Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

streda 13. júla 2016

COOPER, JAMES FENIMORE - ČERVENÝ PIRÁT

COOPER, JAMES FENIMORE

ČERVENÝ PIRÁT
(The Red Rover)

Mladé letá, Bratislava, 1966
edícia Stopy
preklad František Hattala
ilustrácie Gabriel Štrba
obálka Alojz Riškovič
1. vydanie, 68.000 výtlačkov

beletria, dobrodružné, knihy pre deti
264 s., slovenčina
hmotnosť: 343 g

tvrdá väzba

0,50 € *marno*sklad*

PREDANÉ stav: dobrý, na vonkajšom obale v spodnej časti malá trhlinka *H-TV-2* rimle

Červený pirát je jeden z najlepších Cooperových románov vôbec. Je vysoko aktuálny svojím revolučným ohňom, myšlienkami slobody, nezávislosti a odboja proti kolonizátorskému jarmu. Cooper tu čerpá z vlastných zážitkov, skúseností a dojmov, lebo sám bol dlhé roky námorníkom. Strhujúco opisuje najmä boje lodí na mori, zúrenie živlov, ale zároveň je aj veľkým psychológom. Nik nevie, kto sa pod týmto menom skrýva. Loď Červeného piráta sa preháňa po amerických moriach a objavuje sa vždy tam, kde ju nik nečaká. Neraz bola obkľúčená, ale vždy unikla aj z najväčšieho nebezpečenstva. Červený pirát po mnohých bojoch proti anglickým kolonizátorom umiera a odhaľuje svoje inkognito. Tento román bol obľúbeným čítaním mnohých vodcov revolúcie.








KAPITOLA 15

Uplynul týždeň od udalostí opísaných v predchádzajúcej kapitole. Nádherná loď Delfín, ktorá nedávno stála v newportskom prístave, preplávala za ten čas vyše tisíc morských míľ a teraz sa ocitla ďaleko na juhu, v Atlantickom oceáne pri nízkych ostrovoch, ktorých je tam veľký počet.

Istého krásneho rána, keď obloha žiarila čistým blankytom a sľubovala nádherné počasie, námorníci vyšli na palubu, či už po nejakej práci alebo jednoducho len preto, aby sa nadýchali čerstvého povetria a pohovorili si s druhmi. Doteraz bolo celý týždeň väčšinou zamračené alebo hmlisto, a tak keď konečne svitol pekný deň, bolo treba využiť príležitosť. Námorníci sa živo zhovárali a ani najmenej sa nestarali o plavbu. Na zadnej zvýšenej časti paluby, na dunete, prechádzali sa mladí dôstojníci v uniformách, no ťažko by bolo podľa týchto uniforiem zisťovať národnosť, ku ktorej loď patrila. Všetci dôstojníci mali pri boku pošvu s dýkou a spoza opaska im vytŕčali rukoväte pištolí. Podľa ich hlasitého rozhovoru a veselého smiechu sa dalo usudzovať, že všetci majú dobrú náladu a že sú bezstarostní. V prostrednej časti paluby stála stráž oblečená do vojenskej rovnošaty. Podľa toho sa dalo usudzovať, že na lodi je aj vojsko. Veliteľa tohto vojenského oddielu na lodi nebolo treba dlho hľadať. Stál opretý o lodné zábradlie. Podľa zlatých epoliet a odznakov bolo možno zistiť, že je to generál. Tak ho titulovali všetci námorníci i vojaci na lodi.

Trochu obďaleč stál kapitán Delfína Červený pirát. Bystrým zrakom si prezeral loď alebo hľadel na obzor, či sa neukazuje nejaké mračno, veštiace búrku. Potom zasa blúdil zrakom po mori a skúmal, či neuvidí nejakú loď. Jeho plavé vlasy zakrývala kapitánska čiapka ozdobená zlatou stuhou. Mal na sebe belasý, zlatom lemovaný plášť. Spoza opaska mu vytŕčali dve pištole a rukoväť dýky. Pri boku mu visela turecká šabľa, na ktorej by odborník lined na prvý pohľad rozoznal najlepšiu oceľ.

V jednej z kajút, ktoré stáli na dunete, boli i tri ženy, zachránené z Royal Caroliny. A napodiv — boli veselé, natešené, usmiate. Pravdepodobne nevedeli nič o tom, na akej lodi sa vlastne ocitli. Oči sa im rozžiarili, keď uzreli v šírej morskej diaľave akýsi ostrov. Mrs. Wyllysová sa obrátila k Wilderovi, ktorý pred chvíľou vstúpil do kajuty.

Mladý môj priateľ, — povedala mu milo a srdečne, — práve pred štvrťhodinkou som vravela Gertrúde, že za tým ostrovom, ktorý tam v diaľke vidíme, leží jej domovina a že pri priaznivom vetre sa dostaneme do Charlestonu už za niekoľko dní. Neborká Gertrúda. Hrôzy, ktoré prežila od stroskotania Royal Caroliny, tak na ňu zaúčinkovali, že sa stala malomyseľnou. Nechce veriť tomu, čo jej hovorím. Povedzte, pán Wilder, či nemám pravdu, že sa čoskoro dostaneme do Charlestonu.

Teraz sme trocha južne od Charlestonu, — odvetil Wilder.

Ale to neznamená, že by sme sa ta za niekoľko dní nemohli dostať. To závisí len od vetra a od dobrej vôle kapitána Heideggera.

Počuješ, ty neveriaci Tomáš, — riekla Mrs. Wyllysová miss Gertrúde so smiechom. — Ale ešte čosi, — doložila a opäť sa obrátila k Wilderovi. — Istá otázka mi leží na srdci ako balvan a už pred pár dňami som vám ju chcela položiť. Ste druhým dôstojníkom na tejto lodi, či nie?

