Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

nedeľa 20. októbra 2019

MISTRÍK, JOZEF - ENCYKLOPÉDIA JAZYKOVEDY

MISTRÍK, JOZEF

ENCYKLOPÉDIA JAZYKOVEDY

Osveta, Bratislava, 1993
prebal Tibor Hrabovský
1. vydanie
ISBN 80-215-0250-9

encyklopédie, jazykoveda, jazyky, slovenský jazyk,
520 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 1288 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý, knižničné pečiatky

20,00 € PREDANÉ

*bib15*







OLŠINSKÝ, RUDO - BRATISLAVSKÝ ROBINSON

OLŠINSKÝ, RUDO

BRATISLAVSKÝ ROBINSON

Práca, Bratislava, 1959
edícia Knižnica Večerníka (5)
obálka Ľudovít Leheň
ilustrácie Ľudovít Leheň
1. vydanie, 10.250 výtlačkov

beletria, román, literatúra slovenská,
220 s., slovenčina
hmotnosť: 210 g

mäkká väzba
stav: používaná, ošúchaná
1,00 € predané

*cesvo* in *parap*






NEVERIACI MOHAMED

Dve ženy, zahalené do závojov, čakajú pred domom z kameňa. Domec stojí na pokraji púšte a dobre z neho vidieť každú blížiacu sa karavánu. Už dávno ho čakali. Pred dvoma týždňami nakázali otrokovi, aby zo strechy pozoroval, či neprichádza. Až dnes. Už dali pripraviť vlažný kúpeľ, dve otrokyne pripravujú jedlo. Sú nedočkavé. Rady by vedeli, aké dary im Mohamed z dlhej cesty vezie. Okrem týchto spoločných myšlienok majú aj iné. Zavše na seba hnevlivo fľochnú. Obe trápi pochybnosť, ktorej prvej venuje Mohamed svoju pozornosť. Najradšej by po sebe skočili, poruvali sa, povytrhávali si chumáče vlasov a narobili siniek. Chvíľa je však vážna, slávnostná, treba zabudnúť, hoci nie na dlho, na osobné spory. Pán sa vracia, musia byť krotké, hojivé ako balzám, aby nevzbudili jeho hnev.

Konečne karavána zastane. Zvieratá pokľaknú na predné nohy a ťažko, nemotorne zložia na zem úzke zadky. Tukové hrby sa ešte raz zatrasú a ustália sa.

Mohamed cíti pod nohami pevnú zem. Postojí, sťaby chcel vychutnať tento pocit pevnosti. Žiadostivo dýcha chladný vánok, ktorý sem zavieva zo záhrady. I ťavy sa pomrvia. Už pred časom zaňuchali vodu, ktorej je v oáze hojnosť, a teraz by sa najradšej rozbehli nahradiť si, o čo ich púšť obrala. Radšej však zostanú, lebo nehodno sa protiviť vôli ľudí.

Ženy sa poklonia. Mohamed ich vidí, vidí ich úklon, ale nedáva to na sebe znať. Nepatrí sa to. Namiesto toho dáva služobníctvu a otrokom rozkazy. Rýchlo zloží náklady. No najskôr nech odviažu toho neveriaceho.

Uvoľnia povrazy a skrehnuté telo sa skrbáľa na zem.

Mohamed ho chvíľu pozoruje. Predsa vydržal. Ale rany, otvorené, podobraté, nevyzerajú dobre. Pochytí ho túžba pomôcť tomuto človeku sa vystrábiť. Keď už vydržal úmornú cestu, nedobre by bolo, aby teraz v cieli zahynul. Slabí sú títo ďauri, vzdychne. Zavolá dvoch chlapov, prikáže im chytiť nehybné telo a zavliecť ho do dvora. Tretiemu prikáže dať rozpáliť do ohňa zo tri nože.

Nože sú červené, ale keď chlap s nimi vyjde na svetlo, očernejú, akoby zrazu vychladli.

Jeden chytí Karola za nohy, druhý za ruky, tretí pridrží hlavu. Bude sa metať, nuž držia pevne, aby sa im nevykĺzol.

Mohamed si vysúka rukávy, rozkročí sa a uchopí podávaný nôž. Priloží ho k zapálenej rane. Z rany vyjde dym a vzduchom sa nesie pach spáleného mäsa.

Prudká bolesť ho vrátila k životu. Rozreve sa, myká sa zo všetkých síl, len aby unikol páliacim dotykom.

Ale ruky sú zo železa.

Ženy sa urazili. Vráti sa po dlhej ceste a namiesto toho, aby sa s nimi zvítal, obskakuje okolo akéhosi žobráka. Potom ich premôže zvedavosť. Mohamed predsa nikdy nič nerobí nadarmo. Nezvyčajný to azda bude hosť, keď ho toľme ošetruje. Obe sa rozbehnú pozháňať chladného mlieka.

Ešte niekoľko ráz sa otrok prebehne. Ku kozubu a späť. Rán je veľa, a aby sa zahojili, nerozšírili, treba každú vypáliť.

Napokon skončia. Rany sú čierne. Mohamed prikáže zaniesť ho na rohožku pod palmy.

Pije. Chladné mlieko mu steká dolu vyschnutým hrdlom. Uľavilo sa mu. Rany pália, ale z tela sa už vytratila trhavá, pulzujúca bolesť. A čo neurobil oheň, dokázal tieň stromov a chladné mlieko. Prvý raz po dvoch týždňoch zaspal pokojnejším spánkom.
...............................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Iba v takých ušiach urobí slovo, čo slovo urobiť má.

nedeľa 13. októbra 2019

KRECH, DAVID - ČLOVEK V SPOLOČNOSTI

KRECH, DAVID
CRUTCHFIELD, RICHARD S.
BALLACHEY, EGERTON L.

