nedeľa 3. februára 2019

CHESTER, GRAHAM - ZBĚSILOST

CHESTER, GRAHAM

ZBĚSILOST
(Berserk!)

Perseus, Plzeň, 1994
preklad Radovan Bílek, Jiří Bouda, Šárka Dejdarová, Pavel Vohlídka
obálka František Spurný
1. vydanie
ISBN 80-901706-4-1

literatúra faktu, kriminalistika,
224 s., čeština
hmotnosť: 300 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

0,50 €

*zlaci* darované THCK

Kniha zkoumá mnohé z větších případů masových vrahů z celého světa, a pokouší se odhalit zda je vraždění bez motivu a náhodné.






Typický americký kluk

Po druhé světové válce začaly průmyslově vyspělé státy směřovat k éře nevídaného růstu a hojnosti. Rozmach zaznamenala všechna odvětví - průmysl, obchod i sociální politika. Vzkvétal i vojenský průmysl, protože začala studená válka, a závody ve zbrojení a v dobývání vesmíru začaly nabývat na intenzitě. Spojené státy se jako nejpřednější člen aliance západních demokratických států rychle etablovaly v nové pozici silné a vlivné světové velmoci. Ačkoliv existovala zjevná hrozba ze strany komunismu, Američané jako jeden muž věřili, že cesta, kterou Amerika nastoupila, je spolehlivá a že americký sen se splní každému, komu to myslí nebo dře do úmoru. Ve dvou poválečných dekádách lidé Spojených států - titíž lidé, kteří ve třicátých letech zažili hospodářskou krizi, v druhé světové válce odrazili hrozbu fašismu a jež svou neustálou bdělostí drželi pod kontrolou hrozbu komunismu - zažívali zlatý věk stability a prosperity. A v této báječné době vyrůstal v Lake Worth na Floridě, v klidném městečku, vzdáleném pět mil jižně od Palm Beach, Charles Joseph Whitman.

Whitmanova reputace na veřejnosti

Charlie se narodil 24.června 1941 jako nejstarší ze tří synů Charlese a Margaret Whitmanových. Druhorozený syn dostal jméno Patrick a nejmladší John. Whitmanovi byli lidé plní ctižádosti dostat se do vyšších společenských vrstev - na první pohled přímo vzorová americká rodina - a Charles junior byl vzorovým americkým klukem, za nímž se matky vzpurných mladíků toužebně ohlížely. Podle paní L.J.Holleranové, která bydlela na druhé straně ulice, naproti velkému přízemnímu domku Whitmanových, jenž byl postaven ve stylu ranče, byl Charles „jako dítě rozverný a samá legrace, ale nedělal problémy”. Ostatní sousedé měli o něm stejně vysoké mínění.

V mládí byl Charlie skautem a získal jedenadvacet odznaků - v té době byl jedním z nejmladších skautů, kterým se to podařilo -a později získal skautské vyznamenání „Bůh a vlast”. Byl také ministrantem, z čehož měla radost zejména jeho matka, bigotní vyznavačka římskokatolické víry. Margaret milovala bezmezně všechny tři chlapce, ale obzvláštní slabost měla pro svého prvorozeného. Charlie roznášel noviny, doručoval Palm Beach Post, a když pršelo, matka s ním celou trasu objížděla autem. Charles Whitman senior, úspěšný obchodník s instalatérskou technikou, který se vypracoval vlastní pílí, na což byl náležitě hrdý, své syny také rozmazloval. „Vyrůstal jsem jako sirotek a neměl se tak, jako mí synové. Proto jsem jim dal všechno, co jsem jen mohl - dostali od mě auta ještě jako malé děti a mnoho dalších věcí.” I když otcova štědrost byla doprovázena ještě něčím jiným: „Byl jsem přísný otec... Všichni tři synové byli vedeni v duchu 'ano, pane' a 'ne, pane'. Poslouchali mě.” Poslouchala ho i Margaret. „Skutečně jsem svou ženu mnohokrát uhodil... Musím si to přiznat, když jsem měl špatnou náladu, mlátil jsem ji. Ale má žena byla skvělá a pochopila, že už jiný nebudu.”