Som, — prisvedčil Wilder.

Vysvetlite mi láskavo, ako je to možné. Dostali ste sa na túto loď ako stroskotanec a naraz len ste druhým dôstojníkom hneď po kapitánovi.

Jeden dôstojník na tejto lodi náhle umrel, — odvetil Wilder. — Tým sa jeho miesto uprázdnilo. Pretože sa kapitán Heidegger z mojich dokladov presvedčil, že mám potrebné vzdelanie i skúsenosti, dosadil ma na to miesto.

Vy ste teda už slúžili na kráľovskej lodi? — vypytovala sa ďalej Mrs. Wyllysová.


SEVERIN, JEAN - DOBYVATEĽ MIEST

SEVERIN, JEAN

DOBYVATEĽ MIEST
(Vauban, ingénieur du roi)

Mladé letá, Bratislava, 1976
edícia Stopy
preklad Ružena Jamrichová
ilustrácie Marián Minarovič
1. vydanie, 17.000 výtlačkov

dobrodružné, beletria, román,
200 s., slovenčina
hmotnosť: 310 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, venovanie na patitule

2,00 € PREDANÉ

*H-TV-4(3)* rimle

„Zďaleka sa ozýva dupot koni. Prenasledujú ma. Môj žrebec, plnokrvník, má v sebe oheň a miluje tmu. Domy, zvonice, fontány, veže sa mihajú pod rojom hviezd. Dajaká hliadka sa nám ledva vyhne; ozbrojenci nás zasypú nadávkami. Stretneme oddiel kavaleristov. Veliteľ zdvihne šabľu na pozdrav, žiada heslo. Pošlem ho do pekla. Zvrtnú sa a hybaj za mnou. Čoskoro budem mať za pätami celé mesto. Pred Mikulášskou bránou prudko zahnem k bašte. Cestu mi prehradí oddiel kopáčov. Precválam vľavo od nich, šúchajúc sa o steny domov. O kus ďalej chlapi ťahajú delo. Pobodnem žrebca, preskočí delo mohutným skokom. Získal som stokrokový náskok pred svojimi prenasledovateľmi. Ale ešte som nevyhral.“ Takto sa Renaud, hlavný hrdina tejto knihy, vracia z obliehaného Namuru, kde bol pre svojho veliteľa Vaubana zistiť údaje o sile nepriateľa. Renaud si chce svojím hrdinským činom získať úctu milovanej Isabelly, ale hlavne pomôcť Vaubanovi, ktorého si hlboko váži, pretože tento rázovitý učenec a maršal Ľudovíta XIV., autor nového systému opevnení a metód ich dobývania, sa ani v zmäkčilom prostredí kráľovského dvora nevzdáva svojich vidieckych zvykov a priamosti, a hoci ho prezývajú „dobyvateľ miest", nemá rád vojnu.







12/ RÍŠA STRACHU

2. júna. Batérie pána de Vauban rozmetali namurské delostrelecké postavenia. Obliehaní odvážali trosky zakrátko umlčaných diel. Nato môj veliteľ prikázal streľbu na odraz. Uštvaný nepriateľ sa zahrabáva do svojich opevnení. Kusy valov sa rúcajú. Na rohu hlavnej bašty sa rozďavuje hlboká diera, do ktorej kanóny búšia ani do nákovy.

Slučka sa zaťahuje, a beda Namuru. Aby sa obliehaní vyslobodili z tuhého obkľúčenia, pokúsili sa dva razy o výpad, ale zakaždým neúspešne. Gróf d’Auvergne, ktorý onoho dňa mal na starosti velenie, nenakomandoval ta ani jazdu.

Na úsvite markíz de Boufflers odvelil granátnikov a dragúnov na útok do predmestia Jambe a zmocnil sa ho po dvojhodinovom boji. Ale poriadne tam pripekalo. Mali sme hodne mŕtvych a ranených.

Tretia paralela sa zaobľuje popri glacise, svahu pod valmi, na dostrel granátnikov z predných opevnení. Umiestnili sem kanóny na kamenné gule, ktoré ostreľujú strelcov na mestských valoch a zasýpajú priekopy pŕškou kamenia.

Sapéri stále postupujú. Dnes ráno dosiahli vonkajšiu priekopu pod hradbami pri Mikulášskej bráne, ktorú zasypali zákopníci. Dnes napoludnie ta vmašírovali zákopnícke batalióny, švajčiarske gardové jednotky a Stoppove regimenty s vytasenými šabľami v ruke, a zmocnili sa vonkajšieho násypu, svahu chrániaceho priekopu.

Nemci sa tu hrdinsky bránili, ale útočné vlny ich pohltili.

Mathieu ešte vedie sapérov okolo hlavnej bašty. Drví ho zimnica, ale za nič na svete by neprepustil niekomu inému svoje miesto. Pohyblivý drevený kryt natrafil na mínu vedľa tretej paralely; a druhý, zasiahnutý guľou, sa priam rozprskol a vyparil, vystavený paľbe z pušiek. Ale Mathieu postupuje, akoby sa bol zaveril, že vlastnoručne dobyje Namur. Teraz mieri k ceste pod hradbami pred podkopníkmi, ktorí si prerážajú cestu a vyústia do priekopy pod polkruhovou baštou, kde je veliteľské stanovište celej hlavnej bašty.

Dnes som sa šable ani nechytil. Som iba očitým svedkom tragédie, ktorú pán de Vauban s nenapodobiteľnou genialitou vpisuje do zeme a brál.

