Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 22. marca 2020

ČÁP, JAN - PSYCHOLOGIE PRO UČITELE

ČÁP, JAN

PSYCHOLOGIE PRO UČITELE

Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1983
edícia Učebnice pro vysoké školy
obálka Miloslav Polcar
2. vydanie, 10.000 výtlačkov
14-255-83

učebnice, psychológia, pedagogika,
384 s., čeština
hmotnosť: 770 g

tvrdá väzba
stav: výborný !!! (od výroby sú dosky obálky  nalepené opačne k textovému bloku )

2,00 € PREDANÉ

*bruri*





ČAPEK, KAREL - KRAKATIT / POVÍDKY Z JEDNÉ A Z DRUHÉ KAPSY

ČAPEK, KAREL

KRAKATIT / POVÍDKY Z JEDNÉ A Z DRUHÉ KAPSY

Petit Press, Bratislava, 2005
edícia Svetová knižnica SME XX. storočie (45)
ISBN 80-85585-58-8

beletria, román, literatúra česká,
704 s., čeština
hmotnosť: 763 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, knižničné pečiatky

2,00 €

*trsos* in *H-parap*R4F

Toto vydání próz Karla Čapka v českém originále pro slovenského čtenáře obsahuje román z roku 1924 nazvaný Krakatit (název výbušniny, jíž lze zničit celý svět, je aluzí na katastrofální výbuch sopky na ostrově Krakatau v Sundském průlivu mezi Sumatrou a Jávou roku 1883) a dvojí soubor detektivních a justičních „short stories“ - Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, publikované knižně roku 1929. Čtenáři se tak umožňuje konfrontace dvou z vícera žánrů Čapkovy prozaické tvorby. V románu - „fiction“ se realita prolíná se snovými, ba halucinačními stavy geniálního „destruktivního chemika“ inženýra Prokopa; současně je Prokop podle Oldřicha Králíka „nádherný erotický hrdina, přímo volající po filmovém vtělení“ a Krakatit je „asi nej subtilnější sexuální básní v české literatuře“. Krakatit byl doposud zfilmován dvakrát, a to režisérem Otakarem Vávrou: roku 1948 pod shodným titulem (roli inženýra Prokopa ztvárnil Karel Hoger), a roku 1980 jako Temné slunce (inženýra Prokopa hrál v tomto filmu Radoslav Brzobohatý). Povídky - non-fiction usilují vzbudit dojem, že jde o zcela autentické, spontánně vyprávěné příběhy, třebaže i mezi nimi má místo čirá fantazie a spekulace, jako např. v Modré chryzantémě či ve Šlépějích. Také Čapkovy „kapesní povídky“ vzbudily zájem filmařů - v roce 1947 natočil režisér Martin Frič celovečerní film Čapkovy povídky, roku 1964 vznikl film režiséra Jiřího Krejčíka Čintamani a podvodník a roku 1982 společný debut tří režisérů, Dobroslava Zborníka, Zdeňka Flídra a Tomáše Tintěry Plaché příběhy; z uvedených povídkových souborů Karla Čapka čerpali rovněž tvůrci několika televizních inscenací.

Český prozaik, dramatik, autor knih pro děti, žurnalista, esejista, kritik, filozof, básník a překladatel z francouzštiny Karel Čapek (nar. 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova v rodině lékaře, zemř. 25. 12. 1938 v Praze) vstoupil do světové literatury zejména svými utopicky a protifašisticky zaměřenými literárními díly. Vysokoškolská studia završil doktorátem filozofie; od r. 1921 do své smrti byl činný v pražské redakci deníku Lidové noviny. Zpočátku tvořil K. Čapek společně s bratrem Josefem Čapkem (1887-1945). Zahraniční uznání Čapek získal již utopickým dramatem RUR (1920). Zážitky z cest po Evropě zachytil v cestopisných fejetonech (causerie ze Slovenska vyšly knižně v souboru Obrázky z domova, 1953). Velkou oblibu si získaly Čapkovy knížky určené dětem. Žánr románové utopie přivedl K. Čapek k vrcholu v Krakatitu (1924) a ve Válce s mloky (1936). V Povídkách Z jedné kapsy (1929) a v Povídkách z druhé kapsy (1929) vytvořil originální prózy na kriminální a justiční náměty, zatímco v tzv. noetické trilogii -Hordubal (1933), Povětrná (1934) a Obyčejný život (1934) a v románu Život a dílo skladatele Foltýna (1939, nedokončeno) se inspiroval principy filozofického pragmatizmu. Čapkova angažovanost v tzv. „hradním křidle“ kolem prezidenta T. G. Masaryka vedla ke schůzkám tzv. „pátečníků“ a k Hovorům s T. G. Masarykem (1928-1935). Nárůst fašizmu vyburcoval Čapka k dramatům Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). Dlouholetý vztah K. Čapka k herečce a spisovatelce Olze Scheinpflugové (1902-1968) vyústil r. 1935 v manželství. Po mnichovském diktátu v září 1938 na Čapka bezostyšně útočil pravicový tisk; příčinou spisovatelovy smrti 25. 12. 1938 bylo tělesné vyčerpání a zánět plic. V r. 1995 byl K. Čapkovi propůjčen Řád T. G. Masaryka in memoriam.