ČLOVEK V SPOLOČNOSTI
(Individual in Society)

Slovenská akadémia vied, Bratislava, 1968
preklad A. Jurovský, V. Kováliková, L. Maršálová. I. Šípoš
prebal Milan Veselý
1. vydanie, 4.000 výtlačkov
71-067-68

psychológia, psychológia sociálna,
632 s., slovenčina
hmotnosť: 1268 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

9,90 € PREDANÉ

*kvaja* in *H-6-2*

Sociálna psychológia sa v dnešnom svete oprávnene považuje za veľmi pozoruhodnú spoločenskovednú disciplínu; nielen preto, že jej predmetom sú duševné deje človeka, ktorý je v kontakte s druhými ľuďmi, s ich skupinami a s ich spoločnými výtvormi, ale aj preto, že k preskúmaniu týchto starých problémov pristupuje vyzbrojená vyspelou psychologickou metodikou, najmä presným pozorovaním, podrobne vypracovanými meracími a počtovými technikami a dômyselne postaveným experimentom. Vďaka svojmu jasnému precizovaniu predmetu a metódam bádania dokázala za približne 50 rokov svojej existencie nazhromaždiť toľko detailných poznatkov, že je už dnes možné vystavať z nich systém sociálnej psychológie ako špeciálnej vedeckej disciplíny.

Dôstojnou ukážkou úsilia súčasných psychológov o to je táto kniha, koncipovaná ako „učebnica“ sociálnej psychológie. Je dielom troch bádateľov z kalifornskej univerzity, no súčasne je výsledkom práce veľkého počtu bádateľov v tejto oblasti na celom svete,ktorých čiastkové výkony sa stávajú tehličkami pri výstavbe systematickej sociálnej psychológie. Učebnica s veľkým úspechom odráža vlastne stav bádania v tejto oblasti vôbec.

Pri knihe tohto druhu je však dôležitá otázka výberu, prezentovania a výkladu materiálu. V tomto smere znamená kniha takmer vrchol toho, čo dokáže moderná náučná literatúra. Jasnosť v rozložení materiálu a výkladovej línie, vysvetľovacia a dokladová technika, zaujímavosť, miestami až napínavosť podania — to všetko sú také prednosti tejto knihy, že ju z mnohých stránok robia vzorom ako má vyzerať kniha tohto druhu.

Veľmi sme sa usilovali o to, aby sa nám podarilo preniesť prednosti knihy v plnej hodnote i do slovenského prekladu. Sme presvedčení, že po nej radi a na svoje veľké uspokojenie siahnu vážni a poučenie hľadajúci záujemci o toto vedecké odvetvie i zo širokých vrstiev čitateľov náučnej literatúry. Pre odborných psychológov, sociológov, pedagógov a mnohých iných spoločenskovedných špecialistov sa však kniha stane u nás nepostrádateľným prameňom odborných informácií, ale i podnetom a východiskom do ďalšieho samostatného štúdia i do ďalších výskumov na tomto poli.







LIEČIME SA PRÍRODOU

LIEČIME SA PRÍRODOU
(Curing Everyday Ailments the Natural Way)

Reader´s Digest Výber, Bratislava, 2001
preklad Jarmila Cihová, Jaroslav Hochel
1. vydanie
ISBN 80-88983-13-4

zdravie, alternatívna medicína,
384 s., far fot., slovenčina
hmotnosť: 1420 g

tvrdá väzba
stav: výborný, nepoužívaná

7,00 €

*H-6-1*

Praktická príručka pre celú rodinu o používaní osvedčených a účinných prirodzených prostriedkov proti viac než sto rôznym chorobám.



DOLGUŠIN, JURIJ - GENERÁTOR ZÁZRAKŮ

DOLGUŠIN, JURIJ

GENERÁTOR ZÁZRAKŮ
(GČ - гч)

Svět sovětů, Praha, 1963
edícia Dobrá dobrodružná díla (28)
preklad Jaroslav Machek
obálka Vladimír Bidlo
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
26-029-63

beletria, román, scifi, literatúra ruská,
516 s., čeština
hmotnosť: 488 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

0,10 €

*cesvo*printer*

Vědeckofantastický román o mladém sovětském vědci, který v předvečer druhé světové války dokončí převratný vynález v oboru radiotechniky, jenž se má stát mocnou zbraní v obraně sovětského státu před bezprostředně už hrozící nacistickou agresí..





„To je mnohem složitější úkol než sušička,“ odpověděl Tungusov. „Není vyřešen ani teoreticky, ani experimentálně. Stejně jsem však přesvědčen, že může být realizován, a domnívám se, že vím, na jakém základě. Ve výzkumném ústavu potravinářském pracovala skupina vědců na konzervaci masa. Zprvu zkoumali vliv vysokofrekvenčního pole na izolované kultury hnilobných baktérií. Výzkumy ukázaly, že v něm za jistých podmínek bakterie okamžitě hynou. Badatelé začali ozařovat maso a brzy se přesvědčili, že fermentační procesy, které vedou k rozkladu tkáně, se ozářením podstatně zpomalují, a někdy i docela zastavují. Hned první zkoušky daly překvapující výsledek: Na ozářeném syrovém masu, které uložili na třiadvacet dní v uzavřené zkumavce do termostatu, se neprojevily příznaky hniloby. Byl to jediný případ svého druhu. Opakovat pokus se stejným nebo aspoň s trochu podobným výsledkem se už nepodařilo přes obrovský počet zkoušek. Tak tenhle jediný, náhodný úspěch mne přesvědčuje, že konzervovat maso tímto způsobem bude možné. Musí se jenom najít správný postup práce. A právě to se našim potravinářům nepodařilo, pokud jsem zatím informován.“

