PREDANÉ
*bib24*vat-che*
Joy Adamson könyvének eredeti angol példányában a címlap hátoldalán a következő meglepő tudósítással találkozik az olvasó: „Első kiadás: 1960 márciusában; második kiadás: 1960 áprilisában; harmadik kiadás: 1960 áprilisában... ” és mivel nem akarjuk elismételni a számsort és a naptárt, csak a végét idézzük a sorozatnak nyolcadik kiadás: 1960 szeptemberében. " Mi a titka ennek a hallatlan népszerűségnek? Mi magyarázza, hogy a könyv hét hónap alatt nyolc kiadást élt meg (s azóta valószínűleg még többet is) a közmondásosan nem könnyen lelkesülő „hidegvérű” angol nagyközönség körében? Joy Adamson könyve maga ad választ a kérdésekre.
Maga a történet sem köznapi. A szerző férje, aki Kenya egy északi tartományában vadászati főfelügyelő, egy napon -félig önvédelemből és kényszerből, félig talán véletlenségből - lelövi három alig néhány napos oroszlánkölyök anyját. A kölyköket természetesen felkutatja és magához veszi. A két nagyobbat néhány hónapi nevelés után állatkertbe küldik.
A harmadikat, a legkisebbet és leggyengébbet, Elzát, a házaspár felneveli. A kis oroszlánnal egész addigi életrendjük átalakul: mindenüvé viszik magukkal, hivatalos vadászútjaikra, szabadságuk idején a tengerhez... Az idő múlásával a kis oroszlán természetesen kifejlett, tökéletes példánnyá növekszik. Mit tegyenek vele? Bár eredetileg Elzát is állatkertbe szánták, mégis úgy döntenek, hogy Afrikában tartják. A vadon ugyan rendszerint elpusztítja az emberi környezetben felnövekedett ragadozót, de Elza félig-meddig mégiscsak természetes környezetben nevelődött. A vadászati főfelügyelő és felesége nekivág a szokatlan kísérletnek: „visszavadítani" neveltjüket, s nem utolsó sorban „férjhezadni” őt. S mindezt, a kedves epizódok sorozatát, a nagy és izgató kísérletet annyi bájjal közvetíti az írónő (aki pedig nem hivatásos tollforgató), hogy valóban nem tudjuk letenni ezt a változatos és színes írást, melynek végén a hűséges Elzát és körülötte forgolódó embereket, fehéreket és feketéket, egy aránt szívébe zárja az olvasó. A százegynéhány ragyogó, részben színes fényképpel illusztrált könyvet Tildy Zoltán gördülékeny fordításában, Széchenyi Zsigmond ismert vadász és Afrika-kutató bevezetésével adja át az olvasónak a Gondolat Könyvkiadó.
Joy Adamson Oroszlánhűség című nagy sikerű könyve után, most a főhős Elza további sorsáról szóló következő két kötetet együtt adjuk ki. Az első kötet folytatása (Elza és kölykei) elmondja Elza terhességének időszakát, amikor még változatlanul tartotta kapcsolatát emberi „családjával”. Elza vemhessége utolsó szakaszában eltűnik, s csak a kölykök megszületése után tér vissza Adamsonékhoz. A könyv további részében a kölykök felkutatásáról, s azok neveléséről olvashatunk.
Érdekesen írja le ebben a kötetben az anyaoroszlán viselkedését, mely egyaránt tartozik emberhez és a vadon világához, igyekszik mindkét irányban helytállni. Tanítja kölykeit a vadászat mesterségére, de ugyanakkor gyöngéden védi emberbarátait a növekvő kölykök gorombaságaitól. Adamsonék nem szelídítik meg a kölyköket, az a céljuk, hogy természetes vadon életüket éljék.
Az örökre szabadon című kötetben leírja a szerző, milyen erőfeszítéseket tesznek Elza megmentésére. Sikertelen minden gondos ápolásuk és gyógykezelésük, Elza súlyos fertőzésben elpusztul. Az anyaoroszlán kimúlásával a kölykök teljesen elvadulnak. Adamsonék egyre ritkábban találkoznak velük, csak a hírek jutnak el hozzájuk, hogy a kölykök rablóhadjáratokat folytatnak a bennszülöttek kecskenyájai ellen. Nagy károkat okoznak és a jogosan felháborodott bennszülöttek hajtóvadászatot indítanak ellenük. Mivel a kölykök emberek életét kezdik veszélyeztetni, Adamsonék megszervezik elfogatásukat. A Serengeti Nemzeti Parkba, Afrika legnagyobb vadvédelmi területére szállítják a fiatal oroszlánokat. Ott további nehézségek támadnak. A kölykök még nem tudnak önállóan vadászni, és külön aggasztó, hogy az egyik hímoroszlán megsebesült, beletört egy nyíl a testébe. Adamsonék azon aggódnak, ha ez gátolni fogja további vadászatban, emberevővé válik. A sebesült oroszlán magatartása egyre veszélyesebbé válik, ezért Adamsonék engedélyt kémek elfogására, de ez nem sikerül. A három kölyök végleg eltűnik Serengeti vad sokasága közt.
tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrýPREDANÉ
*sampa*geo*
Ojedinělá knížka, která upoutá nejširší okruh čtenářů - zájemců o poznávání cizích krajů, neznámých nebezpečí a pozoruhodných vědeckých poznatků.
