ROBERTSOVÁ, ELISABETH MADOX - ZELENÁ ZEM DIVŮ

ROBERTS, ELISABETH MADOX

ZELENÁ ZEM DIVŮ

Rudolf Škeřík, Praha, 1941
edícia Symposion (137)
obálka Michael Florian
ilustrácie Michael Florian

beletria, próza krátka, novela, literatúra americká, číslovaný výtlačok,
262 s., čeština
hmotnosť: 412 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, výtlačok č. 52/200

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*

Diana se smála a plakala radostí a objímala Berka prudkými radostnými obětími. Nemohla nic promluvit, jen stále a stále opakovala jeho jméno. Potom byla radost náhle vystřídána leknutím a oba city se spojily a drásaly jí duši a drtily tělo tak, že se sotva držela na nohou. Odešla pomalu na druhý konec světnice a usedla vedle kolébky v nejvzdálenějším koutě od krbu.

»Přišel jsi sem přes pevnost Harrod? « zeptal se Muir napjatým hlasem.

»Ne, « odpověděl Berk. »Na cestě od ohijských srázů jsem potkal jednoho muže, který mi řekl, že Diana odešla z pevnosti. Zastavil jsem se, abych se ho zeptal, ale on šel dál a nechtěl mi nic říci. Pověděl mi jen, že teď žije u Potoka zvěře. Přišel jsem tedy sem. «

Diana si všimla, že jeho obličej byl poznamenán dlouhými jizvami, hluboko zaseknutými do pleti a do masa a že jedno víčko mu poněkud viselo přes oko. Stál u krbu, vzpřímený a štíhlý, ve špinavých a roztrhaných kožených šatech. Díval se na stěny, které postavil, na kámen krbu a na komín. Muir odstoupil do stínu na levo od krbu a Berk se zastavil před krbem, ohříval si mokré tělo a klidně se rozhlížel. Stál před krbem ve svém domě, jako by se byl vrátil domů.

»Co se stalo s Tandym a Gowdym, když jsem od vás odešel v Ohiu v sedmdesátém osmém? « zeptal se Muir rychle, jako by chtěl touto otázkou odsunout to hlavní, nač čekali. »Co se stalo s Tandym? «

»To jsem se nikdy nedověděl. Indiáni zajali jenom mne. Mne obklíčil Černá ryba se svými muži, když se vraceli z Boonovy pevnosti. Předpokládal jsem, že Tandy a Gowdy se vrátili nebo snad odešli na severozápad. «

Diana seděla ve vzdáleném koutě a chvěla se vnitřní zimou, neschopna pochopit plně, co se stalo, neschopna jakéhokoli citu ke komukoli na světě. Seděla nehybně a trpěla tělesná muka. Pak vykřiklo malé dítě a ona se rychle naklonila nad kolébkou.

»Tom je vzhůru? « zeptal se Berk. Postoupil o tři kroky ke kolébce, dychtiv spatřit své dítě. »Je tam Tom? «

»Ne, « řekla Diana. »To je Michael. « Skláněla se

.............................................................................................................................

... posledná veta ...

Položila dítě do kolébky a lehla si do postele, doufajíc ve vykoupení, jež jí přinese spánek.

PIJOAN, JOSÉ - DEJINY UMENIA 4

PIJOAN, JOSÉ

DEJINY UMENIA 4
(Historia del arte, tomo 4)

Tatran, Bratislava, 1983
preklad Soňa Hollá
register zostavil Juraj Žáry
prebal Ludmila Zapletalová
1. vydanie, 30.000 výtlačkov
61-469-83

história, umenie, encyklopédie,
336 s., 405 far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1736 g

tvrdá väzba, veľký formát

9,00 € stav: dobrý, na strane frontispice pečiatky, prebal jemne po krajoch opotrebovaný *trsos* in *H-parap*R1

8,00 €  PREDANÉ stav: dobrý, pečiatky v knihe, prebal na jednom mieste mierne natrhnutý opotrebovaný *trsos* in *kat-ume*