„Dobře. Předpokládejme, že jsme našli správný postup a splnili úkol. Jak se to projeví v praxi?“

„Významně. Za prvé se podstatně zjednoduší doprava a skladování všeho rychle se kazícího zboží. Chladicí aparatury, izotermické vagóny, chladírenské lodě a lednice ztratí význam. Změní se technika výroby konzerv. Zboží určené ke konzervování se už nebude vařit v autoklávech, stačí ho jen ozářit. A kvalita těchto konzerv, nevystavených působení vysokých teplot, bude značně vyšší, uchovají se vitamíny. V kteroukoli roční dobu a v kterékoli části Sovětského svazu budeme mít čerstvé ovoce, zeleninu, mléko, maso. Čerstvé!“ „Poslouchejte, soudruhu Tungusove. Nedávno jsme se na jednom vládním zasedání zabývali problémem zásobování naší armády. Neumíte si představit, jaká je to složitá, těžkopádná a drahá věc. Došlo se k závěru, že budeme muset vybudovat celý systém nových chladírenských a konzervárenských závodů. A to se říká i v usneseni, my ty závody postavíme, protože naše armáda nesmí za žádných okolností trpět nějakými poruchami v zásobování. Chápete už, proč jsem se s tím obrátil na vás? Otálet nelze, už jsme začali s pracemi. Podumejte nad tím. Jestli se vaše předpoklady potvrdí, začneme znovu. Promyslete to a zítra mi dejte vědět, k čemu jste došel. A počítejte s tím, že pokud se týká lidí, materiálu, objektů a ostatních nezbytných předpokladů, nepocítíte nejmenší nedostatek.“

Nikolaj vyšel z lidového komisariátu hodně zachmuřený. Odmítnout nemůže, nemá žádný důvod. Nemá ani vlastně právo odmítnout, je to jeho povinnost vůči státu. Ceká ho tedy nová práce. Kolik času spotřebuje? Připomněl si, že generátor je k zkušebnímu provozu připraven, zbývá k němu namontovat nový stabilizátor frekvence. To je maličkost, tak na tři nebo čtyři dny. Pak budou probíhat pokusy. Mohou trvat měsíc nebo i rok. Vše bude záviset na organizaci práce a na jejím rozsahu... Potom, když bude úkol splněn, začne se s projektem instalace, výrobou součástek a s montáží. To zabere v každém případě dlouhou dobu. Ale co s profesorem, který je přesvědčen, že Nikolaj je už volný a připraven pustit se, když ne dnes, tak zítra do rekonstrukce „Gé Zet“? A navíc to neočekává jen Ridan. Taky pro Annu by byl takový odklad v otcově práci zlou ranou.

Nikolaj se rozhodl promluvit s profesorem otevřeně. Večer se vypravil do jeho vily.

Profesor ho radostně přijal. Byl přesvědčen, že se tu dnes Nikolaj objeví.

„Tak za prvé gratuluju. Tu svou sušičku jste udělal mistrovsky. Umělecké dílko!“

Když dojmy ze včerejšího večera vyčerpal, pohlédl s nadějí na Nikolaje.

„Tím jste doufám volný,“ řekl. „Pustíme se do toho?“

„Mluvil jsem dnes s lidovým komisařem,“ 

........................................................................................................................................................

... posledná veta ...

A právě o tom mluví události našeho románu.



sobota 12. októbra 2019

SJOMUŠKIN, TICHON - ALITET ODCHÁDZA DO HÔR

SJOMUŠKIN, TICHON

ALITET ODCHÁDZA DO HÔR
(Alitet uchodit v gory)

Pravda, Bratislava, 1950
edícia Spoločnosť priateľov klasických kníh, Bratislava (74)
preklad Magda Takáčová
prebal Štefan Bednár

beletria, román, literatúra ruská
260 s., slovenčina
hmotnosť: 314 g

tvrdá väzba

0,10 € stav: dobrý, bez prebalu *mikpa* DAR
0,10 € stav: dobrý, prebal poškodený *mikpa* DAROVANÉ
0,10 € stav: zachovalá, bez prebalu darované THCK *cesvo*

Do Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie na poloostrove Čukotka jedinými predstaviteľmi civilizácie boli pašeráci. Takým bol aj domorodý boháč Alitet, ktorý bol vykupovačom amerického obchodníka s kožušinami. Po revolúcii prichádzajú na Čukotku dvaja predstavitelia sovietskej vlády, zavádzajú nové vzťahy, privolávajú lekárov, učiteľov, geológov. Alitet po nepodarenom atentáte na týchto ľudí odchádza do hôr, ku kočovným chovateľom sobov. Kniha pútavou formou opisuje vplyv sovietskeho zriadenia na najzapadnutejšie kúty krajiny, ktoré sa postupne civilizujú. 





Teraz, keď postavil vaničku k umývaču, povedal: „Kúpeľňa v našej situácii — síce dosť ťažká vec, ale možná. Vynachádzavosti treba, vynachádzavosti! Čo si myslíš, načo som teperil tú vaňu päťsto kilometrov? To je, kamarát, vaňa, do ktorej bude stekať voda a umývať sa budeme v umývači. Škoda, že tu nerastie breza, bol by som sa naparil.“

V miestnosti revolučného výboru bolo horúco. Los sa vyzliekol a povedal, tľapkajúc sa po bedrách:

„A teraz si už len treba predstaviť, že si v naozajstnom kúpeli a všetko bude v poriadku.“

Nalial do vaničky trochu vody, pritiahol ju k umývaču, stal si do nej a hrmotne si začal umývať hlavu. Los od blaženosti fŕkal ako mrož.

