PETIŠKA, EDUARD - PŘÍBĚHY STARÉHO IZRAELE

PETIŠKA, EDUARD

PŘÍBĚHY STARÉHO IZRAELE

Martin, 1991
edícia Světla minulosti (1)
ilustrácie Gustave Doré
obálka Gustave Doré, Vladimír Hubl
3. vydanie

Biblia, história, náboženská literatúra,
144 s., čeština
hmotnosť: 270 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe

2,50 € PREDANÉ

*bib14* *bib14* *kat-nab*

EDUARD PETIŠKA, (1924—1987), básník (Okamžiky, Na prázdna místa, Ovidiova rodina, Prométheova paměť, Podzimní deník... ), prozaik (Soudce Knorr, Svatební noci, Průvodce mladého muže manželstvím, Třicet manželek, Srdce, ve kterém bydlím... ), autor knih pro děti a mládež (O jabloňce, Birlibán, Pohádkový dědeček, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Martínkova čítanka... ), dramatik (Loupežnice), esejista (Velká cesta k malým dětem), význačný překladatel (Lessing, Goethe, Heine... ) vytvořil dílo o sedmi desítkách knižních titulů, věnované čtenářům všech věkových stupňů. Petiškovy knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Jeden oddíl autorovy tvorby obsahuje moderní zpracování bájí, pověstí a příběhů různých kulturních oblastí; příběhy ze starého Egypta, Mezopotámie, staré řecké báje a pověsti, arabské příběhy Tisíce a jedné noci, staropražské pohádky i mimořádně úspěšné dvoudílné vyprávění starých dějů země české.

Příběhy starého Izraele, které patří k nejpoutavějším z děl této řady, vycházejí jako první svazek edice Světla minulosti. Jako druhý svazek této edice vychází po více než dvaceti letech Golem, staré židovské pohádky a pověsti ze staré Prahy.

O SAULOVI, KTERÝ HLEDAL OSLICE, A NALEZL KRÁLOVSTVÍ, A O ŽIVOTĚ SLAVNÉHO IZRAELSKÉHO KRÁLE DAVIDA

Poslyšte nejdříve o podivuhodném osudu Saulově, kterému říkali Hebrejci Šáúl.

Ze stáda Saulova otce se kdysi zaběhly oslice. Otec zavolal Saula a přikázal mu:

„Vezmi s sebou služebníka a vydej se s ním oslice hledat. “ Saul hledal se služebníkem široko daleko, v údolích i v horách, nikde však oslice nenašli. Když byli už dlouho na cestách, chtěl se Saul vrátit, aby otec neměl starosti. Ale služebník se dověděl, že do města, kterým právě procházeli, přišel prorok. Řekl proto Saulovi:

„Pojďme ještě k prorokovi. Zeptáme se ho, jestli neví něco o našich oslicích. “

Saul přisvědčil. Vyhledali ulici, kde prorok bydlil, a Saul se zeptal prvního muže, kterého potkal:

„Můžeš nám ukázat dům proroka? “

Muž odpověděl Saulovi:

„Já jsem prorok. Pojď se mnou, oznámím ti, co ti mám oznámit. O své oslice se nemusíš bát, už se nalezly. “

A Saul šel s prorokem, který se jmenoval hebrejským jménem Šemúel, Samuel. Když vešli do domu, řekl Samuel:

"Jahve mi rozkázal, abych vyhledal muže jménem Saul. Jsi vyvolený mezi všemi a budeš z Jahvovy vůle vládnout izraelskému lidu jako jeho první král. “ A Samuel oznámil Jahvovu vůli Izraelcům a pomazal Saula za krále.

Tak se stalo, že Saul hledal oslice, a nalezl království.

Saul byl bojovný král, a jak bylo předpověděno, dobyl vítězství nad Filištínskými i nad jinými sousedními národy. Ale čím více stoupala jeho moc, tím méně poslouchal toho, kdo ho vyvolil za izraelského krále. A Jahve jako nejvyšší velitel andělů i lidí těžce nesl neposlušnost. Odvrátil se od Saula a přikázal proroku Samuelovi:

„Naplň roh olejem, půjdeš, kam ti ukážu, a pomažeš za krále toho, o němž ti povím. “

Samuel šel, kam mu Jahve ukázal.