Prieskumníci oznámili príchod Viliama Oranžského, ktorý si buduje mosty cez rieky. Dorazí príliš neskoro.

Obloha sa zaťahuje. Od mora sa valia tmavé mračná, hnané prudkými poryvmi vetra. Že by eskadra pána de Tourville musela uprostred búrky čeliť anglickej flotile?

3. júna. Mohol som to predpokladať. Na svitaní prišiel rozkaz zdvojnásobiť stráže a jazdu. Princ de Condé a maršal d’Humieres to prišli skontrolovať. Kráľovskí mušketier sa nasťahovali do zákopov. Pán de Vauban v slávnostnej uniforme, naježený, metal blesky z očí. A jeho stavitelia ani čo by mali pod krunierom hniezdo sršňov. Iba Cormaillon sa usmieval ako vždy.

Slovom, kráľ navštívil zákopy.

Prišiel o ôsmej ráno s kapitánom telesnej stráže, štyrmi vysokými šaržami a niekoľkými hodnostármi od dvora; pripravili pre nich drobné koníky, nehodné ani fajku močky, naozajstné barany. Jeho Veličenstvo ich odmietlo, na vlastných nohách zišlo do zákopov, a sprievod na čele s pánom de Vauban sa vzdialil.

DAVID, KURT - ČIERNY VLK

DAVID, KURT

ČIERNY VLK
(Der Schwarze Wolf - Tenggeri, Sohn des Schwarzen Wolfs)

Mladé letá, Bratislava, 1976
edícia Stopy
preklad Štefan Teren
ilustrácie Ján Trojan
20.000 výtlačkov

dobrodružné, beletria, román,
558 s., slovenčina
hmotnosť: 686 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

2,00 € PREDANÉ!

*H-TV-4(3)* rimle

Džingischán bol v mladosti bezvýznamným náčelníkom neveľkého mongolského kmeňa. Mal iba úbohú matku, deväť koni a šesť oviec a nerozlučného priateľa, ktorý sa volal Chara-Čono, Čierny Vlk. Čierny Vlk mu pomáhal zjednocovať kmene, bdel nad jeho spánkom a bojoval vždy po jeho boku. Bol svedkom Džingischánových víťazstiev a všetkých jeho činov, dobrých aj zlých. A pre tie zlé ho napokon musel opustiť, lebo neznášal pohľad na jeho krutosti. Tenggeri, nevlastný syn Čierneho Vlka, sa však napriek tomu stane bojovníkom v chánovom vojsku a zúčastní sa dvoch jeho najväčších vojnových výprav. Ale jablko nepadá ďaleko od stromu a Tenggeri si v Číne uvedomí, akou pohromou je vpád Džingischánových hôrd pre neporovnateľne kultúrnejšie obyvateľstvo čínskej ríše, pochopí, koľko zla znamená Džingischán nielen pre vyspelejšie susedné krajiny, ale aj pre vlastný ľud, ktorému vládne ako ukrutný tyran. „Čierny Vlk“ a „Tenggeri", dva strhujúce romány východonemeckého spisovateľa Kurta Davida (1924), vychádzajú u nás spoločne v jednom zväzku. Obe tieto skvelé diela dosiahli v nemčine v rekordnom čase niekoľko vydaní, „Čierny Vlk“ bol už preložený do poľštiny, angličtiny, češtiny a srbochorvátčiny a autorovi zaň udelili 2. cenu ministerstva kultúry za literatúru pre deti a mládež roku 1967.







TISÍC MAČIEK A DESAŤTISÍC LASTOVIČIEK

Bol to šťastný rok. Slnko, mesiac a láska, všetko vovedne. Boli sme načisto spití tichom, ktoré nás obklopovalo, čím dlhšie trvalo, tým väčšmi sme mu však nedôverovali, tušili sme, že sa môže každú chvíľu narušiť.

Cez zimu som teda opäť sedával v jurte pri ohni so Zlatým Kvetom a s Tenggerim, a pomedzi špáry v plstených stenách nám vietor vše nafúkal veľa drobného snehu. Zhovárali sme sa o jari, o lete, o jeseni, o pekných dňoch, o tom, ako sme chodievali na rybačku alebo poľovať, a o tom, ako sa Tenggeri učil jazdiť na koni, strieľať lukom a strihať ovce. Brával som ho už dokonca aj na j arabice. A rád som spomínal, ako pyšne sedel v sedle a ako obratne nosil na predlaktí malej ruky sokola.

V rozhovoroch sme, pravda, snívali aj o nastávajúcom roku. Veď o dobrom sa dobre sníva a možno snívať aj o tom, čo by sme si želali také, čo by nikomu neškodilo. Túžili sme, aby to bol zasa taký rok ako vlaňajší, aby sme si v ňom aj niečo nadobudli a nikomu pritom nič nevzali. Naozaj, naše duše boli čisté, v pokore sme si ctili bohov, na noc sme im pred jurtu vykladali hrnčeky s jedlom, obetovali sme im, aby splnili naše želania.

Nuž aj táto jar sa rozvíjala v tichosti a nežne.

Chachán vyslal iba niekoľko menších jednotiek mladých bojovníkov, aby v niektorých podmanených kmeňoch strestali odbojníkov. Neboli to teda vojnové, ale iba akési trestné výpravy proti neposlušným, ktorí sa pokúšali opustiť stepnú ríšu a presídliť niekam, kde by im nijaký Džingischán nevládol. O týchto bojoch sa však naša horda dozvedela len zriedkakedy, žila si preto v pokoji a dodržiavala chachánove zákony, ktoré Tatatungo vryl do kovových tabúľ.

