ŠTALMAŠEK, JÁN - PÄŤMIESTNE LOGARITMICKÉ TABUĽKY

ŠTALMAŠEK, JÁN

PÄŤMIESTNE LOGARITMICKÉ TABUĽKY

Štátne nakladateľstvo, Bratislava, 1947
2. doplnené vydanie

učebnice, matematika,
92 s., slovenčina
hmotnosť: 275 g

tvrdá väzba
stav: obchytané dosky

PREDANÉ

*gopal2*uče*in*H-bar-FL*

JEHLIČKA, MILOSLAV - LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ JAK HO VIDĚL ...

JEHLIČKA, MILOSLAV

LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ JAK HO VIDĚL ...

Lidové nakladatelství, Praha, 1978
obálka Leo Novotný
1. súborné vydanie, 5.000 výtlačkov
26-025-78

životopisy, literatúra ruská
344 s., 24 s. čb fot., čeština
hmotnosť: 765 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, knižničné pečiatky

PREDANÉ

*bib16*bio*

Maxim Gorkij ve vzpomínkách na Lenina vypráví, jak jednou — bylo to ve strašném válečném roce 1919 — k němu přišel a vidí, že na stole leží jeden díl Vojny a míru. Na jeho tázavý pohled Vladimír Iljič řekl: „Ano, Tolstoj. To je kvádr, co? Jaký ohromný člověk! Tady teprve vidíte, co je to umělec... A víte, co je na tom nejzajímavější? Že až do chvíle, kdy přišel tento hrabě, neměli jsme v literatuře opravdového mužika... Kohopak v Evropě by bylo možno postavit vedle něho? "  A sám si odpověděl: „Nikoho. “ Skutečně, ze začátku našeho století, jak se ukázalo zvlášť výrazně při osmdesátinách a smrti Tolstého, „celý svět, celá země k němu vzhlížela, odevšad byly k němu napjaty živé, chvějící se nitě. “ Před první světovou válkou nebylo spisovatele, který by dosáhl takové proslulosti a vlivu, takové mravní autority jako on. Od té doby však lidstvo prošlo krvavou lázní dvou světových válek, novou éru zahájil Říjen a změnila se nejen mapa světa, ale i nazírání, zvyky a cítění většiny lidí. Jak Tolstoj obstál v této zkoušce času a společenských přeměn, co z jeho odkazu pohltila minulost, jaké byly osudy jeho děl v různých zemích světa, jak je interpretovaly významné osobnosti kritiky a literatury, kam dospělo poznání jeho osobnosti a tvorby pod rentgenem marxistického myšlení, o tom chce informovat a podat svědectví tento sborník. Definitivně se rozptýlila legenda o svatém „jasnopoljanském proroku" a ve vší velikosti a významu vyvstal zjev Tolstého umělce, Tolstoj jako strhující a rozporuplná historická osobnost. Na intenzívním poznání odkazu Tolstého v průběhu více než půlstoletí od jeho smrti se podílela vedle ruské a sovětské literární vědy i pokroková kritika západní, svým dílem přispěli i čeští a slovenští činitelé. Podle statistických zjištění UNESCO zaujímá Tolstoj na žebříčku čtenářského zájmu mezi beletristy stále místo nejvyšší. Zaujatý čtenář při vnímání jeho děl v duchu jako by oslovuje autora a táže se - slovy samotného autora: Jaký jsi vlastně člověk? Čím se lišíš od ostatních lidí, co mi můžeš říci k tomu, jak vnímat náš život? K odpovědi na tyto prosté a složité otázky míří tento sborník, vydávaný u příležitosti 150. výročí narození „velkého spisovatele země ruské“.

Alberto Moravia - Aktuálnost Lva Tolstého

Mnozí z těch, kdo jsou zde přítomni, zasvětili studiu Tolstého celý svůj život, já jsem ovšem jen pouhý čtenář. Omezím se proto ua jednotlivé poznámky, které jsem si při četbě Tolstého po celý život dělal.

Jedna z otázek, které přede mnou často vyvstávaly, je dnešní aktuálnost Tolstého jako spisovatele a jako náboženského a moralizujícího myslitele.

Aktuálnost Tolstého romanopisce, to je bezesporu věčná aktuálnost poezie. Romanopisec nemůže neprožít pocit hlubokého nadšení nad Tolstého knihami, zvláště nad některými z nich, především nad Sevastopolskými povídkami, Vojnou a mírem a Annou Kareninovou, a nad některými jednotlivými příběhy a povídkami.

