Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 1. mája 2016

VANDENBERGH, PHILIPP - NEFRETITI

VANDENBERGH, PHILIPP

NEFRETITI
(Nofretete)

Obzor, Bratislava, 1980
edícia Postavy a osudy
preklad Karol Dlouhý
obálka Róbert Brož
1. vydanie, 35.000 výtlačkov

beletria, román, história, Egypt, životopisy
280 s., 8 príloh
hmotnosť: 385 g

tvrdá väzba s prebalom

0,90 € stav: dobrý, pozostatky lepky na prebale *petz1*bio* 

PREDANÉ *home*bio*

Životopisné knihy najrozličnejších podôb a foriem sa oddávna najradšej, napokon i najdôveryhodnejšie odporúčajú samy. Už predmetom, osobnosťou a dobou, z akých vychádzajú a akým sa láskyplne upisujú.

V celých dejinách svojej kultúrnej existencie majú preto vybrané čitateľstvo, publikum, ktoré sa ustavične rozširuje a pritom aj cibrí vlastné estetické nároky na životopisný literárny žáner. S vôľou citeľne prispieť do jeho nesmierne rozložitého bohatstva prichádza aj Philipp Vandenberg, autor bez pochybností kompetentný, ako málokto odborne pripravený. Chce poodhaliť i vážne, vedecky však nesuchopárne preskúmať dávne tajomstvo o príslovečne krásnej Nefretiti. Práve o tej, ktorá vedno s Kleopatrou nielen na medailónoch, ale aj v mysliach určuje anticky nedosiahnuteľnú mieru démonický ženského pôvabu. Literárne sprítomňovanie jej osudov nazval autor v pôvodine „archeologickým životopisom", čím vlastne rozmnožil žánrovú pestrosť biografickej literatúry.

A obohatil. Ponúkol čitateľovi (dnes už mnohonárodnému) ukážku možností, ako zostať vedcom — tu archeológom — a stať sa súčasne strhujúcim spisovateľským rozprávačom. Tak našiel kľúče, ktorými si náročný čitateľ otvorí hneď dvoje dverí. Prvé do moderných archeologických nálezov a pokusov. Za nimi dá nahliadnuť do dramatickej hĺbavosti vedy, ktorá drobnosťami kreslí skutočný obraz a priebeh dejín starého Egypta. V nich najmä vladársku éru Nefretitinu, ako ju dokázala spoznať súčasná egyptológia, ešte vždy vzrušovaná diskusiami a spormi. Druhé dvere, možno máličko užšie, o to však mnohosľubnejšie, vedú do intímnej blízkosti antického človeka; ženy, ktorá po smrti ako v živote dodnes neprestala zamestnávať učené hlavy mužov. Literárna rekonštrukcia jej osudov, príbehov z historicky zdokumentovaných faktov aj z vedecky disciplinovanej fantázie úzkostlivo dbá o zachovanie zásad pravdy a objektivity. A osobitne o to, aby krása ženy, manželky faraóna Achnatona (a iných mužov tých starých dejín), prevravela raz, aspoň v životopisnej knihe, ako svedectvo skutočného života. Aby sa stala nie iba príležitosťou na obdiv a uctievanie, ale predovšetkým na poznanie. Tak krásna Nefretiti zostupuje z medailónov, tak sa vybaľuje z tesnoty múmie (mimochodom, doteraz neobjavenej), autorskou literárnou mocou prinútená vravieť o sebe a dejinách, ktoré ju zrodili aj pochovali. Ožíva v literatúre faktu s jediným poslaním — nadchnúť dnešného človeka zmyslom pre tajomstvo pravdy.








Kto je táto žena?

Dávno sa vedelo, že všemocní egyptskí králi, faraóni, žili v Héliopolise, Memfise a Tébach - ale v Achetatone? Lež budovy, ktoré Petrie odhalil v el-Amarne, boli nepochybne zvyškami kráľovského paláca. V takých rozmeroch by nebol býval staval ani jeden staroegyptský súkromník. Kedy vládol tento faraón?

Staré zoznamy kráľov pôsobili dojmom, že v nich niet medzier, obdobia vlády na seba nadväzovali. Hoci bolo isté, že tieto údaje sa vonkoncom nevyznačovali presnosťou, sotvakto pochyboval o tom, že v zoznamoch sa uvádzajú všetci faraóni. Azda zabudli na jedného faraóna, alebo ho voľajako zamenili? Alebo bola týmto faraónom žena? Ale kto potom bola krásna Nefretiti?

