LENDVAI, FERENC L. - DEJINY MYSLENIA

LENDVAI, FERENC L.

DEJINY MYSLENIA
(A gondolkodás története)

Pravda, Bratislava, 1986
edícia Členská knižnica Pravda
kresby István Fillenz
fotografie István Péterffy
preklad Marta Zágoršeková, Magdaléna Pechová
prebal Jozef Szabó
1. vydanie, 5.500 výtlačkov
75-112-86

filozofia, dejiny
288 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 611 g

tvrdá väzba s prebalom, väčší formát
stav: výborný

3,00 € predané

*H-6-3*

Maďarský filozof Ferenc L. Lendvai sa podujal na neľahkú úlohu: priblížiť dejiny filozofie, učenie veľkých mysliteľov tým, čo sa filozofiou bližšie nezaoberajú, ktorým filozofia pripomína čosi abstraktné, prístupné iba zasväteným. Populárnym štýlom vysvetľuje spoločenské pozadie vzniku filozofie, bohatým fotografickým materiálom názorne sprístupňuje spôsob myslenia jednotlivých filozofov, podstatu ich učenia. Ukazuje, že filozofické myslenie je vlastne rozmýšľaním o veľkých veciach ľudstva: Čo je ten svet, v ktorom žijeme, aké miesto v ňom zaujíma človek; aký je zmysel života; čo je to pravda; čo je to spravodlivosť; aký je vzťah človeka k prírode; sú poznávacie schopnosti človeka dostatočné na to, aby sme sa vedeli orientovať v okolitom svete? Sú to svetonázorové otázky, ktoré presahujú bežné, každodenné myslenie zamerané na riešenie každodenných problémov, sú to však zároveň otázky, ktoré si človek aspoň raz v živote položí.

Ako odpovedali veľkí myslitelia na tieto a podobné otázky, dozvieme sa z tejto knižky. Oboznámime sa s učením prírodných filozofov, Tálesa, Anaximena, Anaximandra, s veľkými systémami antických filozofov Aristotela a Platóna; pochopíme, že navonok náboženské rúcho stredovekej filozofie tiež skrýva v sebe reakciu na spoločenské protirečenia; dozvieme sa základné princípy filozofického učenia takých veľkých postáv dejín filozofie, akými boli Spinoza, Leibniz, Voltaire, Kant, Hegel. Prekonaním celého doterajšieho filozofického myslenia, kvalitatívnym obratom, ktorý filozofické myslenie priblížil spoločenskej praxi, je marxisticko-leninská filozofia. Je to posledný veľký filozofický systém, v súčasnosti nemožno hovoriť o takých obsiahlych systémoch, ktoré by boli výkladom zákonitostí vývinu prírody, spoločnosti a ľudského myslenia. Autor si uvedomuje, že na takom malom priestore nemožno priblížiť celé myšlienkové bohatstvo marxizmu-leninizmu, vychádza však z toho, že sú prístupné všetky základné diela Marxa, Engelsa a Lenina, preto sa v tejto knižke oboznámime iba s ich základnými ideami. Kvalitatívny obrat, ktorý táto filozofia pre filozofické myslenie a spoločenskú prax priniesla, možno vyjadriť Marxovými slovami: „Filozofi doteraz svet iba rozlične vysvetľovali, ide však o to, aby sme ho zmenili."

2. IRACIONALISTICKÁ FILOZOFIA ŽIVOTA

Oproti „rozumnosti" pozitivistickej filozofie vedy sa na druhej strane čoraz častejšie objavuje domnienka, že táto rozumnosť sa uplatňuje iba v javovej sfére skutočnosti; v jej hĺbke pôsobia nekontrolovateľné, iracionálne (rozumom nevysvetliteľné) sily. Zatiaľ čo u človeka buržoázneho sveta 17. a 18. storočia ustavične narastala pýcha prameniaca z pocitu neobmedzenej moci nad svetom, človek v 19. a 20. storočí — v čase rozvinutých kapitalistických vzťahov — sa už nemohol ubrániť silnejúcemu pocitu, že je iba kolieskom v monštruóznom mechanizme sveta, bezmocným vyhnancom v neľudskom chaose. Zmizli obmedzenia starej spoločnosti, no zároveň sa vytratil aj vnútorný pocit domova vo svete. Rozpoltený človek tejto buržoáznej epochy priznaným alebo utajovaným pocitom zúfalstva sa usiluje nájsť pevnú pôdu pod nohami. Kritika buržoáznych spoločenských vzťahov, s ktorou už svojho času vystúpil Rousseau a iní, stáva sa čoraz mocnejšou. Romantizmus je vlastne vášnivou a spontánnou kritikou rozvíjajúceho sa kapitalizmu. Klasicizmus a romantizmus sa spočiatku zlievajú do jedného ucelené-

ho prúdu, ich cesty sa však neskôr rozchádzajú. Jeden z hlavných predstaviteľov filozofického romantizmu, Fridrich Schlegel (1772 až 1829) začína svoju dráhu pôvodne ako nadšený prívrženec francúzskej revolúcie, republikanizmu, Fichteho a Goetheho. No napokon sa z neho stáva hlásateľ myšlienky „kresťanského štátu", „kresťanských vedomostí" v mene Svätej aliancie. Najzaujímavejšou postavou tohto romantického krídla je básnik a filozof Novalis (Fridrich Leopold von Hardenberg, 1772 až 1801). V názoroch Novalisa sa preplieta tragédia jeho krátkeho života so sklamaniami vyvierajúcimi z charakteru spoločenského vývoja, túžba po predčasne stratenej láske s túžbou nájsť pravého Krista. Hrdina jeho románu, Heinrich von Ofterdingen, symbolizuje túžbu opustiť tento bezbožný svet a pohľadať stratený Belavý kvet mladosti v dávnom stredoveku. „Filozofia" — hovorí Novalis — „je v skutočnosti túžbou po vlasti; je túžbou cítiť sa všade ako doma."

