SAPFO - Z PÍSNÍ LÁSKY

SAPFÓ

Z PÍSNÍ LÁSKY

Fr. Borový, Praha, 1945
preklad Ferdinand Stiebitz
obálka F. Muzika
edícia Pantheon (10)
definitívne vydanie
úvod o Sapfo - Ferdinand Stiebitz
Poznámky
Zoznam preložených zlomkov
Zoznam vyobrazení

literatúra staroveká, poézia, podpis prekladateľa
152 s., 4 reprodukcie antických kresieb, čeština
hmotnosť: 224 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, na druhom patitule podpis s datovaním od prekladateľa, dobový výstrižok z novín

NEPREDAJNÉ

*H-6-2*

„Když trácké ženy usmrtily Orfea a roztrhaly jeho tělo, hlava a lyra, vhozené do řeky Hebru, odpluly do moře; a mořské vlny zanesly ta ústa, z nichž tryskal za živa tak čarovný zpěv, i s kouzelným nástrojem k ostrovu Lesbu. Tam byla hlava i lyra uložena do hrobu. A od té doby zpívali slavíci lesbičtí nejkrásněji."

Před půl třetím tisíciletím žila na ostrově Lesbu básnířka Sapfo, jež ráda zpívala o lesbických slavících, básnířka, v jejíchž melodických verších jako by zněla ozvěna hudby Orfeova kouzelného nástroje i jeho čarovného, podsvětní mocnosti přemáhajícího zpěvu. Není toho mnoho, co se nám dochovalo po staletích a tisíciletích z jejího slovesného odkazu, ale i to chudé torso, sestávající z úryvků a zlomků básní i písní, svědčí o osobnosti nad jiné silné, o pěvkyni bohy vskutku požehnané. Každá ta sloka, verš nebo pouhý Jeho útržek jsou toho dokladem nad jiné průkazným a v slovesném odkaze celé antiky bychom sotva nalezli něco tak lyricky bezprostředně silného, citově vroucího i básnicky nevšedního. I z nepatrných útržků jednotlivých básni nebo veršů můžeme vnímat jedinečnost osobnosti, jež před dávnými věky naučila mluvit milující duši a jež veršem vyjádřila tajemnou řeč srdce, do něhož vstoupila láska. Znamenitý znalec a povolaný tlumočník antických básníků, prof. Dr. Ferdinand Stiebitz, sebral a utřídil všechny ty básně, písně a zlomky, připínající se k Sapfinu jménu, v celek, který pod názvem Z písní lásky vychází jako další svazek druhé řady Pantheonu. Uveden jeho pronikavou a zasvěcenou studií o Sapfě, její době a díle, podává nám v mistrovském přetlumočení a výrazném přebásnění všechno, co je charakteristické a pro poznání osobnosti i poesie velké starověké básnířky důležité.

Řecká básnířka S a p f o, jež působila kolem r. 600 př. Kr. na ostrově Lesbu, desátá Musa podle jednoho epigramu přičítaného Platonovi, náleží mezi nemnohé evropské básnířky světového formátu. Ani pomluva, která se připojila k jejímu jménu, ani věky, které byly nespravedlivé k jejímu básnickému odkazu a zachovaly z něho jen ubohé trosky, nemohly zahladit její slávu pěvkyně bohy požehnané a její dílo, v slovesném odkazu antiky Jedinečné. Tak mnoho nám chybí k tomu, abychom jí plně porozuměli. Neznáme podrobněji dějiny její doby v její maloasijské vlasti, které jsou pozadím jejího působení. Málo toho víme z jejího života, který jistě byl aspoň nějaký čas velmi pohnutý. O nápěvech a hudebním doprovodu jejích písní nemáme ani zdáni. A z jejich písní se kromě jediné úplné zachovaly pouhé zlomky a zlomečky. Ale každé její slovo, které nám zachránila náhoda, je svědectvím její velké básnické osobnosti. Byla to žena, jež první naučila mluvit milující duši. Zlomky z jejích básní ukazují velkou znalkyni lidského srdce a velkou umělkyni slova. Při vší prostotě jejího výrazu a při omezenosti jejích představ, jež se pohybují v kruhu líbezné ženské společnosti sloužící Musám, Afroditě a Heře, jsou její písně výtvory, které budou i ve svých troskách stále budit podiv jako trosky řeckých chrámů. Tato knížka, nesoucí název Z písní lásky, přináší úvodem obraz Sapfiny lidské a umělecké osobnosti, překlad všech jejích zlomků jen poněkud významných a překladatelovy básnické evokace podnícené Sapfinými zlomky.

