Vo svojom najnovšom diele sa Miloš Krno vracia do prvých rokov tzv. slovenského štátu. Román má dve dejové línie.
V prvej, sústredenej okolo postavy ministerského radcu Metoda Šubíka, chce autor satirickým a demaskujúcim spôsobom ukázať podstatu klérofašistického režimu, pokrytectvo vládnúcich špičiek, oháňajúcich sa frázami o bohu, rodoľubstve, mravnosti (čo však cnostnému Šubíkovi neprekáža zhrabovať príjmy z vykričaných domov). Druhá línia zasa chce ukázať tých, čo sa s fašizmom nezmierili, skupinu mladých študentov, ktorí sa pod vedením skúsených vedúcich pracovníkov púšťajú do ťažkej a nebezpečnej ilegálnej práce. Krnov román je cenným príspevkom k pochopeniu dejinných okolností, z ktorých pramení náš dnešok.
Miloš Krno - narodil sa 25. júla 1922 v Bratislave. Do literatúry vstúpil ako básnik, po oslobodení sa však väčšinou venuje prozaickej tvorbe. Vydal knihy próz: Viadukt (1946), Dve cesty (1953), Lavína (1954), Vrátim sa živý (1958), Z krajiny rannej sviežosti (1960), Živiteľka (1960), Jastrabia poľana (1963), Ťažká hodina (1965), Kým dohorela cigareta (1968), Míľový krok (1976).
Autor opisuje svoje unikátne zážitky a skúsenosti z obdobia pôsobenia na Úrade vlády, na Federálnom ministerstve zahraničných vecí, Ministerstve zahraničných vecí SR, ako aj na veľvyslanectvách ČSSR, ČSFR a SR.
Doširoka otvára okno do tajomného sveta diplomacie, ktorý je plný nielen príjemných chvíľ, ale aj nástrah a nebezpečenstiev. Spomedzi riskantných zážitkov sa vyníma rukojemnícka dráma, ktorej priamym účastníkom sa autor stal v roku 1990 na Kube. Uvádza aj mnoho ďalších zaujímavých a pikantných situácií, v ktorých, vzhľadom na rôznorodosť problémov, musel použiť širokú škálu svojich vedomostí, schopností a skúseností, čím sa čitateľom snažil priblížiť nekonečnú mnohotvárnosť profesie diplomata.
Kniha je pestrou mozaikou informácií o piatich diametrálne odlišných krajinách na štyroch kontinentoch a určite poteší čitateľov nielen z radov širokej verejnosti, ale aj začínajúcich diplomatov, ktorým môže poslúžiť ako zdroj poučenia.
L J U D M I L STOJANOV patrí medzi najvýraznejšie osobnosti súčasnej pokrokovej bulharskej literatúry. Je to autor neobyčajne produktívny a mnohostranne činný. Vydal štyri knihy rozprávok, tri knihy noviel, dva romány, deväť básnických sbierok a šesť divadelných hier. Venoval sa i literárnej histórii, kritike a publicistike, majúc pritom vynikajúci podiel v literárno-organizačných akciách bulharských spisovateľov. Literárny vývin Stojanova išiel od symbolických začiatkov ku kritickému realizmu, aby tento realizmus u neho postupne prerastal do realizmu socialistického.
MECHMED S I N A P je román, v ktorom Stojanov uvedomele pokračuje v tradíciách realistickej historickej prózy, oslavujúcej vzbury a povstania más proti tyranom, a to nielen v tradíciách bujharskej literatúry tohto druhu, ktorej predstaviteľom je Ivan Vazov, ale i v tradíciách literatúry ruskej (Puškin, Gogoľ, Tolstoj). Stojanov sviežo rozviedol fabulu o smelom hrdinskom jednotlivcovi, ktorý sa postavil na čelo ľudových más, aby im vybojoval právo na slobodný život. Osud tohto ľudového hrdinu je takýto: v mladosti prežil trpký osud siroty poddanských rodičov, potom ako Jánošík z našich ľudových povestí išiel do sveta skusovať a do rodného kraja sa vrátil s odhodlaním hoci i násilím vybojovať pre seba a pre svojich kúsok chleba a právo na slobodnejší život. No hoci boj, ktorému Stojanovov hrdina posvätil svoj život, skončil vtedy porážkou, v bulharskom ľude ostala živá idea, za ktorú bojoval. Román Mechmed Sinap vyšiel po prvý raz v Sovietskom sväze vtedy, keď v Bulharsku vládol ešte fašizmus.
»Mechmed Sinap« vychodí ako 52. sv. edície »Svetová próza«, ktorú rediguje Miro Procházka. Obálka a ilustrácie sú dielom akademického maliara Štefana Bednára.
Vladimír Mináč (nar. 1922) patří dnes i u nás k nejčtenějším autorům. Vydobyl si toto místo velikou ideovou a uměleckou silou románové trilogie z období války, Slovenského národního povstání a doúnorového období, ve které podal promyšlenou filosofii nejnovějších slovenských dějin, osobitou koncepci moderního člověka naší doby, člověka, jenž temnými víry války a očistným patosem boje proti fašismu a zdegenerované buržoazii dochází nakonec po strastiplném hledání ke komunismu.
Stejnou myšlenkou byla nesena i povídková díla ze současnosti, naposledy kniha Zapadlý kout, která vyšla také v edici Život kolem nás. Na tuto tradici navazuje nyní Mináč žánrově rozsáhlejší prací Nikdy nejsi sama, milostným příběhem o Marině a Žoržíkovi, kde polemicky a bojovně vyslovuje svůj názor na dnešní mladou generaci. Jsou to opět praví Mináčovi hrdinové - lidé zdraví a prostí, bojovní a neučesaní, lidé s hlavou ve větru. Je to kniha protikonvenční. O skutečných činech a skutečných citech.
Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, jež musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status rodinné klasiky a věčného bestselleru.
Tento nový překlad poprvé po více než sto letech představuje českým čtenářům Malé ženy v kompletní nezkrácené podobě včetně druhého dílu, jenž sleduje další osudy sester Marchových.
Americká spisovatelka Louisa May Alcottová (1832-1888) byla dcerou významného transcendentalisty A. B. Alcotta, ale svým věhlasem otce zcela zastínila. Prožila zajímavé dětství a mládí mezi idealistickými sociálními reformátory a brzy začala pracovat jako učitelka a guvernantka, aby pomohla živit rodinu. Od útlého věku měla literární sklony. Už v devatenácti přispívala do různých časopisů, kromě vážné tvorby psala i komerční romantické a napínavé povídky a její spisovatelská činnost jí postupně umožnila plně se osamostatnit. Až úspěch Malých žen jí však přinesl vytouženou slávu a skutečnou finanční nezávislost, takže mohla zajistit celé rodině lepší život a ještě se angažovat v hnutí za ženská práva. Plně se věnovala kariéře a nikdy se neprovdala. V posledních letech života se starala o nemocné rodiče a osiřelou neteř. Zemřela po vleklé nemoci v pětapadesáti letech.
