KALENDÁŘ ČTENÁŘE NA ROK 1935

KALENDÁŘ ČTENÁŘE NA ROK 1935

vlastným nákladom Jaroslav Šalda, 1935
ilustrácie František Bidlo
verše Jiří Mašek

literatúra česká, kalendár, poézia,
14 s., čeština
hmotnosť: 55 g

mäkká väzba
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-6*

ROPS, DANIEL - BIBLIA A JEJ ĽUD

ROPS, DANIEL

BIBLIA A JEJ ĽUD
(Histoire Sainte - Le Peuple de la Bible)

Dobrá kniha, Trnava, 1991
ISBN 0-919865-64-X

náboženská literatúra, Biblia,
362 s., slovenčina
hmotnosť: 492 g

tvrdá väzba

2,50 € stav: veľmi dobrý *fateo*nab*
2,90 € stav: dobrý, pečiatky v  knihe   DAROVANÉ *bib14*

Tragický kráľ Šaul

V Gabae, v Benjamínovom kmeni, vládol veľký žiaľ. Strach pred Filištíncami doliehal na celý kraj. Húževnatá infiltrácia zmenila sa teraz na otvorené dobývanie a zaujatie krajiny. Nepriateľský guvernér dával pociťovať svoju päsť. Samuel bol už pristarý, aby viedol Izraela do bitky. Predvídaví Filištínci zakázali hebrejským kováčom spracúvať železo. Ba ani naostriť sekeru alebo pílu nesmeli. Čože teda mohli podniknúť bez zbraní? Priam tak bol spútaný aj rodiaci sa Rím svojím nepriateľom, etruským Porsenom.

Avšak práve tam, kde sa útlak zdal byť najťažší, bol aj najzraniteľnejší. Tam vedeli o nedostatočných filištínskych posádkach a o nespoľahlivosti ich spojencov. V Gabae vládlo živé národné povedomie. Našlo svoj výraz v Šaulovi.

Bol to muž veľmi vysokej postavy, a dobrý poľnohospodár. Boh upozornil Samuela, že on má byť kráľom. Istého dňa, keď Šaul hľadal stratené oslice, chcel sa poradiť s vidcom v Ráme, lebo títo proroci neodmietali pomáhať ľuďom svojimi schopnosťami ani v každodenných veciach. Samuel poznal v návštevníkovi «od Boha žiadaného». Veď ho predurčovalo už jeho meno. Pomazal Saula olejom, prisľúbil mu Božiu pomoc v novom úrade a predstavil ho ľudu. Podľa zvyku zhromaždenie sa konalo v Masfe. Ako Aténčania pri voľbe úradníkov, aj Izraelčania žiadajú od Boha, aby prejavil svoju vôľu pri losovaní. Vytiahli Šaulovo meno. Izrael mal odteraz kráľa, ktorý pochádza z vôle Pána i z vôle ľudu. Toto sa odohralo okolo roku 1040 pred našou érou.

Šaul bude vládnuť tridsať rokov. Očakávali od neho víťazstvá a čoskoro videli dôkaz jeho sily. Amončania opäť prekročili Jabok. Šaul ich napadne od chrbta a rozpráši. Jeho hrdinský syn Jonatán zavraždí filištínskeho správcu Gabay a tým dá znamenie k celonárodnému povstaniu. Ale proti dobre vyzbrojenému protivníkovi Šaul postupuje obozretne, obmedzuje sa iba na menšie zrážky a odvážne prepady. Situácia sa obracia v prospech Izraela, ktorý môže opäť zdvihnúť hlavu. Šaul bojuje i na severe, a to s Moabčanmi, Edomčanmi a Aramejčanmi a jeho útoky sú úspešné.

Izraelské kráľovstvo mu vďačí za vznik stálej armády. Mladý kráľ «pripútal k sebe statočných mužov», a tak vlastne stvoril stále vojsko, ktoré dovtedy nejestvovalo. Je Karolom VII. vyvoleného národa, utvára pohotovostné oddiely bojovníkov, jazdcov a mladých mečiarov. Už preto si jeho meno zaslúži, aby sa zachovalo v dejinách Izraela.

