KONCENTRAČNÍ TÁBOR OSVĚTIM-BRZEZINKA (AUSCHWITZ-BIRKENAU)
Hlavní komise pro zkoumání hitlerovských zločinův Polsku
Wydawnictwo prawnicze, Varšava, 1957
preklad Zdeněk Smejkal
história, II. svetová vojna, judaica
164 s., čb fot., čeština
mäkká väzba
stav: fľakatá, zvlnené listy, chýba jedna mapka
15,00 €
*w-kukf*juda*
Publikace obsahuje dokumenty a fakta doložené na procesech před Nejvyšším národním tribunálem v Polsku, před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku a před Americkými vojenskými tribunály v Norimberku. Koncem záři roku 1941 byl dán příkaz říšského vůdce SS Heinricha Himmlera k vybudování táborového komplexu, který později dostal jméno Auschwitz II - Birkenau. Pro začátek bylo počítáno s umístěním asi 100 000 válečných zajatců. Himler usiloval o maximální koncentraci pracovní síly v Horním Slezsku s jejich pomocí by realizoval plány nacistů na osídlení Východu.
7. října 1941 zahájilo asi 10 000 válečných zajatců z kmenového tábora Auschwitz I výstavbu největšího tábora pro systematické vyvražďování mužů, žen a dětí. Z těchto 10 000 mužů zemřelo do počátku března 1942 více než 90 procent.
První zkušeností s vražedným plynem měli nacisté již od roku 1939. V německých léčebných zařízeních a domech s pečovatelskou službou probíhala "akce T 4". Nešlo o nic jiného než o odstranění handicapovaných a duševně nemocných lidí. V letech 1940 a 1941 bylo plynovými komorami vybaveno šest léčeben. Zamaskovány byly jako inhalační místnosti a později jako sprchy. V těchto plynových komorách zahynulo kysličníkem uhelnatým do 1. září 1941 na 70 000 lidí.