SCHOPENHAUER A KIERKEGAARD

Zakladatelia iracionalizmu 19. storočia, Schopenhauer a Kierkegaard, vychádzajú tiež z kritiky nemeckej klasickej filozofie, podobne ako Feuerbach, dospievajú však k úplne odlišným záverom. Pesimistická filozofia Arthura Schopenhauera (1788—1860) je pokusom o kozmické zdôvodnenie ľudského utrpenia. Citlivo vnímal nezmyselnosť masových hrobov po napoleonských vojnách, biedu a vykorisťovanie (prácu detí a pod.), sám žil v nešťastných životných podmienkach. Vyrastal bez otca, jeho život s matkou, ktorá ako spisovateľka mala voľný spôsob života, bol naplnený vzájomnou žiarlivosťou a nenávisťou. Schopenhauer prežil svoj život ako utiahnutý a podozrievavý starý mládenec, ako chorobne samoľúby spisovateľ. Žil síce bez finančných starostí, z dedičstva, ale o to tvrdošijnejšie obhajoval myšlienku, že podstatou sveta je utrpenie, a optimizmus je len výsmechom z nespočetných ľudských bolestí. Podľa Schopenhauera je svet prejavom jedinej a všemocnej sily, slepej vôle.

Schopenhauer vytvoril tzv. voluntarizmus, ktorý je úplne protichodný Hegelovej filozofii. Kým v Hegelovom svete vládne rozum, u Schopenhauera všetko preniká slepý inštinkt, vôľa. Vôľa v prírode sa postupne prebúdza k sebauvedomeniu, ktorého najvyšším stupňom je človek. Ale v dejinách, podľa Schopenhauera, niet vývoja, vždy sa deje to isté, ibaže v inej forme. Lenže čím väčšmi sa vôľa prebúdza k sebauvedomeniu, tým väčšmi sa trápi. Veď vôľa je ustavičná túžba, ustavičná snaha, a preto ju nemožno uspokojiť; sotva dosiahne svoj cieľ, už sa aj derie k ďalším cieľom. Miera ľudského utrpenia teda nezávisí od toho, aké vonkajšie údery človeka postihujú, ale od toho, na akej vysokej úrovni stojí prebudené sebauvedomenie jeho vôle. Géniom je človek, ktorý pochopí, že život je podriadený slepej nevyhnutnosti, že človek sa môže oslobodiť od pudu zachovania rodu a od vášní iba vtedy, keď sa vzdá svojich náruživostí a všetkého svojho snaženia. Vykúpením je ničota — nirvána. Schopenhauerove

..........................................................................................................................................

... posledná veta ...

Lebo nemyslíme pre myslenie samo. ale preto, aby sme žili a konali ako mysliaci ľudia.

WEINFURTER, KAREL - DIVY A KOUZLA INDICKÝCH FAKÍRŮ

WEINFURTER, KAREL

DIVY A KOUZLA INDICKÝCH FAKÍRŮ
Studie o fakirismu a jogismu s ilustracemi

Vojtěch Šeba, Praha, 1947
obálka a ilustrácie F. Fiala
1. vydanie, 3.000 výtlačkov

joga, mystika, ezoterika,
224 s., čeština
hmotnosť: 509 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba

19,00 € PREDANÉ

*H-6-3*

Ale tak dlouho, pokud zbývá v člověku zrnko vztahů, jest absolutno obsaženo v řeči, v myšlence a v hranicích duše, kteráž jest podřízena duši universální a universálnímu vědomí. A toto vševědoucí, universální vědomí bylo pro Ramakrišnu jeho matkou a bohem.

Když odešel Tota-puri, pokoušel se Ramakrišna o to, aby stále zůstal ve spojení s absolutním Brahmou ve stavu nirvikalpa. Když vzpomínal na tyto dny svého života, pravil:

»Zůstal jsem šest měsíců v dokonalém spojení, jaké lidé zřídka dosáhnou, a dosáhnou-li je, nemohou se již vrátiti k svému individuálnímu vědomí. Jejich těla a mysl toho nesnesou. Ale toto moje tělo je zbudováno z čistých součástí (sattwa) a proto vydrží veliké napětí. V oněch dnech jsem neměl vědomí o zevním světě. Moje tělo by bylo zemřelo nedostatkem výživy, kdyby nebylo jednoho sadhua, jenž přišel v této době a zůstal tu kvůli mně po tři měsíce. Poznal, že jsem ve stavu samadhi a velmi se snažil, aby zachoval toto tělo, když jsem neměl vědomí, že existuje. Přinášel denně trochu potravy a když všechny jeho prostředky, abych nabyl vědomí nebo citu, selhaly, bil i holí moje tělo, aby mne bolest přivedla ke smyslům. Někdy se mu podařilo probuditi ve mně částečné vědomí a tu hned nato mi vnutil několik soust potravy, než jsem zase přešel do hlubokého samadhi. Jednoho dne, když ani bití nemělo výsledku, byl trápen velkými starostmi.«