(výstrižok z (?) Lidové listy, 1.4.1945)

Kniha antické poesie

Ve velkolepé křivce vždy znovu a znovu se vracejí básníci všech věků k podivuhodné básnířce řeckého starověku, k Sapfě, této desáté Muse, jak (tito skvělou obyvatelku Lesbu nazval sám Platon. Zlomky její poesie so objevují v překladech u všech národů a reminiscence na klasickou poesii, jak ji vytvořil heroický pathos homérske tradice, jsou takřka vždy v obdivné závislosti na lyrice Sapfině. K nám nejnověji uvádí celý básnický půvab Saphin dr. Ferdinand Stiebitz, tlumočník řccko-římské básnické klasiky nad jiné povolaný, v knize nazvané klasicky jednoduše a vznosně »Z p í sn i   l á s k y«. V široce založené úvodní studii Stiebitz vykresluje jemným kritickým perem jak lidský, tak umělecký portrét básnířky, rýsuje současně i rozdílnost této umělkyně od jejích básnických současníků, spočívající v subtilní umělecké graciése, osobní aristokratičnosti a intimní lyričnosti její poesie. Delikátně se dotýká i známého erotického problému, jenž podle některých literárních historiků vrhal na tuto lesbickou pěvkyni stín amorality a mimořádnosti. Dílo Sapfino, jistě velmi rozsáhlé, jak lze souditi podle některých jiných historických dokumentu, se zachovalo jen v troskách, jejichž vznešená krása dává tušiti, jak podivuhodným asi bylo Saphino dílo ve svém celku. Stiebitz s hlubokou básnickou niterností převádí jak delší básnické zlomky Sapfiny, tak i jednotlivé verše, které jako vypadlé nádherné zlomky monumentální básnické fresky se nám zachovaly a které přesto jako by nás "přenášely do tichých zahrad, na jejichž měkkých trávnicích tančí vláčnými pohyby dívky v splývavých řízách a s květy ve vlasech, v jejichž zákoutích si důvěrná srdce šeptají o dívčích tužbách, zatím co panenské hlasy kdesi ztlumeně zpívají písně o kráse, mládí a lásce". Takřka výhradním motivem Sapfiných básnických zlomků je, jak známo, láska, eros, ale Sapfo neobkličuje svými zpěvy lásku erotickou jen jako takovou, nýbrž vidí ji v nádherné stavbě starořeckých náboženských a heroických mythů, legend a pověstí, její poesie není vášnivým vzýváním k lásce, nýbrž snovou meditací, jemným předením kouzelné oslavy všeho krásného. Tak se knihou Stiebitzovou rozšiřuje nejen řada našich zdařilých převodů z řecko-latinské poesie, nýbrž dostává se do rukou těch, kdož milují poesii a v ní nalézají tiché spočinutí, knihy plné básnické krásy a slávy. Knihu vydalo nakladatelství Fr. Borový v Praze. Grafická stránka byla svěřena F. Muzikovi. MK

IV

Já marně čekala do pozdní půlnoční chvíle. 

Když vycházel měsíc a prsty bělostnými 

mé pohladil rty, jež polibky tušenými

 se chvěly, a pohladil ňadra a lokty mé bílé 

a bledého stříbra mi nasypal do lící, 

já v úzkosti čekala tebe. Noc plynula svatá, 

a skryl se vyhaslý měsíc, i Plejády zhasly, 

a půlnoc přišla a kráčela zšeřelou ložnicí, 

v níž sama jsem ležela,

úzkostným tušením jata: 

žár ztavil mé údy,

jež mrazivou touhou se třásly

 — a já byla sama!

Sama, ó Afrodito, dnes ležeti bude Sapfo,

když zapadl měsíc a Plejady pohasly 

a výkřiky v neznámých záchvěvech

sténá zem!

A pouze Spánek, jenž k lůžku

snad přiletí, užaslý, 

té noci bude mým jediným milencem ...

AMMIANUS MARCELLINUS - SOUMRAK ŘÍMSKÉ ŘÍŠE

AMMIANUS MARCELLINUS

SOUMRAK ŘÍMSKÉ ŘÍŠE
(Ammiani Marcellini Rerum gestarum libri qui supersunt

Odeon, Praha, 1975
edícia Živá díla minulosti (74)
preklad Josef Češka
obálka Zdeněk Sklenář
1. vydanie, 15.000 výtlačkov
Predhovor "Výmluvný svědek pozdní antiky" - Josef Češka
"Historický úvod místo ztracených knih" - Josef Češka
Register s poznámkami, Obrazová príloha, Mapa,
Zoznam konzulov v rokoch 353-378
Zoznam obrazových príloh, Obsah

 literatúra staroveká, história,
568 s., čeština
hmotnosť: 650 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: výborný, na frontispice podpis majiteľa