Už dlouho se díval Jahve se zalíbením na mladého Davida, jenž pásl stáda svého otce. Moudře vypouštěl na pastvu nejdříve jehňata, aby si pochutnala na vrcholcích trav, pak vypouštěl berany, kteří spásali prostřední část stébel, a nakonec ovce, které spásaly nejdolejší díl.

Rozumně pečuje o své stádo, uvažoval Jahve, ať se tedy ujme i mého stáda, izraelského lidu.

Samuel navštívil Davidova otce a požádal ho, aby zavolal své syny. Kdykoliv předstoupil před proroka některý syn, domníval se prorok, že je to ten, který má být pomazán za krále. Všichni byli urostlí a statní. Kdykoliv pozvedl roh s olejem a chtěl olej vylít, olej z rohu nevytékal. Proto se zeptal Samuel Davidova otce:

"Jsou to všichni tvoji synové? “

„Ne, “ odpověděl otec, „mám ještě jednoho, ten je nejmladší. Pase ovce. “

Poslali pro nejmladšího a přivedli ho před Samuela.

„Nehleď na to, jakou má kdo postavu, “ řekl Jahve Samuelovi, „je-li obrovský nebo drobný, a nehleď na jeho tvář. Nesoudím podle toho, jaký kdo má zevnějšek. Lidé vidí povrch, já se dívám do srdce. “

ČVANČARA, JAROSLAV - AKCE ATENTÁT

ČVANČARA, JAROSLAV

AKCE ATENTÁT

Magnet-Press, Praha, 1991
obálka Jarmila Pospíšilová

história, II. svetová vojna,
128 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 155 g

mäkká väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe a na obálke

1,50 € DAROVANÉ

*bib14* *kat-his*

FREUD, SIGMUND - BEVEZETÉS A PSZICHOANALÍZISBE

FREUD, SIGMUND

BEVEZETÉS A PSZICHOANALÍZISBE

Gondolat, Budapest, 1986
preklad Imre Hermann
ISBN 963-281-705-2

psychológia, psychológia experimentálna,
384 s., maďarčina
hmotnosť: 480 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

2,90 € PREDANÉ

*bruri* *kat-psy*

COLLINS, WILKIE - STRAŠIDELNÝ HOTEL

COLLINS, WILKIE

STRAŠIDELNÝ HOTEL
(Thw Haunted Hotel)

Svoboda - Libertas, Praha, 1992
preklad Tomáš Korbař
obálka Karta Hadincová, Miro Hadinec
3. vydanie (v S-L 1.)
ISBN 80-205-0276-9

beletria, román, literatúra anglická, detektívky,
144 s., čeština
hmotnosť: 150 g

mäkká väzba
stav: zachovalá

0,10 € DAROVANÉ

*mikpa*

BEĽAJEV, VLADIMIR - MESTO PRI MORI

BEĽAJEV, VLADIMIR

MESTO PRI MORI
(Gorod u moria)

Slovenské nakladateľstvo detskej knihy, Bratislava, 1955
preklad M. Ličková
prebásnil P. Bunčák
ilustrácie J. Vrtiak
1. vydanie, 5.300 výtlačkov