Po šesti měsících jeho tělo podlehlo vážným nepravidelnostem a Ramakrišna onemocněl úplavicí. Tato nemoc přispěla velmi, že zase nabyl vědomí, zvolna a znenáhla, na jeden neb dva měsíce. Když ho domorodí lékaři vyléčili, obrátila se jeho náboženská horlivost jiným směrem. Počal se snahou, aby uskutečnil Vaišnavovu ideální lásku k bohu. Tato láska je podle Vaišnavy manifestována v některém z těchto poměrů: služebníka k pánu, přítele k příteli, dítěte k rodičům, ženy k manželu. Nejvyšší stupeň lásky jest dosažen, může-li lidská duše milovati Boha jako žena miluje svého chotě. Zde jest ovšem nápadná podobnost indických názorů o lásce k Bohu s názory křesťanskými. Vzpomeneme-li křesťanských světic, jež toužily po Kristu jako po svém nebeském ženichu, je tato podobnost až překvapující. Nemůžeme se zde rozepisovati o vztazích jednotlivých náboženských systémů, ale podotýkáme, že ten, kdo je studoval a srovnával, přichází k důsledkům, jež mají dalekosáhlý psychologický význam a jež vedou k filosofickému náboženství, kteréž ovšem dovede nejen citové, ale i rozumové uspokojiti moderního člověka. Tím se právě vysvětluje veliké rozšíření proudů theosofických a jiných jim podobných.

Pastýřka z Bradži měla tuto lásku k božskému Krišnovi a nebylo tu ani myšlenky na nějaké tělesné vztahy. Praví se, že nikdo nemůže pochopiti této lásky Sri Radhy a Sri Krišny, dokud není dokonale prost všech tělesných chtíčů. Zakazuje se docela čisti obyčejným lidem knihy pojednávající o této lásce Radhy a Krišny, poněvadž jsou dosud ještě pode jhem a ve vleku vášně.

Ramakrišna, aby v sobě uskutečnil tuto lásku, oblékl se na několik dní do ženského roucha, myslil o sobě, jako by byl ženou a konečně se mu podařilo dosáhnouti svého ideálu. Viděl ve vytržení krásnou postavu Srí Krišny a byl tím uspokojen. Když se takto oddal vaišnavismu, věnoval se pak jiným hlavním náboženským soustavám, jež jsou rozšířeny v Indii, mezi jiným také islamu, a vždycky dospěl k pochopení jejich nejvyšších pravd v době neuvěřitelně krátké. Kdykoliv se chtěl poučiti o naukách nějaké víry, vždy nalezl dobrého a učeného muže této víry, jenž k němu přišel a dával mu rady, jak si má počínati. To jest jedna z mnohých podivuhodných věcí, jež se staly v jeho životě. Mohou se vysvětliti jako šťastné náhody, což jest totéž, jako by se řeklo, že jsou podivuhodné, ale že jich vysvětliti nelze.

Zmíníme se zde o jiném případu. V době, kdy se zanášel přáním, věnovati se kajícímu životu a praktikovati jogu, seděl jednoho dne pod tlustým stromem banánovým, kteréžto místo slulo Pančavati neboli místo pěti banánů, na severu chrámu. Viděl, že toto místo jest dosti odlehlé a vhodné, aby tam mohl prováděti svá cvičení náboženská bez vyrušování. Pomýšlel právě na to, že si na tomto místě vystaví malou doškovou chýši, když v době přílivu

....................................................................................................................

... posledná veta ...

Než obrovská časová doba, ležící mezi Džainy a sektou Akaliů, poslouží přece jako ilustrace, jakými podivnými směry se ubíraly ideály askese a mnišství v Indii.

POKORNÝ, PETR - PÍSEŇ O PERLE

POKORNÝ, PETR

PÍSEŇ O PERLE
Tajné knihy starověkých gnostiků

Vyšehrad, Praha, 1986
fotografie Jan Brodský, Petr Pokorný
1. vydanie, 17.000 výtlačkov
33-738-86

náboženská literatúra, Biblia,
280 s., čb fot v prílohe, čeština
hmotnosť: 394 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