Raz ráno, keď sme si s Tenggerim vyšli na koňoch dolu Ononom vyhliadnuť dobré miesto na rybačku, chlapec ma upozornil, že nás sledujú dvaja jazdci. Odvetil som mu: — Breh je dlhý a rýb je tu ako hviezd na nebi, syn môj. — Áno, povedal som „syn môj“ a on mi vravel „otec môj“. Nikdy som s ním nehovoril o tom, že som ho našiel na bojisku ako kvetinku skrytú medzi mŕtvymi a že som si ho vzal so sebou.

Mali sme pred sebou kopec, a keď sme ho prešli a zišli zasa nadol, zosadli sme z koní, sputnali sme im nohy a nechali sme ich popásať.

Vyletelo niekoľko kačíc.

Podúval vietor.

Hodili sme udice do vody.

Tenggeri mal šťastie.

Rozosmiaty ťahal na breh fúzatého sumca. Voda s bahnom len tak striekala. Chlapec sa hodil na mohutnú rybu a zabil ju skôr, ako som mu stihol prísť na pomoc.

Zrazu mi Tenggeri pošepol: — Otec, jazdci!

Obzrel som sa skôr zo zvedavosti ako zo strachu. Stáli hore na kopci, vzpriamení v sedlách, a pozerali na nás nadol, potom ponad rieku a na oblohu a nanovo zasa na nás. Tam, kde zostali stáť a čakali, čiahala im tráva až po strmene. Obidvaja chlapi zoskočili z koní a sadli si do vysokej trávy tak, že im teraz trčali z nej iba dva plstené klobúky. Keď vietor zelené byle trávy naklonil, hľadelo stadiaľ na nás sem do malej zátone štvoro očí.

Čo sú to zač? — spytoval sa Tenggeri.

Pokrčil som plecami.

Sú z našej hordy, otec?

Ani to som nevedel. Náš hlavný tábor bol už na to priveľký, aby sme sa všetci poznali.

Tam hore predsa nemožno chytať ryby, otec! — vravel chlapec.



LÁSKU K LESŮM PROJEVME ČINEM!

LÁSKU K LESŮM PROJEVME ČINEM!

Ministerstvo zemědělství, Praha, 1947
edícia Knihovna minsterstva zemědělství (37)
obálka Otto Ušák
80.000 výtlačkov

poľnohospodárstvo, antológia,
32 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 47 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,80 € PREDANÉ

*H-TV-2*




utorok 21. júna 2016

SUE, EUGENE - VEČNÝ ŽID 1

SUE, EUGENE

VEČNÝ ŽID 1
(Le Juif errant)

Martis, Martin, 1991
preklad Ján Žigo
2. vydanie
obálka Ivan Bílý
ISBN 80-85286-35-1

beletria, román
504 s., slovenčina
hmotnosť: 522 g

tvrdá väzba
stav: výborný, nepoužívaná

0,90 € PREDANÉ

*H-TV-4(3)*





Tajomstvo

- Predovšetkým, dobrý náš Dagobert, - pôvabne sa líškala Rose, - keďže ti chceme prezradiť tajomstvo, musíš nám sľúbiť, že nás nebudeš hrešiť.

- Všakver... nebudeš hrešiť svoje deti! - doložila Blanche nemenej zaliečavo.

- Dohodnuté! - odvetil vážne Dagobert. - najmä keď ani neviem, ako by som si pri tom počínal... Ale prečo by som vás mal hrešiť?

- Pretože sme ti mali hádam povedať skôr, čo ti ideme rozprávať až teraz...!

- Počujte, deti moje, - odvetil poúčavo Dagobert po chvíli rozmýšľania o takomto spornom prípade svedomia, - sú len dve možnosti: alebo ste mali pravdu, keď ste mi to zatajili, a potom je to výborné, alebo ste nemali pravdu, a potom už sme za tým! Teda neškriepme sa už o tom! Tak, poďme, som samé ucho!

Rose, úplne uspokojená týmto skvelým rozhodnutím, usmiala sa na sestru:

- Predstav si, Dagobert, že už dve noci po sebe sme dostali návštevu!

- Návštevu!?

A vojak sa na stoličke prudko zahniezdil.

- Hej, pôvabnú návštevu ... pretože je zlatovlasý!

- Ako, dočerta, je zlatovlasý? - len-len že Dagobert nevyskočil na rovné nohy.

- Zlatovlasý... s nebovými očami... - doložila Blanche.

- Ako, doparoma, s nebovými očami? - zavrtel sa opäť Dagobert.

- Áno, s nebovými očami... takto veľkými... - ozvala sa Rose a položila koniec svojho pravého ukazováka do polovice ľavého.

- Ale hrom do toho, aj keby boli takéto veľké... - a veterán, keďže rád všetko zveličoval, ukázal celé predlaktie, - aj keby, hovorím, boli takéto veľké, to by na veci nič nemenilo...

Bielohlávok s modrými očami... Tak, slečinky, čo to má znamenať?

Dagobert tentoraz vstal s prísnou a hlboko ustarostenou tvárou.

- No, vidíš, Dagobert, už nás hrešíš!

- A to hneď na začiatku... - dodala Blanche.

- Zo začiatku? Má to teda i pokračovanie, či vari aj koniec?

- Koniec? Veľmi dúfame, že nie...!

A Rose sa dala do bláznivého smiechu.

- Práve naopak, želáme si len, aby to trvalo naveky, - dodala Blanche, priam taká veselá ako jej sestra.

