LOUCKÝ, FRANTIŠEKMNOZÍ NEDOLETĚLI
Naše vojsko, Praha, 1989
edícia Živá minulost (101)
90.000 výtlačkov
ISBN 80-206-0053-1
II. svetová vojna
288 s., čb obr., čeština
hmotnosť: 653 g
papierový prebal, tvrdá väzba
DAROVANÉ stav: veľmi dobrý *W2A*his
„Z Jardových kanónu vyšlehly plameny. Útočí na člun, který máme těsně před sebou a z něhož na nás vyráží to nepopsatelné peklo. Ačkoliv mě palba znervózňuje, zamířil jsem a stiskl spoušť svých kanónů. Několik vteřin držím člun v zaměřovači a mé kanóny naň chrlí ohnivou lázeň... Držím se stále za Jardou. Hrůzou se mi zatajil dech při pohledu na jeho letoun. Z pravé strany motoru mu vycházejí chuchvalce černého dýmu. Vidím, že mimo zasažený motor má také rozstřílený konec pravého křídla. Snaží se stoupat. V rádiu poznávám jeho hlas, jak hlásí veliteli, že je nucen vyskočit padákem. Máme jen něco přes dvě stě stop, je to opravdu málo pro seskok. Oblétáváme ostrov, který máme po pravé straně. Jsme jen asi pět set metrů vzdáleni od břehu. Jde stále níž, rozhodl se, že přistane na vodě. Odhodil již kabinu...Srdce mi skoro přestalo tlouci, když jsem viděl, jak jeho Spitfire mizí i s ním ve vlnách chladného moře. Přistání na vodu, do něhož vkládal poslední své naděje, se nepodařilo. Moře bylo příliš rozbouřené. Ještě na zlomek vteřiny jsem viděl nad vodou kormidla s červeno-modrobílými pásy. Zůstal jsem ještě chvíli nad tímto místem, avšak marně mé oči bloudily po vlnách..."
Těmito prostými slovy líčí František Loucký poslední okamžiky života svého velkého přítele Jaroslava Nováka. Autor knihy Mnozí nedoletěli, který se jako frontový letec sám aktivně zúčastnil vzdušných bojů za druhé světové války, zažil mnoho podobných tragických příběhů. Po útěku z protektorátu se dostal strastiplnou cestou až do Velké Británie, kde bojoval v řadách 65. a 312. perutě proti fašistické luftwaffe. Na podzim roku 1943 se pak dobrovolně přihlásil k přesunu na východní frontu. Po přeškolení na nové sovětské stroje bojoval v řadách 1. čs. stíhacího pluku ve Slovenském národním povstání. Záhy po příletu na Slovensko byl však těžce zraněn a poté odsunut do zázemí...
Za druhé světové války František Loucký vykonal celkem 169 bojových letů proti nepříteli. Za války však také ztratil mnoho přátel, známých, s kterými společně vzlétal k bojovým letům. A právě jim, těm, kteří nedoletěli, se rozhodl věnovat svoji knihu. Její rukopis prošel mnoha změnami a úpravami, než nabyl své konečné podoby, o níž pak mohl PhDr. Karel Richter, CSc., známý odborník - historik pro období druhé světové války, napsat následující slova:
„Kniha je výsledkem mnohaleté, trpělivé, pečlivé badatelské práce, velké obětavosti a nadšení. Autor sestavil přesné seznamy padlých letců, zjistil a ověřil nejenom každé jméno a hodnost, ale také příslušná životopisná data, rodiště, útvar, u něhož ten který letec sloužil, okolnosti, za kterých zahynul, místo kde je pochován i způsob, jakým je uctěna památka v rodné obci. Kniha je zarámována autorovou osobní zpovědí, která stručně a nevtíravě líčí jeho vlastni cestu do odboje, ale hlavně sděluje čtenáři, jak vznikla samotná kniha. Je nesmírně sympatické, že autor myslí především nikoli na sebe, ale na své kamarády, kteří se nedožili vítězství. Chceme-li zejména mládeži vštípit hluboké vědomí toho, že činy pro vlast včetně obětí života jsou něčím absolutně významným a úctyhodným, něčím mimo čas, pak je třeba postupovat právě tak, jak postupoval František Loucký. Uchovávat památku hrdinů bez frází, bez zbytečných slov, ale o to působivěji. Lze v tom spatřovat podnět vskutku hodný následování.“