6,90 € PREDANÉ

*H-6-3*

Gnose byla jedním z nejvlivnějších, ale také nejsložitějších duchovně myšlenkových hnutí pozdního starověku. Rozšířila se ve východním Středozemí, ovlivnila filozofii helénismu, zejména novoplatonismus, a po dlouhou dobu vytvářela vlastní společenství. V polemickém rozhovoru s gnosí formulovalo své učení rané křesťanství, ve středověku zjišťujeme její působnost v některých kriticky orientovaných hnutích, jako byli bogomilové či albigenští, a v mandejské sektě na Blízkém východě či v různých duchovně orientovaných společenstvích je její vliv patrný podnes. Východiskem gnostických úvah je otázka po smyslu a úběžném bodu lidského života, jak ji cituje například Klémens z Alexandrie z pojednání Theodotova: „Odkud jsme a čím jsme se stali; odkud pocházíme a kde jsme se octli; kam spěcháme a z čeho jsme vykoupeni; jak je to s naším zrozením a s našim znovuzrozením?“ Tuto problematiku vyslovuje i starobylá báseň Píseň o perle. Na jejím základě objasňuje autor této knihy, který se v r. 1978 zúčastnil expedice UNESCO do míst nálezu rozsáhlé gnostické knihovny v Nag Hammádí, podstatu, učení a dějinné působení tohoto hnutí. Závěrečná kapitola přináší ukázky gnostických textů přeložených z řečtiny a koptštiny, včetně rukopisů z Nag Hammádí. Gnostická knihovna z Nag Hammádí je kromě nálezu esejských svitků v Kumránu u Mrtvého moře a souboru Bodmerových papyrů jedním z nejvýznamnějších rukopisných objevů poválečné doby. Jde o dvanáct svazků a několik dalších volných listů, které obsahují 46 spisů nebo kratších textů přeložených z řečtiny do koptštiny. K nejznámějším spisům této knihovny patří Tomášovo evangelium, Tajná kniha Janova, evangelium Pravdy, Filipovo evangelium, Skutky Petra a dvanácti apoštolů; z dalších textů uveďme hermetické spisy, apokalypsy a sbírky moudrých výroků. — K zpracování nálezu z Nag Hammádí byla ustavena zvláštní komise UNESCO a oblast naleziště zkoumalo postupně několik mezinárodních expedic. Jedním z významných závěrů, k nimž dospěly, je zjištění, že Bodmerovy papyry, zahrnující nejstarší řecké rukopisy evangelia podle Lukáše a podle Jana, ale i Menandrovu komedii Dyskolos (Dědek), byly uchovávány v koptských klášterech v Horním Egyptě. Ve skalách Džebel el-Tárif byly uloženy v době bojů arabských dynastií o moc nad Egyptem tamějšími mnichy, kteří nedaleko ukryli také texty z Nag Hammádí.

VII. ZÁHADNÁ KNIHOVNA

(Charakteristika jednotlivých textů Z Nag Hammádí)

Texty z Nag Hammádí jsou všechny psány koptsky. Většinou jde o zvláštní odrůdu sahidského dialektu, kterým se mluvilo v Horním Egyptě. Z významnějších traktátů je jen Evangelium Pravdy psáno subachmimsky, to jest koptštinou, kterou se mluvilo víc na severu. Koptština je lidová egyptština, křesťany povýšená na literární řeč. K jejímu záznamu užili místo démotického písma (zjednodušených hieroglyfů) řeckou abecedu (alfabetu), obohacenou o znaky pro nové hlásky, které řečtina neměla. Protože hovorové egyptštiny tehdy užívali jen prostí lidé, byl to jazyk, jenž jen těžko mohl vyjádřit abstraktní pojmy. Pro některé přejal řecká slova, zejména v náboženské terminologii.

Trvalo více než dvacet let, než se ustálilo číslování jednotlivých kodexů a traktátů nálezu z Nag Hammádí. Většina kodexů obsahuje několik traktátů. Všechny mají jednu sadu do sebe vložených a ve hřbetě ohnutých listů, jen kodex č. I je tvořen dvěma takovými sešity. Další kodexy jsou v dnešním číslování seřazeny především podle předběžného odhadu významu a stáří spisů, které obsahují. Nejvyšší čísla mají kodexy nejvíce poškozené. O jednotlivých kodexech teď podáme některé základní informace spolu se stručnou charakteristikou literárních celků, které obsahují.

První kodex (NHC I) byl odborně vydán v Curychu a obsahuje pět spisů: Modlitbu apoštola Pavla, Tajnou knihu Jakubovu, Evangelium pravdy, Epištolu Reginovi a Trojdílný traktát.

Modlitba apoštola Pavla (NHC I/1) je typická gnostická modlitba, vyjadřující jednotu modlícího se a jeho božstva. Připomíná hermetickou gnosi. Je vepsána v předsádce vazby písařem posledního traktátu tohoto kodexu (I/5).

Tajná kniha Jakubova (NHC 1/2) je vlastně tajný dopis, Jakubova epištola, jejímž odesilatelem má být Jakub, příbuzný Ježíšův, známý z Nového zákona. Líčí se v ní, jak Jakub a Petr byli po nanebevstoupení Ježíšově vytrženi do nebe. Nechápou však všechno to, co jim tam bylo zjeveno. Je to u gnostiků neobvyklý motiv, ovlivněný kanonickými evangelii. Tajná kniha Jakubova obsahuje zajímavé paralely k literárním formám, příznačným pro biblickou tradici; například podobenství a blahoslavenství. Jméno adresáta této epištoly je nečitelné. Končí na thos. Nebyl to gnostik Kérinthos, o němž bude řeč v příští kapitole? Doba vzniku se klade na počátek druhého, podle některých až do třetího století.