Pijoanove Dejiny umenia pokračujú v štvrtom zväzku gotickým umením, ktoré završuje vývoj stredovekého umenia. Za kapitolou o predgotickej clunyjskej a cisterciánskej architektúre prináša ďalších päť kapitol prehľad gotického umenia vo Francúzsku, v Španielsku, v Itálii, v strednej a severnej Európe, vo Veľkej Británii, ako aj vo východnom Stredomorí. Nachádzame v nich charakteristiku nielen gotickej architektúry, ale aj sochárskej tvorby, malieb a knižných iluminácií. Tento zväzok Dejín umenia obsahuje ďalej kapitoly o umení Partov a Sásánovcov, o islamskom umení, o umeleckých pamiatkach starovekej a klasickej i stredovekej Indie, o umeleckej tvorbe v juhovýchodnej Ázii, v Číne a v Japonsku. Posledná, štrnásta kapitola je venovaná japonským drevorezom. Jednotlivé kapitoly podávajú stručne najtypickejšie znaky výtvarného prejavu príslušných krajín a slohových období.

Ako v predchádzajúcich troch zväzkoch Dejín umenia aj v štvrtom zväzku krásne farebné reprodukcie so zaujímavým sprievodným textom vhodne dopĺňajú všetky kapitoly. Čitateľ si podľa nich môže urobiť jasnú predstavu o umeleckých pamiatkach, o ktorých sa hovorí v jednotlivých kapitolách, môže obdivovať vznešenú nádheru gotických katedrál i monumentalitu indických či jávskych chrámov, krásu islamských mešít a minaretov, tvarovú čistotu japonskej architektúry i obdivuhodné umenie japonských drevorezov a čínskeho porcelánu. Mnohé reprodukované diela sa v našej literatúre doposiaľ nepublikovali, o to väčší je teda prínos publikácie.

PIJOAN, JOSÉ - DEJINY UMENIA 3

PIJOAN, JOSÉ

DEJINY UMENIA 3
(Historia del arte, tomo 3)

Tatran, Bratislava, 1983
preklad Anna Škorupová
register zostavil Juraj Žáry
prebal Ludmila Zapletalová
1. vydanie, 30.000 výtlačkov
61-468-83

história, umenie, encyklopédie,
336 s., 436 far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1644 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý, na strane frontispice pečiatky, prebal jemne po krajoch opotrebovaný

PREDANÉ *trsos* in *H-parap*R1

Naši čitatelia umeleckohistorickej literatúry mali už možnosť oboznámiť sa so slovenským vydaním prvých dvoch zväzkov diela J. Pijoana, významného španielskeho historika umenia. V prvom zväzku autor pomerne detailne analyzuje a hodnotí jedinečné výtvarné prejavy pravekého človeka, vyspelú kultúru starovekého Blízkeho východu (oblasť od Egypta až po Irán) a originálne umenie obyvateľov predkolumbovskej Ameriky. Celý druhý zväzok približuje čitateľovi skvosty antického umenia. Tretí zväzok sprostredkuje čitateľovi plastický obraz kultúrneho vývoja v Európe a na Blízkom východe v rozmedzí celého tisícročia (2. —12. storočie n. L). Autor s vynikajúcou znalosťou problematiky odhaľuje prostý pôvab ranokresťanského umenia na Západe i na Blízkom východe, detailne sa zapodieva vývojom veľkolepého byzantského umenia a jeho prejavmi v stredomorskej oblasti a v Rusku, hodnotí prínos „barbarských" etnických skupín, vracia sa do prehistórie, k fascinujúcim výtvorom Keltov a Skýtov a poukazuje na ich ohlas v írskej knižnej maľbe a v stredovekom škandinávskom umení. Z umenia predrománskeho obdobia venuje Pijoan osobitnú pozornosť umeniu astúrskemu a mozarabskému na Pyrenejskom polostrove, ako aj jedinečnému írskemu kláštornému umeniu a jeho vplyvu na európske umenie. Osobitná kapitola osvetľuje ovzdušie dvora Karola Veľkého a umenie, ktoré z neho vyšlo. Napokon v štyroch posledných kapitolách charakterizuje autor vývojové osobitosti a vrcholné prejavy románskeho umenia v jednotlivých európskych krajinách.  Jasný text diela dopĺňa aj v tomto zväzku nevšedne bohatý a objavný výber obrazového materiálu s obsažnými legendami. Informatívnosť publikácie zvyšuje menný a miestny register. Aj tento zväzok potvrdzuje, že Pijoanove Dejiny umenia prevyšujú svojím rozsahom, hĺbkou spracovania a najmä bohatou obrazovou dokumentáciou ostatné u nás doteraz uverejnené umeleckohistorické diela.