Pokud se některé otcovy zvláštní způsoby zdály mladému Charliemu nechutné, měl i jiné, kterým Charlie přišel okamžitě na chuť. Charles senior byl blázen do střelných zbraní, což také sám přiznával. A zbraně tudíž visely skoro ve všech místnostech domu. Charlieho začal cvičit v používání střelných zbraní hned, jakmile byl malý Charlie dost silný, aby je udržel pevně v rukou. Podle svého otce to byl „odjakživa fantastický střelec” a v době, kdy končil studium na Střední škole kardinála Newmana, dokázal trefit veverku do oka.

6.července 1959, dvanáct dnů po svých osmnáctinách, se Whitman nechal naverbovat k námořnictvu. Se svou mohutnou tělesnou schránkou - byl vysoký šest stop a vážil 200 liber - pěkným zevnějškem a upravenými, nakrátko ostřihanými blond vlasy, vypadal jako typický, skvělý americký kluk. Zdálo se, že nic nestojí v cestě jeho velice úspěšné kariéře v námořní pěchotě. Zpočátku si nevedl zrovna špatně. Těšil se pověsti vynikajícího střelce, protože získal 215 bodů z 250 možných a kvalifikoval se na Texaskou univerzitu v Austinu, kde měl absolvovat Vědecký program výcviku námořnictva, jehož úspěšné zakončení se rovnalo akademickému titulu bakaláře a znamenalo udělení důstojnické hodnosti.


MIRBEAU, OCTAVE - DENÍK KOMORNÉ

MIRBEAU, OCTAVE

DENÍK KOMORNÉ
(Le Journal d´une femme de chambre)

Svoboda-Libertas, Praha, 1993
preklad Radovam Krátký
obálka Zdeněk Netopil
1. vydanie
ISBN 80-205-0297-1

beletria, román
328 s., čeština
hmotnosť: 313 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

0,50 €

*zlaci* darované THCK

Se jménem francouzského klasika Octava Mirbeaua (1850—1917) je neodmyslitelně spjat Deník komorné, umělecky nejvyzrálejší a nejopravdovější autorovo dílo, známé u nás ze stejnojmenného Buňuelova filmu s Jeanne Moreauovou v hlavní roli. Román je jadrnou výpovědí pohledné služky Celestíny, jež často střídá své zaměstnavatele a leckdy jim musí sloužit i svým krásným tělem. Je současně i kritikou služebnictva, které okrádá a podvádí své pány a přitom napodobuje jejich způsoby a snaží se dostat na jejich úroveň i za pomoci zločinu nebo spoluúčasti na zločinu, což se „přihodí" i Celestině ...



/V./ 28. září

Moje matka zemřela - napsali mi to z domova, dnes ráno dopis přišel.

Ačkoli jsem od matky nedostala nikdy nic jiného než bití, zarmoutilo mě to a já brečela a brečela a brečela.

»Co je to zase za komedii?« řekla mi milostpaní.

»Umřela mi maminka, chudák maminka, je mrtvá,« odpověděla jsem.

Milostpaní na to poznamenala, jako by se nechumelilo:

»To je neštěstí... jenže já vám pomoci nemohu. A rozhodně tím nesmí trpět práce...«

To bylo všecko, ano, úplně všecko.

Dobrým slovem se milostpaní určitě nikdy nezadusí.

Nejvíc na mne v tom neštěstí dolehlo, že jsem spatřovala určitou souvislost mezi smrtí své matky - a vraždou malé fretky. Napadlo mě, že je to trest z nebe a že by má matka nebyla zemřela, kdybych nebyla přiměla kapitána, aby chudáčka Klébera zabil.

Mohla jsem si nakrásně říkat pořád dokola, že maminka umřela dřív než fretka - nebylo to nic platné. Ta myšlenka mě pronásledovala po celý den jako výčitka.

Byla bych tam tuze ráda jela, ale Audierne je tak daleko - dočista až na konci světa.

Nemám také peníze - až dostanu tady plat za první měsíc, budu muset zaplatit zprostředkovací kanceláři - a nezbude mi ani na několik dloužků, které jsem udělala v době, kdy jsem byla na dlažbě.