Dr. František Šita se dlouhá léta zabývá výzkumem tropických léčiv.
„Klíč k poznání neleží jen v knihovnách a laboratořích, “ píše v úvodu své prvé knihy, „proto jsem se musel vydat do tropických oblastí, abych tu hledal odpovědi na řadu svých otázek. “
A byla to věru dobrodružná a nebezpečná pouť.
Živě a se smyslem pro dramatické napětí líčí autor nejprve své cesty po Africe: všímá si divukrásné přírody, popisuje zvyky domorodého obyvatelstva, evokuje strastiplné získávání tropických drog, zaznamenává jejich účinky a léčebné tradice.
Doktorské příběhy anglického spisovatele Richarda Gordona jsou u nás dnes už přímo proslulé a nejednou přirovnávané k Alarichovým lékařským anekdotám. Jejich vydání kolují mezi milovníky humoristické literatury z kruhů lékařských i nelékařských, filmy podle nich natočené měly nesmírný úspěch. V našem svazku se znovu vracíme ke dvěma knížkám, v nichž autor s humorem tak vynikajícím zachytil zážitky svého mládí — studia na lékařské fakultě při staré londýnské nemocnici a první plavbu mladého lékaře na malé, nepříliš dokonalé zámořské lodi. Vtipným, často sebeironizujícím způsobem, skvěle vystiženým i v překladu Františka Gela, vypověděl Gordon mnoho o svém povolání, o životě lidí v chudé čtvrti kolem nemocnice i o svérázné posádce a podivínském kapitánovi, s kterým se plavil k jihoamerickému pobřeží. V Anglii si obě knihy získaly mimořádnou oblibu a Richard Gordon zanechal po letech práce v oboru anesteziologie lékařské praxe a věnuje se výhradně literatuře. Napsal ještě několik humoristických knížek, mj. Doktor hledá místo, Doktorský blahobyt, Léto sira Lancelota a Kapitánův stůl, u nás známý ze stejnojmenného filmu, a v posledních letech přešel od humoru k vážné literatúře a vydal několik pozoruhodných románů s lékařskou tematikou.
Dovoľte, aby som sa vám, ako sa patrí, najprv predstavil. Aj keď ste už o mne hádam čosi počuli, nechcem, aby ste povedali, že sa považujem za takého svetoznámeho. Sám nemám rád namyslencov, nafúkancov a klamárov. Ozaj, klamárov. V mojej vlasti, v Nemecku, ma často nazývali aj barón Klamár, v Čechách boli ku mne trošku zhovievavejší, poznali ma ako baróna Prášila, že som vraj vymýšľal a klamal, až sa mi od úst prášilo. A na Slovensku? Kedysi pred sto rokmi sa ľudia zabávali na Podivných i skutočných príhodách baróna Bačkoroviča, vyprávaných od neho samého — aj to som bol ja. A v skutočnosti?
Som barón Karl Friedrich Hieronymus Münchhausen a vraj milujem fantáziu. Nuž úprimne sa musím priznať, že fantázia mi nikdy nechýbala, skôr naopak. Ale veď fantázia, vtip, humor a veselý smiech sú korením života, ako som kdesi počul, a dávam tomu celkom za pravdu. A preto, i keď som svoje dobrodružstvá na mori, na súši, aj iné neobyčajné dobrodružstvá trošku zveličil, kde-tu prifarbil a okorenil, vôbec som nemal v úmysle vás klamať. Chcel som vás rozosmiať, zabaviť. A ak sa mi to podarilo... Najprv sa ale začítajte, potom posúďte.
„Každý, kto žije v hlbokých horách, môže raz zablúdiť. Áno, aj najslávnejší zálesák Daniel Boone neraz poblúdil, A či sa to už skončí ako veselé dobrodružstvo, alebo ako strašná tragédia, záleží len na človeku, ktorý zablúdil. Je to vlastne pre každého lovca a stopára najtvrdšia skúška. Je to skúšobný kameň jeho skúseností, rozvahy, sily a v prvom rade smelosti. “
Skúšiek rozvahy, sily či smelosti musel nemálo podstúpiť i hrdina knižky — Rolf — ba vlastne, ako ho právom autor E. T. Seton nazval, Zálesák Rolf. Na stránkach rovnomennej knihy sa milí mladí čitatelia dozviete, ako sa vlastne Rolf tým zálesákom stal, ako spolu s Indiánom Quonabom putoval do severných lesov americkej divočiny za novým lovišťom a čo všetko sa musel naučiť, kým sa naozaj mohol hrdo pomenovať zálesákom.
Samo meno hrdinu Zúbkovho románu nehovorí dnešnému čitateľovi veľa — pár skromných dát, ktorými ho predstavujú náučné slovníky či dejiny literatúry a medicíny, podrobnejší či menej podrobný výpočet a rozbor jeho diel. Obraz i osud učenca a človeka skrytý je súčasníkovi hradbou troch storočí. A predsa je to meno, ktoré preblesklo aj k nám a pripomína, že šlo o nevšedného vedca i bojovníka.