8,90 € PREDANÉ

*H-TV-2*

V době úpadku římského impéria je autor Soumraku římské říše jediným historikem, který se může měřit se spisovateli předchozích údobí latinské literatury. Ammianus Marcellinus žil ve 4. století n. 1. a pocházel z řecké rodiny usazené v syrské Antiochii, kolébce jiného jeho významného současníka — starověkého řečníka Libania. Sloužil jako důstojník v římském vojsku v Orientu a později v Miláně. Tam poznal zblízka život na císařském dvoře, seznámil se s mladým Julianem Apostatou a zúčastnil se jeho vítězného tažení proti Germánům, později pak i nezdařilé císařovy výpravy proti Parthům. Marcellinus je právem pokládán za nejlepšího římského historika po Tacitovi. Ve svém díle vypsal dějiny římské říše od doby, kterou končí dílo Tacitovo. Zachovala se nám z něho nejcennější část, v níž se popisují události, jichž byl autor sám svědkem. Uvádí nás do zákulisí Constantiova dvora, zpravuje nás o urputných bojích o trůn, jehož nápadníci se neštítili sebekrutějších zločinů, o mohutných bitvách, obléhání měst a soukromém životě vládců. Ammianus Marcellinus líčí události a postavy s velkým psychologickým uměním a nad Tacita vyniká značnou objektivností. Byl pohan a s křesťanstvím nijak nesympatizoval, i když uznával, že může být protiváhou nezřízených mravů pozdně římské společnosti. Miluje zeměpisné a přírodovědecké odbočky a nadšeně vykládá o nebeských tělesech, o technických vynálezech, popisuje podrobnosti ze zoologie a botaniky. Přítomné vydání poprvé umožňuje čtenáři poznat dílo, z něhož byly dosud do češtiny přeloženy jen nepatrné výňatky.

Chvějíce se strachem, rozprchli se na všechny strany, a poněvadž se jejich nezkrotný vztek zmírnil, stěhovali spěšně své rodinné příslušníky i majetek do větší vzdálenosti. Hned po odstranění veškerých překážek byl položen most, a dříve než to mohly vzrušené kmeny tušit, bylo vidět na barbarském území římské vojáky, jak procházejí bez plenění Hortariovým královstvím.

Jakmile však stanuli v zemích králů tehdy ještě nepřátelských, postupovali středem odbojného území, všechno pálili a drancovali. Po vypálení oplocených chatrčí a po pobití spousty lidí bylo vidět, jak četní barbaři padají a jiní prosí o milost. A když se dospělo ke krajině zvané Capellatii nebo Palas, v níž hraniční kameny vyznačovaly pomezí římské a burgundské, byl zřízen tábor. Stalo se tak proto, aby mohli být přijati, aniž by pociťovali strach, rodní bratři a králové Macrianus a Hariobaudus, kteří uvědomujíce si, že se k nim blíží zkáza, přišli se sklíčenou myslí

prosit o mír. Po nich se dostavil hned také Vadomarius, jehož sídlo bylo naproti Rauraku. Poněvadž předložil psaní císaře Constantia, vřele ho doporučující, dostalo se mu patřičně vlídného přijetí, neboť byl kdysi augustem vzat pod ochranu římského státu.

Macrianus, uvedený se svým bratrem mezi orly a prapory, žasl nad pestrou nádherou zbraní i statných mužů, neboť to viděl poprvé, a prosil za své lidi. Vadomarius pak, uvyklý na naše vojáky, ježto byl na hranicích naším sousedem, obdivoval sice okázalou a skvělou výzbroj, ale přitom si vzpomínal, že podobné

věci vídával od útlého mládí. Po dlouhé úvaze a poradách byl se souhlasem všech povolen Macrianovi a Hariobaudovi mír, kdežto Vadomariovi, který si chtěl zajistit vlastní bezpečnost a zároveň přišel jménem poselstva jako přímluvčí prosit o mír pro krále Uria, Ursicina a Vestralpa, se zatím nemohla dát odpověď, aby vzhledem k své vrtkavosti barbaři po odchodu našich vojáků nesebrali nové síly a aby mír, jehož dosáhli prostřednictvím

druhých, nepovažovali za málo závazný. Ale i oni poté, co bylo spáleno jejich obilí i příbytky a mnoho jich bylo zajato i pobito, poslali vyslance a prosili tak, jako by se toho sami dopustili vůči našim, načež získali mír za podobných podmínek; v nich se ovšem nejvíce naléhalo na to, aby vrátili všechny zajatce, které při svých častých nájezdech uchvátili.

Zatímco se v Gallii péčí nebes dostávaly poměry do pořádku, byly na augustově dvoře rozvířeny převratné události,

z jejichž malicherných počátků vzešel žal a nářky. V domě Barbationa, tehdejšího velitele v hodnosti generála pěchoty, vytvořily včely nápadně velký roj, a když se znepokojen radil o této věci se znalci předzvěstí, odpověděli mu, že se ohlašuje velké nebezpečí, vycházejíce zřejmě z toho předpokladu, že tyto létající tvory lze z obydlí, jež si vystavěli, a od bohatství, jež nashromáždili, vypudit jen kouřem a hřmotným zvukem činelů.