beletria, román, literatúra ruská,
480 s., slovenčna
hmotnosť: 550 g

tvrdá väzba
stav: zachovalá

DAROVANÉ

*mikpa*

SARTORIUS, DANIEL - SUMMOVNÍ POSTYLKA

SARTORIUS, DANIEL

SUMMOVNÍ POSTYLKA / PŘEMYŠLOVÁNÍ EPIŠTOLICKÁ

We Gmenu Páně! Summownj Postylka na wssesky Dni Nedělnj y Swátečnj w Roce, dwogjm Kázanim, Ewangelickym v Episstolickym, k Rannj y Nesspornj Nábožnosti Duchownj zaopatřená: w njžto Každý zpořádaný Text, po dwogj kratičké Předmluwě na tři Částky rozdělený, we wssj vpřjmné Sprostnosti se wyswětluge, a k tomu Spasytedlné Navčenj, Horliwé Naprawenj, a Pronikawé Potěssenj, wssudy napořád se připoguge: k Sláwě neyswatěgssjho Gména Božjho, a Dussj po Slowu geho srdečně taužjcých, prospěssnému Wzdělánj, sepsaná skrze Danyele Sartoryus, někdy při Cýrkwi Ewangelické Bansko-Bistrycké Nácy Slowanské Slowa B. Kazatele. Nowé Wydánj. W Pesstbudině, 1874. Tiskem a nákladem Wiktora Hornyánského

We Gmenu Páně! Díl Druhý w němž ge Přemysslowánj Episstolická na wssesky Dni Nedělnj y Swátečnj w Roce, obsahuge. Nowé Wydánj. W Pesstbudině, 1874. Tiskem a nákladem Wiktora Hornyánského

Biblia, náboženská literatúra,
506 + 396 s., biblická čeština
hmotnosť: 907 g

tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: dobrý, bez poškodení

PREDANÉ

*kvaja* *kat-nab*

JANÍK, PAVOL - TÁRANIE NAD HROBOM

JANÍK, PAVOL

TÁRANIE NAD HROBOM

CCW, 2004
ilustrácie Peter Lajčák
obálka Peter Lajčák
ISBN 80-89166-02-4

poézia, literatúra slovenská, podpis autora,
200 s., slovenčina
hmotnosť: 256 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*cnbn* *h-6-2*

STRUŠKA, JÁN - STAVIAME RODINNÉ SAUNY

STRUŠKA, JÁN

STAVIAME RODINNÉ SAUNY

Alfa, Bratislava, 1985
edícia Urob si sám
obálka Milan Bendžela
1. vydanie, 20.000 výtlačkov
63-136-85

domácnosť
128 s., far. fot., slovenčina
hmotnosť: 360 g

mäkká väzba, veľký formát
stav: dobrý

1,90 €

*gopal2* *kat-dom*

SCHUCHMAN, OTO - GYÜMÖLCSTERMESZTÉS

SCHUCHMAN, OTO

GYÜMÖLCSTERMESZTÉS

Príroda, Bratislava, 1982
edícia Knižnica poľnohospodára
prebal Oľga Viestová
1. vydanie, 2.000 výtlačkov
64-003-82

poľnohospodárstvo
303 s., čb fot., maďarčina
hmotnosť: 655 g

tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý

1,50 €

*bruri* *kat-bot*

TAKAKURA, TERU - VODY HAKONE

TAKAKURA, TERU

VODY HAKONE
(Hakone Jósui)

Slovenský spisovateľ Bratislava, 1959
edícia SPKK (121)
preklad Imrich Zálupský
prebásnil Rudolf Skukálek
doslov František Garaj
prebal Jozef Baláž
1. vydanie, 45.000 výtlačkov

beletria, román, literatúra japonská,
264 s., slovenčina
hmotnosť: 252 g

tvrdá väzba s prebalom

0,10 € stav: dobrý, prebal poškodený *mikpa* DAROVANÉ
0,15 € stav: dobrý *mikpa* DAROVANÉ

Zavlažovací systém pod horami Hakone, vybudovaný pred 300 rokmi proti vôli vtedajších vládcov Japonska, patrí dodnes k najväčším stavbám svojho druhu v Japonsku. Voda z horského jazera preteká 1280 metrov dlhým tunelom, ktorý drobní japonskí ľudia prekopali takrečeno motykami. Iniciátorom a vedúcim stavby bol mešťan Joemon Tomono, zbehlý v matematike, geometrii a technike zemných prác.