A pak - proč bych tam vlastně měla jezdit? Bratr slouží na nějaké lodi, asi v Číně, protože o něm nemám už dlouho žádné zprávy, a má sestra Luisa - kdo ví, kde ta teď je - nevím o ní nic. Od té doby, co nás opustila a šla za tím svým do přístavu - do Concarneau. nebylo o ní nic slyšet. Potloukala se tuhle a támhle - čert ví, kde všude. Možná že je v nějakém veřejném domě - možná že je už taky mrtva...

Možná že i můj bratr je už na pravdě boží.

Ano, proč bych vlastně měla tam dolů jezdit? K čemu by mi to bylo dobré? Nemám tam už nikoho a matka mi jistě nic nezanechala. Ta stará veteš a těch pár kousků nábytku, co měla, určitě nestačí ani na její dluhy za kořalku.

Ale stejně je to takové zvláštní. Dokud byla naživu, téměř nikdy jsem si na ni nevzpomněla a nikdy jsem také nezatoužila ji spatřit. Psávala jsem jí jen, když jsem změnila místo, a to proto, aby měla mou novou adresu.

Ona mě vždycky jen tloukla a já z ní byla velmi nešťastná, protože byla věčně opilá. A vida, když jsem se dověděla, že umřela, padá mi zničehonic do duše smutek a já si připadám tak osamělá, jako nikdy předtím.

Všechny mé vzpomínky na mládí jsou naprosto nešetřené - pořád vidím před sebou všechny lidi a věci, mezi nimiž jsem začínala těžká učednická léta života.

Ba ne, je to tak - na jedné straně je moc neštěstí a na druhé straně moc štěstí, svět není spravedlivý.

Pamatuji se, jak jednou v noci - to jsem byla ještě docela maličká - nás probudilo houkání záchranné lodi. Ty signály za bouře na moři a v noci jsou hrozné!

Už den předtím se zdvihl bouřlivý vítr. Přístavní vlnolam byl celý bílý a hrozný - jen několika šalupám se podařilo vrátit se - ti ostatní, chudáci, se octli v nebezpečí.

Matka věděla, že otec loví při pobřeží ostrova Seinu a tak byla poměrně klidná. Doufala, že vplul do ostrovního přístavu, což se už mnohokrát před tím stalo. Přesto ale vstala, když slyšela záchrannou loď. Třásla se a byla celá zsinalá. Zabalila mě narychlo do velkého vlněného šálu a vydala se se mnou k molu. Za námi šla sestra Luisa - byla tenkrát už velká - a můj bratr o něco mladší. Křičeli:

»Panenko Maria! Kriste Ježíši!«

Matka křičela rovněž:

»Panenko Maria! Kriste Ježíši!«

V uličkách bylo plno lidí - ženy, starci a kluci. Na nábřeží doléhal praskot lodí a tísnil se tam dav vyděšených stínů. Na molu se však nedalo vydržet, fičel tam příliš silný vítr, o kamenný teras se


sobota 2. februára 2019

PRÍČINA SMRTI NEZNÁMA

PRÍČINA SMRTI NEZNÁMA
výber svetových kriminálnych poviedok

Smena, Bratislava, 1971
preklad Jozef Petro
ilustrácie Milan Laluha
doslov Ladislav Švihran
prebal Milan Laluha, Ivan Urbánek
1. vydanie v Smene, 9.500 výtlačkov
73-025-71

beletria, próza krátka, poviedky, detektívky, antológia,
276 s., slovenčina
hmotnosť: 346 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: ušpinená, ochmátaný prebal

0,20 € DAROVANÉ THCK

*zlaci*








James Hilton / Dokonalý plán
Stanley Ellin / Dvanásta socha 
Steven Peters / V cele smrti 
Helen Reillyová / Gramofónová vražda 
Roy Vickers / Večera pre dvoch 
Vincent McConnor / Soufflé surprise 
John Dickson Carr / Tretia guľka 
Frank Swinnerton / Noc v Sohu 
Lawrence G. Blochman / Mŕtvi predsa nechodia 
Cornell Woolrich / Prípad reportéra Burgessa

TINE, ROBERT - BEETHOVEN II.