„Uch! O sto pudov som ľahší... Vyzliekaj sa aj ty, lebo ťa nepustím do bytu! Veď som aj pre teba nahrial vody. Celé vedro, medveďa možno ňou umyť.“ Andrej šiel do „kúpeľa“.

Bola polnoc, ale svetlo bledej noci sa dotieravo tlačilo cez malý oblôčik a nedalo im spať. Rusi si hoveli v posteliach.

Ako málo potrebuje človek! Za vedro vody! „Nikita Sergejevič, zabudol som ti povedať. Keď sme sa shovárali s Alitetom o pašeráctve a odchádzali sme preč, dobehla ma vo dverách Tygrena a povedala ako by mimochodom: „Alitet je zlý človek.“

„Hej, všimol som si ju. Zo všetkého vidno, že sa u nej môže prejaviť charakter. Teraz príde k nám Vaamčo, musíme mu dať inštrukcie. Zavoláme aj Tygrenu. No, mister Žukoff, zafajčme si ,capstan´ na noc.“

„Zafajčme, mister Los. Gubernátor!“

Zasmiali sa, keď si spomenuli na Američanov a zafajčili si.

„Zavoláme sem učiteľov, lekárov,“ sníval Los, „budeme mať vonku svojich ľudí — potom to bude iné. My potrebujeme, aby vo faktóriách nielen vymieňali tabak za kožušinu, ale aby s národom aj pracovali, rozširovali kultúru. Zorganizujeme vlastné faktórie.“

„Ale veď North-company prišla sem na tri roky?“ Los sa nadvihol s podušky a spýtal sa nasrdene: „A budovy škôl, nemocnice doviezla? Há?“

„Hej, ale to všetko nezávisí od nás, Nikita Sergejevič. So spoločnosťou obchoduje Národný komisariát zahraničného obchodu.“

„No a čo? My dvaja sme tu celkom bezvýznamní ľudia? Rozumie sa, nebudem ich hneď zajtra rozháňať ... Ale spýtať sa vari môžem? Odôvodniť všetko, oznámiť oblastnému výboru?“

„Prirodzene.“

„Tak to je celá história!... Hneď zajtra musíme odoslať ,poštu´ o tejto veci.“

„A čo robiť s pašeráctvom? Videli ste, aký dlžobný úpis dal Alitetovi Čierny Tackie? Veď títo pašeráci okrádajú aj obyvateľstvo! Uniká nám kožušina.“ „Postavíme na pobreží pohraničné stráže, zavoláme špeciálnych ľudí. Aj o tejto otázke treba odoslať ,poštu´. No dobre! Už je čas spať!“ a Los sa obrátil na druhý bok.

V revolučnom výbore bolo už celkom vidno. Since ledva zapadlo a už sa zasa štveralo hore nebeskou klenbou. Andrej nemohol zaspať. Vstal a prešiel k oknu. Na ulici ani duše.

Andrej poštuchal Losa:

„Myslím, že by sme tu mali zorganizovať kultúrnu základňu. Vieš, celý komplex kultúrnych ustanovizní ...“

Los sa nadvihol na lakte, upreto pozrel na Andreja a povedal podráždene:

„Na kieho čerta mám ja počúvať tvoje nočné fantázie? Vari sa nepriateľ zjavil na obzore, že ma budíš? Nedáš sa mi vyspať po ,kúpeli´. Predtým mi svetlo prekážalo, takže som nemohol zaspať, a teraz zasa ty! Veď zajtra tiež bude deň. Zastri voľačím oblok a ľahni si spať!“

Podráždený Los vstrčil hlavu pod prikrývku.

„Ja som myslel, že ani ty nespíš,“ povedal Andrej a zastrel oblok kabátom.

..........................................................................................................................................................

... posledná veta ...

"Charlie nebol naozajstný človek," odvetila Mary smutne.


ANTONÍN, JOŽA - PRVÉMU PRESIDENTU ČSR OSVOBODITELI T. G. MASARYKOVI IN MEMORIAM

ANTONÍN, JOŽA

PRVÉMU PRESIDENTU ČSR OSVOBODITELI T. G. MASARYKOVI IN MEMORIAM

Pokrok, Bratislava-Brno-Praha, 1948

životopisy, Československo,
194 s., 22 s. čb fot., čeština
hmotnosť: 1055 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: veľmi dobrý

3,90 €

*kvaja* in *H-6-1*

Obsáhlá vzpomínková publikace, vydaná k 30. výročí vzniku ČSR a k 10. výročí smrti TGM. Podrobně popisuje jeho život, od mládí, školy, činnost v R-U, boj o vznik republiky, prezidentský úřad  a smrt. Zejména podrobně se věnuje kniha jeho činnosti před vznikem ČSR, pedagogická činnost, politika, cesty po světě a vyjednávání s velmocemi, české legie a mnoho dalších, málokde publikovaných podrobností. Část textová a obrazová.


