM - VELKÝ OBRAZOVÝ ATLAS AUTOMOBILU

MACBETH, GRAHAM

VELKÝ OBRAZOVÝ ATLAS AUTOMOBILU
(The Centenary Encyclopedia of Automobiles)

Artia, Praha, 1985
preklad Milan Jozif
50.000 výtlačkov
37-014-85

encyklopédie, automobily,
608 s., čb a far. fot., čeština
hmotnosť: 1235 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal ušpinený, lepená väzba

4,50 € PREDANÉ

*bib16* in *H-bar*

Automobil, který založil éru motorizace, zrodil se právě před sto lety, v roce 1885. Od té doby se stal neodmyslitelným společníkem moderního člověka. Na silnicích a dálnicích celého světa dnes jezdí asi tři sta padesát miliónů osobních automobilů. Velký obrazový atlas automobilu se snaží přiblížit čtenáři všechny důležité mezníky této stoleté historie. Zachycuje vývoj automobilové konstrukce od prvních parovozů až po hromadně vyráběné modely z poloviny 80. let našeho století. Značná část publikace je věnována i automobilovému sportu a vývoji sportovních vozů — od první automobilové soutěže v Paříži roku 1887 až po vrcholové závody Grand Prix, 24 hodin Le Mans nebo Indianapolis 500, připomíná Targu Florio, světové rallye a mnoho dalších sportovních podniků. Seznámí čtenáře se všemi významnými osobnostmi - vynálezci, konstruktéry, návrháři, s proslulými karosářskými dílnami i moderními studii, s nejslavnějšími světovými závodníky a držiteli rekordů. Dílo britského autora bylo doplněno kapitolou o československém přínosu k vývoji automobilové konstrukce i sportu. Dramatický rozvoj jednoho z největších průmyslových odvětví na světě názorně ilustruje více než 1100 černobílých a barevných fotografií, vybraných ze světových muzeí, z továrních archívů, časopisů a soukromých sbírek. Velký obrazový atlas automobilu je u nás první publikací tohoto druhu a má vyplnit dosavadní mezeru v nabídce motoristické literatury. Přivítá jej jistě každý, pro nějž znamená motorové vozidlo více než pouhý dopravní prostředek.

LORENZ, ERICH - OSUDY OSTROVŮ

LORENZ, ERICH

OSUDY OSTROVŮ
O rozptýlených kulturách v světových mořích a jejich nositelích
(Inselschicksale)

Česká grafická unie, 1944
edícia Země a lidé (117)
preklad Milan Trmal

cestopis, geografia
138 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 286 g

tvrdá väzba, zrejme dobová preväzba
stav: dobrý

1,90 €

*kvaja* in *H-bar*

Kniha popisuje 8 ostrovů ve světových mořích, jejich historii, kulturu a obyvatele a zvyky. Formosa - Santorin - Tristan da Cunha - Pitcairn - Velikonoční ostrov - ostrovy Ambronů - Island, ostrov z ohně a ledu - Haiti

SANTORIN

Náleží k oněm ostrovům, které jako most spojují navzájem dva světadíly a jež nesly na svém hřbetě osud tisíciletého boje mezi Řeckem a Malou Asií.

Náleží ke skupině dvou set jedenácti Kykladských ostrovů v Egejském moři, na východ od luhů Attiky a Euboje; k oněm požehnaným, které tvoří kruh kolem posvátného Delu.

V starém věku Santorin slul Théra.

Hledáme-li tento ostrov v onom mostě mezi břehy Hellady a pobřežím maloasijským a počneme-li s výčtem ostrovů od Attiky, jdou po sobě Keos, Thermia, Serifos, Sifos, Sikinos a archipel melský.

Santorin - zde bydlí na jedenasedmdesáti čtverečních kilometrech na dvacet tisíc lidí; podle toho na jediný jich připadá dvě stě jedenaosmdesát. Sasko je obydleno hustěji, nemá však sopek, nemá kráterových skal, nemá útesů a rovněž nemá neobyvatelných rozsedlin a prohlubní, z nichž věčně vystupují horké páry. A přece s tím vším se musí počítati při výpočtu životního prostoru na Santorinu.