Hoci Šaul víťazil, predsa len viditeľne narážal na odpor. V jeho ľude jestvovala skupina, ktorá nemala v láske monarchiu. Sám Samuel neustával pripomínať, že ustanovil kráľa iba pod nátlakom nevyhnutnosti. Čoskoro vznikne spor medzi posledným sudcom a kráľom. Samuel vyčíta Saulovi, že priniesol sám obetu, a tak si uzurpoval kňazskú funkciu, že porušil herem a bral si z koristi. Saul sa vracia cez Negeb z víťaznej bitky; starý Sudca sa objaví pred ním a vyčíta: «Poslušnosť je lepšia než obeta a poddajnosť vzácnejšia než tuk baranov. Lebo odbojnosť je ako hriech čarodejníctva a neposlušnosť ako modlárstvo. Pohŕdol si Pánovým slovom, preto ťa zavrhne, nebudeš kráľom! » (1 Sm 15, 23)

Táto roztržka má zmysel, ktorý dejiny ľahko chápu. V mysli Samuela a všetkých nábožných Izraelitov monarchia mala byť teokratická. Pánom je Jahve, ktorého vôľu tlmočí Samuel. Je neprípustné, aby kráľ sledoval osobnú politiku. Kráľ je Božím mužom, má teda zostať Božím mužom. A viditeľne Saul bol takýmto iba napoly. Korunu, ktorú si zaslúžil, stratí. Dostane ju iný.

PAROUBKOVÁ, JARMILA - LÉKÁŘSKÝ SLOVNÍK ANGLICKO-ČESKÝ ČESKO-ANGLICKÝ

PAROUBKOVÁ, JARMILA

LÉKÁŘSKÝ SLOVNÍK ANGLICKO-ČESKÝ ČESKO-ANGLICKÝ

Avicenum, Praha, 1991
obálka Pavel Hrach
2. vydanie, 15.000 výtlačkov
ISBN 80-201-0178-0

slovníky, slovníky prekladové, zdravotnícka literatúra,
704 s., čeština, angličtina
hmotnosť: 925 g

tvrdá väzba

1,00 € stav: chrbát knihy poškodený, pečiatky v knihe
3,00 € stav: dobrý, pečiatky v knihe

*bib14**bib14* *bib14* *bib14* *bib14* in *kat-JAZ*

VACEK, JIŘÍ - O MEDITACI A SAMÁDHÍ

VACEK, JIŘÍ

NEJVYŠŠÍ JÓGA A MYSTIKA
O MEDITACI A SAMÁDHÍ
NAUKA O KARMĚ A KARMA JÓGA

vlastným nákladom, 1993
1. vydanie
ISBN 80-900025-6-0

ezoterika, mystika, jóga
112 s., čeština
hmotnosť: 141 g

mäkká väzba
stav: výborný

3,00 € PREDANÉ

*bruri* in *kat-EZO*

JIŘÍ VACEK, narozen 1931, se věnuje studiu a hlavně praxi jógy a mystiky nepřetržitě od svých 14 let.

Od konce 50. let se věnuje překladům duchovní literatury i vlastní tvorbě. Několik desítek jeho překladů i původních prací je čtenářům známo z nepodepsaných samizdatových strojopisů. Od roku 1989 tiskem vyšly jeho následující práce: Džána gíta, Smysl života, Otčenáš (mystický výklad), Vnitřní život a Bhagavan Srí Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly. Překlady: Jakob Böhme: Rozmluvy žáka s mistrem, Ráma gíta a Ribhugíta. Autor přispívá do českých i zahraničních časopisů, zejména do „The Mountain Path“ (Horská stezka), který vydává Ramanášram, Indie. Jeho mistry byli a jsou Jaroslav Kočí a Ramana Maháriši.

NEJVYŠŠÍ JÓGA a MYSTIKA je řadou pojednání o józe a mystice, ve kterých autor shrnuje své skoro padesátileté praktické zkušenosti z duchovního života a na jejich podkladě podává ucelený systém jógické a mystické praxe, která směřuje k dosažení nejvyšší Pravdy, Lásky a Skutečnosti. Navržený postup a metody jsou použitelné pro každého, kdo doopravdy touží po naplnění svých duchovních ideálů.

