MARZI, CHRISTOPH - MALFURIA STRÁŽKYNĚ MLŽNÝCH KAMENŮ

MARZI, CHRISTOPH

MALFURIA STRÁŽKYNĚ MLŽNÝCH KAMENŮ
(Malfuria - Die Hüterin der Nebelsteine)

Fragment, Praha, 2009
preklad Dagmar Steidlová
1. vydanie
obálka Ralf Nievelstein
ISBN 978-80-253-0732-8

sci-fi, fantasy
248 s., čeština
hmotnosť: 398 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

4,90 €

*BIB10* in **S5Z**

Druhý díl napínavé fantasy trilogie! Catalina Soleado dokáže měnit svět jediným tahem pera. Její nadání je však nebezpečné. Poté, co v Barceloně převzaly vládu stíny, se dívka stává pronásledovanou kořistí tajemných kreatur z písmen, šelestících mozaikových hadů a létajících galeon. Zatímco se její kamarád Jordi pouští do boje, musí Catalina uprchnout do Malfurie, vířivého oblaku z havraních pírek, a vydat se na cestu přes moře. Tam na ni čeká prastaré tajemství...

Armada

„Už jako malá holčička jsem chtěla být čarodějnicí.“ Makris de los Santos se zamyšleně usmívala, když Catalinu provázela vířící Malfurií. „Nemohla jsem se nabažit všech těch příběhů, které se vyprávěly u ohňů v Alfamě nebo uprostřed ruchu šeptajících trhů. Nikdy by mne ale ani ve snu nenapadlo, že se někdy dostanu do Malfurie.“

Catalina naslouchala jejím slovům a zároveň s otevřenou pusou obhlížela místo, kde se nacházela. A to, co viděla, jí dalo dokonce na okamžik zapomenout na její smutek nad ztrátou Jordiho.

Malé komůrky i rozlehlé místnosti, z nichž Malfuria sestávala, nekonečně křivolaká schodiště a tajná zákoutí - to vše se neustále proměňovalo, měnilo zcela libovolně své tvary a velikosti. Stěny místností, jednou vysoké, jindy nízké, byly tvořeny ze dřeva a kamene. Na mnoha místech ale vyrůstaly ze zdiva tenké větve a ty mizely i s listy a plody, když se náhle zeď rozhodla vypadat jinak. Pak začaly velké i malé, kulaté i hranaté kameny vířit a vzájemně se přeskupovat a uvolňovaly místo křivým dřevěným laťkám a ohnutým rostlinným lodyhám. Nebyly to však jen kameny a dřevo a rostliny, co žilo ve stěnách. Byly tu i stěny z knih, které stačilo vytáhnout a hned se mohlo začít číst. Dalo se ale narazit i na místa, v nichž dřevo a rostliny vytvářely výrůstky podobné skříním, v nichž se povalovalo všemožné haraburdí. 

„Co je vlastně přesně Malfuria?“ ptala se Catalina a plná údivu se rozhlížela kolem.

„Je to srdce čarodějnictví. Veškeré vědění čarodějnic se nachází v těchto prostorách.“ Makris de los Santos si pohrávala se stříbrným náramkem na zápěstí. „Malfuria je živá bytost. Vířivý oblak, který dýchá a dokáže myslet a měnit se, kdykoliv se mu zachce.“

Udivený výraz ve tváři dívky šlo jen těžko přehlédnout. „Nacházíme se ve skutečném, pravém srdci. Tady neexistuje ani začátek, ani konec. Můžeš tu strávit celý život, a přece budeš pořád objevovat něco nového.“ Třpytící se sluneční světlo se lámalo v jejích měsíčních očích. „Kdyby jednou Malfuria přestala žít, znamenalo by to konec pro všechny čarodějnice.“

Catalina následovala Makris úzkou chodbou. Podlaha tu byla pokryta pestrým kobercem, který se poté, co po něm přešly, rázem překryl novými vzory.

Země se lehce chvěla a všude bylo slyšet jemný šelest. Prastaré kusy nábytku, které se přesunovaly z místnosti do místnosti, kdykoliv se jim zachtělo; nástěnné hodiny, které se nacházely ve všech místnostech, a dokonce i na schodištích; zažloutlé pergameny v barevných vázách - to všechno byla Malfuria.

Byly tu lampy, jejichž plápolající plameny neustále měnily barvu, a stěny, které se otáčely kolem své osy, jakmile na to dostaly chuť a náladu.

Malfuria hrála všemi barvami. Bylo to podivuhodné, zázračné místo.