Romanopisce nadchne v Tolstém téměř neznatelné sblížení s realitou, s pravdou. Je to umění vylíčit obraz přírody jakoby mimochodem a ztvárnit jej tak, jako by byl viděn poprvé. A je to umění vytvářet charaktery, aniž by byl odhalen všechen ten mechanismus, který patří k románu, takže se zdá, že se před námi objevuje sám život.

Je známo, že romanopisce naplňuje nadšením i šíře Tolstého horizontů; jeho schopnost sloučit přírodu a historii a vytvořit rovnomocný paralelní obraz života jedince a života společnosti, velkých sociálních a dějinných dramat dramat individuálních citů. To vše se stalo majetkem světové literatury a není třeba to snad ani opakovat.

Avšak aktuálnost Tolstého jako spisovatele je problém, který zasluhuje zláštního rozboru. Chtěl bych zde položit otázku, zda dnes Tolstého tvorba ovlivňuje moderní literaturu a jaké místo v ní zaujímá. Tady budeme muset přiznat, že ze všech ruských prozaiků romanopisců ovlivňuje Tolstoj moderní literaturu nejméně. Vliv Dostojevského například byl daleko větší. Z Dostojevského vzešel celý proud až po Kafku a Bernanose. Značný vliv na mnohé evropské spisovatele v Anglii a ve Francii měl Čechov. Tolstoj však svou tvorbou představuje téměř nedostižnou dokonalost. Je to vzor, kterým jsme spíš nadšeni, než abychom se jím řídili. A tak je osud Tolstého velmi podivuhodný. Zůstává aktuální, ale docela zvláštním způsobem.

Tolstého aktuálnost spočívá především v tom, že je považován za vzor ve velké zemi, ve své vlasti, v Sovětském svazu. Tolstoj je modelem pro takzvaný směr socialistického realismu. V Rusku není jako model nabízen ani Dostojevskij, ani Čechov, ani Gogol, ale právě Tolstoj. S Tolstým se stalo něco podobného, co s Raffaelem v katolické církvi. Katolická církev vždycky využívala Raffaela pro svou náboženskou propagandu. Proč? Proč si nevybrala Masaccia nebo Michelangela, malíře daleko dramatičtější než Raffael? Proto, že Raffael nenapodobitelně skloubil helénskou krásu a srozumitelnost s biblickým obsahem. A to byla vynikající a nepřekonatelná estetická hodnota, která mohla sloužit po celá staletí. A církev také skutečně Raffaelovi svěřila tak říkajíc svoji ikonografickou propagandu. Stejně i Tolstoj v Rusku spojil krásu se srozumitelností, estetická hlediska s moderním psychologickým obsahem v daleko větší míře než Dostojevskij, Čechov nebo Gogol. Proto je Tolstoj aktuální, ale aktuální podivným způsobem: jako stvořitel. Tolstoj je mýtus. Vystoupil z literatury, kde se jím již nikdo neřídí, do sféry zbožňování a náboženského uctívání.

Podívejme se teď, v čem je, alespoň pro mne, aktuálnost Tolstého náboženského, Tolstého v krizi. Mohli bychom říci, že Tolstého dílo je obšírnou morální autobiografií. Ve Vojně a míru vidíme člověka v nejlepších letech, v rozkvětu silných citů, které jsou zároveň zmírňovány a brzděny neutuchajícím úsilím rozumu. Tento člověk umí ovládat své vášně a umí je také popsat. Je přitom v naprostém soulady s historií, s celou svou epochou, se svou společností. Proto nám poskytuje velkolepý obraz historické epochy, do níž přenáší svou vlastní, v daném okamžiku prožívanou zkušenost. Tento člověk, kterého lze co do dokonalosti srovnat v jistém smyslu s Homérem, je Homérovi přece jen vzdálen. Onu dokonalou skutečnost nahlodává právě v té velké knize Vojna a mír červ pochyb, těch nejčernějších pochyb, dospívajících až k nihilismu. Dalo by se říci, že Tolstého nihilismus se ve Vojně a míru projevuje silněji a ostřeji než v následujících knihách, kde je dále rozvíjen. Ve Vojně a míru ho pouze tušíme, ale tím je silnější. A právě tímto nihilismem se Tolstoj liší od Homéra. Neumíme si představit Homéra nihilistu.