Nejvyšší jóga a mystika vychází po jednotlivých částech, z nichž každá tvoří samostatný celek a současně i organickou součást celého vypracovaného systému duchovního vývoje.

SCHMITTOVÁ, GLADYS - REMBRANDT

SCHMITT, GLADYS

REMBRANDT
(Rembrandt)

Obzor, Bratislava, 1977
edícia Postavy a osudy
preklad Šarlota Barániková
obálka Róbert Brož
1. vydanie, 20.000 výtlačkov
65-036-77

beletria, román, životopisy, literatúra americká, umenie, výtvarné umenie,
600 s., 56 s. čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 690 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, pečiatky v knihe

1,00 € PREDANÉ

*trsos* in *kat-BIO*

Len nemnohí románopisci sa pokúsili napísať príbeh Rembrandtovho života, len málo ľudí si trúfalo preniknúť do citovo neobyčajne búrlivého a tragického života jedného z najväčších géniov ľudstva.

Gladys Schmittová roky študovala existujúce pramene, roky zhromažďovala a usporadúvala historické a výtvarne historické údaje, no aby to všetko stmelila v umelecké dielo, na to potrebovala predovšetkým nevšednú tvorivú fantáziu. Súdiac podľa presvedčivosti, s akou opisuje domáce pomery v leydenskom mlyne, rafinované prostredie amsterdamských salónov či predsmrtné vízie osamelého maliara v jeho ateliéri, Gladys Schmittová túto tvorivú fantáziu má.

Žiť pre Rembrandta znamenalo maľovať, všetko ostatné mu bolo vedľajšie. Nečudo, že bol jeho život samý konflikt: v rodine, v manželstve, s deťmi i so spoločnosťou.

Jeho chudobná, puritánsky založená rodina mu zazlievala, že keď sa stal bohatým a uznávaným mužom, zabudol na ľudí i prostredie, z ktorého vyšiel. Oženil sa s bohatou krásavicou Saskiou, našiel u nej lásku, nie však istotu, akú by bol potreboval jeho rapsodický duch. Spolu s ňou ho po čase opustil aj úspech, keď už nechcel maľovať podľa vkusu meštiackej spoločnosti, ale chcel byť samým sebou. Stratil priazeň mocných tohto sveta, čo bolo začiatkom jeho finančného úpadku. Po smrti milovanej Saskie sa dlho zmieta v agónii smútku, no túžba po živote je mocnejšia. Slúžtička Hendrickje sa mu stane trpezlivou družkou, aby mohol dovŕšiť svoje životné dielo. Zneuznaný spoločnosťou, chorý a biedny klesá čoraz nižšie na spoločenskom rebríčku, no zrazu nastane akési znovuzrodenie: zmierenie s ľudským pokolením a potom, v jeho posledných obrazoch akási čudná, nadpozemská blaženosť, že prenikol do najskrytejších tajov umenia.

KNIHA IX

1655—1659

Doktorovi Tulpovi sa nestávalo často, aby sa prebudil v cudzej izbe a cudzej posteli. Kupci, bankári, sudcovia, ba aj pastori si mohli dovoliť menšie výlety na vidiek, no lekári nie — aspoň sa im neodporúčalo odísť z mesta ďalej ako na tri-štyri hodiny vozby. Až v prvom júnovom týždni sa podarilo jeho dcére, čo sa na Vianoce vydala za Jana Sixa, prehovoriť ho, aby sa rozlúčil s Amsterdamom a vybral sa do Ijemondu, kde mal jej muž veľkostatok; a teraz, keď sa prebudil na vôňu opekanej klobásky, tak ho prekvapilo, že je v čerstvo vybielenej miestnosti s hradami pod povalou, ani čo by ho sem bol ako v orientálnej rozprávke v zobáku priniesol velikánsky vták.

Mladí mu starostlivo vyriadili izbu, ba v bielizníku mu uvoľnili prinajmenšom Šesť priečinkov pre jeho skromné imanie a teraz ho hrýzlo svedomie, že u nich pobudne iba jednu noc. Prišiel v sobotu ráno a povedal, že sa vráti v nedeľu popoludní. Ved príde čas, že ostarne, ruky mu už nebudú slúžiť a bude sa ukazovať vo funkcii mešťanostu iba vo výročné sviatky, a vtedy príde do Ijemondu a bude v hosťovskej posteli spať tak dlho, ako budú chcieť.