SLOVÁCI V MAĎARSKU

SLOVÁCI V MAĎARSKU
zborník materiálov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou 30.9. - 2.10. 1992 Bratislava

Matica slovenská, Martin, 1994
zostavili Eva Balážová, Genovéva Grácová
edícia Teória a výskum
séria Vedecké zborníky
obálka Pavol Menich
fotografie Filip Lašut
ISBN 80-7090-273-6

zborník, história
420 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 464 g

mäkká väzba
stav: dobrý, pečiatky

PREDANÉ

*bib14* in *H-bar*FR

Slováci v Maďarsku v rokoch 1944-1949

FRAŇO BARTOŠEK

Kým pristúpim k danej téme, pokladám za potrebné vysloviť tento názor a súčasne stanovisko:

Celé desaťročia nebolo možné na Slovensku hovoriť o Slovákoch v Maďarsku úplnú pravdu. Nepochopiteľným tabu sa stalo priam obdivuhodné vzplanutie národného povedomia v rokoch 1944-1948 vo všetkých oblastiach, kde vtedy Slováci v Maďarsku žili. A keď sa koncom roku 1948 skončila výmena časti obyvateľstva, zavreli sa úplne brány republiky k Slovákom v Maďarsku. Nezriedka s obviňujúcim zdôvodnením, že sa nepresídlili. Oficiálna ČSR prestala mať záujem o slovenské menšiny v európskom zahraničí, osobitne v Maďarsku. Pražský centralizmus nechápal túto problematiku. Odpísal ju v znamení falošného internacionalizmu.

A tak boli Slováci v Maďarsku od roku 1949 vystavení znovu surovému národnostnému útlaku, aký nemá páru v Európe a možno ho smelo prirovnať ku genocíde.

Keď totiž odchádzal z Maďarska na Vianoce roku 1948 posledný transport presídlencov, mali sme podrobne zmapovanú krajinu, vedeli sme o všetkých obciach a mestách, kde žili v tom čase Slováci. Dospeli sme dokonca k záveru, že na začiatku roku 1949 žilo približne toľko Slovákov v Maďarsku ako Maďarov na Slovensku.

Čo všetko sa udialo po tomto termíne, ako protichodne sa vyvíjala národnostná politika na ľavom a na pravom brehu Dunaja, to prenechávam na zhodnotenie iným. Mojou úlohou je dnes zaoberať sa obdobím od skončenia druhej svetovej vojny po rok 1949, teda tými štyrmi rokmi a niekoľkými mesiacmi, ktoré priniesli pre Slovákov v Maďarsku zásadné zmeny, ale aj jedinečnú aktivitu. Zobudili sa driemajúce sily, uvoľnila sa energia, aby sa prejavila v jedinečnej aktivite. Keďže zrazu zmizla mocenská štruktúra utlačovateľa, obdivuhodne vyklíčili sľubne nového rozvoja. Bolo to hrdinské obdobie s prvkami revolučnosti. Dnes, pravdaže, celkom zabudnuté a obchádzané. No história nášho národa by nebola úplná bez znalosti tohto obdobia. Chcem o tom podať svedectvo ako oriamy a zainteresovaný účastník.