Dagobert sa veľmi vážne pozrel raz na jednu, raz na druhú devu, aby rozlúštil hádanku. Keď však videl ich úchvatné tváričky oživené úprimným a nevinným smiechom, pomyslel si. že by nemohli byť také veselé, keby mali vážne výčitky svedomia. Celý uveličený, že sú také naradostené v tejto ošemetnej situácii, vraví:

- Len sa smejte... smejte sa. deti moje ... náramne rád vás vidím takéto!

Potom spomenúc si, že sa predsa len nepatrí práve takto odpovedať na ich čudné priznanie, doložil drsne:

- Rád vás vidím takéto, áno. lenže nie vtedy, keď prijímate plavovlasé návštevy s modrými očami, milé slečny! No, aký som len blázon, že počúvam, čo mi rozprávate ...! Robíte si zo mňa dobrý deň... všakver?

- Nie, hovoríme pravdu ... čiročistú pravdu ...!

- Ty predsa vieš... nikdy sme neluhali, - dodala Rose.

- Majú pravdu, veru, nikdy neluhajú... - vravel si vojak a opäť sa ho zmocnil zmätok. - No ako len, doparoma, je táto návšteva možná? Ja spím vonku, krížom pred dverami, Kazimier leží pod oblokom: nuž, všetky modré oči a všetky plavé vlasy celého sveta mohli vojsť len dverami alebo oknom a keby sa boli o to pokúsili, boli by sme ich privítali... našským spôsobom... A my obaja máme tenké uši! No tak, deti moje, prosím vás, žarty nabok, vyjadrite sa jasne!

Sestry, vidiac podľa výrazu Dagobertovej tváre, že je naozaj krajne znepokojený, nechceli dlhšie zneužívať jeho dobrotu.

Pozreli na seba a Rose vzala do svojich rúčok tvrdú a širokú ruku vyslúžencovu:

pondelok 20. júna 2016

40 ROKOV KATEDRY CESTOVNÉHO RUCHU A SPOLOČNÉHO STRAVOVANIA NA SLOVENSKU 1964 - 2004

40 ROKOV KATEDRY CESTOVNÉHO RUCHU A SPOLOČNÉHO STRAVOVANIA NA SLOVENSKU 1964 - 2004

Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici
katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania EF UMB v Banskej Bystrici
zostavili Marian Gúčik, P. Jahn, J. Kalousková, Ján Orieška, Peter Patúš
obálka Tatiana Grófová, Jozef Janovec

ročenka, cestovanie
44 s., slovenčina
hmotnosť: 72 g

mäkká väzba
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-TV-3*

45 ROKOV KATEDRY CESTOVNÉHO RUCHU A SPOLOČNÉHO STRAVOVANIA NA SLOVENSKU 1964 - 2009

45 ROKOV KATEDRY CESTOVNÉHO RUCHU A SPOLOČNÉHO STRAVOVANIA NA SLOVENSKU 1964 - 2009

Ekonomická fakulta Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici
katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania EF UMB v Banskej Bystrici
zostavili Marian Gúčik, Ján Orieška, Peter Patúš, Jana Kučerová, Šimon Raši
300 výtlačkov

ročenka, cestovanie
50 s., slovenčina
hmotnosť: 79 g

mäkká väzba
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-TV-1*


nedeľa 19. júna 2016

BLAŽEK, BOHUSLAV - KRÁSA A BOLEST

BLAŽEK, BOHUSLAV
OLMROVÁ, JIŘINA

KRÁSA A BOLEST
Úloha tvořivosti, umění a hry v životě trpících a postižených

Panorama, Praha, 1985
doslov Marie Pokorná
obálka Jiří Rathouský
ilustrácie Jiří Veselý
1. vydanie, 12.000 výtlačkov

zdravie, psychológia, umenie
416 s., 32 s. čb fot., čeština
hmotnosť: 365 g

mäkká väzba
stav: zosušené lepenie väzby, uvoľnené listy

0,30 €

*home*printer*

Trpící a postižení představují jakousi laboratoř celé společnosti; jsou průzkumníky tan, kde na mapě lidských zkušeností jsou bílá místa, navrhují a testují strategie a styly pro mezní životní situace, a jsou tedy jakousi skrytou rezervou lidského rodu pro případ extrémních zátěží, drastických změn nebo katastrofických ohrožení.



SUTÓRIS, IVAN - UBYTOVANIE NA SLOVENSKU

SUTÓRIS, IVAN
JUCKOVÁ, MILENA

UBYTOVANIE NA SLOVENSKU
Hotely - Chaty - Autokempingy - Táboriská - Lanovky - Vleky

Šport, Bratislava, 1980
obálka František Šlachta, Jozef Michaláč
2. novelizované vydanie, 12.000 výtlačkov

 turistika, cestovanie,
272 s., slovenčina
hmotnosť: 209 g

mäkká väzba
stav: výborný

1,00 €

*H-TV-4(3)*



sobota 18. júna 2016

ĎURČEK, JOZEF - GEMER

ĎURČEK, JOZEF

GEMER
turistický sprievodca

Šport, Bratislava, 1982
fotografie Dionýz Dugas, Ladislav Deneš
mapy Jozef Ďurček
obálka Peter Buzinkay, Dionýz Dugas
1. vydanie

sprievodca, turistika,
232 s., čb fot., rozkladacia mapa, slovenčina
hmotnosť: 204 g

mäkká väzba
stav: dobrý

1,70 € *zukol5* DAROVANÉ
1,50 € *home* PREDANÉ




POKORNÝ, PETR - VÝKLAD EVANGELIA PODLE MARKA

POKORNÝ, PETR

VÝKLAD EVANGELIA PODLE MARKA
druhé, doplněné vydání
s překladem apokryfních dodatků

