SBORNÍK SAS 1894-1934

SBORNÍK SAS 1894-1934

Spolek "Akademikové smíchovští", Praha, 1934
300 výtlačkov

zborník, literatúra česká,
72 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 141 g

mäkká väzba
stav: dobrý, zosušené lepenie strán

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*

ŠTÚDIE Z DEJÍN BANSKEJ TECHNIKY

ŠTÚDIE Z DEJÍN BANSKEJ TECHNIKY

Veda, Bratislava, 1985
edícia Z dejín vied a techniky na Slovensku (11)
obálka Ladislav Donauer
1. vydanie, 600 výtlačkov
71-041-85

zborník, technika, história, geológia,
144 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 251 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

9,00 € PREDANÉ

*bib17* in *H-bar*

MASARYKŮV SBORNÍK VII

MASARYKŮV SBORNÍK VII
TGM a naše současnosť (1980)

Academia, Praha, 1992
obálka Eva Kalenská
1. vydanie, 1.500 výtlačkov
ISBN 80-200-0271-5

história, zborník
556 s., čeština
hmotnosť: 864 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

2,00 €

*bib14* *bib14*his*

J. B. ČAPEK

DVOJÍ FUNKCE MASARYKOVA ÚSILÍ OBRODNÉHO

Jako úvodní poznámku je snad vhodné uvést, že tato práce se pokouší o pohled souhrnný, nikoli však o vystižení celého díla Masarykova. Na takovou troufalost tento pokus naprosto neaspiruje. Téma práce je vymezeno adjektivem „obrodný“ v názvu — jde o pokus charakterizovat Masarykovy ideje, snahy a projevy, v nichž dominuje boj proti dobové krizi a dobovému úpadku, a neoblomné úsilí o posílení, resp. i vytváření hodnot kladných a záchranných. Tato intence a tendence proniká ovšem ve velké většině Masarykových prací, ale přece jen reprezentuje linii samostatnou a osobitou, která byla vždy aktuální a v dnešní době na svém významu v ničem neztrácí, naopak intenzívně narůstá. Je myslím zdůvodněno sledovat Masarykovu obrodnou funkci na dvou siločárách — všelidské i národní. Obojí toto směřování je ovšem úzce souběžné, často i úplní splývá, ale zároveň má každé z nich své základní podněty, své osobité úkoly a své cílení. Proto si volíme název „Dvojí funkce“, ač by bylo možné z celkového hlediska říci „dvojjediná“.

Jak Masaryk sám pověděl, dovedl si představit svůj život jako stálé soustřeďování na nové a nové poznání, ale působení vnitřních i vnějších činitelů rozhodlo jinak. Postupně sílily jeho povahové znaky, které ho podněcovaly k boji proti všemu, co viděl jako zápor a destrukci života, proti násilí i proti kultu rozkladu, proti bezduché lhostejnosti i proti bezuzdnému fanatismu. Bojovnost Masarykova byla umocňována široce obzíravým pohledem na dobu a na celý novodobý vývoj evropský od nastoupení romantismu. Pohled široce obzíravý, ale zároveň usilující o pronikání ke kořenům. Při tomto postupu diagnostickém uvažuje Masaryk o radách léčebných, opravdu věcných a pomocných — pokud se neodmlčuje záměrně, aby lidi donutil k vlastnímu domýšlení a vlastní snaze nápravné.