Určitým prológom tohto obdobia boli roky 1938-1945, teda od okupácie južného Slovenska horthyovským vojskom až po koniec vojny, ktorý bol na jednotlivých územiach Maďarska časovo rozdielny, a to podľa toho, ako, kde a kedy prechádzal front. Časový rozdiel predstavoval týždne, mesiace, až celý polrok. Týchto šesť rokov maďarskej nadvlády neostalo bez vplyvu na anyaroszág, teda trianonské Maďarsko. Napriek protislovenskému teroru vládnej moci a početným atrocitám, ktoré sú zdokumentované a známe len čiastočne. Krvavé konflikty bezprostredne po okupácii sa odohrali v čase, keď sa ešte nezačala vojna. Peštianska vláda bola prinútená k určitým ústupkom v národnostnej politike voči Slovákom, no nie z veľkorysostí a určitej tolerancie, ale z nevyhnutnosti. Bratislava totiž začala uplatňovať účinnú metódu reciprocity. Tak mohli vzniknúť dve gymnáziá - v Šuranoch a v Košiciach, Slovenská jednota, Spolok svätého Vojtecha v Maďarsku atď. Ich činnosť sa výlučne obmedzovala na okupované územie. Na základe účinného uplatnenia princípu reciprocity sa však mohli niektoré centrá, najmä Slovenskej jednoty, preniesť do hlavného mesta, kde sídlila i Slovenská hospodárska banka. Kým do slovenských gymnázií sa nedostal ani jeden študent z trianonského Maďarska, Slovenskej jednote sa podarilo zriadiť oblastný sekretariát v Békešskej Čabe, Spolok svätého Vojtecha sa účinne presadzoval na okolí Budapešti a inde, slovenskí vysokoškoláci, ktorých bolo ku koncu vojny v Budapešti už okolo stovky, sa stretali a veľa diskutovali so svojimi kolegami pochádzajúcimi zo slovenských rodín. A stretali sa a hovorili spolu ľudia vlastne na všetkých úrovniach. Čím viac sa blížil koniec vojny a črtala sa katastrofálna maďarská prehra, tým vyhľadávanejšími sa stali tieto ľudské kontakty, ktoré nedokázala vládna moc ustrážiť. Všetko to zohralo pozitívnu úlohu pri obrovskom vzplanutí záujmu o všetko slovenské bezprostredne po vojne, v čase absencie utláčateľskej moci.

Tento úvod je nevyhnutný pre pochopenie ďalšieho dramatického vývoja. Jeho určitú zložitosť ešte komplikovala skutočnosť teritoriálnej odlúčenosti oblastí obývaných Slovákmi. Nejestvovalo nič, čo by ich zjednocovalo. Veď aj vládna politika sa sústredila na dezintegráciu, na čím väčšiu nepriechodnosť jednotlivých oblastí a na čínsky múr medzi Slovákmi v Maďarsku a Slovenskom. A tak prvou rozhodujúcou úlohou po vojne sa stala ideová a organizačná integrácia Slovákov v Maďarsku

AUGUSTA, KAREL - AUTOMOBILISTA V (NE)OBVYKLÝCH SITUACÍCH

AUGUSTA, KAREL

AUTOMOBILISTA V (NE)OBVYKLÝCH SITUACÍCH

Nadas, Praha, 1977
obálka Jaroslava Hrachovcová
1. vydanie, 15.000 výtlačkov
31-024-77

doprava
140 s., 37 obr., čeština
hmotnosť: 154 g

mäkká väzba
stav: dobrý

0,90 € PREDANÉ

*gopal2* in *H-parap*R5

KUBKA, FRANTIŠEK - SKYTHSKÝ JEZDEC

KUBKA, FRANTIŠEK

SKYTHSKÝ JEZDEC
povídky

František Borový, Praha, 1941
edícia Žatva (44)
obálka Josef Hochman
1. vydanie, 3.000 výtlačkov

próza krátka, novela, podpis autora, literatúra česká
216 s., čeština
hmotnosť: 291 g

mäkká väzba
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*arumcz2* in *H-6-2*

Skythský jezdec je sbírka novel, kterými se po několikaletém odmlčení znovu hlási o pozornost jeden z nejlepších současných českých novelistů, František Kobka. Celkem obsahuje jeho nová kniha, pojmenovaná podle novely poslední, deset menších i větších prací, prozrazujících autorovu zálibu v historii, z které poslušen své romantické obraznosti poučené všestranným vzděláním, vybírá fiktivní, avšak typické příběhy, kterými charakterisuje jednotlivá století a období tohoto tisíciletí. Při tom každá ta novela, představující opak historického románu, většinou se smyšlenými hrdiny i jejich vybásněnými osudy, má svůj vlastní stil, odpovídající určité dějinné epoše, jejíž dech a atmosféra proudí stránkami jednotlivých novel. Tak tu nacházíme sporý, ale výrazný dřevoryt Normanská princezna, z kterého vane dech dvanáctého století s echem křižáckých tažení, dále pohnuté vyprávění Smrt Marka Pola, zrcadlící kus středověku, kouzelná minesängrovská Slavičí stezka s historií lásky kralevice Karla k Blance z Valois, přibližující nám svět rané gotiky. Novela Dvé mouřeninů zní ozvěnou husitských válek a náboženských sporů, vrcholících koncilem basilejským; svět renesance, baroka, biedermeieru a romantismu, mají svůj obraz v novelách ostatních, z nichž vyniká zvlášť rozkošná Romance o Zuzance Vojířové s postavou renesančního šlechtice Petra Voka a Romantická láska, odehrávající se na pozadí Napoleonovy tragedie a ukazující jak se romantika projevovala v ovzduší středoevropském. S těmito vrcholnými čísly knihy soutěží rozsahem i závažností a uměleckou hodnotou ještě novela poslední Skythský jezdec, která líčí osud českého člověka v cizině, zobrazujíc zároveň dvojklannost české povahy, její rozpor mezi pedantstvím a touhou po dobrodružství. Skythský jezdec představuje vrchol dosavadní tvorby Františka Kubky a bude jistě radostným překvapením pro všechny milovníky drobné prózy, v které se dokonalost uměleckého tvaru, dějová plnost, rafinovanost a poetičnost podání snoubí s ryzí a sytou mateřštinou, stejně tak šťastně a harmonicky jako křišťálový ciselérský tvar s jasnou myšlenkou.

