Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

sobota 1. februára 2020

PAVLÍKOVÁ, ŠARLOTA - NEMČINA 5

PAVLÍKOVÁ, ŠARLOTA
SLIVKOVÁ OĽGA

NEMČINA 5
pre základné školy

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1990
ilustrácie Ondrej Slivka
1. vydanie
ISBN 80-08-00023-6

učebnice, jazyky,
248 s., slovenčina, nemčina
hmotnosť: 260 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

3,50 €

*gopal2*jaz*





FELDEK, ĽUBOMÍR - JANTÁROVÝ SVET

FELDEK, ĽUBOMÍR

JANTÁROVÝ SVET

Mladé letá, Bratislava, 1977
ilustrácie Miroslav Cipár
1. vydanie, 3.500 výtlačkov
66-183-77

rozprávky, knihy pre deti, poézia, literatúra slovenská,
80 s., slovenčina
hmotnosť: 334 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe

9,90 € PREDANÉ

*bib17* in *H-bar*FR








Bosá rozprávka

Bol jeden princ a jednu princeznú si chcel
vziať za ženu.
A ona k nemu prišla a on ju poslal preč.
Mohla sa za to poďakovať kameňu.
To ti bol taký kameň, ktorý mal aj reč.

Ten kameň ležal pri vchode na princov hrad 
a princezná naň stúpila a bolo zle.
Ten kameň nikoho na svete nemal rád 
a o tom, kto naň stúpil, vravel všetko oplzlé.

Princ si to teda vypočul a poslal ju preč.
Potom sa poškriabal však za uchom a šiel
ju navštíviť.

A povedal: — Vieš, je tam kameň, čo má reč.
Ten musíš prekročiť. Už vieš? Tak čakám.
Príď!

A ona bola šťastná a hneď v druhý deň 
bežala na ten hrad a stúpila zas na kameň. 
Kameň zas klial, princ plakal, princezná si
vzdychla: — Och,
ale keď ja tak rada chodím po tých kameňoch!
A takto pekne všetko skončilo sa.
Vieš, ona bola ešte veľmi maličká a veselá a bosá.


KAMENEC POD VTÁČNIKOM 1355 - 2005

KAMENEC POD VTÁČNIKOM 1355 - 2005

Obecný úrad Kamenec pod Vtáčnikom, 2005
zostavil Milan Šimo
ISBN 80-9693545-6-2

monografie
142 s., čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 275 g

mäkká väzba
stav: výborný

9,90 € PREDANÉ

*bib19* in *H-bar*FL






MAJEROVÁ, MARIE - NEJKRÁSNĚJŠÍ SVĚT

MAJEROVÁ, MARIE

NEJKRÁSNĚJŠÍ SVĚT
román

Čin, Praha, 1928
edícia Proud (39)
2. vydanie

beletria, román, literatúra česká, podpis autora
236 s., čeština
hmotnosť: 445 g

tvrdá väzba
stav: výborný, bez prebalu

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*

Románový obraz českého života na vsi v okolí Prahy od doby před první světovou válkou až do prosincové události r. 1920. Jeho hrdinka, svou osobní zkušeností a svým poznáním kruté třídní podoby kapitalistického světa, dorůstá v revolucionářku, jež celou svou bytostí splyne s bojem za lidský život těch nejpotlačovanějších.







ŽIVOTE SLADKOSTI...

