UDRŽAL, PAVEL - ŘEZBÁŘSTVÍ

UDRŽAL, PAVEL
DAVID, STANISLAV

ŘEZBÁŘSTVÍ

SNTL, Praha, 1985
edícia Udělejte si sami (95)
obálka Miroslav Houska
2. vydanie, 30.200 výtlačkov
04-303-85

hobby
184 s., 144 obr., 4 tab., čeština
hmotnosť: 332 g

7,50 €

*bib10*

SUCHOTIN, ANATOLIJ KONSTANTINOVIČ - PARADOXY VEDY

SUCHOTIN, ANATOLIJ KONSTANTINOVIČ

PARADOXY VEDY
(Paradoksy nauki)

Smena, Bratislava, 1984
edícia Sputnik
preklad Anna Lackovičová
ilustrácie Koloman Leššo
prebal Jozef Pernecký
1. vydanie, 2.000 výtlačkov
73-074-84

veda, filozofia,
206 s., slovenčina
hmotnosť: 369 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

2,40 € PREDANÉ

*bib10*

ZÁBLESK GÉNIA (OSVIETENIE)

Pri úspešnom bádaní inkubačné vzrušenia sa končia výsledkom, ktorý prichádza odrazu ako plod voľného spájania myšlienok. Pretože prichádza nečakane, nazýva sa osvietením. Tak sa dostávame k tretej etape vedeckej tvorivosti. Nie je to ani tak etapa, ale akt, pre ktorý je charakteristický bleskový priebeh. Porovnáva sa to s náhlou záplavou svetla neočakávane silnej intenzity. Dante to opísal takto:

Blesk z výšin mi v myseľ šľahol, čo úsilia jej zrazu napĺňal.

M. Planck charakterizoval svoj stav v momente vzniku kvantovej teórie: „Po niekoľkých týždňoch tej najintenzívnejšej práce v mojom živote zrazu tmu, v ktorej som sa zmietal, osvetlil blesk a predo mnou sa otvorili neočakávané perspektívy.“

Podstata osvietenia spočíva v tom, že prvky problémovej situácie, t. j. poznatky bezprostredne sa zúčastňujúce na riešení problému a dovtedy roztrieštené, sa spájajú do jedinej celistvej štruktúry. Osvietenie sa nemôže uskutočňovať po častiach najmä preto, že prebieha završovanie a rodí sa nové poznanie. Riešenie vzniká naraz, vcelku, završuje sa rýchlo, za oveľa kratší čas, než trvala inkubácia.

Nakoniec to, čo vyzeralo zamotané, nepostrehnuteľné a nejasné, zrazu sa vyjasňuje, chaos a neporiadok nečakane nadobúdajú zmysel, rozhádzané detaily sa skladajú do celkového obrazu. G. Polya používa na vysvetlenie takýto opis: Predstavte si, že neskoro v noci vchádzate do hotelovej izby. Pritom ako potme hľadáte vypínač, vrážate do istých nepochopiteľných predmetov, cítite ich hrany, narážate na prekážky. Vtom nájdete vypínač, zažnete svetlo a všetko zrazu zjasnie. Veci sú tam, kde majú byť, sú na svojich miestach a sú uspôsobené na svoj účel. A neforemné predmety nie sú ničím iným ako bežnými vecami obývanej miestnosti.

Na osvietenie vždy chýba iba „maličkosť“, akýsi jednotiaci článok, spájajúci dané fragmenty do jedného celku. Ako na uzavretie elektrického okruhu, umožňujúceho pohyb celého strojového parku, električiek, občas chýba len žilka, tak aj tu vznik grandióznej teórie závisí od maličkosti. A tá sa zrazu nájde, prináša radosť z objavu a prijíma sa ako osvietenie, ako vzplanutie génia. A to všetko preto, lebo fakt, sám osebe bezvýznamný, je príčinou skvelého objavu, t. j. prináša informáciu neporovnateľne väčšiu, ako je tá, čo je obsiahnutá v ňom samom.

Povaha osvietenia, závisiaca od maličkostí, takrečeno kapriciózna, sa právom charakterizuje ako náhodilosť. Skutočne, pravdepodobne nenájdeme taký objav, ktorý by sa nezavŕšil náhodou. „Životopisy“ vedeckých udalostí sú plné takých opisov. Všimneme si niektoré.

