SKALICKÝ, JAN
ZÁKLADY DIPLOMATICKÉHO A KONSULÁRNÍHO ZŘÍZENÍ A SLUŽBY
Ministerstvo zahraničních věcí Republiky Československé, Praha, 1949
1. vydanie, 2.000 výtlačkov
právo, diplomacia
118 s., čeština
hmotnosť: 301
tvrdá väzba
stav: dobrý
6,90 € PREDANÉ
*H-1-1*
Tato kniha obsahuje základní poznatky o diplomatickém a konsulárním zřízení, jež jsou nevyhnutelně potřebné každému, kdo byl přijat do zahraniční služby a pracuje buď v ministerstvu zahraničních věcí nebo je vyslán do ciziny, aby tam zastupoval svůj stát ve funkci diplomatického nebo konsulárního zástupce. Jejím posláním je, aby mu byla vhodným průvodcem i rádcem při jeho odpovědné práci a aby v ní nasel nejpotřebnější informace a pokyny, kdykoliv by jich potřeboval.
V prvních dvou kapitolách je pojednáno o podstatě diplomatické a konsulární mise, o její organisaci, jejím významu a poslání a pak o povinnostech, právech a výsadách těch, kteří stojí jí v čele nebo jsou jí přiděleni. Je vždy při tom přihlíženo ke všem protokolárním otázkám, jež mohly by se zde vyskytnouti.
Kapitola třetí je specielně věnována společenskému postavení a společenským povinnostem přednosty i členů diplomatické nebo konsulární mise. Je psána tak, aby se v ní postupně seznamovali se všemi společenskými zvyklostmi a povinnostmi, jak se s nimi setkají hned při nástupu své služby, kdy budou hodně zváni a kdy budou mít tak příležitost pozorovati a poznati je v praxi. Ve svém závěru pak obsahuje pokyny, jak mají si počínati, když sami stanou se hostiteli.
Ve své práci opíral jsem se jednak o četné publikace, jež o otázkách shora zmíněných byly napsány — viz Bibliografii —, jednak čerpal jsem ze zkušeností své vlastní dlouholeté diplomatické služby. Jsem upřímnými díky zavázán všem těm, kteří projevili zájem o tuto publikaci a zvlášť pak upozorňuji na práce vyslanců Kadlece, Pavláska a Havlíčka, jež budou dobrým jejím doplňkem.
Dr Jan Skalický.
2. Garderóba dámská.
Dámské šaty při vší rozmanitosti, stylové různosti a též určitém osobním tónu je možno rozděliti v podstatě ve tři skupiny: šaty vycházkové, šaty odpolední pro recepce a šaty večerní. Jedno všechny mají míti společné: mají být prosté, vkusné, elegantní, originální sice někdy, ale nikdy příliš nápadné a extravagantní. Není vhodné, aby dámy diplomatů daly se příliš zlákati vzory nejnovější módy. To ovšem neznamená, aby zůstávaly za nimi příliš pozadu. Krása, půvab, roztomilost mají rozhodovat při volbě.
Šaty vycházkové mohou být nejrůznějších barev a forem. Nutno vhodně k nim voliti klobouk, střevíčky a též kabelku.
Šaty odpolední, jichž dáma může použiti i pro různé odpolední společenské podniky (recepce, výstavy a p.), jsou tmavějších barev a zhotovené z jemnějších látek hedvábných nebo vlněných. Jsou pro dámu tím, co pro pána tmavý vycházkový oblek. Proto mají býti zvláště dobře ušité, řešené vcelku — nikoliv tedy bluza a sukně zvlášť —, kratší nebo delší, jak móda to přikazuje. Mnohdy dámy i pro odpolední věci oblékají kostým. Vždy doporučuje se pečlivá volba kloboučku, který dáma ve dne neodkladá v šatně, nýbrž podržuje jej při obědě i recepcích. Rovněž často si ponechává plášť při recepcích (nikoliv při obědě). Hostitelka naproti tomu nemívá klobouk ani při obědě ani při recepcích. Při slavnostnějších recepcích oblékne si dlouhé šaty i odpoledne (t. zv. hostess-gown). Kabelky, rukavice i střevíčky jsou věcí vkusu a osobní záliby a proto není snadné dávati po této stránce nějaké rady.
Šaty večerní mohou být jednak velkovečerní, jednak malovečerní. Je-li pro pána předepsán frak, dáma si oblékne šaty velkovečerní, které jsou nákladnější, většinou světlých barev, bez rukávů a s větším výstřihem. Oblékne-li pán smoking, dáma může vzíti šaty malovečerní, t. j. tmavějších barev, většinou s rukávy a s mírným výstřihem nebo úplně bez něho. Dámy jsou velice vynalézavé, aby si zkombinovaly i něco třetího a nutno ponechati jim tudíž dostatečně volnosti, aby samy si stanovily meze mezi oběma základními typy. Večer dáma nikdy nebéře klobouk.
Kabelce, punčoškám a střevíčkům věnuje vždy největší pozornost. Pozor též na rukavice, které bývají bílé glacé, ale též černé, a mohou se podržeti na ruce po celý večer (jen při jídle se odkládají). Rozhodne-li se pro šperky, méné znamená více a raději nic než nápadné laciné imitace. Totéž platí o voňavkách, které mají býti jemné a diskretní právě tak jako nemá býti příliš nápadná rouge na rtech a na nehtech.
K večerním šatům dáma obléká lehký nebo těžší kožich (podle okolností), jejž ponechává si někdy i v salonech, ledaže by jej vystřídala kožešinovou krátkou pláštěnkou, t. zv. capem.
Zúčastní-li se dáma smutečních obřadů, béře na sebe černé šaty s černým kloboukem a rukavicemi. Pán vezme si aspoň černou kravatu k tmavému obleku a černý klobouk.
DLABAL, JOSEF