TAJEMSTVÍ PŘÍRODY

TAJEMSTVÍ PŘÍRODY
Velká rodinná encyklopedie
(The Mitchell Beazley Family Encyclopedia of Nature)

Blesk, Ostrava, 1993
preklad Jan Kantorek, František Řehoř, Věra Sobotková
ISBN 80-85606-21-6

encyklopédie, príroda,
360 s., čeština
hmotnosť: 1610 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: veľmi dobrý, nepoužívaná

3,00 €

*H-6-1*


FRÝBOVÁ, ZDENA - DEN JAKO STVOŘENÝ PRO VÁŽNOU ZNÁMOST

FRÝBOVÁ, ZDENA

DEN JAKO STVOŘENÝ PRO VÁŽNOU ZNÁMOST

Československý spisovatel, Praha, 1989
edícia Spirála
1. vydanie, 110.000 výtlačkov
22-040-89

beletria, román, literatúra česká,
328 s., čeština
hmotnosť: 290 g

mäkká väzba
stav: dobrý

DAROVANÉ

*cesvo*

ZDENA FRÝBOVÁ - novinárka a spisovatelka, napsala úspěšnou psychologickou prózu Falešní hráči, humoristický román o rodině se psem Robin a dále se ve své tvorbě zaměřuje na takzvané profesní romány: Připravte operační sál (z oblasti kardiochirurgie), Z neznámých důvodů (z prostředí biochemického výzkumu). V této řadě pokračuje i její nová kniha DEN JAKO STVOŘENÝ PRO VÁŽNOU ZNÁMOST, která obsahuje pět příběhů z manželské poradny, vyprávěných psychologem-manželským poradcem.

Téma manželského trojúhelníku je oblíbené mezi spisovateli i čtenáři. Také v pěti novelách Zdeny Frýbové jsou osudovým problémem hlavních hrdinů konflikty a poruchy v partnerských vztazích. Nejde však o příběhy uměle stylizované, ale nanejvýš reálné, a tak děj ne vždy a přímočaře spěje ke klasickému manželskému trojúhelníku — někdy je to spíš čtverec či víceúhelník, nebo naopak prostá manželská úsečka, z níž se obtížně vybočuje do okolního životního prostoru. O příčinách manželských krizí píše autorka zasvěceně a nezřídka překvapuje pravdivostí neobvyklých postřehů, které ukazují, že manželské osudy nejsou zdaleka podmíněny jen společným milostným citem dvou lidí, ale daleko výrazněji je ovlivňují individuální psychické dispozice a deformace z dětství, společenské postavení, majetkové poměry, profesionální zatížení partnera v zaměstnání, zdravotní potíže, alkoholismus a drogy nebo nečekané tragédie, které zcela nově prověří pravou hodnotu již jednou vytvořeného intimního mikrosvěta manželství.








Mohl dát i ruku.

Po návratu z léčení mě Šíma s Patkou navštívil a bylo očividné, že prožívá recidivu — ale líbánek. Oba vyhlíželi skvěle. A potěšilo mě, že hned po Šímově návratu domů si přivezli holčičku, která byla ty tři měsíce u Patčiny tety v Mostě.

„Léčení bylo míň hrozný, než jsem se obával,“ řekl mi Šíma. „Stejně nechápu, jak jsem moh bejt tak blbej a dostat se do takovýho průšvihu.“

„Pevně věřím, že tenhle postoj ti vydrží pro zbytek života."

„Ale jo. Jsem čtrnáct dní v práci a fakticky ani jednou jsem nebyl v pokušení. A víte dobře, co se u nás všude válí léků. Jsou mi úplně fuk.“

Ty všude přítomné léky byly přesně to, co mě znepokojovalo.

„Co teď v ústavu děláš?“

„Co bych dělal? Pořád totéž. Probrali jsme si to s mým doktorem. Řekl jsem mu, že za každou cenu chci na svoje místo. A nabídl jsem mu, že si mě z poradny můžou namátkově zvát na odběry moči. Taky s ním mluvila naše ředitelka a paní vrchní a obě se za mě zaručily.“

„To je, Šímo, obrovský projev důvěry. Jestli ho zklameš, dovedeš si doufám představit, jak bude tomu tvému doktorovi, vaší ředitelce a vrchní sestře!?“ provolal jsem pateticky a na Šímu to zabralo.

„Pane doktore, než tohle jim udělat, tak si radši pustím plyn.“

Pak jsem po celé měsíce slyšel o Šímovi jen tu a tam, když jsem se na některé poradě setkal s Jiřinkou a ona mi okamžitě hlásila, že Šíma dál všechno bezvadný, a nikdy neopomenula dodat: „Neříkaly jsme ti s Andou, že celé to jeho léčení je přehnaný povyk?“

Pravda byla taková, že nebýt povyku, Šíma se dnes už hezky rychle řítil do záhuby, ale rád jsem přitakal a ještě radši jsem byl, že Šíma patří mezi ten malý zlomek toxikomanů, kteří se úspěšně vyléčí.

Bylo to zhruba půldruhého roku poté, co se Šíma vrátil z léčení. Jednou ráno, když jsem přišel do práce, se mi ozvala telefonem Patka, jestli by za mnou mohla přijít.

Samozřejmě že jsem byl okamžitě ve střehu.

„Doufám, že manžel nezačal zase užívat léky?“ vylepšil jsem svou prostou otázku, zda Šíma opět nefetuje.

„Ne ... to ne,“ odpověděla a mně se ulevilo. Jak ty dva znám, tak Patka mě požádá ve jménu svých dětí, které tak bezmezně miluje, abych přesvědčil její matku, že jí má dát na fotel Marylen či na výlet do Budapešti. Měl jsem program hodně zaplněný, takže v první chvíli jsem ji chtěl objednat až za tři týdny, ale pak mi blesklo hlavou, že s těmihle poděsy člověk nikdy neví, v jaké skopičině zase lítají, a jsou tam ty malé děti...

