HUGO, VICTORDEVADESÁT TŘI
(Quatrevingt - treize)
Práce, Praha, 1986
preklad a doslov Milena Tomášková, Josef Tomášek
prebal Václav Kučera
15. vydanie, 1. v Práci, 51.000 výtlačkov
beletria, román, história,
464 s., čeština
hmotnosť: 575 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal po okrajoch ošúchaný
1,00 €
*zimpa*
Barvitý historický román klasika francouzské literatury 19. století se odehrává v bouřlivé době vrcholící francouzské buržoazní revoluce v roce 1793.
Robespierre položil prst na mapu a pokračoval: „Angličané si mohou vybrat místo k přistání kdekoliv mezi Cancalem a Paimpolem. Generál Craig by dal přednost zátoce Saint-Brieuc, Cornwallis chce do zátoky Saint-Cast. Ale na tom nezáleží. Levý břeh Loiry je střežen odbojným vojskem vendéským, a pokud jde o nechráněných osmadvacet mil mezi Ancenisem a Pontorsonem, slíbilo pomoc čtyřicet normandských osad. Vpád se uskuteční na třech místech současně, u Plérinu, Iffiniacu a Pléneufu; z Plérinu potáhnou do Saint-Brieucu a z Pléneufu do Lamballu; příštího dne dorazí do Dinanu, kde je devět set anglických zajatců, a zároveň obsadí Saint-Jouan a Saint-Méen; tam nechají jízdu; třetího dne vytáhne jeden oddíl z Juanu na Bédée, druhý z Dinanu na Becherel, který je přirozenou pevností a kde zřídí dvě baterie; čtvrtého dne budou v Rennes. A Rennes je klíč k Bretani. Kdo má Rennes, má všecko. Padne-li Rennes, padne i Cháteauneuf a Saint-Malo. V Rennes je milión nábojů a padesát polních děl...“
„Která by shrábli,“ zabručel Danton.
Robespierre pokračoval:
„Končím. Z Rennes vyrazí tři proudy, jeden na Fougéres, druhý na Vitré, třetí na Redon. Protože mosty jsou strženy, opatří si nepřítel — vidíte, jak to má promyšleno do všech podrobností — pontonové mosty a najde si vůdce, kteří je zavedou na místa, kde se přebrodí jízda. Z Fougéres namíří na Avranches, z Redonu na Ancenis, z Vitré na Laval. Nantes se vzdá, Brest se vzdá. Redon uvolňuje celý tok řeky Vilaine, Fougéres uvolňuje silnici do Normandie, Vitré silnici do Paříže. Za čtrnáct dnů budou mít třistatisícovou armádu lupičů a celá Bretaň bude náležet francouzskému králi.“ „Chcete říci králi anglickému,“ řekl Danton.
„Nikoliv, králi francouzskému.“ Robespierre dodal:
„Francouzský král je horší. K tomu, abychom vyhnali cizince, nám stačí čtrnáct dní, ale k odstranění monarchie bylo třeba osmnácti století.“
Danton, který si zase sedl, opřel lokty o stůl, založil si hlavu do dlaní a zamyslil se.
„Tady vidíte, v jakém jsme nebezpečí,“ řekl Robespierre. „Vitré otvírá Angličanům cestu do Paříže.“
Danton zvedl opět čelo a udeřil sevřenými pěstmi do mapy jako do kovadliny.
„Robespierre, neotvíral snad Verdun cestu do Paříže Pru-šákům?“
„Co tím chcete říci?“
„To, že zaženeme Angličany právě tak, jako jsme zahnali Prušáky,“ odpověděl Danton a znovu povstal.
Robespierre položil svou studenou ruku na rozpálenou pěst Dantonovu.
„Dantone, Champagne se nepostavila za Prušáky, ale Bretaň stojí za Angličany. Dobýt nazpět Verdun, to je pro nás válka s cizákem, ale dobýt nazpět Vitré znamená Válku občanskou.“
A Robespierre zabručel chladným a temným hlasem:
„V tom je zásadní rozdíl.“
Pak pokračoval:
„Sedněte si zase, Dantone, netlučte do mapy pěstí a raději se na ni podívejte.“
Ale Danton byl zcela zaujat svou myšlenkou.
„To je přespříliš!“ zvolal. „Vidět katastrofu na západě, když je na východě! Souhlasím s vámi, Robespierre, že se Anglie zvedá na moři, avšak Španělsko se zvedá v Pyrenejích, Itálie v Alpách, Německo na Rýnu. A velký ruský medvěd stojí v pozadí. Robespierre, nebezpečí je kolem dokola a my jsme uprostřed kruhu. Zvenčí koalice, uvnitř zrada. Na jihu