TINE, ROBERT

BEETHOVEN II.
(Beethovens´s 2nd)

Universum, Bratislava, 1994
preklad Nela Blahová
ISBN 80-967111-1-3

film, beletria
128 s., far. fot., slovenčina
hmotnosť: 248 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

0,20 € DAROVANÉ THCK

*zlaci*

Bol raz jeden bernandín, a ten mal všetko, čo si len zaželal. Mal kde bývať, mal sa s kým hrať a každý deň ho čakali nové dobrodružstvá... A potom stretol Missy! Missy je krásna bernardínka, ktorá si získala Beethovenovo srdce. Zamilovaných psov však čakajú na ceste k šťastiu veľké prekážky. Podarí sa Beethovenovi vyslobodiť Missy z rúk chamtivých zloduchov a zachrániť svoje šteniatka?






Ted, Emily a Beethoven pochodovali po jarmoku a prezerali si stánky. Videli výstavku kvetov a zeleniny vypestovanej v záhradách okolo jazera MacDonald -boli tam obrovské červené melóny a tekvice aj nádherné ruže a tulipány veľké ako kávové šálky. Nechýbali ani súťažné stánky - súťažilo sa o všetko možné -o najmilšie bábätko, najvyššieho muža, najškaredšiu mačku. A jedna takáto súťaž padla do oka Beethovenovi - priam ho fascinovala.

Za dlhým stolom na provizórnom pódiu sedel výkvet obrovských chlapov a ešte väčších psov - bol tam ovčiarsky pes, vlčiak a doga.

„Ten pes ale vyzerá hladný,“ oslovil Teda jeden z mužov a ukázal na Beethovena. „Ideš ho prihlásiť?“ „Prihlásiť?“ nechápavo sa spýtal Ted. Muž mu ukázal ceduľu s nápisom: „Súťaž! Pes a pán! Kto zhltne najviac hamburgerov? Prvá cena 200 kg potravy pre psov.“ „Čo to má znamenať?“ spýtala sa Emily.

„Je to súťaž v jedení,“ vysvetľoval muž. „A súťaží pes so svojím pánom.“

Ted sa obrátil k sestre. „Čo ty na to?“

„Chceš povedať — Beethoven a ocko?“

„Trafila si klinec po hlavičke!“

George Newton nemal najmenšiu chuť zúčastniť sa v súťaži, ale celá rodina ho násilím dovliekla k stánku.

„Ale, ja teda neviem..

„Neblázni,“ prehovárala ho Alice. „Bude to švanda.“

„Podľa vás bude švanda, keď zo seba urobím blázna?“

„Áno,“ vyhlásili Alice a Ryce jednohlasne.

„Veď si vravel, že si hladný,“ pridala sa Emily.

A práve vtedy zachrchlal miestny rozhlas. „Účastníci súťaže ’Kto zhltne najviac hamburgerov?’ nech sa hlásia v stánku!“

„Počul si, ocko?“ zvolala Emily.

„Ale ja nechcem...“ bránil sa George.

„George, uvedom si, že to deti raz budú rozprávať tvojim vnúčatám!“

„Tak dobre, dobre...“

Konkurencia vyzerala veľmi nebezpečne. Súťažiacich usadili za stôl a psi sedeli pri nich na dlážke. Jeden z rozhodcov vyšiel na pódium a pristúpil k mikrofónu.

„Dámy a páni, vitajte na našej každoročnej súťaži ’Kto zhltne najviac hamburgerov?’. Ako viete, dnes sa koná už po siedmy raz! A teraz naši súťažiaci. Tím číslo jeden - Barry Mondello a Ringo!“

Spoza stola vstal vysoký tučný chlap a zdvihol labu huňatého ovčiaka. Obecenstvo oboch nadšene pozdravilo.

„Tím číslo dve - seržant Arthur Lewis a Wolfgang!“ Davu sa predstavil telnatý námorník a zdvihol labu svojho mocného vlčiaka.

„Súťažný tím číslo tri tvoria minuloroční víťazi - Tree MacKinnon a Čeľuste!“

Ozval sa búrlivý potlesk. Tree sa pyšne postavil a zdvihol labu obrovitej dogy. Psisko sa vystrelo na zadných nohách - a vysvitlo, že je takmer také vysoké ako jeho pán.

„Tak ako, Tree? Ste hladní?“ spýtal sa rozhodca.

„Umierame od hladu!“ zreval Tree MacKinnon.

„Výborne! A napokon tu máme Georgea Newtona a Beethovena.“

Alice a decká tlieskali, až ich ruky rozboleli.