Evangelium pravdy (NHC I/3) je obsaženo ještě i ve dvanáctém kodexu (NHC XII/2). Je to patrně Evangelium pravdy, o němž se zmiňuje Eirénaios, i když se svým zaměřením podobá spíš Ódám Šalomounovým (viz kap. III naší knihy). Jeho učení o Kristu je velmi blízké tomu, co vyznává křesťanská církev, gnostické je však učení o Stvořiteli, který je nazván řeckým slovem Plané, to jest Omyl. Příbuznost se syrskými Ódami Šalomounovými vedla některé badatele k závěru, že tento spis byl přeložen nikoli z řečtiny, ale ze syrštiny. Jiní (např. H. - M. Schenke) z toho vyvozují, že jde o jiné Evangelium pravdy, než o kterém mluví Eirénaios. Evangelium je řecké slovo, které se v Ježíšově době užívalo ve významu „dobrá zpráva“ a v prvokřesťanské mluvě označovalo zvěst o vzkříšení Ježíše Krista, tedy zvěst o tom, že k Ježíši Nazaretskému se přiznal sám Bůh a že Ježíš tak vstoupil do nového rozměru života. Evangelista Marek označil svůj spis o Ježíši jako „začátek evangelia“, tj. jako předpoklad k pochopení velikonočního evangelia o vzkříšení. Od poloviny druhého století se slovo evangelium stalo označením literárního žánru, do něhož patří biblická (kanonická) evangelia, evangelium Petrovo, evangelium Hebreů, evangelium Ebjonitů a jiná evangelia, zachovaná jen ve zlomcích, jako je papyrus z Oxyrhynchu č. 840. Jiné spisy nazvané evangelium přijímají většinou již jen označení tohoto literárního druhu, který získal mimořádnou autoritu, ale jde ve skuteč-

NOVOTNÝ, ADOLF - BIBLICKÝ SLOVNÍK

NOVOTNÝ, ADOLF

BIBLICKÝ SLOVNÍK I. (A-Ž)

Kalich, Praha, 1956
2. úplne prepracované a doplnené vydanie
obrázky Jan Dostál, Miroslav Rada, Jiří Zejfart

náboženská literatúra, Biblia,
1408 s., + čb fot., + mapová príloha, čeština
hmotnosť: 845 g

tvrdá väzba
stav: výborný

20,00 € PREDANÉ

*H-6-3*

TENNEY, MERRILL C. - O NOVÉM ZÁKONĚ

TENNEY, MERRILL C.

O NOVÉM ZÁKONĚ
(New Testament Survey)

bez uvedenia vydavateľa a roku
preklad A. Vysoký

exilové vydanie, náboženská literatúra, Biblia,
380 s., čeština
hmotnosť: 410 g

mäkká väzba
stav: výborný

2,20 € PREDANÉ

*H-6-3*

Vcelku standardní úvod do Nového zákona. V češtině vyšlo bez udaného data a místa vydání, neboť byla kniha pašována v době socialismu ze západu. Falešné bude zřejmě i jméno českého překladatele.

KEDEN, JOACHIM - TAKZVANÉ MLÁDEŽNICKÉ SEKTY A OKULTNÁ VLNA

KEDEN, JOACHIM

TAKZVANÉ MLÁDEŽNICKÉ SEKTY A OKULTNÁ VLNA
Sľuby a nebezpečenstvá, informácie a hodnotenie
(Sogenannte Jugendsekten und die okkulte Welle)

LÚČ, Bratislava, 1990
preklad Klára Inovecká
obálka Ján Mráz
1. vydanie, 20.000 výtlačkov
ISBN 80-7114-018-1

ezoterika, náboženstvo,
182 s., slovenčina
hmotnosť: 153 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,00 € PREDANÉ

*H-6-3*

Čo sa skrýva za heslami nová spirituálnosť, rozšírené povedomie, kozmická energia, mediálne prorokovanie, meditácia, osvietenie, transpersonálna terapia, rebirthing, reinkarnácia, parapsychológia...? Ako hodnotiť vlnu okultizmu, špiritizmu a satanizmu? čo si myslieť o New Age, ezoterike a alternatívnej psychoscéne? Pričasto stoja za týmito starými a novými pojmami svetonázorové prvky, ktoré sa iba ťažko dajú prehliadnuť. Niekedy sú spojené so "spasiteľným" učením takzvaných mládežníckych siekt, s guruovskými hnutiami, psychokultami alebo pochybnými misijnými dielami. Táto kniha chce sprostredkovať prehľad a orientáciu. Oboznamuje s propagandou, cieľmi a metódami rozličných kultov a zreteľne poukazuje na nebezpečenstvá. Táto tématika má za cieľ vyvolať kritickú výmenu názorov. Podrobný zoznam literatúry robí z tejto knihy takmer nenahraditeľnú pomoc pre všetkých ľudí činných v pedagogickej oblasti.

SCIENTOLOGY CHURCH/DIANETIKA

Psychoterapeutické a okultno-magické pozadie

Zakladateľ a vodca

Lafayette Ron Hubbard, nar. 1911, bývalý autor science-fiction-románov. "Founder" Hubbard sa už roky neukázal na verejnosti, podľa údajov sekty zomrel r. 1986.