Prošly už spoustu místností, jednu tajemnější než druhou. Navštívily noblesní salony, které se měnily v koupelny, a skladiště, která se proměňovala na pestré kuchyně poté, co překročily práh do

TŘI ROKY 3

TŘI ROKY 3
Přehledy a dokumenty k Československé politice v letech 1945-1948

Melantrich, Praha
ISBN 80-7023-081-9

história
708 s., čeština
hmotnosť: 857 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

1,00 €

*BIB10* in **S5P**

MEYER, STEPHENIE - KRÁTKY DRUHÝ ŽIVOT BREE TANNEROVEJ

MEYER, STEPHENIE

KRÁTKY DRUHÝ ŽIVOT BREE TANNEROVEJ
Novela k románu Zatmenie
(The Short Second Life of Bree Tanner: An Eclipse Novella)

Tatran, Bratislava, 2010
preklad Luca Halová
1. vydanie
ISBN 978-80-222-0585-6

beletria, novela
168 s., slovenčina
hmotnosť: 284 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

1,90 €

*BIB10* in **S6P**

Fascinujúci príbeh Bree Tannerovej, postavy, KTORÁ SA OBJAVILA V ROMÁNE ZATMENIE, A ODVRÁTENÁ TVÁR SVETA NOVORODENÝCH UPÍROV, V KTOROM ŽIJE, ZARUČENE OKÚZLIA VŠETKÝCH FANÚŠIKOV SÁGY TWILIGHT. Bree Tannerová si ledva spomína na svoj život predtým, než získala neobyčajne ostré zmysly, nadľudské reflexy a nezadržateľnú fyzickú silu. Na život predtým, než pocítila neúprosný smäd po krvi... predtým, ako sa stala upírkou. Bree vie iba toľko, že nažívanie s ďalšími novorodenými je veľmi neisté a nemá takmer žiadne pravidlá: kry si chrbát, nepútaj na seba pozornosť, a predovšetkým - do svitania buď doma, inak zomrieš. Jedno však netuší: že čas jej nesmrteľného života sa rýchlo míňa. Bree sa nečakané spriatelí s Diegom, s novorodeným upírom rovnako zvedavým, kto je ich záhadná stvoriteľka, ktorú všetci volajú iba ona. Keď si uvedomia, že všetci novorodení sú iba pešiakmi v nepredstaviteľne veľkej hre, musia sa Bree a Diego rozhodnúť, na koho sú strane a komu budú veriť. Ale keď je všetko, čo o upíroch viete, založené na klamstve, ako odhalíte pravdu? V NEODOLATEĽNEJ SÚHRE NAPÄTIA, ZÁHADY a romantiky prináša Stephenie Meyerová zdrvujúci príbeh vojska novorodených upírov, ktorí sa pripravujú obkľúčiť Bellu Swanovú a Cullenovcov, a rozpráva o ich stretnutí, ktoré vyústi do nezabudnuteľného záveru.

Viem byť aj dotieravejšia. „A?“

„Môj mladší brat nebol až taký opatrný.“

Už-už som sa išla opýtať, či sa jeho brat pridal, alebo zomrel, ale zatváril sa tak, že som sa ani nemusela. Odvrátila som pohľad, nevedela som, čo povedať. Celkom som nechápala jeho stratu, ani bolesť, ktorú mu ešte vždy spôsobuje. Ja som neprišla o nič, čo by mi teraz chýbalo. Žeby to bolo v tom? Preto sa tak drží spomienok, ktorým sa my ostatní vyhýbame?

Stále som nechápala, ako sa do toho priplietol Riley. Riley a cheeseburger plný bolesti. Chcela som počuť, ako to bolo ďalej, ale zrazu ma prepadol zlý pocit, že z neho takto ťahám odpoveď.

Našťastie pre moju zvedavosť Diego po chvíli pokračoval.

„Praskli mi nervy. Ukradol som kamošovi pištoľ a vyrazil som na lov.“ Ponuro sa zachechtal. „Vtedy som v tom ešte nebol taký dobrý. No skôr, ako ma dostali, dostal som chalana, čo zabil môjho brata. Jeho banda ma potom obkľúčila v jednej uličke. Vtom sa tam objavil Riley a postavil sa medzi nás. Pamätám sa, ako som si pomyslel, že belšieho chalana som v živote nevidel. Keď po ňom začali strieľať, ani sa len neobzrel. Ako keby tie guľky boli muchy. Vieš, čo mi povedal? Že vraj: ,Čo, chlapče, nechceš nový život?“ „Ha!“ zasmiala som sa. „Tak to bolo lepšie ako u mňa. Mne len povedal: Čo, malá, nechceš hamburger?“

Ešte stále si pamätám, ako Riley v tú noc vyzeral, hoci tá spomienka je úplne rozmazaná, keďže môj zrak v tom čase nestál zaveľa. Bol to ten najsexi chalan, akého som v živote videla; vysoký, blond a dokonalý, každá jeho črta. Bolo mi jasné, že aj oči za tými tmavými slnečnými okuliarmi, ktoré si ani raz nedal dolu. má nádherné. A hovoril tak nežne, tak milo. Myslela som si, že viem, čo bude za to jedlo chcieť, a bola by som mu to dala. Nielen preto, že bol taký pekný, až zrak prechádzal, ale aj preto, že už dva týždne som sa pchala iba odpadkami. No ukázalo sa, že chce niečo celkom iné.