Kalich, Praha, 1981
Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze
2. doplnené vydanie

náboženská literatúra, skriptá vysokoškolské,
392 s., čeština
hmotnosť: 350 g

mäkká väzba
stav: výborný, nepoužívaná

3,30 € PREDANÉ

*H-TV-2*




7,31-37 Uzdravení hluchoněmého /par: Mat. 15,29-31/

/31/ Vrátil se z území Tyru a šel přes Sidon k jezeru Galilejskému územím Dekapole  /32/ I přivedou k němu člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. /33/ Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, /34/ vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená "otevři se". /35/ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. /36/ A nařídil jim, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. /37/ Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč. "

Příběh o uzdravení hluchoněmého vynechává Matouš i Lukáš. Uvidíme, že k tomu měli důvod a že to tedy neznamená ohrožení teorie dvou pramenů.

31 Podle verše třicátého prvního se Ježíš vrací ke galilejskému jezeru /moři/ přes Dekapoli. Je to oklika, jako bychom jeli z Brna do Prahy přes Plzeň. Marek tím ovšem chtěl především vyjádřit, že Ježíš se nestranil pohanů. (Tyrus a Sidon spolu s Dekapoli byly nejdůležitějšími pohanskými oblastmi v okolí Galileje. Kde se udála příhoda s hluchoněmým, není naznačeno. Jisté je, že to bylo v pohanském prostředí.

32 K Ježíši je přiveden člověk hluchý a pravděpodobně i němý /tedy hluchoněmý/ nebo těžko mluvící. Snad koktal. Řecké přídavné jméno monilálos znamenat obojí. Prosí, aby ho Ježíš uzdravil dotekem ruky.

33 Ježíš je dále líčen jako lékař divotvorce / thaumaturg /. V pozadí je snad i vzpomínka na to, že používal určité léčebné praktiky. Vedle doteku prstem, který může znamenat přenos moci /srv. 1,31/, je to plivnutí na jazyk nemocného. Slina byla ve starověku /i u židů - Billerbeck/ a je i u některých dnešních primitivních národů /doklady Loos/ používána jako dezinfekční prostředek i jako médium nadpřirozené moci divotvorného lékaře. Tyto praktiky, podobně jako slovo příkazu / otevři se/ používal Ježíš podobně jako někteří tehdejší učitelé zákona. Byl to způsob, při němž i hluchý pochopil, oč se jedná /Billerbeck/. Základním rysem Ježíšových uzdravování nebyly tedy zvláštní praktiky, nýbrž zřejmě jeho nový vztah k člověku, odvozený od jeho jedinečného vztahu k Bohu /viz výklad k 2,1-12/. V příběhu je to vyjádřeno tím, že Ježíš "vzhlédl k nebi". Jeho "povzdech" vyjadřuje zármutek nad lidskou hluchotou /srv. 8,12/.

Uzdravení je demonstrováno ve verši třicátém pátém. Markovský příkaz k mlčení i jeho nedodržení vyjadřuje nezadržitelnost Ježíšovy moci.

Verš třicátý sedmý má funkci oslavného choru přihlížejících, který se liší od reakce pohanů v gerasenské krajině /5,17/ . Naplňuje se slovo proroka Izaiáše: "Oči slepých a uši hluchých budou otevřeny" /35,5/.

Tím se otvírá nový rozměr příběhu. Je to rozměr, do něhož jej zasadil Marek, a obohatil tak promyšlenou skladbu svého evangelia.

Uzdravení se tu líčí také jako znamení vnitřní proměny. V proroctví Izaiášově 42,20 a 48,8 čteme o tom, že Izraelští neslyší slovo, které je usvědčuje z hříchu. Ohlas této výtky v 2. Kor. 4,4 je svědectví o tom, že obraz slepoty a hluchoty byl v církvi užíván pro odmítání evangelia. V 4,9-12 jsme se ostatně mohli již seznámit s takovým obrazem, převzatým z Izaiáše 6,9-10.

Pohané tedy poznali to, co nepoznali Ježíšovi soukmenovci: poznali v něm svého Pána /v. 28/, a tak se naplnilo zaslíbení, že pohané naleznou Mesiáše.

Matouš zřejmě nepostihl symbolický smysl Markova podání tohoto příběhu podobně jako příběhu o uzdravení slepého v Mar. 8,22-26 . A protože líčení Ježíšových praktik pokládal za snižování moci Ježíšo -


CULLMANN, OSCAR - CHRISTOLOGIE NOVÉHO ZÁKONA

CULLMANN, OSCAR

CHRISTOLOGIE NOVÉHO ZÁKONA
Záznam z přednášek z let 1943/4 

Kalich, Praha, 1976
Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze
preklad Luděk Brož
1. vydanie

Biblia, náboženská literatúra, 
118 s., čeština
hmotnosť: 133 g

mäkká väzba
stav: výborný, nepoužívaná

3,30 € PREDANÉ

*H-TV-2*








KYRIOS

Starověk soudil obvykle o císaři, že je božského původu, a jeho nárok na božství vyjadřoval titulem "kyrios kaisar" /= Pán je císař/. Božstvo odkázalo moc člověku - císař - jest královským prostředníkem mezi božstvem a lidstvem. Tento pojem zahrnuje královské důstojenství a vládu nad lidským společenstvím. /Podobnost či obdoba použití je tedy zajímavá./

Vzkříšený Ježíš Kristus je aktuálně Pánem církve a tím i celého světa /srv. Cullmannovu studii "La Royauté de Christ et l´Eglise dans le Nouveau Testament"/. Vyjevuje svou přítomnost předně ve sboru svých věrných, a to zvláště /ne-li výlučně/ ve Večeři Páně. Zde se Kristus projevuje jako neviditelná hlava, jako vůdce přítomný ve shromáždění svých věrných. Je to zde, kde církev očekává jeho návrat.