Jakmile přistál v Praze, hnal se do Tomšova bytu. U Muzea se zarazil: Zatraceně, kde vlastně Tomeš bydlí? Šel jsem, ano, šel jsem tehdy, otřásán zimnicí, na dráhu podle Muzea; ale odkud? Z které ulice? Zuře a kina bloudil Prokop kolem Muzea, hledaje pravděpodobný směr; nenašel nic, i pustil se na policejní ředitelství, oddělení dotazy. Jiří Tomeš, listoval zaprášený oficiál v knihách, inženýr Tomeš Jiří, to je prosím na Smíchově, ulice ta a ta. Byla to patrně stará adresa. Nicméně letěl Prokop na Smíchov do ulice té a té. Domovník kroutil hlavou, když se ho ptal po Jiřím Tomši. Toť že tu ten jistý bydlel, ale už víc než před rokem; kde bydlí teď, neví nikdo; ostatně nechal tu o sobě všelijaké dluhy -

Zdrcen zalezl Prokop do nějaké kavárny. „KRAKATIT, “ padlo mu do očí na zadní stránce novin. „Ing. P. ať udá svou adresu. Carson, hl. p. “ Nuže, jistě ví o Tomšovi ten jistý Carson: už to tak je, že je mezi nimi jakási souvislost. Dobře tedy, tady je lístek: „Carson, hlavní pošta. Přijďte zítra v poledne do kavárny té a té. Ing. Prokop. “ Jen to napsal, a už ho napadla nová myšlenka: totiž dluhy. Sebral se a utíkal k soudu, oddělení pro pohledávky. A hle, zde tuze dobře znali adresu pana Tomše: celá hromada nedoručitelných obsílek, soudních upomínek a tak dále; ale zdá se, že ten jistý Tomeš Jiří zmizel beze stopy a zejména bez udání nynějšího pobytu. Přesto se vrhl Prokop za novou adresou. Domovnice, osvěžena slušnou odměnou, hned poznala Prokopa, že tu jednou přespal; i spustila přeochotně, že pan inženýr Tomeš je šejdíř a darebák; dále, že zrovna tehdy v noci odejel a nechal tu jeho, pána, jí, domovnici, na starost; že ona třikrát přišla nahoru se optat, potřebuje-li čeho, ale že on, pán, jen pořád spal a mluvil ze spaní, a pak odpoledne zmizel. A kdeže jářku je pan Tomeš? Inu, tenkrát tedy odejel a nechal tu všecko stát a ležet a ještě se nevrátil; jen poslal peníze odněkud z ciziny, ale je už zas dlužen za nový kvartál. Prý mu prodají v soudní dražbě svršky, nepřihlásí-li se do konce měsíce. Nadělal prý dluhů asi za čtvrt milionu, nu a utekl. Prokop podrobil výtečnou ženu křížovému výslechu: je-li jí co známo o nějaké paničce, která prý měla s panem Tomšem poměr, kdo sem chodíval a podobně. Domovnice nevěděla dohromady nic; co se týče ženských, chodilo jich sem asi dvacet, takové se závojem na hubě, i jinačí, našminkované a všelijaké; říkám vám, byla to ostuda po celé ulici. Prokop jí tedy zaplatil dlužný kvartál ze svého, a za to dostal klíč od Tomšova bytu.