Diego sa zasmial na mojej poznámke o hamburgeri. „Musela si byť poriadne hladná.“

„Vyhladovaná na kosť.“

„Ale prečo vlastne?“

„Lebo som bola sprostá a zdrhla som skôr, ako som mala vodičák. Nepodarilo sa mi zohnať normálnu prácu a ako zlodej som bola nanič.“

„Pred čím si utekala?“

Zaváhala som. Keď som sa sústredila, boli spomienky o čosi jasnejšie a ja som si nebola istá, či to chcem.

„Ale no tak,“ prehováral ma. „Ja som ti svoj príbeh povedal.“

„Veď hej. Tak dobre. Utekala som pred svojím otcom. Dosť ma mlátil. Asi aj moju mamu, než sa vyparila. Bola som vtedy ešte malá - veľa som toho nevedela. Bolo to čoraz horšie. Došlo mi, že ak budem ešte dlhšie čakať, tak asi neprežijem. Povedal mi, že ak od

VARSIK, MILAN - Z VIERY TÚŽOB A NÁDEJÍ

VARSIK, MILAN

Z VIERY TÚŽOB A NÁDEJÍ

Osveta, Martin, 1993
prebal Robert Brož
ISBN 80-217-0502-7

história
282 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 369 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

2,90 €

*BIB10* in **S6P**

„Ukázať širokej slovenskej verejnosti mimoriadne ťažkú a zložitú cestu slovenského národa aj cez deje jeho 3-4 gymnázií je stále ešte veľmi záslužné. Je osobitosťou nášho národného osudu, že potrebujeme mať vo vedomí aj ťažké a vypäté chvíle našich dejín, aby sme pochopili, že všetko pozitívne, čo máme, sa zrodilo za nesmiernych obetí a že sme väčšinou vydávali zo seba viacej, ako sme dostávali,“ píše o práci M. Varsika prof. Ján Hučko, DrSc.

Kniha o osudoch troch slovenských gymnázií v Revúcej, Martine a v Kláštore pod Znievom je venovaná najmä mladým čitateľom. Je spomienkou na tých dejateľov, ktorí veľa vykonali pre rozvoj slovenského života. Ich snahy o záchranu nášho národa v nesmierne ťažkých a pre nás neporovnateľných podmienkach, ich nadšenie, viera, túžby a nádeje nás aj dnes môžu inšpirovať v úsilí o rovnocenné zaradenie sa do rodiny európskych národov.

Spisovateľ a publicista Milan Varsik (narodil sa 25. marca 1941 v Bratislave, absolvoval FFUK odbor slovenčina - história, pracoval ako redaktor Československej televízie v Bratislave) je autorom mnohých filmových a televíznych scenárov i knižných diel. Venoval sa najmä historickým témam (napríklad v knihe Dotyky s minulosťou, Martin 1988), ale rád konfrontoval minulosť so súčasnosťou, ako to vidíme v cestopise o Turecku - Na hranici vekov a svetadielov (Bratislava 1986).

Autorov veľký záujem o témy z našej histórie, najmä o osudy slovenských národovcov v matičných rokoch, prerástol do záujmu o osudy historických budov prvých slovenských gymnázií. Svojou publicistickou činnosťou na prelome 80. a 90. rokov rozkolísal stojaté vody okolo schátralej budovy gymnázia v Kláštore pod Znievom a bol jedným z iniciátorov obnovy tejto významnej pamiatky.

Žiaľ, úplne obnovené gymnázium ani túto knihu už Milan Varsik neuvidí ...

Odišiel navždy v máji roku 1991.

ERCIVAN, ERDOGAN - ZAKÁZANÁ EGYPTOLOGIE

ERCIVAN, ERDOGAN

ZAKÁZANÁ EGYPTOLOGIE
Záhadná věda a špičkové technologie doby faraonů
(Verbotene Ägyptologie)

Dialog, Liberec, 2005
edícia Tajemství
preklad Tomáš Kurka
1. vydanie
ISBN 80-86761-40-1

archeológia, záhady, Egypt, história
240 s., čb obr., čeština
hmotnosť: 394 g

tvrdá väzba

PREDANÉ  stav: dobrý *BIB10*his*
PREDANÉ stav: dobrý, podčiarkovaný text ceruzou *kocev2*his*