U vrat vily, kterou si kdysi koupil major Dworzak, aby tu v klidu a venkovských radostech ztrávil dobu svého pensionování, stanul muž v stejnokroji a zazvonil. Kaftanka již nedoslýchala, ale zvuk zvonku byl tak náhlý a prudký, že jí projel jako panský rozkaz. Ihned odložila žehličku a běžela zahrádkou otevřít. Majorka hned na začátku války propustila služebnou dívku, neboť v nejistých dobách válečných nevěděla, bude-li mít pro ni dosti jídla. Těžko sháněla poživu. Pouze Antonín Bilanský jí pravidelně dodával mouku. Nikdo jiný z obce nebyl jí zavázán. Každý se jí vyhnul, aby nemusil odříci. Ale majorka, žena odjinud, nedovedla prosit. Dovedla se však uskrovniti; vždyť celý svůj dívčí věk se uskrovňovala, aby nedotčeno zůstalo věno, které jí zaručovalo možnost sňatku s aktivním důstojníkem. Tíseň válečné doby v ní probudila nejdříve veliký strach, že nebude moci býti živa z nepatrného kapitálu, který zbyl po manželově smrti, a jejž sama nedovedla nijak využiti na svůj prospěch. Potom se do ní zaryla krutou bolestí, když odešel do války Roman, její modla. Den po dni podléhala více obavám a melancholii. Marně ji těšívali její přátelé, revírník a ředitel cukrovaru, marně jí nabízeli výhodné uložení peněz v různých podnicích, setrvávala umíněně při starém pořádku, a zařizovala se tak, aby vyšla s málem. Kaftanka přicházela vyprat a vyžehlit, umývala dva, tři talířky po panině obědě, smířila se s galerií obrazů, jako se smířila s nevděkem všech, kterým pomohla na svět, aniž se kdy zeptali, jak žije a co jí. Dětí se nyní rodilo velmi málo. Dávno již nebylo ctí míti jich mnoho, jako když panímáma Bilanská slehla po šesté a Kaftanka si netroufala vykonáváti, co za drahé peníze dělaly její družky ve městech. Bála se smrti a zákonů, bála se poctivě boha, že by ji na věčnosti za to trestal. Selky, které si ji v těžké hodince volaly ze starého zvyku, odbyly ji vyměřenou odměnou, lepším jídlem po tři, čtyři dny, co k nim docházela, a potom jim zase byla cizí. Přes to se snažila Kaftanka, aby její ruce nezatvrdly těžkou prací, jak se žádá na ženách jejího povolání, hledala si vždy posluhu čistou, zatím co Betyna odřela doma všecko hrubé dílo.

Posluha u majorky se jí dobře hodila. A zasmušilá, zúzkostlivělá majorka byla klidnější v přítomnosti staré ženy, nežli vedle smíchu, zpěvu a křiku, jakým by se projevovala mladá bytost. A když pak Roman přijel raněný do Prahy, rozechvěním ani nespala, dokud ho nespatřila. Zdálo se jí, že ho znova nabyla, a nyní se oň bála dvojnásob. Toho strachu, pokud byl v lazaretě! Té úzkosti, když odjel do Vídně a psal odtud jen krátké lístky v dlouhých přestávkách, v nichž ho vždy znovu viděla na frontě terčem italských kulí, granátů, děl, aeroplánů, plynových útoků, bajonetů. Od převratu Roman vůbec nepsal, a dny uplývaly nekonečné, prázdné, končící se nocí, která nepřinesla osvěžení. V jednom z těchto dní vylákal na ní revírník slib, že se konečně vezmou, aby nestála tak sama ve stáří, opuštěná a trpká. Majorka hledala nyní útěchy v této vyhlídce, ale zároveň trnula hrůzou, co tomu řekne Roman, až se vrátí. Neboť mateřské srdce nikdy nepochybovalo, že se vrátí. Mateřské srdce nikdy nepochybuje. 

...........................................................................................

... posledná veta ...

Ale pak ji únava opět zavřela oči, a když Roman skutečně vešel, nehýbala se již.



SLÁDEK, JOSEF VÁCLAV - HLAS DOMOVA

SLÁDEK, JOSEF VÁCLAV

HLAS DOMOVA

Státní nakladatelství děstké knihy, Praha, 1958
ilustrácie Václav Karel
prebal Václav Karel
zostavil Bohumil Polan
doslov Bohumil Polan
1. vydanie, 20.000 výtlačkov

poézia, podpis ilustrátora, literatúra česká,
128 s., čeština
hmotnosť: 246 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*arumcz* in *H-6-2*








KOSATEC

Šel jsem na pouť do Hronova, 

matička mi řekla znova:
„Jen si pozor dej!
Až tam půjdeš přes tu loučku, 
sáhni jenom po kloboučku, 
ale nekoukej. ”

Z háječku jsem v luka zahnul, 
klobouček na oči stáhnul, 
však jsem viděl přec: 
u potoka, u rozcestí, 
viděl jsem na louce kvésti 
modrý kosatec.

Ba, že nebyl na potočí 
kosatec, — to modré oči,
a já se jich ptal:
"Smím-li já vás utrhnouti?"
Řekly: „Tak!” - A tak jsme k pouti 
šli už spolu dál!

