CARREL, ALEXIS - ČLOVĚK, TVOR NEZNÁMÝ

CARREL, ALEXIS

ČLOVĚK, TVOR NEZNÁMÝ
(Man, The Unknown)

Julius Albert, Praha, 1948
preklad Vladimír Tůma
obálka František Muzika
3. vydanie, 7.000 výtlačkov

veda, prírodné vedy, medicína klasická, zdravie, zdravotnícka literatúra,
262 s., čeština
hmotnosť: 431 g

tvrdá väzba bez prebalu
stav: dobrý, vyblednutá obálka, mierne uvoľnená väzba

PREDANÉ

*szave*

Alexis Carrel, plným jménem Marie-Joseph-Auguste Carrel Billiard, naturalisovaný Američan, jest původem Francouz. Narodil se roku 1872 v Sainte-Foy-les-Lyon na soutoku Rhony a Saony, a jest odchovancem lékařské fakulty lyonské. Prvním velkým Carrelovým objevem byl tepenný steh. Málokdo si dnes uvedomujeme, že před uveřejněním Carrelovy „Technique opératoire des anastomoses vasculaires“ v r. 1902 neměl chirurg spolehlivé možnosti zašiti proříznuté nebo jinak porušené stěny tepen. Tento objev kromě praktických výsledků došel brzy uznání a v roce 1912 byla Carrelovi udělena Nobelova cena pro lékařství. Nemenší zásluhou Carrelovou bylo propracování techniky kultivační pro tkáně ssavčí a lidské mimo tělo. Jeho předchůdci na tomto poli znali sice již tuto metodu pro tkáně studenokrevných živočichů, ale teprve Carrel se svými spolupracovníky v Rockefellerově institutu newyorském vypracoval způsoby, jak pěstovati tkáně teplokrevných živočichů mimo tělo, k takové dokonalosti, že dnes je možno pěstovati ve skleněných nádobách i lidské nádory. Tento objev vyvolal kdysi pozdvižení ve vědeckých kruzích pro své „novotářské kacířství“. Dnes však těžko by bylo lze popírat zásluhu Carrelovu, které si svými objevy dobyl na vědním poli tak důležitém.

Pokusy s kultivací tkání vedou Carrela k dalším problémům: k transplantaci orgánů, k problému, jak nahraditi chorobný orgán ústrojem zdravým jiného živočicha tak, aby vykonával normálně svou činnost. Se svým bývalým spolupracovníkem, letcem Ch. Lindberghem, znamenitým konstruktérem, sestrojil skleněné srdce, kterým vhání krev do explantovaných orgánů a udržuje je tak na živu mimo tělo.

Carrel jako výjimečně nadaný člověk je individualista a jako vědec nedává se poutat speciálisací. Skvělý biolog, fysiolog, lékař, chirurg i myslitel zkoumá podstatu člověka a možnosti jeho vývoje s hlediska fysiologického i filosofického. Carrelova kniha „Člověk, tvor neznámý“ jest pokusem všestranného genia podati v dnešní době plné specialisace přehled našich skutečných a základních vědomostí o člověku po stránce duševní i tělesné. Je to pokus o synthesu rozptýlených poznatků a výběr spolehlivě ověřených důležitých fakt, jež mají vztah k lidské bytosti. Lze namítnouti, že kniha nepřináší nových poznatků a že leckde ve svém individualismu stojí v rozporu s našimi demokratickými názory. Avšak Carrelovy odborné znalosti, jeho cítění estetické i jeho láska k Člověku přenášejí jeho knihu přes úskalí příliš osobní kritiky, jež by se upínala k maličkostem a nechápala celku.

KAPITOLA 5

Vnitrní čas

1. Lidský věk. Jeho měření hodinami. Rozsah věcí v prostoru a čase. Čas matematický či abstraktní. Pokusná definice konkrétního či fysikálního času. 2. Definice vnitřního času. Čas fysiologický a psychologický. Měření fysiologického času. Rostový index krevního plasmatu. Jeho změny v průběhu chronologického věku. 3. Charakteristické vlastnosti fysiologického času. Zaznamenávání minulosti tkáněmi a moky tkáňovými. Nerovnoměrnost a irreversibilita fysiologického času. 4. Podstata fysiologického času. Reciproční změny ve tkáních a v jejich prostředí. Postupné změny plasmatu krevního během života. 5. Dlouhověkost. Délka lidského věku se nezvětšila. Příčiny tohoto zjevu. Možnosti prodloužit lidský věk. Má se tak státi? 6. Umělé omlazení. Jest omlazení možné? 7. Pokusná definice vnitřního času. 8. Poměrné trvání lidských životů a civilisace. Fysiologický čas a společnost. Fysiologický čas a jednotlivec. 9. Rytmus fysiologického času a umělé utváření člověka.