V současné době je vstup do Cheopsovy pyramidy, která patří k sedmi divům světa, veřejnosti zakázán. Příčina tohoto opatření souvisí s odkazem starověkých Egypťanů a s prvními technickými a vědeckými krůčky lidstva. Bezpečně víme, že nejvzdělanější jedinci z dob faraónů, tedy především panovníci a vysoce postavení kněží, znali elektřinu a dokonce nechávali těžit uranovou rudu (odborníci z amerického vesmírného úřadu pro kosmonautiku se domnívají, že nitro pyramidy skrývá s velkou pravděpodobností energii odpovídající síle atomové bomby). Jenže jak mohli faraóni bezmála už před 5 000 lety využívat špičkové technologie obvyklé až v dnešní době?

Spisovatel Erdogan Ercivan v této vzrušující publikaci nade vší pochybnost dokazuje, že už před tisícovkami let zasvěcení jedinci vskutku disponovali poznatky znovu objevenými až v dnešní moderní době, ať už jde o genovou technologii anebo využití radiového záření. Čtivost textu, obsáhlé vědomosti, dokumentaristická přesnost a poctivost autorova přístupu povýšila Zakázanou egyptologii na světový betseller.

ONDREJ, JULO - VÍŤAZ NENECHÁVA NIČ ALEBO AKO CHUTÍ NEMOC?!

ONDREJ, JULO
HORECKÝ, BRUNO

VÍŤAZ NENECHÁVA NIČ ALEBO AKO CHUTÍ NEMOC?!
Aforizmy Jula Ondreja s ilustráciami Bruna Horeckého

Asociácia lekárnikov Slovenska, Martin, 2012
ilustrácie Bruno Horecký
2.000 výtlačkov
ISBN 978-80-969047-9-2

humor
192 s., slovenčina
hmotnosť: 383 g

tvrdá väzba
stav: výborný

2,50 € PREDANÉ

*BIB10*

JULO ONDREJ (59)
generálny riaditeľ Asociácie lekárnikov Slovenska, šéfredaktor časopisu Poradca lekárnika, novinár, esejista, aforista, autor článkov o manažmente a marketingu verejných lekární, o asertivite, o kreativite a o individualizácii človeka, autor kníh: Pred transfúziou (2005), V spätnom zrkadle (2006), Pod Kožu (2007), Tak kopni a uvidíš?! (2008), Dúhový labyrint (2009), Manéž za tárou (2010), Ak nezažiješ tak nevymyslíš (2010), Odeté, ale nahé (2011).

„Moc je ako lavína, ktorá vo svojej deštrukcii berie všetko a nenecháva nič! Je ako korisť, ktorá nikdy nebude patriť všetkým a ani nebude všetkým na úžitok. Nemoc tejto moci je v jej sile obľúbenosti anomálií a dezinformácií, ktoré využívajú fyzikálne veličiny plochy, tiaže, sily a rýchlosti na prevalcovanie ako dôvery, tak aj naivity s jediným cieľom, ako zmenšiť demokraciu. My s Brunom spúšťame lavínu moci aforizmov so želaním, aby bola moc čo najďalej od barbarstva. Tieto aforizmy by nás mohli naučiť prestať sa báť moci... Čo vy na to?!"

BRUNO HORECKÝ (45)
karikaturista, ilustrátor, pedagóg, šéfredaktor časopisu Fľak. Tisícky jeho karikatúr a komixových stripov bolo uverejnených v novinách a v časopisoch, nakreslil a ilustroval 16 kníh pre deti, satirikov, politikov, lekárnikov, humoristov, záchranárov a 6 knižiek pre Jula Ondreja.

„S Julom máme takú zvláštnu /ne/moc, že každoročne robíme spoločnú knižku. Ale ja sa z tejto spoločnej nemoci teším a budem ešte radšej, keď sa na nej pobavia aj naši čitatelia. Víťaz nenecháva nič, ale my sme pre vás nechali desiatky až stovky myšlienok na zasmiatie, ale aj na zamyslenie. Smejme sa dnes, lebo zajtra bude ešte horšie!"

FOLKLÓR V KONTEXTOCH

FOLKLÓR V KONTEXTOCH
Zborník príspevkov k jubileu doc. PhDr. Ľubice Droppovej, CSc.

