Porážka fašistického Německa vytvořila podmínky pro vybudování nového, demokratického a mírumilovného Německa. Poražený imperialismus za podpory západních okupačních mocností však volil opačnou cestu. Zatímco druhý německý stát — NDR — důsledně splnil všechna ustanovení Postupimské dohody a začal vytvářet skutečně pokrokovou a demokratickou společnost, stala se NSR součástí světové imperialistické soustavy a ochotným nástrojem politiky studené války a nenávisti vůči komunismu.
V NSR si uchovaly moc ony třídní síly, které v minulosti již dvakrát vyvolaly světový požár, jehož tíhu nesl i německý pracující lid. jejich hlavním úsilím bylo a zůstává uchování kapitalistického společenského řádu. Tyto síly ovládly státní mocenský aparát, obnovily a vyzbrojily armádu a zapojily NSR do agresivního imperialistického seskupení. Došlo k aktivizaci revanšistických a neofašistických sil a k postupnému odstraňování demokratických a sociálních práv, která si západo-německá dělnická třída po druhé světové válce vydobyla.
Svetová literatúra obsahuje veľké množstvo kníh, ktoré sa zaoberajú fenoménom židovstva z najrôznejších uhlov pohľadu, zväčša však predpokladajú základné znalosti o tejto téme. Slovenský čitateľ doteraz nemal možnosť zoznámiť sa s pojmom judaizmus inak ako nepriamo a väčšina informácií bola zaťažená rôznymi ideológiami či antisemitizmom. Jaroslav Franek napísal túto knihu tak, aby bola prístupná aj tým, ktorí sa s touto témou stretávajú po prvý raz. Nájdu v nej základné predstavy, ktoré tvoria židovské náboženstvo, kapitoly o Talmude, sviatkoch, židovských dejinách od čias patriarchov až po dnešok, o sionizme, štáte Izrael, o fenoméne antisemitizmu a jeho historických koreňoch. Knihu dopĺňajú ukážky z próz židovských autorov a malý slovník s encyklopedickým výkladom pojmov a mien, ktoré sa v judaistickej literatúre vyskytujú najčastejšie.
Po polstoročí mlčania na tému židovstvo dostáva teda slovenský čitateľ prvú serióznu informáciu o judaizme, ktorý tvorí súčasť európskych, teda aj našich dejín.
Jaroslav Franek (1946) je vzdelaním a povolaním vedec a učiteľ. Pracuje ako odborný asistent na Katedre teoretickej a experimentálnej elektrotechniky STU.
Narodil sa rok po ukončení druhej svetovej vojny, ktorá priniesla väčšine slovenských Židov smrť v koncentračných táboroch. Patrí k jedným z mála Židov na Slovensku, ktorí po tejto tragédii prejavili hlbší záujem o poznanie zdrojov židovstva. Jeho kniha je výsledkom dlhoročného štúdia Biblie, židovskej histórie, etiky, literatúry a rôznych aspektov židovského náboženského života.
Je hovorcom Ústredného zväzu židovských náboženských obcí v Slovenskej republike.
Dílo Agathy Christie je o to přitažlivější, že je neméně než smyslem pro čistotu logické dedukce určováno i vytříbeným smyslem pro to, čím může básnický účin detektivky stupňovat iracionalita a imaginace. Přesto, že se obvykle — a samozřejmě s obdivem - tvrdí opak, nezapře Agatha Christie ve svých detektivkách ani to, že je žena — přesněji svérázná anglická dáma, kterou charakterizuje i poněkud ironický sice, ale přesto bytostný smysl pro romantismus a poezii hrůzy. Obzvlášť přesvědčivě to dokazují právě detektivní hry, shromážděné v tomto svazku.
(Z doslovu Petra Krále)
Velký ohlas knížky Obyčejné rozhovory přiměl obě autorky k tomu, aby pokračovaly ve svých interview se známými umělci o jejich všedních i nevšedních životních radostech a strastech. Vznikla tak pestrá a čtivá mozaika lidských osudů, která čtenáře nejen pobaví, ale přivede ho i k vážnému zamyšlení.