A skutečně, třicet let po Tolstého smrti pocítila Evropa naprostý rozpad humanismu, když poznala koncentrační tábory a prožila dvě strašné války. Můžeme proto říci, že Tolstoj svým nihilismem předvídal a anticipoval onu krizi, která měla zmučit Západ. Vždyť po Vojně a míru vidíme během dlouhého Tolstého života pokračující gigantický růst tohoto nihilismu. Tolstoj postupně tlumí své jiskřivé barvy a mění se z klasického spisovatele v téměř expresionistického nebo existencialistického „avant-la-lettre“. 

JIRSÍK, JOSEF - JAK POZNÁM NAŠE PTÁKY V PŘÍRODĚ

JIRSÍK, JOSEF

JAK POZNÁM NAŠE PTÁKY V PŘÍRODĚ
Úplný klíč k poznávání všeho u nás hnízdícího a k nám zatoulávajícího ptactva ve volné přírodě

Vesmír, Praha, 1940
2. vydanie

biológia, zoológia, príručky, príroda, ex libris
172 s., 42 čb ilustrácií, čeština
hmotnosť: 207 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

4,50 € PREDANÉ

*regihu* in *H-bar*

KŘELINA, FRANTIŠEK - MŮJ OTEC KAPITÁN

KŘELINA, FRANTIŠEK

MŮJ OTEC KAPITÁN
Román dívčího mládí

Vyšehrad, Praha, 1947
edícia Epika (nová řada) (5)
obálka Emanuel Frinta
2. vydanie, 5.000 výtlačkov

beletria, román, literatúra česká, podpis autora
432 s., čeština
hmotnosť: 401 g

mäkká väzba
stav: dobrý, voľne ložené listy

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Nový román Františka Křeliny je kniha jasná, mladá, plápolavá, a to pro neúchylnou čistotu a nesmiřitelnou věrnost své mladičké hrdinky. V ní autor ztělesnil češství bojující, hlas neporažené armády, k jejímuž odkazu se i ona hlásí, v její krásné bytosti jsou oslaveny nikoli pouze utrpení, ale především aktivní, hrdinské i dobrodružné složky českých válečných osudů. V tom smyslu je Křelinův nový román dílo razící směr, dílo, které uzavírá v naší současné literatuře období knih reportážních: oslavuje nikoliv utrpení, ale dychtivost života, odvahu, jarost. Spojuje motiv dívčího živlu s motivem odvážných mužů, kteří bojovali. Je to kniha radostná, v jejíchž spodních tónech zaznívá stále a stále žal lidství zmučeného, hrozná vina těch, kteří „odlidštili smrt“. Na jejích stránkách ožívá celá galerie postav, osudů, charakterů, postižených nejednou polemickým výpadem, ožívají prohlídky, kontroly, ba i kuratorium, ale naproti tomu se čtou scény vskutku monumentální, v nichž se srážejí síly rozběsněného světa, scény metafysicky důsažné. V tomto rozpětí a v tomto vnitřním napětí poznáváte autora, jejž Šalda označil za rozeného epika, jemuž děj a figura znamená též příležitost, aby vyjádřil sebe a své viděni světa. Je to román v podstatě studentský; ale také román venkovský; román vojáků neporažené armády, ale naproti tomu román duchovního vítězství nad marasmem a ochablostí; román s jasnou i přehlednou osnovou, která z něho činí četbu vskutku lidovou, a přece v jeho základech je vstaven sen, stavební materiál nejjemnější; výjevy groteskní, ba humorné jako protiklad celkovému ladění, které vyzdvihuje hrdinství, věrnost, nesmiřitelnost. Kniha dívčího mládi, takový je podtitul románu, kniha silná, neslevující nic ze záměrů uměleckých, mladá svým duchem, svým jasem, svou dobrodružností a aktivností, která rozezní tvořivé sily mládeže a z níž se budou radovat čtenáři nejnáročnější.