Ústav etnológie SAV, Bratislava, 2005
Katedra etnológie a kultúrnej antropológie FF UK
Národopisná spoločnocť Slovenska
edícia Etnologické štúdie (12)
editorka Hana Hlôšková
ISBN 80-88997-20-8

zborník, folklór,
216 s., čb obr., slovenčina
hmotnosť: 240 g

mäkká väzba
stav: dobrý

4,90 € PREDANÉ

*BIB10* in **S6P**

MUSAŠI, MIJAMOTO - KNIHA PĚTI KRUHŮ

MUSAŠI, MIJAMOTO

KNIHA PĚTI KRUHŮ
Go Rin No Šo

CAD Press, Bratislava, 1988
edícia Budo (1)

literatúra stredoveká, Japonsko,
176 s., čeština
hmotnosť: 205 g

mäkká väzba
stav: dobrý

5,00 € PREDANÉ

*BIB10* in **S6P**

MEDVEDZ, MICHAL - SLOVO O RODNEJ REČI

MEDVEDZ, MICHAL

SLOVO O RODNEJ REČI

Mestský úrad v Kežmarku

jazykoveda
32 s., slovenčina
hmotnosť: 34 g

mäkká väzba
stav: dobrý

0,90 €

*BIB10* in **S6P**

TOMKO, PETER - PEKELNÁ BRÁNA I. - TERRA

TOMKO, PETER

PEKELNÁ BRÁNA I. - TERRA

Beletris, Praha, 2016
edícia Camelot (9)
preklad Stanislav Hudský
obálka Igor Igorevich, Stanislav Hudský
ISBN 978-80-7520-008-2

beletria, fantasy
184 s., čeština
hmotnosť: 209 g

mäkká väzba
stav: dobrý

1,20 €

*BIB10* in **S6P**

Strhující postapokalypticka fantasy o světě, v němž lidé otevřeli bránu pekla a Zemi ovládli démoni, bytosti a stvůry z nejhorších nočních můr. Jen malému zlomku lidstva se daří přežívat v podzemních úkrytech, ale přesto jsou i tací, kteří z nich vyrážejí na povrch spálené planety a utkávají se s ďábly a nemrtvými - monstry, která vytvářejí z lidí neuromanceři. Jsou to odvážní a drsní muži - lovci démonů. A jedním z nich je i Drake, který ale jako by už vinou svého zohyzdění nepatřil ani do světa lidí. Podaří se Drakeovi vyhrát další souboj? Či dokonce konečnou bitvu, kterou chystá proti lidstvu démonka Lilith, chtivá jen sexu, moci a utrpení druhých, na příkaz samotného vládce temnoty? Pomohou mu tajemní nebešťané? Na to vše odpovídá román Pekelná brána.

MĚSTO STÍNŮ

Slunce neúprosně putovalo po obloze. Drake musel pracovat rychle. Nejprve si prohlédl popálenou ruku. Nevypadá to špatně. Trošku spálená kůže. Na některých místech už mu začaly vyrážet drobné puchýře. Opatrně si po ní přejel, aby se tak zbavil na uhel spálených chlupů. Z kapsy vytáhl mast a jemně si ji vmasíroval do popáleniny. Slastně zasténal, když se dostavil chladivý efekt léku. Pak si ruku omotal čistým obvazem. Pohnul s ní dopředu - dozadu. Ucítil, jak mu na některých místech praskla pokožka. Není plně funkční, ale prozatím to postačí. Doufám, že nedojde k boji.

Opatrně se postavil a rozhlédl se. Všichni jsou mrtví. Pohnul se k tělu impa - šamana. Na tváři padlého démona byl stále výraz hrůzy z okamžiku, kdy pochopil, že smrt si pro něj přišla v podobě dlouhého černého šípu. Drake přistoupil k nehybnému tělu a nezraněnou rukou vytáhl šíp z jeho hrudi. Utřel ho do záhybu svého pláště. Tehdy se mu do nosu dostal pach krve pekelného tvora. Fuj, síra! Klasický smrad krve démonů. Potřásl hlavou a raději se posunul dál. Postupoval od těla k tělu a za chvíli měl toulec opět plný. A plášť mu smrděl ještě víc.

Následně každému impovi mocným úderem kukri oddělil hlavu od těla a naházel je do sítě. Při tom pohledu ho zahřálo u srdce. Mám na měsíc postaráno o finance a navíc jsem svět zbavil trochy zla.

V dnešním světě měly cenu různé artefakty, které jste mohli získat zabíjením démonů. Krev, části těl nebo jejich zbraně, vše se dalo zpeněžit. I přes takovou katastrofu, jaká dopadla na lidstvo, obchod i nadále fungoval. Jen trochu jinak. Vznikaly skupiny lovců, kteří si tímto způsobem chtěli rychle vydělat a zajistit se. Někteří, jako Drake, uspěli. Mnozí další zemřeli.

Lovec udělal trochu prudší pohyb a tvář se mu zkroutila do bolestivé grimasy. Klesl na jedno koleno. Pokáral sám sebe za svou neopatrnost. Jemně si ohmatal ránu. Snad je vše v pořádku. Jeho pohled zaletěl zpět k bojišti. Už jen jednu věc.