Gretha a Jan krásne bývali: všetky obloky sa otvárali na zelené sady a lúky, ktoré sa zas odrážali vo vyligotanom nábytku. Mladým sa tu dobre žije: nijaké spoločenské povinnosti, dni sa takmer ani nelíšia od nocí. Aj teraz, keď vchádzal z predsiene do dlhej, svetlej izby, kde prestreli na raňajky, práve sa bozkávali: ženy sa zväčša hnevajú, ak im manželia za vidna pripomenú, čo sa dialo v noci.

a doktor dúfal, že si Jan patrične ocení, aké má Šťastie.

„Čo budeš piť, otecko, pivo alebo čaj? “ opýtala sa ho Gretha a poslala mu bozk. „Dnes budeš piť jedno, zajtra druhé, lebo je proste smiešne, aby si sa ešte dnes vrátil domov. “

„Jasná vec, “ pripojil sa Jan. „Ešte ste ani nevideli novú stodolu. “

Tulp pokrútil hlavou v nádeji, že mu uvidia v očiach, ako sa mu nechce odísť, a zamieril ku kreslu.

„Do tohto kresla si sadni, otec, nie do toho. “ Tľapla na vysoké vyrezávané kreslo, potiahnuté zamatom, na čele stola.

„Ale ved to je Janovo kreslo. “

„Áno, ale pokým si tu, budeš v ňom sedieť ty. Je z neho najlepší pohľad na portrét. Dáš si šunku alebo klobásu? “

„Klobásku, čaj a sucháre, “ odpovedal doktor. „Ale vedzte, že ma nič nedonúti zmeniť svoje rozhodnutie — ani vaše elegantné župany, ani francúzske jedlá, ani váš portrét. Je mi strašne ľúto, ale o tretej nasadám na loď. “

Srdečný rozhovor i dobré jedlo — všetko ustúpilo do pozadia pred portrétom, ktorý Tulp včera videl len pri svite sviečok; teraz ho prvý raz zazrel pri dennom svetle. Obraz bol živší, presvedčivejší ako živý model — mladý muž, prihovárajúci sa mu zboku. Gretha naozaj nenadsadzovala, keď rodičom z Ijemondu napísala, že majster prekonal sám seba — čo aký bol Jan Six sediaci za stolom skvelý mládenec, v porovnaní s Janom Sixom visiacim na stene celkom vybledol. Na stene vyzeral starší ako v živote: múdrosť a odhodlanosť i akýsi ešte neprežitý smútok spôsobili, že mu aristokratická tvár zmužnela a sprísnela, no nič nestratila zo svojej galantnosti; jeho odev, v skutočnosti len drahý a vkusný, nadobúdal na obraze akýsi vyšší zmysel — kepeň, rukavice, neodmysliteľný bobrí klobúk stali sa neoddeliteľnými atribútmi magnáta, ako kamža a ornát sú odevom kňazov; gesto bolo cieľavedomé a isté — mladý muž si naťahoval rukavice nie preto, že odchádzal z domu, ale preto, že odchádzal na dôležitú obchodnú schôdzku. A stvárnenie nezaostávalo za veľkolepým zámerom: zneuctený, zhanobený a ožobráčený umelec

...................................................................................

... posledná veta ...

"Prepusť sluhu svojho v pokoji."

KALINOVÁ, BĚLA - JEDINÁ NA SVĚTĚ

KALINOVÁ, BĚLA

JEDINÁ NA SVĚTĚ

Světový literární klub, 1943
obálka F. Sklář

beletria, román, literatúra česká, podpis autora
284 s., čeština
hmotnosť: 425 g

tvrdá väzba
stav: výborný, dobová preväzba, voviazaná obálka

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*

Všimla jsem si už, že v poslední době kvete jako mák.

O tři kocoury se už celkem nikdo nestaral. Paní Klára s nimi zacházela slušně, ale jejich sláva pohasínala. Radovala jsem se z toho, poněvadž jsem byla přesvědčena, že je to známkou uklidnění v duši této statečné ženy.