Barbatio měl manželku jménem Assyria, nijak mlčenlivou ani chytrou. Když vytáhl s vojskem do pole připomínaje si v mnohonásobných obavách, co mu bylo předpověděno, tu manželka v návalu ženské pošetilosti poručila v nevhodnou dobu služce, kterou získala ze Silvanova majetku a jež se vyznala v tajném písmu, aby jí napsala pro manžela dopis. V něm ho takřka plačky zapřísahala, aby po blížící se Constantiově záhubě, až se on sám, jak doufá, chopí vlády, jí neopovrhl a nedal přednost manželství s tehdejší císařovnou Eusebií, vynikající nad mnohé ženy svou krásou.

Tento dopis co nejtajněji odeslala. Avšak služka si opsala, co jí paní nadiktovala, a když se pak všichni vrátili z tažení, utekla v první fázi nočního klidu i s opisem k Arbitionovi. Přijal ji dychtivě, načež mu odevzdala list. Arbitio udání uvěřil, a jak už byl pohotový v obviňování, předložil je císaři. Podle zvyku se té záležitosti nedopřálo ani potřebného času, ani klidu, a když se Barbatio přiznal, že dopis obdržel, a když byla jeho žena pádným důkazem usvědčena, že jej napsala, byli oba popraveni stětím.

Po jejich potrestání se rozvinula dalekosáhlá vyšetřování a stíháni byli viníci i lidé nevinní. Mezi nimi byl spolu s mnoha jinými, jako by byl zasvěcen do spiknutí, několikrát mučen i Valentinus, tribun protektorů a předtím primicerius; ale vyvázl živ, poněvadž o tom, co se událo, vůbec nic nevěděl. K odškodnění za nespravedlnost i nebezpečí si vysloužil hodnost provinciálního velitele v Illyriku.

Barbatio byl ovšem domýšlivý hrubec, nenáviděný mnoha lidmi. Když velel za Caesara Galia gardovým protektorům, počínal si podle a proradně, a když se po Gallově záhubě povznesl k vyšší vojenské hodnosti, vymýšlel rovněž různé lži proti caesaru Julianovi, a ač ho za to dobří lidé proklínali, žvástal před nastraženýma augustovýma ušima mnoho hrůzných nařčení. Zajisté neznal moudrý výrok starého Aristotela, který posílaje svého žáka a příbuzného Kallisthena ke králi Alexandrovi, přikazoval mu nejednou, aby před mužem, jenž má na špičce ... 

ARTHUR, ROBERT - ZÁHADA ZELENÉHO STRAŠIDLA

ARTHUR, ROBERT

ZÁHADA ZELENÉHO STRAŠIDLA
(Alfred Hitchcock and Three Investigators in The Mystery of The Green Ghost)

Mladé letá, Bratislava, 1975
séria Alfred Hitchcock a Traja pátrači (4)

preklad Svetlana Mrlianová-Marušiaková

ilustroval Jozef Cesnak
2. vydanie, 11.000 výtlačkov

knihy pre deti, záhady, detektívky,
136 s., slovenčina
hmotnosť: 276 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

6,90 € PREDANÉ

*H-2-1*

UPOZORNENIE PRE ČITATEĽA! Nechcem nikoho strašiť, ale pokladám si za povinnosť upozorniť vás, že na nasledujúcich stranách sa stretnete, ako už názov knihy naznačuje, so zeleným strašidlom. Okrem strašidla stretnete sa tu aj so zvláštnymi perlami a so psíkom, ktorý nehrá v príbehu nijakú úlohu, pretože vôbec nič nerobí. Alebo hrá? Nerobiť nič je niekedy rovnako dôležité, ako urobiť niečo. O tom ešte bude treba porozmýšľať.

Mohol by som vám povedať o mnohých ďalších nezvyčajných udalostiach, vzrušujúcich dobrodružstvách a napätých situáciách, s ktorými sa stretnete, ale viem, že si ich prečítate radšej sami. Uspokojím sa teda s tým, že uvediem Troch pátračov, ako som im to sľúbil.

Uvádzam ich už po štvrtý raz a musím sa priznať, že v prvých prípadoch som o nich veľmi pochyboval. Teraz sa mi však Jupiter Jones, Bob Andrews a Peter Crenshaw celkom zapáčili. Myslím, že vám budú dobrými spoločníkmi na večer záhady, dobrodružstva a napätia.

Títo traja chlapci si založili spolok Troch pátračov a vo voľnom čase riešia všetky možné záhady, s ktorými sa stretnú. Žijú v Rocky Beach, v Kalifornii, v meste na pobreží Tichého oceánu, niekoľko kilometrov od Hollywoodu. Bob a Peter bývajú u rodičov a Jupiter býva so strýkom Titusom Jonesom a tetou Matildou Jonesovou, ktorí vlastnia a vedú Jonesov bazár, skvelú zberňu, kde človek nájde skoro všetko.