Bylo a je dosti těch, kdo vidí Masaryka s touto jeho funkcí jako filozofa ve své době osamělého, jako postavu téměř kuriózní. Není jistě pochyby, že Masaryk se vzdaloval od mnohých dobově reprezentativních činitelů a od mnohých dobově uznávaných a uctívaných starých autorit; ale nalézal od mladých let duchy příbuzné, některým z nich zůstával věren. Pokud jde o ty, kdo věnovali mnoho myšlenkového a nejednou i praktického úsilí obrodným snahám společenským, je třeba jmenovat Platona, Husa, Komenského, Pascala (vzpomeňme na jeho „Listy provinciálovi“), Locka, některé novohumanisty a zvláště Herdera pro jeho univerzalistickou humanitu, jak Masaryk sám vyznává. v závěru „Světové revoluce“ („... osvobozené Německo zbaví se své duchovní osamocenosti, překoná bismarkism mravně a vrátí se k ideám a ideálům svého Goetha, Kanta a především Herdera a Beethovena“). I v rozhovorech s Emilem Ludwigem se vyznává ze své trvalé sympatie k Herderovi, a častěji vděčně konstatuje, co Herder znamenal pro naše obrození, zvláště pro Kollára. Znám je Masarykův vztah ke Comtovi, vztah zároveň kladný i kritický, do značné míry podobně jako k Herbertu Spencerovi. Nejeden z myslitelů, kteří nastoupili v první polovici XIX. století, byl Masarykovi spontánně blízký některými postuláty i formulacemi humanitními i personalistickými — tak J. Michelet svou „Biblí humanity“ a svým učením o „revoluci hlav a srdcí“ nebo Ch. Renouvier svým řádovým pluralismem, a jiní. Pluralismus Masarykův, pokud lze o něm mluvit, nebyl nikdy eklektický, jak mu bylo občas předhazováno: nikoli mozaika, ale výběr a koordinace.

Tím již přecházíme k Masarykovým současníkům — v souvislosti s pluralismem především k W. Jamesovi. Bylo více těch, kdo přiřazovali Masaryka k jamesovské filozofii pragmatistické — tvrdí to např. Karel Čapek v „Hovorech s T. G. M.“. Masaryk takové začlenění odmítal, i když Jamese respektoval. Shodoval se s ním teistickou orientací i důrazem na životní aktivitu, neztotožňoval se cele s jeho voluntarismem; mnohé rozdíly byly ovšem dány tím, že Jamesovo hlavní těžiště bylo v psychologii, Masarykovo v sociologii, noetice a filozofii politické. Lze říci, že z hlediska myšlení, zaměřeného k cílům obrodným, byl Masarykovi bližší nejeden zástupce amerického realismu kritického, především Josiah Royce svou originální filozofií loyality, svým úsilím o budování, ale i rozšiřování individuálního života, aktivním vytvářením předpokladů pro skutečně etické sjednocování lidstva. Proto také byli Masarykovi blízcí jiní členové jeho generace, němečtí filozofové hodnot, W. Windelband, H. Cohen a zvláště Rudolf Eucken se svým plodně vyrovnaným stanoviskem, které ho vedlo do boje proti dogmatismu mechanistickému i naturalistickému, ale i proti spekulativnímu lacinému idealismu. 

PROTEKTORÁTNÍ POLITIKA REINHARDA HEYDRICHA

PROTEKTORÁTNÍ POLITIKA REINHARDA HEYDRICHA

Tisková, ediční a propagační služba, Praha, 1991
editori Miroslav Kárný, Jaroslava Milotová, Margita Kárná
1. vydanie, 1.000 výtlačkov
ISBN 80-7065-064-8

história, II. svetová vojna, zborník,
304 s., čeština
hmotnosť: 374 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky

0,90 €

*bib14* *bib14**bib14**bib14**bib14* in *H-kris*

ŠIK, OTA - SOCIALISMUS DNES?

ŠIK, OTA

SOCIALISMUS DNES?
(Socialism today)

Academia, Praha, 1990
preklad Milan Sojka
obálka Oleg Man
1. vydanie, 5.300 výtlačkov
ISBN 80-200-0265-0

zborník, politika,
208 s., čeština
hmotnosť: 367 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

1,30 €

*bib14* *bib14*polit*

PROBLÉMY S DEFINICÍ SOCIALISMU V SOUČASNÉM SVĚTĚ

Lezsek Balcerowicz

I. V diskutované koncepci se nacházíme na mnohem nejistější půdě, než když analyzujeme nevyjasněné otázky kauzálních vztahů. Pokud jde o druhý případ, realita skýtá možnost být filtrem oddělujícím ověřená tvrzení od nepodložených. To je velmi dobře známý postup popperiánské falzifikace. Žádná taková možnost neexistuje v případě prvém. Definice nemůže být falzifikována. Pouze tvrzení vytvořená s ohledem na objekty, které jsou označovány definicí, mohou v některých případech (tj. jestliže jsou tvrzení vhodné formulována) být podrobena empirickému testu; ale ta náleží do druhé kategorie. Jak je pak možné odlišit ‘vědeckou’ definici socialismu od ‘nevědecké’?

