KRAUS, KARLSOUDÍM ŽIVÉ I MRTVÉ
(Werke von Karl Kraus)
Odeon, Praha, 1984
edícia Světová četba (454)
preklad, predslov, zsotavil Aloys Skoumal
2. vydanie v tomto súbore, 2.000 výtlačkov
01-114-84
próza krátka
324 s., čeština
hmotnosť: 201 g
mäkká väzba s prebalom, malý formát
stav: dobrý
2,00 €
*baut*
Kdyby bylo v literatuře možné zcela vnější srovnávání, dalo by se říci: Karl Kraus je vlastně směs slovní akrobacie takového Oscara Wildea, satirické útočnosti George Bernarda Shawa a lehkonohého ovzduší příjemné vídeňské bezstarostnosti. V dílčích hlediscích by to možná bylo i pravda— jenže pořád by tu chybělo to hlavní : totiž poctivost a pilná důslednost neúplatného novináře, který se teprve skrze tisíce a tisíce drobných, krátkých mžiknutí na „nepatrné“ jevy lesklého povrchu té kramářsky nahnilé doby dopracovával pronikavého pohledu za kulisy onoho času, a také do nitra nesčetných herců tehdejšího dějinného jeviště. Pohledu, který byl teprve o hodně později uznán udivenými potomky za geniální analýzu, zničující kritiku epochy, která došla od Lehára a Johanna Strausse přes nejrůznější Dollfusse až k oddílům SAči SS a Mauthausenům. — Tak se ovšem posléze octl i před otázkou, co je onen nástroj, který tvůrci umožňuje výsledky pronikavého pozorování sdělit dále, uplatnit to, čemu se říká talent; co je tedy jazyk — a nakonec i před otázkou, jak má tvůrce tento talent uplatňovat, vůči komu, ve prospěch koho a čeho. — Na některé tyto otázky si Kraus dokázal odpovědět, na některé ne. Výbor z jeho díla, který se tu čtenáři dostává do ruky, však skýtá dostatečně plastický obraz procesu, o němž tu byla řeč.
Dělá si všechno sama, má svou kosmetiku a nic si už nepotřebuje vypůjčovat od kosmu.
Sudba přivádí ženu prvnímu. Náhoda nejlepšímu. Volba kterémukoli.
Manželství je mesaliance.
Manželská ložnice je soužití surovosti a mučednictví.
Leccos, co je u stolu nechutné, jev posteli hotové koření. A obráceně. Proto je tolik svazků nešťastných, že se neprovedla rozluka stolu a lože.
Zardívání, bušení srdce, špatné svědomí — to je z toho, když člověk nezhřešil.
Žárlivci jsou lichváři, kteří pobírají z vlastní libry nejvyšší úroky.
Pravá žárlivost si nežádá věrnost, nýbrž důkaz věrnosti jakožto stavu, který si lze představit. Žárlivci nestačí, že milovaná není nevěrná. Právě to, co nedělá, mu nedá pokoj. Ale protože opomenutí žádný důkaz neposkytuje a žárlivec důkaz vymáhá, vezme nakonec zavděk i důkazem nevěry.
Žena nemá být ani mého mínění, natož svého.
Žena musí vypadat tak chytře, že svou hloupostí příjemně překvapí.
Smyslnost neví nic o tom, co udělala. Hysterie si vzpomíná na všechno, co neudělala.
Děvky na ulici se chovají tak špatně, že se z toho dá usoudit na způsoby měšťáků v domě.
Že některá přivede měšťáka na mizinu, je chabá náhrada za to, že neinspiruje básníka.
Je trapné, když se z daru vyklube pro dárce dar danajský
Některé ženy mají na obličeji naneseno tolik lží, že se jim tam ani nevejdou: pohlaví, morálky, rasy, společnosti, státu, města, a Vídeňačky ještě k tomu okresu a ulice.
S počtářkami lásky se člověk těžko dopočítá výsledku. Buď se bojí, že jedna a jedna je nula, nebo doufají, že to budou tři.
Některé ženské jsou tak pyšné, že je k muži nepudí ani pohrdání.
Na hlasité tlučení srdce neříct Dále! — za to ani ta nejlepší nestojí.
Byl tak neopatrný, že jí na každém kroku odklízel z cesty kamení. Utržil při tom kopanec.
Ženská nesnese ochránce, který není zároveň nebezpečím.