Zdravou rukou hrábl do země. Nabral hrst popela a odsunul ho stranou. Znovu zahrábnul. A znovu. Než se prohrabal až ke hlíně, byl úplně zpocený. Jednou rukou to jde velmi těžko. Nadechl se a pokračoval. Když odhrabal dostatek hlíny, sebral lidskou lebku, kost a ruku a uložil je do čerstvě vyhloubené jámy. Zasypal je směsí hlíny a popela. Postavil se a prohlédl si svou práci.

„Promiňte, ale nemohu označit váš hrob,“ povzdechl smutně. „Kdybych to udělal, démoni by ho při nejbližší vycházce našli, zničili a kosti by znovu vyhrabali. Ale já nezapomenu.“ Přehodil si trofeje přes rameno, chytil luk do nepopálené ruky a pokřižoval se. „Odpočívejte v pokoji.“ Otočil se a vyrazil pryč. Nasadil rychlé tempo, aby se co nejdříve dostal z tohoto prokletého místa. V hlavě mu stále vířily myšlenky, týkající se démonů, jejich lidských obětí, ohně a temnoty. Ohnivý zub mu zůstal za zády a výhružně dýmal.

Cesta mu ubíhala rychle. Poklus přes zpopelněnou krajinu z něj vyplavoval adrenalin nahromaděný z boje. Těžké hlavy impů mu při každém kroku poskakovaly a bouchaly ho do zad. Slunce se už ztrácelo za obzorem, když konečně dorazil do města. Dnes už do podzemí nepůjdu. Potřeboval úkryt na noc. A pod popelem se mi dnes spát nechce. Rychle přemýšlel, kde se dobře uložit. Nakonec se rozhodl pro bývalý obchodní dům na náměstí.

Znovu překonal řeku. Tentokrát mu to trvalo déle, protože ho už pomalu zmáhala únava a tížila ho kořist. Opatrně prošel pár obytných čtvrtí, kde se na něj cenila rozbitá okna starých bytů. Tu a tam bylo vidět pozůstatky bývalých obyvatel. Vrak rozpadajícího se auta, houpačka, která visela už jen na jednom řetězu, neboť druhý prožrala rez, převrácená tříkolka. Lovec odvrátil zrak a raději pokračoval. Proběhl ještě docela dobře zachovaným centrem a s hlasitým výdechem se dostal na místo.

Náměstí bylo pusté. V jeho středu se nacházela fontána, jejíž vnitřek byl nyní místo vody pokrytý tmavou zaschlou tekutinou. Krev. Socha milenců, v minulosti tvořící srdce náměstí, byla zničena. Nahradila ji Luciferova podobizna z černého kovu. Ohromná postava s dlouhým pláštěm a kosou v rukou se děsivě

VOLF, HONZA - ŽE JE ŽIVOT KRÁSNEJ, I KDYŽ STOJÍŠ V LEJNĚ

VOLF, HONZA

ŽE JE ŽIVOT KRÁSNEJ, I KDYŽ STOJÍŠ V LEJNĚ
Povídky. Básničky

Nakladatelství jednoho autora, Praha, 1998
ilustrácie Honza Volf
ISBN 80-86110-00-1

próza krátka, humor
176 s., čeština
hmotnosť: 384 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, s prílohovým letáčikom

1,00 €

*BIB10* in **S7P**

GRUNERT, CHRISTIAN - KAKTUSY A INÉ SUKULENTY

GRUNERT, CHRISTIAN
VIEDT, GEORG
KAUFMANN, HANS-GUNTHER

KAKTUSY A INÉ SUKULENTY
(Kakteen und andere schone Sukkulenten)

Príroda, Bratislava, 1979
edícia Rastlinná výroba - Knižnica záhradkára
preklad Ada Pagáčová, Mikuláš Krippel
1. vydanie, 25.000 výtlačkov
64-137-79

hobby, botanika
319 s., čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 632 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal ošúchaný

2,50 € PREDANÉ

*BIB10*

Kaktusy a iné sukulenty sa oddávna tešili veľkej obľube. Nielen pre zvláštny tvar a prekrásne kvety, ktoré sú odmenou kaktusára za celoročnú starostlivosť, ale aj preto, že približujú neznáme exotické krajiny, ktoré sú domovinou týchto rastlín. A kto netúži poznať vzdialené a neznáme krajiny? Každý nemá možnosť osobne ich navštíviť, preto chce mať aspoň kúštik z tejto prírody okolo seba. Ostnaté, chlpaté či vlnaté telá týchto podivných rastlín pripomínajú práve tieto diaľavy.