TANEC OKOLO LESNÍ STUDÁNKY

Kancelistovi Karlu Kubiasovi se velmi vydařila sběratelská vycházka na Kozákov, ba až příliš. Už od Železného Brodu sbíral všechno, cokoliv zajímavějšího cestou uviděl: najde-li exempláře vzácnější, lehká pomoc, tyhlety prostě zahodí. Když potom přešel temeno a sestupoval na polední svah Kozákova, teprv poznal, že turistická příručka mluvila pravdu. Pod Radostnou studánkou se dej vlevo, tam je lom, eldorádo sběratelů. A ejhle, skutečně lom, a před ním hromady kamení. Rozběhl se k nim. Zatajil se mu dech. Že by to všechno byly achátové pecky, i tyto zvící husího vejce? Měl by je kus po kuse rozbíjet a třídit? Podíval se na hodinky. Mc mc mc, zamlaskal, příliš se po cestě zdržel. I rozehnal se, a co se jen valounu podobá, hází do batohu. Aby se nejdřív zbavil toho, co po cestě nasbíral? Jen to dokázat! Vracel se tedy navečer na Konice důkladně obtížen. Po silnici to ještě Šlo, ale na Konice vzhůru - funí, heká, potí se. Posléze se zastavil a oddechuje. Že by toho přece aspoň třetinu vyházel? Ale pak to měl udělat hned nahoře! I popadl ho vztek, že je takový nenechavý. Jako včera! V noci náhodou sebral kámen, kvůli těm psům a tak podobně, ale nezahodil ho. A když konečně ten mladík odešel, strčil si jej do kapsy, pak položil na stůl. Ráno ho tam objevil. Nic zvláštního, obyčejný křemen. Aj, tu na růžových okrajích několik krystalických hran. Obyčejný křemen? Hlupákům je třeba i vajíčko obyčejné, a zatím je to zázrak, ten tvar, ta symetričnost, ano, v přírodě všechno směřuje ke kráse, jak to vajíčko, tak ten křemen. To si myslí, jda po cestě vzhůru, avšak zároveň stáhl svá široká ústa pro ten včerejší kámen. Nezahodil ho. Uložil si jej ráno tuhle do houští, aby ho nemusel vláčet tam a zpátky. Z Kozákova nyní arci nese kusy daleko vzácnější, ale přece si na něj vzpomněl, a sotva vzpomněl, zastavil se. Nemysli si, že ho sebereš, okřikl se. Ale podívat se smím, sám si odpověděl, podívat se, jestli ho třeba někdo nesebral a tak podobně. Kámen ti bude někdo sbírat, zas si sám odpověděl. Nikdo do kamene ani nekopne! Takhle kdyby to bylo kus slaniny, to by se mohli přetrhnout, pomyslil si trpce, a jala ho lítost, ne že on se o hladu s nákladem dře, ale nad tím kamenem, který v houští leží opovržený, opuštěný... Sebere ho. Naschvál ho sebere. Právě tady to bylo. Rozhlédl se a hbitě skočil do houští, aby nikdo neviděl, a dál se plíží opatrně k místu, kam svůj včerejší kámen položil.

Znenadání zafuněl, ale opatrně, jen pro sebe.

Na té mýtince někdo sedí. Hlavu má sice k zemi sehnutou, ale on ho přece poznal: je to zas ten... ten mladík, co nohou naznačoval kopnutí. Přikrčil se do křoví, aby se mu neprozradil, ale ten tam je tak zabrán do svých myšlenek, že ho ještě vůbec nezpozoroval. Co tu dělá? Že by se mu snad chtěl omluvit? Strýc Kubias se povytáhl na špičky: nač se ten člověk tak upřeně dívá? Lidská nevědomosti! Pozoruje jeho kámen, ten, co tam ráno položil. Zkoprněl. Sám arci nejednou takto nad kamenem seděl a jen se díval a díval a myšlenky mu samy táhly hlavou, ale činíval to jen kradmo, ba i před Blaženkou se s tím skrýval, a to je jeho vlastní manželka! Nebo že by to byl kámen tak vzácný, že by i laika pohnul k úžasu? Ještě víc se vypjal na špičky a trochu jej zahlédl, poznává ho, ty růžové okraje zajímavé, ale žádný div mezi kameny. Třeba to je sběratel. Třeba pracuje v místním museu,

KOS, ZDENĚK - ZKRATKY, ZNAČKY, AKRONYMY

KOS, ZDENĚK

ZKRATKY, ZNAČKY, AKRONYMY

Horizont, Praha, 1983
obálka Josef Kalousek
1. vydanie, 20.000 výtlačkov
40-049-83

slovníky, veda,
292 s., čeština
hmotnosť: 413 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

0,90 €

*H-5-1*

SLÁDKOVIČ, ANDREJ - VÝBOR Z LYRIKY

SLÁDKOVIČ, ANDREJ

VÝBOR Z LYRIKY

Matica slovenská, Turčiansky sv. Martin, 1927
edícia Čítanie študujúcej mládeže (16)

poézia, literatúra slovenská,
80 s., slovenčina
hmotnosť: 100 g

tvrdá väzba (zrejme dobová preväzba), malý formát
stav: dobrý, knižničné pečiatky

1,10 €

*trsos* *trsos* *trsos* *trsos* *trsos* in *H-bar-RL*

Svornosť.