Viacerí egyptológovia rozvinuli dobrodružné teórie, v ktorých pribásnili Nefretiti „kariéru" od najdúcha po faraónku. Iní videli v Achnatonovi muža preoblečeného za ženu. Alebo bola azda Nefretiti tou egyptskou kráľovnou, čo vylovila z rieky Mojžiša, keď ho vysadili v košíku na Níl? Význační vedci, napríklad Auguste Mariette, pokladali Achnatona, sprevádzajúceho Nefretiti, za hermafrodita, ktorého zajali a vykastrovali počas vojenskej výpravy v Súdáne.

Takéto špekulácie neboli čírym výplodom fantázie, lebo muž, ktorého označovali početné nápisy za Nefretitinho kráľovského manžela a vládcu oboch krajín, sa na mnohých vyobrazeniach vyznačoval výraznými ženskými črtami. Mal zaokrúhlené prsia ako Nefretiti a štíhly driek, no na rozdiel od nej mal tučné stehná a tenké lýtka. Slovom, vyzeral smiešne a odpudzujúco, bol ozajstným protikladom tejto „vládkyne spanilosti".

Medzičasom sa týmto „prípadom" začali zaoberať archeológovia na celom svete. Znášali kamienok ku kamienku ako dômyselní kriminalisti a rekonštruovali základ jednej epochy ľudských dejín, ktorej význam egyptológovia dovtedy celkom nedocenili.

Prácu sťažoval pozoruhodný jav: kdekoľvek sa vynorilo meno Nefretiti či jej údajného manžela Achnatona, alebo kde sa malo v textoch podľa zmyslu vyskytovať, poväčšine zívali prázdne miesta, mená ktosi zoškrabal, premaľoval alebo otĺkol. Aj hlavu tejto ženy zohyzdili na väčšine vyobrazení na nepoznanie.

Ako sa čoskoro ukázalo, šlo pritom o systém. Nefretitini nepriatelia sa touto obrazoboreckou akciou očividne pokúsili vyhladiť jej pamiatku. Lež podarilo sa im to iba čiastočne. Navyše objavili síce kráľovský hrob, vytesaný v skale pre Nefretiti a Achnatona, lež hrob zostal nedokončený, obsahoval iba časti hrobového vybavenia, a nebola v ňom nijaká múmia, ani Nefretitina, ani manželova.

To všetko značne sťažovalo odborníkom prácu. Jednako vďaka neúnavnému bádateľskému úsiliu nemeckých, amerických, britských a francúzskych archeológov podarilo sa už do prelomu storočí zozbierať tieto historické fakty.


Historický zatykač

Nefretiti bola kráľovskou manželkou faraóna, ktorého zoznamy kráľov neuvádzajú. V týchto zoznamoch nasleduje po Amenofisovi III. Haremhab, faraón spomedzi vojakov. Antickí historici jednoducho preskočili tridsaťročnú epochu, počas ktorej vládli dokonca štyria faraóni.

Jedným z kráľov, ktorých antická historiografia zatajila, bol Amenofis IV., syn Amenofisa III. a jeho manželky Teje. Žil v 14. storočí pred n.l. a oženil sa so ženou, o ktorej pôvode nikto nič nevedel, no všetci ospevovali jej krásu: Nefretiti. Táto Nefretiti priviedla na svet niekoľko dcér a v šiestom roku manželovej vlády sa s ním presťahovala do mesta, ktoré dala vybudovať pre seba a svojich prívržencov na polceste medzi starým hlavným mestom Memfisom a novým hlavným mestom Tébami. Mesto sa volalo Achetaton (Atonov obzor) a bolo zasvätené bohovi Atonovi, slnku, ktorého mladá panovnícka dvojica uznávala za jediného boha. Starých bohov, podliehajúcich hlavnému božstvu Amonovi, v priebehu niekoľkých rokov zvrhli a skoncovali s vládou Amonových kňazov. Amenofis IV. si na znak svojho reformátorského ....