Bylo tam cítit jakousi ztuchlinu bytu dlouho neužívaného a skoro odumřelého. Teprve teď si Prokop všiml divné nádhery místa, kde zápasil s horečkou. Všude perské koberce a bucharské či jaké polštáře, na stěnách nahoty a gobelíny, orient a klubovky, toaletní stůl subrety a koupelna prvotřídní prostitutky, směs přepychu a sprostoty, smilstva a lajdáctví. A zde, uprostřed všech těch svinstev, stála tehdy ona tisknout k prsoum balíček;





ŠAJNER, DONÁT - NA MOTIV Z ONĚGINA

ŠAJNER, DONÁT

NA MOTIV Z ONĚGINA

B. Stýblo, Praha, 1946
obálka Vlastimil Hofman
ilustrácie Vlastimil Hofman

poézia, podpis autora,
44 s., čeština
hmotnosť: 51 g

mäkká väzba, malý formát
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*






GALSKÝ, DESIDER - KDO JE KDO VE 20. STOLETÍ

GALSKÝ, DESIDER
ŽÁKOVSKÝ, RICHARD

KDO JE KDO VE 20. STOLETÍ

Svoboda, Praha, 1967
obálka W. A. Schlosser
1. vydanie, 33.300 výtlačkov
25-002-67

životopisy, encyklopédie,
476 s., čeština
hmotnosť: 395 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

1,00 €

*bib14* in *H-parap*R4F





CMÍRAL, ADOLF - ZÁKLADNÍ POJMY HUDEBNÍ

CMÍRAL, ADOLF

ZÁKLADNÍ POJMY HUDEBNÍ

Státní hudební vydavatelství, Praha, 1965
7. doplnené vydanie (2. v SHV), 4.000 výtlačkov
02-111-65

hudba, hudobná teória
282 s., čeština
hmotnosť: 322 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

predané

*bib14* ib *H-parap*R4F





RANÉ FORMY CIVILIZACE

RANÉ FORMY CIVILIZACE

Svoboda, Praha, 1967
edícia Otázky dějin
zostavil Jan Pečírka, Jiří Pešek
obálka Leo Novotný
1. vydanie, 2.000 výtlačkov
25-082-67

filozofia,
220 s., čeština
hmotnosť: 214 g

mäkká väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe

PREDANÉ

*bib14* in *H-parap*R4F





K. MARX - FORMY PŘEDCHÁZEJÍCÍ KAPITALISTICKOU VÝROBU
(přeložila M. Svatošová)

A. I. ŤUMENĚV - PŘEDNÍ VÝCHOD A ANTIKA
(Zvláštnosti sociálně ekonomického vývoje)
(přeložil J. Rychlý)

J. CHESNEAUX - ASIJSKÝ VÝROBNÍ ZPÜSOB - NOVÁ ETAPA DISKUSE
(přeložil J. Pick)

M. GODELIER - POJEM „ASIJSKÝ VÝROBNÍ ZPUSOB“ A MARXISTICKÁ SCHÉMATA VÝVOJE SPOLEČNOSTI
(přeložil F. Lívanský)

TOLSTOJ, LEV NIKOLAJEVIČ - ANNA KARENINOVÁ II.

TOLSTOJ, LEV NIKOLAJEVIČ

 ANNA KARENINOVÁ II.

Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, Bratislava, 1956
Edícia svetových klasikov (60)
edícia L. N. Tolstoj: Spisy v 12 zväzkoch (10)
preklad Mária Klímová
obálka František Muzika
1. vydanie, 5.400 výtlačkov

beletria, román, literatúra ruská,
472 s., slovenčina
hmotnosť: 530 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, pečiatky v knihe

predané

*trsos* in *H-parap*R4F





XXIII

Dolly si už chcela ľahnúť, keď k nej prišla Anna v nočnom úbore.

Cez deň Anna niekoľko ráz začínala dôverné rozhovory, ale vždy prestávala po niekoľkých slovách. „Potom sa pozhovárame, keď budeme samy. Toľko všeličoho ti musím povedať, “ vravela.

Teraz boli už samy a Anna nevedela, čo povedať. Sedela pri obloku, dívala sa na Dolly, preberala v pamäti všetky, ako sa jej zdalo, nevyčerpateľné zásoby dôverných rozhovorov, a nemohlo jej prísť na um ani slovo. V tejto chvíli sa jej zdalo, že už povedala všetko.