Aniž bych měl za to, že dám na tuto otázku dokonalou odpověď, chtěl bych připomenout, že jakákoliv vědecká definice by se měla pokusit vyhovět třem dosti skromným a spojeným podmínkám:

1. neměla by být zatížena hodnocením

2. neměla by být zcela libovolná a proměnlivá v čase

3. měla by mít určitou rigoróznost

Není obtížné uvést příklady explicitních nebo implicitních definicí socialismu, které porušují přinejmenším jednu z těchto podmínek. S ohledem na první požadavek poznamenejme, že v komunistických zemích existuje v oficiálním jazyce široce rozšířená tendence vykládat všechny druhy negativních jevů jako ‘úchylky od socialismu’. V probíhajících diskusích v SSSR odmítají někteří autoři uznat, že tam, přinejmenším do roku 1985, existoval vůbec nějaký socialismus. Polský autor položil rétorickou otázku: „Kde je více socialismu: ve Švédsku nebo v Rumunsku?“ Domnívám se, že za všemi těmito prohlášeními je jeden všeobecný hodnotově zatížený pojem socialismu jako státu universálního štěstí. Takže jestliže nějaké události nebo vývoj jsou jasně negativní, nepatří k ,socialismu', jsou na něm zcela nezávislé, nebo se přihodily spíše na vzdor ,socialismu' než kvůli němu. Někteří představitelé tohoto přístupu jsou tak připraveni uznat Hitlerovo Německo jako extrémní formu ,kapitalismu', ale nejsou ochotni uznat stalinismus jako extrémní formu ,socialismu'. Neboť socialismus je pro ně nedotknutelné slovo.

Druhá podmínka znamená, že člověk by neměl zůstávat spokojen s pasivním probíráním různých definicí ,socialismu' nebo s vytvářením vlastní definice bez konstatování určitých kritérií, která by mohla omezit nekritické rozšíření nebo manipulaci s významem termínu. Jinak řečeno, ,socialismus' by neměl být nekonečně pružným pojmem, jestliže má tento pojem mít vůbec nějaký smysl. Je vyžadována jistá stabilita pojmového systému, jestliže máme zachycovat změny reality korektně.

Podle mého názoru existují dva hlavní důvody proč tendence k téměř neomezenému rozšiřování pojmu socialismus získala půdu v zemích RVHP. Za prvé, ,socialismus' byl označením oficiální ideologie vládnoucích stran. Tváří v tvář vážné krizi ve svých zemích na straně jedné, a současně neochoty — na straně druhé — otevřeně přiznat neúspěch této ideologie, začaly některé z těchto stran v současné době navrhovat radikální změny, tvrdíce, že tyto změny představují modifikaci jejich — ve své podstatě nezměněného — pojmu

ANDREJ HLINKA A JEHO MIESTO V SLOVENSKÝCH DEJINÁCH

ANDREJ HLINKA A JEHO MIESTO V SLOVENSKÝCH DEJINÁCH
Zborník prednášok z vedeckého sympózia
Bratislava 20.9.1991

DaVel, Bratislava, 1991
zostavili František Bielik a Štefan Borovský
fotografie Dagmar Velická
1. vydanie, 10.000 výtlačkov
ISBN 80-900931-0-8

zborník, dejiny, história, životopisy,
166 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 237 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky, 1 príloha (pohľadnica)

2,00 € PREDANÉ *bib14*

Andrej Hlinka a Židia 

Arvéd L. Gréber

O pomere Andreja Hlinku k Židom vie slovenská i zahraničná verejnosť málo. Domáci režim v službách okupantov o tomto pomere dovoľoval písať len nepravdivo a tendenčne. Nebude preto nevhodné pripomenúť dve skutočnosti, ktoré výstižne charakterizujú vzťah Andreja Hlinku k Židom a naopak. Uvádzame ich bez komentára. Ako príspevok o našom pomere k Židom.