W. Bousset vyslovil domněnku, že tento titul byl dán Ježíši Kristu až později: uznal významnou úlohu tohoto vyznání /Ježíš Kristus - Pán/, avšak odmítá je nalézat jinde než u pohanokřestanů - mimo prvotní sbor. Podle Bousseta bychom pak nesměli považovat Ježíše za střed bohoslužby jinde než v pohanokřesťanských sborech /ne už v židokřesťanských/. To je ovšem Boussetův předsudek.

Lámání chleba, konané s radostí a veselím, má smysl jen tehdy, je-li slaveno v přítomnosti Pána. Oslavený Ježíš je středem bohoslužby od prvních dob. Každé jídlo je svátkem a připomínkou okamžiku, kdy se ukázal v první "Hod boží" velikonoční uprostřed sboru shromážděného k jídlu. Ačkoliv zcela "sedí na pravici Boží", je současně živým Pánem církve.

Existuje však další rozhodný důvod proti Boussetovi: Nejstarší liturgická formule, kterou máme zní: "maranatha" / =  Pán přichází/. Titul Pán, obsažený v této aramejské formuli, byl Ježíšovi dán prvotní církví, a to dokonce židokřestany /kteří totiž mluvili aramejsky/. Nalézáme ji arci jen v řeckém textu /I Kor. 16,22/ ; avšak je to liturgická formule. Pavlovy listy obsahovaly takové liturgické formule proto, že byly určeny k tomu, aby se četly před shromážděním - před slavením Večeře. Když Pavel psal své dopisy, měl před očima sbor shromážděný kolem společného stolu. Skutečnost, že se toto slovo nalézá v řeckém listu, určeném Řekům, a že Pavel je zachoval v aramejské formě, ukazuje, jak velice je tato formule stará.

Maranatha chce tedy říci: Pán přichází - do našeho obecenství, do našeho sboru shromážděného kolem svaté Večeře. Původem této formule je, jak jsme už pověděli, příchod oslaveného Krista mezi jeho žáky, shromážděné po jeho zmrtvýchvstání. Výraz je aramejský a můžeme jej takto rozložit: 

mar = Pán = hebr. Adonaj

maran nebo marana = náš Pán /popř. náš Pane/ ata nebo ta = přijď n. přichází

Výraz má tedy dvojí možný smysl: 

/l/ maran-ata = náš Pán přichází

/2/ marana-ta = Přijď! Náš Pane!

Nestle dal v I.Kor. 16, 22 přednost první možnosti. Druhé řešení nám nabízí formu modlitby. A je to jistě druhá další možnost, která je lepší. Jde o modlitbu - a tím se vysvětluje, proč se toto slovo dochovalo v aramejské podobě. Mezi jiným, je zde třeba odkázat ke konci Zjevení /22, 20/, kde nalezneme její řecký překlad: erchú kyrie Iésú = přijdiž Pane Ježíši! Kniha Zjevení je plná citátů liturgických formulí staré církve. Snad byla celá přeložena z aramejštiny. Znamenalo by to vysvětlení, že uprostřed ostatních aramejských slov bylo slovo "maranatha" a že bylo proto spolu s nimi přeloženo. Avšak v každém případě vidíme, jak m

SOUČEK, JOSEF BOHUSLAV - THEOLOGIE APOŠTOLA PAVLA

SOUČEK, JOSEF BOHUSLAV

THEOLOGIE APOŠTOLA PAVLA

Kalich, Praha, 1976
doplnil a upravil Petr Pokorný

náboženská literatúra, skriptá vysokoškolské,
252 s., čeština
hmotnosť: 305 g

mäkká väzba
stav: perfektný, nepoužívaná

5,00 € PREDANÉ

*H-TV-2*



BIBLICKÁ KONKORDANCE

BIBLICKÁ KONKORDANCE

Křesťanský spolek mladíků v Čechách, Praha, 1933
2. revidované vydanie

náboženská literatúra, Biblia,
1022 s., čeština
hmotnosť: 418 g

mäkká väzba
stav: výborný, PVC preväzba (?)

6,00 € PREDANÉ

*H-TV-2*




SMIEŠKOVÁ, ELENA - MALÝ FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK

SMIEŠKOVÁ, ELENA

MALÝ FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava,  1988
4. vydanie, 40.000 výtlačkov
polep Zuzana Jakabová

jazykoveda
272 s., slovenčina
hmotnosť: 319 g

tvrdá väzba
stav: výborný, nepoužívaná, ako nová

4,50 € PREDANÉ

*H-TV-2*




MISTR ECKHART A STŘEDOVĚKÁ MYSTIKA

MISTR ECKHART A STŘEDOVĚKÁ MYSTIKA

Zvon, Praha, 1993
preklad Lenka Karfíková, Miloš Dostál, Jan Sokol
úvodná štúdia Jan Sokol
1. vydanie, 3.500 výtlačkov
ISBN 80-7113-074-5

mystika, náboženská literatúra, filozofia,
376 s., čeština
hmotnosť: 468 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, nepoužívaná

15,00 € PREDANÉ

*H-TV-2*

Bohatá osobnost německého učence, mystika a kazatele mistra Eckharta (kolem 1260—1327) je v současné době opět předmětem zájmu nejen historiků, lingvistů, filozofů a teologů, ale i čtenářů, kteří v duchovní literatuře hledají pomoc pro hlubší založení svého života. Eckhart se proslavil zejména svými německými kázáními, ale byl také mistrem pařížské univerzity a po řadu let představeným české dominikánské provincie. Jako odvážný a originální myslitel inspiroval několik významných myšlenkových proudů a měl veliký vliv na pozdější německou náboženskou literaturu i filozofii. S nadšením a úctou se k němu hlásili lidé tak různých názorů, jako Mikuláš z Kusy, G. W. F. Hegel, F. W. Schelling, M. Buber, C. G. Jung, E. Fromm, L. Marcuse a M. Heidegger.