„No, čo robí Kity? “ spýtala sa s ťažkým vzdychom a previnilo hľadela na Dolly. „Dolly, povedz mi pravdu, nehnevá sa na mňa? “

„Nie, prečo by sa hnevala? “ povedala Darja Alexandrovna s úsmevom.

„Ale nenávidí ma, pohŕda mnou? “

„Ach, nie! Ale vieš, taká dačo sa neodpúšťa. “

„Áno, áno, “ povedala Anna, odvrátila sa a dívala sa otvoreným oblokom von. „Ale ja som nie na vine. A kto sa vlastne previnil? Čo je to vlastne previniť sa? Či mohlo byť inakšie? No, čo myslíš. Mohla si ty nebyť Stivovou ženou? “

„Naozaj neviem. Ale povedz mi radšej... “

„Áno, áno, ale nedokončili sme o Kity. Je šťastná? Vravia, že je Levin skvostný človek. “

„Skvostný, to je málo. Nepoznám lepšieho človeka. “

„Ach, aká som rada! Veľmi som rada. Skvostný, to je málo, “ opakovala Anna.

Dolly sa usmiala.

„Ale povedz mi niečo o sebe. Veď sa máme o mnohom pozhovárať. Zhovárali sme sa s... “ Dolly nevedela, ako ho nazvať. Bolo jej nepríjemné volať ho grófom, ale aj Alexejom Kirillovičom.

„S Alexejom, “ povedala Anna, „viem, že ste sa zhovárali. Ale chcela som sa ťa priamo opýtať, čo súdiš o mne, o mojom živote? “

„Ako to tak nachytro povedať? Naozaj neviem. “

„Nie, len mi všetko pekne povedz... Vidíš, ako žijem. No nezabúdaj, že nás vidíš v lete a že sme nie sami, keď si k nám prišla... Ale prišli sme sem včas na jar, žili sme tu celkom sami a zas tu budeme žiť sami a ja si neželám nič lepšieho. Ale predstav si, že by som žila sama bez neho, celkom sama, a raz to bude... Vidím zo všetkého, že sa to bude často opakovať, že polovicu času nebude bývať doma, “ povedala, vstala a prisadla si bližšie k Dolly.

„Pravdaže, “ pretrhla priateľku, ktorá jej chcela odporovať, „pravdaže, nasilu ho neudržím. Ani ho nedržím. Teraz sú preteky, pretekajú sa aj jeho kone, a on ide na preteky. Som veľmi rada. Len porozmýšľaj trošku o mne, pomysli na moje položenie... Ale načo o tom hovoriť? “ Anna sa usmiala. „Teda o čomže sa s tebou zhováral? “

„Zhováral sa o tom, o čom sa aj ja chcem s tebou pozhovárať, preto mi je ľahko byť mu advokátom: o tom, či niet možnosti, či by sa nedalo... “ Darja Alexandrovna sa zmiatla, „napraviť, zlepšiť tvoje položenie... Vieš, ako sa na to dívam... Ale jednako, ak je to možné, treba sa vám zosobášiť... “

„Teda rozsobáš? “ povedala Anna. „Vieš, že jediná žena, ktorá prišla ku mne v Petrohrade, bola Betsy Tverská? Veď ju poznáš? Au fond c’est la femme la plus dépravée qui existe.  Mala pomer s Tuškevičom a čo najodpornejšie klamala muža. A ona mi povedala, že ma nechce poznať, kým som v takomto bezprávnom postavení. Nemysli, že chcem porovnávať... Veď ťa poznám, dušička moja. Ale nevoľky mi to prišlo na um... No, čo ti teda povedal? “ opakovala otázku.

ĎURČEK, JOZEF - SLOVENSKÉ RUDOHORIE - VÝCHODNÁ ČASŤ

ĎURČEK, JOZEF

SLOVENSKÉ RUDOHORIE - VÝCHODNÁ ČASŤ

Šport, Bratislava, 1968
edícia Turistický sprievodca ČSSR (51c)
1. vydanie, 4.000 výtlačkov

šport, turistika
256 s., počet príloh 16, slovenčina
hmotnosť: 223 g

mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý s troma prílohami

2,00 €

*bib14* in *H-parap*R4F ???