V tejto zberni stojí na dvore asi deväť metrov dlhý obývací príves, ktorý sa poškodil pri nejakej nehode a ktorý sa Titusovi Jonesovi nikdy nepodarilo predať. Dovolil Jupiterovi a jeho priateľom, aby si z neho urobili moderný Hlavný stan pre svoj podnik. Je v ňom malé laboratórium, tmavá komora a kancelária so stolom, písacím strojom, telefónom, magnetofónom a mnohými príručkami. Celé zariadenie pozostáva z vecí, ktoré sa dostali do zberne a ktoré si Jupiter s chlapcami prerobili.

Hans a Konrád, silní plavovlasí bratia z Bavorska, ktorí pracujú v zberni ako pomocníci, na Jupiterovu žiadosť upravili hromady odpadu okolo prívesu tak, aby ho zvonka nebolo vidieť. Dospelí naň zabudli. Vedia o ňom len Traja pátrači. A aby sa tajomstvo neprezradilo, chodia do Hlavného stanu tajnými vchodmi.

Najčastejšie používajú ako vchod Tunel č. 2, ktorý tvorí dlhá pokrivená železná rúra, ktorá vedie z ich dielne čiastočne pod zemou, pod odpadom a pod Hlavným Stanom. Keď sa ňou preplazia, dostanú sa do Hlavného stanu cez sklápacie dvere. Existujú ešte iné vchody, ale o tých si pohovoríme, až keď sa k nim dostaneme.

Na väčšie vzdialenosti majú chlapci k dispozícii pozlátený rolls-royce aj so šoférom. Toto auto, ktoré môžu používať tridsať dní, vyhral Jupiter v súťaži. Ináč používajú svoje bicykle a dakedy sa zvezú s Hansom alebo Konrádom na niektorom z nákladných áut, patriacich zberni.

Jupiter Jones je územčistý, svalnatý a trochu bacuľatý. Zlé jazyky o ňom hovoria, že je tučný. Má okrúhlu tvár a často nahlúply výraz. Ale to je len taktický trik. Skrýva sa za ním prenikavá inteligencia. Jupiter má výbornú pamäť a je na to dosť pyšný. Má veľa dobrých vlastností, ale prílišná skromnosť medzi ne nepatrí.

Peter Crenshaw, vysoký, hnedovlasý a svalnatý, vyniká telesnou zdatnosťou. Je Jupiterovou pravou rukou pri stopovaní podozrivých osôb a pri iných nebezpečných podujatiach.

Bob Andrews je útlejší, má svetlejšie vlasy a viacej ho priťahuje štúdium. Hoci je veľmi odvážny, má na starosti predovšetkým záznamy a výskum. Je zamestnaný na polovičný úväzok v miestnej knižnici, kde môže pre Troch pátračov získať veľa informácií.

Všetko toto som vám povedal, aby som nemusel rušiť nasledovné rozprávanie opakovaním informácií, ktoré niektorí z vás už možno poznajú, ak čítali o predchádzajúcich prípadoch pátračov.

V každom prípade, vpred! Zelené strašidlo sa už práve chystá vykríknuť!

ALFRED HITCHCOCK

Štvrtá kapitola

Nečakaný telefonát

Nasledujúci deň Peter v Hlavnom stane vystrihovala novín články a obrázky a Bob ich lepil do veľkého výstrižkového albumu. Pánovi Andrewsovi sa nepodarilo zabrániť, aby sa príhoda so zeleným strašidlom na Zelenom panstve v Rocky Beach nedostala na verejnosť.

Sama príhoda so strašidlom by asi nenarobila taký veľký rozruch. Ale keď potom objavili tajnú miestnosť a kostru Greenovej manželky, ktorá mala na krku šnúru povestných perál — boli toho hneď plné noviny.

Novinári teraz vynášali na denné svetlo celú históriu Mathiasa Greena. Písali vo svojich článkoch, že bol nebojácnym kapitánom, ktorý obchodoval s Čínou, vedel čeliť každej búrke a nebál sa nijakých prekážok.

Objavili, že bol osobným priateľom a poradcom niekoľkých mandžuských šľachticov a že dostal od nich šperky. Ale strašidelné perly od nich neboli. Tie ukradol, a potom aj so svojou nevestou opustil Čínu a nikdy viac sa tam nevrátil. Zvyšok života strávil v ústraní na Zelenom panstve.

„Predstav si, že toto všetko sa odohralo tu, v Rocky Beach!“ vykríkol Bob. „Vieš, čo zistil otec a komisár Reynolds?“

Prerušil ho kovový štrkot. Niekto odsúval železnú mriežku, ktorá bola pred vchodom do Tunela č. 2. Hneď nato počuli tlmený šramot — bol to Jupiter, ktorý sa plazil dlhou pokrivenou rúrou — Tunelom č. 2. Potom nasledovalo dohodnuté zaklopanie na sklápacie dvere; otvorili sa dohora a vliezol nimi Jupiter, celý spotený a rozhorúčený.