„Ve čtvrtek v půl desáté?“

„Prima. Děkuju, pane doktore.“

Když se Patka objevila, musel jsem uznat, že je hezčí, než když jsem ji viděl naposled. Trochu zhubla, což jí ohromně prospělo, ale dál zůstala zaoblená na těch správných místech, takže se z ní vyčábřila opravdu atraktivní holka. A zatímco se dřív oblékala trochu trhle, jak je zvykem dnešních mladých dívek — upravovat se tak, aby vyhlížely co nejodpudivěji, dnes už se obléká a češe se švihem a porozuměním, co jí sluší.

„Takže co pro vás mohu učinit, paní Šimánková,“ zeptal jsem se a Patka pravila:

„Potřebuju, pane doktore, abyste mi poradil, jak se nejlíp seznámit s nějakým prima mužským na ženění. Myslíte, že je lepší Kontakt, anebo individuální seznamka? Anebo si mám dát inzerát?“

Chvíli jsem naprázdno polykal a pak jsem řekl: „Vy jste se rozvedli?“

„No jo. Budu se rozvádět,“ ujistila mě ležérně, a já jsem zas naopak ujistil ji, že do Kontaktu ani individuálního seznámení ji nikdo nezařadí, dokud nebude mít černé na bílém, že je rozvedená, a do té doby ani já jí nebudu dávat žádné rady stran nové známosti. A současně mi svitla naděje, že ono to nebude tak horké. Ti dva infantilové se nejspíš pohádali, jestli v túzu koupit pro ni paraple, nebo pro něho fusekle.
.................................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Nic jiného než osamění jsem před ním neviděl.



BLAŽKOVÁ, JAROSLAVA - JAHNIATKO A GRANDI

BLAŽKOVÁ, JAROSLAVA

JAHNIATKO A GRANDI

Mladé letá, Bratislava, 1964
ilustrácie Gabriel Štrba
prebal Gabriel Štrba
1. vydanie, 9.000 výtlačkov
66-077-64

beletria, próza krátka, poviedky, literatúra slovenská,
236 s., slovenčina
hmotnosť: 308 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

0,10 € darované THCK

*cesvo*

Kniha pre dospievajúcu mládež. Je o láske, rozvíjajúcich sa vzťahoch, o normálnom živote aj s dennými povinnosťami mládeže na vidieku. Súbor 13 poviedok vystihuje psychológiu vtedajšej mládeže. Ozrejmuje rozpory s okolitým svetom, ostatné príčiny, ktoré vedú k rozčarovaniu a odcudzeniu.






Matka bola vysoká, s husárskymi fúzikmi a husárskou túžbou pevne držať opraty. Okrem toho bola tučná, ťažko sa hýbala a v jej gestách bola trpkosť, že všetci kdesi behajú, smejú sa tam (isto sa smejú), len ona je priviazaná. Kolembala sa na spuchnutých nohách po dvoch izbách a kuchyni, v ktorej od vlhkosti padala omietka.

Nad vodovodom mala obrázok dievčaťa s ofinkou a dvoma radmi bielych zubov. Dievča sedelo na cestnom míľniku, hompáľalo nohami v zaprášených topánkach, roztopašne sa škerilo a kývalo kyticou slzičiek panny Márie. Bola to stará fotografia, zvlnená a zožltnutá amatérska fotografia, robená aparátom, čo mal ešte ručne lepenú komoru. V kuchyni vlastne nemala čo robiť, no zavesila ju sem pred desiatimi rokmi, keď sa do bytu prisťahovali, a od tých čias ničím nehýbala. Želala si, aby všetko v dome malo svoje miesto — nábytok, vázy, sošky, ľudia. S ľuďmi sa jej to nedarilo, tak aspoň striehla zariadenie. Dievča ďalej hompáľalo nohami, smialo sa a vyvolávalo v nej bolesť. Lebo to dievča bola ona. Behala vtedy, nevedela, čo je bolesť, verila v čosi veľmi pekné a veľmi neurčité, čo iste príde, a slzičky boli len pekné kvety. To dievča už dávno nebolo pravdou.

Matka hladila poštopkané vankúše a plachty, zavadila pohľadom o fotografiu a pomyslela si, že v nás žijú desiatky ľudí, každý zážitok je jeden človek, ktorý sa odlupuje sám od seba, rodí sa, mizne ktovie kde. Stráca sa v priestore bez stopy, alebo po ňom zostane len spomienka, vráska alebo fotografia, ktorú nevieme pochopiť. Matka si to pomyslela, ale nová sekunda v nej zrodila nového človeka, nemilujúceho filozofovanie. Uvedomila si, oveľa ochotnejšie, že plachty sú už celkom nanič a že z príjmu, aký otec nosí, nové nekúpi. Zavzdychala a hnev, ktorý bol jej najčastejšou náladou, jej spadol do obočia.

V izbe zašramotila stolička. Vzápätí sa nežne a ticho rozvrčal zotrvačník bakelitového autíčka. To dieťa načmáralo tri rady veľkého A a zviezlo sa pod stôl, kde bolo jeho najmilšie miesto. Bolo malé a stôl veľký a stávalo sa, že si ho tam nevšimli. Za najkrajší stav považovalo, keď si ho nevšímali. Vtedy mohlo vidieť veci, mohlo si hovoriť slová, ktorým druhí nerozumeli alebo sa za ne hanbili, a preto sa im radšej vysmievali. Dieťa bolo dengľavé, s veľkou hlavou, ľuďom sa zdalo ošklivé. Malo znervózňujúci upretý pohľad, pre ktorý ho považovali za hlupáčika. Bolo veľmi drobné, ale i tak ho matka pod stolom zazrela.

Už si sa naučil?

Áno.

Kde je úloha?

Vyliezlo spod háčkových strapcov a vytiahlo zošit. Matka prezerala veľké A.