Ticho je u nás; hej, mŕtvo ticho. 

Že mŕtvo? Ba žijú telá!

Ale hýbavosť, duša života, 

nevieme, kde sa podela:

Svorno je u nás, ako keď mŕtvi 

ku mŕtvym svojim poľahnú, 

čo jedni k druhým niekedy sotvy 

v bratskom sa bozku už nahnú.

Ticho je u nás. Od riek ku horám 

posteľ ohromná sa stlaje, 

rieky v pokoji tečú ku morám, 

háj s horou tíško si vlaje.

Utichly žiale, i spravedlivá 

žaloba stránok nedelí:

Slovensko svorne si odpočíva 

na sedmispáčov posteli.

Ticho je u nás. Veď stíchly búre, 

Slovensko drieme v pokoji, 

rozbroja ostrožhavé pazúre 

zatuply v samom rozbroji.

Niet slov závisti, zášti, sočenia, 

písmeny značenej jedom; 

studený pohľad vzájom si menia 

sused so svojím susedom.

Ticho je u nás. Hádam čušíme 

pod bičom prísnych osudov, 

hádam vypustiť len sa bojíme 

pred duchom, tým sudcom bludov.

Len v spodnej, hádam, srdca temnici 

dujú kameň zlostné boje, 

a škripia ticho — ale v ulici, 

v knihách — no, všade, ticho je!

Oj, keby radšej surmy hlásili, 

rana na ranu padala, 

že by zsilnela sila zo sily, 

víťazom znela pochvala!

Azda úprimné potom smierenie 

prišlo by za statočný boj: 

vraj, len z víťazstva koreňa ženie 

haluz palmy, svätý pokoj!

Ale nie, Bože, nie ohňa cesty, 

nie nástroj tvrdej oceli, 

nedaj moc zvade a právo pästi — 

jedni padnúť by museli: 

sväzok veľkého kráľa Moravy 

buďmež od čiastky do čiastky, 

tak veď nás k jasným výšinám 

slávy svätou cestou svätej lásky.

Ale ďaleko Kanaan lásky, 

kde nádej, viera už rodí.

Bratia, mocné sú šľachetných sväzky: 

svornosť nech záveje brodí!

Potom už či boj, či pokoj: s Bohom, 

nezhynú naše nádeje; 

zaviatym slávy dávnej prielohom 

svornosť prebrodí záveje!

CAPEK, SLAVO - TA TAKE MESTO

CAPEK, SLAVO
ŠEBEJOVÁ, KRISTÍNA
BEŇOVÁ, JANA

TA TAKE MESTO
Sprievodca paralelnou históriou mesta Prešov

Kristína Šebejová, Prešov, 2018
1. vydanie, 500 výtlačkov
ISBN 978-80-973064-0-3

cestopis, monografie,
232 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 534 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

19,90 € PREDANÉ
 
*bib16* in *H-kris*

Našli sa myslitelia, ktorí sa pokúšali „objať“ svet v zrnku piesku. Je to nesplniteľná úloha, hoci tušíme, čo je tým povedané. Týmto prešovským zrnkom piesku by chcela byť aj táto publikácia, ktorá má ambíciu sprostredkovať aktivity kreatívnych ľudí v Prešove a poukázať na dosiaľ menej známe zaujímavosti a osobnosti tohto, prinajmenšom „zvláštneho", mesta. V tomto „zrnku" prešovských snáh sa tiež svojím spôsobom zrkadlí celý svet, niekedy nezrozumiteľne a indiferentne, inokedy suverénne a jasne...