1

Stejně jako velikost tělesná jest i lidský věk krátký nebo dlouhý podle měřítka, kterého použijeme. Jest dlouhý ve srovnání s životem myšky nebo motýla. Krátký, je-li přirovnán k životu dubu. Bezvýznamným nic, je-li promítnut do rámce dějin naší země. Měříme jej pohybem ručiček hodinových na číselníku. Porovnáváme jej s pohybem těchto ručiček přes stejné dráhy: vtěřiny, minuty a hodiny. Čas na hodinách odpovídá jistým rytmickým událostem, jako jest otáčení Země kolem osy a kolem Slunce. Naše trvání jest tedy vyjádřeno v jednotkách slunečního času a skládá se přibližně z 25.000 dnů. Hodinami měřeno jest den dítěte stejně dlouhý jako den jeho rodičů. Vpravdě však těchto 24 hodin znamená velmi malou část budoucího života dítěte a mnohem větší díl života pro jeho rodiče: nebo s opačného hlediska jest velmi malým zlomkem prošlého života starce a mnohem důležitějším dílem života kojencova. Hodnota fysikálního času jest tedy zdánlivě různá podle toho, pohlížíme-li zpět do minulosti nebo vpřed do budoucna.

Musíme počítati svůj věk podle hodin, poněvadž jsme ponořeni do fysikálního kontinua, jehož jeden rozměr jest měřen právě hodinami. Na povrchu naší planety liší se rozměry zvláštními charakteristickými známkami. Svislý rozměr jest určován projevy tíže. Oba vodorovné rozměry nejsme schopni odlišně charakterisovati; dovedli bychom je dělit i ovšem v tom případě, kdyby náš nervový systém byl vybaven vlastnostmi magnetické střelky. Se čtvrtým rozměrem — časem — je to podivné. Ostatní tři rozměry věcí jsou totiž poměrně krátké a téměř nepohyblivé, kdežto dimense časová se nepřetržitě protahuje do nedohledna. Cestujeme zcela snadno v obou vodorovných dimensích. K pohybu ve svislé dimensi potřebujeme schodů nebo zdviže, aeroplánu nebo balonu, neboť musíme překonávali tíži. Cestovati v čase jest naprosto nemožné. Wells*) neprozradil tajemnou konstrukci stroje, který umožňoval jednomu z jeho hrdinů vyjiti z pokoje do čtvrté dimense a unikati do budoucnosti. Pro konkrétního člověka jest čas velmi odlišný od prostoru. Pro abstraktního člověka, obývajícího hvězdné prostory, jevily by se všechny čtyři rozměry stejnými. Ačkoliv jest čas rozdílný od prostoru, přece nelze čas od prostoru odděliti, a to, uvažujeme-li s biologického nebo s fysiologického hlediska, ani na povrchu zemském ani v ostatním vesmíru.

V přírodě jest čas vždy ve spojení s prostorem. Čas jest nutným atributem všech hmotných bytostí a žádná konkrétní věc nemá pouze tři prostorové rozměry. Skála, strom nebo živo-

RAJČOK, MATÚŠ - LÚČNICA V ZAHRANIČÍ V ROKU 1956

RAJČOK, MATÚŠ

LÚČNICA V ZAHRANIČÍ V ROKU 1956

Smena, Bratislava, 1958
edícia Sväzácky život
ilustrácie: V. Strážovec
fotografie: Š. Adamík, L. Košťa, G. Lárišová, A. Pavlíková, V. Petratúr, E. Stadtrucker, I. Šuhajík
4.200 výtlačkov
56/VIII-9

cestopis, tanec, folklór,
124 s., slovenčina
hmotnosť: 355 g

tvrdá väzba bez prebalu
stav: dobrý

3,50 €

*szave*

Už vyše roka, čo sa po polročnom odlúčení zvítali v Bratislave dve umelecké skupiny Lúčnice po návrate zo zájazdov po Južnej Amerike, Škandinávii a NDR. Bolo to jedno z najúspešnejších pracovných období Lúčnice. V ňom v rôznych mestách Európy a Južnej Ameriky skoro súčasne obdivovali zahraniční diváci piesne a tance slovenského ľudu v podaní Lúčnice, umeleckého reprezentanta našej pokrokovej mládeže a slobodného, socialistického Československa.