František Kubka, vynikající český novelista, básnik, dramatik a novinář, narodil se 4. III. 1894 v Praze. Po středoškolských a vysokoškolských studiích dosáhl doktorátu z filosofie a získal rozsáhlé vědomosti zejména z oboru germánských a slovanských literatur. Po studiích a dobrodružně pohnuté životní pouti, která jej v dobé válečné a poválečné zavedla až na Daleký východ a odtud pak opět k domovu, po němž nepřestával toužit, věnoval se vedle svého povolání novináře a úředníka výhradně literatuře. Hlavní jeho význam tkví v povídkové próze, kterýžto zapomínaný a přehlížený slovesný útvar v něm nalezl vynikajícího a umělecky cílevědomého tvůrce. Patří k stoupencům t. zv. novoklasicismu, t. j. literárního směru, který revoluční výboje romantismu prosazuje novou tvůrčí metodou, reorganisující tvárně i myšlenkově zrevolucionovaný svět na nových základech a dosahující nové rovnováhy, harmonie a dokonalého, pevného tvaru uměleckého v duchu nových předpokladů a zásad získaných i objevených právě tou revolucí.  Z próz, pomineme-li svazek cestopisných črt, dojmů a obrázků Barvy východu (1923), jmenujme knihu Fu (1924), baladické novely Dvojníci a sny (1926), Sedmero zastavení (1931) a nyní i Skythského jezdce, který svou závěrečnou povídkou, zabývající se problémem dvojklannosti povahy a dvojtvárnosti lidské bytosti, navazuje na Dvojníky a sny. Avšak proti předchozí novelistické žni Hubkově, typické epickou sevřeností a plností, sporou ale výraznou karakteristikou osob, sugestivním a jasným podáním a i tím, jak básník dovede využít účinně formy baladické a přenést ji do prózy, vyznačuje se Skythský jezdec dokonalejším uměleckým tvarem, jasnějším a konkretnějším jazykem. V každém případě znamená tato kniha v novelistickém díle Hubkově nový, další umělecký výboj na cestě za dokonalostí a ryzostí a to jak po stránce motivické a myšlenkové, tak umělecky tvárné.

UZDRAVENÍ SLEPÉHO

Poutníci drazí a poutnice, chcete věřit nebo nevěřte, ale stal se veliký zázrak u studánky v lese za Klokoty toho roku, kdy francouzský král ze své země utíkal a kdy J. M. náš král Leopold, toho jména Druhý, měl těžkou starost o život své sestry, královny francouzské. Vesele se zase chodilo po přísné době Josefově na pouti, náš kostel na Klokotech ožil v nové slávě a lidí zde bývalo po celý mariánský měsíc máj, v červnu a červenci, žes mohl zabloudit mezi zpívajícími procesími. Hospody nestačily hladovým a žíznivým, k utlačení bylo v lipové aleji, která od hradu Kotnova prudce klesá do údolí a zase stoupá až k našemu milému kostelu, vonná medem a šumící včelami.