Tieto sú krivé. Hovorila som ti, pomaly a pekne. Napíšeš ešte jeden rad!

.........................................................................................................................................................

... posledná veta ...

"Koníček, Johanka, zahynieš v ohni!"




GOTICKÉ TABULE V LIPTOVSKOM SV. MIKULÁŠI

GOTICKÉ TABULE V LIPTOVSKOM SV. MIKULÁŠI

V. H. Kurtha, Bratislava, 1944
edícia Staré slovenské umenie (1)
úvod Karol vaculík
fotografie Bohuš Vančo
obálka Anton Hollý

výtvarné umenie, architektúra, história,
nestránkované, slovenčina
hmotnosť: 380 g

mäkká väzba, veľmi veľký formát
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-6*


STRATENÉ CIVILIZÁCIE

STRATENÉ CIVILIZÁCIE
(Vanished Civilizations)

Reader´s Digest Výber, Bratislava, 2003
preklad Jozef Genzor
1. vydanie
ISBN 80-88983-39-8

encyklopédie, história, dejiny,
320 s., far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1575 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, nečítaná

6,90 € PREDANÉ

*H-6-1*


piatok 11. októbra 2019

JEHLIČKOVÁ, BOŽENA - VZPOMÍNKY

JEHLIČKOVÁ, BOŽENA

VZPOMÍNKY
na začátky sirotčince spolu "Křesťanská služba" ve Chvalech

Křesťanská služba , Žižkov, 1939

deti, história, kresťanstvo,
312 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 248 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, neautorské venovanie na patitule

PREDANÉ

*cesvo*

Jedná se o více než sto let staré svědectví o zakládání dětského sirotčince. Kniha je psána formou deníku, který si zakladatelka sirotčince vedla v období 15 let (1908 - 1923). Kniha je silným a mnohdy dojemným svědectvím o víře, očekávání na Boha a na Jeho jednání, o umění vydat Mu každou část života a počítat s Ním na každý den. A samozřejmě o sebeobětování a velké službě a lásce k dětem. Doporučuji k přečtení všem, ale pozor, některá místa už dnes nemusíme vůbec chápat - např. vděčnost dětí za to, že k nim doputoval pytel brambor. Při čtení deníku si nelze nevšimnout, kam jsme se za těch uplynulých 100 let „posunuli“. Nechci hodnotit, zda k lepšímu nebo k horšímu - závěr ať si udělá každý čtenář sám.








1919

LEDEN.

Končiti rok s dluhem? Nikterak se nám to nesrovnávalo, neboť po celou dobu našeho trvání vždy jsme při naší valné hromadě oznamovali radostně, že vše jest uhraženo. Ale tentokrát jsme opravdu zažili tvrdou zkoušku víry. Blížil se konec roku a nám chyběly ještě 3 tisíce korun k zaplacení účtů. Prosili jsme a dluh se v několika dnech zmenšil o 1000 korun.

Já jsem si připravovala poznámky k tomu, o čem jsem chtěla hovořiti při valné hromadě a s pohledem víry vzhůru jsem napsala větu: »A tak i tento rok končíme bez dluhů« — Byl to krok víry do tmy, neboť když jsem to psala, chybělo nám ještě 2 tisíce korun. — Ale nebyli jsme zahanbeni. Během posledního týdne došlo 1000 korun, a zbývajících 1000 korun bylo mi vloženo do ruky 2 minuty před započetím valné hromady, takže jsem pravdivě a ovšem velmi radostně mohla oznamovati, že i tento rok končíme bez dluhů.

Ó, jak veliký a dobrý jest Pán! Plná jest země slávy Jeho!

*
Pozdrav ze Chval, náš milý časopis, konající dobrou službu, vyšel nyní v rozšířeném formáte a věříme, že svou pouť nastupuje s požehnáním. Kéž je každé číslo pozdravem s nebe.

*

Sníh a děti, to znamená radost. Máme sáňky, které jsou v pilném užívání. Snažíme se rozuměti dobře, co potřebují ke zdraví duše i těla našich svěřenců.

ÚNOR.

Jak možno odolati? Umiňujeme si, že již nikoho v této době nepřijmeme, neboť se velice tísníme. Ale došla nás tato prosba: »Obracíme se k vám, jedná se o tři děti. Nebudou-li ihned z poměrů, kde jsou, vzaty, zahynou. Dvě z nich, děvčátko a hošík, bledé, podvýživou zmořené, v nezdravém bytě, ve dne v noci při matce umírající na souchotiny — třetí, malý hoch, velmi zanedbaný, matka žebračka, ještě i jiným poběhlíkům na žebrání ho půjčuje. Jak možno odolat? Jak možno nepodati ruky k pomoci, i když to znamená tísniti se ještě více?

*

Za vzor jest v těchto dobách dávána naše práce při sirotcích. Prý dovedeme z mála mnoho poříditi. I přicházejí k nám

.......................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Ne reklamy, ale více poslušnosti tohoto Božího příkazu, to jest, co potřebujeme.





