DVOŘÁK, EMIL
ZVLNĚNÝ KRAJ
Novina, Praha, 1936
edícia Hlasy země (4)
prebal František Podešva
beletria, román, literatúra česká, podpis autora,
238 s., čeština
hmotnosť: 369 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
NEPREDAJNÉ
*kvaja* in *H-6-2*
Román „ZVLNĚNÝ KRAJ” je první větší dílo epické E. Dvořáka, autora, zapadlého v hlučínský kout. Je také celé vyváženo z aktuální politické skutečnosti kraje, jenž na sebe v tuto dobu obrací naši pozornost. Ostravsko, Opava, Hlučínsko se svými speciálními bolestmi, na něž se tolik zapomínalo, vystupují tu před nás nejednou s výkřikem volajícím do našeho svědomí. Nejsou to ani tak bolesti sociální, jichž si všímali beletristé a básnici jiní, jako spíše otázky politicko-národní, jež stojí v popředí tohoto politického románu. Jde tu o podryvnou agitaci placených živlů, o ohlas hakenkrajclérství, o nedostatek politického uvědomeni a politické vyspělosti moravského lidu. A naproti tomu jsou tu postaveny typy kladné a obětovné práce národní a buditelské, veřejných pracovníků politických, kteří jsou za svou práci středem nepřátelské soustředěné a škůdnické nenávisti.
Středem románu je buditelský pracovník, obětovný lékař opavský dr. Brázda i s tragickými osudy ve vlastní rodině. Syn jeho končí pod koly vlaku, manželství jediné dcery je rozvráceno. A vedle toho se pohybuje románem plno drobných figur a figurek lidových, živě odpozorovaných a jistě typických a výrazných hlavně svými činy: intrikami, záludnostmi, násilím, váhavou nedůvěrou, šilháním za hranice nebo i kladnou a věrnou prací pro kraj a stát.
Práce Dvořákova není román v běžném slova smyslu, je to románová reportáž politická. Nelibuje si v násilných efektech, naopak je podána zvláštním vyrovnaným klidným stylem.
Na Sylvestra padla na Opavu londýnská mlha. Na nádraží neměly lokomotivy a vozy ani obrysů, tměly se jen jako veliké skvrny. A když vyšels z vestibulu na nástupiště, vítr hnal mlhu pod střechu jako kouř. Úpravčí Macek žertoval: „Proto dnes padá taková mlha, aby nebe nevidělo, jak si Opava zahýří! ”
Kdosi mu odporoval, že není peněz, že je bída a to že bude poznat taky v lokálech, ale Macek se dušoval, že opavský Sylvestr stojí vždycky zato. Na městské věži zahrají o půlnoci muzikanti, na náměstí je lidí jako na trhu — a všichni se objímají. To už se klubíčka lidí zamotají, aby se našli a padli si do náruče právě ti, kteří se hledají. Při tom se Mackovi přivíraly oči: kdyby tak přijela jeho Hanka! Ale ta nedojede...
Macek zase žertoval: „Podívejte se, jak lidé už od rána chodí sylvestrovsky, div, že nelozí jako brouci. ” Mlha, jak padala drobným mžením, ihned přimrzala a tvořila z chodníků a cest jedno jediné kluziště. Kde musels s kopce, nevěděls, čeho se přidržovat, abys nesjížděl dolů jako do propadliště. Byls ovšem k smíchu Mackům, kteří se ozbrojili okovanými botami a holí s ostrým bodlem.
Byl to šedivý den, kterým končil rok, jenž se ve vzpomínkách zdál šedivým stařečkem, ne proto pouze snad, že na kolébce vrnělo už novorozeně, ale proto také, že byl jen dlouhým řetězem neveselých a tíživých starosti
o chléb a existenci, o mír a smysl života. Novorozeně na kolébce bylo tedy smutným dědicem, ale mládí nikdy nemyslí na dědictví a vždycky spoléhá na své, byť
i droboučké pěstičky. V tom jest největší krása mládí. Novorozeně spokojeně vrnělo přivírajíc oči před prudkým světlem, jež se starému nevrlému otci zdálo jen kalnou záplavou mlhy a šedivým zatměním.
„Tož kam? ” ptal se Macek kamaráda.
„Ale kam — do postele. Ostatně u radia se taky dobře sedí. ”
„Není peněz, ledaže bys platil cech. A co zapíjet? Bídu? Ještě jí není konec. ”
„Jak by ne? Už prorokují, že blahobyt přijde tiše a nepozorovaně, jako přišla krise. Ani se nenadějeme. Nový rok bude lepší. ”
„To slýchám od malička — nový rok bude lepší, stále dokola, nový rok bude lepší — ale nakonec je zase takový jako ten starý. ”
„Točí se to jako v panorámě, cililink, cililink, za chvíli znáš to nazpamět, jenom vstupné se platí větší než dříve. ”
„Nepřidají ti snad od Nového roku? ”
„Už se nepřidává od Nového roku, už se přidává od Třech králů, ale dost, že se vůbec vyplácí. ” „Potom oslavuj Sylvestra! ”
Večer však bzučel ve všech kavárnách a ve všech restauracích jazzovou hudbou a hlasitým hovorem. Kouř cigaret stoupal ke stropu jako kadidlo díkůvzdání
...........................................................................................
... posledná veta ...
Slyš, jak nad ním a nad Opavou vyzvánějí hvězdy!
WISEMAN, PETER