CINGROŠ, JIŘÍ - SÁM SOBĚ DOKTOREM

CINGROŠ, JIŘÍ

SÁM SOBĚ DOKTOREM

Start, Benešov, 1995
obálka Jan Lidral
ISBN 80-900345-9-4

zdravie, alternatívna medicína,
224 s., čeština
hmotnosť: 321 g

mäkká väzba

PREDANÉ stav: dobrý *priva2*zdr*
PREDANÉ stav: výborný  *bruri*zdr*

Stále žádaná kniha vychází z principu celostní medicíny, tj. preventivního odstraňování příčin nemocí, léčení organizmu jako celku. Základem je sedm očistných kroků, kdy si jednoduchými a zcela přirozenými prostředky očistíte orgány a vytvoříte předpoklady pro úspěšné léčení. Metody, recepty a zkušenosti lidového léčitelství ověřené desítkami generací skutečně fungují. Svědčí o tom dnes už tisíce dopisů a zpráv od spokojených čtenářů nejen od nás, ale z desítek zemí celého světa. Autor čtenáři nic nezakazuje, pouze radí, doporučuje. Trefil se do mentality většiny z nás. Dosud nejúspěšnější titul nakladatelství! Od prvního vydání v roce 1995 je pravidelně dotiskován.





LÉČENÍ HLADEM

Jedním z nejdůležitějších, ale současně nejméně chápaných způsobů uchování a obnovy zdraví, je dlouhodobé dobrovolné hladovém neboli půst. Historie ukazuje, že půst doporučují a praktikují všechna velká náboženství: křesťanství, islám i buddhismus. Jen západní lékařská věda zatratila půst, protože podle ní sleduje čistě náboženské účely očisty duše, ale nepřináší žádný užitek tělu. Fakta však dokazují opak. Podívejme se na tzv. nevyléčitelné nemoci. Hladovění např. zcela vyléčilo malomocenství za 21 dnů. Nemoci srdce, chudokrevnost, Braitova nemoc, nefritida (zánět ledvin), obrna, žaludeční vředy, piorie, sinusitidie (zánět nosních dutin), a katarální stavy se zlepšují nebo zcela léčí půstem. Říká se, že rýma, pokud se léčí, trvá 14 dnů, neléčená dva týdy. To však neplatí při hladovění. Za 1-4 dny půstu lze vyléčit nachlazení, ovšem při dodržení hygieny (očisty) tlustého střeva a dalších ozdravných opatření popsaných v této knize.

Perspektiva hladovění mnohé leká: "Jak budu pracovat? Udržím se na nohou?" Každý zpočátku pocítí následky hladovění, ale tento stav trvá krátce, maximálně dva dny. Chuť se najíst se někdy objeví pátý den, ale pak už ve vás pouhý pohled na jídlo vyvolává nepříjemný pocit. Někdy až nevolnost. Po několika dnech se hladovka zdá docela příjemná a tento pocit zůstává až do konce, kdy se vrací normální chuť k jídlu.

Někdy je začátek hladovění doprovázen nepříjemnou chutí v ústech, silným povlakem jazyka a zápachem z úst. Tep se zvyšuje na 120 nebo padá na 40. Někdy dochází k nevolnosti až slabosti, závratím, nadbytku slin, škrábání v krku, slabé rýmě a průjmu. Tyto symptomy trvají jen krátce a nejsou nebezpečné. Pouze svědčí o důkladné očistě organizmu.

Ztrácíme váhu. Zpočátku rychle, hlavně obézní lidé. V průměru polovinu až jeden kilogram denně.

Během hladovění musíme dbát na dostatečný odpočinek, na hospodaření s energií. Při krátkém půstu (do 10 dnů) pokračujeme v práci, ale bez velké námahy. Hlavně musíme být v teple. Nachlazení je nebezpečné. Nohy zahříváme termofory, navlékáme teplé ponožky i na spaní.

Lidé se často ptají, kolik vody se má pít během hladovění. Existuje několik názorů. Jedni doporučují nepít vůbec, jiní alespoň čtyři litry vody denně. Praxe ukazuje, že žízeň sama napoví, kolik člověk potřebuje vypít. Proto, jakmile pocítíte žízeň, vypijte sklenici čisté vody. Současně vzniká další otázka: mohou se při hladovce pít ovocné či zeleninové šťávy jako doplněk k vodě? Půstem se zříkáme jídla, ne vody. Ovocné či zeleninové šťávy patří

mezi zvláštní dietu, kterou ozdravné hladovění začínáme, pak už pijeme pouze čistou vodu nebo bylinkové čaje. V žádném případě nelze pít mléko.