MELUZIN, HUBERT - MALÁ RÁDIOTECHNICKÁ PRÍRUČKA

MELUZIN, HUBERT
UHER, RUDOLF

MALÁ RÁDIOTECHNICKÁ PRÍRUČKA

Alfa, Bratislava, 1968
Edícia elektrotechnickej literatúry
obálka Leodegar Horváth
2. prepracované a doplnené vydanie, 6.000 výtlačkov
63-092-68

elektrotechnika, príručky,
488 s., 249 obr., 175 tab., slovenčina
hmotnosť: 460 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

2,00 € DAROVANÉ

*bib14* in *H-parap*R4F





BERKY, JÁN - SLOVENSKO-RÓMSKY RÓMSKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍK

BERKY, JÁN
PROKOP, JOZEF st
STOJKA, MICHAL.

SLOVENSKO-RÓMSKY RÓMSKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍK

Štúdio -dd-, Bratislava, 1996
ISBN 80-967263-9-0

slovníky prekladové,
640 s., slovenčina, rómčina
hmotnosť: 582 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

PREDANÉ

*bib14* in *H-parap*R4F





sobota 21. marca 2020

RÁZUS, MARTIN - KRČMÁRSKY KRÁĽ II.

RÁZUS, MARTIN

KRČMÁRSKY KRÁĽ II.

Matica slovenská, Martin, 1935
edícia Knižnica Slovenských pohľadov (38)
prebal Ľudovít Fulla

beletria, román, literatúra slovenská,
182 s., slovenčina
hmotnosť: 262 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

PREDANÉ

*trsos* in *H-parap*R4F





Po pohrebe nastane opravdový prevrat na Gáblikovie kolonii. Gejza prišiel v poslednú chvíľu, práve, aby nebolo bez neho. Sú teda všetci doma, okrem mamy, ktorá už našla svoj večný domov. Len teraz badať, ako ona, tichučká, beznáročná, bola vlastne hýbadlom tejto ohromnej domácnosti. Keď jej niet, všetko zrazu stojí. Nielen v kuchyni, i v krčme. Nielen v krčme, i v gazdovstve. Všetci robia, čo sa im páči. Vlastne každý čaká — spraví to druhý. Gáblikovi sa zlepší, ale chodí — nohy rozkročené naširoko — ako dieťa. Mladí páni sú bez vôle a ani tiene. Služobníctvo si len šušká a odvláča ešte, čo môže... V krčme je tiež ticho. A keď sa kto tu obráti, žiada len na úver.

Gaby to všetko vystihne a cíti: tu je jej úloha — zachrániť ešte, čo sa dá. Chvíle, strávené pri mŕtvej materi, sú chvíľami slz, no — i požehnania. Z ľahkomyseľnej, požívačnej dámy, nárokujúcej si — ako mačička — ad všetkých len najväščiu pozornosť, vyrastá žena, hotová postaviť sa i proti divému víchru, čo chce rozrumiť stavby krčmárskeho kráľa. Shodí parádne šaty. Oblečie sa prostunko, prepáše zásterkou a dá sa do roboty.

— Doktor Merlan môže k nám len na druhý týždeň, — vraví jej vychudnutý Gejza, strhaný — ako vidieť — peštianskym pobytom. — Bude mať práce v obci. I naše veci dá pritom do poriadku.

Dobre.

Gaby chápe: bratom ide najprv vyrovnať, čo majú osobných závislostí. Nie je proti tomu. Tak či inak — vyrovnať sa to musí. Ale predne si nazre do kuchyne a do komory.

Mara, Jula, — zavolá na slúžky, — poďteže sem!

Čo rozkážete, milosťpani? — vyvaľujú oči, čo len chce s nimi.

Kde je múka?

Tu, — ukážu na zvyšky vo vreciach i v priečinoch. — Tu je nulka, tu chlebová, tu...

Iba toľko? — diví sa mladá gazdiná, spomenúc si, čo tu vždy stálo vriec a vriec. — Viac niet?

Nieto, — červenajú sa dievky ako pivonie. — Minula sa.

Kde je cukor? — pokračuje ďalej.

Tu, — ukazuje Mara na polici kus z celého klobúka.

To je všetko?

Všetko, — prisvedčia obe, pozrúc významne na seba.

Kde je masť? Slanina?

Tu je plecháč šmalcu, — ukazuje Jula pod policou.