Nábor a členovia

Nábor sa robí rozličným spôsobom: oslovovanie chodcov na uliciach, bezplatné "testy osobnosti", inzeráty, cieľové náborové akcie u lekárov, advokátov, učiteľov, umelcov a iných povolaní, rozdávanie letákov a iných spisov, pomoc pri školských úlohách alebo cez príbuzné organizácie "ZIEL” (Zentrum fur individuelles und effektives Lernen e.V. - Centrum pre individuálne a efektívne učenie, registrovaný spolok) a "práca s drogami" prostredníctvom organizácie NARCONON e.V.

Nejestvujú nijaké spoľahlivé údaje o počte členov a aktivitách. Na celom svete je vraj niekoľko miliónov absolventov kurzov a medzičasom vyše 50 organizácií alebo aktivít príbuzných scientológii, napr.: Verband engagierter Manager e.V, VEM (Zväz angažovaných manažérov); Verband verantwortungsbewusster Geschäftsleute e.V, VVG (Zväz zodpovedných obchodníkov).

Okrem toho sa zjavne stále viac stúpencov scientológie pokúša pôsobiť ako poradcovia podnikateľov. Motto tejto rady, ktorú sotva možno odporúčať, znie: "Manažérske tajomstvá - Ako využijú vedúce sily svoj nevyužitý duchovný potenciál" (rovnomenný titul knihy Klausa Kempeho a Ha. A. Mehlera, Peter Erd Verlag, prevzaté z AGPF III/88, str. 14).

Väčšie scientologické, dianetické alebo "celebrity-centrá" jestvujú napr. v Hamburgu, Düsseldorfe, Berlíne, Mníchove, Frankfurte, Stuttgarte. V iných mestách sú menšie misie scientologickej cirkvi, označované aj pod názvom Dianetika.

Celosvetový ročný obrat asi jedna miliarda mariek; v SRN: minimálne 50 miliónov mariek.

"V roku 1984 odňala krajská správa mesta Mníchova tamojším scientologickým spolkom najskôr štatút spolku a potom zakázala činnosť organizáciám zahláseným ako obchodné podniky.

V Düsseldorfe už predtým súd nedovolil istému scientologickému spolku registráciu s odôvodnením, že spolok sleduje hospodárske a protimravné účely a prevádza nečestné súťaženie" (z "pomoci pri nachádzaní" Elterninitiative zur Hilfe gegen seelische Abhängigkeit und religiösen Extremismus e.V. - Iniciatíva rodičov na pomoc proti duševnej závislosti a náboženskému extrémizmu, registrovaný spolok, str. 106 a 107).

Vznik a história

Od roku 1950 ponúka Hubbard "dianetické” kurzy, r. 1955 založenie "cirkvi" (zrejme z daňových dôvodov). Od r. 1963 opatrenia štátnych úradov (USA, Austrália, Anglicko) proti scientológii.

R 1968 zakladá z Anglicka vypovedaný Hubbard vojensky prísne organizovanú "Sea-Org" (námornú organizáciu), nadväzne vzniká mnoho "orgov", ktoré fungujú ako centrály v určitých oblastiach. Platenie členov "orgov" závisí od výkonu. V prípade neúspechu sú predpísané prísne tresty. Ako ďalšie pobočné organizácie vznikajú národné "cirkvi", "misie” a "kolégiá" pre aplikovanú filozofiu. V SRN napáda scientológia svojich kritikov (najmä psychiatriu, spolkové ministerstvo pre rodinu, "Akciu informácia o vzdelávaní" a cirkvi) väčšinou neúspešnými procesmi a polemickými "tlačovými oznámeniami". V tejto oblasti sú aktívne aj jej krycie organizácie Kommission fur Verstosse der Psychologie gegen Menschenrechte e.V. (Komisia pre previnenia psychiatrie proti ľudským právam), Gesellschaft zur Forderung

KELLER, WERNER - A BIBLIA MÁ PREDSA PRAVDU

KELLER, WERNER

A BIBLIA MÁ PREDSA PRAVDU
Vedci dokazujú historickú pravdu
(Und die Bibel hat doch recht)

Tatran, Bratislava, 1969
edícia Literatúra faktu
preklad Vladimír Kubovčák, Ján Letz
1. vydanie, 50.000 výtlačkov
301-133,4-2395

literatúra faktu, Biblia, história, dejiny,
408 s., 40 čb fot., slovenčina
hmotnosť: 670 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, bez prebalu

PREDANÉ

*H-6-3*

Nijaká kniha v ľudských dejinách nepôsobila tak prevratne, neovplyvnila tak rozhodujúco celý vývoj západného sveta a nerozšírila sa tak po celom svete ako ´Kniha kníh´, Biblia. Dnes je už preložená do viac ako tisíc jazykov a dialektov a ani po dvoch tisícročiach niet nijakých náznakov, že by jej víťazné napredovanie zastavilo. Pri zozbieraní a spracovaní materiálu si autor nekládol nároky na úplnosť. Viedla ho pri tom myšlienka, že je najvyšší čas, aby čitateľovi i odporcovi Biblie, veriacemu, ako aj pochybovačovi, umožnil účasť na vzrušujúcich objavoch tejto triezvej vedy, pozostávajúcej z mnohých vedných disciplín.