Na začiatku 19. storočia francúzsky lekár R. Laennec vynašiel prístroj na vyšetrovanie chorých — stetoskop. Čitateľovi pripomíname, že je to dutá rúrka podobná drevenej cievke, z jednej strany (tej, ktorá sa prikladá k uchu) rozšírená. To je celá tá múdrosť, ale koľké uľahčenie pre lekára!

Laennec dospel ku svojmu objavu takto: Vedel, že už starovekí lekári, napríklad Hippokrates, uchom vedeli vyšetrovať niektoré chorobné prejavy v ľudskom organizme. Prirodzene, v mnohých prípadoch je vyšetrenie uchom nevhodné, ale bez neho chýbal lekárovi dôležitý zdroj informácií o chorom.

Raz sa Laennec prechádzal po dvore Louvru a upútala ho hra, ktorou boli zaujaté deti. Jedno chlapča škriabalo ihlicou po prerezanom brvne a druhé s uchom priloženým na rez na opačnej strane počúvalo. A tu sa zrodila myšlienka stetoskopu, ktorého opis bol uvedený roku 1819 v Traktáte o nepriamej auskultácii (počúvaní). Uvádzajú sa v ňom metódy diagnostikovania pľúcnych chorôb pomocou nového prístroja. Používa sa dodnes. Pravda, v posledných desaťročiach ho zatlačil (no nevytlačil) mäkký stetoskop, ale starý vynález stále dobre slúži ľuďom.

A čo náhodilosť? Nebyť toho, že Laennecovi padol zrak na hrajúce sa deti, ktovie aká iná udalosť by bola uzavrela reťaz úvah Laenneca či iného lekára.

Povieme si ešte o jednom takisto lekárskom osvietení, ktoré ožiarilo súčasnú vedu.

čitateľ možno počul o prístroji kurganského lekára G. Ilizarova. Ilizarov namiesto sadry, ktorá obmedzuje pohyb, narúša krvný obeh a je celkove nepohodlná, používa špeciálny prístroj. Spevní z obidvoch strán zlomenú kosť tak, že zabráni posúvaniu zlomených častí. Umožňuje však chorému hýbať končatinou (napríklad chodiť so

CIGER, JURAJ - LOGIKA A NORMA OSOBNOSTI

CIGER, JURAJ

LOGIKA A NORMA OSOBNOSTI

Osveta, Martin, 1984
edícia Zdravotníctvo a vedecký svetonázor (12)
prebal Peter Ďurík
1. vydanie, 1.000 výtlačkov
70-083-84

psychológia, filozofia,
360 s., slovenčina
hmotnosť: 520 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky, bez prebalu