V auguste roku 1936, teda vyše tri roky po tom, čo sa Adolf Hitler dostal k vláde v susednom Nemecku a čo sa vlny antisemitizmu začali nebezpečne dvíhať i v susednom Rumunsku, Maďarsku i Poľsku, Andrej Hlinka mal rozhovor s podpredsedom Židovskej strany v Č-SR dr. Matejom Weinerom z Liptovského Sv. Mikuláša. Pri tejto príležitosti urobil Andrej Hlinka vyhlásenie. Vzbudilo veľkú pozornosť. Zaznamenala ho dokonca i zahraničná tlač. A samozrejme i židovské noviny v Česko-Slovensku. Z jeho prejavu uvádzame podstatnú časť tak, ako je zverejnená v 2. zväzku zborníka vedeckých príspevkov The Jews of Czechoslovakia, ktorý v roku 1971 vydala Spoločnosť pre dejiny československých Židov v New Yorku. Citujú v ňom z pražského židovského časopisu Selbstwehr, dňa 7. augusta 1936. Citát uvádza Aharon Moshe K. Babinowicz, tajomník Izraelskej výskumnej rady pri úrade izraelského ministerského predsedu, vo svojej štúdii "Teh Jewish Party. A struggle for national recognition, representation and autonomy" (str. 253-346).

Andrej Hlinka okrem iného povedal:

"Nie som nepriateľ Židov, politická strana, ktorej som vodcom, nie je antisemitská. Antisemitizmus nie je našim programom. Ako katolícky kňaz plne si uvedomujem veľký morálny, náboženský a dejinný význam židovstva pre celé civilizované ľudstvo, obzvlášť pre kresťanstvo. Kým Židia budú vedení duchom svojho náboženstva, tak ako ho hlásali ich proroci, zakiaľ budú lipnúť na svojej viere a odmietať odklony od etických princípov tejto viery, Židia na Slovensku nebudú sa musieť nijak obávať slovenského ľudu, ktorého vodcovstvo zverili mne.

Som úprimne rád, že Židia na Slovensku a i v ostatných častiach republiky zorganizovali sa do svojej vlastnej Židovskej strany a neželajú si byť nohsledmi iných strán. Toto je jediná pravá záruka pre vzťahy užitočného spolunažívania s nimi. Prosím, aby ste uistili vašu stranu, že môže vždy rátať s mojou sympatickou podporou v jej snaženiach. Jediné, čo žiadam od slovenských Židov, je to, aby prejavovali pochopenie pre naše kultúrne snaženia, pre slovenské umenie a literatúru a aby ich podporovali. Ak tak budú konať, môžem Vás uistiť, že nič sa nestane a nedovolí sa, aby sa stalo niečo, čo by akýmkoľvek spôsobom porušovalo naše mierové a spoločné úsilie v záujme zachovania morálneho, sociálneho a administratívneho poriadku tohto štátu. Moja osobná minulosť vylučuje akúkoľvek antisemitskú agitáciu. Viete, že v časoch zrútenia sa monarchie bol som to ja, ktorý som použil svoj vplyv a svoju osobnú popularitu - s riskovaním oboch - v záujme ochrany Židov, kdekoľvek ich životy a majetok boli ohrozované".

Takto Andrej Hlinka. A keď Andrej Hlinka v auguste 1938 zomrel, bratislavské Židovské noviny vo svojom čísle zo dňa 19. augusta 1938 (č. 14) takto komentovali skon tohto veľkého Slováka:

"Slovenský národ má veľkého mŕtveho. Oplakáva svojho syna, ktorý hlboko zaryl svoje meno do slovenských dejín. Pred tvárou smrti zamĺkol každý bojový hluk, opadli vlny rozvírených vášní a pod hlbokým dojmom smútku osoby a strany, priatelia i nepriatelia hodnotia túto vynikajúcu postavu a jej prenikavý význam na vývoj udalostí.