Sme hrdí, že sme čestne splnili poslanie, že sme i v ďalekej cudzine našli svojej vlasti tisíce nových priateľov a obdivovateľov, že sa nám podarilo preklenúť veľkú priepasť vzdialeností, že sme prirástli k srdciam ľudí, ktorí, často zavedení nepriateľskou propagandou, mali o nás a o našej vlasti veľmi skreslené predstavy. Toto poznanie bolo pre nás i pre budúce pracovné obdobie tou najsilnejšou vzpruhou.

V tejto publikácii sa čitateľovi, najmä mládeži, prihovárajú priamo jednotliví členovia nášho súboru. Rozprávajú prostou rečou o svojich zážitkoch z juhu i zo severu. Na jej stránkach vyrozprávali s láskou všetci autori svoje dojmy, o ktorých často rozprávali na početných besedách medzi našou mládežou i na rôznych pracoviskách. Kyticu týchto reportážnych čŕt odovzdávame do priazne našich čitateľov, do priazne všetkých priateľov Lúčnice, ktorí nám za zahraničných zájazdov neustále držali palce a právom si spolu s Lúčnicou prisvojovali všetky jej úspechy.

Publikácia vychádza na prahu 10. výročia umeleckej činnosti Lúčnice. Toto obdobie je označené nevšednou starostlivosťou nášho pracujúceho ľudu o rozvoj a úspechy ľudového umenia, ktorého reprezentantom doma i v zahraničí je už vyše 10 rokov súbor piesní a tancov Slovenského ústredného výboru ČSM — Lúčnica. Keď uverejňujeme bohaté zážitky Lúčnice z posledných zahraničných zájazdov, autori i kolektív Lúčnice si uvedomujú, že ďakujú predovšetkým našim pracujúcim za všetky zájazdy mimo hraníc republiky, za zájazdy v službách zblíženia národných kultúr, v záujme prehĺbenia medzinárodnej solidarity a boja za zachovanie mieru na celom svete.

LÚČNIČIAR V TRÓPOCH

14. október 1956.

Hore na severe, v chladnej Škandinávii, ešte nedozneli trávnice zo slovenských lúk, a niektoré švédske časopisy ešte prinášajú fotografie z vystúpení Lúčnice.

V tom čase sa druhá časť Lúčnice pripravuje na najnamáhavejšiu etapu zájazdu po južnej Amerike, aby po 79 celovečerných vystúpeniach v mestách Uruguaja, Argentíny a Južnej Brazílie predstavila sa obyvateľom severobrazílskych trópov.

Bude to cesta vysilujúca, čakajú nás mimoriadne ťažké podmienky: veľké vzdialenosti, cudzia strava, ľudia celkom inej mentality — a predovšetkým horúčava, horúčava, horúčava...

Možno to bude i cesta úspechov a nových zážitkov.

Odprevadíte nás?

„Vitória je hlavným mestom štátu Espirito Santo; a skutočne, iba Duch Svätý vie, prečo nás sem senhor Luis Gonzaga Botelho dotiahol.. .“ — taký asi bol jednoznačný názor prvej skupiny Lúčnice, ktorá pri dvojhodinovom lete v jednom zo vzdušných korábov spoločnosti REAL-u, šťastlivo pristála na skromnom letisku. Na Corcovado a Pao de Acúcar, Avenidu Getúlio Vargas a Praga Paris, Flamengo a Botafogo — vôbec na celé čarokrásne Rio de Janeiro sme vtedy ešte až priživo spomínali, a teraz sme sa zrazu ocitli uprostred miniatúrnej púšte zvanej aeroporto, čiže letište, kde nás namiesto majestátnych mrakodrapov Copacabany obkolesujú skromné palmy a živý ruch Avenidy Rio Branco nahradzujú traja čierni nosiči...

Pre koho tu budeme vlastne vystupovať?

Víta nás štíhly mladík. Prišiel na aeroporto v zastúpení miestnej organizácie spoločnosti Cultura Artistica. Ukazuje na autobus, ktorý svojou predpotopnou karosériou výborne zapadá do exotického prostredia. Vamos — nastúpme!