Na tejto historickej osnove postavil Teru Takakura svoj historický román „Hakone Jósui”. Dlho zbieral materiál, no väzenie, z ktorého vyšiel až po vojne, znemožnilo mu dokončiť román. Okrem toho mu zozbieraný materiál cez vojnu zhorel pri bombardovaní, takže po vojne musel začať odznova, a až roku 1948 vychádzala prvá časť románu na pokračovanie v časopise. Knižne vyšlo prvé vydanie roku 1951.

Nevyumelkovaný, vari až priprostý jazyk a štýl a zjednodušený pravopis, neobvyklý v japonských literárnych dielach, vyplynuli z autorovej snahy písať pre najširšie ľudové masy. Prostý japonský robotník, no najmä roľník nepozná dosť čínskych znakov a ťažko rozumie knižnému jazyku, obvyklému aj v krásnej literatúre, nie je navyknutý lúštiť metafory, podtexty, symboly a podobné prostriedky spisovateľského umenia, bez ktorých si už vari ani nevieme predstaviť literatúru. Jazykom a štýlom, odpozorovaným od prostého japonského vidiečana za dlhoročného pobytu na japonskom vidieku, píše preň a o ňom, o jeho živote a práci. Píše mu o kniežatách, predstaviteľoch vlády, šľachticoch i duchovných ako o príživníkoch a utláčateľoch, a proti nim stavia masy pracovitých a neuveriteľne chudobných ľudí, ktorí priam holými rukami, vytvárajú hodnoty, pomkýnajú dopredu vývoj a pokrok a bojujú za lepší život. Proti panskej vznešenosti, vytváranej a udržovanej umele a násilím, proti vznešenosti príživníckej a reakčnej stojí prostá a prirodzená vznešenosť človeka a ľudskej práce. To chce Takakura v tomto románe povedať prostému japonskému človeku. Možno mu vyčítať, že by sa to dalo povedať krajšie, vycibrenejšie, po formálnej stránke umeleckejšie, no nemožno neoceniť jeho zámer pracovať pre ľud, jeho húževnatosť a odvahu, s ktorou tento zámer v ťažkých japonských pomeroch uskutočňuje. Treba mať na zreteli, že s problematikou písania pre široké masy boria sa a ešte dlho budú zápasiť spisovatelia najmä v krajinách Východu.

Jedným z doteraz nemnohých diel tohto druhu v Japonsku je aj Takakurov román „Vody Hakone“.

OSEMAOSEMDESIAT MON

Život vo Fukare i v ostatných chudobných dedinách pod Fudžijamou sa už od nepamäti v ničom nemenil, nuž sa zdalo, že to tak bude naveky.

Y dedinách, zasypaných v zime snehom, vyrábajú všakové predmety zo slamy. Len čo zem okopneje, vtáčky začnú vyspevovať a kde-tu vyhúknu prvé kvety, sedliaci sejú pohánku a proso. Keď sa príroda odeje do zelene, všetci už usilovne pracujú na poliach, nad ktorými sa pomaly prevaľujú obrovské oblaky. Vše priženie sa búrka. Vtedy sedliaci pozaliezajú do polozrúcaných chalúp ani pavúky. Za búrkou prichádza podľa obyčaje povíchrica a postrháva strechy, rozváľa chalupy. A to už stromy žltnú a ľudia majú plné ruky práce so žatvou. V horách ozýva sa vták hijodori a vysoko na oblohe, kde tiahnu reťaze divých husí, črtá sa zasnežený končiar Fudžijamy ako namaľovaná krásavica. O takom čase prichádzajú starosti s platením daní.

Medzitým ľudia umierajú i rodia sa, podajedni chodia na zárobky alebo hladujú. Zavše zasa dakoho zoberú a uväznia, a tak rok čo rok bieda prenasleduje sedliakov ako neúprosný osud, ibaže nikoho to neudivuje. No ľudia sa jednostaj dačoho obávajú: boja sa dažďa, boja sa vetra, boja sa sucha, boja sa samurajov, boja sa richtára, kedy-tedy boja sa ženy a detí — boja sa všetkého.

Ľudia verili, že to tak musí byť a že tak to bude navždy.