PUJMANOVÁ, MARIE - HRA S OHNĚM

PUJMANOVÁ, MARIE

HRA S OHNĚM

Československý spisovatel, Praha, 1963
edícia Knihovna lidové četby (35)
obálka Zdenek Seydl
14. vydanie (v ČS 12.), 50.000 výtlačkov
22-087-63

beletria, román, literatúra česká,
272 s., čeština
hmotnosť: 206 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, bez prebalu

0,10 €

*cesvo*

Hra s ohněm je volným pokračováním Lidí na křižovatce, časově dovedeným až do počátku protektorátu. Autorka provádí své hrdiny třicátými lety, naplněnými vzrůstajícím nebezpečím fašismu. V centru vyprávění se ocitá rodina komunistického advokáta Gamzy, který pomáhá připravit první velkou morální porážku fašismu v lipském procesu. Jiří Dimitrov promění soudní síň v tribunu obžaloby fašismu. Autorka dále rozvádí osudu Gamzových dětí - Helenky a Stáni. Všechny osobní problémy ustupují do pozadí před neštěstím národa v letech 1938 - 1939. Gamza, jako voják v přední linii, první padá za oběť protektorátnímu režimu. Přesto závěr knihy nevyznívá pesimisticky, ale naopak přesvědčením, že tragická doba českého národa je jen přechodná, a hlubokou vírou v lepší časy. 






Vpád Skřivánkových

Vtrhli Skřivánkovi s dítětem a kufry do střešovických starých řádů, pobouřili Barborku, obsadili
byt a tlačili ke zdi Stanislava. Ti, co přijeli z ciziny, jsou takoví slavní! Kde všude nebyli! Co všechno neviděli! Kolik zkušeností nenasbírali! Sypou zprávy z obou rukávů; průvan novot s nimi vtrhuje zotvíranými dveřmi, a starousedlík aby se styděl, že jeho pec stojí stále na jednom místě. Všemu líp rozumějí; pronášejí úsudky s takovou jistotou. Jak by ne. Obrovská země, kam chudák Stanislav nohou nevkročil, rozprostírá se za nimi do nedozírna a dodává jim náramné převahy a sebevědomí. Jako by ji měli pachtovanou. Však se podle toho roztahují.

Pestrá uzbecká čapka se povaluje po Stanově psacím stole — jak se tam dostala? Chtěl usednout v jídelně na židli a málem pochroumal Miťovu plachetní loď. Pozor! To byl nářek! „Jen ho nech,“ říká paní Gamzová dceři, která s omluvou sebrala hračku, a hladí vnuka. „Tak málo jsem ho užila. Viď, Mítěnko.“

Vetřelci nedbali o domov kolik let, právě proto jim ho teď vykliďme — jsou vzácní. Barborka rozdělává oheň ruskými novinami, které jsou nečitelné jako písmo v zrcadle, a Míťa se zeptal Nelly:

„Babičko, umíš číst?“

Protože Aliho babička neuměla. Teprv se učila. Ve dne chodila k tátovi do továrny, večer do tatarské školy v kremlu. Kluci jí doma pomáhali úlohy.

Nella se vnoučkovi zasmála: „To víš, že uhlím, ty ferino."

„Přečti mně to,“ přísně řekl Míťa, otevřel svou obrázkovou knihu s veršíky a dal ji Nelle do ruky tak, jak to viděl u bratrů Aliho, když zkoušeli babičku.

Azbuka — ó jé! Paní Gamzová si marně vzala brýle. Žalostně slabikovala.

„Vidíš, že neumíš číst,“ vítězně prohlásil Míťa a sklidil obrovský úspěch. Moloděc! Byl slavný už tím, že je na světě. Gamza vzal ženě knihu z ruky a jal se plynně předčítat nahlas ruské básničky. Závodili o vnoučkovu přízeň. Stanislav by nebyl věřil, že je otec takhle dětinský.

„Strejčku,“ ptal se Míťa, „chodíš na tir?“

„Co je to tir?“

„Ale na střelnici.“ Míťa se divil, jak jsou lidé v Praze hloupí.

„Ne, brachu. Měl jsem toho dost, když jsem vojančil.“

U táty v autozávodu chodili dělníci v polední přestávce na tir.

Sestra pobízí Stánu ke kaviáru — dar závodní nemocnice, ale Stána kaviár ani vidět. Švagr mu nalévá vodky — bohužel, Stáňa nepije. Ale papiroskou snad nepohrdneš? Nezvykle suchý kouř zamořil byt a dráždí Stanislava k pokašlávání. Aby řekl pravdu, nepotrpí si na cigarety s dutinkou. A víš, proč je tak dlouhá? Mrazy. Ruské mrazy. Aby se mohla snáze držet rukou v palečnici. Což švagr! Má Sovětský svaz v malíčku. Ať se ho Gamza zeptá, nač chce, do všeho je zasvěcen, ten vítěz pětiletky. Patrně by se ani nebyla uskutečnila bez manželů Skřivánkových. Kampak Stáňa na takové výtečníky! Seděl za pecí a držel se Vlastiných sukní. Švagrovi postavili pomník už zaživa v moskevském sadu, to je stará věc, Helena o tom psala už dávno — proč nad tím matka znovu jásá? Stanislava uvádělo do trýznivých rozpaků poslouchat tu chválu. Bývalo mu třeba jako vzduchu rodinné pohody, sám se o ni vždycky přičiňoval první — ne, ale tentokrát se nedoved! radovat s radujícími. Ať se nutil, jak nutil, zůstával mimo jejich rozjaření a ztuhlý. Stanislav, tak něžný k prababičce, když už byla všem na obtíž, nyní se zatvrdil k sestře za to, že ho Skřivánkovi zastihli jako z udělání v čas, kdy měl smůlu. V každé rodině, byť i její členové se měli sebevíc rádi, sourozenci spolu soupeří. Snad je to vzpomínka z dětských let, kdy běhali o závod a pořádali řeckořímské zápasy. U Gamzových dětí bývalo štěstí střídavé,

................................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Našlapovali zeširoka na pražskou dlažbu, takoví pokojní a spolehliví, takoví nevyšinutí, a rozčilená tenká paní, jak je předbíhala, pocítila přese všechnu úzkost, že jí někdo zvedá hlavu a narovnává záda.