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
predané
*svama2*belc*
Autor Krvavých velikonoc, Vilém Sacher (1907-1987), patřil k předním osobnostem čs. vojenského života. Vzděláním i povoláním voják je v roce 1940 nucen jako člen vojenského odboje prchnout z Československa, bojuje ve Francii, Anglii a po odvelení do SSSR se účastní s 3. čs. brigádou po karpatsko-dukelské operaci osvobozovacích bojů na Slovensku a Moravě. V 50. letech při čistkách byl z armády propuštěn. V 60. letech se vrátil k válečným vzpomínkám a na základě vlastních deníků napsal řadu memoárových knih. Po podpisu Charty 77 byl zbaven hodností i řádů a vyznamenání. Zrušení potupné degradace v roce 1990 se již bohužel nedočkal.
Člověk dneška žije ve znamení převratných vědeckých objevů, které hluboko zasahují do jeho života. Atomové elektrárny, samočinné počítače, nadzvuková letadla, kosmické lodi - to vše je dnes pro něho už téměř samozřejmostí. Je vůbec možné, aby vědecký pokrok šel ještě dál? Mají vědci ještě něco v rezervě, čím překvapí svět? Zdá se, že odpověď na tuto otázku je dnes oprávněna dát především biologie, která se v současné době dostala do fáze tak překotného vývoje, že je možno označit jej jako biologickou revoluci 20. století. O jejích výsledcích i často až neuvěřitelných perspektivách informuje kniha G. R. Taylora „Biologická časovaná bomba“. Autor nemohl volit přiléhavější název. Vždy? uskuteční-li se všechny ty fantastické objevy, které se rodí v biologických laboratořích - a je jich celá záplava - bude to opravdu exploze, která může od základu změnit život lidstva. Jenomže - přinese to lidstvu štěstí? Anebo by bylo lépe s výzkumem přestat, dokud je ještě čas?
“Zamýšlím se nad tím, proč měl můj román ve světě takový ůspěch. Je to vyprávění o jednom z největších zázraků moderní doby, o události, která nemá v dějinách lidstva obdoby - o znovuzrození národa, rozmetaného před dvěma tisíciletími do všech koutů světa, který se po staletí ponižování a ústrků vrací do své vlasti, aby tu z krví nasáklého písku vytvořil kvetoucí zahradu. Exodus je příběh židovského národa, bojujícího o své právo na důstojnou existenci. Tato historie byla pro mě objevem a stejným zjevením je, myslím, i pro čtenáře... "
Leon Uris - charizmatický vyprávěč a zároveň zkušený sběratel faktů, autor mnoha románů, které ho proslavily po celém světě -napsal vskutku pozoruhodné dílo. Jeho román-svědectví o exodu Židů v devatenáctém a dvacátém století má silný dramatický akcent a je o to napínavější, že líčí skutečné události - ať jde o exkurs do počátků sionistického hnutí, autentické výpovědi z osvobozených koncentračních táborů či obraz Palestiny po roce 1945, kulminující v dramatickém útěku Židů přes celou Evropu a pak na přeplněných lodích přes Středozemní moře. Autor navštívil bezpočet zemí, vyzpovídal tisíce pamětníků, křížem krážem procestoval Palestinu i okolní státy a stal se dokonce válečným zpravodajem v izraelsko-arabských válkách, aby pravdivě zobrazil osud národa, tisíciletí pronásledovaného, který v Izraeli nalezl svobodu a nový domov. Hluboce lidský příběh americké ošetřovatelky Kitty Fremontové a mladého sionisty Ariho ben Kanaana je leitmotivem knihy: kolem něho se soustřeďují a od něho se odvíjejí osudy dalších lidí, přímo nebo nepřímo účastných tohoto dramatu.