GREEN, MAURUS - ZOMRELA, ALE ŽIJE

GREEN, MAURUS

ZOMRELA, ALE ŽIJE
Príbeh Marie Orsoly
(She died She Lives, In Search of Maria Orsola)

Nové mesto, Bratislava, 1998
edícia Príbehy a svedectvá
preklad Vladimír Hirko
obálka Ladislav Vančo
1. vydanie
ISBN 80-85487-52-7

náboženská literatúra, životopisy,
144 s., slovenčina
hmotnosť: 155 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,00 € PREDANÉ

*gopal2* in *H-parap*R5

Maria Orsola zomrela ako pätnásťročná, no okolo seba zanechala nezmazateľnú stopu. V čom teda spočíva jej výnimočná príťažlivosť? Prečo sa autor, ktorý ju nikdy nepoznal, pustil písať túto knihu? A prečo sa mnohí iní púšťajú do toho istého hľadania? Maria Orsola a jej priatelia našli nový spôsob, ako spoločne žiť a hľadať Boha. A hoci nebola nejakým výnimočným členom skupiny, všetko to veľmi intenzívne prežívala. Jej úsilie premeniť tento objav na drobné - pre ňu to znamenalo predovšetkým boj so svojím temperamentom - pretrvalo v jej denníkoch, v listoch, ktoré napísala a v živých spomienkach rodiny a priateľov. Maria Orsola nezomrela, žije naďalej - aj v tých, ktorých životy zmenila.








ÔSMA KAPITOLA

Prelom

Keď niekto neviditeľný vedie tvoj život, skôr či neskôr sa jeho skrytá aktivita ukáže cez tvoju osobu aj navonok. „Môj Otec pracuje doteraz, aj ja pracujem. “ (Jn 5, 17) Ak Maria poznala tieto slová, zdá sa, že si ich dosah uvedomila až po návrate do Valia. Osláviť Boha bolo to najdôležitejšie v jej živote a túžila po tom, aby sa vedela úplne oddať jeho vôli, ale čosi ju ešte zdržiavalo. Bolo to, ako keď sa motýľ nemôže dostať na svetlo a bije krídlami do okna, neuvedomujúc si, že mu ho musí najprv otvoriť neviditeľná ruka.

Ale táto ruka bola bezmocná, kým Maria nedala súhlas, a ten nemohla dať, kým si myslela, že všetko závisí od nej samej. Možno sa modlila tak, ako keby všetko záviselo od Boha, ale kým o tom nebola presvedčená v hĺbke svojho bytia, jej modlitba nebola pravá. Ešte stála pred úlohou dopracovať sa k pochopeniu, aká podstatná je jeho skrytá práca v jej duši; aká je táto práca zodpovedná za každý krok na jej ceste k nemu; ako jej práca zatiaľ spočíva len vo vyslovovaní súhlasu s každou jeho výzvou, i keď sa jej zdá, že všetko úsilie je jej vlastné. Ešte sa nedopracovala k tomu, aby v hĺbke svojej bytosti cítila plnosť a silu jeho slov: bezo mňa nemôžete nič urobiť. “ (Jn 15, 5)

Nie je jednoduché odvážiť sa ísť ďalej, ako je denné „áno“ Božej vôli, nie je jednoduché vzdať sa všetkého úsilia o kontrolu vlastného života a konečne zvolať: „Veď ma, Pane! Som tvoj! “ Mnohí ľudia nie sú schopní urobiť tento krok prv, ako sa ich svet úplne zosype, pretože len úplné ochabnutie im môže ukázať, že už absolútne nevládzu urobiť ani krok bez požiadania o Božiu pomoc. Zdá sa, že to sa dialo s Mariou. A všetko sa to odohralo v rozpätí troch týždňov. Zrazu sa jej všetko zrútilo, ona sa všetkého vzdala a Boh sa jej ukázal. Ukázal sa jej v úplne novom svetle ako Láska. Bolo to, ako keby bol on, Láska, v úzadí čakal na znamenie, aby mohol vstúpiť do plného svetla a ponúknuť sa jej ako jediné riešenie. A tým znamením bolo objavenie jej slabosti. Vo svojej rytierskosti však neočakával, že Maria bude vo svojej slabosti volať o pomoc. Keď však táto výzva predsa prišla, konal bleskurýchlo, lebo vedel, čo Maňa nemohla vedieť: že čas, ktorý jej zvyšoval do konca života, bol veľmi krátky.

Začalo sa to koncom septembra obdobím sebaľútosti:

„Maria! - to Marinella volá Marisu. Maria sem, Maria tam, ale nikto nikdy nepríde za mnou. Zaradili ma do skupiny len preto, že viem zaspievať najvyššie tóny, pretože viem zaspievať tie dve piesne. Inak čím som pre nich? Ničím. Ak sa vyskytne čosi, čo viem dobre robiť, zavolajú ma. Na zájazde ma chcú len preto, aby mohli zaradiť do programu tie dve skladby.