Divila jsem se, že jsem se jí někdy vůbec mohla bát. Nenapadlo mi, že stejně jako Václav, jako všechno v tomto domě, podléhám její vůli. Radovala jsem se málem z jejího objevení se v tichém domě! Byla jsem ráda, když zavolala na Klárku, podala jí stříbrné kování své černé hůlčičky a hřála ji chvíli svými černými kaménky.

Klárka se nebála nikoho!

Chodila už slušněji než vycvičený medvěd, ráda dělala paci — paci, chtěla stále lampu se stolu a z kredence dvířka. Po schodech chodila po čtyřech.

A celou noc spala!

Už jsem ani nechtěla věřit, že by všechny ty noci, které jsem s Klárkou prožila, byly kdy pravdivými. Ty noci! Kolik jich bylo!

Vstávala jsem a uléhala jako duch. Napínala jsem uši, abych zaslechla každý svůj pohyb a uchránila se jakéhokoli zvuku. Polekal mě šustot peřiny, zůstala jsem chvilku bez hnutí a čekala, co na to odpoví Klárka. Ticho! Sladce se bude spát! Ještě jsem nedovřela oči a uslyšela jsem zavrnění, pláč! Zase z postele! Desetkrát, dvacetkrát, někdy i padesátkrát za noc! Za oknem svítá a po padesáté uléhám, abych po chvilce opět byla na nohou.

Takové to byly noci. Nikdo o nich nevěděl, jenom já. Ani Klárka o nich nevěděla, jako já nevím o nocích své matky. Byly však jistě takové jako moje. Jen kdyby děti o nich věděly! Kdyby o nich věděly! Nyní jsem tedy spala.

Okusila jsem opět snů, okusila jsem noční rosy. Vstávala jsem spíše ze zvědavosti než z přinucení. Nemohla jsem se dočkat, až ji opět uvidím. Ji— Klárku! Čekala jsem trpělivě, až se probudí. Dosud nikdy jsem ji neprobudila sama. Takového hříchu bych se nemohla dopustit. A přece jsem věděla, že nastanou i takové časy. Že skloním se nad ní a budu ji líbat tak dlouho, dokud neotevře oči. Nesmí nikdy zaspat do školy. Je přece dítětem učitele!

Myslila jsem na to všechno, jako by to mělo být už zítra. A zatím chodila Klárka jako cvičený medvěd. V duchu jsem však viděla i to druhé dítě vedle ní. Lezou spolu po schodech po čtyřech a smějí se té cestě do výšky. Pro celý ostatní svět mají své zadečky!

Vila Klára přestane být opuštěným úlem.

Kolébka opravdu nevychladla. Ba ještě dříve, než si Klárka mohla odvyknout na milé pohoupání, při čemž jsem někdy i já k ní vlezla do kolébky, musela ji postoupit své sestřičce.

Zase děvčátko! Říkali jsme mu Milenka a později Milena.

Paní Klára byla nadšena. Pojem ženy z rodu Rechtlingů spojovala s pojmem vládkyně. Věřila, že obě budou kráskami a osedlají si život jako arabského koně. Ze se rozjedou na zlatem kovaných sedlech. Musela jsem opět vyslechnout tolik chvalozpěvů, že jsem si připadala jako nějaký svatý v den svého svátku. Stará paní si přivlastnila obě děti se samozřejmostí přímo překvapující. Věděla jsem, že babičky někdy pokládají vnučky za svoje děti, ale nikdy jsem si nemyslila, že by se to mohlo brát vážně.

Staré bezesné noci se mi vrátily. Vstávala jsem opět padesátkrát za noc. Mnoho jsem se tedy neprospala. Klárce nebyly ještě dva roky a už se hlásila o všechnu lásku Milena. Chtěla mít pro sebe celou Vilu Kláru jako Klárka.

Oživila jsem tento dům dokonale. Nebylo v něm ticha skoro po celý den. Přesto, že Václav byl více venku než doma, chytal se za hlavu a stále mi opakoval, že už nechce žádné dítě ani vidět. A to spával stále sám v naší ložnici, neboť stará paní chtíc nechtíc musela pronájem svého salonku prodloužit. Obě děti se dělily o všechen můj čas. Když jsem utišila Milenu,

......................................................................................