Ani my Židia nemôžeme ostať stranou. Jeho verejná činnosť často zasiahla i do našich radov a zavdala nám príčinu určiť svoj postoj k nemu. Roky svojej mladosti strávil v Ružomberku

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

... posledná veta ...

Chceme, aby sa vrátil do pamäti národa a v nej natrvalo zostal.

SBORNÍK NA POČESŤ JOZEFA ŠKULTÉTYHO

SBORNÍK NA POČESŤ JOZEFA ŠKULTÉTYHO

Matica slovenská, Turčiansky sv. Martin, 1933
1.120 výtlačkov

zborník, história
694 s., slovenčina
hmotnosť: 1268 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

12,00 € PREDANÉ

*trsos* in *H-bar*

Fr. Hrušovský:

BOLESLAV CHRABRÝ A SLOVENSKO.

Aké boly osudy Slovenska po páde ríše veľkomoravskej až do jeho definitívneho privtelenia k vznikajúcemu štátu uhorskému, to je otázka, ba celý rad otázok, na ktoré odpovedať je veľmi ťažko, keďže práve táto doba tvorí najtemnejšiu kapitolu slovenskej historie. A hoci bez poučenia zo spoľahlivých prameňov tápeme pri riešení týchto otázok v beznádejných často pochybnostiach alebo sa strácame v labyrinte domnienok, založených na interpretácii skúpych zpráv pozdejších, premietaných do tejto doby, jednako môžeme konštatovať aspoň toľko, že historická literatúra všíma si týchto otázok, pokúša sa o ich riešenie a spracovanie v rozličnej súvislosti a pochopiteľne i s najrozličnejším výsledkom. Revízia týchto výsledkov je teda nielen možná, ale aj potrebná.

Ponechávajúc úplne stranou ocenenie tejto literatúry a nepúšťajúc sa do kritického zhodnotenia výsledkov doterajšieho badateľského úsilia na tomto poli, všimneme si otázky, k akému politickému útvaru patrilo Slovensko na rozhraní 10-ho a 11-ho storočia a ako je vo svetle prameňov opodstatnená mienka o príslušnosti Slovenska na začiatku 11-ho storočia k ríši Boleslava Chrabrého. V historickej literatúre slovenskej, českej a čiastočne i poľskej stretáme sa s náhľadom, že Slovensko pred pripojením jeho územia k Uhorsku patrilo k štátu poľskému a že až po smrti Boleslava Chrabrého (1025) stalo sa korisťou sv. Štefana a tým aj časťou uhorského štátu.

Ale predtým, ako by sme pristúpili k rozboru tohoto doteraz dostatočne nezdôvodneného tvrdenia a k výkladu zpráv, na ktorých je založené, treba aspoň letmo načrtať vývin udalostí, tvoriacich akýsi vonkajší rámec a príčinné úzadie osudov Slovenska, a treba venovať pozornosť dejinám politického a teritoriálneho vývinu tých štátnych celkov, ktorých budovanie práve na rozhraní 10-ho a 11-ho storočia bolo k Slovensku už svojou geografickou polohou vo viacnásobných vzťahoch. Vzájomného pomeru týchto štátnych útvarov, dospievajúcich v svojom politickom vývine k akémusi ustálenému rozsahu, so stránky teritoriálnej viac-menej zaokrúhlenému celku, všimneme si natoľko, nakoľko mohol sa tento pomer uplatňovať i vo vplyve na osudy Slovenska a jeho príslušnosť k tomu či inému štátu.

Udalosti, odohrávajúce sa na rozhraní 10-ho a 11-ho storočia nad stredným Dunajom, Vltavou a Vislou, možno charakterizovať ako snahy, smerujúce k utvoreniu jednotných štátnych celkov, politicky scentralizovaných a navonok nezávislých, so stránky organizácie cirkevnej samostatných, so silnou vládou panovníkov, budujúcich tieto monarchické štáty vojenským potláčaním akéhokoľvek centrifugálneho prejavu. V Čechách katastrofa libická odstránila poslednú prekážku sjednotenia zeme pod vládou kniežat z rodu přemyslovského a už predtým založené biskupstvo pražské bolo i na poli cirkevnej organizácie výrazom jednoty a istej samostatnosti ríše českej, hoci pomer štátu českého k ríši nemeckej uplatňoval sa tu v rozličnom smere. Monarchia českých Boleslavov vystupuje na konci 10-ho storočia ako jednotný a silný politický útvar, ale po smrti Boleslava II. (999) nebolo v Čechách podmienok, aby tento proces pokračoval takýmto smerom ďalej.