Bussoneová, Maria Orsola! Kto je to? Po prvé, niekto so škaredým menom. Po druhé, nevychované dievča, ktoré odvráva, robí zle druhým, je nezbedné, skazené, skoro vôbec nemiluje a nie je na nič súce. To som ja, odstrčená, ktorú druhí ťahajú za sebou, ak ju potrebujú. Som schopná len bláznovstiev, iba sa zosmiešňovať v očiach druhých a navonok ukazovať svoje chyby.

Poznala som niekedy Ideál? Keby som chodila na zájazdy, aby som sa bláznila s nejakým chlapcom, bolo by všetko o toľko jednoduchšie. Nikto ma nemá rád! Počas skúšok sa nik neusmeje a nepovie:, Hore hlavu, držím ti palce! ´ Keď spievam, každý si robí, čo chce, rozprávajú sa, smejú, vtipkujú s inými. Potom prídu a robia mi výčitky, že som slabo spievala, že do spevu nevkladám srdce... Tu prichádza mama a opýta sa ma, či zvládnem dve písomné úlohy týždenne, keď musím ísť dvakrát v týždni na hodinu spevu, a ešte na tretiu hodinu gitary k donovi Gigimu. Skrátka, chce, aby som sa vzdala gitary.

Fajn, nechám tak gitaru. Prestanem hrať. Je mi to jedno! Veď aj tak nie som schopná utiahnuť to všetko. Nič to, život je aj tak krásny. La vie, la vie, c’est la vie!

Aká som len skazená! Ako len týram mamu! Ona vôbec nechce, aby som sa vzdala gitary. Chce len, aby som si všetko rozmyslela a našla spôsob, ako to všetko zladiť. Rozhodla som sa však. Mám toho po krk! Vzdávam sa gitary. “


KOVAĽ, JURIJ - SKLENÝ RYBNÍK

KOVAĽ, JURIJ

SKLENÝ RYBNÍK
(Stekľannyj prud)

Mladé letá, Bratislava, 1983
preklad Elena Linzbothová
ilustrácie Viera Kraicová
1. vydanie, 11.000 výtlačkov
66-101-83

rozprávky, knihy pre deti, literatúra ruská,
30 s., slovenčina
hmotnosť: 168 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, pečiatky v knihe

0,20 € DAROVANÉ

*bib17*






DUBY

Prišla jeseň.

Brezy a osiky ohnivo zažiarili. Iba duby stáli uprostred lesa ako zelené ostrovy.

Jeseň sa skončila. Lístie opadalo. Les sčernel, stemnel. Iba duby v ňom svietili ako ostrovy starého zlata.

Zima dlho neprichádzala, a keď prišla, nezostal na stromoch ani lístoček. Lístie duba zhrdzavelo, zredlo, ale aj tak sa držalo na konároch až do jari.

Na jar sa rozvili puky na brezách, rozkvitol divý orgován, ale na dubových konároch stále šuchorilo staré lístie.

Duby stáli uprostred nového jarného lesa ako ostrovy minuloročnej jesene.


ŠTUBŇA, ANTON - TRNAVA

ŠTUBŇA, ANTON

TRNAVA

Osveta, Martin, 1970
Edícia obrazových publikácií
obálka Robert Brož
fotografie Anton Štubňa
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
70-019-70