Stáva sa, je rovnaký záujem vzbudzuje o osobnost prísna historická veda i literárne umenie a každé svojím spôsobom odkrýva neznámu tvár, náhľady na ľudský osud. Jesenius je jednou z takýchto postáv.
Vratislavský rodák, uhorský zeman a rytier, lekár-vedec, na svoju dobu priebojný, vstrebávajúci do seba pokrokového ducha univerzity v Padova, Wittenbergu i Prahe, jeden z významných ľudí, ktorý mal možnosť zblízka vidieť Prahu ako stredisko novodobého prúdenia vo vedách i umení, pravda i s tápaniami a omylmi, i Prahu ako sídlo dvora Rudolfa II., stal sa základným kameňom pre umeleckú fikciu o období mimoriadne rušnom v dejinách českého kráľovstva i Uhorska, navyše, že bol postavou, ktorá svojím pôsobením a postojom stala sa ohnivkom spájajúcim alebo aspoň približujúcim osudy oboch našich národov. Stal sa Zúbkovi vďačným sprievodcom prvými dvoma desaťročiami 17. storočia v Čechách i na Slovensku v románe, ktorý spätne hľadá správne črty Jeseniovej podoby.
Nie každý detail románu, ako je to pri umeleckom diele prirodzené, opiera sa o prísnu literu histórie. Strhne však čitateľov záujem, pretože je poctivým úsilím vyhmatať v historickej postave jej ľudskú podstatu.
A tam, kde nestačili možnosti spisovateľa, pomôže slovo historika podložené faktami a v krátkom doslove Zostrí Jeseniov obraz.
1,50 €
*sampa*geo*
Hemingwayovo dílo ZELENÉ PAHORKY AFRICKÉ — originálně psaná kniha o magické kráse africké přírody — barvitě vypráví zážitky vášnivého lovce divoké zvěře. Štvanice na bájného kudu i apoteóza africké přírody tvoří rámec, do kterého jsou zasazeny hluboké úvahy o vnitřním zápasu člověka zamýšlejícího se nad smyslem života a jeho mravními hodnotami.
Autor hodnotí svou knihu slovy: „Na rozdíl od mnoha jiných románů není v této knize ani jedna postava a ani jedna příhoda smyšlená. Kdyby se někomu zdálo, že je v mém vypravování příliš málo o lásce, je na něm, aby si v příběhu našel nebo našla tolik lásky, kolik právě prožívá. Autor se pokusil napsat naprosto pravdivou knihu, aby poznal, jestli tvářnost nějaké krajiny a obraz událostí jednoho měsíce obstojí, jsou-li vylíčeny podle pravdy, v soutěži s dílem, jež vytvořila fantazie. “
Východ, najmä Ďaleký, odjakživa priťahoval záujem Európanov. A India ako téma cestopisnej literatúry bola vždy delicióznym článkom sveta, ktorý lákal cestovateľov, novinárov i príležitostných návštevníkov. Väčšina z nás ju pozná iba sprostredkovane, z populárnej geografickej, historickej či umeleckej literatúry.
Obrovská krajina s 3268090 km2 a 620 miliónmi obyvateľov, krajina s najvyššími veľhorami sveta, úrodnými rovinami a veľkými plošinami, krajina troch morí s posvätnou Gangou, Mahánadi a Indom, pravlasť starých Hindustáncov, Bengálcov, Bihárcov alebo Tamilov, bola už v bronzovej dobe priestorom veľkej civilizácie, slávnej védskej literatúry a nepreberného bohatstva hmotnej i duchovnej kultúry. Vystriedali sa na nej mohutné ríše: Magadhská, Manríjska, Moslimská, Tamilská a ďalšie. India je exkluzívna už svojím monzúnovým podnebím. Vládne veľkým nerastným bohatstvom. Jej ľud sa živí zväčša poľnohospodárstvom (pestujú sa tam obilniny, ryža, technické plodiny, cukrová trstina, kaučukovník atď. ), chovom dobytka a rybolovom.
Po rozdelení na hinduistický a moslimský štát, najmä od vzniku komunistickej strany a odkedy je samostatnou republikou, stáva sa aj industrializovanou krajinou s veľkými energetickými zdrojmi, ťažobným, hutným, chemickým i textilným priemyslom, na čom sa zúčastňuje ZSSR aj naša vlasť. V histórii ju často znepokojovali nájazdy dobyvateľov; po niektorých sa zachovali vzácne staviteľské pamiatky, ktoré korunujú najmä mohutné diela Veľkých mogulov.
Autorka navštívila „krajinu dávnych múdrostí" ešte roku 1970. Pracovala v Ránčí ako naša expertka — prekladateľka do angličtiny i z angličtiny. Veľa cestovala, sama podnikala exkurzie, aby získala čo najviac zážitkov a poznatkov z nesmierneho exotického bohatstva Východu. Čitatelia ju poznajú ako úspešnú prekladateľku z anglickej literatúry.