PROCACCI, GIULIANO - DĚJINY ITÁLIE

PROCACCI, GIULIANO

DĚJINY ITÁLIE
(Storia degli italiani)

Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1997
edícia Dějiny států
preklad Drahoslava Janderová, Bohumír Klípa, Kateřina Vinšová
doslov Bohumil Klípa
obálka Vladimír Vimr. Gentile Bellini
ISBN 80-7106-152-2

dejiny, história
496 s., čeština
hmotnosť: 795 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, nečítaná

19,90 € PREDANÉ

*H-6-3*

Dějiny by měly podat obraz toho, jak Itálie v dramatickém běhu staletí přispívala k vytváření a vývoji moderní evropské civilizace. Dějiny Itálie jsou součástí dějin celé Evropy. Proto bychom také mohli těžko zvolit jiný časový bod než ten, od něhož hodláme začít. Kolem roku 1000 dochází totiž v hospodářském a sociálním vývoji evropské společnosti k historicky prvnímu z oněch kvalitativních skoků, díky nimž zaujala v moderním věku dominantní postavení vůči okolnímu světu.

Zvláštní případ: savojský Piemont

V 18. století byl Piemont mezi italskými státy jediný, jenž se dokázal aktivně a ke svému prospěchu zapojit do složitého diplomatického a vojenského dění první poloviny století. Válka o španělské dědictví poskytla vévodovi Viktoru Amadeovi II. dlouho očekávanou příležitost zpřetrhat vazalská pouta, jimiž byl jeho stát po dlouhá desetiletí vázán k Francii. Zprvu byl ve válce jejím spojencem, ale přímo uprostřed konfliktu (roku 1703) spojenectví zrušil a přešel na rakouskou stranu, čímž vzrostla izolace Ludvíka XIV. Byla to bezohlednost uplatněná v pravou chvíli. Po válce mu byl utrechtským a rastadtským mírem přiznán královský titul a přiřknuty Monferrato, Alessandria a Sicílie; Sicílii však musel po sedmi letech vyměnit za chudší, zaostalou Sardinii. Karel Emanuel III., nástupce Viktora Amadea II., pokračoval v bezostyšné a úspěšné politice. Za války o polské dědictví byl spojencem Francie, za války o rakouské dědictví Rakouska, přičemž v obou případech si dokázal zvolit správného spojence, takže výsledkem bylo, že roku 1748 k Piemontu přičlenil značnou část bohatých oblastí nedaleké Lombardie, až po hranici Ticina. Těžiště státu se tak posunulo ještě více na východ, k Pádské nížině, k Itálii. V savojském expanzionismu 18. století však ne smíme spatřovat jakýsi přeobraz národní politiky Cavoura a Viktora Emanuela II.

Cíle, které sledovali Viktor Amadeus II. a Karel Emanuel III., nebyly národní, ale územní a dynastické, a jejich jednání bylo vedeno příležitostně účelovými úvahami. To dokazuje i fakt, že za války o rakouské dědictví dali přednost spojenectví s Marií Terezií a menším územním ziskům, které jim zaručovala, před spojenectvím s Francií a Argensonovým plánem, který v jistém smyslu předstihl budoucí politickou linii Napoleona III. na poloostrově a Piemontu zajišťoval Lombardii, v rámci celkových úprav italské rovnováhy sil. Zároveň s politikou výbojů a s upevňováním vojenského a diplomatického vlivu státu postupovala i modernizace jeho vnitřního zřízení. Viktor Amadeus II. byl sice střídavě spojencem a nepřítelem Ludvíka XIV., ale vždy se mu obdivoval a snažil se napodobovat. A tak roku 1717, sotva si nasadil královskou korunu, začal na základě celé řady ediktů měnit státní správu podle vzoru centralistických struktur Colbertovy Francie. Zřídil státní radu, v jejímž čele stály různé podniky, generální finanční radu a v jednotlivých provinciích jmenoval celou síť intendantů, aby si v nich zajistil kontrolu centrální moci. Díky těmto opatřením mohl dále prosazovat politiku zaměřenou na upevnění monarchie a její úlohy soudce mezi jednotlivými státními útvary. Do značné míry omezil dosavadní nedotknutelnost a výsady duchovenstva, omezil jeho podíl v tradičních oblastech veřejné péče a výchovy: církevní charitativní instituce rozptýlené po zemi vystřídaly chudobince a špitály řízené státem, byla reorganizována turínská univerzita, na níž proběhla obměna pedagogického sboru, z něhož byli vyloučeni stoupenci tradičního smýšlení a na jejichž místo nastoupili lidé prodchnutí francouzskými idejemi či dokonce jansenismem. Také výsady šlechty byly značně omezeny; její půda byla zahrnuta do katastru, který dal pořídit Viktor Amadeus II., na jehož základě napříště podléhala řádnému a pravidelnému zdanění. Tím se urychlil proces její přeměny, jejího přechodu od třídy hoberaux a polozávislých feudálů v třídu úředníků, která našla uplatnění v armádě, v diplomatických službách a ve správním aparátu, kde však naprosto převažovali spíše příslušníci buržoazie a parvenuové.