Vlastně je celá plocha ostrova jediným velkým kusem sopečné půdy, který byl po prvé již v předhistorické době rozerván, takže se jeho hlavní obrys podobá srpu, v jehož vyhloubeném záhybu, k západu otevřeném, leží ostrov Therasia a útes Aspronisi. Ale ostrovy a útesy nejsou nic jiného, než okrajové zbytky nesmírné kráterové pánve, jejíž hloubka je tak veliká, že tu žádná loď nemůže spustiti kotvy. Strmé, namnoze rozlomené bílé skalní kostry přestály zde tisíciletí, jistě se zachvívaly výbuchy, otřásajícími mořem i ostrovy, ztrácely tu kus a onde cár. Ale potom vyrostl zase na moři ostrůvek v nejbližším sousedství. Druhý se k němu přidružil, pak zase zmizel, po staletí si hrál na schovávanou a náhle se opět objevil. Také na okraji srpu vyvrhla země a vymrštila horké spousty lávy k nebi. Nová sopka, tak říkali lidé, kteří ohledávali otřesy země na seismografech. Sopka dostala jméno Jiřího. Láva byvši zachycena mořem, chrlila svůj proud proti jihozápadnímu pobřeží, vrhala jej stále a stále znovu proti skalám, až zůstala přilepena a vytvořila nový ostrov. Dali mu jméno až příliš krásné: Afroessa. Byla tu snad snaha osudné přikrýti dobrým slovem? Toho nedovede ani sama obloha se svou věčnou modří. Afroessa... Santorin...

Ale pouhé sopky nevyplnily osud Santorinu. Kdysi před dávnými časy - nikdo již nedovede ta léta spočítati - bydlili zde lidé s jemnocitnou duší a dovednýma rukama. Pověst říká, že to jistě byli lidé obrovití, neboť vytvořili města s neobyčejně vysokými kamennými ohradami, vystavěli domy s mocným zdivem, o němž Řekové věřili, že se

ANTONOVOVÁ, IRINA - PUŠKINOVO MÚZEUM

ANTONOVA, IRINA

PUŠKINOVO MÚZEUM
(Gosudarstvennyj muzej izobraziteľnych iskusstv im. A. S. Puškina)

Tatran, Bratislava, 1986
preklad Elena Krišková
1. vydanie, 5.250 výtlačkov
61-697-86

umenie, výtvarné umenie, monografie,
216 s., 99 farebných reprodukcií
hmotnosť: 1325 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

9,90 € PREDANÉ

*H-5-2*

KUKUČÍN, MARTIN - DIES IRAE

KUKUČÍN, MARTIN

DIES IRAE
RYSAVÁ JALOVICA
Slovenská realistická próza - výber

Interpopulart Slovakia, Rohovce, 1999
edícia Populart - Študentská knižnica (53)
ISBN 80-88834-52-X

beletria, román, literatúra slovenská
102 s., slovenčina
hmotnosť: 110 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

0,90 € DAROVANÉ

*trsos* in *H-bar*

KUBACKI, WACŁAW - SMUTNÉ BENÁTKY

KUBACKI, WACŁAW

SMUTNÉ BENÁTKY
(Smutna Wenecja)

Tatran, Bratislava,
edícia LUK - knižnica modernej svetovej prózy (40)
preklad Jozef Gerbóc
prebal Miroslav Cipár
1. vydanie, 15.000 výtlačkov
61-478-74

beletria, literatúra poľská, román,
164 s., slovenčina
hmotnosť: 258 g

tvrdá väzba

0,90 € stav: dobrý *bruri**belx*
0,30 € stav: dobrý, bez prebalu *zukol5*

Waclaw Kubacki patrí k významným predstaviteľom súčasnej poľskej kultúry — je literárnym historikom a kritikom, divadelným teoretikom, esejistom, dramatikom. Román Smutné Benátky, za ktorý dostal r. 1968 štátnu cenu I. stupňa, je presvedčivým dôkazom, že Kubacki je aj vynikajúci prozaik. Hlavným hrdinom krehkého príbehu je poľský historik, ktorý prichádza do Benátok študovať dokumenty o živote Longobardov. Tadeusz však nezodpovedá známemu obrazu vedca, zavretého v slonovinovej veži odťažitých problémov. Na vlastnej koži poznal neľudskosť fašizmu; história mu je prostriedkom, ako lepšie pochopiť súčasnosť, a umelecké poklady Benátok, už veľa ráz odsúdených na zánik, ho privádzajú k úvahám o zápase ľudskej kultúry s vlnami barbarstva, ktoré sa opätovne pokúša zaplaviť svet. Pomedzi úvahy, úryvky z denníka a citáty z básnických diel zaznieva plachý hlas lásky medzi Tadeuszom a pôvabnou Benátčankou Zanze. Trúby »studenej vojny« prehlušia tento plachý hlas, neudusia však ľudskú túžbu po kráse a spravodlivosti, ktorá je jedným zo zdrojov kultúrneho i historického pokroku.