V tomto cestopise sa spĺňa jej veľká túžba: oboznámiť čitateľov s prírodou, bohatstvom i životom indického ľudu, s jeho etnografickými zvláštnosťami, orientálnou mentalitou a kultúrnymi (najmä architektonickými) pamiatkami. Všíma si aj spoločenské a politické pomery, premeny tradičnej Indie na civilizovanú krajinu. Zanietene presviedča, ako India s krásnym prírodným a historickým bohatstvom a ušľachtilými ľuďmi poskytuje svetu nehynúce materiálne a duchovné hodnoty. Približuje ich čitateľovi veľmi pútavo. Exotické neznámo Orientu — citlivo odpozorované v krajine veľkého spoločenstva národov a národností, vo veľmi diferencovaných geografických, hospodárskych a spoločenských pomeroch — je atraktívnou tematikou. Autorka v nej sprostredkúva informácie a poznatky predovšetkým o tom, čo sama videla, precítila a zažila v styku s ľuďmi od severu až po najjužnejší kút krajiny.
1,50 €
*sampa*bio*
Knížka postihuje dosavadní cestu „ušlechtilé“ šelmy, vynikajícího divadelního, filmového a televizního herce Juraje Kukury, který se jako jediný herec těchto oborů dokázal prosadit v evropském kontextu. Jeho hvězdná kariéra, plna složitých uměleckých i lidských peripetií začíná v německém divadle a televizi, prosazuje se nejenom u kritiky, ale také na žebříčku popularity v zemích diváka, mluvícího německy.
Je jedním z nejobsazovanějších herců současnosti především v televizi. Také u nás vytvořil řadu vynikajících rolí.
Případ osamělého běžce byl předmětem stovky a stovky reportáží, rozhovorů, recenzí i polemik na stránkách evropského tisku. Knížka se nevyhýbá žádné otázce, věcně a soustředěně odpovídá na stovky vyřčených i nevyslovených dotazů diváků a především divaček tohoto pozoruhodného umělce.
Autor se úmyslně vyhýbá popisnosti a enumeraci a vypráví o osudu Juraje Kukury v kapitolách několika dní jeho návratů do vlasti při natáčení filmu.
Ľudo Zúbek (Malacky 1907—Bratislava 1969), zaslúžilý umelec a nositeľ Ceny Fraňa Kráľa, odmenený mnohými literárnymi cenami za knihy napísané pre mládež, ostal do smrti skromný. Hoci jeho diela získavali medzi čitateľmi čoraz väčšiu obľubu, hoci vychádzali v nových a nových vydaniach (napr. Jar Adely Ostrolúckej za jeho života vyšla štyri razy), nenamýšľal si o sebe, že je veľký spisovateľ. Bol priveľmi kritický voči sebe, tak ako voči celej našej literatúre pre mládež. Videl v nej ešte vždy Popolušku, ktorá sa nemôže porovnávať s veľkou literatúrou svetovou.
Obdivoval velikánov svetovej literatúry, miloval ich diela a pomáhal ich šíriť v prekladoch ako redaktor vydavateľstva Tatran. Aby upozornil mládež na osudy týchto rytierov bez meča, rozhodol sa napísať galériu najvýznamnejších svetových spisovateľov, ktorú vám predkladáme v druhom vydaní.
V úvode k prvému vydaniu autor zdôrazňuje svoj názor, že medzi našimi spisovateľmi pre deti a mládež nieto ešte takých postáv, ktoré by sa mohli zaradiť do galérie týchto rytierov. Uplynulo sotva desať rokov od jeho smrti, a naše knihy si postupne prerazili cestu do sveta. Získali si vďačných čitateľov v mnohých jazykoch, vychádzajú v ruštine, nemčine, angličtine, japončine, dánčine atď. O tento úspech sa zaslúžili nielen ľudové rozprávky, ale aj vynikajúce diela súčasných spisovateľov a, prirodzene, pekné ilustrácie našich výtvarníkov. Keby sa bol Ľudo Zúbek dožil dnešného rozmachu našej detskej knihy, určite by bol svoj úvod do Rytierov poopravil a galériu by bol doplnil niekoľkými našimi veľkými spisovateľmi.
Slovenskej čitateľskej verejnosti sa dostáva do rúk ďalší diel dvojzväzkového diela o živej a neživej zložke našej prírody spracovaný kolektívom pracovníkov Prírodovedeckej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave v spolupráci s akad. maliarom J. Krejčom.
Druhý diel tohto bohato ilustrovaného diela,, Z našej prírody“ je venovaný živočíchom. Podobne ako prvý diel, má všeobecnú a špeciálnu časť. Vo všeobecnej časti sa uvádzajú základné informácie o živočíchoch, o zoológii ako vednej disciplíne a jej najdôležitejších odvetviach, o vývoji živočíchov v geologických dobách, o pôvode, vývoji a zložení súčasnej stredoeurópskej fauny, ako aj o triedení živočíšnej ríše. Zberateľov iste zaujmú kapitoly o metódach používaných pri zbere a preparovaní jednotlivých druhov živočíchov, ako aj o zhotovovaní trofejí. Zaujímavé sú i kapitoly zapodievajúce sa zložením hlavných živočíšnych spoločenstiev v podmienkach strednej Európy, vzťahmi človeka k živočíchom, biologickým bojom v prírode, ochranou živočíchov a na druhej strane nebezpečnosťou niektorých živočíchov pre zdravie človeka.