Najlepšie to ilustruje naša emblematická sociálna balada A od Prešova. Všetci iste dobre poznáte, keď na svadbách a oslavách odznejú všetky krásne piesne, príde na rad táto strašidelná, ktorú hádam ešte nikto nikdy nespieval triezvy, ale opilecké falošné intonácie dokonale akcentujú jej tragikomický obsah. Jej refrén úplne presne anticipoval už pred niekoľkými desiatkami rokov, ako sa bude žiť v tomto kúte severovýchodného Slovenska: „Ajaševera, ajaševera, ajaševera nevracim, račej svuj život, šerdečko mojo, utracim“. Áno - ajaševéra - šarišsko hiduistická nihilistická mantra alebo šarišsko-japonské duševné harakiri kecšeňeda - tašeňeda. Ešte aj za iných okolností krásny parabolický oblúk vestibulu autobusovej stanice, v mene čara nechce a symbolického jazyka kolektívneho nevedomia mesta komunikuje s cudzincami jasnou rečou: „SAD prešov“. Skratka známej inštitúcie zostavená z počiatočných písmen, nechtiac oznamuje, že: smutný (je) ten náš Prešov. Akoby naschvál. Toľko dôkazov, aby sme už nehľadali a nič neskúšali, len snívali... Pretože nám ani nič iné neostáva. Iba snívať. A tak snívame, čo by bolo keby, a stávame sa mestom snov. prešov: mesto snov, aký krásny slogan...

SLÁDKOVIČ, ANDREJ - DETVAN

SLÁDKOVIČ, ANDREJ

DETVAN

Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, Bratislava, 1963
edícia Kvety (19)
ilustrácie Jozef Cesnak
doslov Milan Pišút
1. vydanie (v SVKL), 10.000 výtlačkov
61-150-63

poézia, literatúra slovenská,
157 s., slovenčina
hmotnosť: 152 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

PREDANÉ

*regihu*poe*

12 9

Pekne, Martinko - jasný kráľ vraví — 

hodný si, pekný vezmeš dar: 

No, čo chceš? tamto visí blýskavý 

pekný, vyšívaný kantár: 

ten vezmi, ja zaň platím majstrovi, 

keď bo založíš tvojmu vrancovi, 

celý svet sa bude dívať. 

Ale tie oči tvoje blýskajú 

a v tých blyskoch sa tajomstvá zdajú 

pred duchom mojim ukrývať.

130

Nuž jasnému to poviem kráľovi -

smelý náš Detvan odvráva 

a kantárik si bohatý, nový 

s prstami jeho pohráva: 

-Nezabil som ja dravca jastraba, 

ale som zabil divého vraha, 

strach a hrôzu nášho poľa: 

holubička to nebola slabá, 

ale to veru tá moja drahá, 

tá dobrá Elenka bola.

131

A jeden starčok, druh dávnych časov,
dobadká bližšie zhrbený, 
snime si klobúk a z jeho vlasov 
blýska pablesk postriebrený:
Jasnosť kráľovská! - tu knieža slávy 
sa skloní, starcu klobúk postaví 
- Jasnosť vaša! - starčok vraví  
- Ja, vidíte, už kraj hrobu chodím, 
sotva pominie pár dni, pár hodín, 
a úmor dych mi zapraví;

132

ale zásluhám svedectvo vydať, 
podať pole vašej cnosti, 
ku mojim činom jeden kvet pridať,
v diele dobrom zložiť kosti,
toto si žiadam.  - Dovoľte tedy, 
dovoľte moje osláviť biedy 
vaším láskavým pozorom: 
veď my krem toho s nášmi biedami 
len zriedka môžme vášmi bránami 
ku kniežatským kročiť dvorom. -

ZPĚVY LÁSKY

ZPĚVY LÁSKY
Výbor z české poesie milostné
Uspořádal Dr. František Krčma

Kropáč & Kucharský, Praha, 1944
ilustrácie Josef Hanzl
2. vydanie

poézia
96 s., čeština
hmotnosť: 100 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý, neautorské venovanie

4,90 €

*kvaja* in *H-2-5*

Tento výběr milostné české poesie sahá do dob české romantiky až po mladé a nejmladší současné české básníky. Proto najde tu čtenář celý vývoj této z nejcitlivějších a nejcitovějších lyr za více než jedno století. Jaká to řada jmen! A ještě není úplná, neboť omezený rozsah knihy nutil často k výběru. Za to však je tu podáno z dobrého to nejlepší. A je to i aktuelní kniha. Neboť nemá jen orientovati čtenáře na tomto poli lyrické poesie, nýbrž i probuditi v národě a zvláště v mladé generaci onu ideální touhu a lásku, jakou hořela srdce našich dávno mrtvých básníků a jejich milenek i všech tehdy milujících a milovaných mladých lidí. Ani u současných básníků se pojem lásky nezměnil — je jen vyjadřován novými a dokonalejšími výrazy nové české básnické mluvy, jež za sto let rozkvetla do krásy a něhy nikdy před tím netušené.