4,90 €

*bib10* in **S4**

RIEŠENIE OTÁZKY TVORIVÉHO SPÔSOBU MYSLENIA A MOTIVÁCIÍ

Nedostatky tradičného stereotypu myslenia historicky potvrdil aj prechod epochy európskeho osvietenstva do epochy ideového „romantizmu“. Na jednej strane túto etapu podmienila dobová úroveň kritickosti a na druhej strane poznanie, že prezentačná a či „nazeravá“ zmyslová intuícia, uznávaná aj naivno-realistickým „racionalizmom“, nepotvrdzuje ani „teoretické“ presvedčenie o nezávislej skutočnosti sveta, ani teoretickú sústavu vedeckých kategórií, najmä kategórie príčinnosti, zákonitosti, celostnosti a substancie „javov“. Preto chýbalo aj teoretické zdôvodnenie jednoznačnej oprávnenosti hodnotovej orientácie osobnosti na jej ľudskú „dokonalosť“ a „celistvosť“. Morálne rozhodovanie, ktoré si niekedy vyžaduje zrieknutie sa osobných príjemností, predpokladá silu presvedčenia. Ak toto presvedčenie chýba, rozhodujúcim sa stáva osobný zážitok príjemná a nepríjemná s celým subjektivisticko-skupinovým relativizmom, ktorý postihuje okrem záväznosti kultúrneho ideálu aj vzťahy vzájomnej pomoci a porozumenia. Keď sa teda v dobovom kultúrnom povedomí nepotvrdila apodiktická istota predpokladaného charakteru sveta a nezávislá platnosť všeobecných zákonitostí, renesančno-humanistický ideál osobnosti a jeho ašpirácie na „dokonalosť“ sa zdali takisto „nereálnymi“, nedosiahnuteľnými. Spoločnosť však potrebovala motivovať žiadúce formy spoločenského života postulátmi, ktoré sa pokladali za celkom isté, aj keď sa nedali celkom dokázať. Ideový „romantizmus“ spočíval teda na pseudonoetickom zneuznaní kategórií a spôsobu myslenia kultúrneho povedomia doby Mikuláša Kusánskeho. Ideový romantizmus treba odlíšiť od postojov samých „romantikov“ a mal by sa pokladať skôr za ideológiu „osobnosti“ ako za esteticko-formálny smer, ktorá je ovládaná mocnou tendenciou motivovať spoločenské vzťahy. Princíp sociability zreteľne dostal prevažne emocionálny a inštinktívno-družný charakter. Smeroval však k podstatnému oslabeniu medzinárodných duchovno-kultúrnych vzťahov uplatňujúcich sa ešte za čias osvietenstva. Historicky sa preukázalo, že iba heslovite používané kategórie a pojmy napr. „unitas multiplex et variabilis“ — osobnosť ako „mnohostranná a variabilná jednota“, celostnosť, splývanie protikladov neznamenajú nijakú záruku, že sa na ne nezabudne, ak ich logická genéza nie je teoreticky formulovaná. V živelnej podobe do kultúrneho povedomia trvale neprenikne. Neexistuje vedecký poznatok, ktorý by sa nemohol stať obsahom „viery“, ak nežije v individuálnom vedomí mocou svojho spôsobu poznania. Hoci takéto riešenie pomocou „viery“ je zo sociálnopsychologického hľadiska čiastočne nevyhnutné a relatívne potrebné, v prípade zásadného neriešenia genézy a logickej štruktúry kategórií stáva sa všeobecným a výlučným v zmysle konzervatívnych tendencií. Tieto si želajú a veria vo večitý „šerosvit“ a potrebu poslušnosti v základných oblastiach „gnozeologického“, „hodnotového“ a „ontologického“ vedomia aj pri rozvíjaní prakticko-profesionálnej rafinovanosti. Často však chýba aj nepravé osvojenie si vedeckého poznatku „vierou“. Primitívny spôsob myslenia poznatok jednoducho odmietne a sústreďuje sa iba na také sprostredkované obsahy a skúsenosti, ktoré mu slúžia ako motívy emocionálne i materiálne prospešného správania. Pritom každá „viera“ vo vedecký poznatok môže kritikou zaniknúť, ak je táto postavená na „uprílišnene“ rozčleňujúcom a zjednostraňujúcom spôsobe myslenia, čo vedie k radikálnemu skepticizmu. Elementárna zmyslová skúsenosť, ktorá sa koriguje iba formálnologickým myslením, rečou i citovými zážitkami potrieb a nedbá na dôslednú sebakontrolu prakticky pôsobiaceho človeka, prezentuje svet zložený z absolútne rozčlenených faktov („metafyzický pohľad“). Smer poznania naznačený Davidom Humeom, vyznačuje sa touto „vivisekciou“ dialektických pojmov — aj keď vtedy inak menovaných — a potvrdzuje našu analýzu. Odvtedy sa stalo nezriedkavou módou „vyhadzovať“ z vedy dôležité pojmy, ktoré súvisia s pojmom „príčinnosti“. Výsledkom takéhoto redukcionizmu nadobúdal napr. aj pojem „matérie“ charakter inertnej „látky“, obsahu, hoci z dialektického hľadiska mu nemožno priznať nijakú pasivitu pri súčasnom odmietnutí napr. „energetizmu“, ktorý neuznával obsahovú a formálnu diferencovanosť energie ako schopnosti práce v daných systémoch. Na základe redukcionizmu v oblasti základných pojmov možno potom aj v otázkach osobnosti dospieť k stanoviskám, ktoré jednoznačne zna-