S balíkmi nie sú problémy: máme so sebou iba po jednom malom kufríku, v ňom tie naj-najpotrebnejšie veci na dva týždne. Všetka ostatná osobná batožina ostala v Riu, tam ju 23. októbra naložia na „Provence“, lá pristane o dva dni v Salvadore, a ešte v ten večer opustí — už aj s našimi maličkosťami na palube — brehy Južnej Ameriky. Namiesto vlastnej batožiny vezieme so sebou hudobné nástroje, kroje a iné rekvizity. Bez nich by sme nemohli vystupovať: a keďže váha osobnej batožiny je na leteckých linkách maximovaná, nepozostávalo nič iného, než rozlúčiť sa s vlastnými kuframi v nádeji, že ich ešte dakedy uvidíme.

Z premýšľania ma vyruší mohutné trhnutie. Autobus sa pohol. Sedíme v ňom bez impresária, bez tlmočníkov, tí prídu až ďalšími lietadlami. Mladík z Cultura Artística nás predbehol osobným autom. Cítime sa ako kvapka v mori.

Domorodí spolucestujúci berú našu prítomnosť na vedomie a pokojne si podriemkávajú ďalej.

O to agilnejší je sprievodca. Pýta päť cruzeiros za lístok, i keď podľa tabuľky nad šoférovou hlavou jednotné cestovné činí iba tri cruzeiros. Zrejme nás považuje za naivných, neskúsených turistov.

— Somente tres cruzeiros! — namietame skromne, lebo nám príde na myseľ, že za ten rozdiel možno dostať dve šálky najoriginálnejšej brazílskej kávy alebo štyri banány.

— Cinco cruzeiros, senhores! — trvá sprievodca na svojom.

— Tres — ukazujeme na cenník.

Bez slova sa otočí, zvesí tabuľku a schová pod sedadlo.

— Cinco!

Cez špinavé okná, ktoré sa s vodou stretávajú iba v období veľkých tropických dažďov, vidno už prvé periferné chalupy Vitórie. Vonku pokoj a mier. V autobuse spotení potomkovia Jura Jánošíka pokračujú v zúrivom boji za ohrozené práva cestujúcich. Sprievodca sa konečne umúdri, mykne plecom a rozdá nám lístky po tri cruzeiros.

Vtom sa zrazu ozve budúci stavebný inžinier, t. č. čelista Lúčnice Vlado Petratúr:

— Mne dal detský lístok!

Jediný letmý pohľad stačí, aby sme konštatovali, že aj naše lístky znejú na poldruha cruzeiros.

Autobus zastane, šofér pokývne hlavou:

— Vystúpiť!

Sme niekde na predmestí. Na chodníku už čaká mladík z Cultura Artística.

— Ako ste cestovali?

Rozpovieme mu veselú historku so sprievodcom.

— Platili ste?

— Samozrejme.

SCHIKORA, RUDOLF - NAŠE SVĚTLA

SCHIKORA, RUDOLF

NAŠE SVĚTLA
Čtení ze životů svatých

Exerciční dům ve Frýdku, 1947
ilustrácie Arnošt Hrabal, Jan Obšil
40.000 výtlačkov

životopisy, náboženská literatúra,
840 s., čeština
hmotnosť: 1021 g

tvrdá väzba

1.) stav: obálka ušpinená, zvlnená, väzba jemne uvoľnená, na predsádke venovanie od Antonína Němečka - 2,50 € *szave* PREDANÉ

2.) stav: dobrý - 2,00 € *kvaja* PREDANÉ

Jako světla v temnotách svítí nám příklady svatých na stezku k večnému cíli. Ukazují nám cestu, povzbuzují nás, když únavou klesáme, varují nás, abychom nezbloudili. Čtěme životy svatých, uvažujme o nich, následujme je. Svatí byli lidé jako my. Musili se namáhati jako my. Měli pokušení jako my. Ano, někdy i klesli, ale zase povstali. Měli i své chyby, ale nikdy se s nimi nesmířili, nýbrž bojovali proti nim až do krve a právě tím se stali svatými. To je též naše cesta do nebe. Učme se od nich! — Svatí jsou hrdinové, kteří nestavějí své hrdinství na odiv, ne, oni svým životem nám ukazují cestu k pramenům lepšího života: k věčným pravdám a věčným silám, z nichž žije duše jednotlivce i celého národa. Prameny, jichž bylo použito, jsou kromě novějších časopiseckých zpráv: Acta Sanctorum Boll., Metod Kulda: Církevní rok, Fr. Eckert: Církev vítězná, Isidor Vondruška: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních (1930) a několik cizojazyčných děl. Podle dekretů papeže Urbana VIII. a apoštolské konstituce „Officiorum“ papeže Lva XIII. prohlašuji, že rozhodnutí o zázracích, zjeveních a jiných nadpřirozených událostech patří Církví, které se ve všem podrobuji, neboť svou přísností, s níž posuzuje takové věci, jest mi neomylnou vůdkyní.