Ťažisko knihy však tvorí špeciálna časť. Obsahuje 136 farebných tabúľ, na ktorých je zobrazených 1484 druhov živočíchov s príslušným stručným opisom. Druhy živočíchov sa uvádzajú v systematickom poradí od najnižších po najvyššie. Okrem všeobecne známych druhov sa uvádzajú i menej známe a menej atraktívne, s ktorými sa však človek stretáva vo vode, na brehu vôd, na lúkach, poliach, v lesoch a záhradách, v ľudských sídliskách, ale aj v domácnostiach. Medzi vyobrazenými druhmi sú mnohé, ktoré majú význam v zdravotníctve, poľnohospodárstve, lesníctve a i.
Okrem stručného opisu vyobrazeného druhu zameraného najmä na znaky, ktoré sa obrázkom nedajú vyjadriť, na výskyt, rozšírenie, hospodársky význam a pod., sa pre lepšie sprístupnenie problematiky čitateľom uvádza stručná charakteristika jednotlivých živočíšnych skupín.
Oba zväzky spolu predstavujú doteraz najkompletnejšie dielo o flóre, faune a neživej zložke prírody v slovenskej populárno-náučnej literatúre, ktoré poskytuje širokej čitateľskej verejnosti, ale najmä nastupujúcej generácii mladých biológov bohatý zdroj informácií.
Bezhraničné kráľovstvo ľadovcov, víchrice vanúce po šírych arktických pláňach, pol roka oslepivé svetlo, pol roka zase studená polárna noc, večne treskúce mrazy — to je čudesný kraj Eskimákov na ďalekom, vábivom i odstrašujúcom Severe. A predsa v takých nežičlivých podmienkach, doslova v boji o holú existenciu, podarilo sa im zachovať si etnickú, rasovú i kultúrnu jednotu.
Eskimáci patria počtom k najmenším etnickým skupinám na svete, no ich ľadové príbytky — iglu — sú roztrúsené na obrovskom priestore až štyroch rozličných štátov. Títo podľa nášho chápania v mnohých smeroch primitívni ľudia vytvorili svojskú kultúru, majú originálne spoločenské, náboženské a etické názory. Napríklad, nikdy sa nelúčia, oslavujú len príchod. Tvrdý existenčný boj ich núti podriaďovať sa neľútostnému poriadku: jeden živý tvor musí zahynúť, aby iný mohol žiť. Preto starých, už „nepotrebných“ ľudí vykladajú na ľad a nechajú ich tam — opäť bez slova rozlúčky — zomrieť. Nepríjemné veci si jednoducho nevšímajú. Sú prostí, nespútane optimistickí (veď ich hlavnou starosťou je zaobstarať si potravu), drsní ako kraj, v ktorom žijú, no k deťom a priateľom láskaví, mäkkí.
Jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl svéhlavičce Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku. Když její osmdesátiletý manžel Juvenal Urbino, slovutný lékař a přítel pokroku, zahyne jednoho dne pádem ze žebříku, po němž se vypravil do koruny stromu za uprchlým papouškem, přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky "osamělých lovců" i lásky manželské, na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky, sny i delirantní představy. Láska za časů cholery je zřejmě nejosobnějším Márquezovým románem, dbá nejvíce životní pravdy a mísí nahořklou, typicky márquezovskou ironii s laskavým humorem.
autor světově proslulého románu Sto roků samoty (Cien aňos de soledad, 1967, česky v Odeonu 1971, 1980 a 1987), se narodil 6. 3. 1928 v Aracatace na karibském pobřeží Kolumbie. Od časného mládí spojuje zájem o literaturu a film s činností novináře, která ho jako dopisovatele kolumbijských a jiných latinskoamerických periodik dovedla do řady zemí Starého i Nového světa. Již v raných dílech, například v románu Spadané listí (La hojarasca, 1955) a novele Plukovníkovi nemá kdo psát (El coronel no tiene quien le escriba, česky v odeonském výboru Márquezových povídek V tomhle městečku se nekrade, 1979) se projevil jako jedinečný epický talent. Poučen Faulknerem i dávnými spisovateli, kteří se nelekali přemíry fantazie, vytvořil zpola skutečný, zpola smyšlený svět, "v němž se bytosti a věci opakují jako barevné skvrny na vybledajících obrazech ze snu" (J. M. Oviedo). Po "diktátorském" románu Podzim patriarchy (El otoňo del patriarca, 1974, česky 1978) se odmlčel, ale začátkem let osmdesátých překvapil neobyčejné dramatickým příběhem Kronika ohlášené smrti (Crónica de una muerte anunciada, 1981, česky 1984). Po knížce zachycující zážitky levicového chilského režiséra Miguela Littina v Pinochetově "normalizovaném" státě (La aventura de Miguel Littin clandestine en Chile, 1986) vydal přítomný román Láska za časů cholery (El amor en los tiempos del cólera, 1986), který je dílem jeho životní zralosti.