... posledná veta ...

Děti pani Marie se už ve Vile Kláře nesešly nikdy.

ČUNDERLÍK, ALEXANDER - STRETNUTIE S BRATISLAVOU

ČUNDERLÍK, ALEXANDER
BLEYOVÁ, OĽGA

STRETNUTIE S BRATISLAVOU

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1975
prebal Peter Orvan
1. vydanie, 12.000 výtlačkov
67-050-75

publikácie obrázkové, monografie
64 s. textu, + nestr. čb fot., slovenčina
hmotnosť: 1200 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, pečiatky vknihe

0,90 €

*trsos* in *kat-GEO*

KAMENEC, IVAN - SLOVENSKÝ ŠTÁT V OBRAZOCH

KAMENEC, IVAN

SLOVENSKÝ ŠTÁT V OBRAZOCH
(1939-1945)

Ottovo nakladatelství, Praha, 2008
predhovor Dušan Čaplovič
ilustrácie Kateřina Langrová, Jaroslav Synek
ISBN 978-80-7360-700-5

história, publikácie obrázkové, monografie,
248 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 1280 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: veľmi dobrý, pečiatky v knihe

9,90 € PREDANÉ

*trsos* in *kat-HIS*

GELLATLEY, RON - JAK VYLÉČIT PROSTATU

GELLATLEY, RON

JAK VYLÉČIT PROSTATU
Rady pro zdravé i nemocné
Prevence a léčba

Fontána, Olomouc, 2004
preklad Michal Šubrt
1. vydanie, 1.800 výtlačkov
ISBN 80-8336-194-9

zdravie, alternatívna medicína,
240 s., čeština
hmotnosť: 303 g

mäkká väzba
stav: výborný

4,00 € DAROVANÉ

*bruri* in *kat-ZDR*

KREZE, ALEXANDER - CUSHINGOV SYNDRÓM

KREZE, ALEXANDER

CUSHINGOV SYNDRÓM

Osveta, Martin, 1992
obálka Pavol Menich
ISBN 80-217-0365-2

zdravotnícka literatúra,
230 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 382 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, pečiatky v knihe

1,90 €

*bib14* in *kat-ZDR*

PROCHÁZKOVÁ, VIERA - FRAGMENTY LÁSKY

PROCHÁZKOVÁ, VIERA

FRAGMENTY LÁSKY

TPEQ, Bratislava, 2004
obálka Blanka Cedzová
ilustrácie Blanka Cedzová
ISBN 80-968766-6-X

poézia, podpis autora,
64 s., slovenčina
hmotnosť: 127 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*cnbtn* in *H-6-2*

V básnickej zbierke intímnej lyriky Fragmenty lásky poetka Viera Procházková odhaľuje svoje privatissimo s použitím pestrých obrazov, nezvyklých metafor, symbolov a samoreflexií. Kráča vesmírnou dráhou v troch rovinách: v prvej pod názvom Vietor mi konári inotaje sa vracia do krajiny detstva so smútkom v duši za svojimi blízkymi, v druhej Večer je záhrada sa dotýka témy všeobjímajúcej a bezpodmienečnej lásky, v tretej Sinusoida života zobrazuje peripetie ľudskej mysle a odkrýva veci každodenné.

Viera Procházková, rodená Kukurdíková, sa narodila 17. mája 1946 v českej pohraničnej obci Horní Houžovec, okres Ústí nad Orlicí. V roku 1949 sa rodina presťahovala do Papradna, kde mala svoje korene. V Papradne prežila svoje detstvo, navštevovala i základnú školu a v roku 1964 maturovala na Strednej všeobecnovzdelávacej škole v Považskej Bystrici. Kvalifikáciu učiteľky pre materské školy získala na Strednej pedagogickej škole v Turčianskych Tepliciach. Na UTV Univerzity Komenského v Bratislave promovala z odboru psychológia-sociálna práca. Niekoľko rokov pracovala ako učiteľka základnej školy a neskôr ako učiteľka a riaditeľka materskej školy v Považskej Bystrici. Je manželkou lekára-psychiatra, matkou dvoch dcér a starou mamou troch vnúčat.