Ve Frýdku na svátek Zjevení Páně 1947.

kniha č. 2

DUBSKÝ, JOSEF - ŠPANĚLSKO-ČESKÝ SLOVNÍK

DUBSKÝ, JOSEF

ŠPANĚLSKO-ČESKÝ SLOVNÍK

Státní pedagogické nakladatelství, Praha,  1989
edícia Střední slovníky jednostranné
4. vydanie, 2. prepracované, 8.000 výtlačkov
obálka Karel Šejna
ISBN 80-04-22898-4

slovníky prekladové, jazyky,
1216 s., čeština, španielčina
hmotnosť: 777 g

tvrdá väzba s prebalom, malý formát
stav: dobrý

1,00 € DAROVANÉ EGJAK

*szave*

Španělsko-český slovník vychází v 4. přepracovaném vydání, které je značně rozšířeno. Byly doplněny výrazy a vazby používané v současné době v jazyce spisovném i hovorovém, obecném i odborném. Doplňky jsou excerpovány z denního tisku i z odborné krásné literatury. Jejich výběr byl proveden hlavně z hlediska frekvence. Vzhledem k vzrůstajícímu významu zemí španělské jazykové oblasti ve světě jsou ve větší míře zařazeny zvláštní výrazy užívané v Latinské Americe. Tyto výrazy jsou vždy označeny zkratkami, a to zkratkou Am. v případě, že jde o slovo nebo vazbu užívanou ve všech nebo ve většině těchto zemi, nebo zkratkou příslušného státu (např. Chi., Ku., Me. apod.), jde-li o výraz užívaný pouze v označené zemi. Na rozdíl od původního vydáni jsou hesla slovníku řazena samostatně a nikoli do hnízd. Toto uspořádání je přehlednější a usnadňuje práci se slovníkem.

GUDRICH, ZDENĚK - ŠPANĚLŠTINA

GUDRICH, ZDENĚK

ŠPANĚLŠTINA

vlastným nákladom, 1945

slovníky prekladové, jazyky,
280 s., čeština, španielčina
hmotnosť: 353 g

mäkká väzba
stav: ušpinený a natrhnutý obal

PREDANÉ

*szave*

Jazyk španělský se těší v našich zemích značnému zájmu. Tento zájem byl však citelně brzděn nedostatkem učebnic. Sám jsem to pocítil, když jsem se počal o studium španělštiny zajímati a nemohl jsem si opatřit vhodné učebnice. Nezbylo mně nic jiného než sáhnouti na literaturu cizí, t. j. německou. Nechci tím ovšem říci, že u nás španělské učebnice nebyly vůbec vydávány, bylo je však možno sehnat jen s krajními obtížemi, neboť jak jsem již podotkl na počátku, bylo hodně zájemců a málo literatury.

Korekturu španělského textu provedl představitel republikánského Španělska, Pedro Moral Lopez, který studuje t. č. práva v Paříži.

Společně s ním pracuji nyní na nové, lepší učebnici jazyka španělského, která bude bohatě ilustrována a zpracována zcela zvláštní metodou. Upozorňuji na to již nyní laskavého čtenáře a prosím, aby se prozatím spokojil s učebnicí právě mu předloženou.

SLOVENSKO-MAĎARSKÝ SLOVNÍK

SLOVENSKO-MAĎARSKÝ SLOVNÍK

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1958
1. vydanie. 12.200 výtlačkov

slovníky prekladové, jazyky,
552 s., slovenčina, maďarčina
hmotnosť: 278 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: mierne uvoľnená väzba, ušpinený obal

predané

*szave*

BUBEN, VLADIMÍR - SLOVNÍK FRANCOUZSKO-ČESKÝ

BUBEN, VLADIMÍR
POVER, FRANTIŠEK
STEHLÍK, O.