3,00 €
*sampa*zoo*
beletria, román, literatúra anglická, humor
248 s., maďarčina
mäkká väzba
stav: dobrý
0,50 €
*unk*hun*
Gerald Durrellt - családostul, állatostul - jól ismerik a magyar olvasók. Ezúttal „feleség-nézetből” ismerkedhetünk meg vele: élete párja, Jacquie Durrell élvezetes, csevegő stílusban meséli el megismerkedésük, nem kevéssé viharos házasságuk, közös állatgyűjtőútjaik (és az utak során megismert temérdek emberi csudabogár) lenyűgözően mulatságos történetét. A könyv vonzóerejét csak fokozza, hogy a szerző szövegéhez a mű középponti alakja és egyben kipellengérezett áldozata, Gerald Durrell fűz hol csípős, hol simogató - de mindig szellemes lábjegyzeteket.
Alfa, Bratislava, 1973
edícia Redacia technickej literatúry
preklad Eva Danišová
obálka Leodegar Horváth
2. vydanie, 10.000 výtlačkov
63-022-73
učebnice, fyzika
60 s., slovenčina
mäkká väzbaPREDANÉ stav: dobrý *marno*uče*PREDANÉ stav: dobrý *unk*uče-fyz*
Pre prózy, ktoré spisovateľka Eleonóra Gašparová napísala o dospievajúcich dievčatách, sú charakteristické hrdinky so zložitým vnútorným životom, ambíciami a intelektom. Helena Sluková, kľúčová postava románu Spievajúce drevo Helena, patrí k tým dievčatám, ktoré žijú svoj svet, objavujú seba, kriticky sa sebopozorujú. Helena je vo veku, keď mladého človeka ešte v mnohom formuje škola, rodičia, prvá láska a najbližšie okolie. Vníma okolo seba všetko krásne, má vyvinutý zmysel pre umenie, najmä pre spev. Sama sa pokúša spievať — chce sa stať speváčkou. Vie, že o svoje ciele bude musieť bojovať, lebo otec si jej život predstavuje úplne ináč, túži po tom, aby z jeho dcéry vyrástla poľnohospodárka. Napriek otcovým protestom sa Helena hudobne vzdeláva. A pomocou citlivých pedagógov sa jej podarí to, v čo už chvíľami ani nedúfala — presvedčí nedôverčivých, škodoradostných spolužiakov a rodičov o svojom talente. K problémom a vnútorným úvahám o speváckom talente pribúda ľúbostný vzťah k spolužiakovi Markovi a priateľstvo k spolužiačke Stázke. Tieto vzťahy robia hrdinku citlivejšou a menej egocentrickou.
Román je sympatický tým, že spisovateľke sa podarilo vykresliť celý rad postáv, ktoré verne a s mierou dokresľujú ovzdušie a charakter prostredia. V čase svojho vzniku sa román tematikou dozrievania, hľadania a nachádzania samého seba, zaradil medzi najúspešnejšie knihy pôvodnej tvorby.
Naše dvořákovská literatura není sice rozvětvena, ale má zato ucelené monumentální dílo, zpracovávající Dvořákův tvůrčí odkaz v plném rozsahu: Je to hudebně vědecké dílo Dvořákova životopisce Otakara Šourka, který studiu Dvořákovy hudby zasvětil celý svůj život. Jemu vděčíme za objevy a výklad četných Dvořákových skladeb, považovaných dříve za nezvěstné, i za správné opusové řazení, v němž různými zásahy našich nakladatelů vládl značný zmatek. Velká popularisační práce O. Šourka v nesčetných časopisech vrcholí v několika knihách rozborů (Dvořákovy symfonie, Dvořákovy skladby komorní, Dvořákovy skladby orchestrální), po nichž musí sáhnout každý, kdo se chce blíže seznámit s Dvořákovou hudbou.
Základní synthetickou prací o Dvořákově životě a díle je však velká čtyřsvazková monografie, která dosahuje již třetího vydání. Její první díl, značně rozšířený a autorem přepracovaný, vyšel v jubilejním roce 50. výročí úmrtí Ant. Dvořáka.
Díl druhý a třetí následoval v ročních intervalech, a nyní předkládáme čtenářům část čtvrtou, poslední, připravenou k tisku dle intencí zesnulého již autora Jarmilem Burghauserem.
Závěr života A. Dvořáka byl poznamenán usilovným zamyšlením nad vlastním dílem. To byla skutečná příčina neobvyklých jinak u Dvořáka tvůrčích odmlk, jež byly odpočinkem pouze zdánlivým, daleko více však hledáním nových tvůrčích cest a cílů.
O tom vypráví poslední díl Šourkovy monografie, kde autor též zaujal své stanovisko k diskusím, které nedlouho po umělcově smrti rozvířily hladinu našeho kulturního života. Závěr práce tvoří úplný seznam Dvořákových skladeb a soupis všech prací, studií i nejdůležitějších článků věnovaných životu a dílu velkého skladatele.