DVOŘÁK, MILOŠ - STAVBY A ARCHITEKTURA V ZAHRADÁCH

DVOŘÁK, MILOŠ

STAVBY A ARCHITEKTURA V ZAHRADÁCH

SNTL, Praha, 1988
edícia Polytechnická knižnice
edícia Udělejte si sami (61)
väzba Richard Maršák
4. upravené, doplnené vydanie, 50.000 výtlačkov
04-309-88

hobby, záhradkárstvo
200 s., 142 obr., 18 tab., čeština
hmotnosť: 1145 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky

2,50 €

*bib10* in **S4**

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ O VZNIKU ČESKOSLOVENSKA

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ O VZNIKU ČESKOSLOVENSKA
(Ke kritice buržoazní republiky)

Univerzita J. E. Purkyně, Brno, 1983

zborník, história
116 s., čeština, slovenčina
hmotnosť: 148 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

*bib24*his* PREDANÉ
*bib10*his* NENAJDENA

POMĚR MORAVSKÉ ŠLECHTY K ČESKOSLOVENSKÉMU STÁTU 

Jiří L. Bílý

Vznik samostatného československého státu, i když neznamenal v konečném důsledku změnu v třídní moci, zasáhl do její sociální struktury. Nastupující národní buržoazie zbavila šlechtu politických preregatív, které jí dávalo za monarchie vlastnictví velkostatků prostřednictvím nespravedlivého kuriálního systému voleb do zemských sněmů i různých faktických výhod. Svého poměru ke šlechtě využívala buržoazie k sociální demagogii, když se před společností snažila dokázat svoji „revolučnosť" okázalým zrušením šlechtických titulů, ač v ekonomické oblasti chtěla jen odstranit právní bariéry, zejména fideikomisy, které bránily kapitalistické konkurenci v zemědělství. Byl to strach z možných důsledků vyvlastnění půdy šlechtě, které by relativizovalo trvalost soukromého vlastnictví.

První pozemková reforma, která podlomila ekonomickou moc šlechty, byla ústupkem ze strany buržoazie revolucionizovaným vrstvám společnosti, zejména střednímu rolnictvu a zemědělskému proletariátu. Její provádění však v důsledku změny politické situace ve státě na začátku dvacátých let bylo mírnější. Šlechta často dosahovala propouštění půdy ze záboru, vyhrávala velké spory o zabranou půdu. Jak je všeobecně známo, první pozemková reforma pouze posílila kapitalistický živel na vesnici.

Buržoazii nešlo o získání eknomických výhod na šlechtě mocenskou cestou, ale o její eliminaci z politického života zdůrazňováním jejich nepřátelských postojů k národním zájmům.

Je tedy na místě otázka, Jaký byl vztah šlechty k národnostním zájmům a též jakým způsobem se vyrovnala se vznikem československého státu, což není bez významu pro pochopení některých peripetií dějin našeho státu. Přitom odpovědi omezíme na území Moravy. Od buržoazní revoluce v roce 1848 můžeme sledovat na Moravě diferenciaci zemské šlechty. V popředí zůstávají staré feudální rody — Salmové, Mensdorf-Poullyové, Liechtenštejnové, Dietrichštejnové. Tyto rody jsou nositeli starého zemského patriotismu. Historická šlechta vidí možnost udržet své politické pozice v autonomii jednotlivých zemí a posílení moci starých stavovských orgánů. Představitelé tohoto politického směru se v častých případech hlásí k české národnosti. Tato část šlechty chápe, že své politické cíle nemůže prosazovat izolovaně od národa, na jehož území se rozkládají jejich velkostatky. Vlastenectví této části šlechty nebylo o nic více determinováno sociálními zájmy než u buržoazie. Šlo o projev dlouhodobé taktiky, která předpokládala, že se šlechta stane při slabosti české buržoazie hegemonem politického života. Z rozdílných sociálních zájmů vyplývalo malé pochopení pro řevnivost české a německé buržoazie umocněné kosmopolitní výchovou, což brala buržoazie jako zradu národních zájmů.