„Fuj!“ povedal. „To je ale horúčava.“ Potom dodal: „Rozmýšľal som.“

DLABAL, JOSEF - ZÁPISNÍK PRACOVNÍKA POHOSTINSTVÍ

DLABAL, JOSEF

ZÁPISNÍK PRACOVNÍKA POHOSTINSTVÍ

Vydavatelství obchodu, Praha, 1956
edícia Knižnice pohostinství a cestovního ruchu (7)
obálka Jaroslav Turek
ilustrácie Josef Dlabal
1. vydanie, 5.000 výtlačkov

príručky, turistika, výživa,
296 s., čeština

mäkká väzba
stav: používaná

DAROVANÉ (kropet)

„Zápisník pracovníka pohostinství“ je pokusem o shrnutí nejdůležitějších provozních problémů a otázek z oboru veřejného stravování. Je třeba upozornit, že nejde o poradce, který by beze zbytku vyčerpal všechny provozní otázky jako naučný slovník, ale o poradce, který se pokouší být alespoň základními informacemi prospěšným při denní praxi. Má poskytnout odpověď pracovníkům hotelů se sty pracovníků právě tak, jako pracovníkům výčepu či stánku s občerstvením. Obsah proto musí být takový, aby pokud možno vyhovoval všem kategoriím. Tento zápisník je tedy sestaven z hlediska nejširší potřeby většiny pracovníků oboru veřejného stravování. Chce ukázat širokou problematiku, vzájemnou souvislost a upozornit, jak je třeba nazírat na určité úkoly. „Zápisník“ se snaží být praktickou pomůckou odpověďmi na četné, v denní praxi stále se vyskytující otázky. Ovšem, je třeba si uvědomit, že to nejsou trvale platné odpovědi, neboť měřítka se mění a vývoj přináší další zlepšení, a tedy i nové, lepší odpovědi.

Proto je nelze přejímat zcela dogmaticky a mechanicky, bez uvažování a přemýšlení, neboť každá situace vyžaduje vlastní, individuální řešení.

Jestliže při listování i při podrobném studiu naleznete alespoň na polovinu otázek odpověď, kterou jste si právě přáli znát, pak jistě splní „Zápisník“ svůj účel.

HÁJEK, MILOŠ - PŘEHLED NEJNOVĚJŠÍCH DĚJIN II. (1929-1939)

HÁJEK, MILOŠ

PŘEHLED NEJNOVĚJŠÍCH DĚJIN 1917 - 1939
II. (1929-1939)

Nakladatelství politické literatury, Praha, 1963
obálka Vratislav Jan Žižka
1. vydanie, 20.400 výtlačkov

história, dejiny
508 s., čb fot, mapy, čeština
hmotnosť: 826 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal po krajoch ohnutý

3,50 € 2,50 €

*his*

HÁJEK, MILOŠ - PŘEHLED NEJNOVĚJŠÍCH DĚJIN I. (1917-1929)

HÁJEK, MILOŠ

PŘEHLED NEJNOVĚJŠÍCH DĚJIN 1917 - 1939
I. (1917-1929)

Nakladatelství politické literatury, Praha, 1962
obálka Vratislav Jan Žižka
1. vydanie, 22.400 výtlačkov

história, dejiny
504 s., čb fot, mapy, čeština
hmotnosť: 824 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, na málo miestach podčiarkované ceruzou, prebal po krajoch ohnutý

3,50 € PREDANÉ

*H-TV-2*

SKALICKÝ, JAN - ZÁKLADY DIPLOMATICKÉHO A KONSULÁRNÍHO ZŘÍZENÍ A SLUŽBY

SKALICKÝ, JAN

ZÁKLADY DIPLOMATICKÉHO A KONSULÁRNÍHO ZŘÍZENÍ A SLUŽBY

Ministerstvo zahraničních věcí Republiky Československé, Praha, 1949
1. vydanie, 2.000 výtlačkov

právo, diplomacia
118 s., čeština
hmotnosť: 301

tvrdá väzba
stav: dobrý

6,90 € PREDANÉ

*H-1-1*

Tato kniha obsahuje základní poznatky o diplomatickém a konsulárním zřízení, jež jsou nevyhnutelně potřebné každému, kdo byl přijat do zahraniční služby a pracuje buď v ministerstvu zahraničních věcí nebo je vyslán do ciziny, aby tam zastupoval svůj stát ve funkci diplomatického nebo konsulárního zástupce. Jejím posláním je, aby mu byla vhodným průvodcem i rádcem při jeho odpovědné práci a aby v ní nasel nejpotřebnější informace a pokyny, kdykoliv by jich potřeboval.