Přicházeli v houfech z různých táborů v Evropě. Přijížděli z Francie a z Itálie, z Jugoslávie a z Československa, z Rumunska a z Bulharska, z Řecka a ze Skandinávie. Přicházeli ze severní Afriky, ze svých melláhů v Alžírsku, Maroku, Egyptě a Tunisku. Z Jižní Afriky se vydávali na cestu do Izraele příslušníci zámožné židovské obce, nejnadšenější sionisté na světě. Přijížděli sem Židé z Kurdistánu, z Iráku a z Turecka. I hrstka Židů z východní části protektorátu v Hadramautu, o kterých už nikdo nevěděl, nalezla cestu do Adenu. Přicházeli z Číny a z Indie, kde se usadili před třemi tisíci lety. Přijížděli z Austrálie, z Kanady a z Anglie. Přicházeli z Argentiny. Táhli rozpálenou pouští. Přilétali ve vetchých letadlech. Připlouvali na starých nákladních lodích, natěsnaní jako slanečci. Připlouvali v kabinách luxusních parníků. Přicházeli ze čtyřiasedmdesáti různých zemí. Přicházeli z diaspory, z exilu, ti, kteří byli všude nežádoucí, na tento jediný malý kousek země na celém světě, kde slovo Žid neznamenalo pohanu.
Jak vypadá Sicílie dnes i v daleké historii, jaký je život jejich obyvatel, o tom poutavě vypraví dílo Sicilana Leonardo Sciascie, jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů současné Itálie. V novele „Den sovy" sáhl k aktuálnímu problému sicilské současnosti; vylíčil činnost mafie, která dosud ovládá veškerý život v zemi. Na konkrétním případu vybraném z denní kroniky, který zpracoval v polodetektivní příběh, ukazuje Sciascia, jak široká je síť mafie řízené kapitalistickými zájmy. Obsahem novely je vyšetřování dvou vražd na sicilské vesnici, které vede četnický strážmistr Bellodi, bývalý partyzán přicházející ze Severní Itálie na Sicílii. Hned na začátku pátrání zamítne motivaci zločinu ze žárlivosti a sleduje stopu finančních zájmů. Podaří se mu tak zatknout tři viníky, kteří jsou články řetězu mafie, na jejímž konci je i ministr ve vládě. Sciascia mistrně vylíčil střetnutí čestného neohroženého člověka ze severu s problémem jihu, s nepsanými zákony země žijící odlišným životem od ostatní Itálie, vylíčil, jak obtížně se na Sicílii pracuje proti sobectví, zaostalosti a bezohlednosti zločineckých živlů spojených s nejvyššími místy politické reakce. Všední příběh denní kroniky podařilo se mu přetvořit v živý obraz sicilského života, který místy dosahuje baladického laděni.
Čtvrté skupenství hmoty - plazma - dostalo své jméno teprve ve 20. století: na planetách, jako je Země, je tento stav látky výjimkou a k jeho vytvoření a udržení je nutné látku zahřát na vysokou teplotu nebo v ní vytvořit elektrický výboj. Ovšem jeden typ - slabě ionizované, tepelně rovnovážné plazma - nacházíme v každém plameni, a ovládnutí ohně je vlastně prvním využitím plazmatu člověkem.
S plazmatem je však spjata historie mnohem dávnější: vznik a vývoj hvězd, výbuchy supernov, záření všech vlnových délek, která k nám přicházejí z vesmíru - to vše jsou jevy, které probíhají nebo mají svůj původ v látkách, které jsou ve stavu plazmatu.
K výzkumu plazmatu se důkladně přistoupilo teprve ve 20. století. Dnes je například již možné vytvořit v laboratoři krátkodobě plazma s teplotou přesahující deset miliónů stupňů, udržovat trvale plazma při teplotách přesahujících deset tisíc stupňů, vytvářet s použitím plazmatu mohutné a účinné zdroje světla, elektrotechnické přístroje, pece, obráběcí stroje, hořáky, uskutečňovat neobvyklé chemické reakce atd. Kniha ing. Krejčího, vědeckého pracovníka Fyzikálního ústavu ČSAV, chce čtenářům podat přehled o vlastnostech plazmatu v nejrůznějších podmínkách a seznámit je s problémem, o němž má být moderní člověk informován.