Prvé verše napísala ako štrnásťročná inšpirovaná prekrásnou papradnianskou prírodou a podnecovaná svojou matkou. Počas štúdii na strednej škole, a potom ako učiteľka rozvíjala svoju literárnu tvorbu v krúžkoch autorov. Zároveň sa zúčastňovala recitačných súťaží Hviezdoslavov Kubín a Vansovej Lomnička. Svoju tvorbu posielala do literárných súťaží Chalupkovo Brezno, Literárny Kežmarok, Literárny Zvolen a Kalokagátia, kde získala mnohé ocenenia. Jej verše boli publikované v novinách a časopisoch /Obzor, Aspekt, Ozvena, Amos, Považskobystrické novinky, Bojovník, Nové slovo mladých, Romboid, Literárny týždenník, Slovenské pohľady, Slovenka a Ročenka ženy/. V roku 1988 debutovala básnickou zbierkou Presvetlenie /Vydavateľstvo Osveta, Martin/. Určitú dobu pracovala v Klube púchovských autorov, od roku 1990 v Klube autorov pri MO Matice slovenskej v Považskej Bystrici a od roku 1995 v Klube autorov Považia, kde je doteraz predsedníčkou. Je zostavovateľkou Almanachu PB I /1998/ a Almanachu PB 2/2003, kde prezentujú svoju tvorbu autori z Považskej Bystrice a okolia.

Vnímavá a citlivá poetka Viera Procházková tvorí poéziu, ktorá rozozvučí naše vnútro, vyzýva človeka a podnecuje ho, „aby nežil zbytočne svoj krátky dych na tejto zemi".

DÜRCKHEIM, KARLFRIED - HARA - ZEMSKÝ STŘED ČLOVĚKA

DÜRCKHEIM, KARLFRIED

HARA - ZEMSKÝ STŘED  ČLOVĚKA
(Hara - Die Erdmitte des Menschen)

Dobra, 2002
preklad Petr Patočka
obálka Petr Jančík
ISBN 80-86459-29-2

ezoterika, joga
216 s., čeština
hmotnosť: 240 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, nečítaná

2,90 € PREDANÉ

*bruri* in *kat-EZO*

Karlfried, hrabě Dürckheim (1896-1988) byl na jedné straně člověk plně srostlý s evropskou kulturou a tradicí; vystudoval filosofii a psychologii, ve třicátých letech přednášel v Německu Freuda, Adlera a Junga. Válečná léta ale strávil v Japonsku, kde se intenzivně zabýval duchovní praxí japonského šintoismu a buddhismu, a v životě se mu také dostalo spontánních prožitků hloubky vlastní bytosti. Díky tomu dokázal ve svém velice osobním přístupu k odhalování tajemství života spojovat potřeby moderní evropské duše s praktickou nabídkou orientální tradice.

V knize „Hara" se zabývá tělesnou přítomností člověka jako branou k duchovnímu životu. „Hloubka zkušenosti záleží na tom, nakolik se na ní podílí celost člověka. " Člověk je podle Dürckheima tím zralejší, čím více se jeho duch zpřítomňuje v jeho tělesnosti. A zároveň může tříbit své nitro tím, že utváří svůj tělesný projev. K takové práci na sobě nejlépe slouží jednoduché cvičení, které Dürckheim našel  v zazenu, meditační praxi zenového buddhismu.

Tato kniha předkládá zájemcům o meditační techniky, zazen a bojová umění důkladný popis cvičení, jež slouží k ukotvení ve fyzickém a psychickém centru osobnosti, které se japonsky označuje jako tanden nebo hara. Jako Evropan má Dürckheim tu výhodu, že zná psychickou problematiku svého evropského čtenáře. Jeho výklad navíc doplňují texty japonských autorů, například životopisné líčení mistra Hakuina, obsahující i popis léčebných meditačních technik.