A tu sa nič po nič stalo čosi, čo mohlo od základu zmeniť život v tých dedinách.

Práve v deň, keď sa začiatkom jari rozpútala meteľ a dedinčania poskrývali sa po chalupách, rozniesla sa medzi nimi novina, že sa bez ohľadu na fujavicu porozbehúvali z dom do domu celí vzrušení, všade ich pribúdalo ako vody v džberi, až naostatok všeobecné vzrušenie zajalo celú dedinu.

Ani čo by sa boli dohovorili, zhromaždili sa ľudia okolo vatry v lesíku za kostolom, na čistinke, chránenej pred vetrom. Zišla sa tam mládež i stárež, od dievčat po chabých starcov. Pri každom poryve vetra sa vovedne s pohybom plameňov zvlnila aj stena ľudských tiel a koruna obrovského stromu zlovestne zahučala. A jednako sa nik nezberal odísť. Ľudia sa v rozpakoch dívali druh na druha. Tu-tam si poniektorí šepkali so susedmi.

„Nože vravte rýchle, akože je to? Je to pravda? “ skríkol ktosi netrpezlivo. „Je pravda, že Tomono-san dostal od šóguna povolenie vybudovať tunel v Hakone? “

„Vravia, pravda je to. “

„Naozaj bude sa kopať tunel? “

„To je už isté. “

„Počujte, a nie sú to len výmysly dáke? “

„Nech je už akokoľvek, včera ráno dostal vraj Tomono-san vyrozumenie od finančnej správy a ešte včera odišiel do Jeda. “

„Nože, potom je pravda aj to, že richtára poverili najímať robotníkov? “

„Veď preto sme sem leteli, len čo sme sa o tom dopočuli. Chlapom budú vraj vyplácať po osemaosemdesiat mon, ženám polovicu, a tak to má byť po celý rok bez prestania. “ „U nás v rodine mali by sme teda troch robotníkov. Trikrát osemdesiatosem, trikrát osemdesiatosem je dvestošesťdesiatštyri mon. Ejha! Je toho vyše päť šó. “

„Len či je to naozaj tak? Hja, vyzerá to bezmála ani v rozprávke. “

„Veru, veru. Azda nám zasa dakto chce pomútiť hlavy. “ „Spýtali ste sa richtára? “

„Veď sám richtár to rozchýril. Po celú noc vraj s Jokičim rátali. “

„Verabože je to tak. Gembé to povedal. “

„Čože? Gembé? Vari sa dá veriť tomu, čo Gembé natára? Veď to táradlo ani nevie, čo vraví. “

„Prečo ste sa nespýtali richtára? “

„Správne. Najlepšie spýtať sa richtára. “

..................................................................................

... posledná veta ...

V pamäti vynorili sa mu slová biblie, ktorým sa naučil pred mnohými, mnohými rokmi.

HONZÍK, KAREL - TVORBA ŽIVOTNÍHO SLOHU

HONZÍK, KAREL

TVORBA ŽIVOTNÍHO SLOHU
Stati o architektuře a užitkové tvorbě vůbec

Václav Petr, Praha, 1947
edícia Plány a díla (2)
predhovor Jan Mukařovský
prebal Jaroslav Šváb
ilustrácie Karel Honzík
2. vydanie, 3.000 výtlačkov

architektúra, umenie
504 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 630 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

9,90 € PREDANÉ

*kvaja* *kat-ume*

Od mašinismu k energetismu

„Neviditelní roboti“, tento název knihy, sepsané Russelem Harrisonem, vystihuje pravý smysl technického vývoje. Stuart Chase poukazuje na to, že by se vlastně dvacáté století nemělo jmenovat stoletím strojů, ale spíše „stoletím energie“. Zvykli jsme si obdivovat se obrovitým hlučným strojům a složitým konstrukcím či mnohosti všemožných strojů a technických zařízení, tedy zjevům, které nedokazují ani tak pokročilost techniky jako spíše její nedokonalost. V čem bude však možno shledávat skutečný technický triumf, to bude světlo a teplo, linoucí se z neviditelných zdrojů do našich obytných prostorů, to budou tiché dopravní prostředky řízené a poháněné neviditelnými paprsky. Vývoj nám naznačuje sám tuto cestu: Srovnáme-li malý moderní motor s obrovskou lokomobitou 19. století a uvážíme-li, že má stejnou výkonnost, ne-li větší, musíme přiznat, že technika ve svém vývoji zmenšuje objem služebné hmoty.