Ozajstných zberateľov je u nás veľa, no oveľa viac je tých, ktorí majú 1 či 2 sukulenty doma alebo na pracovisku. Tí niekedy ani netušia, že sú vlastne „kaktusári“, veď často ani nevedia, že kvetina, ktorá im spríjemňuje pracovisko, dielňu, prípadne predajňu, je sukulent. Najmä pre týchto „kaktusárov“ pripravilo vydavateľstvo Príroda túto knihu. Čitatelia majú možnosť dozvedieť sa z nej nielen zaujímavosti o pôvode a objavení týchto rastlín, ale aj zvláštnosti ich pestovania, ošetrovania, vrúbľovania i rozmnožovania.

PĚT SLOVENSKÝCH NOVEL

PĚT SLOVENSKÝCH NOVEL

Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1965
edícia Klub čtenářů (209)
preklad Zeněk Eis, Gustav Hajčík, Vladimír Reis, Jiřina Kintnerová
doslov Alexander Matuška
obálka Miroslav Habr
1. vydanie, 41.000 výtlačkov
01-042-65

beletria, novela, literatúra slovenská
376 s., čeština
hmotnosť: 506 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

1,30 €

*zukol3* in **S4**

Podle slov básníka objevuje současná slovenská literatura především „nové rozměry" člověka. Stává se tak v dobrém smyslu polemikou s některými snahami dřívějších let, které chtěly potlačit šmahem všechno, co vybočovalo z velebícího a nekritického tónu. „Nová vlna" slovenské prózy však s sebou nese novou odpovědnost spisovatele, který chce nejprve zkoumat a poznávat reálné vztahy a procesy, probíhající mezi jedincem a současnou společností, a teprve pak, z nich a na nich, chce své dílo stavět.

Jako už před dvěma lety v českých Pěti novelách, i v tomto svazku zařazujeme před každou prózu krátký vzkaz autora čtenářům Klubu. Alfonz Bednár varuje před tím, „nepřispívat k tomu, aby zdánlivě ztracené hodnoty byly hodnotami usilovně znevažovanými a zatracovanými" a Vladimír Mináč před tím, „aby se z lidí nestávaly šroubky v mechanismu, aby se z lidí nevyráběly případy", Jaroslava Blažková se vyznává ze své víry v lidi, kteří „zpívajíce skáčou přes hory a nuda a bronchitida se jich nechytá“, Dominik Tatarka ze své víry v „mlčenlivé sympatie a lásku" a Ján Johanides varuje: „Chceme dokázat svou pravdu a dokazujeme, že dovedeme urážet."

Novely, které v pětici uvádí tento svazek, jsou umělecky nejlepší a myšlenkově nejpříznačnější z toho, co hýbe slovenskou literaturou posledních let.

ALFONZ BEDNÁR (13.10.1914)
Sklený vrch 1954, Hodiny a minúty 1956, Grécke zátišie 1958, Cudzí 1960, Hromový zub 1964

VLADIMÍR MINÁČ (10. 8.1922)
Smrť chodí po horách 1948, Včera a zajtra 1949, Prielom 1950 (filmová povídka), Modré vlny 1951, Na rozhraní 1954, V krajine, kde vychodí slnko 1956, Dlhý čas čakania 1958, Živí a mŕtvi 1959, Tmavý kút 1960, Zvony zvonia na deň 1961, Nikdy nie si sama 1962, Záznamy 1963

JAROSLAVA BLAŽKOVÁ (15.11.1933)
Nylonový mesiac 1961, Jahniatko a grandi 1964

DOMINIK TATARKA (14. 3.1913)
V úzkosti hľadania 1942, Panna zázračnica 1944, Farská republika 1948, Prvý a druhý úder 1950, Družné letá 1954, Radostník 1954, Človek na cestách 1957, Rozhovory bez konca 1959, Prútené kreslá 1963, Démon súhlasu 1963

JÁN JOHANIDES (18. 8.1934)
Súkromie 1963

Tu náhle kreolka otočí hlavu a nad rameny zablýská pyšným pohledem, který vrhá jen žena na ženu. To jistě zasáhla Danielu. Kohopak jiného? Štěstím a spokojeností obrněnou Isoldu jistě ne, té se tady nic netýká. Zachytil jsem na hezké tváři stín opovržlivého politování: Co ty, chudinko? Skvělý Luc párkrát v rozpacích zalapal ústy, provinile se podíval zpod obočí, nesouhlasil, aby ona, oslnivá, dobíjela Danielu. Usoudil jsem s naprostou jistotou, že mezi Lucem a Danielou něco bylo nebo ještě je.