Těžkou práci vykonávala jediná dcera z Horní hospody, panna Anežka, pilná pomocnice svých rodičů. Usměvavá a krásná roznášela v obou rukou talíře a džbánky piva, krmila a pojila poutníky, milým slovem je pozdravovala, a kudy šla, šířila radost. Byla to dívka nadmíru ctnostná a zbožná, spanilost sama a čistota nevídaná. Všechno se na ní lesklo, vonělo, tváře se červenaly, na zádech poskakovaly rusé copy, štíhlé nohy poletovaly jako v tanci síní i na zahradě. A přec, kdo jí blíže pohleděl do očí, uviděl v nich smutek a odříkání. Panna Anežka milovala slepého houslistu Jana, hrobařova syna. A byl tento mládenec stvořením stejně neobvyklým jako panna Anežka, a není divu, že se v jejím srdci k němu vznítila láska.

Vysoký a statný, milé tváře, vždy čistý a upravený, měl tento slepec, jenž od samého narození nespatřil Božího slunce, kouzelnou moc nad dušemi lidskými, nad němou tváří i zpěvným ptactvem. Když hrál na houslích, roztklivěla se srdce až k pláči nebo poskočila nesmírnou radostí. Těžká pivovarská kobyla, která přivážela na voze do klokotských hospod sudy piva, zastavila se při jeho hře a vesele hrabala kopytem, krávy na pastvě směšně zaplesaly a ovečky se rozdováděly, pozvánějíce rolničkami, ptáci se slétali, sedali na Janova ramena a zpívali s ním, pěnkavy, sedmihlásci, drozdi a kosi, vlaštovky kroužily nízko u země kolem hudebníka, zmámeny jeho hrou, a byl-li v lese, kam tak rád chodíval ke studánce, celý les mu odpovídal, kýval větvemi a hučel jako varhany při hrubé. Tohoto Jana milovala Anežka, ale Jan o její lásce nevěděl.

.......................................................................................

... posledná veta ...

A potom, aby ten, kdo tyto řádky přečte, poznal, co je radost, bolest, láska a odpuštění

ČERVENÝ, JAROSLAV - KOROZE A PROTIKOROZNÍ OCHRANA AUTOMOBILŮ

ČERVENÝ, JAROSLAV

KOROZE A PROTIKOROZNÍ OCHRANA AUTOMOBILŮ

Nadas, Praha, 1981
edícia Knižnice motoristů
obálka Jaroslava Hrachovcová
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
31-034-81

automobily, doprava, hobby,
180 s., 41 obr., 29 tab., čeština
hmotnosť: 207 g

mäkká väzba
stav: dobrý

0,90 € PREDANÉ

*gopal2* in *H-parap*R5

VENGLOŠ, JOZEF - TAJOMSTVÁ FUTBALU

VENGLOŠ, JOZEF
TARCALA, JOZEF

TAJOMSTVÁ FUTBALU

ABRA 5 , Bratislava, 1995
obálka Ján Súkup, František Mayer
fotografie Ján Súkup, Peter Holent
ISBN 80-967194-1-6

šport, príručky,
180 s., slovenčina
hmotnosť: 866 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: výborný

4,30 € PREDANÉ

*zukol5*

HOFFMANN, GABRIEL - KATOLÍCKA CIRKEV A TRAGÉDIA SLOVENSKÝCH ŽIDOV V DOKUMENTOCH

HOFFMANN, GABRIEL
HOFFMANN, LADISLAV

KATOLÍCKA CIRKEV A TRAGÉDIA SLOVENSKÝCH ŽIDOV V DOKUMENTOCH
S 21 pôvodnými článkami uverejnenými v rokoch 1945-1965 vo viacerých časopisoch, autormi rôznej ideologickej a politickej príslušnosti

G-print, Partizánske, 1994
ISBN 80-85587-03-3

história, II. svetová vojna,
236 s., slovenčina
hmotnosť: 300 g

mäkká väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe

15,00 € PREDANÉ

*bib14*

Štúdie

Ivan Kamenec

„Snem Slovenskej republiky a jeho postoj k problému židovského obyvateľstva na Slovensku v rokoch 1939-1945. ” (Článok vedeckého pracovníka Historického ústavu SAV. Autor ani v minulosti, ani v prítomnosti nepatril medzi prívržencov Slovenského štátu, napriek tomu doslovne tu citovaný článok je svedectvom skutočnosti, že Slovenský snem a mnohí pracovníci vo vyšších funkciách usilovali sa zavádzanie a platnosť protižidovských opatrení a zákonov všemožne brzdiť. )