V prvních dvou kapitolách je pojednáno o podstatě diplomatické a konsulární mise, o její organisaci, jejím významu a poslání a pak o povinnostech, právech a výsadách těch, kteří stojí jí v čele nebo jsou jí přiděleni. Je vždy při tom přihlíženo ke všem protokolárním otázkám, jež mohly by se zde vyskytnouti.

Kapitola třetí je specielně věnována společenskému postavení a společenským povinnostem přednosty i členů diplomatické nebo konsulární mise. Je psána tak, aby se v ní postupně seznamovali se všemi společenskými zvyklostmi a povinnostmi, jak se s nimi setkají hned při nástupu své služby, kdy budou hodně zváni a kdy budou mít tak příležitost pozorovati a poznati je v praxi. Ve svém závěru pak obsahuje pokyny, jak mají si počínati, když sami stanou se hostiteli.

Ve své práci opíral jsem se jednak o četné publikace, jež o otázkách shora zmíněných byly napsány — viz Bibliografii —, jednak čerpal jsem ze zkušeností své vlastní dlouholeté diplomatické služby. Jsem upřímnými díky zavázán všem těm, kteří projevili zájem o tuto publikaci a zvlášť pak upozorňuji na práce vyslanců Kadlece, Pavláska a Havlíčka, jež budou dobrým jejím doplňkem.

Dr Jan Skalický.

2. Garderóba dámská.

Dámské šaty při vší rozmanitosti, stylové různosti a též určitém osobním tónu je možno rozděliti v podstatě ve tři skupiny: šaty vycházkové, šaty odpolední pro recepce a šaty večerní. Jedno všechny mají míti společné: mají být prosté, vkusné, elegantní, originální sice někdy, ale nikdy příliš nápadné a extravagantní. Není vhodné, aby dámy diplomatů daly se příliš zlákati vzory nejnovější módy. To ovšem neznamená, aby zůstávaly za nimi příliš pozadu. Krása, půvab, roztomilost mají rozhodovat při volbě.

Šaty vycházkové mohou být nejrůznějších barev a forem. Nutno vhodně k nim voliti klobouk, střevíčky a též kabelku.

Šaty odpolední, jichž dáma může použiti i pro různé odpolední společenské podniky (recepce, výstavy a p.), jsou tmavějších barev a zhotovené z jemnějších látek hedvábných nebo vlněných. Jsou pro dámu tím, co pro pána tmavý vycházkový oblek. Proto mají býti zvláště dobře ušité, řešené vcelku — nikoliv tedy bluza a sukně zvlášť —, kratší nebo delší, jak móda to přikazuje. Mnohdy dámy i pro odpolední věci oblékají kostým. Vždy doporučuje se pečlivá volba kloboučku, který dáma ve dne neodkladá v šatně, nýbrž podržuje jej při obědě i recepcích. Rovněž často si ponechává plášť při recepcích (nikoliv při obědě). Hostitelka naproti tomu nemívá klobouk ani při obědě ani při recepcích. Při slavnostnějších recepcích oblékne si dlouhé šaty i odpoledne (t. zv. hostess-gown). Kabelky, rukavice i střevíčky jsou věcí vkusu a osobní záliby a proto není snadné dávati po této stránce nějaké rady.

Šaty večerní mohou být jednak velkovečerní, jednak malovečerní. Je-li pro pána předepsán frak, dáma si oblékne šaty velkovečerní, které jsou nákladnější, většinou světlých barev, bez rukávů a s větším výstřihem. Oblékne-li pán smoking, dáma může vzíti šaty malovečerní, t. j. tmavějších barev, většinou s rukávy a s mírným výstřihem nebo úplně bez něho. Dámy jsou velice vynalézavé, aby si zkombinovaly i něco třetího a nutno ponechati jim tudíž dostatečně volnosti, aby samy si stanovily meze mezi oběma základními typy. Večer dáma nikdy nebéře klobouk.

Kabelce, punčoškám a střevíčkům věnuje vždy největší pozornost. Pozor též na rukavice, které bývají bílé glacé, ale též černé, a mohou se podržeti na ruce po celý večer (jen při jídle se odkládají). Rozhodne-li se pro šperky, méné znamená více a raději nic než nápadné laciné imitace. Totéž platí o voňavkách, které mají býti jemné a diskretní právě tak jako nemá býti příliš nápadná rouge na rtech a na nehtech.

K večerním šatům dáma obléká lehký nebo těžší kožich (podle okolností), jejž ponechává si někdy i v salonech, ledaže by jej vystřídala kožešinovou krátkou pláštěnkou, t. zv. capem.

Zúčastní-li se dáma smutečních obřadů, béře na sebe černé šaty s černým kloboukem a rukavicemi. Pán vezme si aspoň černou kravatu k tmavému obleku a černý klobouk.