Na Moravě byl tábor historické šlechty poměrně omezený. Z významnějších šlechticů to byl kn. Hugo Salm, olomoucký arcibiskup Furstenberg a politickém mluvčím této skupiny byl hr. Egbert Belcredi. Tradice národnostní politiky historické šlechty se udržovala až do konce monarchie, i když se ona jako politická skupina rozpadla.

Pokud sledujeme sociální skladbu velkostatkářské šlechty v druhé polovině 19. století, vidíme, že mezi starou šlechtu pronikají nobilitovaní příslušníci velkokapitálu, pro něž je vlastnictví půdy bezpečným uložením kapitálu. Na Moravě jsou to Kleinové z Wiesenberku, Guttmanové, Rotschildové a další. K nim lze přiřadit i starou šlechtu věnující se podnikatelské činnosti jako Larisch-Mönnichové či Wilczkové pro něž unitarita Předlitavska byla nezbytným ekonomickým prostorem. Proto se často ostře stavěly proti národním zájmům na Moravě.

Oscilace stanovisek moravské šlechty v národnostní otázce adekvátně vyjadřuje skutečnost, že její ekonomické a politické zájmy nebyly přímo spojeny s existencí národa. Integrujícím činitelem pro ně byla rakousko-rherská monarchie.

Vznik československého státu, stále silnější vědomí nezvratnosti historického vývoje v boji o záchranu rodinného majetku našel svůj výraz v teoretické rovině v představách Panevropy, zejména v dílech dvou příslušníků moravské šlechty Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho a JUDr. Viktora Bauera. Ohlédneme-li od konrétních výsledků jejich prací, jsou zde uvedené názory transformovaným odrazem nové státoprávní situace. Tvoří jakoby politickou a státoprávní závěť moravské šlechty s trpkým přitakáním příčinám rozbití rakousko-uherského soustátí a s posledními efemérnímy sny o křesťanském evropském soustátí, Vídní jako hlavním světovém městu a nové neoaristokracii.

MÍKA, ZDENĚK - DĚJINY PRAHY V DATECH

MÍKA, ZDENĚK

DĚJINY PRAHY V DATECH

Panorama, Praha, 1989
edícia Pragensia
ilustrácie Karel Liška, Pavel Kubant
obálka Michal Houba
1. vydanie, 25.000

história
424 s., čeština
hmotnosť: 584 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

3,00 €

*bib10* in **S4**

REPKA, FRANTIŠEK - ŽENŠEN

REPKA, FRANTIŠEK

ŽENŠEN

Príroda, Bratislava, 1988
ilustrácie František Repka
obálka Štefan Pavelka
1. vydanie, 17.000 výtlačkov
064-160-88 ZEN

záhradkárstvo, hobby, poľnohospodárstvo,
52 s., slovenčina
hmotnosť: 79 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

0,90 € PREDANÉ

*bib10*

ANTRPOFAGIE A POHŘEBNÍ RITUS DOBY BRONZOVÉ

ANTRPOFAGIE A POHŘEBNÍ RITUS DOBY BRONZOVÉ
Příloha Sborníku Čs. společnosti antropologické při ČSAV
Materiály z pracovního setkání
Brno, pavilon Anthropos 24.-25. 10. 1988

Čs. společnost antropologická při ČSAV, Brno, 1988
Moravské muzeum - Ústav Anthropos, Brno, 1988
zostavila Marta Dočkalová
obálka Lea Píchová, Alena Mizerová

archeológia
252 s., čeština, slovenčina
hmotnosť: 266 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

9,00 € PREDANÉ
 
*bib10* in *H-2-2*

WALDEN, PETER - VYSOKÁ ŠKOLA VÝKLADU SNOV

WALDEN, PETER

VYSOKÁ ŠKOLA VÝKLADU SNOV
Čo znamenajú sny mužov a čo sny žien

Fontána, Šamorín, 1992
preklad Barbara Semonská
obálka Ľubomír Varga
1. slovenské vydanie
ISBN 80-900492-8-1

ezoterika
230 s., slovenčina
hmotnosť: 235 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky

1,90 € PREDANÉ

*bib10* in *H-2-2*

Kniha je teoretickou i praktickou príručkou snenia. Zakladá sa na vedeckých výskumoch a získaných poznatkoch psychológov lekárov i výrokov osôb, ktorých konkrétne sny sa analyzujú.