Na konci r. 1942 židovská otázka na Slovensku v takej podobe, ako sa nastolila po 6. 10. 1938, resp. 14. 3. 1939, bola takmer vyriešená. Dve tretiny slovenských židov bolo z územia štátu vyvezené a ostatok žil na Slovensku v hospodárskej, spoločenskej a občianskej izolácii, v stálom strachu a neistote pred budúcnosťou. V tejto situácii napísal jeden z aktérov riešenia židovskej otázky na Slovensku Anton Vašek s určitou dávkou hrdosti, že táto otázka sa v slovenskom štáte usmerňovala vždy v zmysle právneho poriadku a zákonov. Desiatky zákonov, vládnych nariadení a vyhlášok dosvedčujú, koľko pozornosti venovali zákonodarcovia štyrom percentám občanov Slovenskej republiky - židovským obyvateľom. Podľa 6. § ústavy Slovenskej republiky zákonodarná moc pre celé územie štátu prislúchala slovenskému snemu. Napriek tejto skutočnosti sa slovenský snem zúčastňoval svojimi rozhodnutiami na riešení židovskej otázky iba čiastočne, pričom však niektoré z jeho zákonodarných činov možno v tomto smere považovať za medzníkové.

Židovskou otázkou na Slovensku v rokoch 1939-1945 sa domáca slovenská historiografia zaoberala málo a interpretovala ju dosť zjednodušene. Nechávala viac priestoru zahraničným autorom, ktorí sú však v prevažnej miere tiež silne ovplyvnení svojimi subjektívnymi politickými, resp. citovými motívmi. Skúmanie židovskej otázky na Slovensku v rokoch 1939-1945 je dôležité aj z toho dôvodu, že ďaleko prerástla svoj vlastný rámec, keďže v tomto období sa stala jedným z najaktuálnejších vnútropolitických problémov štátu. V boji o interpretáciu židovskej otázky a prenášame jej riešenia do praktickej politiky sa stretávali v ostrých konfliktoch základné mocenské a ideologické prúdy Slovenskej republiky. A práve v týchto zápasoch má svoje špecifické miesto slovenský snem, inštitúcia, ktorá mala - a niekedy sa o to aj snažila - v autoritatívnom režime symbolizovať demokratickú formu vlády.

Tvrdenie, že židovská otázka sa na Slovensku objavila až na jeseň 1938, by bolo zastieraním skutočnosti. Vyskytovala sa tu už najmenej od poslednej tretiny 19. stor. Prejavovala sa v hospodársko-sociálnej a náboženskej podobe, pričom sa veľmi silno vyhrocovala pre Slovensko zvlášť citlivými nacionálnymi prvkami. Z týchto faktorov sa v slovenskej spoločnosti vyvinul akýsi podvedomý antisemitizmus, sčasti hospodárskoobranného, sčasti náboženského zafarbenia, ktorým si viaceré slovenské politické strany a smery podľa potreby radikalizovali svoj sociálny a nacionálny program. Ojedinelé pokusy malých židovských skupín či jednotlivcov o vzájomné zblíženie nenašli vážnejší ohlas ani na židovskej, ani na slovenskej strane. Postupná, prirodzená asimilácia, aká prebiehala v západnej Európe, bola na Slovensku v dôsledku predchádzajúceho vývoja len v začiatkoch a nemohla znateľnejšie ovplyvniť celý problém. Navyše v období predmníchovskej republiky začala na Slovensko prenikať ideológia sionizmu, ktorá podchytávala židovské obyvateľstvo, najmä mládež, v duchu vyhraneného židovského nacionalizmu.

Udalosti z jesene 1938 a z jari 1939 posunuli židovskú otázku do celkom inej polohy. Politickú moc na Slovensku uchopila Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS), vo svojom programe otvorene počítajúca s antisemitskými náladami, ktoré chcela náležite využiť na upevnenie svojej politickej pozície. V tomto ohľade bola pre ľudákov priaznivá aj medzinárodná situácia. Slovensko sa dostalo do mocenskej a ideovej sféry nacistického Nemecka, ktoré žiadalo od svojich spojencov a satelitov radikálne riešenie židovskej otázky. Tak sa stal zo židovského problému aj dôležitý zahraničnopolitický faktor ľudákov, ktorým sa podľa potreby oháňali pred Nemeckom ako argumentom svojej politickej spoľahlivosti a lojality.