SLOVNÍK FRANCOUZSKO-ČESKÝ A ČESKO-FRANCOUZSKÝ
s připojenou výslovností a se zvláštním zřetelem k framc. rčením a vazbám, jakož i k potřebám obchodní korespodence

nové úplně přepracované a rozmnožené vydání

Nakladatelství Kvasnička a Hampl, Praha, cca 1940
19. vydanie

jazyky, slovníky prekladové,
400 s. + 410 s., slovenčina, francúzština
hmotnosť: 500 g

tvrdá väzba. malý formát
stav: na 1 mieste prasknutá väzba

1,00 € PREDANÉ

*szave*

ZEMKOVÁ, ĽUBA - BULHARSKO - SLOVENSKÝ SLOVNÍK

ZEMKOVÁ, ĽUBA

BULHARSKO - SLOVENSKÝ SLOVNÍK

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1977
1. vydanie, 4.850 výtlačkov
67-401-77

slovníky prekladové, jazyky,
928 s., slovenčina, bulharčina
hmotnosť: 935 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal po krajoch ošúchaný

9,90 €

*szave*

ŠULA, JOSEF - BOTANIKA PRE ŠIESTY ROČNÍK ZÁKLADNÝCH DEVÄŤROČNÝCH ŠKÔL

ŠULA, JOSEF

BOTANIKA PRE ŠIESTY ROČNÍK ZÁKLADNÝCH DEVÄŤROČNÝCH ŠKÔL

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1961
edícia  Učebnice pre všeobecnovzdelávacie školy
ilustrácie Stanislav Vymětal
fotografie Ferdinand Bučina, Silvestr Prát, J. V. Staněk, Vladimír Šilhan
obálka Marie Tůmová
1. vydanie

učebnice, botanika,
200 s., slovenčina
hmotnosť: 377 g

tvrdá väzba
stav: dobrý

1,90 € PREDANÉ
 
*szave*

DOYLE, ARTHUR CONAN - NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESA

DOYLE, ARTHUR CONAN

NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESA
(His Last Bow - The Case Book of Sherlock Holmes)

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1966
edícia Spoločnosť priateľov krásnych kníh (SPKK) (197)
preklad Alfonz Bednár
obálka Anastázia Miertušová
1. vydanie, 65.000 výtlačkov
13-72-017-66

beletria, detektívky,
452 s., slovenčina
hmotnosť: 446 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

2,00 € PREDANÉ!

*szave*

Sherlock Holmes už takmer osemdesiat rokov zabáva čitateľov na celom svete. Tá vysoká, chudá postava s ostro rezanou tvárou a pružnými údmi stala sa — spolu s neodmysliteľným doktorom Watsonom, ktorého naivnosti sa vyrovná iba jeho vernosť — jedným z najznámejších literárnych typov, a niekedy ozaj musíme presviedčať sami seba, že slávny detektív je len dieťaťom fantázie, a nie skutočných pozemských rodičov. Jeho dobrodružstvá dnes už pokrýva patina rokov: kdeže je dávny svet broughamov a hansomov, konských drožiek, svet, kde sa svietilo plynovým svetlom, kde iba výstrední boháči si zavádzali tú americkú novotu. elektrické žiarovky, kde vlaky prichádzali a odchádzali bez jedinej minúty meškania s presnosťou prírodného úkazu, a kde sa aj najkomplikovanejší zločin dal odhaliť starostlivou aplikáciou logickej analýzy a vedeckých metód? Existoval naozaj? Aký bol skutočný svet z konca minulého storočia, to sa môžeme dohadovať; ale s istotou vieme, že svet Sherlocka Holmesa bol presne takýto. Telegramy vždy prišli, noviny vždy uverejnili, čo bolo treba, verný Watson nikdy nesklamal a policajní inšpektori sa nakoniec vždy poučili, že Sherlocka Holmesa a jeho nepravidelné metódy treba rešpektovať. A možno práve v tejto jednoznačnosti a priamosti je čaro tohto sveta. Čaro, ktoré cítime dodnes.

Naša kniha prináša dva posledné súbory noviel sira Arthura Conana Doyla; z týchto príbehov sa v slovenčine ukázalo len niekoľko, zväčša už pred dlhým časom a dnes sú už nedostupné. Takže čitateľ dostáva do rúk prvý slovenský preklad dvoch kníh. ktoré sú zakončením dvoch zbierok noviel, vydaných v SPKK pod titulom POKLAD Z AGRY a PES BASKERVILLSKÝ.