TOMANÍK, MIROSLAV - ČÍNSKÁ KUCHYNĚ

TOMANÍK, MIROSLAV
SKŘIVAN, RUDOLF
VÍT, ALEŠ

ČÍNSKÁ KUCHYNĚ

Merkur, Praha, 1990
fotografie Olga Davidová
grafická úprava Antonín Sládek
3. prepracované vydanie
ISBN 80-7032-408-2

kuchárky, recepty
120 s., far. fot, čeština
hmotnosť: 168 g

mäkká väzba
stav: dobrý, zosušené lepenie, knižničné pečiatky

1,50 €

*bib10* in *H-2-2*

HARANT, MILOŠ - JAHODY

HARANT, MILOŠ
ZACHA, VLADIMÍR

JAHODY

Státní zenědělské nakladatelství, Praha, 1986
edícia Rostlinná výroba
ilustrácie Karel Kilberger
obálka Ondřej Švarc
4. doplnené vydanie, 70.000 výtlačkov
07-108-86

poľnohospodárstvo, záhradkárstvo, botanika, hobby, 

224 s., čeština

hmotnosť: 210 g

mäkká väzba

stav: dobrý, knižničné pečiatky

1,10 €

*bib10* in *H-2-2*

Málokterý ovocný druh je mezi zahrádkáři tak oblíben jako právě jahodník, neboť krása jeho plodů se u něho spojila s jemností vůně i chuťovými kvalitami. Vedle všeobecné upotřebitelnosti v čerstvém i zpracovaném stavu i vysokého obsahu vitamínů je velmi cennou vlastností jahod především časnost sklizně. Po dlouhé zimě jsou prvním čerstvým ovocem, které se dostává na náš stůl. Na každé, i té sebemenší zahrádce se proto pro jahodník najde vždy kousek místa. Jak při pěstování postupovat, a který způsob použít, aby výsledek byl co nejlepší, o tom podrobně informuje tako knížka.

MATULOVÁ, MILADA - LAŠSKÁ BALADA

MATULOVÁ, MILADA

LAŠSKÁ BALADA
román

Novina, Praha, 1941
edícia Hlasy země (32)
obálka Vladimír Kovářik

beletria, román, podpis autorky
244 s., čeština
hmotnosť: 379 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý, autorská dedikácia pre Jaroslav Máj (1879-1943) - riaditeľ vydavateľstva Novina

NEPREDAJNÉ

*H-7-1*

Čtenářům Hlasů země se představuje autorka docela nová, která si přináší nepřeberné bohatství dramaticky rozvichřeného děje a věrně odpozorovaných lidských osudů, jejichž nositelé tu vyrůstají v opravdové typy. Tato strhující dějovost a vypravěčská plynulost převyšuje i mravní pathos, když Matulová heroisuje zvláště své postavy ženské a vrhá na jejich životy baladický stín. Lašský venkov, jehož znalost si autorka osvojila pečlivým studiem, žije v románě ve všech svých složkách, sociální, hospodářské i mravní. Tvrdý život chudé země lašske je tu zobrazen v urputném zápase několika rodin, jejichž osudy se vzájemně proplétají. V popředí je rodina Pětrošova. Na ní ukazuje Matulová těžký úděl lašské ženy a mravní rozvrat, který vrhá své reflexy i na život dětí. Nejstarší dcera, Anička Pětrošova, stává se hrdinkou románu. Vidíme její citový růst až k té chvíli, kdy se v ní probudí láska k Janu Šamajovi. Chudá, musí se odříci i této své lásky a prožívat těžký osud pracující ženy v manželství se Štěpánem Hylvarem. Po její předčasné smrti přijímá její osud mladší sestra Mářa. A tak jako tyto dva typy ženské, něžná a citlivá Anička a prudká a vznětlivá Mářa, dítě nedovolené lásky, pokoušející se ve zmatcích svého mládí o násilné vysvobození ze života, k nimž se ještě druží typ ženy ze starší selské generace, přemýšlivá Alena Sýkovecká, vystupují v románě v živém realistickém pojetí i svérázné typy mužské. Alois Pětroš, furiant a oposičník obce, a Jan Šamaj, moderní selský hoch. Matulová vidí své postavy srdcem a komponuje je do epického celku rozumem, který ji nutí, aby podávala tvář skutečného života nezkresleně. V celém tom baladicky zakročeném dějovém pásmu žije lašská země, dosud málo objevená literaturou, a v tom je hlavní váha tohoto románu.