Dobrá voda je dnes všude v obchodech, ale můžete si ji připravit tím, že do destilované vody přidáte trochu minerálky nebo nať z mrkve, řepy, petržele, cerele a podobně, která obsahuje více minerálií než samotné kořeny či bulvy. Za noc voda pohltí magnetické síly, které rostliny získaly ze slunečního záření. Chuť vody bude osvěžující, protože se v ní rozpustí minerály a částice chemických prvků.

Vzniká také otázka, zda promývat zažívací trakt během půstu. Občasná očista tlustého střeva a žaludku nejenže neškodí, ale může pomoci celkovému procesu ozdravění organizmu. Je to užitečné hlavně na počátku půstu. Určitě to neoslabí ani pacienta ani jeho zažívací ústrojí.

Kdy končí půst a začíná skutečný hlad? Když člověk nepřijímá potravu, žije jeho tělo ze zásob. Po vyčerpání těchto zásob zjišťujeme, že organismus se zbavil jedovatých látek, otravujících naši krev, kterých jsme měli před začátkem hladovění v těle velké množství. V tomto okamžiku končí hladovění a začíná vyčerpávání těla hladem. Organizmus je očištěn, omlazen a může začít vytvářet nové zdravé buňky. Jak dlouho má půst trvat? To závisí zcela na zdraví pacienta, na jeho způsobu života, ale především na nemoci, kterou chce vyléčit.

Oslabení a vyčerpaní pacienti by neměli hladovět dlouho, i když bez ukončení půstu nelze dosáhnout dobrých výsledků. V případě zastaralé chronické nemoci v těžké formě nepomůže už nic, kromě hladovky dotažené do konce.

Po ukončení půstu se vždy vrací normální chuť k jídlu, nezdravý povlak jazyka mizí společně se zápachem z úst. Moč, která mohla být barevná, se stává čirou, teplota a tep se vracejí do normálního stavu.

Důležitý je přechod od hladovění k běžnému jídlu. Je znám případ, kdy pacient po dvou týdnech hladovění snědl v italské restauraci několik porcí špaget a tato hostina byla jeho poslední.

Často se lidé ptají, proč je hladovění tak důležité pro zdraví. Odpověď je jednoduchá. Hlad je nejradikálnejší způsob, jak vrátit nemocnému tělu zdraví. Lidský organizmus lze přirovnat k zařízení na spalování kyslíku. Za 24 hodin se v něm spálí palivo ekvivalentní půl kilogramu tuku. Jakmile zastavíme přísun paliva, tělo ihned mění způsob svého zásobování. Palivo je dodáváno z vnitřních rezerv. Přitom se spotřebovává nejdříve to, co nejméně potřebujeme: zbytečné tkáně, různé výrůstky, strupy, srůsty a další útvary,


sobota 30. apríla 2016

MALÍŘOVÁ, HELENA - BLESK

MALÍŘOVÁ, HELENA

BLESK
A JINÉ POVÍDKY

Komunistické nakladatelství a knihkupectví, Praha, 1928

próza krátka, poviedky,
192 s. čeština
hmotnosť: 211 g

tvrdá väzba
stav: výborný, osobné venovanie na patitule s vročením 1929

NEPREDAJNÉ

*H-7-1*





streda 27. apríla 2016

HALL, MARI - REIKY - LIEČENIE VESMÍRNOU ENERGIOU

HALL, MARI

REIKY - LIEČENIE VESMÍRNOU ENERGIOU
interný študijný materiál určený pre záujemcov a priaznivcov metód alternatívnej medicíny, racionálnej výživy a liečenie prírodnými prostriedkami
Príručka liečiteľa

Eko-konzult, Bratislava
edícia Alternatívna medicína

alternatívne liečenie,
56 s., čb obr., slovenčina
hmotnosť:  83 g

mäkká väzba
stav: výborný

1,00 € PREDANÉ

*H-TV-2*





TOMIN, JÚLIUS - FAJČENIE ALEBO ZDRAVIE

TOMIN, JÚLIUS

FAJČENIE ALEBO ZDRAVIE

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1980
1. vydanie, 870 kusov
grafická úprava Anna Miniariková

zdravie
72 s., slovenčina
hmotnosť: 57 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