Naše dvořákovská literatura není sice rozvětvena, ale má zato ucelené monumentální dílo, zpracovávající Dvořákův tvůrčí odkaz v plném rozsahu: Je to hudebně vědecké dílo Dvořákova životopisce Otakara Šourka, který studiu Dvořákovy hudby zasvětil celý svůj život. Jemu vděčíme za objevy a výklad četných Dvořákových skladeb, považovaných dříve za nezvěstné, i za správné opusové řazení, v němž různými zásahy nakladatelů vládl značný zmatek. Velká populárisační práce O. Šourka v nesčetných časopisech vrcholí v několika knihách rozborů (Dvořákovy symfonie, Dvořákovy skladby komorní, Dvořákovy skladby orchestrální), po nichž musí sáhnout každý, kdo se chce blíže seznámit s Dvořákovou hudbou.
Základní synthetickou prací o Dvořákově životě a díle je však velká čtyřsvazková monografie, která dosahuje již třetího vydání. Její první díl, značně rozšířený a autorem přepracovaný, vyšel v jubilejním roce 50. výročí úmrtí Ant. Dvořáka.
Třetí díl pojednává o skladatelově pedagogickém působení na pražské konservatoři a líčí nám období pro Dvořáka skladatelsky i osobně velmi důležité.
Tři léta pedagogické i skladatelské práce, která Dvořák prožil v New Yorku, obohatila jej novými poznatky. Díla, která tu vytvořil, nezávisle již na přání a nátlaku nakladatelů, náleží právem k nejlepším.
Svým poměrem k lidové hudbě americké a demokratičností, kterou osvědčil při vyučování černošských žáků, ukázal do značné míry správnou cestu i umělcům Ameriky.
Soubor Kropáčových črt z Vietnamu a Laosu je knížka velmi zajímavá a záslužná: rozvíjí fundovaný obraz země a lidí, těžce zkoušených válkou, a zároveň evokuje celý složitý proces životní obnovy. Autor jako zkušený reportér s vybroušeným stylem a hlubokou znalostí věci vrství na sebe jednotlivé záběry, tak jak se promítají v jeho citlivé paměti. Ať líčí podvečerní shon v jedné z uliček jihovietnamského okresního města, život v několikamiliónovém Saigonu, vietnamskou přírodu, současnou Hanoj či své cesty po oblastech po léta vystavených ničivé agresi, vždycky je to hluboká sonda do života lidí, do minulosti i přítomnosti země. Osudy lidí, znovu nalézajících své místo ve světě i v životě, jsou hlavní osou autorova vyprávění. Válka vždy znamená pro člověka nesmírnou tragédii, ale současně je pro něho s ničím nesrovnatelnou zkouškou: odsunuje vše nepodstatné v jeho osobnosti, dává vyniknout hrdinství či zbabělosti, čestnosti či podlosti, síle či slabosti.
Zdeněk Kropáč patří mezi ty autory, kteří plastickým, sdělným jazykem dokáží zachytit nezachytitelné — prchavý okamžik, atmosféru, náladu, krajinnou impresi i duši člověka. V tom je také jeho knížka nejpůsobivější: obrazy jím popisované nabývají širší platnosti, daleko přesahující rámec jedné země, jedné epochy.
Sotva sa nájde nejaký iný hollywoodský herec, ktorý by v posledných dvoch desaťročiach získal toľko ocenení a úspechov ako Dustin Hoffman. Zaskvel sa ako nemotorný maturant, ako nebojácny novinový reportér, ako herec prezlečený za ženu, ako mládenec s duševnou poruchou i ako spolumajiteľ v "Rodinnom podniku". Ocenenie Oskarom za hlavnú úlohu vo filme Rain Man a to isté vysoké uznanie za výkon vo filme Kramerová versus Kramer sú doterajším vrcholom Dustina Hoffmana v jeho filmovej kariére.
Romantika a dobrodružství lákaly člověka odjakživa. Nejinak tomu bylo i u amerického spisovatele Richarda Halliburtona, jenž díky veliké odvaze a houževnatosti dokázal prožít život neuvěřitelně barvitý, nabitý senzacemi a dobrodružstvím. Cílem první Halliburtonovy výpravy byla Evropa, kde třebaže zcela bez zkušeností, zato vybaven nezdolnou vůlí, úspěšně vystoupil až na vrchol Matterhornu. Svými dalšími výpravami chtěl dokázat, co se dosud nikomu nepodařilo, proto např. skočil do jedenadvacet metrů hluboké Studny smrti v Yucatánu, prožil noc na Olympu, nechal se uvěznit na Ďábelských ostrovech, aby poznal poměry v nejproslulejší a nejobávanější věznici na světě. Častým zdrojem inspirace mu byla četba: putoval po stopách Odysseových, Kolumbových, Cortezových, stejně jako Hannibal přešel na slonu Alpy, pokusil se žít jako Robinson, přeplaval Helespont. Své cesty Afrikou, Evropou, Asií, Amerikou a Oceánií podnikal mnoha různými způsoby: pěšky, v nejrůznějších vozidlech i plavidlech a také letadlem. V honbě za ojedinělými zážitky a senzacemi se vždy zároveň snažil získat co nejvíce zeměpisných, kulturních i historických poznatků a ty pak osobitou, často humorně laděnou formou sdělit čtenáři. Svědectvím, že se Halliburtonovi jeho záměr zdařil, je především to, že i dnes, padesát let od napsání poslední reportáže, zůstaly jeho cestopisy četbou poutavou, živou a stále přitažlivou.