Mačacie oči smaragdových lámp osvetľovali na ulici kopy kuchynských odpadkov. Na námestíčku voňali pizze vytiahnuté z chlebových pecí. Pri každom krámiku talianske tenory na platniach oslavovali noci na benátskych lagúnach a rána v Sorrente. Strelám vzduchoviek v strelniciach odpovedali kaskády dievčenského smiechu. Zaľúbené páriky kameneli pri bránach na sochy extázy.

Začali kúpou trojrohého klobúka pre Serafínu, oblepeného lesknúcim sa tmavočerveným papierom.

— Teraz si dievča, ako sa patrí

V jednej z búd Tadeáš kúpil Serafíne tri strely. Po dvoch chybných výstreloch mu s úsmevom podala pušku. Vypálil a ani nezacielil, pušku držal v jednej ruke, len tak pre zábavu. Všetci naokolo mu zatlieskali. Celý začudovaný sa dozvedel, že vyhral veľké fiasco chianti. Serafína bola hladná. Objednali si dve veľké pizze margherita a navyše kúpili kapsu krvavých marockých pomarančov. Mačacie oči bengálskymi ohňami osvetľovali pochod benátskeho kráľa strelcov a jeho sprievod: Arlechinettu vo fičúrskom trojrohom klobúku, veľké fiasco chianti, opásané stužkou v talianskych národných farbách a kapsu krvavých pomarančov. Keď na druhý deň rozprával Zanze, ako v zmysle jej zásad pomohol milencom, nenadchlo ju to.

— Neviem, či nemala pravdu tvoja babka! Azda skutočne milencom netreba pomáhať, veď im aj čerti slúžia.

Serafína sa nesmelo ponevierala po byte. Jej šibalské oči zahaľovala clona melanchólie. Zdôverila sa, že sa rozišla s Raffaellom. Vôbec ju neľúbil. Pravda, pekne sa oblieka, lebo je poslíkom v sklade s pánskou konfekciou. Chodila s ním, lebo sa nepatrí nemať chlapca. Ale nič ich nespájalo. Dosť sa napočúvala od priateliek v dielni, čo robia zaľúbení muži. Raffaello ju istotne neľúbil.

— Tým lepšie pre teba.

— Myslíte?

— Najprv treba skončiť školu. Získať odbornosť. Začať pracovať...

Istého dňa vstal Tadeáš skôr ako zvyčajne. V byte panovalo ranné ticho. Padrona šla na nákup. Výklenok, v ktorom spávala Serafína, bol zatiahnutý. Plyšový záves sa jemne vlnil a dôkladne zacláňal nepokoj, ktorý premkol neobyčajne vyvinuté prsia spiaceho dievčaťa. Potichu zamieril do kúpeľne. Tu zvyčajne vykonával zázraky zručnosti. Zohýnal sa a vykrúcal, nakláňal trup vľavo i vpravo, vťahoval brucho a vypínal hruď, aby opláchol namydlené telo. Bolo to umývanie vtipne spojené s rannou rozcvičkou.

Keď vyšiel z kúpeľne, záves bol odtiahnutý. Chrbtom k nemu stála pred zrkadlom nahá Serafína. Ruky dvíhala nad hlavu. Keď pomaly šiel do svojej izby, odskočila k stene, no nechala v zrkadle odraz svojej peknej postavy.

Takto vzniklo dievča rozdelené aktom koketérie na reálne dievčenské telo a zrkadlový fantóm. Keď Serafína ustupovala od zrkadla k stene, dovolila týmto dvom svojim poloviciam zrastať v Tadeášových očiach. Unikajúce skutočné i tie klamlivo sa odhaľujúce pôvaby tvorili jeden obraz.

Tadeáš prešiel povedia a predstieral, že nič nespozoroval. Keď o štvrťhodinu odchádzal do mesta, záves bol tesno zatiahnutý.

V sobotu popoludní Tadeáš a Zanze šli do Chioggie. Morský záliv sa zvrašťoval do zelených a zafírových pásov. Ako obrázky z rozprávky vynárali sa z vĺn biele, zlatisté a ružové osady a mestečká na šťastných ostrovoch. V diaľke sa črtali ostrovčeky tmavej zelene. Na dunách rástla trstina, na ktorej vietor vyludzoval chromatické trilky. 

.................................................................................

... posledná veta ...

"Celkom tak ako na mozaike..."