0,10 €

*printer*





FILIPI, JOSEF JAROSLAV - S MASARYKOVÝMI

FILIPI, JOSEF JAROSLAV

S MASARYKOVÝMI
Hrst vzpomínek

Čin, Praha, 1947
edícia Živá věda (24)
obálka Viktor Nikodem
1. vydanie

história, životopisy, dedikácia autora
172 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 422 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, osobné venovanie autora s podpisom, bez datácie

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*

Lidí, kteří byli nablízku profesoru Masarykovi a jeho rodině, je už málo.

A ještě méně je těch, kteří umějí své vzpomínky vypsat tak pravdivě a s takovou láskou, jak to udělal ředitel státních odborných škol Josef Jaroslav Filipi, který nás uvádí přímo do Masarykovy rodiny.

Při četbě Filipiho vzpomínek vidíme nejen realistický obraz Masarykův, ale poznáváme také paní Charlottu, a z přátelských rozmluv a příhod se dovídáme snad po prvé, kdo byl Herbert Masaryk. Autor ovšem nemohl zapomenout ani na ostatní členy Masarykovy rodiny, na Alici, na Olgu a na Jana.

Masarykovi byli střediskem českého národního života. A tak se ve vzpomínkách Filipiho objevuje v souvislosti s Masarykovými mnoho jmen a postav našeho veřejného a uměleckého světa. Všechny čtenáře budou jistě velmi zajímat Masarykovy rozhovory a úsudky o nich a Masarykův poměr k nim. Filipiho vzpomínky přinášejí mnoho nového, co jsme o Masarykovi dosud nevěděli a jsou při tom příspěvkem k dějinám našeho života před první světovou válkou. Autor je napsal už v roce 1938, tehdy však nemohly být uveřejněny. S tím větším zájmem a potěšením si je přečteme nyní.

Několik neznámých reprodukcí a dokumentárních fotografií doplňuje tuto krásnou knížku, která se přes svůj skromný cil dobře připojuje ke všem vzpomínkovým dílům o Masarykovi.

Hodnotu přímého svědectví a živost vypravování jistě všichni oceníme a jsme za ni autorovi vděčni.











Drobné historky

»Ještě jako profesor jsem dělal svým dětem Mikuláše,« přiznal se president Masaryk Karlu Čapkovi.*

Ano, dělal.

Bylo to v prosinci 1895, kdy nám, Mitrovskému a mně, Herbert v předsíni pošeptal:

»Dnes u nás bude Mikuláš.«

Pan profesor poseděl po svačině jako obyčejně na kus hovoru, ale když se zešeřilo, ztratil se jakoby na procházku. Zatím šel jenom do kuchyně, kde bylo připraveno biskupské roucho, které mu služka pomohla ustrojit.

Za chvíli zacinkal v předsíni zvonek.

»Mikuláš!« vykřikl Jenda, Olinka sebou polekaně trhla a hup mamince na klín.

Do dveří vstupoval vysoký stařec s dlouhým bílým vousem, oděný sněhobílým rouchem a zlatým ornátem, s mitrou na hlavě. V jedné ruce třímal dlouhou berlu, v druhé nesl košík s dary. Olinka se tulila k matce, ale Jenda se šibalsky usmíval, ten Mikuláše hned poznal a větřil, že z toho kyne něco dobrého.

»Dobrý večer všem!« pozdravil vážně velebný stařec.

»Pěkně vítáme, pane Mikuláši,« odvětila paní Masaryková.

Mikuláš kráčel zvolna ke stolu, u něhož jsme seděli.

Přistoupil nejprve k paní s dceruškou a vyptával se Olinky, je-li poslušná a zdali se modlí.

»Pane Mikuláši, Olinka je hodná, poslouchá hezky tatínka i maminku a ráda se modlí,« odpovídala za dcerku maminka.

»Tož ji musíme něčím pěkným podarovat, když je tak hodná,« pravil Mikuláš a vyndával z košíku panenku, knížku a něco sladkého.

Potom se obrátil k Jendovi a ptal se přísně:

»A co ty, učíš se dobře, posloucháš a modlíš se?«

Jan odpovídal sám a chválil se jen což, až jsme se všichni musili smát. Když matka jeho slova potvrdila, dostal i on nějakou knížku a mlsotu.