„Okej,“ povedal rozhodca, „prineste hamburgery!“



SEKEROVÁ, DRAHOMÍRA - POPISNÍK ZOTAVOVEN VÝBĚROVÉ REKREACE ROH

SEKEROVÁ, DRAHOMÍRA

POPISNÍK ZOTAVOVEN VÝBĚROVÉ REKREACE ROH

Práce, Praha, 1986
obálka Karel Šejna
1. vydanie, 50.000 výtlačkov

turistika, hotely
240 s., čeština
hmotnosť: 250 g

mäkká väzba
stav: dobrý

1,90 € PREDANÉ

*zlaci*






HOTELY A UBYTOVANIE V SLOVENSKEJ REPUBLIKE 1998

HOTELY A UBYTOVANIE V SLOVENSKEJ REPUBLIKE 1998
HOTEL GUIDE  - THE SLOVAK REPUBLIC - 1998

Hepex - Slovakia, Komárno
ISBN 80-967712-3-X

turistika, ubytovanie, sprievodca,
408 s., slovenčina, nemčina, angličtina
hmotnosť: 738 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,00 €

*zlaci*





ADAMEC, VLADIMÍR - LYŽIARSKE STREDISKÁ NA SLOVENSKU

ADAMEC, VLADIMÍR

LYŽIARSKE STREDISKÁ NA SLOVENSKU

Šport, Bratislava, 1984
obálka Peter Pospíšil, Ladislav Šemšej
1. vydanie, 12.000 výtlačkov
77-008-84

šport, lyžovanie
184 s., slovenčina
hmotnosť: 132 g

mäkká väzba, malý formát
stav: dobrý

1,50 € PREDANÉ

*zlaci*

Za posledných niekoľko rokov sa u nás lyžovanie stalo masovým športom a vyhľadávanou formou zimnej rekreácie. V súčasnosti je v ČSSR okolo 3 miliónov vyznávačov tohto „bieleho športu“ a ich počet neustále rastie.

Preto po takmer tridsiatich rokoch (r. 1956 vyšla vo vydavateľstve Osveta publikácia „Lyžiarske terény na Slovensku") prichádzame opäť s pokusom podať tejto širokej lyžiarskej verejnosti komplexnú informáciu o možnostiach lyžovania v SSR. Vybrali sme 50 lyžiarskych stredísk, medzi ktorými sú ako najvýznamnejšie, tak aj málo známe a zatiaľ menej navštevované strediská — a práve o oboznámenie lyžiarskej verejnosti s nimi nám ide.

Publikácia poskytuje nielen údaje týkajúce sa lyžiarskych zjazdových, bežeckých a turistických terénov, tratí a horských dopravných zariadení, ale aj informácie o polohe, prístupoch, ubytovaní, stravovaní, horskej službe a iné. Informuje tiež o možnostiach pestovania iných športov v mieste a na jeho okolí a o možnostiach kultúrneho vyžitia a zábavy.

Príručka obsahuje údaje podliehajúce častým zmenám a k niektorým zmenám môže dôjsť i počas tlače. Prosíme čitateľov, aby tútu skutočnosť pochopili. Uvítame aj každú informáciu o zmenách, ktoré medzičasom nastali, aby sa mohli premietnuť v ďalšom vydaní publikácie.








PRAVIDLÁ SLOVENSKÉHO PRAVOPISU

PRAVIDLÁ SLOVENSKÉHO PRAVOPISU
s pravopisným a gramatickým slovníkom

Slovenská akadémia vied, Bratislava, 1971
11. zrevidované vydanie, 130.000 výtlačkov
71-009-70

gramatika, jazyky, jazykoveda,
424 s., slovenčina
hmotnosť: 539 g

tvrdá väzba
stav: dobrý

0,10 € DAROVANÉ THCK

*zlaci*






ŤAŽKÝ, LADISLAV - AMENMÁRIA

ŤAŽKÝ, LADISLAV

AMENMÁRIA
Samí dobrí vojaci

Smena, Bratislava, 1964
edícia Štafeta
prebal a ilustrácie Vincent Hložník
1. vydanie, 8.000 výtlačkov
73-187-64

beletria, román
600 s., slovenčina
hmotnosť: 546 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

2,40 € PREDANÉ

*zlaci*

Skúsenosť, buď pozdravená ľudská skúsenosť, skrz ktorú podáva ruku človek človeku ponad hory a rieky a soľné púšte, ale aj ponad stáročia, pošliapané zástavy a hromady zabitých. Skúsenosť je majster nad majstrami; je to odpaľovacia rampa, z ktorej sa vypúšťajú sondy do ľudského vesmíru. A chvíľa, v ktorej je človek plný skúsenosťou tak, že ju musí vysloviť, je chvíľou zrodenia.

