MARIE STUARTOVNA
(Maria Stuart)
Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1966
edícia Klub čtenářů (219)
preklad Anna Siebenscheinová, Josef Hiršal
doslov Josef Polišenský
obálka Zdeněk Chotěnovský
1. vydanie, 191.000 výtlačkov
beletria, literatúra rakúska, román, história
368 s., čeština
tvrdá väzba s prebalom
0,90 € stav: dobrý, prebal ošúchaný *barpe*belx*
0,50 € stav: dobrý, bez prebalu *hroda* *belx*
Krátký, ale neobyčejně pohnutý život proslulé skotské královny a zejména její vpravdě dramatický konflikt s Alžbětou Anglickou stal se v průběhu staletí námětem mnoha balad, básní, románů i historických studií. Zweig tedy ve své biografii líčí skutečnosti všeobecně známé a v minulosti zpracované, líčí je však s neobyčejným rozhledem, s důkladnými znalostmi faktografickými a s výjimečnou kulturou jazyka a stylu. Moderními psychologickými metodami zkoumá, jaké to byly vlastnosti, které učinily z Marie Stuartovny postavu skutečně velkou a tragickou.
Všechny Zweigovy biografie - od miniatur až po rozsáhle komponované útvary blízké románům - jsou díla velké umělecké působivosti, zabývající se osobnostmi, které tak či onak přispěly do duchovní pokladnice lidstva. Životopis Marie Stuartovny patří k čtenářsky nejpřitažlivějším. Na pozadí velkého světodějného střetnutí líčí její dětství, mládí ve Francii, sňatek s francouzským králem, spletité a temné události z doby její vlády ve Skotsku, zajetí v Anglii a konečně Mariinu smrt na popravčím špalku. Je to životopis ve tvaru uměleckého díla, s náležitou mírou subjektivního zaujetí i úsilí podat skutečnost v jejích souvislostech, vysoce dramatický, vzrušující, snažící se postihnout velikost a složitost lidského údělu.
z němčiny přeložila Anna Siebenscheinová.
STEFAN ZWEIG (1881-1942), rakouský spisovatel neobyčejně širokého rozhledu a vytříbené, mistrovské formy, patřil plně ke generaci velkých evropských měšťanských humanistů první poloviny tohoto století, jejíž ideály dosáhly výsostného uměleckého výrazu v dílech Thomase Manna a Romaina Rollanda. Do literatury vstoupil už v roce 1901, kdy vydal svazek básní. Překládal do němčiny Baudelaira, Keatse, Morrise, Verhaerena. Píše studie o Tainovi a Dostojevském. V roce 1917 vychází jeho dramatická báseň Jeremiáš, která je autorovým protestem proti válce a měla premiéru v ,,nepřátelském“ Švýcarsku. Máme-li z Zwaigova díla jmenovat jen ta nejvýznamnější, je třeba uvést tří svazky psychologických novel Die Kette (Řetěz): Erstes Erlebnis, 1911 (První zážitek), Amok, 1922, Verwirrung der Gefuhle, 1926 (Zmatení citů) a jiné samostatné novely, např. Schachnovelle, 1942 (Královská hra), dále esejistickou řadu Baumeister der Welt (Stavitelé světa), v níž chtěl podat na jednotlivých postavách (Balzac, Dostojevskij, Hölderlin, Kleist, Stendhal) jakousi typologii tvůrčího ducha, dvanáct historických miniatur Sternstunden der Menschheit, 1927 (Hvězdné hodiny lidstva) a jediný román Ungeduld des Herzens, 1935 (Netrpělivost srdce). Světovou slávu však založily Zweigovi zejména jeho biografie, v jejichž řadě stojí na počátku životopis Verlainův (1905), Verhaerenův (1920) a Rollandův (1921). V roce 1929 následuje Joseph Fouché, který Zweiga zaujal jako dokonalý exemplář zákulisního politika, v roce 1932 životopis Marie Antoinetty. Když r. 1935 vychází Triumph und Tragik des Erasmus von Rotterdamm (Triumf a tragika Erasma Rotterdammského) a v roce 1936 Castellio gegen Calvin oder Ein Gewissen gegen die Gewalt (Castellio proti Kalvínovi čili Svědomí proti násilí), přijímá je světová veřejnost jako velké manifesty humanismu a tolerance. Mezi těmito dvěma myšlenkově velmi závažnými díly napsal Zweig v roce 1935 Marii Stuartovnu. Životopis Magellana, muže, který první obeplul zeměkouli a podal tím důkaz, že je kulatá, vyšel v r. 1938. Poslední, nedokončené dílo je biografie Balzacova. Nakonec je ještě třeba uvést básně, dramata (např. půvabné libreto k Straussově Mlčenlivé ženě), eseje, články a svazek pamětí Die Welt von Gestem, 1942 (Včerejší svět).