Právem usuzujeme, že bude jednou možno schovat stejně výkonný motor do kapsy, půjde-li vývoj dále stejným tempem, neboť získáváme čím dále tím větší a rozmanitější energie z menších technických zařízení. Co největší hybnost a síla docílená co nejmenší hmotou. Uvážíme-ti toto vše, nezdá se nám už tak nemožnou myšlenka, že technika se odhmotňuje, že se stává neviditelnou a neslyšitelnou, že její vývoj přédstavuje přesun od mašinismu, a instrumentalismu k energetismu.

(Vložka 1945: Není snad třeba pádnějšího důkazu, než nejnovější objevy v oboru atomické energie — jen bude-li jich užito k prospěchu lidstva, nikoliv k jeho zničení. )

Kdybychom byli romanopisci, mohli bychom snovati nit této utopie k dalším důsledkům, mohli bychom si představovat budoucího člověka jako opětného obyvatele přírody, avšak vyzbrojeného svazkem blesků, jako kdysi býval znázorňován bůh. Krajina, kterou by obýval, mohla by být zahřívána nebo osvětlována paprsky vyvěrajícími ze stroje velikosti lískového ořechu.

Architekt J. Krejcar nám svého času načrtl obraz jiné budoucnosti: Představoval si budoucího člověka jako kočovníka, žijícího ve stanu a spojeného s celým světem prostřednictvím rozhlasu a televise. Vzpomeňme si též na „Plovoucí město“ Jules Vernea. Umělý pohyblivý ostrov, zbudovaný důmyslnou technikou, přesunuje se po Oceánech za vlahým podnebím. Tak vyjádřil slavný fabulista onu věčnou touhu lidí, ono „hledání klimatu“.

Technika je však schopna připravit obývatelné a příhodné klima kdekoliv, nejen na výlučném ostrově, který si zbudovalo několik boháčů.

Ať jsou tyto utopie bližší, či vzdálenější skutečným možnostem, naznačují, že funkce prostorové a klimatické stojí nad technickými. Vytvořit ideální životní prostředí všem lidem, toť velký cíl nové techniky,

Odpoutání se od příliš složitých měst a zařízení, oproštění od hmoty, návrat k prostému životu v přírodě, tyto myšlenky se znova a znova objevují v lidská mysli jako pokušení a jejich obvykle negativní, proticivilisační přízvuk se může změnit v kladný postoj v tom okamžiku, kdy člověk ovládne přírodní síly v jejich plné fluidální podstatě.

Proti nekritickému mašinismu a technicismu, proti onomu kultu techniky, který jsme nazvali technolatrií, nebo mechanolatrií, staví se energetismus a naturalismus, snaha po odhmotnění technických prostředků a touha po přírodním životě. (Srov. pojednání: „Architektura jako tvorba prostředí“. )

ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA V KOSTCE

ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA V KOSTCE

Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1961
edícia Zemědělská výroba
1. vydanie, 26.000 výtlačkov

ekonomika, poľnohospodárstvo,
1144 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 970 g

tvrdá väzba
stav: dobrý

3,90 € PREDANÉ

*gopal2* *kat-eko*

GROSSMAN, VASILIJ - NÁROD JE NESMRTEĽNÝ

GROSSMAN, VASILIJ

NÁROD JE NESMRTEĽNÝ

Matica slovenská, Martin, 1946
edícia Slovanská knižnica (2)
preklad Jozef Vavro
1. vydanie

beletria, román, II. svetová vojna, literatúra ruská
194 s., slovenčina
hmotnosť: 209 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

1,90 €

*mikpa* *kat-belx*

Bogarev sedel zamyslený za stolom. Stretnutie s veliteľom pluku, hrdinom Sovietskeho sväzu Mercalovom, zaúčinkovalo na neho nepríjemným dojmom.