monografie, publikácie obrázkové,
160 s., slovenčina
hmotnosť: 682 g

tvrdá väzba s prebalom

3,00 € stav: dobrý, pečiatky v knihe *bib19*H-bar*FL

PREDANÉ stav: dobrý, krátke venovanie *barpe*geo*
 
Trnava, centrum tabule medzi Malými Karpatmi a Váhom, metropola západného Slovenska, ležiaca medzi Bratislavou a svetoznámymi kúpeľmi Piešťany, stala sa roku 1238 prvá medzi terajšími slovenskými mestami slobodným kráľovským mestom. Križovatka starej českej cesty Praha—Budín a cesty Viedeň—Bratislava—Poľsko podmienila jej rozvoj: obchod, remeslá, vinohradníctvo držali toto mesto niekoľko storočí na výslní ekonomického, kultúrneho a politického života. Dnes je Trnava — „slovenský Rím“ — známa nielen množstvom kostolov, bývalou univerzitou z roku 1635, ale aj výrobou cukru a cukroviniek, automobilovými závodmi (bývalé Coburgove závody), výrobou sklených vláken, mechanických lisov, chemických výrobkov, Pedagogickou fakultou UK, futbalom, jarmokmi, i rozsiahlou výstavbou moderných štvrtí. Toto všetko — staré i nové — sa priam núka, aby ho fotograf zachytil a predstavil v obrazovej publikácii... Na pamiatku tým, ktorí toto mesto navštívili, pre informáciu tým, ktorí sa Trnavu chystajú navštíviť, ale i tým, ktorí radi listujú v našej histórii a obdivujú súčasnosť. Autor fotografickej časti Anton Štubňa podľa ideového návrhu Jozefa Šimončiča predkladá čitateľom hrsť krásy tohto starého a večne mladého mesta. Mlčanlivé hradby z 13. storočia, stredoveké vnútorné mesto so vzácnou architektúrou gotickou, renesančnou a barokovou, pamätné budovy — pamätníky kultúrnej minulosti, nové štvrte, priemyselný a obchodný ruch, rušné ulice i tiché zákutia parkov a pomníkov starej a novej slávy, i hlučné prostredie futbalového štadióna a chýrnych trnavských jarmokov — to všetko tvorí pestrú náplň tejto knihy, typickú atmosféru mesta, ktoré kedysi bolo kultúrnym centrom starého Uhorska. V knihe sa prihovára i básnik Viliam Turčány i archivár mesta Jozef Šimončič, ktorý v úspornej skratke vedie čitateľa bohatou históriou mesta a jeho umeleckými pamiatkami. Záver knihy tvorí resumé v reči nemeckej, anglickej a francúzskej. Obrazovú publikáciu o Trnave iste vďačne prijmú domáci a zahraniční návštevníci. Ale dobré služby vykoná aj medzi našimi krajanmi v cudzine.






FORMANOVÁ, EVA - PORAŽENÝ

FORMANOVÁ, EVA

PORAŽENÝ
povídka

Václav Petr, Praha, 1939
edícia Atom (104)
obálka Jaroslav Šváb
600 výtlačkov

literatúra česká, próza krátka, poviedky, podpis autora,
80 s., čeština
tvrdá väzba s prebalom

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý, prebal mierne poškodený

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*

Povídka Evy Formanové, to je opravdu dobrý začátek. Na první práci je podivuhodně hotová, není v ní rozpačitých vycpávek, nemaskuje lyrikou neschopnost vytvářet děj a osudy herců této tragické komedie. Půdorysem povídky je trojúhelník jmen: Josef, Vojtěch, Františka. Nelekejte se, nejde o zbanalisovaný trojúhelník manželských nevěr, to by bylo opravdu málo pro tvůrčí ctižádostivost Evy Formanové. O co jde? Je to historie parasitní duše, rozpolceného ubožáka bez vůle, posedlého slabošským obdivem ke vzoru toho, který „uskutečňuje hrdinský sen." Uctívaný Vojtěch, výsměšný a dobyvatelský, jdoucí směle a jistě od úspěchu k úspěchu, je zrcadlem Josefova tragického opičáctví, jehož kolísání mezi uctíváním a nenávistí je hlavní kulisou děje. Toto okukování cizího života, toto uspokojení s plížením se ve stopách dobyvatelského protichůdce, tento konflikt pružné a lehké duše s těžkou a trpkou, je ve zkratce osnovou příběhu. A Františka? Zlá a ošklivá blíženkyně Josefova, jen jiná podoba jeho ubohosti, nenávistná držitelka ponižujícího tajemství Josefových masek - je tou třetí ve hře sil útkujících povídku. Hranice beznaděje je dosaženo. Hraný a lhaný život končí hanbou útěku, končí bez hrdosti ubohých - ale proč říkati všecko?









Na procházkách, den ze dne stejných, Josef vytrvale přemýšlí o svém osudovém vztahu. Čím déle Vojtěcha zná, tím méně rozumí jeho pravé podobě, tím vzdálenější a uzavřenější je mu oblast jeho života. Několik podrobností, které snad probudí obdiv a zvědavost povídálků, neříká skoro nic. Josef často zaslechl vypravovat o jemném přepychu, který si Vojtěch oblíbil, úskokem se dověděl ledacos o jeho sběratelských zájmech, o znamenité galerii lidových primitivů, o řadě vzácných tisků, o knihovně, která udivuje bdělým a znaleckým výběrem. Nikdo však neřekl, že tyto záliby, které by lehkovážný pozorovatel snad prohlásil za pouhý ješitný rozmar bohatého muže, jsou podepřeny upřímným zaujetím a nepředstíranou láskou.