Podobne, ale predsa ináč, vyvíjaly sa pomery v Poľsku a v Uhorsku.

Boleslav Chrabrý po smrti budovateľa poľského štátu, kniežaťa Mieška (992), bol v položení ťažkom, keďže ríša poľská stala sa na krátky čas javiskom nebezpečných sporov o trón. Počas týchto sporov hrozila i nebezpečná intervencia s vdovou po Mieškovi spríbuznených markgrófov nemeckých i nepriateľské stanovisko kniežaťa českého, ktorý mohol využiť nepokoje v Poľsku a uskutočniť zámery, dávajúce podnet k vojnám medzi Boleslavom II. a Mieškom.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MRLIAN, RUDOLF - SBORNÍK Z I. SJAZDU UMELCOV A VEDECKÝCH PRACOVNÍKOV

MRLIAN, RUDOLF

SBORNÍK Z I. SJAZDU UMELCOV A VEDECKÝCH PRACOVNÍKOV
27. a 28. augusta 1945
v Banskej Bystrici

Umelecká a vedecká rada, 1946
Povereníctvo informácií, 1946
náklad 7.000 výtlačkov

zborník, literárna teória, umenie, politika,
158 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 251 g

mäkká väzba
stav: dobrý, uvoľnené lepenie

5,50 € PREDANÉ

*zukol4*

SBORNÍK HISTORICKÝ 32

SBORNÍK HISTORICKÝ 32

Academia, Praha, 1985
obálka Jaromír Jarkovský
1. vydanie, 600 výtlačkov
21-117-85

história, dejiny, zborník,
256 s., čeština
hmotnosť: 431 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý, knižničné pečiatky

3,00 € PREDANÉ

*bib10*

Petr Rak - Česká venkovská královská města v politice Jiřího z Poděbrad

Bedřich Šindelář - Zednářství v Čechách a na Moravě v 18. století a jeho vztah k osvícenství

Jan Lavička - Voltaire a české země

Otto Smrček - Průmyslová revoluce ve strojírenství

Jiří Bečka - Češi a Slováci ve Střední Asii 1914 - 1921

Ludvik Schmid - Irská emigrace do střední Evropy v 17. a 18. století (1. část)

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ O VZNIKU ČESKOSLOVENSKA

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ O VZNIKU ČESKOSLOVENSKA
(Ke kritice buržoazní republiky)

Univerzita J. E. Purkyně, Brno, 1983

zborník, história
116 s., čeština, slovenčina
hmotnosť: 148 g

mäkká väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

*bib24*his* PREDANÉ
*bib10*his* NENAJDENA

POMĚR MORAVSKÉ ŠLECHTY K ČESKOSLOVENSKÉMU STÁTU 

Jiří L. Bílý

Vznik samostatného československého státu, i když neznamenal v konečném důsledku změnu v třídní moci, zasáhl do její sociální struktury. Nastupující národní buržoazie zbavila šlechtu politických preregatív, které jí dávalo za monarchie vlastnictví velkostatků prostřednictvím nespravedlivého kuriálního systému voleb do zemských sněmů i různých faktických výhod. Svého poměru ke šlechtě využívala buržoazie k sociální demagogii, když se před společností snažila dokázat svoji „revolučnosť" okázalým zrušením šlechtických titulů, ač v ekonomické oblasti chtěla jen odstranit právní bariéry, zejména fideikomisy, které bránily kapitalistické konkurenci v zemědělství. Byl to strach z možných důsledků vyvlastnění půdy šlechtě, které by relativizovalo trvalost soukromého vlastnictví.