V rámci napodobování Francie Ludvíka XIV. a Colberta nechybělo ani pozoruhodné snažení na poli veřejných prací. Byly otevřeny nové silnice, říční spoje a byl rozšířen přístav Nice, který pro království Sardinské představoval jediný přistup k moři. Zvláště pozoruhodný byl rozvoj hlavního města, který vysvětluje také již dříve zmíněný silný demografický nárůst. Právě v 18. století získal Turín svou charakteristickou symetrii a rysy královského města, které dodnes propůjčují jeho historickému středu vzhled tolik odlišný od ostatních italských měst. Většina budov postavených v tomto období - bazilika Superga, vystavěná na oslavu vítězství nad Francouzi v roce 1706, palác Madama a četné další stavby - je dílem sicilského architekta Filippa Juvary, kterého Viktor Amadeus II. pozval do Turína a který byl tak trochu piemontským Mansartem. Nejintenzivnějším obdobím celkových přeměn, prováděných vládou nové savojské monarchie, bylo prvních třicet let století, a časově tedy předcházelo vlně reforem v ostatních italských státech: ve chvíli, kdy Viktor Amadeus II. přetvářel správu svého státu, posiloval postavení turínské univerzity a bojoval proli starým výsadám šlechty a církve, ve Florencii dosud vládli Medicejští, Neapol ještě nezískala nezávislost a v Lombardii zatím nezačalo šťastné období tereziánských reforem.

Nejde však jen o rozdíl časový, ale především kvalitativní. Jak jsme již poznali počínání savojských monarchů je bližší klasickému typu absolutismu ve styku Ludvíka XIV., než osvícenskému despotismu panovníků 18. století ve stylu Josefa II. To se zcela jasně ukáže, jakmile se zaměříme na hospodářskou politiku; Piemont nepoznal proces liberalizace trhu, půdy a zboží, který se uskutečnil v Lombardii a v Toskánsku, a jeho hospodářský život v podstatě dál probíhal ve znamení merkantilismu a městské vázanosti. Přes značné bohatství a iniciativu buržoazie, především v někdejších lombardských provinciích, kde se v rozsáhlé míře pěstovala rýže a kde byl rozšířen nájemní systém kapitális-

SEIFERT, JAROSLAV - MĚSTO V SLZÁCH / SAMÁ LÁSKA / SVATEBNÍ CESTA / SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ / POŠTOVNÍ HOLUB

SEIFERT, JAROSLAV

MĚSTO V SLZÁCH
SAMÁ LÁSKA
SVATEBNÍ CESTA
SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ
POŠTOVNÍ HOLUB

Československý spisovatel, Praha, 1989
zostavila Jarmila Višková
doslov Miloš Pohorský
ilustrácia Zdeněk Mlčoch
1. vydanie, 33.000 výtlačkov

poézia
272 s., čeština
hmotnosť: 413 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

3,80 € PREDANÉ

*H-6-3*

Při knize Na vlnách TSF mohlo se zdát, že i Seifert je vášnivý polykač ohňostrojů, jež zničehonic zaslepují oči a zanechávají po sobě umělecké opojení, v němž mění se fontány jevů v nové a nové fontány básnických slov, jež nedojímají sice tolik naše srdce, ale tím více okouzlují naše smysly, — ale Seifert není v jádře umělec tvořící z životní pěny. Je mnohem víc básník, člověk bloudící, zvolna se ujasňující citlivosti, u něhož krása není projevem svébytným, ale zvolna krystalizujícím na hranách životní zkušenosti. Nepíše autonomní svobodnou poezii, věci nejsou pro něho mravně lhostejnými tvary, báseň není u něho hrou volných představ, naopak. Tento lyrik, jenž přešel od proletářské poezie k čiré hře fantazie ve své třetí knížce, se v posledních letech vrací k poezii kořenící v reálném životě, k meditaci, zahrnující dlouhé pochody jeho vnitřního života, k váhavé osobnostní zpovědi lidského já a jeho poměru ke světu. Tím, že dává lidský obsah formálnímu výboji své poetické periody, vyrostl Seifert v básníka, jenž se našel.

CHUDÝ

Mám okno,

v něm pluje jarní den

jak lodička na řece s růžovým praporem,

mám psa,

ten má lidské oči,

mám modrý notýsek

a v něm

třiatřicet krásných dívčích jmen, 

mám ostrý kapesní nůž a pistoli, 

v kravatě jehlici s rubínem, 

mám milenku tančící na jarním trávníku 

(večer s ní chodívám za hřbitov do polí, 

a protože je kadeřnice, 

voní jí ruce, tváře a vlasy,

jako by včera místo do peřin 

v kytici růží ulehla si),

a ještě, abych nezapomněl,

mám prázdnou škatulku od krému,

za oknem smutný, vyschlý kořenáč,

v kabátě květinu

a v duši pláč.

Jsem-li doma,

nemusím se dívat stále do ulice, 

i na hvězdy se dívám, 

na hřeben hraji a zpívám,

prsty si bubnuji na dubový stůl a je mi, jako by mě někdo obejmul.

Jistě si řekne mnohý:

Tohle by pro mě věru málo bylo,

a jestliže to tobě stačí,

mně by to nestačilo.

Ó ano, já bych byl přec také radši,

kdybych měl víc,

však já jsem moudrý chudý:

já totiž zvídám v drahách hvězd

a věřím v Komunistický manifest,

věřím, že přijde jednou den,

kdy i já budu spokojen,

věřím, že i já budu jednou pánem

a vysoko, vysoko, vysoko nad Prahou

poletím aeroplánem.