Potom se Mikuláš obrátil k velkým, po řadě je vyzpovídal, a když ho všichni ujistili o svém dobrém chování, dostali také oni dárky. Já s Mitrovským jsme dostali po několika výborných tužkách kohinurkách.

Na konec Mikuláš ještě všecky napomenul, aby byli i nadále hodní a dobře se učili, slíbil, že se napřesrok přijde zas podívat, a zeptal se, kde je dnes tatínek?

Osmělená Olinka, jejíž tvářičky hořely radostí, že to tak dobře dopadlo, vykřikla:

»Šel na procházku!«

Mikuláš ho vzkázal za obecného veselí pozdravovat, a jak vážně přišel, tak vážně zase odešel.

Když za chvíli vstoupil pan profesor, oblečený zase do civilu, do pokoje, zvěstovala mu Olinka radostně, že tu byl pan Mikuláš, pochlubila se jeho dárky a nezapomněla dodat, že ho pan Mikuláš vzkázal pěkně pozdravovat.

To měl tatínek radost!



TIBENSKÝ, JÁN - SLOVENSKO 1 - DEJINY

TIBENSKÝ, JÁN

SLOVENSKO 1 - DEJINY

Obzor, Bratislava, 1971
fotografie Roman Bunčák, Lýdia Grúberová, Ján Kanka
obálka Róbert Brož
1. vydanie, 22.500 výtlačkov

geografia, história,
856 s., čb a far fot., slovenčina
hmotnosť: 2515 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý, bez prebalu, v texte na málo miestach poznámky ceruzou

7,90 €  in **S8Z**

*mipet*





BREHM, ALFRÉD - AZ ÁLLATOK VILÁGA 13

BREHM, ALFRÉD

AZ ÁLLATOK VILÁGA 13
HALAK

Gutenberg, Budapest. cca 1920 (?)

príroda
416 s., 4 far., 48 čb fot., maďarčina
hmotnosť: 1050 g

tvrdá väzba
stav: poškodená obálka, oddelená väzba

1,90 €  DAROVANÉ

*mipet*





RYBÁK, FIL - MIKROB ČLOVĚK

RYBÁK, FIL
(pseud. Kukla, Lubomír)

MIKROB ČLOVĚK
Film o srdci člověka

Karel Voleský, Praha, 1940
úprava J. Špaček
obálka Karel Jehlička
500 číslovaných výtlačkov

poézia, bibliofília, podpis autora, číslovaný výtlačok
72 s., čeština
hmotnosť: 134 g

mäkká väzba s prebalom
stav: výborný, stránky nerozrezané, pod prebalom, na obálke podpis autora, číslovaný výtlačok č. 129

NEPREDAJNÉ

*H-7-1*







KONEC PŘEDSTAVENÍ

Z hlubiny myšlení do vesmíru poznání.
Nic neoslní, nic nevyléčí, nic nezraní.
Věčný koloběh: nic, málo, mnoho, málo, nic. 
Vítězná myšlenka poražena padá, teprv vítězíc. 
Žer, abys nebyl sežrán. 
Ale brzy v světě sežrán bude i ten, kdo sežere tě.
Narodil ses, koupil lístek do bia.
Žiješ, vidíš film, kde hraje tvoje já.
Zemřeš, konec představení. Světlo zhasne.
Už není nic. A přec to bylo krásně.

utorok 26. apríla 2016

HRDINA, J. L. - POD ŘIPEM

HRDINA, JOSEF LEOPOLD

POD ŘIPEM

vlastný náklad, Brno, 1883

poézia
104 s., čeština
hmotnosť: 66 g

mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-6*



HERRMANN, IGNÁT - TRÉ KAPITOL Z MALOMĚSTSKÉ KRONIKY

HERRMANN, IGNÁT

TRÉ KAPITOL Z MALOMĚSTSKÉ KRONIKY

Když si náš dědeček babičku bral...
O nešťastném subjektu Šmelhausovi
Osudná svatební cesta

