PODRUHÉ A NAPOSLED
aneb Mírové délení Československa
G plus G, Praha, 1998
obálka Joachim Dvořák
1. vydanie
ISBN 80-86103-10-2
história, politika
144 s., čb obr., čeština
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
0,90 €
*priva2*his*
Po listopadu 1989 politika vtrhla do života občanů jako ničivá lavina. Toto ve své podstatě zvláštní a možná dokonce částečně nepoctivé řemeslo plodí mnoho „vedlejších“ produktů. Nejčastěji jde o mýty.
Jejich autory jsou politici, kteří většinu svého času věnují politice, tedy způsobu, jak nalákat voliče.
V politice se ovšem vyskytuje také politik „filantrop“.
Na výrobě mýtů se podílí jen okrajově a zpravidla rychle vyklízí pole.
V této knize se objeví oba „politické druhy“. Jedni i druzí dobře vědí, že nic nebylo tak, jak svého času říkali. Nikdo neznal konečná řešení. Uznávají to ale jen filantropové. Ti druzí se svých mýtů drží a rozvíjejí je dál. I proto jsou v politice dodnes, zatímco filantropové z ní odešli. Ostatně, tak je to správné.
V srpnu 1990 predseda Slovenské národní strany a poslanec Federálního shromáždění Víťazoslav Móric zavelel do útoku proti jednotě Československa. Čerstvý slovenský premiér Vladimír Mečiar to „ocenil“ slovy: „Já vás dám zavřít, pane poslance. “ 8. -9. srpna 1990 jednaly o dalším osudu společného státu národní vlády v Trenčianských Teplicích. Tehdejší šéfka sekretariátu slovenského premiéra Anna Nagyová tvrdí, že už tenkrát šlo fakticky o rozdělení země. Na konec jednání vzpomíná takto: „Pan Pithart už seděl v autě, ale najednou vyběhl ven, opřel se o kapotu a s ustrašeným výrazem se zeptal pana Mečiara: Vladimíre, a nezavřou nás? “ - Zvláštní, jak často se tenkrát vyhrožovalo žalářem. Dva roky poté se Československo rozdělilo a zavřen nebyl nikdo. Zato se pomalu zavíraly hranice mezi oběma státy. A nejen státní. Můžeme se jen modlit, aby se jednou nezavřely úplně.