Veliteľ sa správal k nemu zdvorilo, prívetivo, no Bogarevovi nepáčil sa sebavedomý tón jeho reči.

Bogarev sa prešiel po izbe a zaklopal na dvere majiteľa bytu.

— Ešte nespíte? — opýtal sa.

— Nie, nie, prosím, — odpovedal náhlivý starecký hlas. Majiteľom bytu bol starý právnik-penzista. Bogarev so dva alebo so tri razy besedoval s ním. Starček žil vo veľkej izbe, obloženej poličkami na knihy a zavalenej starými časopismi.

— Prichádzam sa s vami rozlúčiť. Alexej Alexejevič, — povedal Bogarev, — zajtra ráno odcestujem.

— Tak je to teda, — prehovoril starček, — je mi ľúto. V tento hrozný čas mi osud daroval spoločníka, o ktorom som rojčil dlhé roky. Čo ako dlho budem ešte žiť, budem si vždy s vďačnosťou spomínať na naše večerné besedy.

— Ďakujem, — povedal Bogarev, — tu mám pre vás niečo do prezentu — balíček čínskeho čaju, vy ste milovníkom tohto nápoja.

Stisol ruku Alexejovi Alexejevičovi a odobral sa do svojej izby. Za krátky čas trvania vojny stihol prečítať desiatku kníh o vojenných otázkach —veľa špeciálnych spisov, zverejňujúcich skúsenosti veľkých vojen minulosti. Čítanie bolo pre neho priam také nevyhnutné ako jedenie a pitie.

No tej noci sa Bogarev nedal do čítania. Žiadalo sa mu napísať list žene, matke, priateľom. Zajtra sa preň začína nová etapa života a pochyboval, že sa mu podarí v najkratšom čase obnoviť písomný styk s blízkymi.

„Drahá moja, milá moja, “ začal písať, „konečne som dostal určenie, o ktorom som rojčil, a pamätáš sa, aj hovoril pred odchodom..

Zamyslel sa, hľadiac na napísané riadky. Ženu, pravdaže rozčúli a zarmúti toto určenie, o ktorom rojčil. Nebude celé noci spať. Treba jej o tom písať?

Dvere sa pootvorily. Na prahu stál rotmajster.

— Dovolíte mi osloviť vás, súdruh komisár bataliónu? — spýtal sa rotmajster.

— Áno, prosím, o čo ide?

— Teda, ostala poldruhovka, súdruh komisár, traja vojaci. Aký je váš rozkaz?

— Pôjdeme o ôsmej ráno. Osobné auto je v oprave, pôjdeme na poldruhovke. Pred večerom dohoníme pluk. Teraz takto. Nikoho z mužstva nepúšťať zo dvora, spať všetci spolu. Stroj vy osobne prezrite.

— Prosím, súdruh komisár bataliónu.

Rotmajster chcel zrejme ešte čosi povedať.

Bogarev sa skúmavo podíval na neho.

— Totiž, súdruh komisár bataliónu, osvetľovače po celom nebi šmátrajú, doista zaraz bude poplach.

Rotmajster vyšiel na dvor a zavolal ticho:

— Ignatiev!

— Tu, — ozval sa Ignatiev nespokojným hlasom a podišiel k rotmajstrovi.

— Aby si sa neopovážil vzdialiť sa zo dvora.

— Veď som neprestajne tuná, — povedal Ignatiev.

— Ja neviem, kde si neprestajne, ale komisár ti rozkazuje, aby si sa nevzdaľoval zo dvora.

— Prosím, súdruh rotmajster, nevzďaľovať sa zo dvora!

— A teraz: čo je so strojom?

......................................................................

... posledná veta ...

Išli, podopierajúc sa a kráčajúc ťažko a pomaly