F. Topič, Praha, 1930
grafická úprava Cyril Bouda
600 výtlačkov

próza krátka, beletria, číslovaný výtlačokm bibliofília
110 s., čb ilustrácie, čeština
hmotnosť: 240 g

stav: výborný, "...600 výtisků vesměs číslovaných, z nichž č. 1-100 na ručním papíře hadrovém podepsáno autorem, svázano v pergamenu, č. 101-600 na antiku vázáno v plátně" ..."tento výtisk má číslo 122." ... na ľavej prednej predsádke vlepený veľký ExLibris "Per aspera Ad astra",

NEPREDAJNÉ

*H-6-5*








Oženil se roku 1808 s dcerou kutnohorského provazníka a měšťana Ptačovského, pannou Kačenkou, a měl s ní čtrnáct dětí. Osm dcer a šest synů. První dítě — dcera Anna — narodilo se mu r. 1809, poslední pak — syn Václav, a již druhý toho jména, ježto prvý Václav byl zemřel—přišel na svět r. 1833. Téměř čtvrtstoletí paní Kateřina Pospíšilová povíjela choti svému dcery a syny, ovšem zase mnohé z nich s bolestí pohřbívala. Toliko devět dětí manželům P. vyrostlo, ale i z těch pak dcera Luisa a syn Bohuslav zemřeli ve věku mladém, sotva že vdavkami nebo ženitbou odešli z domu otcovského. Ze sedmi zbývajících nedožila dcera Marie (opěvaná někdy Boleslavem Jablonským) šedesátky. Čtyři synové však zemřeli, překročivše dávno sedmdesátku, a dvě dcery žily nad osmdesát let. Věku největšího ze všech dětí Pospíšilových dožila matka má, kteráž zesnula, když byla dovršila osmdesát a tři léta. Dosáhla bezmála věku otce svého, děda Pospíšila.

V prvé však polovině třicátých let minulého století hemžilo se pod hradeckou střechou Pospíšilovou devět nebo deset jeho zdravých, dílem dospívajících, dílem vyrůstajících potomků. Plných života a plných nadějí do budoucnosti. Připočítejme k tomu deset nebo dvanáct lidí, zaměstnaných dole v tiskárně a v knihkupectví, a dvě nebo tři služky, a vidíme, jak rušno bývalo v domě Pospíšilově, zvláště když přibyl ještě nějaký host nebo hostů několik. Bylť Jan Pospíšil muž hostůmilovný, dům jeho vždy byl otevřen literátům, profesorům i páterům, z nichž mnozí nepřicházeli na den jediný, nýbrž déle pobývali. Za toto pohostinství a častování přátel do stalo se Pospíšilovi jména Hostivít, kteréž pak nadobro vytisklo druhé jeho jméno František, jak se původně podpisoval: Jan František.

Byl tedy hradecký dům Jana Hostivíta Pospíšila téměř malou říší, malým královstvím, a Jan Hostivít „vévodil“ tu všem rukou pevnou, mnohdy drsnou, někdy až týravou. Vlastní jeho děti ještě v pozdním věku, ba na samém sklonku života vzpomínaly toho, a někdy dosti trpce. Neboť osud leckterého z nich mohl se utvářiti jinak, mnohá hořkost života mohla býti ušetřena. Jan Hostivít byl ve své říši malým despotou, a vlastní jeho choť, dobrá babička Kateřina, kterou ve svých dopisech z Prahy do Hradce nazýval „svatěmilovanou manželkou“, říkávala o něm s povzdechem:

„Jo, jo, náš pantáta, to je potentát!“

A to nikterak neříkala proto snad, aby se jí povedla hříčka „pantáta-potentát“. Myslila to docela upřímně. Slýchal jsem to ještě sám z jejích úst — pochopil jsem ovšem až později.

Nu, Pospíšil byl synem doby své. Grunt jeho byl nepochybně dobrý, a kdyby se mu v mládí bylo dostalo většího vzdělání, mohl býti člověkem naprosto dokonalým. Byl však synem zedníkovým a vychodil pouhou dvojtřídku. Maličká pak tiskárna Korcova v Kutné Hoře, ve které se vyučil tiskařství a která jen tak živořila, nemohla jeho nedostatečné vzdělání rozhojniti. Ostatně svého původního zaměstnání pro nedostatek práce v tiskárně Korcově brzy zanechal a stal se písařem šepmistrovským (jak jsem vylíčil v prvém díle svých „Blednoucích obrázků“). Zdálo se mu, že písařství jest něčím vznešenějším,