Taký je prípad Ladislava Ťažkého a jeho vojnovej prózy. Je to nekaždodenná, čudná próza; je to aj čudná vojna a čudní vojaci. Chlapci z takmer bezmenného národa, vytrvalo stíhaného históriou pre jeho malosť, pre jeho vonkajšiu a vnútornú biedu, ba aj pre jeho zemepisnú polohu, vedú svoju malú vojnu v rámci veľkej vojny. Stratení v stepi hľadajú vo svojom vlastnom svedomí. Je tu skutočná križovatka poľných ciest, hlboko zoraných pásmi tankov, s tabuľkami, smermi a číslami útvarov; je to súčasne dejinná križovatka. Každý sa musí rozhodnúť, lebo v tej chvíli sa rozhoduje národ a o národe. A akokoľvek je Ťažkého výpoveď prostá, obyčajná, každodenná, má všetko v jeho próze — ani nie tak z vôle autora ako z vôle histórie — aj iné, zobecňujúce, symbolické značenie.

Je to zložitý, mnohoznačný obraz vojny. Môžete pri tom obraze myslieť na Remarqua, ale aj na — Haška. A nie je to len próza o vojne. Je tu aj večný problém zrážky mladosti, plnej vnútornej pravdivosti a ilúzií so surovým, a nie veľmi pochopiteľným svetom skutočných vzťahov: je to aj próza o mladosti. Nič sa tu neskrýva a nezakrýva, nič sa tu neretušuje, nič sa tu netvári, všetko je také, aké je, a nie také, aké by malo byť: oj preto — nielen preto — je to výborná próza.










Nepmanov opičí cirkus

Matúš prekvapene zastal, pritiahol pätu k päte a pozdravil, riadne podľa predpisu. Hurhaj v izbe na chvíľku stíchol, lebo za Matúšom stál sám Nepman a prítomní vedia, kedy majú stíchnuť, poznajú to podľa výzoru jeho tváre, podľa pohľadu. Vedia aj to, že keby sa Nepmanovi niečo znepáčilo, všetkých jednoducho vyženie, vyhádže, stalo sa to už aj dôstojníkom. Nepman Jano Hološko z Fajnorovej nehľadí na zlato, vie veľmi dobre, že zlato na dôstojníckych golieroch je nepravé, že vo vojne je pravé zlato (koľko hviezdičiek by mohol narobil zo zlata, ktoré má?) múka, ktorá sa aj na Ukrajine predá za zlato, za múku sa dajú robiť aj pijatiky, za zlato sa kúpi aj zlato na výložky, páni dôstojníci to vedia najlepšie. Páni dôstojníci vedia aj to, že dobrá hostina, bohovská žranica a pijatika je lepšie ako šarža na golieri, preto uznávajú jedine ju a jej stvoriteľa za najvyššiu šaržu v tomto zabudnutom prístave.

Predstavujem vám krajana, páni oficieri. Rozumeli ste? Viete vy, čo je to krajan, páni oficieri?

Sem s ním!

Najprv všetci vstal a pekne pozdravil krajana! Tak, bude to?! Neskoro, ale predsa. Pozri Matúš, zdravia ako opice v cirkuse. To je môj opičí árkus, Matúš. — Nepman sa rozrehotal, až ho schytil kašeľ.

Matúš sa obrátil k Nepmanovi, chcel by niečo povedal, je to nepríjemné, takýmto žartom Matúš nemôže rozumieť, sú to predsa len dôstojníci... Alebo si Jano Hološko chce robil psinu aj z krajana? To teda nie..!

Dôstojníci vstávajú a sekajú opätkami pozor.

Tak, to je ono, sadnúť a žrať ďalej, opice!

Hološko sa rehoce. Teda predsa to bol žart, iné to nemohlo byt, dôstojník je dôstojník aj na fronte, a ešte viac za frontom.