Slunce stálo hezky vysoko, lidé se ještě oháněli na polích motykami, neboť nebylo dlouho po svačině, když se teta Sýkovecká oblékala tak pečlivě jako v neděli do kostela. Chystala se sejít do Louček k bratrovi, ať už ji tam uvidí rádi nebo ne.

Tak to přece nemůže nechat, když je člověk a jeho duše v nebezpečí. Není z těch, kdo si myslí, že se modlitbou všechno spraví, neskládá všechno na Pána Boha, třeba ji lidé mají za pobožnůstkářku. S dobrou vůlí a dobrým slovem se dá ledacos napravit. Upozorní bratra, kam to takhle s Mařou povede. Přiběhla v poslední době několikrát na kopec jako zatoulaný psík a prozradila leccos ze svého podivného myšlenkového světa. To ji tolik lekalo, jako by to byl zcela jiný tvor než prostý člověk.

A teď ta příhoda v kostele!

Teta Sýkovecká toho navykládala Maři tolik krásného, ba tajuplného o kostele, že se tam Mařa jedné neděle potají vypravila. Uprostřed velké mše se prodrala zástupem vesničanů a stanula před stupni oltáře jako vyjevená právě v té chvíli, když kněz pozvedával monstranci a ministranti začali silně zvonit. Ohromená Mařa se polekala zvonění, světel na oltáři i přísné tváře knězovy, vykřikla a couvala pozpátku do středu kostela, vrážejíc do klečících lidí zbožně sehnutých a bijících se kajícně do prsou.

Štěstí, že teta Sýkovecká seděla v přední lavici na kraji, vylovila děvče s klidnou rozvahou, ukonejšila je, cosi mu šeptajíc. Vyvedla je z kostela, neboť bylo chudinka oblečené jen tak po domácku, sukýnku mělo roztrženou a zřetelně zaplátovanou. Tak ji nemohla nechat v chrámě při sobě.

Selka Sýkovecká byla jiná než ostatní ženy, jako by stála výše a pevněji. Proto snad nikdo ji nepojmenoval „Sýkovčenou“, ale paní Sýkoveckou. Velkooká, s nehybnými rysy, s řídkým úsměvem na rtech, činila už na pohled dojem silné osobnosti. Bylo se možno o ni opřít v těžkostech života. Sloužila zemi trpělivě a oddaně a vnutila tahům obličeje trvalou mírnost i ve chvílích rozmrzelosti a únavy. Považovala mírnost, snášenlivost a všechny ctnosti za povinnou daň své víře, jejíž důležitost v lidském životě kladla na místo nejvyšší. Svou ukázněností, ať k ní dospěla jakkoliv, rozlévala pohodu a zachraňovala často klid ve dnech bouřlivých, kdy se na rty mužů hrnou nevybíravá slova, barvící do popelava život žen na vsi. Sotva si však lidé kolem ní uvědomovali, že touží v úzkosti po jejím klidu a její jistotě, jako se touží v mrazu po teplém místě u krbu. Nebyla povolána, aby zabránila nepravosti?

Oblékla se do tmavých šatů, vlasy dobře přihladila pod šátek, který vázala jednoduše pod bradou. A šla.

Žito narostlo už zvýši člověka, pšenice po pás, oves

MEDEK, VÁCLAV - REPETITÓRIUM STREDOŠKOLSKEJ MATEMATIKY

MEDEK, VÁCLAV
MIŠÍK, LADISLAV
ŠALÁT, TIBOR

REPETITÓRIUM STREDOŠKOLSKEJ MATEMATIKY
ALFA, Bratislava, 1978
2. vydanie, 15.000 výtlačkov
63-037-78

matematika, učebnice,
655 s., 161 obr., 11 tab., slovenčina
hmotnosť: 450 g

mäkká väzba
stav: dobrý

4,50 € PREDANÉ

*home*