Nikdo nemluví o Vojtěchově nechuti k maloměšťácké zatuchlosti, nikdo nezdůrazní jeho odmítání všednosti, ani odpor k přetvářce a pokrytectví. Všichni se ovšem, jako na povel, podivují jeho hezké ženě a všichni se jí nadšeně dvoří, kdykoli se objeví v klubovně nebo na některé z výstav „Sdružení“.

Krása té paní — její snědá, přespříliš pravidelná tvář — často připomněla Josefovi rozvitý kalich tmavého květu. Výraz jejích očí byl smutný, okouzlující a záhadný, přece však tak málo osobitý, že se spíše zdál podoben pohledu loutky. Ta žena se nikdy nesmála, ba usmívala se zřídka kdy, a její zamlklost bývala plna chladu a záměrnosti, jako by — bezděčně snad napodobujíc Vojtěcha — úzkostlivě střežila soukromí a nedotknutelnost svého nadřaděného světa.

Nic z toho, co Josef za léta o způsobu Vojtěchova života vypátral nebo sám uhodl za nedělních odpolední, kdy s plachým smutkem přihlížel veselosti, kterou neuměl sdílet, ani zpola nenasytilo jeho zvědavost, neutišilo nerozumnou žádost, proniknout a neskresleně poznat sám základ Vojtěchovy osobnosti.

Povšiml si, jak náruživě uctívá Vojtěch radost, za jeho posměvačným klidem často spatřoval odvážné vypětí nikdy neuspokojené ctižádosti, vytušil jeho touhu po dobrodružstvích, kterým jeho statečná obraznost patrné nestaví mezí. Nepřestává se nadšeně podivovat svěžesti jeho smyslů, jemné citlivosti nervů, podivuhodně neporušenému jeho mládí. Trápí ho však, že se mu nepodaří prohlédnout pravou podstatu oněch radostí, lituje, že je mu odepřeno uhodnout, jakáže vlastně jsou výlučná dobrodružství, která Vojtěch najisto prožívá. Je uražen a zarmoucen vědomím, že se o nich nesmí zhola nic dovědět.

Vojtěchovy záliby do nekonečna zaměstnávají nadšené obdivovatele, každý jeho krok i sebemenší úspěch bývají dopodrobna, ba přespříliš důkladně rozebírány. Ani jediný z těchto výkladů však nic nového nezjeví, spíše jen Josefa roztrpčí trapnou nicotností. Všichni ostatně říkají totéž: vynášejí Vojtěchovy úspěchy u žen, (Josef ovšem brzy poznává, že Vojtěch o ženy nedbá, že nad ním nemají pražádné moci) vychvalují jeho obratnost a jistotu ve střelbě, v jízdě na koni, důvtipnou smělost v šermu. Horlivě vypravují o umění, s nímž na cestách umí vychutnat rozkoše ustavičné změny. Ženy arci nade všecko zdůrazňují Vojtěchovu dvornost a dokonalost v tanci.

Ale což tito směšní a úlisní pitomečkové, zamilovaní jen a jen do vnějšího lesku a do okázalosti, umějí promluvit o člověku? Jak zlomyslně asi by se Vojtěch smál, kdyby se uviděl v zrcadle takové pošetilosti.

— Jenom já chtěl být jiný, Vojtěchu, jenom já jsem si přál dovědět se o tobě mnohem víc. Proč jen jsem neuměl hned napoprvé potlačit svou nemírnou zvědavost, proč jen jsem s větší rozhodností neodpíral touze vetřelecky překročil hranice tvého radostného a silného světa? Nepředvídal jsem, jak přísně mě pokářeš za moji smělost. Ani v nejodvážnější představě jsem nedomyslil, jak spoutáš moji vůli, jak zlomyslně se přičiníš, aby nepolevila choroba mé nepřiměřené oddanosti, netušil jsem, jakým zármutkem mě potrestáš za účastenství, které ti — nezván — projevuji. Jak se teď skončí tvoje hra s mým podivínským životem?

............................................................................................

... posledná veta ...

Věru tě po právu kdekdo jmenuje bláznem, pakliže takhle chudácky a nemotorně chceš vyzrát na život.