KRUPIČKA, JIŘÍ - HOVORÍME S HOSŤOM

KRUPIČKA, JIŘÍ
ČECH, JIŘÍ
ŽIŽKOVSKÝ, ANTONÍN

HOVORÍME S HOSŤOM
po anglicky, francúzsky, maďarsky, nemecky, rusky, španielsky

ČEDOK, Vydavatelství obchodu, Praha, 1966
preklad A. Tryml, J. Hendrich, T. Čája, V. Hoppnerová, Z. Tučná, Z. Dufková, N. Pavlásková, A. Novohradská
2.500 výtlačkov

knihy v angličtine, knihy v slovenčine, knihy vo francúzštine, knihy v maďarčine, knihy v nemčine, knihy v ruštine, knihy v španielčine, turistika,
rôzne jazyky

mäkká väzba
stav: ušpinený obal, inak dobrý

DAROVANÉ (kropet)

HLADKÝ, JOSEF - ZRÁDNÁ SLOVA V ANGLIČTINĚ

HLADKÝ, JOSEF

ZRÁDNÁ SLOVA V ANGLIČTINĚ

Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1990
edícia Odborná literatura pro učitele
obálka Zbyněk Weinfurter
1. vydanie, 28.000 výtlačkov
ISBN 80-04-21834-2

jazyky, angličtina,
192 s., čeština, francúzština
hmotnosť: 250 g

tvrdá väzba
stav: výborný, nepoužívaná, ako nová

2,90 € PREDANÉ

*H-2-2*

VÁMOŠ, GEJZA - ATOMY BOHA II.

VÁMOŠ, GEJZA

ATOMY BOHA
román vo dvoch dieloch
kniha druhá

Leopold Mazáč, Praha - Bratislava, 1934
Edícia mladých slovenských autorov, EMSA (17)
obálka A. V. Hrska
3. vydanie, 3.000 výtlačkov

beletria, román
260 s., slovenčina
hmotnosť: 316 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, bez voviazanej obálky, na predsádke meno majiteľa a rok

12 € za oba diely PREDANÉ

*H-7-1*

".... V POCHYBNOSTIACH

Takto nažíval doktor Zurian v opojení práce. Oddal sa jej plnou dušou. Pracoval od rána do večera s nákazlivým materiálom, kúpal sa v hnise, krvi, sekréte, extréte, kale, zármutku a žiali svojich chorých. Zabudol sa smiať, neznal už veselosti, radosti, ani žravého bôľu. Do mesta nechodil celé mesiace, hudby nepočul, divadla, maľby, sochy nevidel, románu, básne neprečítal. Všetky jeho city sa sústredily v mučivej túhe, len ďalej, ďalej, ďalej, len vnikať do ríše záhad, ktoré ho obklopujú, vpliesť sa do diela Stvoriteľa a korigovať jeho omyly. Hej, je tu teraz medzi dievkami. sú to zverské, neľudské bytnosti, pre ktoré nemá len slova opovrženia a komisného výkriku zlosti a rozkazu. Je to však prechodný stav. Večne medzi nimi nebude. Z tohoto kalu, v ktorom sa tu priamo kúpe, z tej nenávistnej, nízkej atmosféry vyrastá nádherná ruža jeho veľkej lásky k lepšej časti, naozaj trpiacej časti ľudstva.

Celé noci presedel nad primárovou knižnicou anad mikroskopom. A čím ďalej, tým viacej otváral sa mu svet nový, svet zázračný: Atomy Boha. Tie drobné, neviditeľné bytnosti, v ktorých však tam žije iskierka Jeho nesmrteľnej podstaty, iskierka večnosti, nikdy nehynúceho života.

Je pero schopné opísať tie chvále nadzemskej, triumfujúcej opojenosti, ktoré ho uchvátily pri pohľade do zamatového čierneho poľa mikroskopu? Uprostred tam je Ona, tu je vidieť jasne. Žije, ohýba sa ako chvejúca sa struna, vrtí sa okolo svojej osi, mrská sebou ako bič, derie sa ku predu ako vrták, hej, žije, je to živý tvor, ona, tá strašlivá, tá obávaná: Spirochaeta pallida. Tu ju má pred sebou, svieti v tej zamatovanej čiernej noci ako biela špirála, je plná chtivosti života, je zúrivá a priebojná, hľadá si pôdu, ale nemá jej a pod ostrou žiarou malej oblúkovej lampy na sklíčku podložnom v roztoku kuchynskej soli pomaly, pomaličky odumiera.

Mučivá túha, viac a viac vedieť, trápila ho a zdržala po toľkých nociach pred mikroskopom.

Nič ho nevedelo vyrušiť, čo bolo vonku, mesto, hluk, cenganie elektrík, divá honba hladných červíkov, mrzká ich snaha udržovať svoje biedne, zbytočné plemä; to všetko sa mu zdalo smiešnym a nemožným. Tu je pravý cieľ života: zmierňovať bolesť, rozptyľovať smútok, liečiť, ozdravovať, bojovať proti naštvaným Atomom Boha. ...."