Kybernetika je velmi mladým odvětvím vědy, vždyť od vydání první zásadní práce v tomto oboru uplynulo v roce 1973 pouhých 25 let. Po bouřlivých diskusích, ve kterých zastánci i odpůrci kybernetiky zacházeli často do extrémů (od vydávání kybernetiky za vědu věd až po její naprosté odmítání), začalo se kybernetice přiznávat místo v systému věd.
Kybernetika vznikla jako syntetická disciplína několika vědních oborů a svůj interdisciplinární charakter potvrzuje tím, že takřka všechny obory lidské činnosti ovlivňuje svými myšlenkami, metodickými postupy a především kybernetickou technikou. V. Pekelis ve své práci zdůrazňuje právě mnohostrannost kybernetiky, zavádí čtenáře do mnoha oblastí její aplikace s cílem upozornit ho na možnosti jejího využití. Kybernetika je dílem mnoha vědců, proto se dnes již značně vzdálila od původního wienerovského projektu. Vytvoření rozvinutého a přesného teoretického systému kybernetiky je však zatím stále nevyřešeným problémem.
V současné době je charakterizována kybernetika jako věda, která zkoumá obecné principy řízení ve složitých dynamických systémech, přičemž se opírá o logiku a matematiku, využívá různých technických prostředků, především počítačů.
literatúra nemecká, poézia
132 s., čeština
mäkká väzba s prebalom, malý formát
stav: dobrý
PREDANÉ
*svama2*poe*
Saudkovy překlady německé lyriky XVII. století jsou jedním z nejvýznamnějších činů v dějinách českého překladu dvacátého století. Básnická mateřština nejvýznamnějších lyriků od soumraku renesance až na práh osmnáctého věku, básnický kosmos století třicetileté války nalezly v E. A. Saudkovi rovnocenného přetlumočitele. Jeho překlad se citlivě vyrovnává s polyfonní skladbou německého básnického baroku: sklenul mohutný oblouk od Opitzovy a Weckherlinovy pozdně renesanční lyriky až po „krvavý rubín" lyriky Johanna Christiana Gunthera, největšího německého básnického zjevu před Goethem. Jednotlivé směry a školy i velcí samotáři hrají v duhovém spektru barokní poesie nejjasnějšími barvami.
Když Růže ran za okupace po dvakrát vycházely, musel se překladatel skrývat pod pseudonymem. Jeho překlady měly tenkrát zřetelný aktuální účin a byly mimo jiné posilou vězňů v koncentračních táborech, kam byly tajně dopravovány. Překladateli tehdy stálo po boku několik statečných lidí, mezi nimi i zemřelý germanista Vojtěch Jirát, který ke knížce napsal zasvěcenou studii.
Archa, Bratislava, 1993
edícia Filozofia do vrecka (2)
preklad Pavel Vilikovský
ISBN 80-7115-052-5
filozofia
56 s., slovenčina
mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
PREDANÉ
*svama2*fil* in H-2-8
Nato som narazil na mýtus, ktorého štruktúre som veľmi dobre rozumel, ale nevedel som nájsť hudobnú formu, ktorá by tejto mýtickej štruktúre zodpovedala. Zavolal som teda priateľovi, skladateľovi René Leibowitzovi a vysvetlil som mu svoj problém. Oboznámil som ho so štruktúrou mýtu: dva na začiatku úplne rozdielne príbehy, naoko bez akéhokoľvek vzájomného vzťahu, sa postupne začínajú prestupovať a zlievať, až na konci vytvárajú jednu jedinú tému. Ako by si nazval hudobnú skladbu s rovnakou štruktúrou? Porozmýšľal o tom a povedal mi, že v celých dejinách hudby nepozná nijakú hudobnú skladbu s takou štruktúrou. Takže pre ňu ani nejestvuje názov. Hudobná skladba s takou štruktúrou bola očividne celkom možná; o pár týždňov mi poslal partitúru skladby, ktorú zložil a ktorá prevzala štruktúru mnou spomínaného mýtu.
Claude Lévi-Strauss