První pozemková reforma, která podlomila ekonomickou moc šlechty, byla ústupkem ze strany buržoazie revolucionizovaným vrstvám společnosti, zejména střednímu rolnictvu a zemědělskému proletariátu. Její provádění však v důsledku změny politické situace ve státě na začátku dvacátých let bylo mírnější. Šlechta často dosahovala propouštění půdy ze záboru, vyhrávala velké spory o zabranou půdu. Jak je všeobecně známo, první pozemková reforma pouze posílila kapitalistický živel na vesnici.

Buržoazii nešlo o získání eknomických výhod na šlechtě mocenskou cestou, ale o její eliminaci z politického života zdůrazňováním jejich nepřátelských postojů k národním zájmům.

Je tedy na místě otázka, Jaký byl vztah šlechty k národnostním zájmům a též jakým způsobem se vyrovnala se vznikem československého státu, což není bez významu pro pochopení některých peripetií dějin našeho státu. Přitom odpovědi omezíme na území Moravy. Od buržoazní revoluce v roce 1848 můžeme sledovat na Moravě diferenciaci zemské šlechty. V popředí zůstávají staré feudální rody — Salmové, Mensdorf-Poullyové, Liechtenštejnové, Dietrichštejnové. Tyto rody jsou nositeli starého zemského patriotismu. Historická šlechta vidí možnost udržet své politické pozice v autonomii jednotlivých zemí a posílení moci starých stavovských orgánů. Představitelé tohoto politického směru se v častých případech hlásí k české národnosti. Tato část šlechty chápe, že své politické cíle nemůže prosazovat izolovaně od národa, na jehož území se rozkládají jejich velkostatky. Vlastenectví této části šlechty nebylo o nic více determinováno sociálními zájmy než u buržoazie. Šlo o projev dlouhodobé taktiky, která předpokládala, že se šlechta stane při slabosti české buržoazie hegemonem politického života. Z rozdílných sociálních zájmů vyplývalo malé pochopení pro řevnivost české a německé buržoazie umocněné kosmopolitní výchovou, což brala buržoazie jako zradu národních zájmů.

Na Moravě byl tábor historické šlechty poměrně omezený. Z významnějších šlechticů to byl kn. Hugo Salm, olomoucký arcibiskup Furstenberg a politickém mluvčím této skupiny byl hr. Egbert Belcredi. Tradice národnostní politiky historické šlechty se udržovala až do konce monarchie, i když se ona jako politická skupina rozpadla.

Pokud sledujeme sociální skladbu velkostatkářské šlechty v druhé polovině 19. století, vidíme, že mezi starou šlechtu pronikají nobilitovaní příslušníci velkokapitálu, pro něž je vlastnictví půdy bezpečným uložením kapitálu. Na Moravě jsou to Kleinové z Wiesenberku, Guttmanové, Rotschildové a další. K nim lze přiřadit i starou šlechtu věnující se podnikatelské činnosti jako Larisch-Mönnichové či Wilczkové pro něž unitarita Předlitavska byla nezbytným ekonomickým prostorem. Proto se často ostře stavěly proti národním zájmům na Moravě.

Oscilace stanovisek moravské šlechty v národnostní otázce adekvátně vyjadřuje skutečnost, že její ekonomické a politické zájmy nebyly přímo spojeny s existencí národa. Integrujícím činitelem pro ně byla rakousko-rherská monarchie.

Vznik československého státu, stále silnější vědomí nezvratnosti historického vývoje v boji o záchranu rodinného majetku našel svůj výraz v teoretické rovině v představách Panevropy, zejména v dílech dvou příslušníků moravské šlechty Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho a JUDr. Viktora Bauera. Ohlédneme-li od konrétních výsledků jejich prací, jsou zde uvedené názory transformovaným odrazem nové státoprávní situace. Tvoří jakoby politickou a státoprávní závěť moravské šlechty s trpkým přitakáním příčinám rozbití rakousko-uherského soustátí a s posledními efemérnímy sny o křesťanském evropském soustátí, Vídní jako hlavním světovém městu a nové neoaristokracii.