RICHARD HALLIBURTON, americký spisovatel a reportér, nazývaný svými nadšenými čtenáři „smělý Dick", autor několika bestselleru, narodil se 9. ledna 1900 v Brownsville ve státě Tennessee. Již jako školák prožíval první okouzlení dálkami nad zeměpisnými učebnicemi, cestopisy a obrázky zajímavých míst. Po studiích na Princetonské univerzitě opustil proti vůli rodičů domov a vydal se do světa. První Halliburtonovy články se objevovaly v novinách od počátku dvacátých let.
Zakazovaný, povesťami opradený, škandalizovaný — všetky tieto prívlastky možno s plnou platnosťou použiť o románe popredného slovenského publicistu, ktorý takýmto spôsobom predkladá svoju umeleckú polemiku na odvekú tému — zápas medzi pravdou a nepravdou, či polopravdou.
Tamara sa obzrela a — stŕpla. Prenasleduje ju neobyčajne veľká svorka vlkov; môže ich byť vari do štyridsať. A sú už dosť blízko.
Nastali preteky na život a na smrť. Psov nebolo treba poháňať. Sane leteli, čo sa takmer ani povrchu snehu nedotýkali.
Tamara už cítila horúci dych mocného vlka, ktorý bol akiste vodcom svorky a predbehol všetkých ostatných. Niekoľko ráz už mocne rafol po nej zubiskami, ale zatiaľ mu vždy klepli naprázdno. Z papule sa mu valila hustá pena.
„Sibírsky trestanec“ je nanajvýš pútavý, dobrodružstvami nabitý román z ďalekého severu, kde víchrice hudú divé piesne, sprevádzané vlčím revom, kde mráz spína v okovy ľadu nielen horské studienky, ale aj ľudské srdcia. Trestanec, ktorého vypovedia na Sibír, nemôže viac čakať ani byľku ľudského milosrdenstva, ani nijakú pomoc. A predsa — nie je to celkom tak. Láska je sila, ktorá všetko prekoná, a milujúca žena je schopná niesť svoje horúce, šľachetnou obetavosťou rozžiarené srdce do najkrutejších mrazov, aby zachránila muža, ktorého ľúbi. Román o veľkej láske i veľkom utrpení, pasáže plné poézie a čara sa striedajú s napínavými scénami vzrušujúcich dobrodružstiev.
PREDANÉ
*takro*geo*
Na rozdíl od mnoha jiných románů není v této knize ani jedna postava a ani jedna příhoda smyšlená. Kdyby se někomu zdálo, že je v mém vypravování příliš málo o lásce, je na něm, aby si v příběhu našel nebo našla tolik lásky, kolik právě prožívá. Autor se pokusil napsat naprosto pravdivou knihu, aby poznal, jestli tvářnost nějaké krajiny a obraz událostí jednoho měsíce obstojí, jsou-li vylíčeny podle pravdy, v soutěži s dílem, jež vytvořila fantazie.
Toho, kdo již poznal jiná významná díla Ernesta Hemingwaye, autora, který tak originálně a svébytně poznamenal vývoj moderní prózy, snad překvapí cestopisné a lovecké vyprávění, soustředěně líčící zážitky lidí uprostřed africké přírody.
Zelené pahorky africké tvoří nepochybně předěl ve spisovatelově tvůrčí dráze a podávají svědectví o hluboké myšlenkové změně, jež nastala už ve třicátých letech a učinila umělce představitelem politické angažovanosti v literatuře. Vtipné úvahy o světě, životě a umění jsou v knížce zasazeny jako malé klenoty do barvitého líčení krajiny i vzrušujících příhod vášnivého lovce a milovníka zvěře. Jsou to právě skvělé pasáže věnované spisovatelově cestě africkou zemí, jež umožňují zařadit tuto hluboce filosofickou práci do řady cestopisných publikací.
Dejiny ľudského rodu od najstarších čias až po dnešok zaznamenali nejeden príbeh lásky mladých ľudí. Každá doba mala svojho Rómea a svoju Júliu. Doba, v ktorej žili Jašíkov Igor a Eva z Námestia svätej Alžbety, postavila medzi milencov na tie časy najneprekonateľnejšiu prekážku — rasovú, ktorú uzákonil v Norimberku „český kaprál“. A tak v baladickom príbehu kresťanského chlapca Igora a mladej Židovky Evy je obsiahnutá aj obludnosť fašizmu.
Poetický vzťah, ktorý dozrieva po večeroch v zvonici kostola, drasticky naruší ponižujúce nariadenie, aby synovia a dcéry Izraela nosili žlté Dávidovo znamenie. Ľudia z Námestia svätej Alžbety, ktorí si donedávna vo svojej chudobe neuvedomovali príslušnosť k rôznym náboženstvám, sú zrazu postavení do dvoch táborov. Jedni, medzi nimi Igor, spočiatku ani dobre nechápu absurdnosť tohto rozdelenia a iba kdesi v kútiku duše v nich dozrieva strašlivé poznanie. Iní, ako bývalý holič Flórik, sa zasa vedia prispôsobiť a ťažia z nešťastia iných.
3,90 €
*agisa*polit*