Už krátko po vzniku autonómie vyhlasovali vedúci slovenskí politickí činitelia otvorene, že na Slovensku sa pristúpi k riešeniu židovskej otázky. Boli to však viac iba deklaratívne vyhlásenia, pretože na Slovensku

DURYCH, JAROSLAV - KOUZELNÁ LAMPA

DURYCH, JAROSLAV

KOUZELNÁ LAMPA

Ladislav Kuncíř, Praha, 1929
edícia Spisy Jar. Durycha (2)
2. vydanie, 50 číslovaných, autorom podpísaných výtlačkov, a to 10 na ručnom papieri Tosa, 40 na Simili-japane

beletria, próza krátka, číslovaný výtlačok, podpis autora
198 s., čeština
hmotnosť: 217 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*

OKNO HOTELU

Poledne táhne staletým náměstím, zvony bijí, lidé jdou k nedělnímu obědu, šerý den s nesmělým, zavřeným sluncem shlíží na dlažbu, domy, které nepotřebují oběda, kterých nebolí nohy, ve kterých se vaří a pekou lidské osudy v podivných komorách, shlížejí, neshlížejí lhostejným a vznešeně nevyzpytatelným pohledem na bílou dlažbu, na pomníky a sloupy, na lidi, na stany prodavaček, na budky, káry, čekající povozy, na kočí v pláštích, na holuby, trávu v dlažbě, koňský trus, na protější okna, průjezdy, komíny, snad také neshlížejí na nic a tváří se živými, moudrými a vznešenými jen v smutku své neživotnosti. Již mnoho lidí a věků umřelo, tváře se změnily, nikoliv osudy.

Starý a slavný pán postavil ten dům či spíše palác na rohu ulice a náměstí a vyšňořil jej pýchou takřka všech dílů světa, i pýchou pověstí a bájesloví. Ale rod odešel do vyhnanství a nové panstvo mělo nové záliby. Staré domy měnily svůj zevnějšek, přijímaly novou omítku, nový nátěr, byty rodin se měnily v útulky kupčíků a přechovávačů, v skladiště, dílny a krámy, leckdes se změnily v pouhou kupeckou špeluňku. I krásný starý dům se přizpůsoboval trpně novým poměrům, ač mu bylo divnou ironií ponecháno příliš mnoho ze starobylé vnější panské skvělosti. Z domu učiněn byl hotel. Tam, kde se scházíval výkvět země, noclehovali nyní světoběžníci velkého, malého a nejmenšího světa; řeč se měnila podle dějinných událostí. Jen holubi vrkali stále stejně, koně rzali stále stejně a bílá, téměř jasná zasmušilost okolí a dlažby byla také stále stejná.

Hotel býval takový či onaký v každém smyslu; měnila se obcovací řeč, měnili se hosté, jen rodokmen hmyzu se asi příliš neměnil, průjezd jen znenáhla nabýval stále rostoucí beznadějnosti a přítmí a nevlídnosti chodeb, schodišť a světnic přibývalo rovněž pomalu a zároveň s rozeschlostí nábytku, odřeností koberců, zoufalostí záclon a žaluzií, s vyklachtaností klik, s plešatostí a kolozubostí personálu.

Ovšem, že tento divně tragický osud mnoho domu neublížil. Ani detektivové, číhající v kou-tech na flagrancie, ani aventury, sebevraždy, útěky a zatýkání, ani pobyt seladonů a dusny opar neřesti neubral domu nic z jeho tajemné nedotknutelnosti a bída lidských duší se spíše splétala v trnovou korunu starobylého a groteskně zkoušeného domu. Mnoho oken má tento dům v několika poschodích. Vjezd zdánlivě straší jako starožitné rezavé dělo. V oknech jsou tu a tam květiny, jejich rudost je suchá, nepovšimnuta; tu a tam jsou spuštěny zelené žaluzie, rovné i pokřivené. V některých oknech, patrně lepších pokojů, jsou bílé záclony, s bělostí neskutečnou, spíše smuteční. Z některého okna se dívá služka, pokojská nebo stará telnatá žena, někdy jen na okamžik, s utěrkou na prach v ruce, někdy se některá

........................................................................................

... posledná veta ...

Jen to jsem nemohl poznati z její tváře a tělesnosti, zda se podobá více smrti či slávě; nejspíše proto, poněvadž jsem ještě neumřel.