Hurá! Hurá! Nech žije Nepman!

Jano Hološko chytil Matúša za ruku, pošepol mu: — To ma tak prezývajú, hovädá, ale ja sa na nich... Aj tak sú to len opice, hladné a smädné opice, robia, čo im rozkážem, aspoň sa mám na čom zabával. Raz á prepijú rozumy, prežerú bachory, to im dokážem, opiciam.

Potom sa pilo do večera. Večer Nepman rozkázal priviesť balalajkárov, dve harmoniky, a začala sa zábava. Hudobnici, traja mládenci a dve dievčatá, poznali Nepmana. Jediný on, Nepman smel dievčatá bozkávať, oblapkávať, jedine on smel tú krajšiu prevaliť na diván a ostať s ňou chvíľku ležať a šepkať jej do ucha — čertvie, čo jej šepkal — a opice sa rehotali. Matúšovi sa krútila hlava, v rume narastala túžba byť dobrým vojakom, predsa ...to je predsa svinstvo! To by si Jano Hološko doma nemohol dovoliť, to by mu dievka dala, jej bratia by ho zaklali, svinstvo, tu pred ľuďmi sa miesiť na kvetovanom diváne na dievčati. Niet tu dobrých vojakov?

Matúš skočil k divánu, schmatol Nepmana - Jana Hoľošku za opasok a hodil na dlážku. — Nebuď hovädo, Jano..! — Matúš to povedal skoro pošepky, hoci chcel velmi zakričať. Hlas mu zlyhal, bol velmi vzrušený.

Harmonikárka sa rozchichotala, zapišťala: duračik, a dôstojníci sa zase rozrehotali. Och, takto sa už dávno nezabávali. To teda nie! Nepmana ešte nikto nestiahol z harmonikárky. Z toho by malo niečo byť. Nepman by toho zelenáča mal vyfliaskať, nakopať a vyhodiť. To by mal, aspoň by bola psina.

Ty što? — vysmieva sa harmonikárka Matúšovi. — Ty durak?

Hostia majú prednosť, to som mal vedieť. Máš pravdu, Matúš, hovädo som, zabiť a zakopať, hovädo! — Nepman znovu prevalil harmonikárka na diván a hodil na ňu Matúša. V izbe sa ozval ešte väčší rehot, muzikanti spustili tuš a Nepman sa prehýba v pase a zachádza smiechom.

Harmonikárka oblapila Matúša okolo pliec, pritisla na seba a bozkala na ústa. Z úst jej páchol rum, ale Matúš ho necítil, lebo aj on páchol rumom. Cítil len ženské telo, niečo sa v ňom ozývalo. Cítil, ako sa harmonnikárke dvíhajú prsia, cítil jej stehná. Obliala ho páľava. Potom rehot ustal, muzika zatiekla a Matúš v tej chvíľke už necítil nič, okrem hanby. Vstal a videl, ako sa na ňom kochajú všetky opice. Vybehol na dvor. Počul ako z izby u Nepmana zaburácal do neskorej noci rehot, pažravý rehot opitých opíc.

Utekal ďalej do tmy, a z rehotu bolo počuť volanie: — Matúš, Matúš! Kde si? To nič, to bola len sranda!—Ale Matúš utekal od toho hlasu. Vrátil sa k desiatnikovi Bugárovi. Ráno všetko vyrozprával Jožovi a Nastasii. Jožo sa na tom smial a Matúšovi sa zdalo, že sa podobá opici, ožratým dôstojníkom, len Nastasia sa nesmiala, Nastasia sa pustila do tichého plaču. Jožo sa až potom prestal smiať.

Tu si musíš na všeličo zvyknúť, kamarát, — povedal, —



URBÁNEK, FERKO - KAMENNÝ CHODNÍČEK

URBÁNEK, FERKO

KAMENNÝ CHODNÍČEK
veselohra so spevmi v troch dejstvách

Ústredie slovenských ochotníckych divadiel
Matica slovenská, Turč. Sv. Martin, 1947
edícia Divadelná knižnica (73)
4. vydanie

divadelné hry
64 s., slovenčina
hmotnosť: 46 g

mäkká väzba, malý formát
stav: lepená, ošúchaná

2,50 € PREDANÉ

*zlaci*