A hen na hambalku pol pôlta, — doloží Mara, rada, keď aspoň toľko jesto.

Koľko sme zabili bravov?

Osem, — udrú dievky očami do zeme.

.......................................................................................

... posledná veta ...

Napokon vyrovná sa všetko v zaľahlom pokoji a tichu.



RÁZUS, MARTIN - KRČMÁRSKY KRÁĽ I.

RÁZUS, MARTIN

KRČMÁRSKY KRÁĽ I.

Matica slovenská, Martin, 1935
edícia Knižnica Slovenských pohľadov (37)
prebal Ľudovít Fulla

beletria, román, literatúra slovenská,
182 s., slovenčina
hmotnosť: 262 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

PREDANÉ

*trsos* in *H-parap*R4F





Z hostí niekoľkí ostanú v Žajdliciach. Jedni, že na koče sa nevmestia, druhí, keby sa i vmestili — nevládzu ďalej. Takto zaviaznu s inými i starí páni, Balkovič a Werner. Ale zaviazne i suchý Berki. Nie že by nohavice nejako neudržal. Ale najedol sa a napil, až mu oči vyliezajú z jamôk. Hocikedy sa mu také niečo nenaskytne. Využil to teda do poriadku. Od borovičky až po ťažkú tokajčinu, a od tokajčiny až po slivovičku — všetkého si dožičil. Nie div, keď sa mu oči kotúľajú v jamkách a nemôže nijako s miesta.

— Počuj, Berki, — zaškúli na pisára sivý Balkovič, — a teba akosi tá stolička drží!

— Čo by len, — uškrnie sa Berki, — drží ma tu moja povinnosť. Tak veru, — vykladá po slabikách. — Jožko Merlan ma nechal. A vraj — ráno musím byť v kancelárii! Ak by prišiel starý! Ale nech príde, — spustí hlavu na prsia. — Mňa tu nič nedrží, — morfondíruje ako pre seba. — Ale vás? Vás drží...

— Čože nás drží, Berki? — ozve sa Werner.

— Podagra!

— Čože? — zazre na neho Balkovič urazeno. — Povedz to ešte raz!

— No, — rozhodí tento rukami, — staroba, čo iné?

Tí, — zahľadia sa kolegovia na seba, čo s ním, — nám a také niečo! — Ako to myslíš?

Ako? Ako? — díva sa Berki nevinne na rozježených. — Nuž starí ste — nevládzete!

Akí starí? — obzerá sa Balkovič, ako by len hľadal kohosi. — Hej, Hilda... Dina... Jolana... kde vás čert pobral? Sem sa, ale hneď...!

Áno, hneď! — uškŕňa sa Werner na Jani báčiho a niekoľkých zaviaznutých i z Gejzovej a Imrovej spoločnosti. — Ale už!

Dámy sa nehlásia. Po poloprázdnej miestnosti nad taniermi, buteľkami a ovísajúcimi hlavami stele sa hustý dym. Ak čo vyčnieva z neho, to je mohutná postava a okrúhla, plešivá hlava Jani báčiho. On nepovie slova. Sedí si ako dynasta, dôstojne a vážne. Niekedy naleje si do pohárika, vypije, usmieva sa a mlčí.

Naslúcha škriepkam, ale nezamieša sa do nich. To je už jeho takt v živote. Hádkam sa vyhýbať — neznepriateliť si ľudí. I teraz — on si len pohmká a myslí si svoje. Vie, čo drží Berkiho ani pribitého na stoličke. I čo advokátov, Balkoviča, Wernera a iných. No, to je energia, vyrábaná v jeho pivnici! Tá ženie ľudí i podtína im nohy. To je to! — všimne si Hany Nechtáčky, ako s dievkami sberá náčinie so stolov. — Pomyslí si na svoju ženu. Aký to chrúst bez vôle a bez života! A táto, hľa, ani hruda syra. Tvár mu omladne, na chvíľu vyšľahne oheň z ustatých očí. Kývne na ňu, ona so smiechom na ústach i roztopašou v zraku príde a otre sa o neho celkom dôverne. Pošepne jej niečo do ucha... Rád by vstať — nejde to. A on zdrží veľa. Zadíva sa za ňou, usmeje sa a

..........................................................................................


... posledná veta ...

"Poď!"