NEZVESTNÁ LADY FRANCES CARFAXOVÁ

„Ale prečo turecké?“ opýtal sa pán Sherlock Holmes uprene hradiac na moje topánky. Ja som v tej chvíli pohodlne sedel v kresle, opretý o trstinové operadlo a vystretými nohami som upútal jeho nikdy neochabujúcu pozornosť.

„Turecké? Anglické,“ odpovedal som trochu prekvapene. „Kúpil som ich u Latimera na Oxford Street.“

Holmes sa usmial s výrazom zunovanej trpezlivosti. „Kúpele!“ povedal. „Kúpele! Prečo radšej upokojujúci a drahý turecký kúpeľ než posilňujúci domáci?“

„Lebo v posledných dňoch ma trápila reuma a cítil som sa ako starec. Turecký kúpeľ je tým, čo v medicíne voláme alteratívum — nové východisko, čistič telesnej sústavy.

Mimochodom, Holmes,“ dodal som, „nepochybujem, že súvis medzi mojimi topánkami a tureckým kúpeľom je logickému duchu načisto očividný, ale bol by som vám povďačný, keby ste mi ho nejako naznačili.“

„Sled uvažovania nie je veľmi tajomný, Watson,“ povedal Holmes a potmehúdsky žmurkol. „Patrí k lej istej elementárnej triede dedukcie, ktorú by som ilustroval, keby som sa vás opýtal, s kým ste cestovali dnes ráno v drožke.“

„Odmietam uznať novú ilustráciu za vysvetlenie,“ povedal som trochu drsne.

„Bravo, Watson! Veľmi vážne a logické napomenutie. Tak počkajte, aké momenty tu hrali úlohu? Vezmime si najprv posledný prípad — tú drožku! Vidíte, že na kabáte na ľavom rukáve a na pleci máte niekoľko škvŕn od blata. Keby ste boli sedeli uprostred hansomu, pravdepodobne by ste sa neboli zašpinili, a ak, tak určite symetricky. Preto je jasné, že ste sedeli na boku. A práve tak je jasné, že ste necestovali

sám.

„To je celkom zrejmé.“

„Až hlúpo očividné, však?“

„Ale tie topánky a kúpeľ?“

„Práve také detské. Vy máte vo zvyku zaväzovať si topánky určitým spôsobom. Teraz vidím, že ich máte zaviazané komplikovanou dvojitou slučkou, a vy si ich zvyčajne tak nezaväzujete. Mali ste ich preto zobuté. Kto ich zaviazal? Obuvník — alebo chlapec v kúpeli. Nie je pravdepodobné, že to bol obuvník, lebo topánky sú temer nové. Čo teda ostáva? Kúpeľ. Hlúpe, však? Ale aj tak poslúžil turecký kúpeľ istému účelu.“

„Akému?“

„Hovoríte, že ste tam boli, pretože ste potrebovali zmenu. Ak dovolíte, tak vám zmenu navrhnem. Co poviete na Lausanne, milý Watson — cesta prvou triedou a všetky výdavky kráľovsky zaplatené?“

„Skvelé! Ale načo?“

Holmes sa pohodlne oprel v kresle a z vrecka vytiahol zápisník.

„Jednou z najnebezpečnejších vrstiev na svete,“ povedal, „je sťahovavá a bez priateľov žijúca žena. Je najneškodnejšia a často najosožnejšia zo smrteľníkov, ale nevyhnutne popudzuje iných k zločinu. Je bezmocná. Mení bydlisko. Má dostatočné prostriedky, aby sa sťahovala z krajiny do krajiny a z hotela do hotela. Najčastejšie sa stráca v bludisku neznámych penziónov a malých hotelov. Je to zablúdené kuriatko vo svete líšok. Keď ju zožerú, málokto to zbadá. Veľmi sa obávam, že lady Frances Carfaxovej sa stalo niečo zlého.“

Potešil som sa pri tej náhlej zmene od všeobecného k jednotlivému. Holmes sa podíval do poznámok.

„Lady Frances,“ pokračoval, „je jediným žijúcim potomkom priamej rodiny nebohého earla z Ruftonu. Majetky prešli, ako sa možno pamätáte, na mužskú líniu. Jej ostali síce obmedzené prostriedky, ale zato zopár pozoruhodných ukážok španielskeho striebra a čudne brúsených diamantov, ktoré mala veľmi rada — priveľmi rada, lebo ich nechcela