POHLED NAZPĚT A DOPŘEDU

Člověk zakouší svůj domov dvojím způsobem. Vnímá se ve svém malém historickém životě a v hloubi se zároveň cítí být spojen s „Velkým životem“, překračujícím každý pojem historie. Abychom mohli žít ve světě, a sice nikoli jen „žít“, ale žít smysluplně a šťastně, potřebujeme nejen síly k tomu, abychom se prosadili a chránili, ale také schopnost odpovídajícím způsobem poznávat, hodnotně utvářet a nesobecky milovat. Jestliže jdeme nebezpečím, neuspořádanosti a nelásce ve světě vstříc jen se silami své dobré vůle a svého rozumu, a dokud náš citový život zůstává ještě převážně podmíněný „světem“, upadneme dříve nebo později do osudového utrpení člověka, který výlučnou vazbou na časoprostorový svět ztratil dotek se svou podstatou a se svou vnitřně stanovenou CESTOU.

„Cesta“ člověka vede přes opětovné sjednocení s podstatou, ve které máme podíl na časoprostor přesahujícím Bytí. To je cesta zrání, která nese plod v té míře, nakolik se zdaří integrace světa-já a podstaty. Pokračování na této cestě je zpochybňováno vším, co se příčí proměně.

Existuje jeden základní, všechna ostatní připoutání přesahující odpor proti pohybu proměn. A tím je forma vědomí, které má své centrum v rozlišujícím a fixujícím já. „Napětí" vzhledem k podstatě, které se z jáského vědomí rodí, je dáno povahou člověka jako vědomé bytosti. Racionální vědomí odlišuje člověka od zvířete. S jeho pomocí překonáváme elementární přírodu a osvědčujeme se jako nositelé „ducha“. Pokud se však racionální duch ustaví za absolutní hodnotu, ztrácí člověk zajatý do jeho struktur proměňující a obnovující sílu kořenů života, zastaví se a uvázne v životní pustině. Brána dovnitř se pak otevře teprve tehdy, když člověk zablokováním své podstaty trpí tolik, že jej to pohání k osvobození od nadvlády já, li prolomení hranic jeho zatuhlých struktur reality a k navázání kontaktu s Bytím a životem, který se vymaňuje každému uchopení. Ale teprve stav, který člověku dává schopnost k tomu, aby osvědčil svůj podíl na Bytí ve všedním životě, přináší plod sjednocení s podstatou. Neboť teprve ve schopnosti svědectví nadčasového Bytí v životě v čase, teprve v manifestaci Bytí ve svém životě naplňuje člověk jako úplná osobnost svůj božský význam. Ve službě tomuto naplnění stojí hara.

Cesta žije ze tří faktorů: prvním je prožitek, ve kterém zazáří světlo Bytí v temnotě života. Druhým je vhled do poměru mezi jáským světem a podstatou, do rozdílu mezi stavem, který podvazuje spojení se základem Bytí, a správným stavem, který člověka otevírá životu, a vhled do průběhu a stupňů proměn, které vedou k nejvyšší formě člověka. Třetím faktorem je cvičení, exercitium, které odstraní chybný stav související s nadvládou jáského světa a zbuduje stav odpovídající podstatě.

Správný stav je ten, ve kterém je člověk propustný pro Bytí ztělesněné v jeho podstatě a zároveň schopný zjevovat je ve světě svým životem a láskou, poznáváním a tvořením. Pak je pro něj jeho vlastní časoprostorová forma světa transparentní směrem k nadčasovému Bytí. Smyslem cvičení je transparence. Hara znamená stav, který je transparentní.

Cesta k tomuto stavu je cestou proměny celého člověka, tedy člověka jako jednoty těla, ducha a duše. Stav, který nás udržuje v odvrácení od Bytí, sestává nejen ze stažení v duševních komplexech a strnutí v racionálních strukturách, ale je také zažitý v chybném stavu těla. Cesta obrácení se může odvíjet jen jako proměna celého člověka, neznamená tedy jen obrat duchovní a duševní, ale také přeměnu tělesného stavu a jeho vnějšího projevu. Bez toho, že by proměna proběhla i na úrovni těla, uvázne zkušenost podstaty v přechodných prožitcích a nepochybně se opět stane obětí předmětně rozlišujícího, fixujícího a racionálního vědomí. Tak jako je zažitý základní racionální postoj, má své hluboké kořeny i orientace související se „všedním životem“. Každé „věčné bdělé napětí já“ se ohlašuje a zpevňuje i ve skladbě napětí těla. Každé povolání, duchovní neméně než „neduchovní“, práce filosofa stejně jako zední-