Od té chvíle, co mě ta krásná žena vzala pod paží a začala se předvádět, cítil jsem, že si přítomní za našimi zády vyměňují pohledy jako protihráči na tenisovém dvorci míčky. I kdybych nechtěl, musel jsem se podívat tam, kde stál elegantní, šedivý domácí pán, ušlechtile zahleděný někam do neurčita. Trpěl jako při pohřebním obřadu, trpěl nad své síly, jistě hluboko pod pokožkou bledl v bílé košili, bílé jako čerstvě padlý sníh, s vystrčenou, na mou počest poprvé uvázanou zbrusu novou kravatou. Nekonečně, jak se říká, žárlil, ten člověk trpěl, žárlil na mě, protože jsem se tu objevil poprvé, žárlil na každého zvlášť a na všechny dohromady, krve by se v něm nedořezal, průsvitněl jako rosol.

Ty žárlíš na mě, Bartoloměje Slzičku? pomyslím si. Člověče, nebuď blázen, v duchu mu domlouvám. On nic, nepodívá se ani na mě, ani v tu stranu, kde jsem. Vím, že tě žena mučí. Ale jí to dělá dobře, protože ty trpíš ušlechtile. Proč si tedy vymýšlíš takovou hru? Proč jsi tady a zůstáváš v tomto podniku, a vůbec, proč sis vzal takovou ženu? Pro ni to nic neznamená ukazovat se, svlékat se, vyspat se s Lucem nebo s tím, kdo se namane. Je to pro ni jen příjemnost. Nic víc a nic méně, a ty trpíš, jen trpíš, aby to ďas spral. Ona ví, jaká je, jí stačí dotknout se pohledem a všichni muži vědí, vědí, že je krásná, že je nekonečně sladká. Ať se postaví jako bohyně na trávník pařížských zahrad, ať oslazuje představou život zástupům mužů, kteří tudy náhodou půjdou.

Žel, na pomyšlení, jakkoli dobromyslné nebo přející, ten druhý si netroufá nebo vám neumí odpovídat. Marně se opírám o domácího pána pohledem, ani se nepodívá tam, kde právě stojím. Jsem dnes první den v Paříži, ale myslíš si, že nevím, co může vyvádět vdaná žena? Učil jsem dětičky po rodinách.

Nakonec mě přivlekla k Daniele. Jak uměla nejsladším hlasem, švitořila:

„Andílku, drahá Danielo, i vy jednou chcete být vyvolená, řekněte to přece, řekněte nezaujatě. Že nám to spolu sluší?“

Daniela zablýskala šedýma očima, otočila jimi jako dýkou hezké kreolce v očích, ve tváři, ve výstřihu, a pak nevinně pravila:

„Sluší, sluší, vám to sluší s každým mužem — jste příliš skvělá. Vedle vás každý muž není o nic pozoruhodnější než doga, kterou můžete vodit na provázku.“

Krásná kreolka mě pustila, ustoupila ode mne. Hra pro ni přestala být zajímavá. Trochu potrápila svého muže, ukázala mu, jak nesmyslně žárlí, na usmířenou mu šla pošeptat do ouška nějakou něžnůstku. Jen aby se neřeklo, zeptala se mě:

„Pane, který přicházíte, řekněte: Opravdu si mě nezvolíte, ani na dnešní večer?“

Jen jsem zavrtěl hlavou.

„A proč ne? Řekněte to.“

„Proč ne? Krásná žena, jako jste vy, je jen pro bohy nebo pro velké lidi. Nejsem Parisem. Kdybych si zvolil jednu ze tří Grácií byť jen na dnešní večer, ničím jiným se nestačím zaměstnávat dnes večer a po celou dobu, kterou tu míním zůstat. Hlavu mi zaplaví jen rozkošné city a stanou se mým denním zaměstnáním.“

„Chtěl jste říci, drahý Parisi, že by se vám mohly stát sladkým údělem?“

„Chtěl jsem říci, že by to byl pro mě vrchol všeho. Ve dne v noci bych myslel jen na Venuši, a už ničím jiným bych se nemohl zaměstnávat. To víte, oddávat se jedinému a výlučnému citu, třebaže nevýslovně sladkému, to je záhuba.“

„Ničit se, každodenně prožívat vlastní záhubu je přece sladké, ne? A je to svým způsobem ušlechtilé a lidské. Alespoň ušlechtilejší než hubit ty druhé. Co nám jiného zbývá v těchto letech než pěstovat své city?“ — A velkolepě, bezstarostně se zasmála. Smíchem obrátila v žert, setřela, co právě řekla.

Daniele jsem se už jen uklonil, zvedl před ní ruce nad hlavu, že je krásná, nejkrásnější, ale že se vzdávám další volby. Několikrát jsem nad sebou zamával rukama a — na mou duši — potáceje se, obešel jsem ji kolem. Krásná kreolka nahlas něco švitořila, aby potěšila manžela, ale všichni ostatní si mysleli, že se potácím schválně, zasmáli se, dokonce zatleskali.

Daniela vystrčila své namalované drápy jedné i druhé ruky,