Ve snaze vyslovit svoji náboženskou a mystickou zkušenost užívá Eckhart často nečekaných a živých paradoxů, které po staletí inspirovaly filozofy i zbožné věřící. Ke konci jeho života byla řada takových tvrzení církevní autoritou odsouzena, Eckhart se však se svou církví nerozešel a skrze své žáky a čtenáře působí až dodnes. Podivuhodná krása a zvláštní vnitřní svoboda jeho slova není jen svědectvím dávných dob, ale mluví živě i dnes ke každému, kdo se jí chce a dovede otevřít.

Výbor obsahuje dva hlavní Eckhartovy traktáty, 22 německých kázání i část jeho zachovaných latinských spisů. Ukázky z děl významných středověkých náboženských myslitelů, na něž Eckhart navazuje, i z děl jeho nejbližších žáků a pokračovatelů zařazují Eckharta do celku středověkého myšlení, které je dnešním čtenářům málo známé a obtížně přístupné.






Bula „In agro dominico“ papeže Jana XXII. z roku 1329
Jan, biskup, služebník Božích služebníků, na věčnou památku.

Na poli Páně, jehož strážci a dělníky nás nebeský úradek bez našich zásluh ustanovil, musíme bděle vykonávat rozvážnou duchovní péči, aby když nějaký nepřítel mezi semeno pravdy zaseje plevel, mohl být už v zárodku vypleněn dřív, než vyrostou zhoubné výhonky. Aby tam, kde byla umrtvena setba neřestí a vykořeněno trní omylů, vesele vzcházela setba katolické pravdy.

Věru že s bolestí oznamujeme, že v naší době jeden člověk z německých zemí jménem Eckhart, doktor a mistr svatého Písma z řádu bratří kazatelů, chtěl vědět víc, než bylo třeba, ne však podle soudnosti a vodítka víry, nýbrž tak, že přestal naslouchat pravdě a přiklonil se k výmyslům. Sveden oním otcem lži, který se často proměňuje v anděla světla, aby místo světla pravdy šířil ohavnou temnotu smyslů, začal tento zbloudilý člověk proti zářivé pravdě víry šířit na poli Církve trní a plevel, jako škodlivé bodláčí a jedovaté trní horlivě přednášeje četné nauky, které v srdcích mnohých zamlžují pravou víru. Učil je hlavně před prostým lidem ve svých kázáních a uložil i ve svých spisech.

Z vyšetřování, které proti němu už dříve v té věci zahájil z pověření svého úřadu náš ctihodný bratr arcibiskup Jindřich z Kolína a které se nakonec obnovilo z našeho pověření v římské kurii, jsme se dozvěděli, že podle doznání téhož Eckharta je jisté, že kázal, učil a napsal dvacet šest článků, které znějí takto:

1. Když se ho jednou ptali, proč Bůh nestvořil svět už dříve, odpověděl, že Bůh nemohl svět stvořit dřív, protože nic nemůže působit dřív, než samo jest; takže jakmile jen Bůh byl, hned stvořil svět.

2. Dále, že lze připustit, že svět je od věčnosti.

3. Dále, že zároveň a najednou, když Bůh byl a když zrodil svého Syna, stejně věčného a ve všem rovného Boha, zároveň stvořil i svět.

4. Dále, že v každém i špatném skutku, ať je zlý jako trest nebo jako vina, se stejné zjevuje a stejně září Boží sláva.

5. Dále, že kdo někoho proklíná a někomu zlořečí, tím samým

hříchem chválí Boha, a čím víc zlořečí a čím vážněji hřeší, tím víc Boha chválí.

6. Dále, že kdo zlořečí i samému Bohu, tím rouháním Boha chválí.

7. Dále, že kdo prosí Boha o to či ono, prosí o zlo a prosí špatně, protože prosí o opak dobra a opak Boha a modlí se o to, aby se mu Bůh odepřel.

8. V lidech, kteří o nic neusilují, ani o čest, ani o prospěch, ani o vnitřní zbožnost, ani o svatost, ani o odměnu, ani o království nebeské, ale kteří se toho všeho zřekli, i toho, co jim patří — v takových lidech se vzdává Bohu čest.

9. Nedávno jsem přemýšlel, zda bych chtěl od Boha něco dostat nebo si od něho něco přát: velice bych si to rozmýšlel, protože kdybych od Boha něco dostával, stál bych pod ním jako nějaký sluha a on by mi dával jako pán — ale tak bychom vůči sobě ve věčném životě stát neměli.

10. Budeme úplné přetvořeni v Boha a proměníme se v něho. Podobně, jako se ve svátosti chléb proměňuje v Tělo Kristovo, tak budu proměněn v něho, že on ze mne učiní své jediné bytí, ne jen stejné. Při živém Bohu je pravda, že tu nebude žádný rozdíl.

11. Cokoli dal Bůh Otec svému jednorozenému Synu v lidské přirozenosti, to všechno dal i mně: nic z toho nevyjímám, ani sjednocení, ani svatost, všechno dal mně jako jemu.